10 Co 248/2023-156

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejší účastnice na straně žalobců: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená opatrovníkem [označení] částí [obec a číslo] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitých věcí, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 C 319/2022-115, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 14 031 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované a mezi vedlejší účastnicí na straně žalobců a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

II. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 145 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Mezi vedlejší účastnicí na straně žalobců a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 C 319/2022-115, zamítl žalobu na vyklizení nemovitosti [čp.] na pozemku číslo parc. st. [číslo] a pozemku číslo parc. [číslo], vše evidované na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [název], [stát. instituce], pracoviště [obec] (výrok I.), a žalobcům uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 25 331 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podali si žalobci včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytkli neúplné dokazování i nesprávná skutková zjištění s tím, že dle nich jsou tu další důkazy, které je možno uplatnit, přičemž mají také za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

3. Žalobci se nejprve vymezili vůči tomu, co bylo žalovanou v průběhu řízení před soudem prvního stupně k věci uvedeno a soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku jako vyjádření žalované rekapitulováno, a v té souvislosti soudu prvního stupně vytkli, že zatímco vyjádření žalované ocitoval celé, tak návazné replice žalobců ze dne [datum] nevěnoval žádnou pozornost, což dle nich nenasvědčuje rovnosti stran v tomto řízení.

4. Dle žalobců soud prvního stupně také bagatelizoval postavení vedlejší účastnice na straně žalobců, tedy jejich matky s poukazem na to, že vedlejší účastnice na straně žalobců je s ohledem na svoji omezenou svéprávnost odkázána na aktivitu svého opatrovníka. Dále žalobci připomněli, že i oni jsou účastníky pozůstalostního řízení po svém zemřelém otci.

5. Následně žalobci podrobili kritice závěr soudu prvního stupně, že jim nesvědčí právo domáhat se vyklizení nemovitostí žalovanou, neboť nebyly předloženy žádné doklady, které by o omezení vlastnického práva žalované svědčily, a nesouhlasili také s jeho závěrem, že pro žalobu na plnění nesvědčí žalobcům žádný právní titul, který by omezoval výkon vlastnického práva žalované v jejich prospěch, že v řízení o žalobě na vyklizení nemovitostí nemůže soud zkoumat ani jako otázku předběžnou platnost smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění manželů uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v době a že zde není dán naléhavý právní zájem pro určení neplatnosti takové smlouvy. Naopak dle žalobců v souladu s platnou judikaturou mohou se domáhat žalobou na plnění vyklizení nemovitých věcí, které jsou jako vlastnictví žalované zapsány v katastru nemovitostí, neboť v důsledku neplatnosti právních jednání, prostřednictvím kterých měla žalovaná vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabýt, jí ve skutečnosti vlastnické právo k nim nesvědčí. Za nesprávný považují žalobci rovněž odkaz soudu prvního stupně na ust. § 170 a § 171 z. ř. s., jelikož k podání jakékoli žaloby nebyli žalobci dosud vyzváni a sami v rámci pozůstalostní řízení učinili návrh na zapsání duplicity vlastnického práva.

6. Dále žalobci soudu prvního stupně vytkli, že nebylo vyhověno jejich návrhu na přerušení řízení do právní moci řízení pozůstalostního po [jméno] [příjmení] s tím, že se k tomuto návrhu ve svém rozsudku okresní soud ani nevyjádřil, čímž ho učinil v tomto bodě nepřezkoumatelným. Žalobci nesouhlasili rovněž s tím, že by jim nesvědčila aktivní věcná legitimace k podání žaloby, jak to soud prvního stupně uzavřel s ohledem na to, že existenci práva na straně žalobců k nemovitému majetku v obci [název] nelze považovat za existující, neboť v případě, pokud by byl notářský zápis ohledně zúžení společného jmění manželů jejich rodičů posouzen správně, stali by se dědici tohoto majetku ke dni úmrtí svého otce, stejně jako vedlejší účastnice na jejich straně. Soud prvního stupně pochybil dle žalobců rovněž potud, pokud nevyhověl žádosti o odročení jednání podané opatrovníkem vedlejší účastnice, jelikož jeho stanovisko při ústním jednání nezjistil, čímž také učinil toto řízení neúplným.

7. Nesprávně dle žalobců vyhodnotil soud prvního stupně to, že žaloba na plnění nemá v dané věci svého místa, neboť je tomu právě naopak, jestliže v posuzované věci již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti k plnění (zde žalobci citovali ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05). Právě v rámci žaloby na plnění uplatněné žalobci měly být dle žalobců jako otázky předběžné zkoumány otázky existence práva či právního poměru. Naléhavý právní zájem žalobců na vyřešení dané věci je dle nich rovněž dán a je dle nich lhostejné, že [jméno] [příjmení] vystupuje v tomto řízení pouze jako vedlejší účastnice na jejich straně, neboť stojí na straně žalobců a je nabíledni, že její majetek byl absolutně neplatným právním jednáním, tedy notářským zápisem ze dne [datum], zmenšen, v důsledku čehož nabyla vlastnické právo k nemovitým věcem v k. ú. [obec] žalovaná.

