10 Co 25/2021-241

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; JUDr. [jméno] [jméno], [IČO] bytem [adresa] proti; žalované: ; Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 56 956,12 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované do rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6 C 180/2019-117, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku 20 522,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 82 035,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 522,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci toho rozsudku. Výrokem II. žalobu v části o zaplacení částky 36 434,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení, a to tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 13 990,74 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal jak žalobce, tak žalovaná.

3. Žalobce se odvolal do výroku II. a III. V odvolání žalobce předložil nový důkaz, o němž uvedl, že ho nemohl beze své viny použít v předchozím řízení, protože o něm nevěděl a o jeho existenci se dozvěděl až při vyhlášení rozsudku. Z tohoto důkazu vyplývá, že žalovaná dne [datum] umístila na portál [webová adresa] v sekci pro hodnocení firem toto:„ Pan doktor mě zastupoval a byla jsem velice spokojena“ Toto hodnocení potvrzuje, že právní věc žalované (své klientky) vyřídil úspěšně a nad rámec mandátu, který byl mezi nimi dohodnut. Tento mandát zněl, že žalovaná bude spokojena s 50 % žalované částky. Tyto závěry také vyplývají z protokolu o jednání ve věci probíhající u Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum], kde sama žalovaná tuto částku navrhla a z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (bod 15.). Ačkoli měl k dispozici tento mandát, stále jednal s protistranou a usiloval o ještě větší odškodnění, což se mu nakonec podařilo a což také mělo vliv na rozhodnutí o nákladech řízení. V případě přiznání jedné poloviny žalované částky by totiž žádný z účastníků neměl nárok na náhradu nákladů řízení. Okolnosti vnitřní dohody s žalovanou o procesní taktice již podrobně popsal v předchozích podáních soudu. Při posledním jednání o náhradě škody pak byla uzavřena dohoda se žalovanou stranou a žalovaná akcentovala nahradit škodu ve výši 77,19 % z původně žalované částky a také byla uzavřena i dohoda o nákladech řízení. Žalobce uvedl, že je nutno rozlišovat mezi vztahem mezi advokátem a klientem a mezi procesním vztahem mezi účastníky. O uzavření dohody pak svědčí i výpověď [titul]. [jméno] [příjmení] a protokol z jednání. K zamítnutí palmární žaloby může vést toliko zjištění, že úkony právní služby nebyly provedeny a že odměna za ně neodpovídá právním předpisům. Žalobce pak dále namítl, že žalovaná strana se může bránit námitkou započtení, ale takovouto pohledávku je nutno řádně procesně„ zhmotnit“, tedy uvést její základ, výši a též učinit úkon k jejímu započtení. Pokud by taková pohledávka byla uplatněna, žalobce by zvolil příslušnou procesní obranu, ale k tomu neměl prostor, protože soud provedl„ práci“ za protistranu, čímž ji zvýhodnil. Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

4. Proti rozsudku se odvolala i žalovaná, a to do výroku I. a III. Podle žalované z žádného důkazu nevyplývá, že by se žalobce a žalovaná dohodli na vymáhání pohledávky bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. V tomto směru soud vychází pouze z tvrzení žalobce, protože plná moc ho naopak zmocňovala k vymáhání nároku na náhradu škody v celé její šíři. Z žádného důkazu nevyplývá podpora tvrzení žalobce, že by byla zvolena„ procesní taktika“ nevymáhat úrok z prodlení, aby byl prostor k vyjednávání. Takový postup je jednak nelogický, protože prostor pro vyjednávání je dán např. odpuštěním úroku a navíc žaloba byla podána před uplynutím promlčecí lhůty na poslední chvíli. Žalobce by musel vědět, že bude dohoda s Českou republikou uzavřena, proti čemuž ale hovoří celková délka řízení (12 let) a od uplatnění nároku do podání žaloby uplynula také doba několika let a k žádné dohodě nedošlo. Skutečnost, že se žalovaná zúčastnila šesti jednání, není důkazem o tom, že by si domluvili pouze vymáhání jistiny. Tvrzení žalobce prokázána nebyla a jelikož se žalobce ve smyslu § 5 o. z. hlásí k advokátnímu stavu, tak z tohoto důvodu jsou na jeho pečlivost kladeny vyšší nároky. Žalobce by tedy měl disponovat důkazy prokazující dohodu žalobce se žalovanou ohledně jím tvrzeného„ nevymáhání zákonného úroku z prodlení“. Žalovaná tvrzení žalobce po celé řízení popírá. Výpověď žalobce je nedůvěryhodná, navíc se nejednalo o výpověď ve smyslu postupu podle občanského soudního řádu, protože žalobce nebyl poučen a soudkyně začala jeho vyjádření protokolovat jako výpověď. Žalovaná ohledně škody způsobené žalobcem argumentovala konstantní judikaturou dovolacího soudu, kterou soud prvního stupně zjevně ignoroval. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 860/2002, 25 Cdo 3672/2012, 30 Cdo 546/2015, 25 Cdo 5986/2016. Ve sféře žalované vznikla škoda, žalovaná řádně tento nárok započetla oproti nároku žalobce na odměnu za zastupování. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku I. a i v této části žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 o. s. ř. a násl., přihlédl k obsahu odvolání obou účastníků a dospěl k závěru, že je nutné oběma účastníkům poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a na základě jimi doplněných tvrzení a důkazů ve věci doplnit skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a jeho právní závěry promítnout do takto zjištěného skutkového stavu.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětem sporu mezi účastníky bylo to, zda žalobce může vymáhat po žalované rozdíl mezi částkou, kterou jako náhradu nákladů řízení obdržel od protistrany a skutečnými náklady, které mu vznikly, a dále, zda tvrzený nárok žalované na zaplacení újmy, která jí vznikla tím, že žalobce neuplatnil z žalované částky u Obvodního soudu pro Prahu 7 příslušenství, je nárokem způsobilým k započtení. Ke druhé otázce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná věděla a vědět musela, že úroky nejsou předmětem žaloby, neboť se účastnila šesti jednání u Obvodního soudu pro Prahu 7 a byla seznámena s tím, co je předmětem žaloby. Pokud jde o její omluvu k jednání dne [datum], ve které uvedla, že žádá přiznat úrok z prodlení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejde o návrh na rozšíření žaloby, že je to pouze jedna věta v omluvě na jednání. Dále pak dovodil z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] a listin, které byly předloženy touto svědkyní, že právě skutečnost, že žalobkyně nepožadovala úroky z prodlení, byly hlavním důvodem, proč nebylo podáno odvolání ze strany České republiky do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum]. Dále pak soud rovněž dovodil, že bylo prokázáno, že žalovaná by se spokojila s polovinou žalované částky, která celkem činila 83 260,70 Kč. Soud tedy vycházel z vědomosti žalované o tom, že úrok není žalován a dále, že právě neuplatnění úroku bylo důvodem, proč se žalovaný rozsudku ze dne [datum] nebránil. Žalovaná tedy podle názoru soudu prvního stupně neprokázala existenci nároku na náhradu škody, a proto ho nelze započíst.

7. V případě otázky týkající se výše odměny za zastupování, pak soud prvního stupně vyšel z toho, že podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 činily náklady v tomto řízení 82 371 Kč a podle poměru úspěchu a neúspěchu byla žalobkyni přiznána částka 44 973 Kč Náklady byly přiznány za celkem 17 úkonů, zatímco žalobce v této žalobě uplatňuje více úkonů, což však podle názoru soudu nelze přičítat k tíži klientky, protože žalobce neprokázal, že ohledně výše nákladů existovala mezi ním a žalovanou taková dohoda, která by ho opravňovala požadovat náklady řízení jen do určité výše. Žalovaná totiž takovou dohodu popírala a žalobce ji neprokázal. Soud prvního stupně vycházel z povinností advokáta tak, jak jsou uvedeny v § 16 zákona č. 85/1996 Sb. (dále jen zákona o advokacii) a jeho odpovědnost za újmu v § 24 tohoto zákona. Pokud se žalobci nepodařilo prokázat existenci takové dohody, pak soud žalobci přiznal jen tu část nákladů řízení, která mu v důsledku částečného zamítnutí původně žalované částky přiznána nebyla a dále mu pak přiznal náhradu za další úkony i náklady jízdného, které uplatňoval ve výši 18 602 Kč včetně DPH, tedy 22 508,42 Kč. Z takto vyčíslené částky by měl žalobce nárok na zaplacení 54,38 %, tj. 12 240,07 Kč od protistrany a rozdíl pak mezi těmito částkami činí 10 268,35 Kč. Dospěl tedy k závěru, že žalovaná by měla zaplatit žalobci částku 37 577,75 Kč (82 371 Kč – 44 793 Kč + jízdné ve výši 10 268,35 Kč, tj. 47 846,10 Kč, z této částky pak odečetl již zaplacenou částku 27 324 Kč s tím, že k zaplacení tedy zbývá částka 20 522,10 Kč). Ve vztahu k jízdnému pak uvedl, že k částkám z tohoto titulu nebyly ze strany žalované vzneseny žádné námitky.

