10 Co 158/2022- 177

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený opatrovnicí [jméno] [příjmení], narozenou [datum] bytem [adresa] o snížení vyživovací povinnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 3. 2022, č. j. 6 C 173/2021-114, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části odvoláním dotčené, tedy v tom rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba žalobce na snížení výživného z částky 4 500 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 6 C 173/2021-114, žalobu o snížení vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání, a to výslovně jen proti jeho výroku I., neboť nesouhlasí s tím, že jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Vyjádřil své přesvědčení, že při správném posouzení věci mělo být jeho návrhu na snížení výživného vyhověno, a namítl, že napadený rozsudek vychází z nesprávného právního posouzení věci. Následně uvedl, že základem jeho procesního postoje je skutečnost, že žalovaný byl uznán invalidním a byl mu přiznán invalidní důchod, který mu byl posléze jednorázově zpětně doplacen, a nyní jej pobírá v částce 14 202 Kč měsíčně. Takto vyplácený invalidní důchod je dle žalobce de facto náhradou, kterou dostává žalovaný od státu k saturování svých základních životních potřeb, přičemž tato náhrada je vypočtena tak, aby alespoň v základních rysech jeho skutečné potřeby byla schopna uspokojit. Jedná se v případě žalovaného v podstatě o ekvivalent mzdy, kterou nemůže invalidní jedinec v podobě mzdy za práci pobírat. Takto je tedy dle žalobce třeba primárně na smysl invalidního důchodu pohlížet s tím, že všechny ostatní platby, které má postižený občan ke svému důchodu k dispozici včetně výživného, mají více či méně funkci doplňkovou. Dále žalobce poukázal na to, že téměř současně se zpětným přiznáním invalidního důchodu nastoupil žalovaný do speciální školy v [obec] a tamní pobyt je mu nadále prodlužován, což je z hlediska péče o něj pravděpodobně nezbytné. Tato škola je přitom zařízením sui generis, která své žáky spíše učí základním životním návykům tak, aby byli připraveni žít více či méně samostatně se svým zdravotním postižením.

3. Dle žalobce přitom invaliditu žalovaného i jeho pobyt v pracovním týdnu ve škole jako nové skutečnosti měl vzít soud prvního stupně v úvahu a vypořádat se s nimi, namísto toho však okresní soud žalobci od počátku řízení dokazoval, že se o žádnou novou kvalitu života jeho syna nejedná a že je třeba jeho návrh zamítnout. S tím ale žalobce nesouhlasí, jelikož oproti situaci, ve které soud v roce [rok] naposledy o výživném rozhodoval, přichází od státu pro žalovaného téměř o 21 500 Kč měsíčně více (součet důchodu 14 202 Kč + nárůst příspěvku na péči o 7 200 Kč), přičemž náklady na pobyt ve škole v [obec] nejsou zcela novým výdajem v jeho životě, jelikož jeho základní životní potřeby zůstávají pořád stejné a žalovaný je pouze čerpá i hradí částečně v [obec] a částečně v [obec]. I pokud by žalobce připustil názor soudu prvního stupně, že se nejedná o čisté„ přelévání“ potřeb žalovaného mezi jeho dvěma působišti, pořád se žalovaný za pobytu buď v [obec] nebo v [obec] stravuje pouze za jednoho, obléká se, myje se a svítí také pouze za jednoho, a to se musí při finančním odhadu jeho potřeb prostě vzít v úvahu a nelze takové výdaje počítat dvakrát. Stejně tak je třeba dle žalobce skutečnost, že v běžném čase je žalovaný 5 dní mimo domov, vzít do úvahy o tom, zda je matka žalovaného povinna podílet se finanční formou na jeho výživě, jelikož objektivně o něj může pečovat osobně jen ve zbývajících 2 dnech v týdnu. Za tuto péči jí dále platí stát formou příspěvku na péči. Zbytek své vyživovací povinnost je tak ale v každém případě povinna dle žalobce plnit v podobě finančního příspěvku, a to i s ohledem na nárůst jejího příjmu, ze kterého lze bez ohrožení vlastních sociálních jistot platit výživné i vlastnímu dítěti. Ačkoli v době pobytu žalovaného ve škole, musí péči o něj obstarávat personál školy, není za to požadována žádná finanční odměna, a tudíž matce žalovaného náleží za víkend jen 2/7 z částky 19 200 Kč, kterou měsíčně na takové výdaje hradí stát, a částka 13 700 Kč měsíčně v rodině žalovaného zůstává, ať už pro matku nebo pro žalovaného samotného. V každém případě je tak dle žalobce třeba tuto částku jako příjem některého z nich také zohlednit.

4. Žalobce tedy navrhl, aby s přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem odvolací soud změnil napadený rozsudek do té podoby, že sníží jeho vyživovací povinnost k žalovanému na částku 2 000 Kč měsíčně.

5. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že považuje odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně za správný, spravedlivý a vydaný na základě řádně provedených a zhodnocených důkazů, tedy vydaný zcela po právu. Žalovaný se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný dále připomněl, že jeho matka zajišťuje dlouhodobě péči o něj, a to osobně, případně i za pomoci dalších osob s tím, že péče o něj je s ohledem na jeho zdravotní situaci velmi náročná, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Naproti tomu žalobce se žádným způsobem od doby, kdy od rodiny odešel, na osobní péči o něj nepodílí, není s ním v kontaktu a jedinou pomocí z jeho strany je to, že mu platí výživné. Žalovaný nesouhlasil s argumentací žalobce ohledně invalidního důchodu, který mu byl přiznán, a nesouhlasil s tím, že by tato skutečnost měla mít vliv na snížení vyživovací povinnosti žalobce. Dále žalovaný odkázal na svá vyjádření před soudem prvního stupně s tím, že osobní, výdělkové a majetkové poměry žalobce nejsou takové, jak žalobce tvrdí, s poukazem na to, že žalobce již více jak 5 let například žije v partnerském vztahu s paní [jméno] [příjmení] z [obec], společně s ní hospodaří, a dle žalovaného společně bydlí v [obec], přestože trvalé bydliště má žalobce nahlášeno na adrese [adresa]. Žalovaný poukázal rovněž na to, že jeho výdaje s ohledem na všeobecný nárůst cen a zvyšující se inflaci budou nadále vzrůstat, pročež také podle aktuálních informací dojde v nejbližší době ke zvýšení cen jídla ve škole, kterou navštěvuje, stejně tak i ke zvýšení ceny za pobyt na internátu, a o zvýšení školného se bude teprve jednat. Při výrazném zvýšení cen pohonných hmot došlo v mezidobí také ke zvýšení jeho nákladů na dopravu z bydliště do [obec] a zpět.

6. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tedy vedle výslovně napadeného výroku I. v rozsahu zamítnutí žaloby na snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně od [datum] i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků, který je výrokem závislým na výroku I. o věci samé, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaného k němu, a poté co ve věci konal dne [datum] jednání, při kterém dokazování provedené před soudem prvního stupně doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce za důvodné považovat nelze.

8. Pokud jde o rozsah kvantitativního přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, odvolací soud ještě podrobněji uvádí, že s ohledem na odvolací návrh žalobce, kterým požadoval změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tím způsobem, aby jeho vyživovací povinnost na žalovaného byla snížena na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], jak k výzvě odvolacího soudu upřesnil, byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně napaden odvoláním žalobce pouze zčásti, a to v tom rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba žalobce na snížení výživného z částky 4 500 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], naopak v tom rozsahu, v jakém soud prvního stupně zamítl žalobcem podanou žalobu na další snížení výživného nad rámec částky 2000 Kč měsíčně až na částku 1 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalobce napaden nebyl, a tudíž v tomto rozsahu samostatně nabyl právní moci.

9. V posuzované věci se žalobce žalobou podanou dne [datum] nejprve domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému jako svému synovi, následně tento svůj požadavek změnil a požadoval snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně počínaje [datum], přičemž soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. 6 C 173/2021-13, tuto změnu žaloby připustil. Žalovaný se zrušením ani se snížením výživného nesouhlasil. Jde-li o stanoviska účastníků přednesená v průběhu řízení před soudem prvního, odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou jejich stanoviska shrnuta.

10. Soud prvního stupně ve věci konal jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], v rámci kterých se jednak pokusil o smír mezi účastníky, který se však nezdařil, dále provedl listinné důkazy, které byly účastníky k prokázání jejich tvrzení navrženy, a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobu podanou žalobcem na snížení výživného zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

11. Soud prvního stupně v rámci posouzení věci popsal, jakým způsobem bylo naposledy rozhodnuto o výživném hrazeném žalobcem ve prospěch žalovaného rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 1. 2019, č. j. 11 P 111/2015-251, kterým bylo výživné ve prospěch tehdy nezletilého žalovaného zvýšeno na částku 4 500 Kč měsíčně s účinností od [datum], a z jakých poměrů účastníků tehdy soud při stanovení výživného vycházel. Dále soud prvního stupně popsal skutečnosti, které zjistil k otázce svéprávnosti žalovaného a jeho opatrovnictví z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 3. 2020, č. j. 11 Nc 2005/2019-60, a dále uvedl, co zjistil z provedených důkazů ohledně aktuálních poměrů účastníků a matky žalovaného, kdy pro stručnost na tato zjištění soudu prvního stupně uvedená v odstavcích osm až osmnáct odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud na tomto místě odkazuje.

12. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ust. § 910 až § 913 o. z. a dospěl k závěru, že návrh žalobce na snížení výživného důvodný není.

13. Předně uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému i nadále trvá, neboť přiznáním invalidního důchodu a příspěvku na péči, respektive i dalších dávek žalovanému, vyživovací povinnost rodičů k žalovanému automaticky nezanikla, neboť jde v případě žalovaného o dítě, které není schopno se samo živit. V té souvislosti zdůraznil, že je třeba zohlednit individuální a konkrétní podmínky na straně dítěte a rodičů s tím, že konstrukce sociálních plateb objektivně nemůže zohledňovat veškeré individuální poměry oprávněného příjemce, zde žalovaného, a není zde ani důvod pro názor, že stát prostřednictvím sociálních dávek jedince částečně či zcela„ vyjímá“ z přirozených rodinných vazeb závislosti a odpovědnosti, tedy v materiální rovině ze vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. Zohlednil dále to, že příspěvek na péči se poskytuje osobám, které jsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné fyzické osoby, přičemž tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění pomoci, která může být poskytována prostřednictvím sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb takových osob.

14. Dále soud prvního stupně při posuzování otázky navrhovaného snížení výživného vyšel z toho, že poměry žalobce i žalovaného se od posledního rozhodování soudu změnily, avšak dle názoru soudu prvního stupně tato změna změnu výše výživného hrazeného žalobcem pro žalovaného neodůvodňuje.

15. Soud prvního stupně přitom přihlédl k novému příjmu žalovaného v podobě jeho invalidního důchodu, ale rovněž k jeho novým výdajům souvisejícím s jeho umístěním do studijního zařízení v [obec], přičemž zohlednil i zvýšení jeho dalších nákladů spojených s jeho zdravotním stavem a vyšším věkem, a rovněž uzavřel, že do nákladů žalovaného lze zahrnout i tvorbu úspor, které jsou mu ze strany jeho matky vytvářeny. Nesouhlasil s názorem žalobce, že by v souvislosti s umístěním žalovaného do studijního zařízení v [obec] ke zvýšení jeho nákladů nedošlo, jelikož se tyto náklady pouze tzv.„ přelily“ z místa bydliště do místa jeho studijního pobytu, neboť žalovaný za svůj pobyt v [obec] hradí měsíčně fixní částku za internát a školné ve výši 7 000 Kč bez ohledu na to, zda tam skutečně po všechny dny je, přičemž zejména v době pandemie pobýval žalovaný častěji ve svém domově. Rovněž v domácnosti žalovaného vznikají přitom fixní náklady na její provoz a dále jsou zde výlučné náklady žalovaného, kdy tyto výdaje žalovaného vyčíslil soud prvního stupně částkou minimálně 6 400 Kč měsíčně, vedle kterých má však žalovaný i výdaje nepravidelné a také pravidelné výdaje spojené s dopravou do [obec] a zpět ve výši minimálně 1 000 Kč měsíčně. Celkové pravidelné výdaje žalovaného tak dle soudu prvního stupně činí minimálně 16 400 Kč měsíčně. Jde-li o výdělkové poměry matky žalovaného, pak nalézací soud zohlednil, že její výdělkové poměry jsou závislé na tom, kolik dnů stráví žalovaný ve svém bydlišti a kolik dnů v [obec], jelikož v době pobytu v jeho bydlišti o něj pečuje výlučně ona, což také způsobuje nejistotu v celkových příjmech domácnosti matky žalovaného, která se podílí na výživě i dalších společných dětí jejích a žalobce. S ohledem na průměrný příjem matky žalovaného za rok [rok] ve výši 13 487 Kč dospěl dále nalézací soud k závěru, že není možné po ní požadovat, aby se podílela na výživném pravidelnou určenou částkou. K otázce příspěvku na péči uvedl, že ten je vázán na péči o žalovaného, nikoli na zajištění jeho životních potřeb. Tuto péči přitom dlouhodobě zajišťuje právě matka žalovaného a sám žalobce se na ní nijak nepodílí. Příspěvek na péči tak dle soudu prvního stupně právem náleží matce žalovaného a je na ní, jakým způsobem s ním naloží. Dále zohlednil soud prvního stupně i nárůst příjmu žalobce oproti době předchozího rozhodování o výživném o částku minimálně 7 000 Kč měsíčně s tím, že i po zohlednění nákladů, které žalobce soudu prvního stupně vyčíslil, včetně hrazeného výživného na děti, zbývá mu z jeho příjmů částka více než 10 000 Kč měsíčně. Má-li být v případě dětí a rodičů jejich životní úroveň srovnatelná, není zde dle soudu prvního stupně důvod pro snížení výživného dán. Nad rámec toho soud prvního stupně ještě považoval za nevěrohodné tvrzení žalobce, že by rád žalovanému přispíval nad rámec výživného, pokud usiluje o snížení výživného, přičemž ani žalobcem namítaný zájem o žalovaného nepovažoval za adekvátní.

16. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal (ji nepožadoval).

17. Odvolací soud zejména s ohledem na plynutí času dokazování ještě doplnil tak, aby v době svého rozhodování měl k dispozici aktuální údaje o poměrech účastníků a matky žalovaného.

18. Na podkladě takto doplněného dokazování odvolací soud zjistil, že žalobce, matka žalovaného a rovněž sestry žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], k nimž žalobce a matku žalovaného stále tíží vyživovací povinnost, a které žijí společně s žalovaným a jeho matkou ve společné domácnosti, nepobírají žádné dávky pomoci v hmotné nouzi ani dávky státní sociální podpory, příspěvek na péči a dávky pro osoby se zdravotním postižením, a tedy pouze žalovanému je vyplácen příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 13 200 Kč měsíčně s účinností od [datum] a s účinností od [datum] ve výši 19 200 Kč měsíčně, který je žalovanému přiznán trvale (zjištěno ze sdělení Úřadu práce ČR – Krajská [pobočka], kontaktní pracoviště [obec], ze dne [datum] o dávkách pomoci v hmotné nouzi a o dávkách státní sociální podpory, včetně přehledu vyplacených dávek, dále ze dne [datum] ohledně dávek pro osoby se zdravotním postižením a dále ze dne [datum] ohledně příspěvku na péči).

19. Žalobci je vyplácen výsluhový příspěvek, který za období od [datum] do [datum] činil 8 358 Kč, za období od [datum] do [datum] 8 563 Kč a od měsíce června [rok] činí 8 915 Kč (zjištěno ze sdělení [název] ze dne [datum]). Žalobce je i nadále zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy u tohoto svého zaměstnavatele dosáhl za měsíce leden [rok] až květen [rok] průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 26 983 Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele pro účely výživného ze dne [datum]). Mzda žalobce za měsíc červen [rok] pak činila 27 182 Kč čistého (zjištěno z výplatní pásky žalobce za měsíc červen [rok]).

20. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] byla u [právnická osoba], naposledy zaměstnána v období od [datum] do [datum], od [datum] je zaměstnána u [společnosti] [název] , kde za měsíce listopad [rok] až červen [rok] dosáhla průměrného čistého příjmu ve výši 20 896 Kč, k němuž je však třeba ještě připočíst daňový bonus ve výši průměrně 1 977 Kč měsíčně, dávky nemocenského pojištění vyplacené v měsíci listopadu [rok] ve výši 3 128 Kč, kdy s připočtením těchto částek průměrně vyplacená měsíční částka matce žalovaného tímto zaměstnavatelem činila 23 264 Kč měsíčně a dále bylo vypláceno matce žalovaného ještě nedaněné plnění (stravenkový paušál) ve výši průměrně 1 181 Kč měsíčně. Ze mzdového listu matky žalovaného dále vyplývá, že v měsících únoru, březnu a červnu roku [rok] čerpala celkem 31 kalendářních dnů ošetřování člena rodiny (zjištěno ze sdělení [název] [právnické] [osoby], ze dne [datum] a ze mzdového, evidenčního a zápočtového listu matky žalovaného [společnosti] [právnické] [osoby] za měsíce listopad [rok] až červen [rok]).

21. Náklady žalovaného ve školském zařízení – Základní škole speciální a Praktické škole [název] [obec] za období leden [rok] až červen [rok] činily celkem 57 734 Kč, průměrně tedy 9 622 Kč měsíčně (zjištěno ze sdělení Základní školy speciální a Praktické školy [název] [obec] ze dne [datum]).

22. Žalobce i matka žalovaného jsou vlastníky nemovitých věcí, přičemž žalobce i matka žalovaného jsou i nadále vlastníky nemovitých věcí v [katastrální uzemí] (žalobce) a v [katastrální uzemí] (matka žalovaného), jejichž vlastníky byli již v době předchozího rozhodování soudu o výživném, žalobce je nově vlastníkem nemovitých věcí v [katastrální uzemí], a to pozemků č. parc. st. [číslo] a st. [číslo], jejichž součástmi jsou stavba rodinné rekreace a zemědělská stavba, a dále pozemku parc. [číslo] zahrady, které nabyl na podkladě rozhodnutí soudu o dědictví ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž z těchto rozhodnutí o dědictví dále odvolací soud zjistil, že vedle nemovitých věcí v [katastrální uzemí], jejichž obvyklá cena byla určena v těchto usneseních dohromady na částku 850 000 Kč, žalobce dále nabyl po svých rodičích podíl ve výši na zůstatcích jejich účtů, na kterých se nacházela celková částka 201 526,96 Kč, a těchto prostředků tak představovala po zaokrouhlení částku 100 763 Kč. Odměna soudní komisařky činila dohromady v obou pozůstalostních věcech 32 500,60 Kč a byla uhrazena dědici v plné výši dne [datum] (zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí ke dni [datum], listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dále z přehledu vlastnictví a jiných věcných práv ke dni [datum]). Žalovaný vlastníkem nemovitých věcí není (zjištěno z evidence práv pro osobu ze dne [datum]).

23. Dále odvolací soud k námitce žalovaného ohledně poměrů žalobce v souvislosti s jeho soužitím s [jméno] [příjmení] zjistil, že tato námitka byla uplatněna již v řízení o poslední úpravě výživného hrazeného žalobcem žalovanému ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a že v tomto řízení byla také dne [datum] [jméno] [příjmení] jako svědkyně vyslechnuta a uvedla, že ve společné domácnosti se žalobcem nežije, společně s ním nehospodaří, pouze se s ním přátelí a navštěvují se.

24. Při jednání odvolacího soudu dále účastníci předložili doklady týkající se zejména jejich nákladů a úspor.

25. Z předložených důkazů ze strany žalobce odvolací soud zjistil, že žalobce i nadále hradí ty platby, které uváděl již před soudem prvního stupně, přičemž zůstatek na jeho běžném účtu ke dni [datum] činil 66 405,32 Kč (výpisy z účtu žalobce u [právnická osoba], za období od [datum] do [datum]), žalobce si hradí i nadále penzijní připojištění, na kterém zůstatek ke dni [datum] činil 112 369,62 Kč (výpis z účtu penzijního připojištění za rok [rok]), a stále splácí úvěr ze stavebního spoření (potvrzení po skytnutém úvěru ze dne [datum] a výpis z účtu za rok [rok]) a hradí daně z nemovitých věcí (přiznání k dani z nemovitých věcí za rok [rok]). Pokud byly žalobcem předkládány další doklady ohledně jeho výdajů, jednalo se zpravidla o výdaje běžné, případně spojené s jeho zálibou ve včelařství.

26. Žalovaný předložil doklady ohledně plateb ve škole v [obec], včetně toho, že v září [rok] bude pořádána škola v přírodě, jejíž cena bude činit 5 000 Kč a v případě potřeby druhé osoby dalších 2 500 Kč s tím, že ve škole bude v době školy v přírodě omezený provoz. Předložen byl rovněž výpis z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba], kde konečný zůstatek ke dni [datum] činil 189 176,37 Kč, přičemž z tohoto výpisu rovněž plyne, že důchod vyplácený žalovanému se v červnu [rok] zvýšil na částku 15 047 Kč měsíčně, přičemž částka 150 000 Kč byla v červenci [rok] převedena na termínovaný vklad (příkaz k úhradě ze dne [datum]). Ze zprávy opatrovnice žalovaného (jeho matky) pro období kalendářního roku dále [rok] vyplynulo, že příjmy žalovaného jsou v podobě invalidního důchodu, příspěvku na péči, příspěvku na mobilitu a výživného od žalobce, jeho výdaje spočívají ve výdajích na bydlení, uspokojování jeho osobních potřeb a na dojíždění do školského zařízení s tím, že žalovaný má veden běžný účet s tím zůstatkem, jak byl výše uveden, dále stavební spoření se zůstatkem ke dni [datum] 87 323 Kč a dále penzijní připojištění se zůstatkem cca 6 000 Kč.

27. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval při dokazování, které provedl v rozsahu dostatečném pro své rozhodnutí, správně, na podkladě takto provedeného dokazování správně zjistil skutečnosti týkající se poměrů účastníků a matky žalovaného, z nichž tedy při svém rozhodování mohl vycházet rovněž odvolací soud, a správně také posuzoval, zda od doby posledního rozhodování soudu o výživném došlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o výživném pro žalovaného v podobě žalobcem žádaného snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně s účinností od [datum].

28. Správně při posuzování této otázky postupoval soud prvního stupně podle ust. § 910 a násl. o. z. a správně nejprve uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému i nadále trvá, neboť žalovaný není schopen sám se s ohledem na své zdravotní postižení živit, přičemž ani aktuální zabezpečení žalovaného jeho invalidním důchodem a dalšími dávkami s ohledem na skutečné potřeby žalovaného a poměry obou jeho rodičů k zániku vyživovací povinnosti žalobce k němu nevedlo. Tento závěr soudu prvního stupně ostatně sám žalobce akceptoval, pokud již v průběhu řízení před soudem prvního stupně svůj požadavek na zrušení vyživovací povinnosti změnil na požadavek na její snížení s výslovným uznáním toho, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému dosud trvá.

29. S ohledem na své zdravotní postižení žalovaný není a zřejmě ani nikdy nebude schopen sám se život vlastní výdělečnou činností a ve svém příjmu tak bude po celý svůj život odkázán na invalidní důchod vyplácený mu státem, případně další dávky, které jsou mu státem vypláceny. Ty však nelze považovat za dostatečné pro uspokojení veškerých jeho potřeb, mezi které je třeba řadit, jak to bude dále ještě odvolacím soudem podrobněji zdůvodněno, rovněž tvorbu úspor. Konstrukce sociálních plateb přitom objektivně skutečně nemůže, jak to správně uvedl již soud prvního stupně, zohledňovat veškeré individuální poměry oprávněného příjemce, přičemž z důvodu těchto sociálních plateb není žalovaný v materiální rovině vyjmut ze vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. To platí i pro příspěvek na péči, který se poskytuje osobám, které jsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné osoby, kdy tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění pomoci, která může být poskytována prostřednictvím sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb takových osob, jeho výplata tedy automaticky také nevede k zániku vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, byť i jeho prostřednictvím je pomoc osobě závislé na pomoci jiné osoby státem poskytována. Je-li toho třeba, musejí se tedy rodiče, pokud toho jsou schopni, i nadále podílet na uspokojování potřeb žalovaného plněním výživného (k tomu srovnej obdobně, byť vycházející z předchozí právní úpravy, nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12, ve kterém Ústavní soud mimo jiné uzavřel, že objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně, z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte - jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základní právo na rodičovskou výchovu a péči - v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují), a rovněž nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

I. ÚS 1996/12, z něhož soud prvního stupně při svých úvahách evidentně vycházel)

30. Dále se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda došlo k takové změně v poměrech účastníků a matky žalovaného, která by změnu předchozího rozhodnutí o výživném pro žalovaného odůvodňovala. Správně přitom uzavřel, že ke změně v poměrech účastníků i matky žalovaného došlo, avšak ani tyto změny v poměrech účastníků a matky žalovaného neodůvodňují změnu předchozího rozhodnutí o výživném v podobě žalobcem požadovaného snížení jím hrazeného výživného.

31. Pokud odvolací soud dokazování ohledně poměrů účastníků doplnil, pak ani takto doplněné dokazování k jinému závěru ohledně důvodnosti podané žaloby na snížení výživného vést nemůže, neboť rovněž dle názoru odvolacího soudu ty skutečnosti, které byly zjištěny soudem prvního stupně ve spojení s těmi skutečnostmi, které byly dále zjištěny soudem odvolacím, snížení výživného hrazeného žalobcem pro žalovaného neodůvodňují.

32. Odvolací soud přitom souhlasí s tím, že zde od doby předchozího rozhodnutí o výživném nastala významná změna v poměrech žalovaného spočívající v tom, že mu byl v souvislosti s jeho zletilostí přiznán invalidní důchod, který mu byl vyplácen nejprve ve výši 13 423 Kč měsíčně, od ledna [rok] ve výši 14 202 Kč měsíčně a od června [rok] ve výši 15 047 Kč měsíčně, že došlo s účinností od ledna [rok] k podstatnému zvýšení příspěvku na péči vypláceného žalovanému z částky 13 200 Kč měsíčně na částku 19 200 Kč měsíčně a že žalovaný nastoupil do internátní školy v [obec], což sebou přináší náklady pohybující se průměrně v částce 10 000 Kč měsíčně v podobě školného (2 000 Kč měsíčně), ubytování na internátu (5000 Kč měsíčně), stravování a dalších aktivit žalovaného (průměrně cca 3 000 Kč měsíčně).

33. Správně dále soud prvního stupně zohlednil rovněž změny v poměrech žalobce, u něhož došlo k nárůstu jeho příjmů v podobě příjmu ze zaměstnání i výsluhového příspěvku, oproti době předchozího rozhodování soudu prvního stupně v částce kolem 6 500 Kč měsíčně za celé nyní odvolacím soudem sledované období. Vedle toho, což soud prvního stupně nezohlednil, byť to bylo v průběhu řízení před soudem prvního stupně ze strany žalovaného namítáno a o nákladech v souvislosti s těmito nemovitostmi hovořil i sám žalobce, je třeba zohlednit i to, že žalobce ještě nabyl nemovitý majetek v [katastrální uzemí] v podobě zahrady se stavbou pro rodinnou rekreaci a včelínem v obvyklé ceně stanovené v pozůstalostním řízení na částku 850 000 Kč, které k uspokojování svých vlastních bytových potřeb nevyužívá, a dále zdědil rovněž částku cca 100 000 Kč, kterou podle vlastního prohlášení použil na rekonstrukci svého domu v obci [obec] Vedle nárůstu příjmu žalobce došlo tedy k dalšímu významnému zlepšení celkové majetkové situace žalobce, pokud je žalobce nově vlastníkem dalších nemovitých věcí, které k uspokojování svých bytových potřeb nepotřebuje, v hodnotě nejméně 850 000 Kč, a pokud se mu dostalo další finanční částky kolem 100 000 Kč (a v případě odpočtu odměny soudní komisařky ve výši cca 85 000 Kč), které mohl použít ke zlepšení svých bytových potřeb, aniž by na to musel vynaložit jiné své finanční prostředky. Dle názoru odvolacího soudu se tudíž celková majetková situace žalobce zlepšila oproti době předchozího rozhodování soudu o výživném pro žalovaného podstatným způsobem.

34. Rovněž v případě matky žalovaného, kterou také vyživovací povinnost k žalovanému tíží, došlo ke změně v jejích poměrech, neboť s ohledem na pobyt žalovaného v internátní škole nemusí o něj celodenně pečovat po celou dobu kalendářního roku, ale pouze v době, ve které v internátní škole není, což současně umožnilo matce žalovaného zapojit se intenzivněji do pracovního procesu a dosahovat tak u svého zaměstnavatele vyššího příjmu oproti době předchozího rozhodování soudu o výživném, a to významně zvýšeného o částku průměrně více jak 15 000 Kč čistého měsíčně. Naproti tomu nepobírá již přídavky na děti, které dříve pobírala.

35. Jinak v otázce plnění dalších vyživovacích povinností ze strany žalobce ke změně nedošlo, neboť i nadále plní svoji vyživovací povinnost vůči [jméno] [příjmení] v částce 4 600 Kč měsíčně a vůči [jméno] [příjmení] v částce 3 000 Kč měsíčně, přičemž k těmto dětem tíží vyživovací povinnost rovněž matku žalovaného, kdy tyto děti s ní dosud žijí ve společné domácnosti v [obec].

36. Ačkoli je tedy třeba přisvědčit žalobci v tom směru, že v případě žalovaného došlo k významnému zvýšení jeho příjmu oproti době předchozího rozhodování soudu o výživném, kdy v té době ještě zabezpečen invalidním důchodem nebyl, neboť invalidní důchod, jak to namítá žalobce, k uspokojování potřeb žalovaného také slouží, přičemž zvýšen byl s účinností od ledna [rok] také žalovanému vyplácený příspěvek na péči, který k zajištění pomoci žalovanému rovněž slouží, přesto ani dle názoru odvolacího soudu s přihlédnutím k dalším skutečnostem tyto změny nevedou k tomu závěru, že by bylo namístě výživné hrazené dosud žalobcem ve prospěch žalovaného snížit.

37. Je tomu tak proto, že je třeba, jak to učinil již soud prvního stupně, zohlednit to, že oproti době předchozího rozhodování soudu o výživném nejen vzrostl příjem žalovaného, ale také mu vzrostly jeho výdaje a vznikly (nové) další náklady v souvislosti s návštěvou internátní školy. Přitom lze souhlasit se soudem prvního stupně, že nelze jen mechanicky tak, jak to namítal původně žalobce, uzavřít, že by se náklady dříve vynakládané v bydlišti žalovaného v [obec]„ přelily“ do nákladů vynakládaných při jeho pobytu na internátní škole. Je totiž třeba skutečně zohlednit to, že některé náklady, které jsou s pobytem v internátní škole spojeny, nemají souvislost s náklady, které byly (a jsou) hrazeny v bydlišti žalovaného, a současně že některé náklady dříve hrazené v bydlišti žalovaného zůstaly zde zachovány bez ohledu na to, že žalovaný navštěvuje internátní školu. Jednoznačně školné je takovým nákladem, který s předchozími náklady žalovaného žádnou souvislost nemá, a jde tudíž plně o nový výdaj žalovaného. Alespoň zčásti lze za takový nový výdaj považovat rovněž náklad spojený s ubytováním žalovaného na internátu, neboť ten také čistě nesouvisí jen se spotřebou žalovaného. Dále jsou zde výdaje žalovaného v souvislosti s dojížděním do internátní školy, kam je svojí matkou každý týden pravidelně přivážen a odvážen, které jsou rovněž nové, a také výdaje spojené s dalšími aktivitami žalovaného v této škole. Naproti tomu je samozřejmě pravdou, že kupříkladu náklady na stravu musely být hrazeny jak v bydlišti žalovaného, stejně tak v internátní škole, a tyto rozhodně zdvojeny nejsou, a stejně tak je pravdou, že může docházet k určité úspoře energií čerpaných dříve v bydlišti žalovaného za dobu, po kterou pobývá v internátní škole. Ovšem i v bydlišti žalovaného existují fixní výdaje, které musejí být vynakládány více méně bez ohledu na to, zda se zde žalovaný zdržuje po celý týden či pouze po část týdne, které souvisejí s náklady na údržbu takové nemovitosti, hrazením pojistného, daní a rovněž i se spotřebou energií (pevné platby nezávislé na spotřebě, temperování v době nepřítomnosti žalovaného apod.). Další náklady žalovaného v podobě nákladů na oblékání, včetně praní a žehlení prádla, obutí, osobní hygienu musejí být stále žalovaným hrazeny, přičemž v souvislosti s pobytem na dvou místech mohlo dojít i k určitému zvýšení takových nákladů (potřeba více věcí pro žalovaného v takovém případě).

38. Je tudíž správný názor soudu prvního stupně, že v souvislosti s návštěvou internátní školy vznikly žalovanému další náklady, které zde dříve nebyly, a že v souvislosti s návštěvou internátní školy také dříve vynakládané výdaje v podstatné míře rozhodně neodpadly. Naopak v důsledku postupného růstu cen a zvýšení věku žalovaného došlo k nárůstu výdajů žalovaného, jak to správně uvedl již soud prvního stupně, spočívajících kupříkladu ve stravování žalovaného, jeho ošacení, návštěvách lékařů a podobně.

39. Současně za zcela zásadní považuje v dané věci odvolací soud to, že v případě žalovaného je zcela jednoznačně odůvodněna potřeba tvorby úspor pro žalovaného (viz § 917 o. z.), jelikož žalovaný nebude s největší pravděpodobností nikdy schopen dosáhnout příjmu vlastní výdělečnou činností a vždy bude odkázán pouze na dávky vyplácené mu státem, které však, jak už shora uvedeno, nereflektují a nemohou reflektovat konkrétní poměry a potřeby každého jednotlivého příjemce takových dávek. Právě vytvoření úspor v dostatečném rozsahu přitom umožní žalovanému, aby i v době, pokud již jeho rodiče nebudou schopni plnit svoji vyživovací povinnost vůči němu a bude již zcela odkázán na dávky vyplácené mu ze strany státu, mohl prostřednictvím těchto svých úspor saturovat veškeré své potřeby, tedy i takové, které by nebylo možno jen z vyplácených dávek uspokojit tak, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností.

40. Odvolací soud tudíž vychází z toho, že pokud je žalobce, jak bude dále ještě zdůvodněno, schopen výživné v dosud stanovené výši žalovanému hradit, je namístě tuto jeho vyživovací povinnost ponechat beze změny tak, aby po tu dobu, po kterou bude ještě v možnostech a schopnostech žalobce takové výživné hradit, byly dostatečné úspory žalovanému pro jeho další život vytvořeny. Pokud tedy současný příjem žalovaného spolu s výživným hrazeným mu žalobcem tvorbu úspor umožňuje, jde o žádoucí stav a nikoli o důvod pro snížení výživného.

41. Odvolací soud k tomu dále poznamenává, že nemá žádných pochyb o tom, že matka žalovaného jako jeho opatrovnice se svěřenými prostředky řádně hospodaří a úspory žalovanému vytváří, o čemž svědčí i to, že naspořené prostředky na jeho účtu narůstají, zvyšuje se rovněž zůstatek na jeho účtu stavebního spoření a je mu hrazeno rovněž penzijní připojištění, kdy ve své činnosti je jako opatrovnice žalovaného také pod kontrolou opatrovnického soudu.

42. Dle názoru odvolacího soudu ve shodě se soudem prvního stupně, jak již výše uvedeno, přitom současné poměry žalobce mu plnění vyživovací povinnosti k žalovanému ve stávající výši umožňují, jelikož oproti době předchozího rozhodování soudu o výživném došlo k nárůstu jeho příjmu, který je tak nepochybně schopen kompenzovat i zvýšené výdaje samotného žalobce vzniklé i u něj nárůstem cen. Žalobce se také stal vlastníkem dalšího nemovitého majetku, který nezbytně pro uspokojování svých bytových potřeb nepotřebuje, z jehož případného prodeje by v případě nutnosti mohl i své zvýšené náklady uspokojit, tedy tento majetek žalobce představuje pro něj záruku, že bude případně schopen i prostřednictvím jeho prodeje své potřeby v dostatečném rozsahu i nadále uspokojovat. Nabytím nemovitého majetku došlo aktuálně také ke zvýšení životní úrovně žalobce, pokud nyní vlastní nemovitosti jak k bydlení, tak k rekreaci, přičemž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodiče (viz § 915 o. z.), a tedy i v tomto ohledu je třeba nabytí dalšího nemovitého majetku žalobcem zohlednit.

43. Vedle toho nelze odhlédnout ani od toho, co uvedl již soud prvního stupně, tedy že žalobce osobně o žalovaného nepečuje, osobní péče o žalovaného je zcela na bedrech jeho matky, tedy opatrovnice žalovaného, která se stará i o veškeré jeho finanční a další záležitosti (viz § 913 odst. 2 o. z.), a lze tudíž i dle názoru odvolacího soudu po žalobci i z toho důvodu spravedlivě požadovat, aby žalovanému alespoň hradil výživné, které bude sloužit i ke tvorbě úspor žalovaného.

44. Nelze dále souhlasit se žalobcem v tom směru, jakým způsobem hodnotí péči matky žalovaného o něj a jakým způsobem dle něj měl by jí náležet příspěvek na péči s ohledem na pobyt žalovaného v internátní škole, jelikož žalobce v těchto svých úvahách přehlíží to, že matka žalovaného o žalovaného pečuje také v době, kdy je nemocen a kdy internátní školu nenavštěvuje, dále že internátní škola má rovněž prázdniny, kdy ji žalovaný také nenavštěvuje a pečuje o něj jeho matka (případně za pomoci jeho sourozenců), a že i v případě pobytu žalovaného v internátní škole musí matka žalovaného i nadále zabezpečovat jeho potřeby např. v souvislosti s praním a žehlením prádla, nákupy, návštěvou lékařů, do školy jej odvážet a přivážet, a nejen tedy o žalovaného pečovat v době jeho pobytu doma. Nelze tudíž rozhodně souhlasit s tím, že by se její péče o žalovaného aktuálně omezila jen na 2/7 oproti předchozí době. I když tedy skutečně pobyt žalovaného v internátní škole umožňuje matce žalovaného, aby byla intenzivněji zaměstnána, a také jí v celodenní péči o žalovaného poskytuje úlevu, neznamená to, že by matka žalovaného i nadále o žalovaného osobně nepečovala. Tato osobní péče matky žalovaného o něj musí být dle názoru odvolacího soudu s ohledem na postižení žalovaného i nadále významným způsobem zohledněna, a tudíž případný finanční příspěvek matky žalovaného na výživu žalovaného musí tomu odpovídat. S ohledem na dosud poskytovanou osobní péči žalovanému a péči o veškeré jeho záležitosti má přitom odvolací soud za to, že finanční příspěvek matky žalovaného je takto stále touto péčí nahrazen, a i pokud by tomu tak nebylo, mohl by být uvažován v každém případě v míře značně nižší, než u žalobce, který žádnou osobní péči ani péči o obstarávání dalších záležitostí žalovaného nevykonává. Ani nárůst příjmu matky žalovaného není tedy dle názoru odvolacího soudu důvodem pro to, aby výživné hrazené žalobcem bylo sníženo.

45. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve výroku I. v části odvoláním dotčené a rovněž ve výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků, neboť tento výrok odpovídá ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchu žalovaného ve sporu a tomu, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdal.

46. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, a to v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, avšak žalovaný (ostatně stejně jako žalobce) se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.

Poučení