8. Soud prvního stupně dle žalobců pochybil i v tom směru, pokud se ve svém rozsudku důsledně nevypořádal s tím, z jakého důvodu neprovedl důkazy navrhované žalobci. Řízení je tedy dle žalobců neúplné, rozsudek nepřezkoumatelný, a proto žalobci navrhli, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobců uvedla, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a ztotožňuje se s právním názorem soudu prvního stupně. Polemiku žalobců ohledně jejich zajištění otcem a ohledně vztahu s ním označila za nadbytečnou, jelikož tato tvrzení předmětem řízení nejsou, a ve vztahu k nim pak odkázala na své vyjádření před soudem prvního stupně. Pokud jde o nabytí vlastnického práva žalovanou, pak poukázala na to, že v době převodu na žalovanou byl jejich výlučným vlastníkem pan [jméno] [příjmení], kdy tento stav byl zapsán i ve veřejném seznamu, katastru nemovitostí, přičemž předchozí převody vlastnických práv k těmto nemovitostem s [jméno] [příjmení] neřešila a nebylo to ani její povinností. Nesouhlasila dále se závěry žalobců ohledně právní způsobilosti vedlejší účastnice na straně žalobců, tedy paní [jméno] [příjmení]. Dle ní pouze z důvodu, že žalobci nesouhlasí s vůlí pana [jméno] [příjmení], nejsou oprávněni žalovat na vyklizení nemovitostí a vrácení jejich osobám tak, jak učinili, jelikož zůstavitel pan [jméno] [příjmení] byl jejich vlastníkem a mohl s nimi nakládat dle svého uvážení. Žalobu podanou žalobci považuje tedy žalovaná za neoprávněnou a odvolání žalobců za nedůvodné, jelikož žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby, kterou se domáhají vyklizení a vrácení nemovitostí jejich osobám. Soud prvního stupně přitom dle žalované zjistil na základě provedených důkazů dostatečně skutkový stav věci a na základě takto zjištěného skutkového stavu rozhodl. Žalovaná tedy navrhla potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně a přiznat žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

10. Na podkladě včasného odvolání žalobců přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobců a vyjádření žalované k němu, a poté, co ve věci konal dne [datum] jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobců za důvodné považovat nelze.

11. V posuzované věci domáhali se žalobci žalobou podanou u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat nemovité věci v [katastrální uzemí], [územní celek], a to pozemek č. st. parc. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek č. parc. [číslo], zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Tuto žalobu odůvodnili tím, že vlastníky předmětných nemovitých věcí v katastrálním území a obci [obec] byli manželé [jméno] [příjmení], [datum narození], a [příjmení] [příjmení], [datum narození], přičemž tyto nemovité věci spadaly do jejich společného jmění manželů. Mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] došlo na základě notářského zápisu ze dne [datum] k zúžení a vypořádání společného jmění manželů, a to tím způsobem, že se výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí stal pan [jméno] [příjmení], který následně darovací smlouvou ze dne [datum] daroval tyto nemovité věci žalované. Dle žalobců však nebyla [jméno] [příjmení] schopna právní jednání v podobě uzavření smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění manželů dne [datum] s ohledem na svoji duševní poruchu, kterou v té době trpěla, uzavřít s tím, že rovněž zpochybnili to, zda podpis [jméno] [příjmení] pod tímto notářským zápisem je jejím pravým podpisem. S ohledem na to přistoupil dle žalobců [jméno] [příjmení] k darování těchto nemovitých věcí žalované, i když nebyl jejich výlučným vlastníkem, přičemž tuto skutečnost vůči žalované žalobci také dne [datum] v podobě relativní neúčinnosti právního jednání uplatnili. Žalobci se tak jako dědici po [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], domáhají vyklizení předmětných nemovitých věcí. Jelikož žaloba není podávána rovněž ze strany jejich matky paní [jméno] [příjmení] s ohledem na omezení její svéprávnosti, pročež jí byla opatrovníkem jmenována Městská část [obec a číslo], žalobci v žalobě navrhli, aby do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na jejich straně.

12. K výzvě soudu prvního stupně opatrovník [jméno] [příjmení] omezené ve svéprávnosti, tedy Městská část [obec a číslo], sdělil, že do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobců vstupuje s tím, že se s argumenty žalobců uvedenými v žalobě ztotožňuje, kdy rovněž opatrovaná má právní zájem na výsledku tohoto řízení, neboť v žalobě popsaným jednáním došlo ke zmenšení jejího majetku, přičemž je sporné, zda si s ohledem na své zjevné narušení kognitivních schopností již v době před omezením svéprávnosti plně uvědomovala následky svého případného jednání.

13. Pro úplnost odvolací soud dodává, že vychází z toho, že v daném řízení vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalobců právě [jméno] [příjmení], zastoupena svým opatrovníkem, tedy Městskou částí [obec a číslo], nikoli jen její opatrovník, byť návrh žalobců na vstup vedlejší účastnice nebyl zcela pregnantní, neboť to odpovídá tomu, že právní zájem na výsledku daného řízení má právě omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení] a nikoli jen její opatrovník.

14. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a namítala ty skutečnosti, kterou jsou v rekapitulaci jejího vyjádření uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

15. Soud prvního stupně ve věci konal dvě jednání, v rámci kterých seznámil účastníky se svým názorem, že žaloba nemůže být v dané věci úspěšná, žalobci přesto na podané žalobě setrvali a také se ve své replice ze dne [datum] podrobně vyjádřili k vyjádření žalované k jimi podané žalobě. Soud prvního stupně provedl některé z účastníky navržených listinných důkazů, včetně důkazů ze spisu vedeného v pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] u Obvodního pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka], přičemž provedení dalších důkazů navrhovaných žalobci zamítl a důkazní řízení ukončil. Žalobci prostřednictvím svého zástupce při jednání dne [datum] ještě před ukončením důkazního řízení a rovněž po jeho ukončení uvedli, že řízení v této věci by mělo být přerušeno do skončení dědického řízení (ve věci [název soudu]) sp. zn. [spisová značka], resp. že jediným možným způsobem je toto řízení přerušit, kdy formálně na toto vyjádření žalobců nebylo soudem prvního stupně reagováno, bylo jím ale v řízení pokračováno a ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, kterým byla žaloba zamítnuta.

16. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že nelze přisvědčit žalobcům, že by žalovaná získala předmětné nemovité věci na základě neplatně uzavřené darovací smlouvy, jelikož v době jejího uzavření byl [jméno] [příjmení] jejich výlučným vlastníkem, byl jako jejich výlučný vlastník zapsán v katastru nemovitostí a pro neplatnost uzavřené darovací smlouvy žádné okolnosti nenasvědčovaly. Žalobcům tak nesvědčí žádný právní titul, který by omezoval výkon vlastnického práva žalované ve prospěch žalobců. Dle soudu prvního stupně také v žalobě o vyklizení předmětných nemovitých věcí nemůže zkoumat ani jako otázku předběžnou platnost smlouvy o zúžení SJM a jeho vypořádání uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť se nejedná o vztah mezi účastníky tohoto řízení s tím, že zde není dána ani naléhavost právního zájmu pro určení neplatnosti smlouvy o zúžení SJM. Jako předběžnou otázku by bylo možné posuzovat tuto otázku na základě jiné určovací žaloby za předpokladu prokázání naléhavosti právního zájmu, která je řešena ust. § 170 z. ř. s . Teprve tedy v případě, že byla zjištěna aktiva dědického řízení po zůstaviteli ve smyslu ust. § 171 odst. 1 z. ř. s . a provedeno vypořádání dědictví těchto aktiv, pak by bylo možné mluvit o aktivní legitimaci toho dědice, komu majetkové právo připadne. V daném případě však nelze existenci práva na straně kteréhokoli žalobců k nemovitému majetku v obci [obec] považovat za existující, a tudíž jim aktivní legitimace nesvědčí a jimi nabízené argumenty, které se týkají majetku zůstavitele [jméno] [příjmení] a jeho bývalé manželky, ať už s ním bylo naloženo jakkoli, jsou pro toto řízení nepodstatné. Pokud jde o vedlejší účastenství [jméno] [příjmení] na straně žalobců, pak soud prvního stupně vysvětlil, že smyslem vedlejšího účastenství je pomoc účastníku samotnému ve sporu, jestliže má vedlejší účastník právní zájem na výsledku řízení, ovšem vedlejší účastenství nenaplňuje procesní pozici hlavního účastníka, ale pouze jeho procesní kroky sdílí. [jméno] [příjmení] tedy může mít zájem na výsledku sporu jako vedlejší účastník, pokud by se jednalo o majetek, který by bylo možné zahrnout do dědického řízení, neboť je vedle žalobců také dědičkou po [jméno] [příjmení], nelze však dovozovat, komu by majetek připadl.

17. Odvolací soud v rámci odvolacího jednání listinné důkazy podstatné pro správné posouzení této věci zopakoval a zjistil rovněž aktuální stav pozůstalostního řízení vedeného po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který však od doby rozhodování soudu prvního stupně nedoznal změny, pouze do tohoto spisu bylo již založeno podání žalobců s jejich návrhem na zápis duplicity vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem v [katastrální uzemí].

18. Po zhodnocení výše uvedených skutečností odvolací soud nejprve uvádí, že soud prvního stupně skutečně formálně nerozhodoval o přerušení daného řízení do skončení pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení], které je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V té souvislosti je však třeba zopakovat, že podle obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] žalobci prostřednictvím svého zástupce uvedli, že mají za to, že řízení by mělo být do skončení dědického řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] přerušeno, resp. uvedli, že jediný možný způsob je přerušit toto řízení do právní moci skončení řízení dědického, ovšem zcela pregnantně návrh na přerušení takového řízení nevznesli, čemuž odpovídá i to, co bylo uváděno žalobci prostřednictvím jejich zástupce při jednání odvolacího soudu, tedy že žalobci bylo dáváno do úvahy přerušení řízení do pravomocného skončení řízení pozůstalostního, resp. že by stálo za to toto řízení do řízení pozůstalostního přerušit. Pokud by se tedy jednalo pouze o podnět soudu prvního stupně k jeho úvaze ohledně možnosti řízení přerušit, nemuselo by být soudem prvního stupně žádné rozhodnutí vydáváno. I pokud by šlo o návrh na přerušení řízení, který žalobci řádně uplatnili, přesto by dle názoru odvolacího soudu pouze skutečnost, že soud prvního stupně formálně o takovém návrhu nerozhodl a v řízení pokračoval, nepředstavovala takovou vadu řízení, která by měla za následek nesprávnost napadeného rozsudku soudu prvního stupně a byla by důvodem pro jeho zrušení, jak bylo žalobci navrhováno. Je dále pravdou, že soud prvního stupně se otázkou možného přerušení řízení v napadeném rozsudku nezabýval, a tedy se s ní ani nijak nevypořádal, ovšem dle názoru odvolacího soudu je možné, aby tento nedostatek v činnosti soudu prvního stupně napravil sám odvolací soud, a tedy odůvodnění v tomto směru doplnil, neboť jinak je z postupu soudu prvního stupně evidentní, že k přerušení řízení přistoupit nehodlal, pokud v řízení dále pokračoval a ve věci napadeným rozsudkem rozhodl. Tímto svým postupem dal tak zcela jasně účastníkům najevo, že k přerušení řízení nepřistoupí.

19. Jde-li o vlastní otázku přerušení daného řízení do skončení pozůstalostního řízení po zemřelém [titul] [jméno] [příjmení], které je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], pak odvolací soud uvádí, že rovněž dle jeho názoru zde nebyl důvod pro to, aby k přerušení daného řízení došlo. Předně je třeba uvést, že nejde o případ, kdy by soud musel řízení přerušit ve smyslu ust. § 109 odst. 1 o. s. ř., zejména dle ust. § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně nezáviselo na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit, a která by byla řešena v řízení pozůstalostním ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně bylo totiž dle názoru odvolacího soudu správně postaveno na závěru ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců v tomto sporu, kterou byl oprávněn soud prvního stupně v této věci vyřešit, a nelze tak souhlasit se žalobci, že by jedinou možností bylo řízení přerušit. Do úvahy tak přidalo přerušení daného řízení ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které je však pouze fakultativní a ani dle názoru odvolacího soudu nebylo v poměrech dané věci na místě, neboť ve věci bylo možné rozhodnout, aniž by bylo výsledku pozůstalostního řízení po [titul] [jméno] [příjmení] vyčkáváno, jak bude ještě dále podrobněji zdůvodněno. Pokud tedy soud prvního stupně k přerušení řízení nepřistoupil, pak dle názoru odvolacího soudu nepochybil a tímto svým postupem rovněž nezatížil řízení vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