8. Žalovaná k celému nároku 56 956,12 Kč vznesla námitku promlčení. Nejprve se tedy odvolací soud touto námitkou z důvodu procesní ekonomie zabýval. Po skutkové stránce k otázce promlčení vycházel z dat, jež jsou níže uvedena a vyplývají z obsahu spisu. Námitku promlčení neshledal odvolací soud důvodnou. Z hlediska běhu promlčecí lhůty je totiž důležité datum právní moci rozsudku vydaného Obvodním soudem pro Prahu 7, sp. zn. 29 C 155/2004. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Opravné usnesení pak [datum]. Žaloba o 56 956,12 Kč byla podána u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] Počátek běhu promlčecí doby, jejímž uplynutím se promlčí právo na zaplacení odměny advokáta z příkazní smlouvy je nutno posuzovat podle ust. § 101 o. z. Vykonáním činnosti, k níž se žalobce jako advokát zavázal, tzn. poskytnout právní pomoc při uplatňování nároku na náhradu škody, je způsobem zániku příkazu, který je upraven obecným předpisem v § 731, § 33b odst. 1 písm. a) o. z. Příkaz se v daném případě neplnil postupně, ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě a právo na odměnu vzniklo žalobci jakožto advokátovi poskytující právní služby zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. splněním. Příkaz nemohl být splněn dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí v řízení o nároku klientky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 ze dne 30. 10. 2012). Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Podle ust. § 101 je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu, v daném případě tedy k zániku právního vztahu z titulu splnění příkazní smlouvy podle § 122 odst. 2 o. z. Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, o níž lhůtě počíná. Není-li takový den posledním dnem v měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Poprvé mohlo být tedy právo na zaplacení právních služeb uplatněno [datum] a žaloba byla podána dne [datum], a tudíž k promlčení nároku žalobce nedošlo. Žalovaná sice namítala, že žalobci vznikl nárok na odměnu samostatně za každý jednotlivý úkon právní služby a že tyto jednotlivé úkony se samostatně promlčují, ale jak je uvedeno ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, takový závěr správný není.

9. Vzhledem k nedůvodnosti námitky promlčení, a jelikož z níže uvedených důvodů shledal odvolací soud, že ze závěrů soudu prvního stupně nelze vycházet, a to s ohledem na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci způsobený nedostatkem poučení dané oběma stranám ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

10. Odvolací soud proto při prvním odvolacím jednání dne [datum] poskytl žalobci poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o tom, že je povinen prokázat rozsah mandátu od žalované zejména k otázce příslušenství žalované částky a mandát od žalované k tomu, aby se do konečného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum] neodvolával a dále byl vyzván k doplnění dokladů k vyúčtování, tj. osvědčení o tom, že byl plátcem DPH a doklady ohledně účtovaných cestovních nákladů a byl poučen o následcích nesplnění této výzvy.

11. Žalovaná byla poučena rovněž dle ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat svá tvrzení ohledně požadavku na zažalování úroků z prodlení ve věci, která byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 7, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy.

12. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že žalovaná neprokázala existenci nároku na náhradu škody, a proto její návrh na na započtení co do nežalovaného příslušenství, nebylo možné započíst a dále na tom, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci dohody ohledně odvolání do rozhodnutí nákladech řízení uzavřenou s žalovanou (co do rozsahu mandátu v této otázce). Soud prvního stupně tedy založil své rozhodnutí na tom, že jak žalobce, tak žalovaná neunesli břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Takový závěr pak může obstát pouze tehdy, jestliže soud splní svoji poučovací povinnost ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Řízení je tedy postiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle ust. § 205a písm. d) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle ust. 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Absence poučení ze strany soudu prvního stupně podle ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. prolamuje zákonnou koncentraci řízení.

13. Žalobce reagoval na poskytnuté poučení podáním ze dne [datum] (č. listu 193 - 194). Zopakoval tvrzení, která již uplatňoval před soudem prvního stupně. Uvedl, že žalovaná hned na samém počátku řízení o náhradu škody, a to při ústním jednání dne [datum] navrhla snížení žalované částky na jednu polovinu. Uvedl, že poté, co byla žaloba částečně zamítnuta druhým rozsudkem, žalovaná nežádala podání odvolání do té části rozsudku, v níž byla žaloba zamítnuta. V průběhu řízení se žalobce snažil docílit dohodu s protistranou a opakovaně poukazoval na to, že nejsou uplatněny úroky z prodlení. Žalovaná po pravomocném skončení věci veřejně vyjádřila svoji spokojenost se způsobem jeho zastupování. Žalobce opakovaně v průběhu řízení žádal žalovanou, aby mu obstarala objektivní důkazy o vzniku škody zejména, když z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že dveře, které měly být vyměněny firmou bratra a otce žalované dle faktury za částku 57 907 Kč, vyměněny nebyly. Žalovaná přislíbila dodat fotografie, hovořila o videu, ale to se však žalobci získat nepodařilo, proto navrhoval vypracování znaleckého posudku. Tam však hrozilo riziko, že výše škody bude výrazně nižší, než cena dveří uvedená na faktuře. Žalobce jakožto advokát nebyl oprávněn přezkoumávat pravdivost údajů sdělených mu klientem. Odkázal na usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/97 Sb., oddíl druhý, článek 6 (základní pravidla). Odvolání proti výroku o nákladech řízení nepodal z toho důvodu, že o výši těchto nákladů učinil dohodu s protistranou v rámci sjednaného mandátu, a to poté, co při jednání ještě předtím, než byl vyhlášen konečný rozsudek zástupkyně protistrany, vyslovila souhlas s přiznáním nároku na náhradu škody ve výši 64 271 Kč, a to i přes svoji výrazně silnější procesní pozici, když předchozí rozsudek ve věci byl v dovolání protistrany v plném rozsahu zrušen a zpochybněn samotný základ nároku. Výše náhrady nákladů řízení byla dohodou účastníků před vyhlášením rozsudku určena tak, že k náhradě nákladů řízení přiznané předchozím (zrušeným) rozsudkem bude přičtena odměna za úkony uskutečněné po vyhlášení toho předchozího rozsudku. Zdůraznil, že jednal v rámci mandátu, který mu umožňoval jít až na polovinu původně žalované částky. Při této variantě by náhrada nákladů řízení byla nulová pro obě strany. Pokud tedy docílil vyšší než poloviční částky a částečné náhrady nákladů řízení (byť v neúplné výši), dosáhl pro klientku plnění ve větším rozsahu, než mu umožňoval mandát. Upozornění odvolacího soudu na postavení žalované jako spotřebitelky žalobce zpochybnil s tím, že žalovaná je zapsána v živnostenském rejstříku od [datum] jako podnikatel (fyzická osobou držící živnostenské oprávnění). Dále poukázal na to, že od [datum] do [datum] byla adresa domu, který byl zákrokem policie poškozen, zapsána jako sídlo žalované a dále měla žalovaná zapsánu od [datum] do [datum] pro výkon živnosti ubytování provozovnu – nemovitost na adrese [PSČ] [obec a číslo]. Jedná se o nemovitost v sousedství nemovitosti [adresa], kde dne [datum] proběhla policejní razie. [adresa] byla ve spoluvlastnictví žalované a pana [příjmení] byla pronajata žalovanou a panem [příjmení] manželům [příjmení], kteří zde provozovali noční erotický klub. [adresa] kromě toho, že sloužila žalované jako sídlo, resp. místo podnikání v době vzniku škody, byla používána žalovanou k poskytování ubytovacích služeb. Byla tedy používána pro podnikání, o čemž také svědčí nájemní smlouva, která byla uzavřena dne [datum] se [právnická osoba] [název]. Souvislost zákroku policie a z něj vzešlé škody s podnikatelskou činností žalované je tedy více než zřejmá a nejednalo se o spotřebitelskou smlouvu. I kdyby tomu tak bylo, pak z právní úpravy spotřebitelských smluv zavedených do občanského zákoníku zákonem č. 367/2000 Sb. by ve znění účinném v době uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou v roce [rok] neměla žádný vliv na posouzení práv a povinností z této smlouvy plynoucích, zejména na právo žalobce na odměnu advokáta za poskytnutou právní službu. Žalobce předložil osvědčení o tom, že je registrován jako plátce DPH, a to od [datum] a uvedl, že tyto informace jsou veřejně dostupné na portálu finanční správy. Doložil kopie technických průkazů vozidel [registrační značka] ([název] []) a [registrační značka] [číslo] ([název]).

14. Žalovaná po poučení odvolacího soudu uvedla, že podepsala žalobci plnou moc a poukázala na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dále definovala příslušenství, s tím, že příslušenstvím jsou nejenom úroky z prodlení, ale i náklady spojené s uplatněním. Příslušenství pohledávky tedy zahrnuje i tyto náklady. Pokud by totiž omezila svůj nárok, tzn., nežádala příslušenství, pak by omezovala vymáhání pohledávky i co do nákladů řízení. Jaký by ti mělo smysl, kdyby žalobkyně omezovala příslušenství jen co do jeho části a druhá část by nebyla omezována? Žalovaná uvedla, že nikdy nesjednala se žalobcem zúžení jeho mandátu. Poukázala na důležitý aspekt vztahu mezi žalobcem, jakožto profesionálem, podnikatelem a žalovanou, jakožto spotřebitelkou a neprofesionálkou. Byl to žalobce, kdo měl žalovanou poučit o všech aspektech vymáhaného nároku, a posouzení těchto otázek nemohlo být na žalované. Pokud by měl být vymáhán nárok bez příslušenství, pak by profesionál měl získat pro takové vymáhání výslovný pokyn neprofesionála. Takový však nikdy dán nebyl. Žalovaná navrhla k důkazu provést její výslech, dále znovu odkázala na omluvu předcházející jednání před Obvodním soudem pro Prahu 7 ze dne [datum] a odvolací soud důkazy, které byly navrženy oběma stranami, provedl k důkazu.

