10 Co 221/2022-190

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [právnická osoba], [IČO] Sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o 81 831 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 7 C 131/2021-107, ze dne 3. 3. 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 22 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu žalobce na zaplacení částky 81 831 Kč s příslušenstvím zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 46 635 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce s námitkou, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za překvapivé, neboť předchozí průběh soudního řízení takovému výsledku neodpovídal. Dále v odvolání uvedl námitky ve vztahu k závěru soudu prvního stupně v bodě 27., kde soud prvního stupně se vyjadřuje k závadě ve schůdnosti a kde soud prvního stupně uvedl, že žádná takováto závada tam nebyla, protože stav místní komunikace (chodník pod schody z domu), kde žalobce bydlel, byl trvalý, neměnný a žalobci byl dobře znám. Nejednalo se o takovou změnu, která by byla předpokladem pro odpovědnost za závadu ve schůdnosti. S tímto žalobce vyslovil nesouhlas s odkazem na ust. § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, neboť dle definice v tomto ustanovení závadou ve schůdnosti je taková změna ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně-technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. V § 26 odst. 3 tohoto zákona se pak mluví o tom, že stavebním stavem dálnice, silnice či místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou. Stavební a technický stav komunikace není jakýkoliv stav, nýbrž takový stav, který nelze odstranit běžnou údržbou. Soud však nezohlednil, že správce chodníku až po zranění žalobce uvedl chodník do řádného a nezávadného stavu. Převalil odpovědnost včetně negativních důsledků s tím spojených na stranu žalobce, který byl poškozený. Závada ve schůdnosti přitom byla žalobcem dostatečně popsána a následně v řízení prokázána. V této souvislosti žalobce poukázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z pohledu judikatury je irelevantní, zda stav chodníku byl trvalý a předvídatelný, pokud se jednalo o závadu. Žalobce z důvodu probíhajících rekonstrukcí byl nucen parkovat své auto na jiném místě než obvykle, proto v daném okamžiku scházel schody po druhé straně schodiště směrem k zaparkovanému autu před závadnou dlaždici. Podle názoru žalobce měla žalovaná, pokud nebyla neprodleně s to odstranit závadu, povinna místo alespoň provizorním způsobem označit a závadu oznámit vlastníkovi pozemní komunikace. Ignorováním této povinnosti by byl popírán samotný smysl této povinnosti, tj. požadavek, aby vlastníci odstraňovali anebo zmírňovali závady ve schůdnosti. Žalobce také poukázal na generální a speciální prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z. v souvislosti s § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaná neprokázala, že nebylo v jejích mezích tuto závadu odstranit anebo na ni předepsaným způsobem upozornit. Žalovaná tedy porušila povinnost řádné péče o stav chodníku, když závada nebyla odstraněna ani označena.

3. Dále se žalobce vyjádřil k závěrům soudu prvního stupně, které jsou uvedeny v bodě 29. Soud vyslovil závěr, že při obezřetné a opatrné chůzi mohl sám žalobce tomuto úrazu předejít (bod 30. rozsudku soudu prvního stupně). S těmito závěry žalobce rovněž nesouhlasí. Bylo totiž zjištěno, že žalobce měl sportovní obuv, tenisky zavázané na tkaničky, měl tedy vhodnou obuv, přizpůsobil tempo své chůze stavu chodníku, nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek a počínal si patřičně opatrně. Chodec je povinen vnímat a upírat pozornost především bezprostředně před sebe, nikoli hledět pouze na stav chodníku pod sebou, případně na stav chodníku pod schody. V rozhodnutí podle názoru žalobce absentuje hodnocení spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě. Pochybení ze strany žalobce shledáno a prokázáno nebylo. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2315/2015 Ústavní soud uvedl, že odpovědnost žalovaného podle § 27 odst. 3 je objektivní. Žalobce si počínal obezřetně, nikterak nekřepčil, byl vhodně obutý, střízlivý při scházení schodů. Naopak to byla žalovaná, která zanedbala své povinnosti, když neodstranila závadu ve schůdnosti ani ji nikterak neoznačila, ačkoli měla a mohla. Žalobce proto navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno.

4. K odvolání žalobce se písemně vyjádřila žalovaná. Odkázala rovněž na judikaturu Ústavního soudu, a to rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2315/15, ale také na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 4100/19. Podle žalované, aby v případě, že se domáhá chodec náhrady újmy na zdraví a za situace, že tato újma měla vzniknout kvůli stavu chodníku, je potřeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, na kolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. Soud se tedy musí zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně ovšem třeba také hodnotit, na kolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady pak rozhodne podle toho, na kolik ke vzniku újmy přispěl sám chod a naopak na kolik tomu přispěl vlastník komunikace. Soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti brát v potaz jako jedno z kritérií, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost však nemůže být kritériem jediným. Podle názoru žalované je podaná žaloba nedůvodná, protože s ohledem na jednoznačně prokázané okolnosti nemůže vést ke stoprocentní odpovědnosti žalované. Žalovaná je přesvědčena o tom, že sama žádnou odpovědnost zakládající povinnost k náhradě škody nenese a že rozsudek je správný. Je otázkou, jakým mechanismem a na jakém místě došlo ke vzniku zranění žalobce. V této souvislosti odkázala žalovaná na své stanovisko ze dne 28. 1. 2022 a na disproporce v lékařských zprávách. I kdyby žalovaná připustila, že k úrazu došlo došlápnutím na propadlou dlaždici, nelze přehlížet následující podle judikatury Ústavního soudu relevantní skutečnosti. Nejednalo se o nepředvídanou změnu ve schůdnosti chodníku. Předvídatelnost změn je jedním z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností a pro posouzení odpovědnosti (viz II. ÚS 4100/19). Podle žalované by mělo být jedno z nejzásadnějších kritérií. Žalobce chodník dlouhodobě znal. Bylo slunečno, stav chodníku byl pro žalobce seznatelný. Žalobce nezvolil nejbezpečnější cestu, z nepochopitelných důvodů volil cestu před propadlou dlaždici. Pokud byl nucen parkovat své auto na jiném místě než obvyklém, a toto tvrdí žalobce v odvolacím řízení, pak se jedná o nepřípustnou novotu a také nejde o právně relevantní důvod pro volbu nebezpečné cesty. Žalobce se mohl místu vyhnout zcela bez problémů. Při zkoumání toho, nakolik žalovaná jako správce chodníku dodržela svoji povinnost, aby chodník umožňoval bezpečný pochyb chodců, je třeba zohlednit to, že dlaždice byla sice mírně propadlá, ale při běžné opatrnosti se nejednalo o nic dramatického či nebezpečného. Stav chodníku byl vizuálně dobře seznatelný. Spáry nebyly zarostlé travou, dlaždice nebyly pokryty jakoukoli hmotou, která by bránila vizuální kontrole a zakládala záludné a nepředvídatelné nebezpečí. Propadlá dlaždice nebyla v místě, kterému se nelze vyhnout nebo které by bylo z jiných důvodů nezbytné použít bez jednoduché možnosti jít jinudy. Žalobce namítá, že propadlá dlaždice nebyla nikterak označena, ale jednak se to běžně nedělá a jednak neoznačení nebylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy. Žalobce po chodníku denně chodil, nemohl být jeho stavem překvapen, nejednalo se z jeho pohledu o nějaký nečekaný stav. Není možno po žalované z technických důvodů požadovat, aby opravovala či vyměňovala všechny mírně propadlé dlaždice na chodnících na celém území [územní celek]. Základní schůdnost byla zajištěna, spáry byly vyplety a chodník byl vyčištěn. Jde o chodník přiléhající k domu s jednotkami ve vlastnictví soukromých osob, které si na stav chodníku nestěžovaly a také nežádaly o sjednání nápravy.

5. Žalovanou mrzí, že žalobce utrpěl újmu, ale za její vznik a i s ohledem na postoj pojišťovny se necítí být žalovaná odpovědná. Podle názoru žalované naprosto převažující měrou ke vzniku újmy přispěl sám žalobce jako chodec a přispění žalované je zanedbatelné a nemělo zakládat ani částečnou odpovědnost za vznik újmy.

6. K odvolací argumentaci žalobce žalovaná uvedla, že pokud by mírně propadlá dlaždice měla být shledána jako závada ve schůdnosti chodníku, pak na samé spodní hranici potřebné intenzity závadovosti a existence překážky. Dané místo se celkovému stavu chodníku a okolním poměrům co do bezpečnosti nevymykalo, a pokud ano, tak zcela minimálním způsobem. Podle názoru žalované není správné tvrzení, že má být zcela irelevantní, zda stav chodníku byl trvalý a předvídatelný. Toto tvrzení je ve zjevném rozporu s právní větou explicitně vyslovené v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 4100/19. Při výkladu takové povinnosti barevného označení závad chodníků by celý chodník musel být v podstatě nastříkán zvýrazňovacími spreji nebo musel by být zcela nahrazen. Žalobce se brání závěru, že při obezřetné a opatrné chůzi mohl sám úrazu předejít. Toto zjištění je však správné. To, že měl sportovní obuv, nebyl pod vlivem alkoholu, ještě neznamená, že úrazu nemohl předejít. Žalobce mohl jít jinudy, o propadlé dlaždici věděl, a přesto na ni došlápl. Žalobce si tedy nepočínal zcela obezřetně a žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce, vyjádření žalované a po odvolacím jednání, při kterém bylo dáno žalované poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a následně provedeného dokazování, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, odvolací námitky neshledal důvodné a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. V rámci odvolacího řízení odvolací soud vyslechl znovu žalobce a poučil žalovanou o tom, aby doplnila tvrzení a důkazy, jak a kdy prováděla kontrolu a údržbu komunikace před domem [adresa]. Žalovaná navrhla důkazy katastrální ortofotomapou, informací o pozemku, printscreenem portálu mapa závad a výslechem jednatelem žalované a tyto důkazy byly následně odvolacím soudem provedeny. V rámci doplnění tvrzení žalovaná uvedla, že není správné a objektivně reálné tvrzení žalobce, že nikdy nešel po pravé straně schodiště, tedy místem, kde podle žalobce mělo dojít k úrazu. Žalovaná k tomu předložila právě katastrální ortofotomapu, z níž bylo zjištěno, že bytový dům, ve kterém žalobce bydlí, má pouze jeden vchod. Nachází se v zástavbě bytových domů zcela vlevo ve směru od centra města, které se nachází vpravo od domu. Je nemyslitelné, aby ve všech případech vycházel žalobce ve směru doleva, tento dům obcházel a teprve poté šel do centra města. Naopak, když žalobce šel do centra, šel po pravé straně schodiště a poté do centra města. Stejně jako v době, kdy tam trvale nebydlel, pak sestupoval ze schodů opět po pravé straně ke svému tehdejšímu bydlišti. Je iracionální, aby žalobce chodil rovně, aby„ to nebylo okaté“, jak uváděl žalobce. Pokud by se žalobce chtěl při vycházení z domu skrýt, pak by logicky šel ze schodiště vpravo podél domu a pak mezi další bytové domy a nikoli rovně na frekventovanou hlavní silnici a chodník. Podle žalované tak žalobce úmyslně a účelově zkresloval skutkové okolnosti tohoto případu. Dále žalovaná uvedla, že ve střednědobém výhledu investic měla naplánovanou rekonstrukci předmětného chodníku, a to formou pokládky dlažby. Vyčkávalo se na dobu, až bude provedena rekonstrukce pláště domu a jeho zateplení. Po provedení opravy fasády byla provedena rekonstrukce chodníku. Pokud se jedná o kontrolu a údržbu chodníku, byla prováděna průběžně a zejména v zimních měsících byl odstraňován sníh. Při kontrolách a údržbách nebyla nikdy zjištěna hrubá závada, ale pouze běžné nerovnosti odpovídající stáří chodníku. Bylo kontrolováno, zda je umístění dlaždic na chodníku pevné, tj. zda se nějaká z dlaždic nekýve a neviklá. Není v silách žalované, aby ze dne na den a na všech chodnících se prováděla rekonstrukce či opravy zcela běžných nerovností. Žádný z obyvatel domu také nehlásil jakoukoli závadu chodníku a nepožadoval její odstranění, ačkoli existuje na webových stránkách [územní celek] portál mapa závad, kam je tyto možné hlásit. K otázce údržby komunikací ve městě navrhla žalovaná výslech jednatele žalované.

9. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení před odvolacím soudem bylo zjištěno, že k úrazu došlo v neděli, kdy si šel žalobce vybrat peníze, aby je předal panu [příjmení], který mu měl dělat technickou prohlídku v autě. Šel dolů a při sejití z posledního schodu došlápl na dlažbu a stal se mu předmětný úraz. V domě se připravovala rekonstrukce a z tohoto důvodu musela parkovat auta na jiném místě, a proto také šel po druhé straně než obvykle. Jinak chodil vlevo na parkoviště. Poslední krok dělal z posledního schodu, šlápl do místa, kde byl mezi dlaždicemi určitý výškový rozdíl, a došlo k úrazu. Dlaždice, na kterou došlápl, se nehýbala. Stav chodníku žalobce znal, protože tam bydlel tři až čtyři roky a po celou dobu byl stav chodníku stejný, prostě hrozný a nikdo se o to nestaral. Sám na závadu chodníku nikoho neupozorňoval. Šel z bytu dříve než jeho manželka, ta šla hned za ním a chtěl si ještě u auta zapálit, ale to už nestihl. Žalobce šel dle svých slov pomalu, to místo nebylo nijak vidět a vůbec ho nenapadlo, že by se to mohlo stát. Na nohou měl zavazovací tenisky, nespěchal. Ten den bylo krásně, slunečno a sucho. Při scházení stále na pravé noze a ze schodů došlápl na levou nohu. Vidí dobře, až poslední jeden až dva roky nosí brýle na dálku s jednou dioptrií. Tehdy šel bez brýlí. Žalobce uvedl, že místem, kde se mu stal úraz, nikdy v minulosti nešel. [ulice] bydlel již v předchozí době, nejprve bydlel v domě [číslo] s předchozí manželkou. Mezi tímto domem a jeho současným domem [číslo] jsou ještě dvě bytovky. Na současné adrese bydlí asi pět let. Do tohoto domu chodil nejprve za svou přítelkyní, kterou si posléze vzal za manželku. Setrval na tom, že po pravé straně tohoto schodiště nikdy nešel, a pokud chodil dříve za přítelkyní nebo od přítelkyně, chodil vždy rovně, aby to nebylo okaté.

10. Z ortofotomapy byla zjištěna situace popisovaná žalovanou. Na této ortofotomapě je dům, ve kterém žalobce bydlí, zachycen fialovou barvou. Při vycházení z domu směrem doprava je cesta do centra města. Je zde vidět také parkoviště při vchodu z domu po levé straně, kam obvykle (před rekonstrukcí domu) žalobce parkoval dle svých tvrzení své auto. Informace o pozemku potvrdila, že pozemek pod domem [číslo] a okolí domu je ve vlastnictví [územní celek]. Další listina pak prokázala to, že existuje webová stránka mapa závad, kam je možné hlásit závady.

11. Při odvolacím jednání byly do spisu založeny ještě další fotografie ze strany žalované. Na jedné z těchto fotografií je zachycen vchod z domu [číslo] černou fixou zde odvolací soud za přítomnosti obou stran při jednání vyznačil směr chůze tak, jak ho tvrdil žalobce, tzn. vždy středem schodiště. Na další fotografii je fialovou barvou vyznačen dům [číslo] kde žalobce bydlí, je zde naznačeno černou fixou schodiště z tohoto domu a je zde pak označena cesta žalobce předmětného dne, kdy se mu stal úraz cestou k zaparkovanému vozidlu. Dále je zde poznamenáno, kde původně bydlel žalobce a místo, kde bydlela jeho tchyně s tím, že podle jeho slov se tomuto místu právě vyhýbal, proto chodil po chodníku před domem [číslo] nikoli naznačenou zkratkou z toho důvodu, aby ho tchyně neviděla.

12. Z výpovědi jednatele žalované jako účastníka řízení bylo zjištěno, že mezi úkoly organizace žalované patří starost i o místní komunikace, tedy silnice a chodníky. Velké opravy se plánují rok předem, běžná údržba se provádí v závislosti na vyčleněných finančních prostředcích. Běžná údržba zahrnuje čištění od plevele, odstraňování sněhu, posyp atd. Pokud jde o předmětnou komunikaci před domem [číslo] rekonstrukce byla plánována, ale nejprve probíhala rekonstrukce fasády, chodník se neopravoval, protože po něm ještě jezdila těžká technika. Rekonstrukci dělala firma, která pak dělala i rekonstrukci chodníku. Připustil, že je možné, že na jedné kostce chodníku byla závada, ale nebyla to závada závažná. V zimním období se provádějí kontroly chodníků od listopadu do března denně, v období vyhlášení zimní pohotovosti dvakrát denně. Jednatel žalované se vyjádřil k chodníku na fotografiích na č. listu 42 a 45 a uvedl k nim, že chodník není v ideálním stavu, ale tohle by se v záznamech stejně neobjevilo, protože nebylo nutné provádět rozsáhlou opravu. Každý občan měl možnost nahlašovat závady na stránky města. Jednatel se dále vyjadřoval k údržbě komunikací v zimě, na podzim při hrabání listí s tím, že pokud by byly při těchto pracích zjištěny nějaké závady, byly by příslušnými zaměstnanci nahlášeny. I technik města, který provádí práce po městě, pak hlásí případně závady, které průběžně zjistí. Uvedl, že není možné zkontrolovat každou rozviklanou dlaždici. Žalovaná byla o opravě fasády informována, protože firma žádala o zábor pozemku a ze strany města je také prováděna kontrola zabraného pozemku a také město pak od firmy provádějící tyto práce po ukončení záboru pozemek přebírá. V daném případě po dokončení práce na plášti domu byla provedena rekonstrukce chodníku. Opravu chodníku prováděla firma na základě ústní smlouvy s žalovanou. Uvedl, že nemůže vyloučit to, jakým způsobem se majitelé bytových jednotek v domě s firmou provádějící pokládku dohodli a že se mohli na těchto pracích podílet. Tak se vyjádřil v reakci na přečtená čestná prohlášení, která byla předložena žalobcem (viz následující odstavec).

13. Žalobce předložil čestná prohlášení osob, které v domě vlastní bytovou jednotku či tam bydlí. Tyto listiny byly provedeny k důkazu. Jedná se o čestné prohlášení paní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] ([příjmení] majitelka), paní [příjmení] (manželka žalobce) a paní [příjmení]. Všechna předložená čestná prohlášení jsou bez data a obsahují následující text:„ Tímto čestně prohlašuji, že již několik let užívám bytovou jednotku v bytovém domě na adrese [adresa]; před vstupem do tohoto bytového domu byla dlažba až do srpna 2019 po několik let i přes její dezolátní stav zcela neudržovaná, přičemž odklízení sněhu a listí si museli zajišťovat samotní vlastníci bytových jednotek bytového domu; to vše až do srpna roku 2019, kdy došlo k opravě dlažby pokládkou dlažby nové, přičemž [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], pouze zavezla dlažbu a majitelé bytových jednotek si museli samotnou pokládku dlažby zajistit sami.

14. Obsah těchto čestných prohlášení žalovaná rozporovala i jednatel žalované kategoricky odmítl, že by nebyla prováděna na předmětném chodníku údržba, protože jinak by tam listí muselo být až do současné doby a setrval na tom, jakým způsobem údržba ve městě i na tomto chodníku byla prováděna.

15. Soud prvního stupně stručně uzavřel, že v místě, kde žalobce utrpěl úraz, nebyla zjištěna závada ve schůdnosti, protože stav místní komunikace (chodníku pod schody z domu), kde žalobce bydlel, byl trvalý a neměnný a žalobci byl stav této komunikace znám. Nemohlo se jednat o změnu, která by byla předpokladem pro odpovědnost za závadu ve schůdnosti. Soud se také stručně zabýval otázkou obecné odpovědnosti za vzniklou škodu, přičemž posoudil, zda žalobce (chodec) se choval tak, aby svému úrazu předešel. Z připojené fotodokumentace zachycující stav schodiště a pod místní komunikací je zřejmé, že pokud by se žalobce choval obezřetně, tak mohl po schodišti použít takovou cestu, aby se ze schodů vyhnul došlápnutí na nerovnou plochu. Při obezřetné a opatrné chůzi mohl sám žalobce tomuto úrazu předejít. Soud tedy neshledal ani v rovině obecné odpovědnosti okolnost, která by byla důvodem k odpovědnosti žalovaného, a z tohoto důvodu žalobu zamítl.

16. S jeho závěry se odvolací soud plně ztotožňuje i po doplněném dokazování.

17. Odvolací soud po skutkové stránce a po provedeném dokazování jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím uzavírá následující skutkový děj. Žalobce v domě předtím, než se mu stal úraz, několik let bydlel a ještě předtím do tohoto domu docházel za svou současnou manželkou (dříve přítelkyní). Chodník byl po celou dobu ve stejném stavu. Šlo o starý chodník tvořený většími betonovými dlaždicemi (viz fotografie). Chodník vykazoval drobné nerovnosti, spáry mezi betonovými dlaždicemi nebyly pravidelné, protože některé dlaždice byly mírně posunuty a dlaždice spolu nesvíraly pravý úhel. Stav chodníku odpovídal jeho stáří. V den, kdy se žalobci stal úraz, bylo hezké počasí, slunečno a sucho, na chodníku nebyly žádné nečistoty a stav chodníku byl dobře viditelný. Chodník nebyl zakrytý listím, nebyl zarostlý trávou a ani nebyl znečištěn. Dlaždice se neviklaly. Žalobce (nikdo jiný úrazu přítomen nebyl) uváděl, že šel pomalu, na nohách měl na tkaničky zavazovací tenisky. Byla neděle a šel napřed před manželkou, protože si chtěl ještě před jízdou autem do bankomatu zakouřit. Mechanismus úrazu žalobce popsal takto:„ Poslední krok jsem dělal z posledního schodu a šlápl jsem do místa, kde byl mezi dlaždicemi určitý výškový rozdíl. Dlaždice, na kterou jsem šlápl, se nehýbala.“ Dále popsal, že šel pomalu, neboť„ nebylo kam spěchat“. Šel si pro auto, které měl nezvykle směrem na druhé straně vchodu. Na větším parkovišti, kde obvykle parkoval, byl navezený materiál na rekonstrukci fasády domu. Žalobce tvrdil, že vždy chodil rovně, čímž mínil prostředkem schodiště (viz náčrt na fotografii č. listu 178). Tento způsob vysvětloval tím, že auto měl vždy při východu z domu na parkovišti směrem vlevo a předtím, když chodil do tohoto domu potají za svou současnou manželkou, nechodil směrem doprava, aby to nebylo,,okaté“. Na fotografii (viz č. listu 179) označil, kde bydlela jeho tchyně a on se jejím oknům vyhýbal. Z výslechu jednatele a předložených fotografií bylo zjištěno, že chodník byl sice starý, ale základní údržba byla prováděna, a to i v intenzitě odpovídající plánované rekonstrukci.

18. Ač se žalobce snažil vysvětlit, že tímto místem, tzn. po pravé straně schodiště a po pravé straně chodníku nikdy nechodil, není takové vysvětlení odpovídající. Ale i pokud by odvolací soud přistoupil na jeho verzi, pak by bylo nutno hodnotit toto jeho chování jako jednání, kdy nezvolil z více možných cest tu nejbezpečnější. Jeho jednání tedy nelze hodnotit jako počínání dosti obezřetné, přičemž k tomuto závěru došel i soud prvního stupně. Pouze to, že si chtěl zkrátit cestu k zaparkovanému autu na jiném místě, nelze hodnotit jako obezřetné chování a jako volbu bezpečné cesty. Navíc je nutno i hodnot to, že v domě se připravovala rekonstrukce a nároky na obezřetné počínání obyvatel domu se tímto způsobem ještě zvýšily.

19. Zjištěný stav chodníku vykazující minimální rozdíl ve výšce dvou dlaždic při pravé straně chodníku směrem při vycházení z domu, aniž by se dlaždice viklaly, umožňoval při průměrné obezřetnosti bezpečný pohyb po tomto chodníku. Je nutno zohlednit také to, že žalobce uvedl, že nikam nespěchal, bylo slunečno, bylo sucho. Na chodníku nebyly žádné nečistoty, které by stav chodník zakrývaly. Chodník umožňoval bezpečný pochyb a tedy i bezpečný pohyb žalobce.

20. V posuzovaném případě má odvolací soud po provedeném dokazování také za to, že žalovaná své povinnosti při běžné údržbě tohoto chodníku plnila.

21. Obsah čestných prohlášení předložených žalobcem nekorespondoval s účastnickou výpovědí jednatele žalované v té části, která se týkala toho, kdo prováděl následnou rekonstrukci předmětného chodníku, ale tato skutečnost není pro tuto věc významná. Významnější rozpor je obsažen v čestném prohlášení paní [příjmení], což je manželka žalobce a také svědkyně v této věci. Ve výpovědi totiž svědkyně uvedla, že pokládku chodníku prováděla firma, která prováděla opravu domu a ta položila nový chodník. Ve své výpovědi při jednání před soudem prvního stupně dne 11. 1. 2022 vypovídala tedy jiným způsobem, než pak podepsala v čestném prohlášení. Výpověď před soudem prvního stupně odpovídá pak i výpovědi jednatele žalované.

22. Odvolací soud vycházel rovněž z ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. tak, je uvedeno v bodě 25. a v bodě 26. rozsudku soudu prvního stupně a v souvislosti s níže uvedenou judikaturou rovněž z ust. § 2910 o. z.

23. Pro komplexní posouzení této věci je ovšem nutné aplikovat také závěry judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která se v minulých letech vyvíjela. Podstatné je také odlišit, jaké skutkové situace vždy v tom kterém konkrétním případě Nejvyšší soud či Ústavní soud řešily.

24. Z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2853/21 bylo zjištěno, že se odškodňoval úraz, kdy manželce žalobce se stal úraz při venčení psa, podvrtla si pravý kotník na rozbitém chodníku, spadla a během a pádu šlápla do díry na silnici. V této věci Ústavní soud zaujal závěr, že pochybením soudů bylo nezkoumání, do jaké míry byl chodník způsobilý pro bezpečný pohyb chodců a zda vlastník učinil veškerá opatření pro zajištění bezpečné schůdnosti tohoto chodníku. V této věci totiž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, které bylo Ústavním soudem zrušeno (sp. zn. 31 Cdo 1621/2020) neshledal„ důvody pro přehodnocení jím dosavad zastávaného výkladu ustanovení zákona o pozemních komunikacích, zejména pojmu závada ve schůdnosti. Nejvyšší soud zaujal závěr, že jde o objektivní odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, které je však spojeno pouze v existenci závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně-technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. S tímto úzce vymezeným způsobem posuzování odpovědnosti dle tohoto zákona Ústavní soud nesouhlasil, protože takové hodnocení nezohledňuje počínání vlastníků při jejich povinnost řádně pečovat o stav komunikací a Nejvyššímu soudu vytkl nedostatek odůvodnění jeho rozhodnutí z tohoto pohledu. Ústavní soud také vyslovil závěr, že nelze přisvědčit tvrzením vedlejšího účastníka, že závěry uvedené v nálezu I. ÚS 2315/15, nelze použít. Vedlejší účastnice argumentovala jiným skutkovým stavem a jinou povahou závady ve schůdnosti. Podle Ústavního soudu však takový závěr z nálezu Ústavního soudu vyvodit nelze a nevyplývá ani ze zákonných ustanovení. Pokud vedlejší účastnice argumentovala usnesením III. ÚS 3274/2018, kde Ústavní soud vyslovil, že nálezem I. ÚS 2315/15 není vázán z důvodu jiných odlišných skutkových okolností (stěžovatel uklouzl na zledovatělém chodníku, který nebyl v zimě ošetřovaný, protože byl vyloučen ze zimní údržby pražskou obecně závaznou vyhláškou, avšak na chodníku chybělo označení, že se v zimě neudržuje). V nálezu I. ÚS 2853/21 Ústavní soud uvedl, že závěry odmítavých rozhodnutí Ústavního soudu není vázán (nález IV. ÚS 301/05, body 88. až 89.).

25. Podle odvolacího soudu ze shora uvedeného nálezu skutečně vyplývá, že Ústavní soud v tomto nálezu odmítá závěry usnesení Ústavního soudu, ale na druhou stranu podle odvolacího soudu z hlediska komplexního náhledu na tuto soudy rozdílně posuzovanou problematiku je důležité i usnesení I. ÚS 3274/18 zmínit. Zde totiž šlo o úraz chodkyně na zledovatělém, neposypaném a neošetřeném chodníku v zimním období. Chodník byl zcela pokryt ledovkou a v tomto případě Ústavní soud přisvědčil závěrům obecných soudů, které její nárok zamítl, že jestliže v takové situaci se rozhodla sama na takovou komunikaci vstoupit, vzala na sebe riziko, že k něčemu takovému může dojít. Nepočínala si tedy dostatečně obezřetně a závěry byly Ústavním soudem ve zmiňovaném usnesení shledány jako ústavně souladné.

26. Základní hlediska posuzování této odpovědnosti byla tedy uvedena v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2315/15. Z tohoto nálezu vyplývá požadavek na komplexní posouzení všech v úvahu připadajících kritérií v návaznosti na skutkový stav věci. Podle odvolacího soudu je nutno odlišovat situace způsobené povětrnostními podmínkami a situace na chodnících mimo zimní období způsobené jejich dopravně-technickým stavem. Tyto rozdíly vyplývají z nároků na chodce v různých ročních obdobích, v různé denní době, v závislosti na chování chodců, v závislosti na znalosti prostředí a dalších okolnostech, které se mohou vždy v tom kterém případě vyskytnout. Může záležet i na druhu obuvi, zdravotním stavu chodce a ještě mnoho dalších situací, které by šlo teoreticky popsat. Roční období má také vliv na údržbu, její rozsah, četnost atd. Nelze ani pominout druh závady, či zda tam nějaká závada vůbec byla. Závada může mít různé podoby, což se zase promítá do požadavků kladených na obezřetnost chodce tak, aby byl schopen škodě případně zabránit.

27. Odvolací soud tedy vzal do úvahy všechna kritéria, která v daném případě vyplývají ze zjištěných konkrétních skutkových okolností této věci. Zohlednil tedy znalost žalobce o chodníku a před vchodem z jeho domu, kde po řadu let bydlel a kam předtím docházel. Znalost tohoto prostředí na základě těchto zjištění je dána. Vzal také v úvahu stav chodníku tak, jak byl zjištěn především z předložených fotografií (v současné době je chodník po rekonstrukci). Vzal v úvahu to, jakým způsobem žalobce popisoval způsob své chůze, bezpečnost zvolené trasy, důvod, pro který šel zrovna po pravé části schodiště a zohlednil také určitou prevenční povinnost žalobce. Odvolací soud také zohlednil počasí, přehlednost chodníku, místní poměry i prováděnou údržbu chodníku.

28. Cílem komplexní právní úpravy, tzn. posuzování závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a obecné odpovědnosti náhrady škody podle občanského zákoníku je, aby jednak chodec nebyl zbaven vlastní odpovědnosti za své jednání, a jednak aby ani žalovaná jakožto správce komunikací nebyla zbavena své odpovědnosti za stav a údržbu komunikací. Z toho vyplývá, že nelze automaticky odčinit újmu za každé zakopnutí či škobrtnutí chodce v důsledku sebemenší závady na chodníku, jehož údržba není zanedbávána. Chodník podle názoru odvolacího soudu byl v takovém stavu, že umožňoval bezpečnou chůzi po něm. Chodník nevykazoval závadu ve schůdnosti. Předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku lze brát pouze jako jedno z kritérií, ale je to kritérium, které stále platí (viz rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 4100/19). Ústavní soud ale zdůraznil, že rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost ve schůdnosti nemůže být kritériem jediným. Žalobce se mohl bez problémů po chodníku pohybovat, pokud by byl dostatečně obezřetný. Dlažba byla pouze mírně propadlá, resp. jedna z dlaždic byla mírně vyvýšená ve vztahu k sousední dlaždici, byl to ovšem malý rozdíl. Nejednalo se tedy o nic nebezpečného při zachování běžné opatrnosti chodce. Chodník byl suchý, čistý, bez nečistot. Bylo by nespravedlivé, aby se takovéto situace, kdy stav chodníku byl pouze drobně zhoršen, za situace, že žalobci byl takový stav chodníku znám, že byl sice dlouho neměnný, ale udržovaný, aby tyto skutečnosti měly za vznik odpovědnost žalované za úraz žalobce. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalobce byl dle svých slov vhodně obut a že tvrdil, že přizpůsobil tempo své chůze stavu chodníku, že nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Odvolací soud má za to, že bylo v možnostech žalobce chůzi po tomto chodníku bezpečně zvládnout a že škoda žalobci nevznikla následkem žalované přičitatelných příčin. Vysvětlení žalobce, že vždy chodil prostředkem schodiště a prostředkem chodníku není věrohodné. Tato verze je těžko uvěřitelná s ohledem na místní situaci zjištěnou z mapy a i z toho důvodu, že žalobce na jedné straně vypovídal, že obvykle chodil na parkoviště na levou stranu, protože tam bylo tzv. velké parkoviště, to bylo ještě v době předtím, než tam byl navezený materiál. V takovém případě by měl jít spíše po levé straně. Ale i pokud by odvolací soud přistoupil na jeho verzi, pak by bylo nutno hodnotit toto jeho chování jako jednání, kdy nezvolil z více možných cest tu nejbezpečnější, neboť ji tedy dobře neznal. Pouze to, že si chtěl zkrátit cestu k zaparkovanému autu na jiném místě, nelze hodnotit jako obezřetné chování a jako volbu bezpečné cesty. Navíc je nutno i hodnot to, že v domě se připravovala rekonstrukce a nároky na obezřetné počínání obyvatel domu se tímto způsobem ještě zvýšily.

29. Dalším hlediskem, které odvolací soud vzal v úvahu, bylo i chování samotného žalobce, který sice označoval stav chodníku jako„ hrozný“, ale bylo zjištěno, že sám neučinil nic v rámci své prevenční povinnosti k tomu, aby z jeho pohledu viděnou závažnou závadu nahlásil a předcházel tak případně dalším škodám. Žalobce tak učinit mohl lhostejno, zda na webové stránky města: [webová adresa] či nějaké osobě odpovědné za údržbu chodníku.

30. Podle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním případě na základě shora zjištěných skutkových okolností věci nelze rezignovat na základním požadavku, aby si každý počínal dostatečně obezřetně, aby sám předcházel škodám. Je obecně známo, že na chodnících či komunikacích či jiných místech, kde se chodci pohybují, mohou být určité nerovnosti (vyvýšeniny či propadliny). Z hlediska schůdnosti ale vždy záleží na intenzitě takové závady. Pokud jde o drobné nerovnosti jako v tomto případě, jde o naprosto běžnou situaci, se kterou je každý chodec obeznámen, a pokud si takový chodec počíná dostatečně obezřetně, je schopen zvládnout chůzi po takových chodnících bez jakýchkoli újem. Je také vyloučené, aby drobné nerovnosti byly barevně označované, což navrhoval žalobce, neboť za situace takovýchto běžných stavů povrchů komunikací by tento požadavek vedl k naprosté nepřehlednosti. Požadavek na absolutně rovné chodníky je nereálný a objektivně nesplnitelný.

31. Podle názoru odvolacího soudu žalovaná své povinnosti ve vztahu k údržbě tohoto chodníku zajistila. Cílem judikatury vyplývající zejména z rozhodnutí Ústavního soudu je, aby ani žalované organizace nebyly zbaveny své odpovědnosti za stav komunikací, neboť tím, že by problém byl zúžen na předvídatelnost a nepředvídatelnost závad ve sjízdnosti či ve schůdnosti, by to v důsledku znamenalo rezignaci na údržbu ze strany odpovídajících společností či obcí.

32. Předmětem žaloby byla nakonec částka 81 831 Kč, přičemž vedlejší účastnice část tohoto nároku ve vztahu k bolestnému rozporovala, ale vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta, se touto okolností odvolací soud již zabývat nemusel. Na okraj odvolací soud uvádí, že původně ve své výzvě žalobce požadoval dokonce částku 422 248 Kč, která se skládala z náhrady ze ztráty na výdělku ve výši 69 875 Kč, ušlého výdělku ve výši 205 146 Kč a nemocenských dávek a náhrady mzdy ve výši 135 371 Kč a bolestného ve výši 11 956 Kč. Rozdíl mezi žalobou uplatněnou částkou a původně částkou požadovanou žalobce při jednání vysvětlil tím, že částka ve výši 422 248 Kč byla požadována na základě představ předchozího zástupce žalobce. Podle názoru odvolacího soudu je ovšem těžko uvěřitelné, že by s těmito požadavky žalobce seznámen nebyl.

33. V daném případě i na základě zohlednění judikatury (viz shora), odvolací soud uzavírá, že v daném případě nešlo o závadu ve schůdnosti a že žalovaná nezanedbala žádné své povinnosti údržby z pozice správce komunikací. Judikatura se vyvíjela především v rámci polemiky mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem ohledně toho, zda vada je předvídatelná či nepředvídatelná a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 1621/2020 a následující judikaturu vycházející z tohoto rozhodnutí. Z této judikatury vyplývá, že lze dosáhnout adekvátní ochrany práva na zdraví žalobců a umožňovat jim dosáhnout náhrady újmy pouze tam, kde to bude namístě. V této věci odvolací soud zdůrazňuje, že nešlo o závadu ve schůdnosti, ať už tedy předvídatelnou či nepředvídatelnou a že žalovaná své povinnosti udržovat chodník ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb chodců zachovala. Stav chodníku, který byl zachycen na fotografiích, tomuto závěru odpovídá. Žalovaná tedy odpovědnost za újmu žalobkyně ve smyslu § 2910 o. z. z důvodu porušení své povinnosti při péči o stav předmětného chodníku nenese.

34. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo proto jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno včetně výroku o nákladech řízení, o kterých bylo rozhodnuto soudem prvního stupně správně.

35. V odvolacím řízení žalobce úspěšný nebyl na rozdíl od žalované, která úspěšná byla, a byly jí proto přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 22 651 Kč Náklady odvolacího řízení se skládají ze 4 úkonů právní pomoci po 4 380 Kč, 4 režijních paušálů po 300 Kč a daně z přidané hodnoty, což celkem činí 22 651 Kč Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nemá žádné právní oddělení, jak bylo zjištěno z webových stránek [územní celek] a nebyla tedy aplikována judikatura o tom, že by neměla uplatňovat náklady za právní zastoupení.

36. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nerozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně vyplývá, že vedlejší účastník se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, což ve výsledku znamená, že před soudem prvního stupně mezi nimi mělo být rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Vedlejší účastník se i v řízení před odvolacím soudem vzdal práva na náhradu nákladů řízení a výsledek co do nákladů řízení je mezi nimi i v odvolacím řízení stejný. Z tohoto důvodu odvolací soud nevracel spis soudu prvního stupně k doplnění rozhodnutí a rozhodl sám tak, že mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).