20. K otázce přerušení řízení odvolací soud dodává, že také v rámci odvolacího řízení žalobci prostřednictvím svého zástupce vyjadřovali své přesvědčení, že by stálo za to řízení přerušit do skončení pozůstalostního řízení vedeného po zůstaviteli [titul] [jméno] [příjmení] u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], resp. bylo žalobci dáváno do úvahy přerušení řízení či jimi uváděno, že by řízení mělo být přerušeno (takové vyjádření bylo však učiněno v návaznosti na návrh žalobců na zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). V rámci odvolacího řízení nebyl tedy žalobci výslovný návrh na přerušení odvolacího řízení učiněn, a tudíž ani odvolací soud o takovém návrhu samostatným rozhodnutím nerozhodoval. Ovšem i v případě, pokud by žalobci takový návrh učinili, přesto by odvolací soud z důvodů, které jsou uvedeny výše ve vztahu k přerušení řízení v této věci, takovému návrhu nevyhověl.

21. V rovině procesní byla žalobci uplatněna ještě další námitka v tom směru, že soud prvního stupně dle nich nesprávně nevyhověl žádosti vedlejší účastnice na straně žalobců o odročení jednání, které se mělo konat dne [datum]. Ovšem ani v tomto postupu soudu prvního stupně neshledává odvolací soud vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož jednak soud prvního stupně v návaznosti na tuto žádost o odročení jednání ze dne [datum] včas opatrovníka vedlejší účastnice na straně žalobců informoval o tom, že jeho žádosti nevyhoví, a ten pak svoji účast u jednání dne [datum] omluvil a výslovně souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, a tedy zcela evidentně na odročení daného jednání nadále netrval, a jednak skutečnosti uváděné opatrovníkem vedlejší účastnice na straně žalobců důvodem pro odročení jednání nebyly. O odročení (tohoto v pořadí již druhého) jednání bylo totiž žádáno pouze z důvodu možné konzultace s advokátem ohledně dalšího postupu v daném řízení za situace, kdy vedlejší účastnice do daného řízení vstoupila již více jak dva měsíce před tím, první jednání ve věci již proběhlo (rovněž bez její přítomnosti, neboť i k tomuto jednání se její opatrovník omluvil a souhlasil s jednáním v nepřítomnosti), a tudíž měla dostatek časového prostoru pro to, aby své případné stanovisko včas zvážila a případně i prostřednictvím svého opatrovníka zkonzultovala s advokátem. Své stanovisko v daném sporu ostatně také vedlejší účastnice již při svém vstupu do řízení projevila a její stanovisko bylo tak soudu prvního stupně známo (nelze tak považovat za důvodnou ani námitku žalobců stran nezjištění jejího stanoviska).

22. Za důvodnou dále nepovažuje odvolací soud ani námitku žalobců, že by bylo možné usuzovat na nikoli nestranný postup soudu prvního stupně z toho důvodu, že v odůvodnění napadeného rozsudku nevěnoval pozornost replice žalobců k vyjádření žalované. Soud prvního stupně sice skutečně obsah této repliky žalobců v odůvodnění svého rozsudku neuvedl, ovšem nezmínil zde ani další vyjádření žalované ve věci ze dne [datum]. Tento jeho postup je ovšem odůvodnitelný tím, že se žalobci ve své replice k vyjádření žalované ze dne [datum] vyjadřovali zejména ke skutečnostem, které nebyly pro rozhodnutí soudu prvního stupně určující, případně zopakovali své stanovisko uplatněné v žalobě, které případně jen rozvinuli. Pokud by snad taková námitka měla směřovat k tomu, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně, pak je třeba připomenout, že dle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem pro vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci.

23. Pokud tedy ve shora uvedených skutečnostech nelze shledat pochybení soudu prvního stupně, pro které by bylo třeba rozsudek soudu prvního zrušit, kdy dle názoru odvolacího soudu není možné považovat rozsudek soudu prvního stupně ani za nepřezkoumatelný, jak to žalobci také namítají, bylo třeba se zabývat tím, zda soud prvního stupně správně uzavřel, že je zde dán důvod pro zamítnutí žaloby.

24. Odvolací soud důvod pro zamítnutí podané žaloby shledává v tom, že žalobcům nesvědčí aktivní věcná legitimace k uplatnění jimi podané žaloby, jak to uzavřel také soud prvního stupně, byť s částečně jinou argumentací než byla uvedena soudem prvního stupně.

25. Odvolací soud předně souhlasí s tím, jakým způsobem soud prvního stupně zhodnotil otázku vedlejšího účastenství [jméno] [příjmení] na straně žalobců, tedy že uzavřel, že vedlejší účastenství nenaplňuje procesní pozici hlavního účastníka, tedy toho, o jehož hmotných právech a povinnostech je v daném řízení rozhodováno. V případě vedlejšího účastníka je přitom třeba stejnými právy a povinnostmi v řízení ve smyslu ust. § 93 odst. 3 věty prvé o. s. ř. rozumět výlučně práva a povinnosti procesní povahy. Vedlejší účastník tak sice může být rozhodnutím soudu zavázán k náhradě nákladů řízení nebo naopak mu náhrada těchto nákladů může být přiznána, je ale vyloučeno, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé (k tomu srovnej shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Aktivní věcná legitimace, která vyplývá z hmotného práva, může tedy svědčit pouze účastníku, a její nedostatek nemůže být zhojen tím, že na straně takového účastníka bude vystupovat v pozici účastníka vedlejšího subjekt, kterému případně aktivní věcná legitimace svědčí. S ohledem na jen procesní postavení vedlejšího účastníka v řízení tedy nemůže být skrze něj posuzována aktivní věcná legitimace účastníka, kterého podporuje, neboť ta je dána jen a pouze jeho hmotněprávním vztahem k předmětu řízení. Otázku aktivní věcné legitimace žalobců v dané věci tak bylo třeba posoudit bez ohledu na to, že se jako vedlejší účastnice na jejich straně řízení účastní [jméno] [příjmení].

26. V té souvislosti odvolací soud podotýká, že to byli právě žalobci, kteří vstup [jméno] [příjmení] do daného řízení navrhli pouze v postavení vedlejší účastnice, ačkoli jim nic nebránilo v tom, aby ve smyslu ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. navrhli vstup [jméno] [příjmení] do řízení jako další účastnice v postavení žalobkyně. V takovém případě muselo by být zjišťováno stanovisko [jméno] [příjmení] k takovému návrhu žalobců a v případě, že by se svým vstupem do řízení souhlasila, nic by zřejmě nebránilo tomu, aby soud její vstup do řízení jako další žalobkyně na straně stávajících žalobců připustil. Žalobci však takový návrh v průběhu řízení před soudem prvního stupně neučinili a ostatně jej neučinili ani v řízení odvolacím, kde by však s ohledem na ust. § 216 odst. 1 o. s. ř. nebyl takový návrh již přípustný, a tedy to, v jakém postavení [jméno] [příjmení] v tomto řízení vystupovala, lze přičítat pouze k jejich tíži.

27. Žalobci pak svoji aktivní věcnou legitimaci v daném sporu shledávají v tom, že jsou, ovšem společně s [jméno] [příjmení], dědici po zemřelém [jméno] [příjmení], a že by s ohledem na vady právních jednání, na podkladě kterých se žalovaná stala vlastníkem předmětných nemovitých věcí v [katastrální uzemí], měly tyto nemovité věci ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] tvořit aktiva pozůstalosti po [jméno] [příjmení].

28. Je však třeba uvést, že i v případě, pokud by tvrzení žalobců o tom, že v důsledku svých vad právní jednání (smlouva o zúžení a vypořádání společného jmění manželů [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum], smlouva darovací se zřízením osobní služebnosti uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou dne [datum]), na jejichž podkladě se nakonec stala (měla stát) výlučnou vlastnicí nemovitých věcí v k. ú. [obec] žalovaná, zamýšlené právní účinky nezpůsobily, byla prokázána, byly by tyto nemovité věci v době rozhodování soudu prvního stupně i soudu odvolacího součástí sice již zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jak to nepochybně vyplývá nejen z tvrzení samotných žalobců, ale i z důkazů, které byly provedeny soudem prvního stupně a zopakovány soudem odvolacím (viz zejména smlouva o zúžení a vypořádání společného jmění manželů [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum] sepsaná formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou kandidátkou, jménem JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka]).

29. Situace v daném řízení je tak specifická v tom, že v případě sporných nemovitých věcí původně nešlo o výlučný majetek zůstavitele [jméno] [příjmení], nýbrž o majetek, který tvořil součást společného jmění manželů [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], které v důsledku úmrtí [titul] [jméno] [příjmení] zaniklo, ale dosud nebylo vypořádáno (viz také § 764 o. z.). V takovém případě však platí, že v době od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání má každý z manželů možnost domáhat se ochrany takto nevypořádaného majetku sám bez účasti druhého manžela, nejde tu o správu společné věci, ale o ochranu majetku (k tomu srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2221/2006, použitelné i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., a Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k § 736). Možnost domáhat se ochrany takto nevypořádaného majetku by tedy svědčila zejména samotné [jméno] [příjmení], a to i bez účasti druhého manžela, resp. v případě jeho úmrtí, jak je tomu v posuzované věci, bez účasti jeho právních nástupců. Z tohoto pohledu by tak aktivní věcná legitimace k uplatnění vindikační žaloby na ochranu vlastnického práva k nemovitým věcem v k. ú. [obec] svědčila v každém případě samostatně [jméno] [příjmení]. Ta se ovšem tohoto řízení v postavení účastníka řízení, který jediný své hmotné právo v řízení uplatňuje, neúčastní, a z pozice vedlejšího účastníka na straně žalobců o jejích hmotných právech a povinnostech rozhodováno není.

30. V případě, pokud by se ochrany takto nevypořádaného majetku domáhali nástupci zemřelého [titul] [jméno] [příjmení], kdy možnost domáhat se ochrany takového majetku náleží každému z manželů, pak by se na straně žalobců museli takového řízení účastnit jako žalobci všichni dědici zemřelého [titul] [jméno] [příjmení], kteří mají postavení tzv. nerozlučných společníků. Je tomu tak proto, že v období od smrti zůstavitele až do vypořádání dědictví pravomocným rozhodnutím soudu jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí, hodnot a jiných majetkových práv zůstavitele) a z právních jednání týkajících se věcí, hodnot nebo jiných majetkových práv patřících do dědictví jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, kdy jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech (k tomu srovnej ust. § 1479 o. z., podle kterého dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, a ust. § 1670 o. z., podle kterého nabytí dědictví potvrzuje soud; a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020, a také rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1976/2016, a ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2418/2011, které řeší obdobnou situaci sice za předchozí právní úpravy, jejich závěry jsou však použitelné dle názoru odvolacího soudu i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb.).

31. V posuzované věci jsou ovšem ve smyslu ust. § 1475, § 1476, § 1633 odst. 1 a § 1635 o. z. dědici po zůstaviteli [titul] [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], jak to vyplývá z vlastních tvrzení žalobců a rovněž z obsahu spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], ze kterého odvolací soud podstatné listiny k důkazu zopakoval (zde zejména protokol o předběžném šetření ze dne [datum]), nejen žalobci, ale rovněž pozůstalá manželka zůstavitele [jméno] [příjmení]. Je tomu tak z toho důvodu, že podle zjištění v rámci tohoto pozůstalostního řízení nezanechal zůstavitel žádné právní jednání pro případ smrti, proto nastala zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti, podle které jsou v první třídě dědiců dědici právě obě děti zůstavitele, tedy žalobci v této věci, a jeho pozůstalá manželka [jméno] [příjmení], tedy vedlejší účastnice na jejich straně, kteří dědictví (alespoň do dne rozhodnutí odvolacího soudu) výslovně vůči pozůstalostnímu soudu neodmítli a svým počínáním mimo jiné i v tomto řízení naopak dle názoru odvolacího soudu dali najevo, že dědictví chtějí přijmout (viz podání žalobců a vedlejší účastnice v této věci, vyjádření žalobkyně a) v rámci předběžného šetření v pozůstalostním řízení a aktivita žalobců a vedlejší účastnice na jejich straně v něm, včetně návrhu žalobců na zápis duplicity vlastnického práva k nemovitým věcem v k. ú. [obec] ze dne [datum], vznesení námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy vedlejší účastnicí na straně žalobců ze dne [datum], vznesení námitky relativní neúčinnosti právního jednání žalobci ze dne [datum], návrh na schválení právního jednání za vedlejší účastnici na straně žalobců ze dne [datum], smlouva o poskytování právních služeb ze dne [datum]; k tomu srovnej ustanovení § 1485 až § 1489 o. z.).

32. Aktivní legitimace k podání žaloby na plnění v této věci by tak i v případě, byla-li by podávána nástupci zemřelého [titul] [jméno] [příjmení], byla dána pouze tehdy, pokud by se řízení (a to s ohledem na shodné stanovisko [jméno] [příjmení] se žalobci) účastnili všichni dědici po zůstaviteli [titul] [jméno] [příjmení] jako žalobci, tedy vedle současných žalobců rovněž [jméno] [příjmení], jejíž postavení v tomto řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobců dostatečným s ohledem na jeho procesní charakter není.

33. V každém případě tak v posuzované věci platí, že sami žalobci jako jen dva ze tří dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení] nejsou aktivně věcně legitimováni k podání žaloby na vyklizení nemovitých věcí v k. ú. [obec], pokud se jako účastnice řízení v postavení žalobkyně neúčastní tohoto řízení rovněž [jméno] [příjmení], a to bez ohledu na to, zda jsou jimi uváděná tvrzení o vadách právních jednání týkajících se předmětných nemovitých věcí správná či nikoli. Nebylo tak možné, aby se soud jen k žalobě žalobců věcí samou dále zabýval a otázky týkající se ochrany vlastnického práva namítané žalobci řešil, byť jako otázky předběžné.

34. S ohledem na to také nemusel soud prvního stupně provádět žádné další důkazy, které se k otázce vad právních jednání vztahovaly, neboť s ohledem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců nemohlo být podané žalobě v žádném případě vyhověno. Soud prvního stupně tudíž správně další navrhované důkazy ze strany žalobců neprováděl a jejich neprovedení nemůže být tak rovněž vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci soudem prvního stupně.

35. Na tomto místě po předestření právního názoru stran aktivní věcné legitimace žalobců v tomto řízení odvolací soud ještě k otázce přerušení daného řízení doplňuje, že dané řízení přerušit třeba nebylo, neboť probíhající pozůstalostní řízení nebrání dědicům v tom, aby práva a povinnosti týkající se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví (pozůstalosti) i v době před rozhodnutím o dědictví uplatňovali, ovšem musí tak učinit odpovídajícím způsobem, tedy všichni dědici společně jako nerozluční společníci. Přerušení řízení by tak ve své podstatě směřovalo pouze k případnému (a nejistému) zhojení nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců (či některého z nich), který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a rovněž v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu (pokud by se nakonec po vypořádání zaniklého společného jmění manželů zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] staly nemovité věci v k. ú. [obec] předmětem dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení] a tyto nemovité věci by děděním nabyli žalobci či některý z nich), což však odvolací soud nepovažuje za zákonem předvídaný (aprobovaný) důvod pro přerušení řízení, zejména za situace, pokud nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců mohl být žalobci odstraněn tím, že by zvolili odpovídající procesní postup v této věci, tedy včas navrhli přistoupení vedlejší účastnice na jejich straně do řízení jako jeho účastnice (a ne jen jako vedlejší účastnice). Naopak přerušením řízení by došlo k nedůvodnému prodlužování řízení na úkor žalované.

36. Dále ještě odvolací soud dodává, pokud zástupce žalobců v rámci odvolacího jednání ve svém závěrečném návrhu mimo jiné uvedl, že by po zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, mělo být případně rozhodnuto rovněž o určení neplatnosti příslušných právních jednání, že předmětem daného řízení určení neplatnosti takových právních jednání nebylo, návrh na změnu žaloby v tomto směru před soudem prvního stupně učiněn nebyl a nebyl ostatně učiněn ani před soudem odvolacím, kde by ovšem uplatnění nového nároku nebylo ani přípustné (viz § 216 odst. 2 o. s. ř.). Ostatně aktivní věcná legitimace by u žalobců nebyla dána ani při podání určovací žaloby.

37. S ohledem na svůj závěr ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců, nemusel se odvolací soud podrobněji zabývat tím, co bylo namítáno žalobci v rámci odvolacího řízení ohledně postoje vedlejší účastnice na jejich straně a řešení dané situace, jelikož, jak již shora odůvodněno, žalobci, kterým jediným v daném sporu takové oprávnění náleželo, přistoupení vedlejší účastnice na jejich straně jako další účastnice (žalobkyně) do řízení nenavrhli, ačkoli jim v podání takového návrhu před soudem prvního stupně nic nebránilo, a v rámci odvolacího řízení již takový návrh ani učinit úspěšně nemohli, a bez takového návrhu nemohla se [jméno] [příjmení] v žádném případě účastnicí tohoto řízení stát. V otázce zastoupení vedlejší účastnice na straně žalobců pak vyšel odvolací soud z toho, co bylo uvedeno zástupcem žalobců, v jehož prospěch byla dne [datum] udělena plná moc i ze strany vedlejší účastnice, že tuto (prozatím) v tomto řízení nezastupuje, neboť smlouva o poskytování právních služeb ze dne [datum] nebyla dosud schválena opatrovnickým soudem, a plná moc tak byla předkládána jen jako důkaz ve věci (a nikoli tedy jako průkaz zastoupení vedlejší účastnice na straně žalobců).

38. Pokud dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že žalobcům aktivní věcná legitimace k uplatnění žaloby nesvědčí, je z tohoto pohledu rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím byla podaná žaloba zamítnuta, věcně správné, a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

39. Pouze pro úplnost tedy odvolací soud dodává, že sice nesdílí závěry, které byly soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí přijaty v otázce potřeby zkoumat existenci naléhavého právního zájmu žalobců, v otázce možnosti řešení předběžných otázek a v otázce důvodnosti podané žaloby vztažené k vlastnímu předmětu sporu, ovšem tento nesouhlas odvolacího soudu nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, pokud jím byla podaná žaloba správně zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců k jejímu podání. K otázce naléhavého právního zájmu tak odvolací soud pouze připomíná, že v dané věci nebyla žalobci uplatněna žaloba na určení, v případě které jediné je naléhavý právní zájem podmínkou pro to, aby mohla být žaloba úspěšnou (viz § 80 o. s. ř.). Byla-li tedy naopak žalobci uplatněna žaloba na plnění, pak existence naléhavého právního zájmu předpokladem pro možnost úspěchu takové žaloby není, a to ani ve vztahu k případným předběžným otázkám, které v rámci takové žaloby mají být řešeny. Nelze dále souhlasit se soudem prvního stupně, že by v rámci žaloby na plnění – vyklizení předmětných nemovitostí v [katastrální uzemí] nemohl se zabývat otázkami vad (platnosti či neúčinnosti, jak také bylo žalobci namítáno) právních jednání v podobě smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění manželů [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a darovací smlouvy uzavřené mezi [titul] [jméno] [příjmení] a žalovanou dne [datum]. Naopak dle názoru odvolacího soudu by v případě aktivní věcné legitimace na straně žalobců, jak byla shora vymezena, bylo možné v daném řízení takové otázky řešit (tedy v tom případě, pokud by se řízení účastnila i [jméno] [příjmení] v postavení účastníka řízení). Případné úvahy soudu prvního stupně stran důvodnosti podané žaloby (vad příslušných právních jednání a ochrany žalované jako nabyvatelky nemovitých věcí) je dále třeba označit za předčasné, jelikož soud prvního stupně potřebné dokazování ke zjištění těchto skutečností ani neprováděl a ve své úplnosti se ani všemi právně významnými skutečnostmi nezabýval a zabývat nemohl; s ohledem na svůj závěr ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců se těmito skutečnostmi nemusel zabývat ani odvolací soud, neboť toho pro rozhodnutí odvolacího soudu nebylo třeba.

40. S ohledem na úvahy žalobců stran naléhavého právního zájmu na podání žaloby na určení právního poměru či práva odvolací soud ještě poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, který se obdobnou otázkou také zabýval, aniž by však bylo opětovně třeba podrobněji tuto otázku rozebírat.

41. Závěrem k rozhodnutí ve věci samé odvolací soud podotýká, že zamítnutí žaloby v této věci z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro případné uplatnění žaloby na určení, že předmětné nemovité věci byly ke dni smrti [titul] [jméno] [příjmení] ve společném jmění manželů jeho a [jméno] [příjmení], a nevytváří ani překážku věci pravomocně rozhodnuté pro případnou další žalobu na plnění v situaci, kdy se takového řízení budou účastnit všichni dědici po zůstaviteli [titul] [jméno] [příjmení], případně kdy bude v pozůstalostním řízení již rozhodnuto a žalobu uplatní příslušný dědic.

42. Jde-li o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně správně rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně přitom výslovně uvedl, že povinnost k náhradě nákladů řízení ukládá žalobcům, aniž by vysvětlil, zda tím má na mysli rovněž vedlejší účastnici na straně žalobců. Tento nedostatek ale odvolací soud napravil, jelikož v níže popsaných důvodů přistoupil ke změně nákladového výroku v napadeném rozsudku, kdy v rámci odvolacího jednání také zjistil stanovisko žalované k otázce náhrady nákladů řízení ve vztahu k vedlejší účastnici na straně žalobců, po které podle svého výslovného prohlášení žalovaná tuto náhradu nákladů řízení nepožaduje, a tudíž jí nebyla ani odvolacím soudem ukládána. Důvodem pro změnu nákladového výroku ve vztahu k žalobcům pak bylo to, že soud prvního stupně výši účelně vynaložených nákladů řízení žalované nesprávně vypočetl.

43. Náklady řízení na straně žalované před soudem prvního stupně se sestávají z nákladů zastoupení žalované advokátkou a z hotových výdajů žalované vzniklých v souvislosti s její účastí u jednání soudu prvního stupně dne [datum].

44. Jde-li o účelně vynaložené náklady zastoupení žalované advokátkou, ty se sestávají dle odvolacího soudu ze čtyř poskytnutých úkonů právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení žalované, sepisu vyjádření žalované k podané žalobě, další porady se žalovanou přesahující jednu hodinu, která se uskutečnila dne [datum], a účasti zástupkyně žalované při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT). Na rozdíl od soudu prvního stupně a od žalované má tedy odvolací soud za to, že za účelně vynaložený úkon právní služby k bránění práva v tomto sporu nelze považovat vyjádření žalované ze dne [datum], jelikož ve skutečnosti takové vyjádření s předmětem řízení přímo nesouviselo, pokud jeho předmětem bylo vyjádření k otázce vlastnictví [značka automobilu] a jeho přepisu na žalovanou v roce [rok], což ostatně sama žalovaná v tomto podání připustila, a dále zde již jen velmi stručně zopakovala to, že setrvává na svém předchozím vyjádření, žalobu považuje za zcela neoprávněnou, neboť žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby a nesvědčí jim naléhavý právní zájem, a tedy zde neuvedla žádné nové právně významné skutečnosti. Za čtyři úkony právní služby, které považuje za účelně vynaložené k bránění práva žalované v tomto sporu i odvolací soud, náleží zástupkyni žalované odměna stanovená z tarifní hodnoty uvedené v ust. § 9 odst. 1 AT a nikoli v ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT, jelikož podaná žaloba není žalobou na určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o právní vztah k nemovité věci, nýbrž jde o žalobu na plnění, tedy na vyklizení předmětných nemovitých věcí. S ohledem na to, že hodnota vyklizovaných nemovitých věcí nebyla v rámci tohoto řízení zjišťována a hodnověrný údaj ohledně ní tak není znám, je třeba za tarifní hodnotu věci považovat ve smyslu ust. § 9 odst. 1 AT právě částku 10 000 Kč (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 3699/15). V takovém případě odměna zástupkyně žalované dle ust. § 7 AT za jeden úkon právní služby činí částku 1 500 Kč, za celkem čtyři poskytnuté úkony právní služby tedy částku 6 000 Kč. K takto poskytnutým úkonům právní služby náleží zástupkyni žalované rovněž paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby, celkem tedy ve výši 1 200 Kč. Zástupkyni žalované dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu prvního stupně dne [datum] [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem dle ust. § 13 odst. 1, 5 AT za použití ust. § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 2 672 Kč (410 km x 5,20 Kč + 4,1 – počet najetých km ve stech x 7,8 – kombinovaná spotřeba použitého automobilu x 16,90 Kč – cena pohonné hmoty LPG dle doloženého nákupního dokladu) a také náhrada za ztrátu času cestou k tomuto jednání soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT v celkové výši 1 200 Kč. Celkem tak náklady zastoupení žalované advokátkou před soudem prvního stupně činí 11 072 Kč.

45. Jde-li o hotové výdaje žalované v souvislosti s účastí u jednání soudu prvního stupně dne [datum], ty představují cestovní náklady ve výši 2 959 Kč za cestu osobním automobilem – [obec] a zpět při najetých 422 km (422 x 5,20 Kč + 4,22 x 4,4 x 41,20 Kč). Na rozdíl od žalované má odvolací soud za to, že nelze žalované dále přiznat paušální náhradu ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za účast na jednání před soudem prvního stupně, jelikož jednak nejde o nezastoupeného účastníka a jednak je jí přiznána náhrada doložených hotových výdajů. Dále jí nenáleží ani náhrada promeškaného času ve výši 1 200 Kč, neboť ta přísluší pouze advokátu a nikoli účastníku jako takovému a ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. takový nárok ani nezastoupenému účastníku nepřiznává.

46. Celkem tedy náklady žalované před soudem prvního stupně činí částku 14 031 Kč, kterou jsou jí povinni zaplatit pouze žalobci, pokud její zaplacení není žalovanou po vedlejší účastnici na jejich straně požadováno, a nikoli soudem prvního stupně uvažovaných 25 331 Kč.

47. Odvolací soud tedy postupem dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil ve výroku II. napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobcům a), b) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 14 031 Kč, a to v běžné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.) a dále tak, že vedlejší účastnice na straně žalobců a žalovaná nemají vůči sobě žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

48. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení vůči žalobcům. Neúspěch žalované spočívá jen v poměrně nepatrné části v části nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť jinak žalobci se svým odvoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé neuspěli a žalované bylo také v základu právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči nim přiznáno. V případě vedlejší účastnice na straně žalobců žalovaná opět náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadovala.

49. Náklady odvolacího řízení na straně žalované spočívají opět v nákladech jejího zastoupení advokátkou a v jejích hotových výdajích spojených s účastí u jednání odvolacího soudu. Náklady zastoupení žalované advokátkou v tomto odvolacím řízení přitom představuje odměna její zástupkyně za dva poskytnuté úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání žalobců a účasti u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g), k) AT), za které jí náleží odměna ve stejné výši jako před soudem prvního stupně, tedy ve výši 2 x 1 500 Kč, celkem tedy 3 000 Kč. Dále tyto náklady představuje paušální náhrada hotových výdajů zástupkyně žalované vážící se k těmto dvěma úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 2 x 300 Kč, celkem tedy 600 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] a zpět při najetých 310 km v celkové výši 1 970 Kč (310 x 5,20 Kč + 3,1 x 7,8 x 14,80 Kč dle předloženého nákupního dokladu) a náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu ve výši 1 000 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT.

50. Náklady žalované pak představují náklady spojené s cestou k jednání odvolacího soudu veřejnou hromadnou dopravou – vlakem v doložené výši 575 Kč.

51. Celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalované představují částku 7 145 Kč Odvolací soud pro to uložil společně a nerozdílně oběma žalobcům povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení částku 7 145 Kč, a to opět v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. S ohledem na to, že náhradu nákladů odvolacího řízení žalovaná nahradit po vedlejší účastnici na straně žalobců nepožadovala, rozhodl dále odvolací soud tak, že mezi vedlejší účastnicí na straně žalobců a žalovanou žádná z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.

Poučení