15. V případě žalované pak ještě vzal odvolací soud v potaz podání žalované ze dne [datum], kde žalovaná shrnula, že z podání žalobce reagujícího na poučení vyplývá, že žalobce má za to, že advokát je osobou, která se rozhoduje sama a bez pokynu klienta. Poukázala na to, že žalobce ji nepoučil o tom, že výrok o nákladech řízení není správný co do přiznaných položek. Takového vysvětlení se jí nedostalo, protože jedinou informací o rozsudku byl e-mail od žalobce ze dne [datum], ve kterém byl zaslán rozsudek a opravné usnesení a ze strany žalobce nebylo poskytnuto žádné poučení. Zopakovala, že žalobce netvrdil ani netvrdí nic o rozsahu právní služby ohledně pohledávky a příslušenství a že žalobce se neustále upíná k jakýmsi pro něj milníkům, ze kterých dovozuje rozsah svých práv a povinností. Jediné, co tyto žalobcovy milníky prokazují, je, že došlo dne [datum] k nějakému návrhu smíru, což však nevypovídá nic o dohodě mezi advokátem a klientem uzavřené někdy před [datum]. Nepodání odvolání do části zamítnutí žaloby rovněž nevypovídá o uzavřené dohodě mezi advokátem a klientem, a pokud žalobce uvádí, že v průběhu řízení poukazoval na to, že nejsou uplatňovány úroky z prodlení, pak to vypovídá o tom, že žalobce věděl o této skutečnosti, ale nevypovídá to nic o tom, jak se žalobce dohodl se žalovanou na sjednávání právní služby ohledně úroku z prodlení. Veřejné prohlášení žalované o spokojenosti s právní službou komentovala žalovaná již v předchozích podáních a má za to, že tato tvrzení snižují důstojnost advokátního stavu. Namítla pak ještě, že cestovné není vyúčtováno správně s ohledem na to, že vzdálenost ze sídla kanceláře žalobce do sídla Obvodního soudu pro Prahu 7 je mezi [číslo] – [číslo] km podle internetových plánovačů a ze sídla kanceláře žalobce do sídla Městského soudu v Praze mezi [číslo] – [číslo] km. Žalobce přitom uváděl jednotnou sazbu [číslo] km, což je vzdálenost, která přesahuje maximální dálku cest. Z předloženého vyúčtování pak žalovaná není schopna přezkoumat propočet spotřeby a amortizace vozidla s ohledem na různé doby a různá vozidla a namítla, že takové vyúčtování není správné.

16. Žalobce dne [datum] poukázal na to, že v době, kdy podávala žalovaná omluvu, tj. dne [datum], již jednoznačně jednala žalovaná podle pokynů svého současného právního zástupce, který ji kontaktoval v době, kdy ji žalobce zastupoval, a to na základě novinových článků, které v té době byly zveřejněny. Odkázal na část textu této omluvy, kde je uvedeno:„ … a to nemluvím o tom … až do … snáze se domluvíme“. Podle žalobce zde žalovaná potvrzuje, že z důvodu procesní taktiky a snahy dosáhnout dohody nebyla žalována škoda v plném rozsahu. Dále odkázala na protokol o výslechu svědka o svědecké výpovědi žalované ze dne [datum] v trestní věci [anonymizováno] vedené proti obviněné [jméno] [příjmení]. Zde totiž žalovaná uvedla, že při zákroku policie se jí ztratilo 197 000 Kč. Náhradu této škody však žalovaná neuplatnila. Jestliže neuplatnila takovouto škodu a v takové výši, pak to nasvědčuje tomu, že souhlasila s tím, že nebude uplatněn nárok na úrok z prodlení. Kromě tohoto protokolu doložil žalobce e-mailovou komunikaci, kterou byl následně proveden před odvolacím soudem důkaz.

17. Žalobce po jednání dne [datum], v jehož závěru dostal prostor k přednesení závěrečného návrhu, přečetl písemně zpracovaný závěrečný návrh a následně ještě předložil další písemný závěrečný návrh datovaný dnem [datum], v němž namítl, že započtení je neurčité a nárok na náhradu škody, jejíhož započtení se domáhá žalovaná, je promlčen.

18. Písemně se vyjádřila dne [datum] i žalovaná, kde zopakovala, že mezi žalobcem a žalovanou nebylo sjednáno žádné specifikum ve věci vymáhání škody, tzn. ve smyslu vymáhání jen jistiny bez příslušenství. Vyjádřila se k předkládaným živnostenským oprávněním s tím, že nemají žádnou souvislost s projednávaným nárokem, protože ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nešlo o její podnikání. Pokud se žalovaná účastnila jednání, kde byla čtena žaloba, pak to opět souvisí s profesní odpovědností žalobce, protože žalovaná se měla jakožto spotřebitelka a právní laik spoléhat na odbornou péči žalobce s tím, že v jeho úkonech je obsažen její pokyn k vymáhání celého nároku. Navíc v tomto období byl již nárok na úrok z prodlení promlčen. Žalobce pak nevysvětlil neúplnost a nesprávnost postupu soudu v případě neodvolání se do výroku o nákladech řízení. Pochybením soudu prvního stupně bylo to, že se nezabýval tím, zda všechny účtované úkony ze strany žalobce a požadované v tomto řízení jsou úkony právní služby a zda je lze takto honorovat. Žalovaná uvedla, že sepis podnětů Nejvyššímu státnímu zastupitelství a vrchnímu zastupitelství ze dne [datum] a [datum], žádost o odročení ze dne [datum], sepis důkazních návrhů ze dne [datum] nejsou úkony ve smyslu advokátního tarifu nebo se nevztahují k právní službě, kterou bylo vymáhání nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně podání sepis vyjádření k soudu [datum], sepis vyjádření k soudu [datum], sepis vyjádření k soudu [datum], přípis soudu [datum], sepis sdělení ze dne [datum] a sepis vyjádření ze dne [datum] nejsou úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu, tato podání nebyla vyžádána soudem a jednalo se o aktivitu žalobce, kterou měl realizovat buď v žalobě či ve vyjádření k replice žalované, případně při ústních jednáních.

19. Odvolací soud zopakoval dokazování provedené před soudem prvního stupně a následně ho také doplnil v souvislosti s reakcí obou stran na poskytnuté poučení ze strany odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. a na základě takto provedeného dokazování dospěl k následně uvedenému skutkovému závěru.

20. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí právní služby v souvislosti s uplatněním škody, která byla žalované způsobena na její nemovitosti neoprávněným zákrokem ze strany Policie České republiky dne [datum] (vtrhnutí policie do rodinného domu [adresa] v [obec]). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tato smlouva byla uzavřena ústně. V tomto řízení žalobce v žalobě uvedl, že byla uzavřena dne [datum], když v tento den mu žalovaná podepsala plnou moc. Žalobce jako advokát zastupoval žalovanou (tam v pozici žalobkyně) v před Obvodním soudem pro Prahu 7 v řízení o náhradě způsobené škody. Pokud jde o rozsah mandátu, který byl podstatný pro posouzení této věci, vycházel odvolací soud jednak z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, a to zejména obsahu plné moci a obsahu protokolů o jednání, neboť žalobce tvrdil, že součástí sjednané procesní taktiky se žalovanou bylo neuplatnění nároku na příslušenství v podobě úroku z prodlení. Dalšími důkazy byl výslech žalobce provedený soudem prvního stupně, výslech žalované a důkazy, které byly navrženy po prvním odvolacím jednání, když žalobce upozorňoval na to, že ač v souvislosti se zákrokem PČR v jejím domě měla být žalované odcizena částka 197 000 Kč, pak tuto částku nikdy neuplatnila a poukázal v té souvislosti na obsah žádosti o náhradu škody, která byla sepsána samotnou žalovanou. Důkazní břemeno o tom, aby byl prokázán rozsah mandátu, ležel na žalobci a bylo tedy na něm, aby prokázal svá tvrzení, že žalovaná mu udělila takový mandát, aby v předmětném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 neuplatňoval úroky z prodlení a následně také, aby nepodával odvolání do konečného rozhodnutí v této věci v souvislosti s výrokem o nákladech řízení. Žalobce před soudem prvního stupně vypověděl, že to, že nebyl žalován úrok z prodlení, bylo součástí domluvené procesní taktiky mezi žalobcem a žalovanou. Na straně žalované byla slabá důkazní situace a on měl od žalované mandát na jednu polovinu žalované částky a uvedl, že se spoléhal na to, že se se žalovanou stranou dohodnou. Opakovaně žádal žalovanou o poskytnutí důkazů a snažil, aby žalovaná byla co nejvíce při uplatnění svého nároku úspěšná. Podle žalobce pověřená zaměstnankyně Ministerstva spravedlnosti nejprve nebyla ochotna přistoupit na vyšší částku, ale až teprve na základě argumentace žalobce, že v řízení nebyly uplatněny úroky z prodlení, tento argument vyhodnotila jako velmi silný a souhlasila s tou částkou, která nakonec byla vysouzena. Také uvedl, že neuplatnil v rámci nákladů řízení náklady jízdného proto, že na takový výsledek žalovaná přistoupila (Česká republika – [stát. instituce]), a připadalo mu to za dané situace nevhodné a nechtěl věc dále,,šponovat“. K výpovědi žalobce je ještě důležité poznamenat, že tvrzení uvedená v jeho výslechu jsou tvrzeními, na kterých staví nárok v průběhu celého řízení a spočívá na nich uplatněná žalobní argumentace. Žalovaná sice v odvolání namítla nedostatky týkající se výslechu žalovaného před soudem prvního stupně, ale podle názoru odvolacího soudu byl žalobce takto vyslechnut, tyto skutečnosti vyplývají z protokolu o jednání ze dne [datum] a žalobce byl soudem prvního stupně poučen ve smyslu ust. § 131 o. s. ř. Provedení této výpovědi (ač nebyla navržena) nezpůsobuje takovou vadu, která by měla vliv na správnost výsledku tohoto řízení. Pokud jde o obsah této výpovědi, sám žalobce k otázce neuplatnění příslušenství uvedl, že se jednalo o„ projev vstřícnosti vůči protistraně“ a součást procesní taktiky. Taková argumentace by musela být však podpořena prokázáním vědomosti o této vstřícnosti a taktice ze strany žalované, což se žalobci nezdařilo. K otázce důkazního břemene na straně žalobce odvolací soud poznamenává, že ač žalobce byl poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř., nenavrhl v odvolacím řízení svůj výslech, ale ani jiné důkazy, které by s ohledem na jeho postavení při zastupování žalované, tzn. s ohledem na postavení advokáta, se nabízely. Šlo by zejména například o advokátní spis, který je každý advokát povinen vést, a lze předpokládat, že v řádně vedeném advokátním spisu by byly zaznamenány důležité skutečnosti co do rozsahu mandátu, ale i co do rozsahu příkazu ohledně nepodání odvolání se do nákladů řízení v konečném rozsudku. Žalobce pak ani nenavrhl výpověď žalované.

21. Svoji výpověď navrhla žalovaná po daném poučení. Žalovaná ve své výpovědi popřela, že by věděla o tom, že žaloba na náhradu škody byla podána bez úroku z prodlení. Uvedla, že si nepamatuje, zda žalobu viděla, ale připustila, že to je možné. Uvedla však, že je laikem a nevěděla, zda podaná žaloba obsahuje nárok na příslušenství či nikoli. O úroku z prodlení spolu s žalobcem mluvili. Uvedla, že zejména žalobci věřila. V žalobě nebyla uplatněná veškerá tehdy vzniklá škoda na majetku žalované, ale z důvodu upozornění ze strany žalobce, aby škoda byla vysouzena rychle, spokojila se s takto uplatněnou žalobou co do rozsahu škody. Po celou dobu žila v tom, že žaloba je včetně úroků z prodlení. Sama žalobci psala o tom, jak úroky rostou. Komunikace mezi žalobcem a žalovanou probíhala telefonicky či e-mailem. Konečné rozhodnutí jí bylo zasláno e-mailem bez toho, že by byla nějak poučena o obsahu tohoto rozsudku případně o tom, že výrok o nákladech řízení není správný. Dopis s omluvou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ze dne [datum] psala sama, nikdo jí neradil. Advokátní spis nikdy neviděla, vztah se žalobcem v době tohoto jednání označila za kamarádský a také uvedla, že žalobci, resp. jeho bývalé přítelkyni a jejím rodičům poskytovala bydlení ve svém domě zdarma na celé letní prázdniny.

22. Žalobce dále dovozoval zúžení mandátu z obsahu jednání, která probíhala před Obvodním soudem pro Prahu 7.

23. Odvolací soud provedl tímto spisem důkaz, a to zejména protokoly z těchto jednání a také obsahem žaloby a plné moci, která byla žalobci udělena. Žaloba neobsahuje nárok na úrok z prodlení. Ani z její textové části, ani z petitu nevyplývá tento požadavek. Jde o požadavek na nahrazení škody ve výši 83 260,70 Kč a o nárok na zaplacení nákladů řízení. Z plné moci (č. listu 4) vyplývá, že žalovaná zmocnila žalobce k zastupování ve všech právních věcech, uděluje mu plnou moc k tomu, aby vykonával veškeré úkony, které jsou zde pak uvedeny, a v druhé větě plné moci je uvedeno:„ Tuto plnou moc uděluji v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu a zákoníku práce a jako zvláštní plnou moc k zastupování v řízení na náhradu škody“. Dalším bodem plné moci je uvedení toho, že žalované je známo: že podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času advokátu. Přijímá povinnost zaplatit, jakmile bude odměna vyúčtována bez ohledu na to, zda byla přisouzena vůči odpůrci. Plná moc je datována dnem [datum] a je podepsána žalobcem a žalovanou.

24. První jednání ve věci před Obvodním soudem pro Prahu 7 proběhlo dne [datum]. Konalo se v přítomnosti žalobkyně a z protokolu vyplývá, že zástupcem žalobkyně byl vznesen návrh na smírné vyřešení věci, že žalobkyně je ochotna snížit v žalobě uvedenou částku o polovinu, tedy„ asi na 42 000 Kč“. Jelikož žalovaný v tomto řízení vznesl námitku promlčení a zástupce žalobkyně chtěl reagovat jednak na obsah vyjádření, který mu byl předán při tomto jednání a jednak na námitku uplatněnou v průběhu tohoto řízení, požádal o poskytnutí lhůty 14 dnů. Další jednání proběhlo dne [datum]. Toto jednání bylo konáno za účasti žalobkyně, byla při něm přečtena žaloba a zopakovaná nabídka žalobkyně na snížení původně žalované částky na polovinu. S ohledem na zopakování námitky promlčení ze strany žalované bylo sděleno, že není ochotna jednat o smírném vyřešení věci. Další jednání se konalo dne [datum] v přítomnosti žalobkyně. O úrocích z prodlení výslovně nic řečeno nebylo žádnou ze stran sporu.

25. Při jednání dne [datum] žalobkyně přítomna nebyla a z protokolu o jednání opět nevyplývá, že by byla projednávána otázka úroku z prodlení a v této věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem tak, že žaloba byla zamítnuta. Rozsudek byl odvolacím soudem, aniž by se konalo odvolací jednání, zrušen.

26. Poté se konalo jednání dne [datum] opět v nepřítomnosti žalobkyně a o úrocích z prodlení při jednání jednáno nebylo.

27. Jednání dne [datum] se konalo v nepřítomnosti žalobkyně a o úrocích z prodlení není v protokolu o jednání žádný záznam. Při jednání dne [datum] byla žalobkyně přítomna a o úrocích z prodlení jednáno nebylo. Při jednání dne [datum] nebyla přítomna žalobkyně, z tohoto jednání se omluvil i její zástupce a i žalovaná a jednání pak bylo odročeno. Při jednání dne [datum] byla žalobkyně přítomna, o úrocích z prodlení jednáno nebylo a ve věci byl vydán v pořadí druhý rozsudek, kterým žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 271 Kč bez příslušenství a do částky 18 989,70 Kč byla žaloba zamítnuta. Ve věci se konalo odvolací jednání dne [datum] a rozsudek soudu prvního stupně byl ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Z protokolu o jednání nevyplývá, že by bylo jednáno o úrocích z prodlení a žalobkyně se tohoto jednání nezúčastnila.

28. Další jednání před soudem prvního stupně se konalo dne [datum], při tomto jednání byla žalobkyně přítomna a zde zástupkyně žalované uvedla, že pokud by žalobkyně doložila zaplacení faktury [číslo] z [datum] vystavenou na částku [číslo], byl by prostor pro mimosoudní vyřešení věci. Zástupce Mgr. [příjmení] se zavázal fakturu dohledat.

29. Další jednání se konalo dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně a jednání bylo po shodě zástupce žalobkyně i žalované Mgr. [jméno] [příjmení] odročeno na 14 dnů s tím, že se pokusí ve věci mimosoudně jednat a nárok vypořádat. V 15.09 hodin tento den došla omluva od žalobkyně vyřizující soudkyni, kde žalobkyně popisuje, že má od rána střevní potíže, že stále pláče, cítí se bezmocná v souvislosti s tím, že někdo vnikl neoprávněně do její vlastní nemovitosti a že již čtrnáctý rok čeká na peníze od žalovaného. Zdůraznila, že víc jak na polovinu zničených věcí se žaloba ani nepodávala, protože její právní zástupce nechtěl, aby soud netrval dlouho a stejně jako ona si naivně myslel, že když žalovaná uvidí vstřícnost, snáze se domluví. Jenže opak je pravdou. Uvedla, že si přeje jen to, aby žalovaná uhradila náklady za méně jak polovinu zničených věcí, které jsou uvedeny v žalobě, které by neměla zničené, kdyby k neoprávněnému vniknutí nedošlo (náklady právního zastoupení, doložené vystavené faktury s úrokem a poplatek z prodlení podle OZ). Její zástupce jí slíbil, že jí po jednání zavolá a že se konečně s protistranou domluví.

30. Při jednání dne [datum] žalobkyně nebyla, byl přítomen zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [jméno] a Mgr. [jméno] [příjmení] za žalovanou stranu. Při tomto jednání zástupce žalobce uvedl, že nebyly zažalovány úroky z prodlení, které by za tak dlouhou dobu soudního řízení dosahovaly značné částky a že je to potřeba zohlednit při úvaze o případné spoluúčasti žalobkyně, kterážto při samotném zákroku policie v domě ani navíc přítomna nebyla. Při tomto jednání zástupce žalobkyně doložil příjmový pokladní doklad (viz č. listu 260), z něhož vyplývá, že dne [datum] žalobkyně zaplatila [právnická osoba] 57 907 Kč na základě faktury [číslo]. Při tomto jednání bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 271 Kč a rovněž náklady řízení, které pak byly uvedeny v následujícím vydaném usnesení, protože v rozsudku se neobjevila částka, ve výši 44 793 Kč. Z rozsudku vyplývá, že na odstranění škody za nové vstupní dveře vynaložila žalobkyně částku 57 907 Kč, dále vynaložila částku 567 Kč za opravu zrcadla v chodbě (paragon sklenářství [jméno] [příjmení]) a 5 797 Kč za nákup čtyř vnitřních dveří, což prokázala účtenkou ze dne [datum] a vznikla jí tedy škoda ve výši 64 271 Kč.

31. Žalobce předložil k odvolání hodnocení provedené žalovanou, které se týkalo jeho firmy na portálu [webová adresa]. V rubrice, jak lidé hodnotí tuto firmu (JUDr. [jméno] [příjmení], advokát), je přidáno hodnocení [jméno] [příjmení] s následujícím textem:„ Pan doktor mě zastupoval a byla jsem velice spokojená. Mgr. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], připojeno pět hvězdiček a datum [datum]“ 32. Z rozsudku, který byl vydaný Okresním soudem v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 9/2005 ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně byla zastupována JUDr. [jméno] [příjmení] ve sporu proti žalovanému [jméno] [příjmení] o 213 824 Kč, přičemž předmětem žaloby byla částka 213 824 Kč s příslušenstvím. Z žádosti o náhradu škody ze dne [datum], kterou u Ministerstva vnitra uplatnila přímo sama žalovaná, vyplývá, že z důvodu neoprávněného zásahu v jejich domě uplatnila nárok na škodu. K tomuto nároku zaslala faktury a požádala o okamžité proplacení. Přílohami bylo uplatnění částek na 567 Kč, 8 743,70 Kč, 57 907 Kč a 14 043 Kč.

33. Z protokolu o výslechu svědka provedeného dne [datum] ve věci výslechu žalované v trestní věci obviněné [jméno] [příjmení] se žalovaná vyjadřovala i ke způsobeným škodám a uvedla, že se jí mimo jiné ztratila částka 197 000 Kč. Z e-mailové komunikace, která je založená ve spise na č. listu 34, vyplývá, že žalobce dne [datum] zasílal žalované hrubý nástin vyúčtování ve věci 29 C 155/2004 s tím, že chybí výpočet cestovného, režijních paušálů atd. a že po novém roce upřesnění některé údaje. Dále jí upozornil na to, že přísudek ve věci vedené proti paní [jméno] [příjmení] ve výši 27 324 Kč navrhuje k započtení proti zálohové faktuře, kterou vystaví ve stejné výši, a to za úkony ve věci 29 C 155/2004.

34. Žalovaná na tento zápočet přistoupila (viz e-mail založený ve spise na č. listu 39 ze dne [datum]).

35. O stejných skutečnostech týkajících se zápočtu se vyjadřuje žalobce ve svém mailu ze dne [datum] s tím, že tímto mailem jí zaslal stanovisko žalované a důkazní návrhy žalobce s tím, že ministerstvo připouští pouze poškození okna vpravo od vstupních dveří, zrcadla v chodbě, dveří v přízemí, uvnitř objektu a vložky FAB v prvním patře. Zároveň ji informoval o tom, že soudkyně je rozhodnuta náhradu škody přiznat, ale musí prokázán rozsah způsobených škod.

36. E-mailem ze dne [datum] požádala žalovaná žalobce o zaslání protokolu z odvolacího jednání, kterým žalobce informoval žalovanou o tom, že zápis z odvolacího jednání se běžně nezasílá s tím, že si ho může ona sama okopírovat.

37. Dne [datum] požádala žalovaná o zaslání zápisu tohoto jednání.

38. Z e-mailové komunikace, která byla zasílána Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci dne [datum], vyplývá, že žalovaná strana trvá na předložení faktury s tím, že výše škody není sporná a že se při jednání dohodli na částce 42 000 Kč.

39. Na této listině, která je založená ve spise na č. listu 83, je zároveň založena e-mailová zpráva od žalované žalobci ze dne [datum], která se týká výpočtu úroků FO [číslo] doc a je zde uvedeno ze strany žalované:„ Přeposílám úrok z prodlení, který požaduje firma. Pozdravujte moc doma. D.“. Jde o reakci na e-mail od žalobce ze dne [datum], ale obsah této zprávy zde uveden není, je zde uvedena pouze vaše značka, která se pak objevuje v e-mailu od žalované ([anonymizováno] [číslo] [spisová značka]). Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a Mgr. [jméno] [příjmení] vedenou následně po e-mailu ze dne [datum], kde zástupkyně žalované Mgr. [jméno] [příjmení] upozornila, že jí bude postačovat faktura, je založena ještě e-mailová reakce od žalobce, kde žalobce informoval Mgr. [jméno] [příjmení], že jeho klientka nepovažuje (správně nepožaduje) úroky z prodlení, které by v zákonné výši činily zhruba 100 % požadované částky.

40. Před soudem prvního stupně pak byla slyšena Mgr. [jméno] [příjmení], která však odkázala na listiny, které následně založila do spisu (jsou založeny na č. listu 111 a 112), jedná se o interní listiny žalované, z nichž vyplývá, že byl dán pokyn k proplacení částky 44 793 Kč z titulu nákladů řízení příjemci JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] a potom je zde založen návrh na nepodání odvolání s tím, že nejvíc pádným argumentem pro nepodání odvolání je skutečnost, že v žalobě nejsou uplatněny úroky z prodlení, které by s ohledem na délku řízení nebyly jistě zanedbatelné.

41. Odvolací soud po zhodnocení všech těchto důkazů dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by měl mandát od žalované nepožadovat v souvislosti s žalovanou částkou 83 260,70 Kč úroky z prodlení. Neprokázal totiž, že listiny (např. žaloba či jiná podání), které v tomto řízení byly ze strany Mgr. [příjmení] zastoupené žalobcem uplatněny, tato viděla, že byla s nimi seznámena a že žalobce s ní vůbec jednal o zúžení rozsahu mandátu bez zažalování úroků z prodlení. Je pravdou, že žalovaná byla přítomna u jednání, kde bylo zahájeno řízení čtením žaloby (jednání dne [datum]). Bylo to jednání, kde mohla být zmíněna otázka úroků (resp. jejich strategické neuplatnění), ale takový závěr z protokolu o jednání nevyplývá. Žádný příkaz, žádný pokyn ze strany žalované neuplatnit v žalobě o náhradu škody příslušenství nebyl v řízení prokázán a z tohoto důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neměl mandát požadovat po žalované částku 83 260,70 Kč bez příslušenství. Sám žalobce se ocitl v důkazní nouzi, protože nemá k prokázání svých tvrzení kromě svého výslechu a některých nepřímých důkazů žádné přímé důkazy. Žalobce si nevedl advokátní spis, nemá o projednání takto zúženého mandátu od žalované žádný důkaz. Veškerá podání v řízení o náhradu škodu, které se ve spise objevují a které byly uplatněny na základě plné moci ze strany žalobce, neobsahují nárok na zaplacení příslušenství. Jediné podání, které je psáno přímo žalovanou, je omluva k jednání, kde žalovaná zmiňuje výslovně požadavek na příslušenství za žalované částky. To, že otázka nezažalování příslušenství měla být jakousi dohodou o procesní taktice v tomto sporu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou s ohledem na případný úspěch žalobkyně, prokázána nebyla. Žalobkyně u žádných takových jednání, kde by se tato procesní taktika zmiňovala, nebyla přítomna. Pokud žalobce hovořil u soudu o tom, že předmětem žaloby není příslušenství v podobě úroku z prodlení, bylo to vždy v nepřítomnosti žalované, případně v e-mailové komunikaci, která byla vedena mezi žalobcem a pověřenou zaměstnankyní žalované strany, tedy vždy bez účasti samotné žalované. To, že žalovaná neuplatnila nárok na údajně ztracenou sumu 197 000 Kč, nemůže svědčit o tom, že v tomto řízení také nebyl uplatňován nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení a navíc v řízení bylo prokázáno, že v jiném sporu, kde ji zastupoval žalobce, příslušenství zažalováno bylo. Sama o sobě tato skutečnost však nemá žádný zásadní význam co do posouzení této věci, neboť jiné, mnohem podstatnější důkazy svědčí o tom, že se žalobci nepodařilo prokázat příkaz žalované nezažalovat příslušenství žalované částky v podobě úroků z prodlení. Ani kladné hodnocení žalobce na serveru [webová adresa] v sekci pro hodnocení firem nic nenasvědčuje o smluvené taktice. Hodnocení bylo umístěno na tento server dne [datum], tedy ještě před tím, než žalovaná mailem obdržela od žalobce konečný rozsudek ve věci náhrady škody ([datum]). Pokud byla k důkazu předložena žalovanou vlastnoručně psaná žádost o odškodnění ze dne [datum], která neobsahuje požadavek na zaplacení příslušenství, pak to ještě neznamená, že i žalobou v době, kdy již měla sjednané zastupování, žalobcem jako advokátem, nemínila uplatnit požadavek i na příslušenství a že byla o této možnosti žalobcem poučena a že taková dohoda o zúžení mandátu byla ujednána.

42. Po právní stránce mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva s ohledem na datum sjednání této služby ve smyslu § 724 zákona č. 40/1964 Sb. Podle tohoto ustanovení příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.

43. Podle § 725 příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynu příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu.

44. Podle § 726 příkazník je povinen provést příkaz osobně. Podle § 727 příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.

45. Podle § 24 z. č. 85/1996, o advokacii, advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení se advokát odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že ke škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze vyžadovat.

46. Podle § 1 odst. 1 vyhl. č 177/1996 Sb. odměna advokáta za poskytování služeb se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen smluvní odměna), není-li takto určena, řídí se ustanovením této vyhlášky.

47. Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokát má vedle nároku na odměnu advokáta též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovených touto vyhláškou.

48. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou byl vztah postavený na základě vztahu profesionál versus spotřebitel a tato smlouva o poskytnutí právní služby měla charakter spotřebitelské smlouvy. Na jejich vztah dopadá ust. § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. o spotřebitelských smlouvách ve znění ke dni uzavření smlouvy o právní pomoci mezi žalobcem a žalovanou. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 5240/2016 ze dne 26. 9. 2017, z nějž mimo jiné vyplývá, že ve vztahu řízení o odměnu na základě uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb mezi advokátem a klientem je nutno aplikovat ust. § 55 odst. 3 o. z., které obsahuje interpretační pravidlo, podle něhož v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Pokud tedy smlouva obsahuje výraz či formulaci připouštějící její různý výklad, potom budou nejasnosti a tím nepříznivé důsledky s nimi přičteny k tíži dodavatele. Jedná se o zvláštní právní normu, která modifikuje obecná interpretační pravidla upravená v § 35 o. z. pro právní režim spotřebitelských smluv obecně a vychází z článku 5 směrnice Rady 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Nesouhlas žalobce s použitím pravidel o spotřebitelské smlouvě tedy není důvodný. Jelikož ve vztahu na základě smlouvy o poskytnutí právní služby nevystupovala žalovaná v obchodním vztahu se žalobcem v souvislosti s předloženými živnostenskými oprávněními, nejedná se tedy o vztah mezi dvěma podnikajícími subjekty, ale jedná se o vztah mezi advokátem poskytujícím odborné služby v rámci své podnikatelské činnosti na základě zvláštního oprávnění na straně jedné (§ 52 odst. 3 o. z.) a s žalovanou, která žádá o poskytnutí právních služeb jako laik, neboť v tomto oboru, tzn. v oboru právních služeb žádnou obchodní či podnikatelskou činnost nevykonávala. Jde o poskytování služeb, na které jsou kladeny vysoké profesní, kvalifikační i etické nároky 49. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že mandát žalobce omezen nebyl a v té souvislosti se musel zabývat vznesenou námitkou započtení ze strany žalované. Ta spočívala v započtení částky ve výši, která odpovídá škodě žalované, která jí vznikla, neboť tím, že nebyly žalobcem uplatněny úroky z prodlení, aniž by jeho mandát od žalované byl takto omezen, se o tuto částku zmenšila částka vysouzená. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala existenci nároku na náhradu škody, takže na nárok žalobce není možno žádnou částku započíst, tedy odvolací soud nesdílí.

50. Započtení je jednostranné právní jednání, které vede zániku závazku. Spočívá v tom, věřitel a dlužník mají vůči sobě navzájem pohledávky s plněním stejného druhu. V posledním podání k věci samé ze strany žalobce ohledně tohoto nároku žalobce, tedy v samotném závěru řízení, uplatnil námitku promlčení.

51. Po právní stránce je při hodnocení započtení nutno vycházet z právní úpravy občanského zákoníku č.89/2012 Sb. Odvolací soud vychází ze závěrů Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 5711/2017. Pohledávka na náhradu škody je mimosmluvní pohledávkou, na kterou se vztahuje režim Občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.).

52. Podle § 1987 odst. 1, 2 Občanského zákoníku k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

53. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Předpokladem vzniku na náhradu škody je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, k uspokojení pohledávky by došlo a pochybení advokáta je rozhodující příčinou vzniku škody.

54. K námitce promlčení vůči nároku žalované na náhradu škody ze strany žalobce odvolací soud zastává stanovisko, že námitka promlčení je v rozporu této námitky s dobrými mravy. V případě žalobce šlo o hrubou nedbalost při výkonu advokacie, v jejímž důsledku se stal nárok žalované na zaplacení příslušenství nevymahatelným. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům, neboť je výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalované, která marné uplynutí promlčecí doby k vymáhání příslušenství nezavinila, a zánik jejího nároku by byl jednoznačně nepřiměřeně tvrdým postihem.

55. Odvolací soud námitky ze strany žalobce nepovažuje za opodstatněné a pokazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a žalovaná na ně také poukazovala. Jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uvedenou v odvolání žalované (25 Cdo 860/2002, 25 Cdo 3672/2012, 30 Cdo 546/2015, 25 Cdo 5986/2016).

56. Žalovaná již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne [datum] namítla jednak to, že ne všechny účtované úkony ze strany žalobce nejsou právními úkony ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. a že se nejedná o úkony v řízení, na základě kterých by za úkony u Obvodního soudu pro Prahu 7 měly být honorovány, také vznesla námitku promlčení a vznesla rovněž námitku započtení. V tomto podání namítla, že kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 64 271 Kč, tj. z částky, se kterou žalobkyně se žalobou o náhradu škodu uspěla, od [datum] do [datum] činí částku 30 478 Kč a že jí v této výši vznikla škoda, kterou započítává na odměnu žalobce z titulu vyúčtování za právní služby. Tímto zápočtem má zaniknout závazek žalované v rozsahu 30 478,60 Kč.

57. Odvolací se zabýval touto námitkou započtení a shledal ji oprávněnou a důvodnou. Podáním ze dne [datum] (čl. 37) vyzvala žalovaná žalobce k náhradě škody ve výši 49 676 Kč, neboť v tomto podání uvedla, že v roce [rok] žalobci byla uhrazena částka 27 324 Kč jako záloha na právní služby a odvolala tím předchozí zápočet ze dne [datum]. Toto podání bylo žalobci doručeno v souvislosti s předvoláním k jednání dne [datum]. Bylo zjištěno, že předchozími podáními, které jsou založené ve spise na č. listu 30 - 45 uplatnila žalovaná tuto námitku započtení a i v rámci soudního řízení pak byla realizovaná v nyní uplatněné výši (dostatečně určitě včetně upřesnění k dříve započítávaným částkám) a je nutné se touto námitkou započtení zabývat. Kompenzační námitka se dostala do dispozice žalobce. Podání obsahující tuto námitku byla soudem žalobci doručena. Žalovaná navrhla, aby byla tato pohledávka započtena, jedná se tedy o námitku započtení ve smyslu § 98 o. s. ř., tedy jako obrana proti návrhu. Pohledávka žalované nepřevyšuje pohledávku žalobce. Tím, že jak je shora uvedeno, žalobce nerespektoval příkaz žalované, dopustil se povinnosti porušení práv advokáta ve smyslu zákona č. 16 o advokacii a způsobil tímto postupem žalované škodu. Podle ust. § 16 odst. 1, 2 tohoto zákona advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Tím, že žalobce neprokázal, že měl příkaz od žalované nežalovat úroky z prodlení, dopustil se porušení povinností advokáta a příčinná souvislost mezi tímto pochybením žalobce jakožto advokáta a vznikem škody je tedy dána, protože nebýt pochybení tohoto advokáta, pak by žalovaná v soudním řízení i co do nároku na příslušenství měla být úspěšná. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění, tzn., jde o objektivní odpovědnost a je založena na současném splnění předpokladů, jimž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný. Tato podmínka je v daném případě splněna, protože žalovaná se plnění, jehož se domáhala, v podstatné části u soudu domohla. V tomto případě tedy už není nutné řešit předběžnou otázku, zda by s žalobou žalobce uspěl, neboť je nutno vycházet z konkrétního výsledku soudního řízení.

58. Oproti uplatněnému nároku žalobce na zaplacení v souvislosti s vyúčtováním právním služeb poskytnutých žalované je tedy nutno započíst částku 30 478,60 Kč. Žalobce uplatnil podanou žalobou nárok na zaplacení částky 56 956,12 Kč, vycházel z toho, že na zálohách mu žalovaná zaplatila 27 324 Kč, dále na částečnou náhradu nákladů zastoupení byla použita platba soudem uložených nákladů řízení ve výši 44 793 Kč a žalobce tedy vypočítal svůj nárok tak, že z celkové odměny, která mu podle jeho představ náležela, ve výši 129 073,12 Kč, odečetl částku 72 117 Kč s tím, že zbývá k úhradě částka 56 956,12 Kč. Na základě shora uvedené je nutno však od této částky ještě odečíst 30 478,60 Kč.

59. Odvolacímu soudu tedy zbývalo posoudit, zda vyúčtování provedené ze strany žalobce za poskytnutí právní služby je vyúčtováním, které odpovídá provedeným úkonům ve prospěch žalované, posoudit, zda chybou žalobce nebyly náklady řízení, na něž by žalovaná měla nárok, přiznány v řízení o náhradu škody v odpovídající výši a tím pádem posoudit, zda žalobci ještě vznikl nárok na nějakou částku z titulu vyúčtování za právní služby. Odvolací soud tedy srovnal obsah vyúčtování žalobce, které tvořilo přílohu podané žaloby a dále obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 z hlediska provedených úkonů ze strany žalobce.

60. Souhlasí s tím, že žalobce má nárok na odměnu za právní služby v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení ze dne [datum], o tom pak svědčí založená plná moc ve spise a podání žaloby (2x 2850 + 2x 75). Nelze však souhlasit s účtovaným sepisem vyjádření k soudu ze dne [datum], které žalobce účtuje jednou polovinou této částky ve výši 1 425 Kč. Toto podání žalobce je založené ve spise Obvodního soudu pro Prahu 7 na č. listu 11, obsahuje v podstatě čtyři věty a je v něm uvedeno, že jde o reakci žalobkyně na výzvu soudu, která byla doručena dne [datum]. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo zjištěno, že soud žádnou reakci žalobkyně nežádal, pouze bylo doručeno vyjádření žalovaného a následně nařízeno jednání s poučením týkající se toho, jaký soudce bude ve věci rozhodovat. Za tento úkon tedy žalobci nenáleží žádná odměna.

61. Žalobce pak účtoval za účast při jednání dne [datum] odměnu za celý úkon právní služby. Odvolací soud zjistil, že žalobce se zúčastnil tohoto jednání, které se konalo dne [datum] (viz č. listu 13-14). Při tomto jednání se nejednalo ve věci samé. Zástupkyně žalobce při tomto jednání setrvala na obsahu svého vyjádření, že nárok žalobkyně je promlčen a jednání bylo odročeno za účelem žádosti zástupkyně žalobce, který chtěl poskytnout lhůtu 14 dnů k tomu, aby se mohl vyjádřit k námitkám, které byly vzneseny ze strany žalované strany. K tomu je nutno vzít v úvahu obsah vyjádření žalovaného založený ve spise na č. listu 6 – 9 s tím, že s těmito skutečnostmi byla žalující strana již seznámena. Následně zástupce žalobkyně podal vyjádření (viz č. listu 15) ze dne [datum] a až zde reagoval zástupce žalobce na námitky, které byly již uplatněny k vyjádření žalobě. Z tohoto důvodu mu náleží opět pouze jedna polovina odměny (1425 +75).

62. Dne [datum] se konalo jednání, kdy bylo jednáno ve věci samé a jednání bylo odročeno k žádosti zástupce žalobkyně, který chtěl, aby soud řízení přerušil do doby prošetření postupu Okresního státního zastupitelství v [obec]. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a řízení přerušil. Za toto jednání náleží žalobci plná odměna (2850).

63. Žalobce dále účtoval odměnu za sepisu podnětu Nejvyššímu státnímu zastupitelství a vrchnímu státnímu zastupitelství k prošetření postupu okresního státního zastupitelství ze dne [datum] a [datum], a to za jeden úkon právní služby (č. listu 26). Tyto podněty, jak z jejich obsahu vyplývá, nesouvisí s věcí projednávanou u Obvodního soudu Prahu 7, ze spisových značek zde uvedených vyplývá, že se týkaly trestní věci. Žalobce dále požadoval odměnu za úkon v podobě sdělení (č. listu 32), ze kterého vyplývá, že zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 podnět adresovaný JUDr. [příjmení] a reakce Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v [obec] a Krajského státního zastupitelství v [obec] s tím, že z těchto přípisů vyplývá nechuť orgánů státního zastupitelství zabývat se meritorně celou záležitostí. Uvedl, že trvá na tom, že stanovisko státního zastupitelství není pro soud závazné a že soudci musí rozhodnout otázku protiprávnosti jednání policejního orgánu nezávisle. Za toto sdělení požadoval žalobce odměnu za jeden úkon právní pomoci. Tyto úkony odvolací soud hodnotí jako úkon neúčelně vynaložený v souvislosti s tím, že předtím sám zástupce žalobce navrhoval přerušení řízení do vyřešení věci, která podle jeho názoru státním zastupitelství vyřešena nebyla.

64. Dále žalobce požadoval odměnu za jeden úkon právní pomoci za účast při jednání dne [datum]. Toto jednání, které trvalo od 13.00 do 13.15 hodin a jednání bylo odročeno k žádosti zástupce žalovaného, aby si soud vyžádal trestní spis. Za účast u tohoto jednání náleží žalobci odměna za jeden úkon právní pomoci (4460). Žalobce žádá odměnu za sdělení žalobce ze dne [datum] na č. listu 39 ve výši jedné poloviny právní pomoci, když v tomto podání je uvedeno: Ve shora uvedené věci Vám zasílám kopii rozhodnutí NS o dovolání a navrhuje pokračovat v řízení. Přílohou bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2290/2007-121 ze dne 5. 3. 2009, kdy dovolání žalobců a mimo jiné i Mgr. [jméno] [příjmení] o ochranu osobnosti bylo odmítnuto. Za tento úkon nebyla žalobci přiznána odměna, neboť se nejedná o úkon ve smyslu advokátního tarifu. Žalobce dále žádal odměnu za účast při jednání dne [datum]. Toto jednání se konalo od 14.30 do 14.55 hodin a věci bylo poprvé rozhodnuto, žalobci náleží za účast u tohoto jednání odměna za jeden celý úkon právní pomoci (4460).

65. Dále žalobci náleží odměna za sepis odvolání proti rozsudku vyhlášenému při tomto jednání (4460).

66. Následně se konalo jednání dne [datum] (viz č. listu 109), za účast na tomto jednání žalobci náleží odměna za jeden úkon právní pomoci (4460).

67. Žalobce dále účtuje odměnu v hodnotě jedné poloviny právního úkonu za sepis důkazních návrhů (podání založené ve spise na č. listu 132 ze dne [datum]). Jde o reakci žalobce na závěry soudu prvního stupně v předchozím jednání, kde jsou navrhovány důkazy a za tento úkon náleží žalobci odměna ve výši jedné poloviny, tak jak účtuje (2230). Dále se konalo jednání dne [datum], za nějž žalobce požaduje odměnu za jeden úkon právní pomoci (viz č. listu 138) a za tento úkon náleží žalobci odměna (4460). Dále se konalo jednání dne [datum], za nějž účtuje žalobce odměnu za jeden úkon právní pomoci (viz č. listu 149) a za toto jednání náleží žalobci odměna za jeden úkon právní pomoci (4460).

68. Žalobce požaduje za účast při jednání dne [datum] (č. listu 171) jednu polovinu odměny, s čímž se odvolací soud ztotožňuje (2230).

69. Dále žalobce účtuje odměnu za účast při jednání dne [datum] (viz č. listu 181 spisu) a za účast u tohoto jednání mu náleží odměna za jeden úkon právní pomoci (4460).

70. Žalobci pak náleží odměna za jeden úkon právní pomoci v podobě sepisu vyjádření k odvolání ze dne [datum] (viz č. listu 200) a za účast u jednání dne [datum] jako účelně vynaložený náklad lze považovat pouze jednu polovinu odměny, neboť jednání trvalo 20 minut a při tomto jednání se zástupce žalobce zavázal, že doloží fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 57 907 Kč. K tomu odvolací soud poznamenává, že tato faktura byla již zmiňována ve výzvě, kterou psala sama žalovaná o náhradu škody a tvořila přílohy podané žaloby (viz přílohová obálka).

71. Další jednání se konalo [datum] (je nutné poznamenat, že žalobkyně byla vyzvána k předložení této faktury, která obsahem spisu již byla, do [datum]). Při jednání dne [datum] žalobkyně přítomna nebyla, byl přítomen její zástupce a zástupkyně žalované. Jednání se konalo pět minut s tím, že zástupkyně žalobkyně i žalované soudu shodně navrhují, aby jednání bylo odročeno na 14 dní, že se pokusí ve věci mimosoudně jednat. Účast u tohoto jednání nelze vůbec považovat za účelně vynaložený náklad, neboť žalobce neinformoval soud, proč nepředložil tento doklad, toto jednání bylo naprosto zbytečné a nelze přiznat ani odměnu ve výši jedné poloviny (1850).

72. Následně účtuje žalobce odměnu ve výši jedné poloviny za sepis sdělení soudu dne [datum] na č. listu 244. Ani za tento úkon nelze žalobci přiznat žádnou odměnu s ohledem na obsah tohoto podání. V něm je uvedeno, že zástupce žalobce sděluje, že sdělí soudu ve stanovené lhůtě požadované skutečnosti ohledně mimosoudního jednání, kterému se nyní bude zodpovědně věnovat. Dále pak reagoval na sdělení o pohledávce ze dne [datum] na č. listu 883. Dále žalobce žádá přiznat odměnu za podání ze dne [datum] založeném ve spise na č. listu 259 s tím, že tímto předložil doklad o zaplacení faktury ve výši 57 907 Kč, přičemž založil do spisu příjmový pokladní doklad ze dne [datum] o zaplacení částky 57 907 Kč [právnická osoba] z titulu úhrady faktury [číslo]. Takovýto náklad nelze považovat za účelně vynaložený s ohledem na předchozí uvedené skutečnosti s tím, že faktura již byla obsahem spisu. Toto podání bylo se značným zpožděním na výzvy soudu.

73. Žalobce pak žádá ještě odměnu za účast při jednání dne [datum] (č. listu 263), toto jednání proběhlo a nárok žalobci na přiznání odměny vznikl ve výši 3700, stejně jako na odměnu za sepis návrhu na vydání opravného usnesení ze dne [datum] ve výši jedné poloviny (1850).

74. Odměna za zastupování žalované žalobce v řízení o náhradu škody tedy představuje částku 64 605 Kč. K této částce je nutné přičíst 21 % DPH ve výši 13567 Kč Celkem jde tedy z titulu odměny za právní zastoupení o částku 78 172 Kč.

75. Žalobce má dále nárok na cestovní náhrady a ztrátu času. Žalovaná namítla, že v případě cestovních náhrad žalobce vyúčtoval nesprávně ujetou vzdálenost z místa jeho kanceláře do sídel procesních soudů v [obec], kde jednání probíhala. Tuto námitkou doložil výpisem z internetových mapových stránek. Odvolací soud proto přepočítal vyúčtované cestovní náhrady. Ostatní veličiny byly žalovanou také zpochybněny, avšak protože žalobce nedoložil další doklady např. v podobě dokladů o nákupech pohonných hmot, vychází odvolací soud z údajů uvedených v jeho vyúčtování. Po přepočtu kilometráže činí náklady na jízdné celkem 9922 Kč. Jde o jízdné za cestu dne [datum] ve výši 1077 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 1077 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 10, za cestu [datum] ve výši 1075 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 1111 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 1106 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 1106 Kč, za cestu dne [datum] ve výši 1215 Kč. Vzdálenost vychází z průměru uvedeného v mapových portálech, tj. 94,5 km za jednu cestu. Rovněž k této částce je nutno připočíst 21 % DPH a jde celkem o částku 12 006 Kč.

76. Žalobce dále vyúčtoval nárok na ztrátu času, který mu náleží ve výši 3600 Kč (cesty a s připočtením DPH jde o částku 4 356 Kč).

77. Ve vyúčtování žalobce je položka cestovného z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], která nemá žádnou souvislost s poskytováním právních služeb ze strany žalobce žalované. Tato částka nemohla být tedy zohledněna.

78. K DPH ještě odvolací soud upozorňuje, že podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 5286/2009 platí, že nepředloží-li soudu advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, osvědčení ve smyslu § 14 vyhl. č. 177/96 Sb., soud jeho návrh na náhradu za daň z přidané hodnoty zamítne. Ani soudu, kde probíhalo řízení o náhradu škody, ani žalované v rámci vyúčtování žalobce osvědčení nepředložil. Jak je vidno z rozhodnutí Nejvyššího soudu neplatí, že by si sám soud měl ověřovat a zjišťovat, zda advokát je plátcem DPH. Taková situace by měla panovat i ve vztahu mezi advokátem (profesionálem) a jeho klientem (laikem). Dalším nedostatkem vyúčtování žalobce bylo nedoložení technických průkazů. Navíc ve vyúčtování došlo k prohození registračních značek vztahujících se k použitým automobilům.

79. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nevznikl nárok za poskytnuté právní služby, tak jak je žalobce vyúčtoval a uplatnil v žalobě, tedy ve výši 129 073,12 Kč, ale po korekcích a přepočtech ve výši 94 534 Kč, avšak s diskutabilními položkami v podobě DPH a cestovních výdajů. Vzhledem k tomu, že na náklady právní služby byla použita přisouzená částka z titulu nákladů řízení ve výši 44 793 Kč a zápočet z jiného sporu, kde žalobce žalovanou zastupoval ve výši 27 324 K č a se zohledněním zápočtu ve výši 30 478,60 Kč, je evidentní, že žalobcův nárok na odměnu za poskytnuté služby byl již ze strany žalované uhrazen.

80. Pro rozhodnutí věci již tedy nemělo smysl zabývat se otázkou, o jakou částku žalobce žalovanou (čímž se snížil přísudek) připravil tím, že do výroku o nákladech řízení neodvolal. Je jasné, že porovnáním přiznaných nákladů řízení v řízení o náhradu škody a vyúčtováním právních služeb žalobce, mu všechny náklady, tak je účtoval, přiznány nebyly. Podle § 730 odst. 1, 2 o. z. platí, že příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka. Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka.

81. Žalobce neprokázal, že by žalovanou informoval o tom, že všechny z jeho pohledu účtované náklady řízení mu přiznány nebyly. Žalobce zaslal žalované pouze rozsudek, aniž by jí poskytl informace z právního hlediska a možných dalších postupů (např. podání odvolání). Porušením povinnosti příkazníka, tedy žalobce, bylo způsobeno to, že žalované nebyly přiznány všechny účelně vynaložené náklady řízení, které v tomto řízení nyní žalobce požaduje. Jde tedy zejména o právě cestovní výdaje a za ztrátu času, protože tyto nikdy nebyly Obvodnímu soudu Prahu 7 a nebyly vůbec požadovány. Tento závěr jen dokresluje způsob zastupování žalobce a potvrzuje závěry o nedostatku projednání zúžení mandátu ze strany žalobce.

82. Žalobce také nepoučil žalovanou o tom, že výpočet nákladů řízení nejen co do jejich výše, ale co do způsobu výpočtu, který je uvedený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, je nesprávný. Platí totiž, úspěch účastníka soudního řízení musí být posuzován pro každé řízení zvlášť, protože musí být přihlédnuto k tomu, co je předmětem, a to v každém řízené. Ve věci projednávané před Obvodním soudem pro Prahu 7 se totiž předmět řízení měnil a v poslední fázi řízení, již nebyla předmětem celá původně zažalovaná částka, ale částka, ve které nakonec byla žalobkyně 100 % úspěšná, což je hledisko, které se ve výsledku výpočtu nákladů řízení také významně projeví.

83. Odvolací soud nejenže hodnotil účelnost vynaložených nákladů ze strany žalobce, které nyní požaduje zaplatit po žalované, ale také musel vzít v úvahu kvalifikovanost zastoupení ze strany žalobce. I v případě, že se jedná o zastoupení zvoleným advokátem, měl by advokát vždy klienta řádně poučit o tom, zda je jeho zastupování účelné a v souladu s výše citovaných advokátním etickým kodexem hledět na to, aby odměna byla přiměřená a nebyla ve zjevném nepoměru k hodnotě a složitosti věci (viz usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 2341/2020). V té souvislosti se odvolací soud zabýval povinnostmi žalobce jakožto advokáta ve vztahu k žalované, a to nejen v souvislosti s jejím pokynem nepodat odvolání do konečného rozhodnutí, ale i právě s otázkou přiměřenosti odměny ve vztahu k hodnotě a složitosti věci. Předmětem žaloby uplatňované u Obvodního soudu pro Prahu 7 byla částka 83 260,70 Kč. Konečným rozsudkem byla žalobkyni přisouzena částka 64 271 Kč a náklady řízení ve výši 44 793 Kč. V té souvislosti je nutno porovnat, že nárok žalobce na zaplacení odměny za právní zastoupení byl vyčíslen částkou 129 073,12 Kč. Pokud se jedná o přisouzené náklady řízení, ty byly započteny na vyúčtovanou odměnu žalobce. Při zohlednění vysouzené částky je žalovaná vůči žalobci stále v dluhu. Advokát sice není oprávněn přezkoumávat pravdivost tvrzení klienta. Sám však uvedl, že věděl o tom, že dveře, za něž byla požadována náhrada škody, poškozeny vůbec nebyly. Advokát je oprávněn z hlediska odborného posoudit v určité míře úspěšnost a neúspěšnost žaloby a také má v tomto případě nemalý podíl na tom, jak dlouho probíhalo řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7. Jak je uvedeno ve shora uvedené rekapitulaci sporu, v průběhu řízení docházelo opakovaně k prodlužování řízení, a to i z důvodů na straně žalobce, kdy například v samotném konci řízení měl,,hledat“ fakturu, která byla součástí žaloby atd., a také na závěr v řízení v jednom z přípisů soudu paradoxně uvádí, že věci se bude„ zodpovědně“ věnovat.

84. Jestliže vyúčtování advokáta je nepřehledné, nekonkrétní a s chybami, pak se žalobce dopouští kárného provinění ve smyslu ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii a § 17 zákona o advokacii, když tato povinnost znamená dodržovat pravidla profesionální etiky stanovené stavovským předpisem ve spojení s uvedenými pravidly profesionální etiky (usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/97 Sb.). Advokát je totiž povinen vést o svých výkonech přiměřené záznamy a jejich obsah je povinen na požádání svému klientovi (žalované) poskytnout s úplným vysvětlením. Pokud takto advokát nepostupuje, vyplývá z praxe kárného senátu advokátů, že takovým způsobem žalobce ohrožuje důvěru žalované v to, zda poskytl své služby za skutečně smluvenou odměnu, znemožňuje to také žalované provést řádnou kontrolu vyúčtování a tento závadný stav nebyl navíc napraven až do jednání odvolacího soudu, při kterém byl žalobce vyzván k doplnění těchto údajů, které ve vyúčtování chyběly. Tato skutečnost samozřejmě neznamená, že žalobce nemá nárok na takové náklady, ale opět velmi úzce souvisí s tím, jakým způsobem jakožto profesionál žalobce poskytoval své právní služby žalované.

85. Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a částečně změnil § 220 o. s. ř.), tak jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku.

86. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení žalované se sestávají z osmi úkonů právní pomoci za řízení před soudem prvního stupně a ze šesti a půl úkonu za řízení před odvolacím soudem, přičemž hodnota jednoho úkonu v plné výši činí 3 380 Kč, a pokud jde o soudní jednání před odvolacím soudem dne [datum] náleží žalované v jedné polovině, protože při tomto jednání došlo k vyhlášení rozhodnutí. Dále náleží žalované jízdné, a to za tři cesty k soudnímu jednání do [obec] osobním automobilem (dle přiloženého technického průkazu) při spotřebě 8,2 l motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 31,80 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 358/2000 Sb. 19 Kč a za cesty z [obec] do [obec] a zpět. K těmto částkám je nutno připočíst ještě ztrátu času, DPH a soudní poplatek bez DPH, celkem tedy jde o částku 82 035,32 Kč. Žalobce je povinen zaplatit tuto částku žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení