10 Co 199/2021-979

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [země] - [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o vydání náhradních pozemků o odvolání žalobce b) a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 5. 2021, č. j. 3 C 135/2016-757, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 7. 2021, č. j. 3 C 135/2016-801, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalobce b) se co do pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 3 C 135/2016-801, se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I. ohledně pozemků pod čísly [anonymizováno] až [anonymizována dvě slova] - vyjma pozemku parc. [číslo], [anonymizováno] co do pozemků parc. [číslo] orná půda v k. ú. [obec], [územní celek], oddělených geometrickým plánem č. 198-467/2021 ověřeným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], odsouhlaseným [stát. instituce], KÚ [obec] dne [datum], kdy tyto části budou podle nového stavu vedeny pod parc. [číslo] přičemž uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, 18., 20., 22., potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 3 C 135/2016-801, se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I. ohledně pozemku pod [číslo] – parc. [číslo] když správné označení pozemku je parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a části pozemků pod [číslo] – parc. [číslo] orná půda, v k. ú. [obec], [územní celek], oddělených geometrickým plánem č. 198-467/2021 ověřeným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], odsouhlaseným [stát. instituce], KÚ [obec] dne [datum], kdy tyto části budou podle nového stavu vedeny pod parc. [číslo] přičemž uvedený geometrický plán je nedílnou součástí této smlouvy (tohoto rozsudku) mění tak, že soud nahrazuje projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobcem b) v tomto znění: převodce: [země] – [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [PSČ], a nabyvatel: [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec], uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemků: 1. [anonymizována tři slova] jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zák. č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, dále jen jako zákon o půdě, mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: parc. [číslo] v k. ú [obec] u [obec] a části pozemků pod [číslo] – [číslo] a [číslo], orná půda, v k. ú. [obec], [územní celek], oddělených geometrickým plánem č. 198-467/2021 ověřeným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], odsouhlaseným [stát. instituce], KÚ [obec] dne [datum].

2. Hodnota těchto vydávaných pozemků je 168 080 Kč.

3. Nabyvateli [jméno] [příjmení] vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11 a) zákona o půdě. Nárok na vydání náhradních pozemků v hodnotě 10 549 156 Kč nabyvatel uplatňuje na základě těchto pravomocných rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu: - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] - PÚ [číslo] Převodce převádí na nabyvatele nemovitosti – pozemky specifikované v článku 1. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel je do svého vlastnictví přijímá. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

IV. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně se ruší.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 430 298,60 Kč a žalobci b) částku 727 495,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované jako převodce a žalobce b) jako nabyvatele s uzavřením smlouvy o převodu pozemků, a to v k. ú. [anonymizováno], [územní celek] - parc. [číslo] – v hodnotě 216 462 Kč (výrok I., 1.), pozemků v k. ú. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona 1028 u [obec] - parc. [číslo] – v hodnotě 263 324 Kč (výrok I., 2.), v k. ú. [obec] u [obec] - parc. [číslo] v hodnotě 64 883 Kč (výrok I., 3.), v k. ú. [ulice] u [obec] - parc. [číslo] – v hodnotě 529 417 Kč (výrok I., 4.), v k. ú. [obec] u [obec] - parc. [číslo] – v hodnotě 1 200 484 Kč (výrok I., 5.), pozemků v k. ú. [část obce] u [část obce], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 3 496 127 Kč (výrok I., 6.), v k. ú. [obec], obec [obec] – parc. [číslo] v hodnotě 67 963 Kč (výrok I., 7.), v k. ú. [anonymizováno] [obec a číslo], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 231 103 Kč (výrok I., 8.), v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 34 174 Kč (výrok I., 9.), v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo] parc. [číslo] – v hodnotě 118 114 Kč (výrok I., 10.), v k. ú. [část obce], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 148 477 Kč (výrok I., 11.), v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 128 000 Kč (výrok I., 12.), v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – pozemky v hodnotě 372 726,78 Kč (výrok I., 13.), v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 1 252 293,63 Kč (výrok I., 14.), v k. ú. [část obce] na [anonymizováno], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 3 543 Kč (výrok I. 15.), v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 226 662 Kč (výrok I., 16.). v k. ú. [část obce], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 213 253 Kč (výrok I., 18.), v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 15 715 Kč (výrok I., 20.) a v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo] – v hodnotě 216 316 Kč (výrok I., 22.) s tím, že hodnota všech vydávaných pozemků činí 8 799 037,41 Kč. Žalobu ohledně pozemků v k. ú. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona [číslo] u [obec] – parc. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] – parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] – parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] – parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] – parc. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] – parc. [číslo] zamítl (výrok I., 2.,3.,14.,17.,19.,20. a 21.).

2. Soud prvního stupně dále konstatoval, že nabyvateli v osobě žalobce b) vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, přičemž pozemky uvedené ve výroku I. smlouvy mají hodnotu celkem 8 799 037,41 Kč a nárok na vydání náhradních pozemků v hodnotě 10 549 156 Kč nabyvatel uplatnil na základě pravomocných rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu: PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Soud prvního stupně dále konstatoval, že převodce převádí na nabyvatele nemovitosti – pozemky specifikované ve výroku I. (článku I. této smlouvy) včetně součástí a příslušenství se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel je do svého vlastnictví přijímá s tím, že vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

3. Ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] (nyní [číslo] a [číslo]), [číslo] a [anonymizováno] v k. ú. [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizována dvě slova] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] řízení zastavil a předběžné opatření vydané ohledně těchto parcel usnesením ze dne [datum] zrušil (výrok II.). Ve věci žalobce a) řízení zastavil (výrok III.) a žalobu v části, ve které se žalobce b) domáhal vydání náhradních pozemků v hodnotě 1 662 509,37 Kč, zamítl (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 1 860 640,54 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a), b) (výrok V.).

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali všichni účastníci řízení. Žalovaná proti výroku I. v celém rozsahu, s výjimkou náhradních pozemků, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta a proti výroku V. Žalobce b) podal odvolání proti výroku I. v části, jíž soud prvního stupně částečně zamítl žalobu ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] a dále proti výroku IV. napadeného rozsudku.

5. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu za nesprávný, zejména z důvodu, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům (§ 205 odst. 2 pís. b) o. s. ř.), řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), soud prvního neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.). Žalovaná upozornila na chyby v písemném vyhotovení rozsudku s tím, že pokud by nešlo pouze o chybu v psaní či počtech, je rozsudek v následujícím rozsahu nesprávný. Souhrnná hodnota vydávaných pozemků činí správně 8 799 037,41 Kč oproti nesprávně uvedené výši 8 745 058 Kč, přičemž pod bodem II., 5. odvolání uvedla jednotlivé součty hodnot vydaných pozemků v konkrétních katastrálních územích. Dále poukázala na chyby u parcelních čísel pozemků ležících v k. ú. [obec] u [obec] (bod 14.), když správně má být parc. [číslo] (oproti chybně uvedeným parc. [číslo]), stejně tak je špatně uvedeno parcelní číslo u pozemku v k. ú. [obec] u [obec] (bod 19.), kdy správně má být parc. [číslo] (oproti parc. [číslo]). Chybně je i uveden název v [katastrální uzemí], když správný název v celém znění je [anonymizováno] [obec a číslo]. Ve výroku IV. je chybně uvedena výše části, ve které žaloba o vydání náhradních pozemků byla zamítnuta, když správně zní 1 662 509,37 Kč (oproti 1 662 509,73 Kč). Dále žalovaná měla výhrady i k formulaci výroku rozsudku, když ve vyhovujícím výroku byly vedle vydávaných pozemků uvedeny i pozemky, ohledně nichž se žaloba zamítá. Zamítavý výrok by měl být uveden samostatně.

6. Žalovaná namítla prekluzi restitučního nároku žalobce b), soud prvního stupně tedy nesprávně žalobu žalobce b) zamítl pouze co do částky 1 662 509,37 Kč, správně měla být zamítnuta v celém rozsahu a neměl být vydán ani jediný náhradní pozemek. Žalovaná připomněla genezi vzniku restitučního nároku uplatněného žalobcem b) s tím, že se jedná o restituční nárok po oprávněné [jméno] [příjmení], vyplývající z jednotlivých rozhodnutí Pozemkového úřadu, který byl oceněný částkou ve výši 3 325 018,75 Kč a byl jí postoupen postupní smlouvou ze dne 25./ 30. 6. 2003 rovným dílem na [jméno] [příjmení], ročník [rok] – dědeček žalobce b) a na [jméno] [příjmení]. Tím oba tito postupníci získali restituční nárok v hodnotě 1 662 509,37 Kč. Soud prvního stupně správně konstatoval, že [jméno] [příjmení] postoupila na uvedené postupníky nejen částku ve výši 1 662 509,37 Kč, ale také nárok na její uspokojení formou finanční náhrady nebo vydáním náhradních pozemků. Jako postupníci měli [jméno] [příjmení], ročník [rok], a [jméno] [příjmení] možnost uspokojit nabytý restituční nárok převodem náhradních pozemků, a to v souladu s restituční tečkou nejpozději do 31. 12. 2005. Zatímco [jméno] [příjmení] svůj restituční nárok v této zákonem stanovené lhůtě uspokojil, [jméno] [příjmení], ročník [rok], ani jeho syn [jméno] [příjmení], ročník [rok] – otec žalobce b), tak neuničili a jejich právo na uspokojení restitučního nároku dne 31. 12. 2005 prekludovalo. Žalovaná poukázala na řízení vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 4 C 78/2016 ve věci nahrazení projevu vůle s převodem náhradních pozemků k žalobě [jméno] [příjmení], který se domohl přecenění nároku. Žalobce b) se domníval, že pokud žalobě [jméno] [příjmení] bylo vyhověno, i on jako právní nástupce svého dědečka a otce by měl být s žalobou na nahrazení projevu vůle s převodem náhradních pozemků úspěšný, jelikož je osobou, která má obdobné postavení jako [jméno] [příjmení]. Na rozdíl od jeho právních předchůdců však [jméno] [příjmení] získaný restituční nárok aktivně uspokojil. Žalobce b), resp. jeho předchůdci však tak nepostupovali a svůj nárok v zákonem stanovené lhůtě neuplatnili, čímž došlo k jeho prekluzi. Soud prvního stupně správně považuje žalobce b) co do nároku získaného postupní smlouvou za postupníka, kterému restituční nárok dne 31. 12. 2005 zanikl, nesprávně však vyhodnotil, že by měl restituční nárok žalobce b) zaniknout pouze do uvedené částky a přiznal mu nárok ve výši 8 886 646,63 Kč, resp. správně 8 779 037,41 Kč. Dle názoru žalované, jestliže jednou právo na uplatnění restitučního nároku prekludovalo, nemohlo být později obnoveno. To, že byly původně nevydané pozemky později oceněny vyšší částkou, znamená pouze tolik, že hodnota prekludovaného nároku byla vyšší, avšak neznamená to jeho obnovu.

7. Dále žalovaná trvala na nepřevoditelnosti náhradních pozemků žalobci soudem prvního vydaných, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů (bod IV. odvolání žalované). Žalovaná namítla, že soud prvního stupně navíc převoditelnost jednotlivých vydaných náhradních pozemků dostatečně neodůvodnil, z rozsudku není vůbec zřejmé, jak se vypořádal s námitkami žalované ohledně převoditelnosti jednotlivých vydávaných pozemků a své rozhodnutí tak zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaná v souvislosti s námitkou nepřevoditelnosti poukázala na svá vyjádření ze dne 7. 8. 2019 a 16. 10. 2019, rovněž na svůj závěrečný návrh a nad rámec zdůraznila nepřevoditelnost následujících pozemků.

8. Žalovaná namítla, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] zasahuje do plochy rybníka, který je ve vlastnictví třetí osoby a odkázala na rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, v němž je řešena stejná právní otázka, a sice že pozemek, který tvoří část vodní plochy, není k převodu vhodný. Navíc předmětný pozemek byl zařazen na seznam pozemků, na nichž bylo vytvořeno omezení„ blokace pro pozemkové úpravy – [anonymizováno] – [anonymizováno]“, což do budoucna může i na zbytku tohoto pozemku znemožnit jeho zemědělské využití (viz seznam pozemků vytvořený [anonymizováno] na základě usnesení vlády ČR [číslo] [číslo] za účelem zajištění rezervy státních pozemků pro realizaci územního systému ekologické stability v rozsahu minimálně 3 % v každém katastrálním území). Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] není vhodný k převodu z důvodu, že se dle územního plánu nachází v zastavitelné ploše určené k bydlení a v této souvislosti žalovaná odkázala na usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1339/2021. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] není převoditelný z důvodu, že by měl být převeden na [anonymizováno 6 slov], která jej potřebuje k naplnění cílů své činnosti, je vhodný k plnění ekologických účelů a nikoliv k zemědělskému obhospodařování. Pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] by měly být rovněž převedeny na [anonymizováno 6 slov]. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] není vhodný k převodu z důvodu, že o jeho převod požádala třetí osoba, která jej zamýšlí využít ke zvětšení vodní nádrže. Převod tohoto pozemku by nebyl v souladu se zákonem o půdě, který byl přijat nejen ve snaze zmírnit následky historických majetkových křivd, ale také ve snaze dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova a v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí. Pozemek pro svůj zamokřený charakter není způsobilý k zemědělskému obhospodařování. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] není převoditelný vzhledem ke skutečnosti, že přes něj vede polní cesta, stejně tak pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [anonymizováno]. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] nad rámec dalších námitek je nepřevoditelný z důvodu vyznačené poznámky spornosti ([anonymizováno] [číslo] [rok] [příjmení]). V případě vydání tohoto pozemku žalobci b) v rámci tohoto řízení by v konečném výsledku stejně nemuselo k převedení vlastnického práva na jeho osobu dojít, když vlastnické právo uplatňuje současně jiná osoba. Mohlo by dojít také k zbytečným komplikacím, kterým lze snadno předejít, kdyby byl vybrán k uspokojení nároku pozemek, jehož vlastnictví není předmětem sporu. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je k převodu nevhodný, neboť jeho západní část je oplocena, jedná se o zahradu, která tvoří funkční celek se stavbou rodinného domu nacházející se na pozemku parc. [číslo]. Bez oddělení předmětné části pozemku geometrickým plánem není možné pozemek z vlastnictví státu zcizit. V rámci tohoto katastrálního území je nadto nedostatek státní půdy, která bude výhledově potřebná k realizaci pozemkových úprav. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] není vhodný k převodu na žalobce b), neboť o jeho převod požádal vlastník sousedícího pozemku, přičemž kvůli probíhajícímu sporu tato žádost dosud nebyla vypořádána. Dle názoru žalované je namístě upřednostnit žádost osoby, jejíž vztah k tomu pozemku je mnohem užší. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [anonymizováno] žalovaná uvedla, že žalobci uznali její námitku ohledně sousedního pozemku parc. [číslo] týkající se nepřevoditelnosti z důvodu existence polní cesty a vzali ohledně něj žalobu zpět. Ze stejného důvodu je nepřevoditelný i tento pozemek, který na tuto cestu dále navazuje, jak vyplývá z vyjádření [územní celek], která trvala na stanovisku, že oba tyto pozemky jsou právě z důvodu existence polní cesty z převodu vyloučeny dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu (dále již jen zákona o SPÚ). Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je nepřevoditelný z důvodu, že je určený k plnění funkcí lesa, jedná se o zalesněný pozemek. Žalovaná odkázala na § 4 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, dle kterého platí, že k převodu lesních pozemků ve vlastnictví státu je nutný předběžný souhlas [stát. instituce], který vydán nebyl a bez něhož tak pozemek nelze dle žalované převést.

9. Žalobce b) k zamítavému výroku soudu prvního stupně ohledně pozemku parc. [číslo] (správně [číslo]) v k. ú. [obec] u [obec], a to z důvodu jeho údajné neexistence uvedl, že soud prvního stupně nereflektoval skutečnost, že se jednalo o zjevnou chybu v psaní, když žalobce b) se ve skutečnosti domáhá vydání náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žalobci na tuto nesrovnalost před soudem prvního stupně upozornili ve svém vyjádření ze dne 7. 5. 2019, v němž uvedli správné parcelní číslo požadovaného pozemku a od té doby již žalobci v průběhu řízení uváděli správné parc. [číslo]. Uvedené vyplývá i z vyjádření žalobců ze dne 18. 12. 2019. Zamítavý postup soudu prvního stupně není dle žalobců v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak vyplývá například z rozsudku NS ze dne 27. 5. 2004, č. j. 32 Odo 157/2003 (viz také usnesení NS ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3989/2018, či ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3989/2018). Žalobce b) se neztotožňuje ani s částečným zamítnutím žaloby ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] s odůvodněním změny územního plánu [územní celek], aniž by soud tuto argumentaci nějak dále rozvedl. Žalobci b) tak není jasné, z jakého důvodu soud prvního stupně shledal tyto pozemky za nepřevoditelné a napadený rozsudek je v této části tak nepřezkoumatelný. Žalobce b) je názoru, že i po změně územního plánu [územní celek] jsou předmětné pozemky bez dalšího převoditelné, když ani po vydání nového územního plánu [územní celek] nejsou dotčeny žádnou překážkou převoditelnosti ve smyslu ust. § 6 zákona o SPÚ. Dle územního plánu [územní celek] se pozemky částečně nacházejí na území vyznačeném jako koridor územní rezervy dopravní infrastruktury, avšak dle ust. § 6 odst. 2 písm. b) jsou z převodu vyloučeny pouze pozemky, které jsou určeny územním plánem nebo plánem regulačním či rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury. Zákonná překážka převoditelnosti tak zjevně nedopadá na pozemky, které jsou toliko označeny za koridory územní rezervy stavby dopravní infrastruktury, jelikož v případě koridoru územní rezervy se nejedná o stavbu dopravní infrastruktury, ani o veřejně prospěšnou stavbu, nýbrž o potencionální budoucí využití daného pozemku, k němuž nemusí vůbec dojít. Nejedná se tak o situaci, kdy by náhradní pozemky byly určeny územním plánem k zastavění stavbou dopravní infrastruktury, když samotné umístění takové stavby není územním plánem řešeno. Navíc koridor územní rezervy dopravní infrastruktury se dotýká pouze okrajové části uvedených pozemků a v případě, že by pouhá část náhradních pozemků byla překážkou převoditelnosti dotčena, měl soud prvního stupně žalobci b) umožnit, aby se vyjádřil k případnému oddělení koridorem dotčených částí náhradních pozemků prostřednictvím geometrického plánu a převedení překážkou nedotčených částí pozemků na žalobce b), který by byl-li by poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalobce b) by takové řešení nepochybně navrhl, a to ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 509/2021-2181, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí obecného soudu o rozdělení pozemku geometrickým plánem není v rozporu s právními předpisy.

10. Žalobce b) dále nesouhlasil se zamítavým výrokem IV. napadeného rozsudku v části, ve které žádal o vydání náhradních pozemků v hodnotě 1 662 509,75 Kč s odůvodněním podaným v rozhodnutí, mimo jiné odkazem na usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2019, č. j. 10 Co 314/2018-300. Žalobce b) namítl, že závěr soudu prvního stupně v žádném případě z usnesení odvolacího soudu nevyplývá, když naopak konstatoval, že přestože by bylo možné na žalobce b) hledět jako na postupníka, na kterého by se vztahovala restituční tečka, je současně i závětním dědicem, který je z restituční tečky vyloučen. Z citovaného usnesení odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že na žalobce b) je nutné hledět jako na dědice oprávněné osoby, a to i ohledně nároku ve výši 1 662 509,37 Kč, navíc explicitně konstatuje, že žalobce b) je aktivně legitimován k podání uplatněného nároku, přičemž je zjevné, že tímto je evidentně myšlen celý nárok včetně částky 1 662 509,75 Kč, která byla předmětem postoupení. Žalobce b) dále zopakoval svoji argumentaci ke svému postavení jako dědice oprávněné osoby s tím, že má svůj původ v restitučním nároku [jméno] [příjmení], která dne 25. 6. 2003 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, ve které svůj restituční nárok, resp. pohledávku za žalovanou (resp. jejím právním předchůdcem) převedla rovným dílem na právního předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a rovněž na [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. [jméno] [příjmení], narozený v r. [rok], byl však ve vztahu k části [číslo] restitučního nároku [jméno] [příjmení] rovněž jejím závětním dědicem stejně jako jeho potomci [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobce b) (viz část VI. závěti [jméno] [příjmení] sepsané notářským zápisem, č. j. [spisová značka], ze dne 4. 12. 2001). Žalobce b) společně se svými právními předchůdci byl tedy nejenom v postavení postupníka k nároku [jméno] [příjmení], ale byl zároveň v postavení jejího přímého dědice, na kterého se tzv. první restituční tečka ve smyslu nálezu ÚS, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, ze dne 13. 12. 2005, nevztahuje (dále viz odstavec III., body 20. – 30. odůvodnění odvolání žalobce b)). Žalobce b) navrhl, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl.

11. Žalobci současně navrhli vydání opravného usnesení ve vztahu k pozemkům v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], a to ohledně pozemku parc. [číslo] neboť je chybně uvedeno parc. [číslo]. Dále pak k hodnotě pozemků, kde je chybně uvedeno 1 199 920,31 Kč, správně má být 1 252 292,75 Kč, a hodnota všech vydaných pozemků má činit správně 8 797 430,44 Kč, v rozsudku je chybně uvedena částka 8 745 058,44 Kč. Dle napadeného rozsudku soud prvního stupně vycházel při ocenění náhradních pozemků z ocenění, předloženým žalovanou, když žalobci v průběhu učinili ocenění žalované nesporným a v těch případech, kdy žalovaná své ocenění náhradních pozemků nepředložila, soud prvního stupně vycházel při ocenění náhradních pozemků z ocenění předloženého žalobci. K pozemkům v k. ú. [obec] u [obec] žalobci předložili tabulku s oceněním náhradních pozemků, jak bylo v průběhu řízení předloženo účastníky řízení, z níž vyplývá celková hodnota ve výši 1 252 292,75 Kč. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek eventuálně v rozsahu napadeným odvoláním zrušil a věc vrátil k řízení před soudem prvního stupně k novému rozhodnutí.

12. Žalovaná se k odvolání žalobce b) vyjádřila tak, že důvodem zamítnutí žaloby ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je skutečnost, že neexistuje. Žalobci soud prvního stupně o opravu parc. č. u předmětného pozemku žádali již dříve než ve vyjádření ze dne 7. 5. 2019. Na základě návrhu na zahájení řízení a vydání předběžného opatření bylo dne 23. 8. 2016 vydáno předběžné opatření, kterým byl žalované mimo jiné i ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] zakázán prodej, zatížení právem třetí osoby, bezúplatný převod, darování, směna, jakož i zařazení tohoto pozemku veřejné nabídky dle zákona o půdě nebo zákona č. 95/1999 Sb. Toto usnesení bylo potvrzeno také usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2016, č. j. 12 Cdo 392/2016-67. Na základě výzvy katastrálního úřadu ze dne 30. 8. 2016 se následně žalobci dne 6. 9. 2016 obrátili na soud s tím, že předmětem řízení měl být pozemek parc. [číslo] (namísto parc. [číslo]), přičemž se současně domáhali vydání opravného usnesení, kterým by bylo předběžné opatření nařízeno ohledně pozemku parc. [číslo]. Opakovaně tak učinili ještě podáním ze dne 13. 6. 2018, návrh žalobců však soud zamítl i s tím, že odvolací soud přejal označení pozemků z návrhu žalobců na zahájení řízení a vydání předběžného opatření a tuto chybu v psaní nemůže opravit, neboť se o zjevnou nesprávnost ve smyslu ust. § 164 o. s. ř. nejednalo. Žalobci se proti zamítavému rozhodnutí neodvolali. Žaloba byla následně rozsudkem ze dne 9. 7. 2018 i ve vztahu k pozemku parc. [číslo] zamítnuta, k odvolání žalobců byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a dne 7. 5. 2019 pak žalobci opětovně upřesňovali, že v řízení mělo být nadále pokračováno namísto pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] kdy současně s tím navrhovali rozšíření předmětu řízení o řadu dalších náhradních pozemků. Soud prvního stupně nadále pokračoval s náhradními pozemky, avšak zřejmě za součást řízení ani nadále pozemek parc. [číslo] nepovažoval, neboť žalobci procesně svou žalobu o tento pozemek v průběhu řízení nikdy nerozšířili. Žalovaná se sice s ohledem na návrh žalobců následně v řízení z opatrnosti vyjadřovala i k tomuto pozemku, soud však tvrzení účastníků a jejich důkazy k tomuto nečetl. Evidentně tak soud prvního stupně s pouhým upřesněním žalobců stran označení tohoto pozemku nespojil žádné procesní účinky a v řízení pokračoval ve vztahu k pozemku parc. [číslo]. Soud prvního stupně správně žalobu pro neexistenci pozemku parc. [číslo] zamítl, stejně jako ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], který rovněž neexistuje. I v případě, že by se měl stát předmětem řízení pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], není k převodu vhodný z důvodů, které žalovaná v řízení uvedla a na žalobce b) nemůže být převeden, protože jeho hodnota převyšuje zbývající restituční nárok žalobce b) stanovený soudem prvního stupně. Žalovaná se vyjádřila i k otázce převoditelnosti pozemků v k. ú. [obec], přičemž odkázala na své podání ze dne 7. 8. 2019 a na svůj závěrečný návrh ze dne 19. 3. 2021 s tím, že pokud by se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně neztotožnil, pak vzhledem ke změně územního plánu by bylo zapotřebí opět znalecky ověřit jejich aktuální hodnotu, a tudíž nejsou splněny předpoklady pro rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Hodnota těchto pozemků, která byla zjištěna i již dle starého územního plánu, navíc dosahuje takové výše, která zbývající restituční nárok žalobce b) stanovený soudem prvního stupně násobně převyšuje. Pod bodem IV. vyjádření žalovaná shrnula již uplatněné námitky ohledně restitučního nároku žalobce b) před soudem prvního stupně a setrvala na stanovisku, že vzhledem k prekluzi restitučního nároku by žaloba žalobce b) měla být zamítnuta v celém rozsahu, jak uvádí v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jejich vydání předcházelo dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a poté, co ve věci konal ústní jednání, účastníky řízení poučil dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení odpovídajících důkazů ohledně (ne) převoditelnosti náhradních pozemků, dospěl k závěru, že odvolání žalobce b) je důvodné a odvolání žalované pouze částečně ve vztahu k pozemkům v k. ú. [obec].

14. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává chronologie uplatněných nároků žalobci v souvislosti s požadavkem k uspokojení jejich restitučního nároku, rovněž geneze vydaných rozhodnutí (procesních rozhodnutí, částečných rozsudků a rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu). Soud prvního stupně vyzval žalobce poté, co bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 30. 5. 2018 (které nabylo právní moci dne 6. 6. 2018) ohledně dvou pozemků v k. ú. [část obce] k označení náhradních pozemků (a také vzhledem k tomu, že byl zamítnut návrh na opravu ohledně parc. [číslo] – správně [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]), přičemž žalobci upřesnili požadované náhradní pozemky podáním ze dne 7. 5. 2019 a požádali o připuštění změny žaloby. Soud následně vyzval žalovanou k podání stanoviska k označeným náhradním pozemkům, přičemž žalovaná vznesla námitku místní nepříslušnosti ohledně všech pozemků, které se nacházejí mimo územní obvod [obec]. Pod bodem 7. odůvodnění napadeného rozhodnutí soud prvního stupně uvedl výsledek svého rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím zdejšího odvolacího soudu. Ohledně pozemků uvedených ve výroku II. vzali žalobci žalobu zpět, soud prvního stupně proto řízení ohledně nich zastavil a také vzali žalobu zpět ve vztahu k pozemkům v k. ú. [anonymizováno], [obec], [obec] u [obec] a [obec] u [obec]. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2019, soud vzhledem ke shodnému stanovisku účastníků ohledně vhodnosti požadovaných pozemků k vydání rozhodl částečným rozsudkem o vydání pozemků v hodnotě 2 634 697 Kč, čímž došlo alespoň k částečnému vypořádání nároku žalobce a). Dalším částečným rozsudkem ze dne 18. 12. 2019 soud rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované ohledně dalších pozemků zde uvedených, a to opět pouze ve prospěch vypořádání nároku žalobce a). Žalovaná se proti rozsudku ze dne 18. 12. 2019, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 1. 2020 a 3. 2. 2020, odvolala, přičemž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, až na pozemek uvedený pod písm. s ) – parc. [číslo] v k. ú. [obec] (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2020). Žalobce podáním ze dne 8. 7. 2020 vzal žalobu částečně zpět ohledně pozemků uvedených v bodu 12. odůvodnění napadeného rozsudku, soud proto usnesení ze dne 13. 7. 2020 v tomto rozsahu řízení zastavil a zrušil předběžné opatření, které bylo ve věci dne 23. 8. 2016 vydáno, nabylo právní moci dne 31. 7. 2020 (body 10. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku). Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2020 podala dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesení ze dne 10. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 27. 1. 2021. Soud prvního stupně následně doplnil dokazování ohledně parc. [číslo] v k. ú. [obec] dle pokynu odvolacího soudu, vycházeje ze stanoviska žalované, že se jedná o historicky polní cestu, která spojovala cestu vedoucí na [příjmení] [anonymizováno] s cestou do [obec], je dosud využívána turisty, kteří po ní chodí k místnímu [anonymizováno] a na procházky. Soud prvního stupně tuto parcelu z důvodu, že jedině po ní je přístup k tzv. [anonymizováno], ve kterém se nachází chata a malý rybníček, nevydal (bod 14. a 33. odůvodnění).

15. V návaznosti na vyjádření žalované ze dne 5. 2. 2021 o plném uspokojení nároku žalobce a) tento vzal dne 4. 3. 2021 žalobu zpět s tím, že oběma rozsudky soudu prvního stupně (v případě rozsudku ze dne 18. 12. 2019 i rozsudek Krajského soudu v Plzni, včetně odmítnutí dovolání žalované) došlo k částečnému uspokojení nároků žalobce a), neboť byl částečně vypořádán a zejména zaevidován jeho nárok ve správné výši s tím, že na základě těchto rozhodnutí se rozhodl svůj nárok uspokojit cestou veřejných nabídek pořádaných žalovanou (body 15. a 17. odůvodnění).

16. Žalobce b) na žalobě v plném rozsahu trval s tím, aby náhradní pozemky, které jsou předmětem řízení, mu byly vydány a vyjádřil se k podání žalované ze dne 17. 12. 2021 (o jeho restitučním nároku, potažmo aktivní legitimaci) tak, že odkázal na usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2019, v němž byl vyjádřen právní názor o tom, že žalobce b) je oprávněnou osobou. Současně odkázal na řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 78/2016 ohledně [jméno] [příjmení], neboť se řešená věc zcela shoduje v tom, že [jméno] [příjmení] stejně jako žalobce b) byl jak postupníkem, tak závětním dědicem po [jméno] [příjmení] a oba případy jsou ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce b) zcela shodné (viz bod 19.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] uplatnili tytéž nároky ze stejných rozhodnutí Pozemkového úřadu jen s tím rozdílem, že [jméno] [příjmení] nežádal vydání náhradních pozemků z rozhodnutí PÚ [číslo]. Rozdíl mezi oprávněnými je v tom, že [jméno] [příjmení] přijal částku 1 662 509,37 Kč a chtěl dorovnat nároky jen z přecenění rozhodnutí Pozemkového úřadu, přičemž jeho nároku bylo vyhověno právě již shora citovaným rozsudkem, sp. zn. 4 C 78/2016, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 10 Co 541/2016, s tím, že [jméno] [příjmení] je oprávněnou osobou jak z postupní smlouvy z roku 2003, tak i na základě dědictví po [jméno] [příjmení]. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro nepřípustnost odmítnuto, přičemž z jeho odůvodnění vyplývá, že nárok žalobce nebyl přeceněn bez ohledu na jeho aktivní přístup, když žádost o přecenění byla podána již v roce 2004. Soud prvního stupně odkázal na právní názor odvolacího soudu ve zrušovacím usnesení, sp. zn. 10 Co 314/2018, z něhož dovodil, že pokud se jím má řídit, musí nároku žalobce b) vyhovět, tj. vydat mu náhradní pozemky v hodnotě, kterou uplatňuje, avšak sníženou o částku 1 662 509,37 Kč. Pak má žalobce b) nárok na vydání pozemků v hodnotě 8 886 646,27 Kč, resp. v hodnotě 8 799 037,41 Kč (ve znění opravného usnesení), odpovídající rozdílu částky 10 549 156 Kč a 1 662 507,73 Kč (body 21. a 22. odůvodnění). Dále soud prvního stupně konstatoval, že za situace, kdy [jméno] [příjmení] byl jeho nárok z téže smlouvy o postoupení pohledávky přeceněn a uspokojen, nelze vůči žalobci b) postupovat tak, že byl tentýž nárok z důvodů tvrzených žalovanou zamítnut. Rozdíl mezi oběma postupníky, jak bylo již shora uvedeno, je pouze v tom, že [jméno] [příjmení] přijal částku 1 662 509,73 Kč a ohledně zbývající částky došlo k přecenění jeho nároku, který byl uspokojen. [jméno] [příjmení] (ať již dědeček, otec či nyní syn) částku 1 662 509,73 Kč nepřevzali a opakovaně žádali o přecenění svého nároku. Z uvedených důvodů soud prvního stupně pokládal žalobce b) za oprávněnou osobu a jeho nárok v převážné části uspokojil vydáním těch pozemků, které jsou uvedeny ve výroku I. napadeného rozsudku (body 23. – 26. odůvodnění).

17. Ohledně pozemků, které dosud nebyly vydány na základě dvou částečných rozsudků, soud prvního stupně u každého z nich prověřoval dle LPIS předložených žalobcem jejich současné využívání, umístění, přístup k nim a zda jsou zemědělsky obhospodařovány a u každého z pozemků zvážil námitky vnesené žalovanou. Soud prvního stupně postupoval dle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., současně tak, aby svým rozhodnutím nevytvářel problémy do budoucna, akceptoval vyjádření žalované ve vztahu k nemožnosti vydání pozemků všude tam, kde by k problémům mohlo dojít a kde žalovaná svá tvrzení doložila. Žalobce b) vždy akceptoval cenu zjištěnou žalovanou, ačkoliv se v některých případech lišila v jeho neprospěch někdy i o vyšší částku. Soud prvního stupně na základě námitek obou účastníků v uvedených závěrečných návrzích ze dne 19. 3. 2021 a 22. 3. 2021 změnil názor, pokud jde o vydání některých pozemků oproti jeho prezentaci na jednání dne 10. 3. 2021. Pod body 29. – 35. odůvodnil nevydání konkrétních pozemků. Odvolací soud s ohledem na skutečnost, že nevydané pozemky, vyjma pozemků v k. ú. [obec], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], nebyly dotčeny odvoláním žalobce b), pro stručnost odkazuje na tyto body odůvodnění. Pozemky, které soud prvního stupně vydal, jsou pozemky zemědělsky obhospodařované a pronajaté žalovanou k zemědělskému využíti (bod 37. odůvodnění) a současně odkázal na judikaturu týkající se vhodnosti vydávaných pozemků, s níž účastníky seznámil (bod 36. odůvodnění). Pod bodem 38. se soud prvního stupně vypořádal s odvolací námitkou žalované proti rozsudku ze dne 18. 12. 2019, spočívající v tom, že některé pozemky převáděné oprávněnou osobou jsou předmětem obchodu a jsou obratem prodávány třetím osobám, a to odkazem na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ve kterém je uvedeno, že i když jedním z cílů zákona o půdě byla péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením narušených vlastnických vztahů k půdě, je tento účel podřazen požadavku zmínění majetkových křivd. Navíc za situace, že vydávání náhradních pozemků trvá tak dlouhou dobu, že se toho většina původních oprávněných osob, ale ani jejich dědiců nedožije, je zcela legitimní, jestliže jejich dědici tyto náhradní pozemky převádějí na osoby, které na nich hospodaří.

18. Soud prvního stupně konstatoval, že vydáním pozemků uvedených ve výroku I. napadeného rozsudku uspokojil nárok žalobce ve výši 8 746 664 Kč, resp. 8 799 037,41 Kč, jak opravil v posléze vydaném usnesení s tím, že ve zbylé části nároku ve výši 139 982 Kč, resp. 87 609,22 Kč, zůstal nárok žalobce b) neuspokojen z důvodu nevhodnosti vydání některých z požadovaných náhradních pozemků. U pozemků, které žalobci b) byly vydány přes nesouhlas žalované, tato neprokázala, že je nelze vydat podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Pod body 43. – 48. odůvodnění napadeného rozsudku se soud prvního stupně vypořádal s požadavkem žalobců na náhradu nákladů řízení, přičemž vycházel z částek, ve kterých měl každý z nich úspěch ve věci, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu III. ÚS 455/01 či I. ÚS 613/18. Soud prvního stupně přiznal žalobcům náklady řízení v celkové výši 1 860 640,54 Kč se splatností k rukám zástupce žalobců.

19. Soud prvního stupně dne 7. 7. 2021 vydal opravné usnesení, č. j. 3 C 135/2016-801, jímž opravil napadený rozsudek ve výroku I. bod 8., bod 13., bod 14., a to ve vztahu k pozemku parc. [číslo] s tím, že celková hodnota vydávaných pozemků je 1 252 293,63 Kč, a bod 19. ve vztahu k parcele [číslo]. Dále opravil hodnotu všech vydávaných pozemků na částku 8 799 037,41 Kč, ve výroku IV. opravil částku na 1 662 509,37 Kč a v souladu s tím opravil také bod 40. a 41. odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Při ústním jednání konaném dne 2. 12. 2021 odvolací soud seznámil účastníky řízení s jeho předběžným názorem v otázce aktivní legitimace žalobce b), a to v souladu s již jím vyjeveným názorem v jeho rozhodnutí, sp. zn. 10 Co 314/2018, ze dne 24. 1. 2019, v bodu 10. jeho odůvodnění, v němž konstatoval, že žalobce b) je aktivně legitimovanou osobou k podání jím uplatněného nároku, přičemž pro stručnost odkázal na podrobnou argumentaci podanou žalobcem b) a odvolací soud tak činí i v tomto rozhodnutí, a pouze s odkazem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05, ze dne 13. 2. 2005, jehož závěry nebyly překonány jiným nálezem, doplnil, že byť žalobce b) ohledně uplatněného restitučního nároku co do částky 1 662 509,37 Kč považovat za postupníka, na kterého by se restituční tečka ke dni 31. 12. 2006 vztahovala, lze, současně však je závětním dědicem, který je z důsledku restituční tečky vyloučen. V uvedeném směru odvolací soud zdůrazňuje, že nelze, jak soud prvního stupně v napadeném rozsudku nesprávně uzavřel, dovodit, že by mínil odečíst částku 1 662 509,37 Kč a v tomto rozsahu žalobu zamítnout. Odvolací soud tedy považuje výklad žalované k otázce aktivní legitimace žalobce b) nepřiléhavým a odvolací námitku o prekluzi uplatněného nároku žalobcem b) za nedůvodnou, a proto následně přistoupil k poučení žalované dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k namítané nepřevoditelnosti soudem prvního stupně vydaných pozemků a žalobce b) k převoditelnosti pozemků v k. ú. [obec] a pozemku v k. ú. [obec] u [obec], parc. [číslo] (původně nesprávně označený jako pozemek parc. [číslo]). V souvislosti s pozemky v k. ú. [obec] byl žalobce rovněž vyzván k předložení jím navrhovaného geometrického plánu pro oddělení části pozemku.

21. Žalobce b) vzal při ústním jednání dne 31. 3. 2022 odvolání zpět co do pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a ohledně pozemku parc. [číslo] předložil geometrický plán, jímž byly tyto pozemky odděleny tak, že se žalobce b) domáhá vydání pozemků v k. ú. [obec] v rozsahu oddělení provedeného geometrickým plánem, nyní označených jako parc. [číslo].

22. Žalovaná doplnila tvrzení o nepřevoditelnosti náhradních pozemků v následujícím rozsahu. K tvrzení, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] zasahuje do plochy rybníka, předložila snímek ortofotomapy a její detailnější variantu, rovněž výpis z katastru nemovitostí pro sousední pozemek parc. [číslo] na kterém se nachází převážná část rybníka, z něhož je rovněž z podokna mapy patrné, že část vodní plochy se nachází právě na žalobou dotčeném pozemku. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] k tvrzení, že pozemek dle územního plánu se nachází v zastavitelné ploše určené k bydlení, předložila výřez územního plánu, kde jsou vyznačené plochy určené k bydlení, dále předložila i další snímek, kde je hranice požadovaného pozemku zvýrazněna tak, aby byla skutečnost, že plocha určená k bydlení s označením [anonymizováno] se nachází na žalobou dotčeném pozemku, zcela evidentní. Územní plán je dostupný na oficiální webové stránce [územní celek] a rovněž předložila mapu z katastru nemovitostí. Pokud žalovaná v odvolání uvedla, že na tomto pozemku se nachází také plochy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], při podrobnějším zkoumání zjistila, že na pozemku se nachází toliko plocha určená k bydlení s označením [anonymizováno]. Nicméně předmětný pozemek žalobci b) z uvedených důvodů vydat nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021). K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] k tvrzení, že o pozemek žádá třetí osoba za účelem rozšíření vodní nádrže, předložila žádost [právnická osoba] s.r.o., která o něj žádá kvůli možnosti rozšíření plochy rybníka a odpověď Krajského pozemkového úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 3. 4. 2018. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na němž se nachází polní cesta, odkázala na katastrální mapu s tím, že právě přes tuto polní cestu, která se na předmětném pozemku rozdvojuje, je zajištěný jediný přístup z [územní celek] do přilehlého rozsáhlého lesního porostu, který pokrývá svahy v okolí [obec] [anonymizováno] a zároveň se jedná o nejkratší spojení mezi obcemi [část obce] a [část obce]. K tvrzení týkajícího se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] o poznámce spornosti předložila aktuální výpis z katastru nemovitostí, ve kterém je poznámka spornosti vyznačena, a to proto, že se jiná oprávněná osoba domáhá určení vlastnického práva k tomuto pozemku, přičemž spor probíhá již od roku 2014. K tvrzení o funkčním celku se stavbou rodinného domu ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná zopakovala, že na části tohoto pozemku se ve skutečnosti nachází oplocená zahrada, která tvoří funkční celek se stavbou rodinného domu nacházejícího se na pozemku parc. [číslo] předložila snímek ortofotomapy a snímek pořízený z tohoto místa s využitím streetview. Je jasně patrné, že část předmětného pozemku je skutečně oplocena a obhospodařována ve funkčním celku s rodinným domem stojícím na pozemku parc. [číslo]. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná tvrdí požadavek třetí osoby o převod sousedícího pozemku dle § 11 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ, přičemž doložila výstup z prověrky převoditelnosti tohoto pozemku, který byl pro účely soudního řízení vyhotoven. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [anonymizováno] ohledně tvrzení o charakteru polní cesty žalovaná předložila vyjádření [územní celek] a aktuální snímek ortofotomapy. K tvrzení o charakteru pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] jako lesního a s ním spojeného nutného souhlasu Ministerstva zemědělství s převodem tohoto pozemku žalovaná předložila snímek ortofotomapy, z něhož patrné, že byť je tento pozemek v katastru nemovitostí veden jako orná půda, ve skutečnosti se jedná o pozemek lesní. V nedaleké vzdálenosti se nachází další lesní pozemky, které jsou ve správě Lesů ČR (např. parc. [číslo] v k. ú. [obec]) a nejedná se tak o odloučený lesní pozemek ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o lesích, který by dle § 4 odst. 3 bylo možno převést za splnění dalších podmínek. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná namítla, že soud prvního stupně o tomto náhradním pozemku nerozhodoval a ani ve vztahu k němu neprováděl žádné důkazy a není tedy možné jej zahrnout do případného konečného rozhodnutí v odvolacím řízení, neboť by tím byla popřena zásada dvojinstančnosti řízení. Z opatrnosti žalovaná vznesla námitku nepřevoditelnosti tohoto pozemku a předložila znalecký posudek č. 5850/122/2018, z něhož vyplývá, že hodnota tohoto pozemku činí 98 505 Kč. Navíc tento pozemek není vhodný k převodu z důvodu nepřístupnosti z veřejné pozemní komunikace. Současně žalovaná namítla, že dosud neuspokojený nárok dle rozhodnutí soudu prvního stupně činí 87 609,22 Kč a již pouze hodnota pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] tento rozdíl převyšuje. Navíc byly na žalobce b) rozsudkem ze dne 10. 12. 2021 převedeny další náhradní pozemky v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 7 C 392/2019 (správně má být v řízení vedeném Okresním soudem v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 392/2019). Na žalobce nelze případným vyhovujícím rozsudkem převést náhradní pozemky v hodnotě převyšující žalobcův restituční nárok, v opačném případě by na straně žalobce v příslušné výši vzniklo bezdůvodného obohacení, což je stav krajně nežádoucí, a pokud by oprávněné osobě byla převedena byť jen část pozemku nad rámec jejího restitučního nároku, nemohla by již být tato část pozemku oceněna dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. v platném znění, ale dle aktuální tržní hodnoty pozemku k datu jeho vydání. Žalobce b) na doplňující podání žalované reagoval replikou ze dne 25. 3. 2022, jíž vyjádřil nesouhlas s tvrzenou nepřevoditelností řešených pozemků, jak vyplývá z jejího bodu II. a III. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] žalobce b) zdůraznil, že námitka žalované nezakládá žádnou z překážek převoditelnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona o SPÚ nebo jinou judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Výše uvedený pozemek je dle veřejného registru půdy LPIS zemědělsky obhospodařovaný, čímž je prokázáno, že pozemek je možné zemědělsky obhospodařovat. Dotčený rybník se nachází pouze v okraje části uvedeného pozemku a svou plochou zasahuje pozemek parc. [číslo] jen v minimální části. [obec] nijak neomezuje zemědělské obhospodařování výše uvedeného pozemku a ani nezakládá jakoukoliv jinou překážku převoditelnosti dotčeného pozemku na žalobce b). Navíc žalovaná sama ve svých veřejných nabídkách zcela běžně nabízí obdobné pozemky jako náhradní, které sama označuje jako vodní plochu: jedná se zejména o močály a bažiny, z čehož vyplývá, že existenci vodní plochy na náhradním pozemku nepovažuje za překážku převoditelnosti. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] žalobce namítl, že z územního plánu předloženého žalovanou nijak nevyplývá, že by se tento pozemek nacházel na území určeném k bydlení, když k tomuto územní plánu není přiložena žádná legenda, která by toto tvrzení žalované potvrzovala. I pokud by byla část pozemku skutečně určena k bydlení, nezakládá tato skutečnost žádnou překážku převoditelnosti ve smyslu zákonné úpravy ani žádnou jinou judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Pozemek je navíc žalovanou pronajímán pro účely jeho obhospodařování [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že pozemek je určen k zastavení, nezakládá překážku převoditelnosti, když sama žalovaná zcela běžně ve svých veřejných nabídkách nabízí pozemky označené jako zastavěná plocha a ostatní plocha, jejíž způsob využití je zeleň v zástavbě, neplodná půda nebo ostatní komunikace. Žalobce nesouhlasí ani s námitkou žalované ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], neboť dle veřejného registru půdy vyplývá, že pozemek je zemědělsky obhospodařovaný a není součástí žádného funkčního celku (všechny uvedené pozemky nelze dle tvrzené žalované zemědělsky obhospodařovat). Pokud žalovaná nepřevoditelnost pozemku dovozuje ze skutečnosti, že se převodu domáhá třetí osoba, pak ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalobce upozornil, že [právnická osoba] s.r.o. je soukromoprávním subjektem, který žádá pouze o odkup části pozemku za účelem rozšíření rybníku a není tudíž možné v tomto případě upřednostnit zájmy výše uvedené společnosti před zájmem státu na uspokojení restitučních nároků oprávněných osob. Tato žádost nepředstavuje ani žádnou zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu, dle které je třeba považovat restituční nároky za nároky primární. Současně upozornil, že zmíněná žádost na převod pozemku byla podána až po podání žaloby v projednávané věci, v níž bylo řízení zahájeno dne 18. 8. 2016, zatímco žádost byla podána až 15. 3. 2018, tedy téměř o dva roky později. Současně převod tohoto pozemku byl zakázán nařízeným předběžným opatřením vydaným ve prospěch žalobce, kterým má být žalované zabráněno, aby převodem náhradních pozemků zmařila uspokojení restitučního nároku žalobce. K námitce žalované ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] žalobce b) uvedl, že vedení jiných souběžných řízení nepředstavuje dle ustálené rozhodovací soudní praxe překážku převoditelnosti pozemku v jiném, souběžně vedeném řízení (viz nález ÚS, sp. zn. II. ÚS 4139/16, ze dne 18. 7. 2017). Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ohledně tvrzení žalované o žádosti vlastníka sousedního pozemku o převod předmětného pozemku žalobce b) namítla, že žalovaná nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že žádost byla skutečně podána a lze ji tedy považovat za odůvodněnou, když jediným důkazem předloženým žalovanou je přehled pozemků převoditelnosti dotčeného náhradního pozemku, který vytvořila sama žalovaná. Z přehledu nevyplývá, kdy byl tento vytvořen a zda je nadále aktuální a platný. Žalobce je tedy názoru, že ani tento pozemek není dotčen žádnou zákonnou překážkou převoditelnosti nebo jinou judikaturou odvozenou překážkou. Současně žalobce uvedl, že předložení údajné žádosti je vyhodnocení, zda je dána překážka převodu tohoto pozemku ve smyslu ust. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona účinném do 31. 7. 2016) platí, že převést nelze zemědělský pozemek, jehož výměra přesahuje 10 % výměry sousedícího zemědělského pozemku vlastníka, popřípadě jeho spoluvlastníků. Za stávajícího důkazního stavu tak nelze tuto skutečnost vyhodnotit, navíc jedná-li se skutečně o nárokový převod, jak tvrdí žalovaná, pak je zvláštní, že o této žádosti nebylo dosud rozhodnuto, neboť žádost musela být podána nejpozději do 31. 7. 2016. Námitky žalované o existující polní cestě na předmětných pozemcích žalobce b) považoval za zcela irelevantní, neboť žádná z překážek převoditelnosti náhradních pozemků ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona o SPÚ takovou překážku převoditelnosti neuvádí, o to více je účelovost této námitky žalované zjevná ve chvíli, kdy žalovaná v případě jednoho pozemku namítá jeho nepřevoditelnost z důvodu neexistence takové veřejné cesty (ve vztahu k pozemku parc. [číslo]) a naopak u jiného pozemku žalovaná zakládá nepřevoditelnost právě z důvodu existence polní cesty. Navíc polní cesta vede pouze po samotném okraji pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a nijak neomezuje jeho zemědělské obhospodařování. S tvrzením žalované o lesním charakteru pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalobce b) zcela nesouhlasí, když sama žalovaná běžně ve svých veřejných nabídkách nabízí zalesněné pozemky bez toho, aniž by k převodu nabízených pozemků vyžadovala souhlas Ministerstva zemědělství. Námitku žalobce b) vnímá jako pouze účelovou, když se snaží zkomplikovat a zabránit uspokojení restitučního nároku žalobce b) v co nejkratší době. Ostatně tuto skutečnost ani žalovaná nepovažuje za překážku převoditelnosti na oprávněné osoby, předmětný pozemek tudíž není dotčen žádnou zákonnou ani judikaturou odvozenou překážkou převoditelnosti a může být na žalobce bez dalšího převeden. Ohledně námitky nepřevoditelnosti pozemku, který není přístupný z veřejné cesty, žalobce b) zdůraznil, že se nejedná o skutečnost, která by bránila v převodu náhradního pozemku, tato skutečnost nemá na převoditelnost náhradního pozemku žádný vliv a nejedná se o zákonnou překážku převoditelnosti, což žalovaná ani netvrdí (viz rozhodnutí NS, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019). V uvedené souvislosti žalobce zdůraznil, že vždy jedná ve shodě s vlastníky sousedních pozemků, takže obavy žalované, že žalobce nebude mít umožněný přístup ke svým pozemkům, případně přístup nebudou mít vlastníci izolovaných pozemků, je opět lichý a ničím podložený. I pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je tudíž převoditelný. Pokud žalovaná v souvislosti s posledně uvedeným pozemkem namítá, že by jím byla popřena zásada dvojinstančnosti řízení, pak žalobce i tuto námitku žalované považuje za zcela účelovou. Žalovaná se snaží navodit dojem, že žalobce rozšířil svou žalobu o tento pozemek až v průběhu odvolacího řízení, přitom již v řízení nalézacím si byl dobře vědom skutečnosti, že se domáhá žalobce b) i tohoto pozemku, který sice nejprve chybně označil jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], tuto chybu však žalobce ještě v průběhu řízení před soudem prvního stupně obratem napravil vyjádřením ze dne 7. 5. 2019, ve kterém uvedl správné parcelní číslo a od té doby již uváděl parc. [číslo] uvedeného pozemku. Žalovaná si tak musela nejpozději od 7. 5. 2019 být vědoma skutečnosti, že žalobce požaduje vydání i tohoto náhradního pozemku a mohl se k převoditelnosti kdykoliv v průběhu řízení vyjádřit. Pod bodem IV. repliky se žalobce opakovaně vyjádřil k výši svého restitučního nároku, a to konzistentním způsobem prezentovaným po celé nalézací, potažmo i odvolací řízení.

23. Podáním ze dne 29. 3. 2022 se žalovaná vyjádřila ke geometrickému plánu předloženého žalobcem b), a to k oddělení části pozemku parc. [číslo] tak, že prověřila převoditelnost nově vzniklých pozemků parc. [číslo] se závěrem, že jejich převodu po tomto oddělení již výše uvedená překážka nebrání. Pokud žalobce b) nepředložil geometrický plán k oddělení dotčených částí pozemků parc. [číslo] pak má žalovaná za to, že na jejich převodu již žalobce b) netrvá, když překážka převoditelnosti těchto pozemků nebyla odstraněna z důvodů již shora uvedených. Žalovaná nechala znalecky ocenit nově vzniklé pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž hodnota pozemků parc. [číslo] odpovídá dle posudku částce ve výši 52 030 Kč a hodnota pozemku parc. [číslo] částce ve výši 17 545 Kč. Dále žalovaná aktualizovala převoditelnost pozemků, které jsou předmětem řízení, přičemž zjistila, že v mezidobí přijalo zastupitelstvo [územní celek] změnu územního plánu, kdy nyní je na východním okraji pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] nově navržena plocha veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – plocha dopravní infrastruktury pro cyklostezku z [obec] [část obce] do [obec] – vedená v územním plánu pod označením [anonymizováno]. Převodu pozemku tedy brání překážka dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Vedle územního plánu dostupného na elektronické úřední desce [územní celek], resp. výřezu z hlavního výkresu (včetně odpovídající legendy) žalovaná předložila sdělení [stát. instituce], který uvádí, že je část tohoto pozemku pro překážku dle citovaného zákonného ustanovení vyloučena s poznámkou, že při východním okraji pozemku je vymezena VPS, přičemž se jedná právě o výše popsanou cyklostezku vedenou v územním plánu pod označením [anonymizováno]. Žalovaná opakovaně reagovala na argumentaci žalobce o převoditelnosti pozemků parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec], ohledně kterého doplnila sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 3. 2022, v němž starosta obce k předmětnému pozemku výslovně uvádí, že„ do jižní části pozemku zasahuje nově navrhované území k výstavbě rodinného bydlení“. Současně připomněla i argumentaci ohledně nepřevoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

24. K otázce aktivní legitimace žalobce b) ve vztahu k celému jím uplatněnému restitučnímu nároku se odvolací soud vyjádřil již shora, proto bude dále konstatovat již jen závěry ohledně namítané nepřevoditelnosti pozemků, které byly učiněny předmětem tohoto řízení. Žalovaná v rámci jí podaného odvolání setrvala na nepřevoditelnosti všech pozemků, které byly vydány napadeným rozsudkem žalobci b), přičemž akcentovala jen některé z nich, jak se z odvolání podává. S ohledem na námitku žalované o nepřezkoumatelnosti závěrů soudu prvního stupně týkajících se vydání všech náhradních pozemků žalobci b) odvolací soud toto odůvodnění v reakci na podání žalované ze dne 7. 8. 2019 a 16. 10. 2019 doplňuje.

25. Ve vztahu k pozemkům v k. ú. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona 1028 u [obec] (par. [číslo]) žalovaná namítala, že nejsou veřejně přístupné z pozemní komunikace, přístup je možný pouze přes několik pozemků jiných vlastníků, což nese s sebou omezování práv těchto osob. Odvolací soud konstatuje, že tato námitka není důvodná, neboť nejde o skutečnost, která by bránila v převodu náhradního pozemku, nemá na převoditelnost žádný vliv a nejde o zákonnou překážku převoditelnosti dle § 6 odst. 1 zákona o SPÚ, ani judikaturou odvozenou překážkou převoditelnosti (srovnej rozhodnutí NS ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018 či ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019). V této souvislosti odvolací soud poukazuje na fakt, že žalovaná, v jejímž vlastnictví předmětné pozemky dosud jsou, bezpochyby přístup k těmto pozemkům zajištěný má, pak není namístě je eliminovat z uspokojení restitučního nároku z důvodu, který je naplněn i na straně samotné žalované, která k řadě pozemků sama přímý přístup z veřejné komunikace nemá. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona 1028 u [obec] žalovaná namítá jeho polohu v areálu sloužícím jako výběh pro dobytek a že není přístupný z pozemní komunikace. Odvolací soud poukazuje v otázce nedostatečného přístupu na odkazovanou judikaturu shora, pokud jde o tvrzený účel pro výběh dobytku, pak ani v této skutečnosti nespatřuje výluku zakládající nepřevoditelnost takové dotčeného pozemku, neboť pozemky, které jsou z takového důvodu obehnány ohradníkem či jiným způsobem, areál ve smyslu ustálené judikatury vyšších soudu nevytváří (viz také rozsudek zdejšího odvolacího soudu, sp. zn. 10 Co 65/2020 ze dne 14. 5. 2020 a zde připomenutá tzv. areálová judikatura). Ani u pozemků parc. [číslo] v k. ú. § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona 1028 u [obec] odvolací soud neshledal překážku převoditelnosti z důvodu žalovanou uplatněné námitky nevelké výměry a tvaru pozemků parc. [číslo] (a [číslo]) s tím, že znemožňuje i efektivní a řádné obhospodařování těchto pozemků a z důvodu, že všechny nejsou přístupné z pozemní komunikace, přičemž odkazuje na již zmíněnou judikaturu v otázce přístupnosti z pozemní komunikace a ohledně námitky tvaru a velikosti pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019. U pozemků v k. ú. [ulice] u [obec] (parc. [číslo] – není přístupná z pozemní komunikace, parc. [číslo] – existence regionálního biokoridoru (zamokřená oblast) – blokace pro pozemkovou úpravu – [anonymizováno] – [anonymizováno] – územní systém ekologické stability, parc. [číslo] – existence veřejného přístupu z pozemní komunikace, stejně tak u pozemku parc. [číslo]) odvolací soud konstatuje, že v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudu tyto skutečnosti nezakládají zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti a odkazuje na již zmíněné rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 10 Co 65/2020 a zde odkazovanou judikaturu. Ve vztahu k pozemku v k. ú. [obec] u [obec] (parc. [číslo] – biokoridor, parc. [číslo] – neexistence veřejného přístupu z pozemní komunikace, parc. [číslo] – vodní plocha a účel k využití jako zamokřené plochy, existenci biokoridoru) odvolací soud rovněž neshledal námitky pro výluku těchto pozemků z převodu pro zákonné či judikaturou odvozené překážky převoditelnosti namístě a opětovně odkazuje na již zmíněné rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu a odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu. Ohledně pozemků v k. ú. [část obce] u [část obce] (parc. [číslo]) žalovaná namítá jejich polohu v II. – IV. v zóně chráněné krajinné oblasti [anonymizována dvě slova] a aspekt významné lokality evropského rázu s tím, že jejich vydáním by byl znemožněn veřejný přístup na pozemky [číslo] a [číslo], odvolací soud opětovně konstatuje, že neshledal v těchto skutečnostech zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti, neboť nesplňuje zákonnou podmínku ust. § 6 odst. 1 zákona o SPÚ ani jinou soudní praxí dovozenou překážku převoditelnosti. Ohledně pozemků v k. ú. [obec] (parc. [číslo]) žalovaná s odkazem na ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o SPÚ tvrdí, že jsou zalesněné a zamokřené, aniž by charakter lesního pozemku blíže tvrdila a prokazovala, tudíž ani tyto pozemky odvolací soud neshledal nepřevoditelnými. Dle žalované pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] jsou v rámci územního systému ekologické stability (již dále jen ÚSES) s tím, že pozemek parc. [číslo] není veřejně přístupný z pozemní komunikace a přes pozemek parc. [číslo] vede polní cesta. Ve shodě se shora přijatými závěry odvolací soud i ve vztahu k těmto pozemkům konstatuje, že neshledal zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti, stejně tak ve vztahu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [anonymizováno] z důvodu ÚSES – lokálního funkčního biokoridoru (zamokřená plocha, malá výměra 575 m2 a neexistence veřejného přístupu). Odvolací soud opětovně odkazuje na již přijaté dílčí závěry shora. Ani ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. p. [část obce] na [anonymizováno] s odkazem na ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ a sdělení městyse [obec], že je pozemek plánován pro výstavbu dopravní infrastruktury – polní cesty, odvolací soud neshledal zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Žalovaná dále ohledně pozemku v k. ú. [obec] parc. [číslo] tvrdí existenci lokálního funkčního biokoridoru s tím, že byť v katastru nemovitostí je pozemek evidován jako orná půda, ve skutečnosti se jedná o pozemek zalesněný a chybí mu přístup z veřejné komunikace. K otázce územního systému ekologické stability odvolací soud opětovně odkazuje na jeho rozhodnutí ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 10 Co 65/2020, ohledně neexistujícího přístupu z veřejné komunikace na již shora zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu, a pokud jde o námitku týkající se charakteru zalesněného pozemku, pak žalovaná tuto skutečnost neprokázala, zůstala pouze v rovině tvrzení, navíc sama připouští evidenci tohoto pozemku v režimu orné půdy. Pozemky v k. ú. [obec] u [obec] (parc. [číslo]) se dle žalované nacházejí v územním systému ekologické stability (parc. [číslo]), nejsou veřejně přístupné (parc. [číslo]) a ohledně pozemku parc. [číslo] pak žalovaná namítá, že se táhne podél silnice na samém okraji pole, má malou výměru a tvar neumožňuje řádné a efektivní zemědělské obhospodařování. Odvolací soud opakuje, že tyto skutečnosti nezakládají zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Ohledně pozemku v k. ú. [část obce] (výstavba polních cest) a [obec] (parc. [číslo]) odvolací soud rovněž neshledal zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti.

26. Podáním ze dne 16. 10. 2019 žalovaná doplnila své vyjádření k převoditelnosti náhradních pozemků požadovaných k vydání žalobcem b). Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je dle žalované nevhodný k převodu z důvodu vedené trasy vodovodu s pitnou vodou. Pozemky v k. ú. [anonymizováno] parc. [číslo] jsou nevhodné k převodu, protože se nachází ve vymezeném ÚSES s tím, že sice nejde o výslovně stanovenou zákonnou překážku převoditelnosti, ale vydávání takto dotčených pozemků jednoznačně není v souladu s účelem zákona o půdě. Žalovaná poukázala na již zmíněné usnesení vlády ČR [číslo] [číslo] jímž bylo Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zemědělství uloženo zajistit rezervu státních pozemků pro realizaci územního systému ekologické stability v rozsahu minimálně 3 % v každém katastrálním území. Za tímto účelem byly vytvořeny seznamy pozemků, na nichž je omezení„ blokace pro pozemkové úpravy – MŽP – ÚSES“. Pozemky parc. [číslo] jsou v katastru nemovitostí navíc evidovány jako ostatní plocha a určeny k využití jako zeleň, dále žalovaná poukázala na nevhodný tvar a malou výměru pozemku. Ohledně pozemků parc. [číslo] žalovaná namítla kromě jejich umístění v ÚSES tu skutečnost, že slouží jako výběh pro dobytek, pozemek parc. [číslo] je určen k využití jako zeleň, k pozemku parc. [číslo] chybí přístup z veřejné komunikace, pozemek parc. [číslo] je určen k využití jako zeleň, nachází se v ÚSES. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] se nachází v ÚSES (lokální biokoridor hydrofilní funkční) a dle katastru nemovitostí je zatížen věcným břemenem provozování stavby VTL a nachází se na něm odvodňovací zařízení. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec a číslo] je nevhodný k převodu z toho důvodu, že se uvnitř nachází pozemek parc. [číslo] čímž přístup k němu by byl ztížen přes pozemek žalobce b), pokud by mu byl vydán a navíc se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje druhého stupně. Ohledně pozemků v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná namítla, že dle sdělení Krajského pozemkového úřadu v [obec] je v území nedostatečný podíl státní půdy a v průběhu roku 2019 jsou plánovány pozemkové úpravy. K pozemku parc. [číslo] není zajištěn přístup z veřejné komunikace, pozemek parc. [číslo] je z větší části zalesněný a uvnitř se nachází pozemek parc. [číslo] uvnitř pozemku parc. [číslo] se nacházejí pozemky parc. [číslo]. Ve vztahu k pozemku v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná namítla, že byl vznesen požadavek na zahájení pozemkových úprav, chybí přístup z veřejné komunikace a uvnitř pozemku parc. [číslo] se nachází pozemek parc. [číslo] uvnitř pozemku parc. [číslo] se nacházejí pozemky parc. [číslo] uvnitř pozemku parc. [číslo] se nachází pozemek parc. [číslo] Ani u těchto pozemků odvolací soud v souladu s již výše podanou argumentací neshledal zákonnou, ani jinou judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti.

27. Při ústním jednání konaném dne 31. 3. 2022 odvolací soud doplnil dokazování jak k návrhu žalobce b) (výpisy z veřejného registru půdy ve spise na č. listu 848 – 852, geometrický plán č. listu 906, 911 – 912 a přehledy pozemků nabízených ve veřejných nabídkách žalovanou ve spise na č. listu 919 – 925), tak k návrhu žalované (ortofotomapa, výpisy z katastru nemovitostí, územní plán, mapa z katastru nemovitostí, žádost [právnická osoba] s.r.o., snímek z mapy.cz, ortofoto s poznámkami, snímek streetview, vyjádření [územní celek], znalecký posudek č. 5850-122-2018, s bližší specifikací v podání žalované na č. listu 846 - 848, to vše na č. listu 857 – 876 a 881 – 898, žádost [územní celek] ze dne 27. 1. 2022 a odpověď SPÚ ze dne 27. 1. 2022, ve spise na č. listu 936, dále příloha k SPÚ ze dne 2. 2. 2022, ve spise na č. listu 937, územní plán [obec] – č. listu 938, veřejná vyhláška [stát. instituce] ze dne 23. 4. 2021, žádost [územní celek] ze dne 21. 2. 2022 včetně přílohy, ve spise na č. listu 939 – 940, žádost [územní celek] ze dne 8. 3. 2022 včetně přílohy, ve spise na č. listu 941 – 942, výřez z územního plánu [obec], ve spise na č. listu 943 – 944 a znalecký posudek č. 15825-467/2022, ve spise na č. listu 945 – 951). Mezi účastníky řízení nebylo sporu o převoditelnosti pozemků parc. [číslo] po oddělení provedeném geometrickým plánem a jejich ceně dle znaleckého posudku předloženého žalovanou (znalecký posudek č. 15825-467/2022) v celkové výši 69 575 Kč, shodně pak i ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve výši 98 505 Kč, doložené znaleckým posudkem žalované (znalecký posudek č. 5850-122-2018). K pravomoci soudů rozhodnout o dělení pozemků odvolací soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21, dle kterého soudy mají pravomoc rozhodnout v soukromoprávních věcech vždy, vyjma případů, kdy zákon stanoví pravomoc jiného orgánu, přičemž mezi soukromoprávní věci patří i právní poměr mezi osobou oprávněnou a povinnou při vydání nemovitostí podle zákona o půdě.

28. Žalobce b) v části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] vzal odvolání při odvolacím jednání zpět, odvolací soud proto v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení o odvolání žalobce b) co do vyjmenovaných pozemků zastavil (výrok I.).

29. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I. - ohledně pozemků vyjmenovaných ve výroku II tohoto rozsudku., vyjma pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] oddělených geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když se závěry soudu prvního stupně o převoditelnosti předmětných pozemků souhlasí a tyto doplňuje následovně.

30. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], do něhož zasahuje plocha rybníka, který se nachází na sousedním pozemku, je v souladu se zákonnou úpravou a judikaturou vyšších soudů převoditelný, neboť zasahuje jen okrajem a je dosud zemědělsky využívaný. Žalovanou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, odvolací soud neshledal na danou věc přiléhavým, byť otázku funkčního celku s jinými pozemky (mimo jiné, na němž se nachází vodní dílo – rybník) řeší, přičemž konstatuje, že vodní dílo obvykle tvoří funkční celek, který by neměl mít – z hlediska právní jistoty i provozování samotného – rozdílné vlastníky. Jak je však zřejmé ze samotného výpisu z veřejného registru půdy a ortofotomapy, do předmětného pozemku rybník zasahuje skutečně jen nepatrnou částí a odvolací soud souhlasí s žalobcem b) v tom, že nijak neomezuje zemědělské obhospodařování tohoto pozemku a ani nezakládá jakoukoliv jinou překážku převoditelnosti dotčeného pozemku na žalobce. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] u [obec] žalovaná doložila tvrzení, že se dle územního plánu nachází v zastavitelné ploše určené k bydlení (viz výřez územního plánu, mapa a sdělení starosty psané jeho rukou k příloze SPÚ o nepřevoditelnosti), nicméně žalobce b) tvrdí a žalovaná nepopírá – resp. v tomto ohledu se nijak nevyjadřuje, že pozemek je dosud pronajatý panu [příjmení], přičemž s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, které jako kritérium převoditelnosti pozemku zasaženého územním plánem určeným k bydlení zmiňuje konkrétní časový horizont, v němž bude výstavba probíhat a skutečnost, zda je vůbec výstavba reálná. Žalovaná v uvedeném ohledu ničeho netvrdí, přičemž byla odvolacím soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. mimo jiné i o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního i ve vztahu k tomuto pozemku. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že žalovaná neunesla v naznačené souvislosti břemeno tvrzení, potažmo důkazní a předmětný pozemek proto není z převodu vyloučen. Nelze ani přehlédnout, že řešený pozemek je územním plánem určeným k bydlení zasažen jen malou částí. Ohledně pozemků v k. ú. [obec] (parc. [číslo] – třetí osoba žádá o pozemek za účelem rozšíření vodní nádrže), v k. ú. [část obce] u [obec] (parc. [číslo] – poznámka spornosti) a v k. ú. [obec] u [obec] (parc. [číslo] – žádost třetí osoby o převod – vlastníka sousedního pozemku) odvolací soud uzavřel, že neexistuje žádná zákonná ani judikaturou odvozená překážka převoditelnosti, neboť ve vztahu k pozemku v [obec] byla žádost třetí osoby podána s odstupem téměř dvou let po podání žaloby, ve vztahu k pozemku v [anonymizováno] u [obec] sice byla žalovanou prokázána tvrzená poznámka spornosti, ničeho však o probíhajícím soudním sporu, respektive jeho výsledku, a to ani po poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 1, 3 netvrdila, přičemž souběžné soudní řízení ke stejnému pozemku zákonnou ani jinou překážku převoditelnosti netvoří, jak správně žalobce b) odkazuje ve své poslední replice spolu s dopadající judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 4139/16 ze dne 18. 7. 2017). Ohledně pozemku v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná tvrzenou žádost třetí osoby nepředložila, pouhý výstup z prověrky převoditelnosti vyhotovený samotnou žalovanou nepovažuje odvolací soud za průkazný ve vztahu k výluce z převodu takového pozemku, přičemž i ohledně tohoto pozemku bylo žalované odvolacím soudem poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Ve vztahu k pozemkům v k. ú. [část obce] a [část obce] na [anonymizováno], na nichž se nachází polní cesta, odvolací soud je názoru, že tato skutečnost nevylučuje předmětné pozemky z převodu, a to v souladu se zákonnou úpravou i judikaturou vyšších soudů. Převoditelným odvolací soud shledal i pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], ohledně něhož je žalovanou tvrzen funkční celek s přilehlým pozemkem, na němž se nachází stavba rodinného domu. V uvedeném ohledu odvolací soud odkazuje na již zmíněnou areálovou judikaturu, která vymezuje pojem funkčního celku (sp. zn. 28 Cdo 176/2019, 28 Cdo 4533/2018, 28 Cdo 363/2019, 28 Cdo 2687/2018, 28 Cdo 3824/2018 či 28 Cdo 3595/2018). Jakési„ připlocení“ části řešeného pozemku vlastníkem sousedícího pozemku, na němž se nachází stavba rodinného domu, funkční celek ve smyslu soudní praxe samo o sobě netvoří, a jiné zjištění z žalovanou přiložené fotografie vysledovat nelze. Pokud žalovaná namítá, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] má ve skutečnosti charakter zalesněného pozemku a je nutný souhlas Ministerstva zemědělství, pak se odvolací soud zcela ztotožňuje s argumentací žalobce b) a na tuto proto pro stručnost odkazuje a pouze doplňuje, že není pochyb o tom, že předmětný pozemek je evidován jako orná půda, přičemž bylo na žalované, která byla i ohledně tohoto pozemku poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrzený charakter a potřebný souhlas Ministerstva zemědělství prokázala. Ani v uvedeném ohledu však důkazní břemeno neunesla, proto i tento pozemek je k vydání žalobci b) vhodný. Co se týče pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], ohledně kterého byla žalovaná odvolacím soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. také poučena, odvolací soud neshledal překážku převoditelnosti z důvodu, že chybí přístupová cesta, neboť nejde o zákonnou ani judikaturou odvozenou překážku převoditelnosti. Odvolací soud doplňuje, že pozemek parc. [číslo] ohledně jehož tvrzené nepřevoditelnosti bylo dáno žalované odvolacím soudem rovněž poučení, byl učiněn předmětem tohoto řízení namísto chybně označeného pozemku parc. [číslo] byť žalovaná brojila procesními námitkami. Odvolací soud v uvedeném ohledu připomíná ustálenou judikaturu vyšších soudů zabývající se otázkou dvojinstančnosti řízení se závěrem, že takovou zásadou naše procesní úprava ovládána není. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], ohledně kterého žalovaná doplnila tvrzení co do jeho nepřevoditelnosti až v rámci odvolacího řízení, pak z veřejné vyhlášky [stát. instituce] ze dne 23. 4. 2021 bylo odvolacím soudem zjištěno, že předmětnou námitku žalovaná mohla učinit již v řízení před soudem prvního stupně, proto z důvodu jejího pozdního uplatnění před odvolacím soudem nezbylo, než dospět k závěru, že pozemek je přes tvrzenou překážku převoditelnosti žalobci b) převoditelný (viz 28 Cdo 3005/2019 ze dne 14. 1. 2020 k opožděně podané odvolací námitce).

31. Odvolací soud z důvodů uvedených shora přistoupil ke změně napadeného rozsudku ve znění opravného usnesení dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nahradil projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobcem b), a to pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], oddělených geometrickým plánem § 11 odst. 1 zákona o SPÚ, nezbytné, neboť dle tohoto ustanovení (ve znění zákona 1222 výše citovaným, který je nedílnou součástí smlouvy o nahrazení projevu vůle a tohoto rozsudku (výrok III., bod 1.). Mezi účastníky řízení nebylo sporu o hodnotě vydaných pozemků specifikovaných ve výroku III., a to v souladu se znaleckými posudky předloženými žalovanou, která činí v souhrnu částek 98 505 Kč a 69 575 Kč částku 168 080 Kč tak, jak je promítnuto pod bodem 2. výroku III. tohoto rozsudku. V bodu 3. výroku III. je v souladu se závěrem soudu prvního stupně, potažmo stanoviskem žalované, uvedena výše nároku žalobce b) na vydání náhradních pozemků odpovídající částce 10 549 156 Kč s odkazem na jednotlivá pravomocná rozhodnutí [anonymizováno] [územní celek], Pozemkového úřadu, o něž žalobce b) svůj nárok opírá.

32. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k odlišnému závěru ohledně výše restitučního nároku žalobce b), jak již bylo shora osvětleno, proto výrok IV. napadeného rozsudku odvoláním žalobce b) zrušil bez dalšího (výrok IV.). Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení byl nárok žalobce b) uspokojen v hodnotě 8 799 037,41 Kč, ke které je potřeba přičíst částku 168 080 Kč (odpovídající součtu vydaných pozemků v k. ú. [obec] – 69 575 Kč a pozemku v k. p. [obec] u [obec] – 98 505 Kč). Celkem se tak napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení a rozsudkem odvolacího soudu uspokojuje nárok žalobce co do částky 8 967 117,41 Kč, pak po odečtu od hodnoty náhradních pozemků ve výši 10 549 156 Kč (výše restitučního nároku) zbývá k uspokojení částka 1 582 038,59 Kč, přičemž Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem výše zmíněným byl oceněn uplatněný nárok částkou 733 431,48 Kč. Je tudíž nepochybné, že restituční nárok žalobce b) dosud vyčerpán není.

33. Výrok V. o povinnosti žalované zaplatit žalobcům a), b) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř. Odvolací soud vycházel z vyúčtování nákladů řízení žalobci a), b), došlého soudu dne 4. 4. 2022, na základě kterého žalobce a) požadoval na nákladech všech stupňů soudního řízení částku 1 041 078,30 Kč a žalobce b) částku ve výši 1 635 472,65 Kč, přičemž kontrolou celého obsahu spisu za účelem ověření účtovaných úkonů provedl následující korekci ve vyčíslení nákladů řízení žalobci a), b). Odvolací soud neshledal účelně vynaloženým žalobci a), b) účtovaný právní úkon spočívající v sepsání vyjádření k výzvě [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 6. 9. 2016, když žalobci pouze upřesnili parcelní číslo pozemku v důsledku jejich chyby. Dále nepřiznal účtovaný úkon za účast u jednání dne 21. 6. 2017, když z protokolu o jednání vyplývá, že se nekonalo, resp. zástupce žalobců (a ani žalobci) přítomen při tomto jednání nebyl. Dále odvolací soud nepřiznal žalobci a), b) účtovaný úkon spočívající v sepsání vyjádření k převoditelnosti dne 18. 12. 2019, neboť obsahem spisu není, dále účtované úkony spočívající v sepsání odvolání žalobců ze dne 24. 8. 2018 a sepis doplnění tohoto odvolání přiznal pouze jako jeden úkon právní služby, a pokud jde o účast na jednání konaném před soudem dne 24. 1. 2019, pak rovněž jako jeden úkon právní služby, neboť jednání trvalo pouze jednu hodinu a patnáct minut. Počtu úkonů, za něž odvolací soud přiznal odměnu, odpovídá také přiznaná náhrada hotových výdajů. Dále pokud jde o tvrzenou účast na jednání konaném před soudem dne 14. 5. 2020 s tím, že trvalo více než dvě hodiny, pak z protokolu o jednání vyplývá, že trvalo necelou jednu hodinu, a pokud jde o účtované dva úkony za návrh na vydání opravného usnesení ze dne 31. 1. 2020, pak odvolací soud toto podání pro jeho stručnou verzi honoroval pouze jako jeden úkon právní služby. Ostatní tvrzené úkony odpovídají zjištěním z obsahu spisu s tím, že pokud žalobci a), b) účtovali jako odměnu v jedné z fází řízení před soudem prvního stupně částku 39 376 Kč, pak správně odměna odpovídá výši 39 600 Kč. V řízení před soudem prvního stupně, jehož se účastnili oba žalobci, do vydání částečného rozsudku z listopadu 2019, vycházeje z tarifní hodnoty 14 902 837,40 Kč, náleží žalobcům a), b) odměna za 24 úkonů právní služby po 40 240 Kč, tedy částka 965 760 Kč, z titulu paušální náhrady 7 200 Kč, z titulu náhrady cestovného 9 041,30 Kč a náhrady promeškaného času 4 550 Kč. V souhrnu jde o částku 986 551,30 Kč bez DPH. V řízení před soudem prvního stupně po vydání částečného rozsudku z listopadu 2019 do vydání částečného rozsudku z prosince 2019, vycházeje z tarifní hodnoty 12 268 140,40 Kč, náleží žalobcům a), b) odměna za dva úkony právní služby po 39 600 Kč, tj. částka 79 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 945,60 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 700 Kč, v souhrnu celkem 82 445,60 Kč bez DPH. V řízení před odvolacím soudem (do vydání částečného rozsudku z listopadu 2019), jehož byli účastni oba žalobci, těmto náleží odměna za šest úkonů právní služby po 40 240 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 14 902 837,40 Kč), tj. 241 440 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 121 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 500 Kč, tj. celkem 244 861 Kč bez DPH. V řízení před odvolacím soudem proti rozsudku soudu prvního stupně z prosince 2019, vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 3 399 528 Kč (když v této hodnotě byly vydány napadeným rozsudkem pozemky), náleží žalobcům a), b) za čtyři úkony právní služby po 17 520 Kč odměna ve výši 70 080 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 197 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 500 Kč, tj. celkem částka 72 977 Kč bez DPH. V řízení před dovolacím soudem, jehož se účastnili oba žalobci a), b), těmto náleží za dva úkony právní služby odměna po 17 520 Kč, tj. částka 35 040 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 3 399 528 Kč), tj. celkem 35 640 Kč bez DPH. Daň z přidané hodnoty činí za výše uvedené stupně řízení celkem částku 298 719,70 Kč, celkem pak s DPH jsou náklady řízení za uvedené stupně pro oba žalobce ve výši 1 721 194,63 Kč, pro každého z žalobců pak 860 597,30 Kč (po zaokrouhlení). Za řízení před soudem prvního stupně, jehož se účastnil již jen žalobce b), tomuto náleží odměna za pět úkonů právní služby po 43 780 Kč, tj. celkem 218 900 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 976 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 700 Kč, tj. celkem 223 076 Kč bez DPH. Za účast před odvolacím soudem pak náleží žalobci b) odměna za šest úkonů právní služby po 43 780 Kč (přičemž tarifní hodnotou je částka 8 868 612,41 Kč), tj. 262 680 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 178 Kč a 1 501 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 268 159 Kč bez DPH. Daň z přidané hodnoty za uvedené úkony právní služby pro žalobce b) činí 103 159,35 Kč, v souhrnu s DPH pak žalobci b) vznikly náklady v celkové výši 594 394,30 Kč (po zaokrouhlení).

34. Za účelně vynaložené lze považovat pouze ty náklady, které odpovídají účelu civilního soudního řízení, tj. takové, které byly nezbytné k tomu, aby účastník mohl řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní soukromé právo v civilním soudním sporu. Zkoumání účelnosti předchází případné uplatnění moderačního práva soudu, neboť u neúčelných nákladů právo na jejich náhradu vůbec nevzniklo a pro uplatnění moderačního práva tak není prostor. V letošním roce uplynulo devět let od okamžiku zrušení tzv. přísudkové vyhlášky č. 484/2000 Sb., která je zvláštním předpisem dle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. Věcný záměr nového Civilního řádu soudního ve svém bodě 147 navrhuje, aby se náhrada nákladů řízení opět vrátila k paušálnímu principu, jaký tu byl před zrušením přísudkové vyhlášky č. 484/2000 Sb., Ústavním soudem (plenární nález ÚS ČR, sp. zn. Pl. ÚS 25/12). Věcný záměr tento návrh zdůvodňuje větší jednoduchostí, předvídatelností, odrazování od provádění neúčelných úkonů. Současně však věcný záměr upozorňuje na to, že je třeba se vypořádat s limity dle Ústavního soudu, které stanovil ve zrušujícím nálezu. Princip výpočtu paušální náhrady vychází z jedné sumy za konkrétní jeden stupeň řízení vypočtené z hodnoty sporu. V praxi se však často stávalo, že soudem přiznaná paušální náhrada byla často vyšší než skutečně vynaložené náklady účastníka. Tím docházelo ke komercializaci soudního řízení, když rozdíl mezi skutečnými a přiznanými náklady znamenal pro vítěznou stranu zisk. Ústavní soud v důsledku toho zrušil přísudkovou vyhlášku (plenární nález Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013), neboť shledal, že přísudková vyhláška dávala motivaci se soudit i o zanedbatelné částky, čímž se neúměrně zatěžovala soudní soustava, v určitých případech vyvolávala sociální nežádoucí následky a současně přísudková vyhláška nezohledňovala složitost věci a časovou náročnost nebo počet úkonů, které účastník či jeho zástupce prováděl v řízení. Dnešní stav při rozhodování soudů o náhradě nákladů řízení vychází z výpočtu dle advokátního tarifu, princip výpočtu náhrady tak spočívá na součtu hodnoty úkonů právní služby, jejichž dílčí hodnota vychází z hodnoty samotného sporu. Základním nedostatkem, který zmiňuje i věcný záměr je zcela zřejmá nepředvídatelnost výše nákladů. Byť lze říci, jaká bude výše jednoho úkonu, nelze žádný kvalifikovaným způsobem odhadnout, kolik úkonů bude v řízení třeba učinit. Ústavní soud je obecně kritický při užívání advokátního tarifu, jakožto nástroje pro určování výše náhrady nákladů řízení, když uvedl (nález ÚS ČR, sp. zn. II. ÚS 2632/18, ze dne 17. 4. 2019), že výpočet nákladů řízení prostřednictvím advokátního tarifu po zrušení přísudkové vyhlášky je„ východisko z nouze vedené snahou o co nejméně komplikované a zároveň co nejvíce předvídatelné řešení“. Poukázal na stav, že dosud i přes rozsáhlou novelizaci občanského soudního řádu nedošlo ke změně § 151 odst. 2 o. s. ř., a nedošlo také k přijetí nového předpisu, který by přísudkovou vyhlášku nahrazoval (nález ÚS ČR, sp. zn. IV. ÚS 3559/15 ze dne 7. 6. 2016), přičemž tuto výtku Ústavní soud zopakoval i v roce 2019 v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2632/18, ze dne 17. 4. 2019, již zmíněného výše. Ústavní soud konstatoval, že použití advokátního tarifu může být v rozporu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu lze tak dovodit závěr, že užívání advokátního tarifu není v souladu s právním řádem (článek Nová úprava náhrady nákladů soudního řízení podle věcného záměru nového Civilního řádu soudního – Aneb dnes se podíváme zpátky do minulosti na to …… ze dne 27. 4. 2022 – epravo.cz).

35. Odvolací soud, inspirován shora nastíněnými úvahami a stanovisky Ústavního soudu k advokátnímu tarifu, zejména promítnutými v nálezu sp. zn. II. ÚS 2632/18 ze dne 17. 4. 2019 zvážil samotný předmět sporu co do jeho právní a skutkové složitosti, významu, ale i argumentační znalosti žalobců a), b), resp. jejich zástupce, který zastupuje účastníky v restitučních sporech opakovaně, jak je odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, současně vědom si rozhodnutí ÚS sp. zn. II. ÚS 3603/20 ze dne 27. 4. 2021, ve kterém zdůraznil v otázce náhrady nákladů řízení v restitučních věcech princip úspěchu ve věci a výjimečnost institutu ust. § 150 o. s. ř. Při zohlednění uvedených kritérií, kvalifikačních momentů a postojů Ústavního soudu k problematice nákladů řízení s důrazem na přiměřenost jejich výše, v komparaci složitosti sporu, dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající z titulu náhrady nákladů řízení na straně žalobců a), b), kteří byli ve sporu úspěšní, je jedna polovina částky, která by každému z žalobců náležela. Dle přesvědčení soudu uvedená moderace vystihuje samotný předmět sporu ve smyslu zmíněných kritérií. V souhrnu by tak žalobci a) po korekci výše nákladů řízení (shora vysvětlené) náležela částka 860 597,30 Kč, jedné polovině pak odpovídá částka 430 298,60 Kč, žalobci b) by příslušela částka 1 454 991,60 Kč, jedné polovině se tak rovná částka 727 495,80 Kč.

36. Dle názoru odvolacího soudu výše přiznané náhrady nákladů všech stupňů soudního řízení jak žalobci a), tak žalobci b) odráží všechny aspekty předmětného sporu, přičemž při samotném výpočtu postupoval dle dosud platné vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., pokud jde o přiznanou daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobců a), b) plátcem. Lhůta byla stanovena jako obvyklá třídenní počínaje právní mocí tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., přičemž platebním místem je zástupce žalobců a), b) v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení