10 Co 287/2023-229

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejšího účastníka: ; [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum], [IČO] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 6. 2023, č. j. 8 C 230/2020-182 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 30 232 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, a ve výroku III. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 28 571 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 585 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 740,50 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 12. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 39 700,10 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.) a dále povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 793,18 Kč, rovněž v šesti měsíční lhůtě počínaje právní mocí rozsudku k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku se do všech jeho výroků odvolala včas žalobkyně, namítaje nesprávnost názoru soudu prvního stupně, který jednotlivé důkazy nesprávně zhodnotil, vyvodil nesprávná skutková zjištění a následně i nesprávný právní závěr. Předmětem řízení zůstaly nároky na náhradu škody na zdraví vzniklé z titulu pracovního úrazu ze dne 3. 1. 2011, a to pro ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním poškození šestého a sedmého obratle krční páteře a s bodovým ohodnocením 480 bodů po 250 Kč za bod, tj. celkem 120 000 Kč, a prasklé stydké pánevní kosti s bodovým ohodnocením 800 bodů po 250 Kč za bod, tj. celkem 200 000 Kč, a s 25 % navýšením odpovídajícímu částce 80 000 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že nároky promlčené nejsou, a proto měl soud vyhovět jejímu důkaznímu návrhu, zejména znaleckým posudkem. Žalobkyně potvrdila, že po lékařském vyšetření provedeném [anonymizováno] [příjmení], rentgenologem, dne 6. 1. 2015 byla informována, že k poškození šestého a sedmého obratle krční páteře mohlo dojít následkem pracovního úrazu ze dne 3. 1. 2011, poškození však nebylo potvrzeno [nemocnice], kde byla žalobkyně po úrazu hospitalizována a ani nezajistila kauzální postup, kdy u žalobkyně nebyla realizována magnetická rezonance, která by jednoznačně potvrdila nebo vyloučila poškození šestého a sedmého obratle krční páteře a prasklou pánevní kost. Až dne 28. 2. 2019 žalobkyně absolvovala konziliární vyšetření ve [anonymizována tři slova] [obec], jehož součástí byla i magnetická rezonance, kterou bylo jednoznačně prokázáno poškození obratlů C6 a C7 jako následek úrazu ze dne 3. 1. 2011. Z lékařské zprávy jednoznačně vyplývá, že se jedná o následek úrazu staršího data. Před tímto pracovním úrazem ani po něm, tedy do 28. 2. 2019 neměla žalobkyně žádný úraz, zdravotní potíže, které by se týkaly krční páteře, resp. páteře jako celku, a ani stydké pánevní kosti. Pokud jde o nalomenou stydkou pánevní kost, pak v roce 2015 vyšetřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [nemocnice] bylo pouze konstatováno podezření na toto poškození, tj. susp. fissura kosti vpravo u stydké spony. Tato skutečnost vyplývá z lékařské zprávy ze dne 8. 7. 2015 vyhotovené jmenovaným lékařem. U žalobkyně však nebylo realizováno vyšetření magnetickou rezonancí, které mohlo jednoznačně tuto skutečnost potvrdit nebo vyvrátit. Vyšetření magnetickou rezonancí žalobkyně podstoupila až 28. 2. 2019, tj. před přiznáním invalidního důchodu žalobkyni. Uplatněný nárok žalobkyně tudíž není promlčen, protože počátek promlčecí lhůty je nutné odvíjet od 28. 2. 2019, kdy absolvovala magnetickou rezonanci ve [anonymizována tři slova] [obec] a kdy byla informována, že poškození obratlů C6 a C7 a stydké pánevní kosti je následkem staršího úrazu a vzhledem k tomu, že před datem 3. 1. 2011 ani po něm neměla žádný úraz či zdravotní potíže týkající se krční páteře či páteře jako celku a ani pánevní kosti, pak předmětné poškození se může vázat pouze k pracovní úrazu ze dne 3. 1. 2011. Promlčecí lhůta tudíž začala plynout až 28. 2. 2019 a žaloba tak byla podána v zákonné tříleté lhůtě, tj. 28. 4. 2020.

3. Žalobkyně dále setrvala i na své původní argumentaci, že proti žalované řádně uplatnila předmětný nárok na náhradu škody u [název soudu], kdy požadovala nejenom náhradu za ušlý výdělek, ale i žalovanou náhradu za ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, že předmětný nárok na ztížení společenského uplatnění nárokovala v řízení vedeném původně u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], následně u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], došlo k zastavení promlčecí lhůty, a proto nemohlo dojít k promlčení jejího nároku. Z uvedených důvodů uplatněný nárok žalobkyně není promlčen a setrvala na doplnění dokazování o vypracování nového znaleckého posudku z oboru neurologie a ortopedie, kdy by se znalci po prostudování kompletní zdravotní dokumentace žalobkyně vyjádřili k trvalým následkům, které u ní nastaly po úrazu dne 3. 1. 2011 a současně by ztížení společenského uplatnění bodově ohodnotili, a to ve vztahu k poškození krční páteře a prasklé pánevní kosti. Znalecký posudek by měl zodpovědět otázku, zda poškození obratlů a prasklé pánevní kosti souvisejí s pracovním úrazem žalobkyně ze dne 3. 1. 2011, přičemž o příčinné souvislosti poškození s pracovním úrazem žalobkyně je tato přesvědčena.

4. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně spočívající v tom, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť byla uplatněna tak, že jde o zneužití práva na úkor žalobkyně, která byla v pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu a důvodně očekávala, že jí budou uhrazeny všechny nároky, která má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu pracovního úrazu. Žalobkyně vznik pojistné události včas oznámila a také v průběhu řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla ujišťována svým tehdejším zástupcem, že v tomto řízení byl uplatněn i předmětný nárok na ztížení společenského uplatnění (dopis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 7. 2016). Zánik nárok na plnění by byl v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva (viz odkazovaná judikatura Ústavního soudu ČR). Pokud by nebyla odvolacím soudem akceptována argumentace žalobkyně, pak by při rozhodování o náhradě nákladů právního zastoupení mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů soudního řízení a právního zastoupení u soudů obou stupňů nepřiznává, neboť jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobkyně je v tíživé finanční situaci, je nemajetná, pečuje o svou těžce nemocnou dceru a její dvě nezletilé děti. Je invalidní důchodkyní, které byl přiznán nejdříve invalidní důchod prvního stupně a následně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2022 invalidní důchod druhého stupně. Pokud by žalobkyni odvolací soud zavázal k náhradě nákladů řízení, pak by tato situace byla pro ni a její dceru s nezletilými dětmi zcela likvidační. Současně nepřiznání náhrady nákladů řízení se nepříznivě nedotkne žalované, přičemž přiznání náhrady nákladů řízení by žalobkyni přivodilo podstatně větší újmu než by nepřiznání náhrady způsobilo žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování a nového rozhodnutí ve věci.

5. Žalovaná se odvolala do výroku II. rozsudku s přesvědčením, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení pochybil, pokud nepřiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení a právního zastoupení dle specifikace v písemném závěrečném návrhu. Žalovaná je starobní důchodkyní s podprůměrným důchodem, vdovský důchod nepobírá, neboť manžel zemřel již před patnácti lety. Dle přesvědčení žalované není dán důvod jakkoliv nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. moderovat, když žalobkyni byl ustanoven advokát disponující dostatečnými odbornými znalostmi v tom směru, o jakou částku byla žaloba podána, jakou má šanci na úspěch a i v tom směru, kolik budou činit nároky na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení v případě neúspěchu ve věci. Sama zástupkyně žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že o zlomenině stydké pánevní kosti se žalobkyně dozvěděla při rentgenu v roce 2015, provedeným [anonymizováno] [příjmení], a musela být proto srozuměna s tím, že nárok může být promlčen a námitka promlčení vznesena. Žalovaná nezpochybňuje, že žalobkyně je invalidní důchodkyní, nicméně z posudku o invaliditě ze dne 1. 4. 2019 vyplývá, že jde o důchod prvého stupně a že je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s poklesem pracovní schopnosti toliko o 35 %. Žalobkyně tudíž není nijak dramaticky omezena na možnosti přivýdělku a snížení náhrady nákladů řízení a odložení platby o šest měsíců je nedůvodné. Žalovaná nesouhlasila dále s tím, že soud určil náhradu za právní zastoupení z částky 400 000 Kč, když úkony v den jednání 14. 6. 2023 měly být účtovány z původního předmětu ve výši 1 020 209 Kč a nikoliv ze sníženého. Až náklady související se závěrečným návrhem mají vycházet z částky 400 000 Kč. Žalovaná celkové náklady vyúčtovala částkou 110 188,65 Kč a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se žalované přiznává plná náhrada nákladů řízení a právního zastoupení před soudem prvního stupně dle uvedené specifikace a rovněž plná náhrada nákladů řízení a právního zastoupení před odvolacím soudem.

6. Proti výroku III. rozsudku se odvolal vedlejší účastník na straně žalované, neboť nesouhlasí s aplikací ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznáním vedlejšímu účastníkovi náhrady nákladů právního zastoupení v rozsahu 75 %. Postup soudu prvního stupně je nedůvodný a v rozporu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí. Současně vyjádřil nesouhlas se stanovením tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů právního zastoupení. Soudu prvního stupně vytkl, že ač konstatoval, že žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu druhé stupně, příspěvek na mobilitu, majetkovými a příjmovými poměry žalobkyně se blíže nezabýval, nezjišťoval, zda žalobkyně je zaměstnána a jaký pobírá měsíční příjem. Žalobkyně byla povinna pro účely aplikace ust. § 150 o. s. ř. tvrdit a prokázat své majetkové poměry. Soud prvního stupně akceptoval námitky vedlejšího účastníka týkající se aplikace ust. § 150 o. s. ř. v tom, že žalobkyně právně zastoupena advokátkou zbytečně zavinila vznik nákladů řízení trváním na zjevně promlčeném nároku, když si okolnosti běhu promlčecí lhůty a obsah dříve uplatněných nároků mohla sama ověřit nahlédnutím do spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Současně konstatoval i to, že žalobkyně sama tvrdila okolnosti odůvodňující a prokazující důvodnost námitky promlčení žalovaných nároků, přesto dovodil z popsaného uplatnění práv žalobkyní důvod pro krácení nároku na náhradu nákladů právního zastoupení vedlejšího účastníka o 75 %, což vedlejší účastník považuje za vnitřně rozporné a v rozporu s ust. § 150 o. s. ř. Dále namítl, že soud prvního stupně řádně nezdůvodnil ani skutečnost, proč žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení v poměru 40 %, zatímco vedlejšímu účastníkovi toliko v poměru 25 %.

7. Vedlejší účastník zdůraznil, že k moderaci náhrady nákladů řízení nepřistoupily soudy ani v předchozím soudním řízení o nároku na náhradu za ztrátu na výdělku, kde byl podrobně prokazován a posuzován základ nároku, nárok nebyl promlčen a na straně žalobkyně skutečně došlo k pracovnímu úrazu, tj. za situace, kdy důkazní situace ohledně rozsahu poškození při pracovním úrazu nemusela být při podání žaloby zcela jednoznačná, a k prokázání nedůvodnosti žaloby došlo v průběhu řízení na základě odborného medicínského hodnocení znaleckým ústavem. V řešené věci byla však žaloba podána zcela nedůvodně a zbytečně, neboť žalobkyně si měla být vědoma výsledku odborného medicínského zkoumání znaleckým ústavem v předchozím řízení, stejně tak uplynutí promlčecí doby. Pokud tedy v předchozím řízení nebylo aplikováno ust. § 150 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla žalované i vedlejšímu účastníkovi v plné výši přiznána, není důvod v takto nedůvodně zahájeném řízení použít ust. § 150 o. s. ř. Vedlejší účastník zdůraznil, že v řízení u [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] o nároku žalobkyně na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byl vypracován ústavní znalecký posudek se dvěma doplňky od znaleckého ústavu [nemocnice], jehož závěry byly ve vztahu k údajným poraněním jednoznačné v tom smyslu, že nedošlo k žádným traumatickým změnám na krční ani bederní páteři, ani na pánevní kosti (viz doplněk č. 1 znaleckého posudku, strana 33). Soud prvního stupně uvedený spis připojil a provedl z něho k důkazu podstatný obsah některých listin, proto vedlejší účastník pro účely posouzení přípustnosti aplikace ust. § 150 o. s. ř. odkázal i na citovaný doplněk č. 1 znaleckého posudku [nemocnice], neboť z něho jednoznačně plyne, že základ nároku žalovaného žalobkyní v tomto řízení byl již z odborného hlediska, přezkoumatelně a logicky vyřešen v předchozím řízení. I pokud by si žalobkyně nebyla vědoma promlčení žalovaných nároků, mohla a měla si být vědoma toho, že podává žalobu ohledně nároků, jejichž základ ve vztahu k tvrzeným traumatickým změnám na skeletu po úrazu 3. 1. 2011 byl již vyřešen a není důvodný. Skutečnost, že u žalobkyně nedošlo k žádným traumatickým změnám na krční páteři jednoznačně a výslovně plyne z lékařské zprávy [nemocnice] s.r.o. ze dne 10. 1. 2011, kdy bylo žalobkyni realizováno CT páteře v rozsahu C6-7 bez čerstvých traumatických změn. Pokud mělo dle tvrzení žalobkyně v roce 2015 být zjištěno a následně v roce 2019 potvrzeno, že došlo u žalobkyně ke zlomenině pánevní kosti, mohla a měla si být žalobkyně s ohledem na provedené dokazování v řízení vedeném u soudu pod sp. zn. [spisová značka] vědoma toho, že i s ohledem na shora citovaný doplněk č. 1 ústavního znaleckého posudku ze dne 30. 5. 2016 je vyloučena příčinná souvislost mezi tvrzenou zlomeninou pánevní kosti a pracovním úrazem ze dne 3. 1. 2011 Vedlejší účastník shrnul, že žalobkyně uplatnila nároky, které jsou již několik let promlčené a s ohledem na fakt, že žalobkyně byla právně zastoupena, považuje vedlejší účastník aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a přiznání náhrady nákladů jeho právního zastoupení toliko v rozsahu 25 % za nedůvodné, v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí a rovněž za nespravedlivé.

8. Vedlejší účastník dále poukázal na skutečnost, že při zahájení jednání před soudem prvního stupně dne 14. 6. 2023 byla žalovaná částka ve výši 980 970 Kč, a že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo v průběhu jednání před soudem, a proto se nižší tarifní hodnota ve výši 400 000 Kč měla uplatnit až na úkony právní služby následující po ukončeném jednání před soudem dne 14. 6. 2023. Za úkony spočívající v účasti u jednání konaném dne 14. 6. 2023 před soudem prvního stupně pak náleží odměna ve výši 12 260 Kč bez DPH za úkon. Vedlejšímu účastníku měla být přiznána plná náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 85 246,92 Kč, a proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok III. rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů řízení v uvedené výši, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku a dále aby vedlejšímu účastníkovi přiznal vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. V rámci repliky k odvolání žalobkyně žalovaná uvedla, že žalobkyně ve svém odvolání manipuluje s fakty, pokud uvádí, že magnetická rezonance jí byla provedena až v roce 2019 v souvislosti s její žádostí o invalidní důchod a že se o poškození obratlů dozvěděla až 28. 2. 2019. Toto tvrzení je v porovnání s výpovědí samotné žalobkyně i tvrzeními uvedenými v podání její právní zástupkyně ze dne 14. 9. 2020 nepravdivé. Už v doplnění žaloby žalobkyně uváděla, že se od [anonymizováno] [příjmení] v roce 2015 dozvěděla o úrazu pánevní kosti a že se jedná o zlomeninu staršího data. V tomto podání uváděla, že u soudu v [obec] uplatnila všechny tři nároky, tj. bolestné, ztížení společenského uplatnění a ušlý výdělek. Z uvedeného důvodu se proto soud prvního stupně správně zabýval i tím, zda nedošlo k opomenutí při projednávání věci, přičemž zjistil, že bolestné a ztížení společenského uplatnění v minulosti nebylo požadováno. Žalobkyně na výslovný dotaz soudu uvedla, že o problému se šestým a sedmým obratlem se dozvěděla již v roce 2011 a že jí v roce 2015 byla provedena magnetická rezonance, kde se potvrdilo toto poškození stejně jako prasknutí pánve, o kterém neměla„ anung“, do té doby nevěděla, že je to tak špatné. Rovněž žalobkyně uvedla:„ Prokázalo se to hned, když jsem byla v nemocnici po pracovním úrazu hospitalizována 10 dní, dělalo se CT vyšetření, zjistilo se, že od pátého do sedmého obratle je něco špatně, ale dál se tím nezaobírali.“. Pokud zástupkyně žalobkyně při jednání tvrdila, že magnetická rezonance proběhla až 28. 2. 2018, pak žalobkyně doplnila, že se jednalo o veliké vyšetření před jejím důchodem a že už 16. 12. 2014 utrpěla úraz, kde došlo k poranění levého hlezna, dne 5. 1. 2015 proběhla operace a dne 6. 1. 2015 proběhla magnetická rezonance, další CT, přičemž se potvrdilo, že všechny ty úrazy jsou staršího data. Žalovaná poukázala na lékařskou zprávu [anonymizováno] [příjmení] z 8. 7. 2015, ve které se jednoznačně podává, že žalobkyně má poškozené obratle v rozsahu C6 a C7 a poškozenou pánev, obě staršího data a na tomto potvrzení je rukou psaná poznámka ve znění:“ Zde bylo řečeno, že je to staršího data prim. [jméno] (zřejmě [anonymizováno] [příjmení]), to mohlo být k úrazu 3. 1. 2011“. Ve srovnání s výše uvedeným je tedy zřejmé, že se zástupkyně žalobkyně snaží podsunout to, že se žalobkyně o problému s páteří dozvěděla až v roce 2019, rovněž to samé ohledně úrazu pánve, kdy na tento úraz byla upozorněna při vyšetření dne 8. 7. 2015.

10. Žalovaná je přesvědčena, že pracovní úraz ze dne 3. 1. 2011 nebyl v příčinné souvislosti s tvrzenými následky, za které žalobkyně požaduje nemajetkovou újmu, když z potvrzení [nemocnice] ze dne 10. 1. 2011 jednoznačně vyplývá, že žalobkyni byla prováděna opakovaná rentgenová vyšetření, CT i sono, z nichž vyplynulo, že k žádnému poškození páteře či pánve při tomto úrazu nedošlo. Závěrečná diagnóza při propuštění z nemocnice po úraze ze dne 3. 1. 2011 zněla S 300, tj. zhmoždění – kontuse dolní části zad a pánve, nikoliv tedy páteře či zlomenina pánve či stydké pánevní kosti, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši.

11. K odvolání žalobkyně se vyjádřil rovněž vedlejší účastník, namítaje, že v lékařské zprávě ze dne 28. 2. 2019 není uvedeno nic, co by prokazovalo následek v podobě zlomeniny obratlů krční páteře ani stydké pánevní kosti, a ani nic, co by poukazovalo na případnou příčinnou souvislost s pracovním úrazem ze dne 3. 1. 2011. Ze strany žalobkyně se jedná o zjevnou a účelovou dezinterpretaci, která musí být zjevná i laikovi. Dále poukázal na prohlášení samotné žalobkyně při jednání dne 14. 6. 2023 o tom, že dne 6. 1. 2015 podstoupila magnetickou rezonanci, při které mělo být údajně zjištěno, že žalobkyně má poškozené obratle a prasklou pánevní kost. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně musela o údajných zlomeninách vědět již přinejmenším v roce 2015. V tomto řízení byl připojen spis sp. zn. [spisová značka] a z něho provedeny listiny a rozsudek soudu prvního stupně a [název soudu] ze dne 13. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], z jejichž odůvodnění jednoznačně vyplývá, že žalobkyně již v tomto řízení argumentovala tím, že v roce 2015 z lékařského vyšetření [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] vyplynulo, že u ní došlo dříve k poranění krční páteře a pánevní stydké kosti. Vedlejší účastník poukázal na vyjádření žalobkyně – otázky na znalce ze dne 26. 10. 2016 učiněné v rámci řízení sp. zn. [spisová značka], v němž položila dotaz„ Mohl by dodatečně dne 8. 7. 2015 zjištěný úraz pánve, který žalobkyně utrpěla dne 3. 1. 2011, způsobit popisované gynekologické anebo neurologické problémy žalobkyně?“. Z tohoto dotazu je zjevné, že již ke dni 26. 10. 2016 žalobkyně tvrdila, že dne 3. 1. 2011 u ní došlo ke zlomenině pánve, která měla být zjištěna dne 8. 7. 2015 O nároku žalobkyně na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti bylo vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl velmi podrobně projednáván a prokazován základ nároku a rozsah poranění, která žalobkyni měla vzniknout při pracovním úrazu dne 3. 1. 2011. V tomto řízení byl vypracován i ústavní znalecký se dvěma doplňky od znaleckého ústavu [nemocnice], jehož závěry byly ve vztahu k údajným poraněním ve smyslu, že nedošlo k žádným traumatickým změnám na krční ani bederní páteři ani na pánevní kosti (viz také odvolání vedlejšího účastníka do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně). Vedlejší účastník zdůraznil, že námitka promlčení je v daném případě důvodná a žalobkyně měla ve smyslu zachování zásady vigilantibus iura scripta sunt svá práva a nároky uplatnit řádně a včas, a pokud tak neučinila, jde o její pochybení a nelze přenášet odpovědnost za takový nesprávný postup na žalovanou. Z uvedeného důvodu nelze akceptovat ani námitku rozporu promlčení nároků s dobrými mravy, neboť pokud žalobkyně věděla o svých nárocích již v roce 2015, nic jí nebránilo, aby řádně své nároky uplatnila žalobou u soudu.

12. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání žalované setrvala na svém stanovisku, že za situace, kdy žaloba byla zamítnuta, měl soud prvního stupně rozhodnout tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává a nikoliv pouze přistoupit k moderaci nákladů právního zastoupení. Žalobkyně poukázala na jí doložené osobní a majetkové poměry, mimo jiné přiznanou invaliditu druhého stupně. Žalobkyně je ve velmi špatné finanční situaci, její dcera je vážně nemocná, a proto žalobkyně pečuje o její dvě nezletilé děti, jak v průběhu řízení uváděla. Přiznání náhrady nákladů řízení by ohrozilo řádné fungování její rodiny. Současně žalobkyně zpochybnila tvrzení žalované, že její finanční situace je špatná, když sice je starobní důchodkyní, ale vlastní několik bytů, které pronajímá, a před pár lety také prodala [anonymizována čtyři slova] [obec] – [část obce] a také i další nemovitosti, které vlastnila. K samotnému vyúčtování, pokud jde o tarifní hodnotu, z níž měl soud při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházet, uvedla, že soud zvolil správné východisko z puncta částky 400 000 Kč. Ke své dceři [jméno] [příjmení] žalobkyně doplnila, že pečuje o její dvě nezletilé děti ve věku necelý čtyř a dvanácti let, přičemž dle svých možností dceru a její dvě nezletilé děti finančně podporuje, neboť dcera je odkázaná na její pomoc. V řešené věci jde o výjimečný případ ve smyslu důvodů hodných zvláštního zřetele odůvodňujících aplikaci ust. § 150 o. s. ř.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka, k podaným vyjádřením, a poté, co ve věci konal odvolací jednání, při kterém ověřil stanoviska stran a doplnil řízení o skutečnosti týkající se majetkových poměrů žalobkyně, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není, odvolání žalované a vedlejšího účastníka ve vztahu k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. důvodným shledal.

14. Soud prvního stupně zamítnutí nároku žalobkyně na přiznání náhrady z titulu ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím odůvodnil tím, že poté, co vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět (ohledně tvrzených trvalých následků spočívajících v poúrazovém omezení hybnosti páteře, k poruše zraku, migréně), zůstaly předmětem řízení pouze nároky týkající se poškození šestého a sedmého obratle krční páteře ohodnocené 480 body a prasklé pánevní kosti ohodnocené 800 body, navýšené o 25 %, v celku ohodnocené částkou 400 000 Kč. Žalovaná i vedlejší účastník na její straně uplatnili ke vzneseným nárokům námitku promlčení, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru o její důvodnosti (viz odůvodnění pod body 4. až 8.). Soud prvního stupně konstatoval, že jde o nároky z titulu náhrady škody na zdraví, kdy objektivní promlčecí lhůta se v těchto případech neuplatní, subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu za poškození obratlů začala žalobkyni plynout dne 6. 1. 2015, kdy se o poškození dozvěděla, přičemž věděla, kdo za ni odpovídá a uplynula dne 6. 1. 2017. Subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu za prasknutí pánevní kosti začala žalobkyni plynout dne 8. 7. 2015, kdy se o úrazu a o tom, kdo za něj odpovídá, dozvěděla, a uplynula dne 8. 7. 2017. Oba nároky jsou tudíž promlčené. Soud prvního stupně plynutí objektivních i subjektivních promlčecích lhůt obou nároků posuzoval dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, s odkazem na ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídi dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Konstatoval, že žalobkyně své nároky na náhradu za ztížení společenského uplatnění opřela o tvrzení, že k poškození šestého a sedmého páteřního obratle a prasknutí pánevní kosti došlo v důsledku pracovního úrazu, který utrpěla dne 3. 1. 2011, tedy za účinnosti občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013.

15. Soud prvního stupně se zabýval i námitkou žalobkyně spočívající v tom, že nárok nemůže být promlčený, protože byl uplatněn v řízení, které bylo zahájeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a následně vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že soudy o tomto nároku nerozhodly a rozhodly jen o náhradě za ztrátu na výdělku. Soud prvního stupně se s touto námitkou neztotožnil, jak vysvětlil v bodu 13. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž zaujal stanovisko k námitce žalobkyně, že promlčecí doba neběžela po dobu, kdy se snažila mimosoudně od žalované, resp. vedlejšího účastníka, domoci plnění a konstatoval, že námitka promlčení uplatněná v tomto řízení není ani v rozporu s dobrými mravy (bod 15. odůvodnění). Vyjádřil se i k námitce žalobkyně, že byla uvedena v omyl svým advokátem, který ji ujišťoval, že předmětem řízení sp. zn. [spisová značka] jsou i nároky na náhradu za ztížení společenského uplatnění s poukazem na dopis advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 7. 2016 (bod 16. odůvodnění napadeného rozsudku).

16. Soud prvního stupně s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení žalovanou i vedlejším účastníkem na její straně dospěl k závěru, že námitky promlčení jsou důvodné a promlčené právo nelze ve smyslu ust. § 100 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, žalobkyni přiznat, a proto žalobu bez dalšího zamítl (bod 17. odůvodnění napadeného rozsudku). Ve zbývající části odůvodnění se soud prvního stupně podrobně vypořádal s argumentací žalobkyně týkající se aplikace ust. § 150 o. s. ř., neopomněl uvést stanoviska žalované a vedlejšího účastníka na její straně, přičemž uzavřel, že právní zastoupení advokátem v řízení považuje za důvodné jak u žalované, tak u vedlejšího účastníka (bod 25. odůvodnění). Na straně žalobkyně však shledal okolnosti zejména spočívající v její invaliditě druhého stupně, pro niž měsíčně pobírá důchod ve výši 9 979 Kč, příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč, které jsou závažnými pro zvážení úplného či částečného nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Zohlednil fakt, že žalobkyně je právně zastoupena a i přes námitky promlčení vznesené žalovanou i vedlejším účastníkem v písemných vyjádřeních na žalobě trvala, byť sama tvrdila skutečnosti, které důvodnost námitky promlčení potvrzovaly, a kdy chybnost argumentace o zastavení běhu promlčecích lhůt s ohledem na uplatnění nároku již v předchozím soudním řízení, bylo možno zjistit nahlédnutím do soudního spisu. Trvání na žalobě vedlo k nařízení soudního jednání a k významnému navýšení nákladů řízení obou účastnic na straně žalované. Soud prvního stupně připustil, že osobní a majetkové poměry žalobkyně zcela jistě nejsou jednoduché, avšak její přístup, kdy vědomě zavinila vznik zbytečných nákladů řízení, vedl soud k závěru, že není namístě zcela upřít právo na náhradu nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi. Reálná výše těchto nákladů, která je ve značném kontrastu s majetkovými, sociálními a rodinnými poměry žalobkyně, však vedla soud k závěru, že není možné uložit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, na niž by měly obě účastnice na straně žalované jinak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo. Soud prvního stupně zohlednil majetkové poměry žalobkyně, zejména nízký příjem a konstatoval, že rozhodnutí v intencích ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by vůči žalobkyni bylo nepřiměřeně tvrdé, těžko splnitelné bez toho, aby ohrozilo fungování její rodiny. Po uvážení všech okolností dospěl k závěru, že odpovídající je, pokud žalobkyně s ohledem na uvedené výjimečné okolnosti na své straně uhradí žalované, která je soukromou fyzickou osobou bez většího majetku 40 % účelně vynaložených nákladů řízení a vedlejší účastníci, která je podnikatelským subjektem s nemalou hospodářskou silou 25 % účelně vynaložených nákladů řízení (bod 26. až 27. s odkazem na body 22. a 23. odůvodnění napadeného rozsudku).

17. Odvolací soud se shoduje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, proto na ně pro stručnost zcela odkazuje (zejména body 4. až 8. a dále 11. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku) a ztotožňuje se i s právním závěrem spočívajícím v důvodnosti vznesené námitky promlčení žalovanou a vedlejším účastníkem na její straně s tím, že není v rozporu s dobrými mravy, resp. uplatněním námitky promlčení žalovaná ani vedlejší účastník nezneužili práva.

18. Odvolací soud souhlasí s určením počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty na náhradu za poškození šestého a sedmého obratle krční páteře, a to ode dne 6. 1. 2015, kdy se o poškození uvedených obratlů žalobkyně dozvěděla z výsledku lékařského vyšetření provedeného [anonymizováno] [příjmení] dne 6. 1. 2015, přičemž bylo uskutečněno poté, kdy koncem roku 2014 žalobkyně utrpěla jiný úraz, a poté byla dne 5. 1. 2015 operována. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že se pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nevyžaduje nezpochybnitelná jistota o vzniku škody a škůdci, potažmo příčinné souvislosti mezi poraněním a tvrzeným úrazem, jak se mylně žalobkyně domnívá, vztahujíc počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ke dni 28. 2. 2019 v souvislosti s absolvovanou magnetickou rezonancí (viz rozsudek NS ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, ze dne 30. 6. 2021 sp. zn. 21 Cdo 3612/2020 či ze dne 28. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3401/2011). Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty týkající se nároku na náhradu za prasklou pánevní kost ke dni 8. 7. 2015 na základě lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 7. 2015 a následně i lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 9. 2015. Žalobkyně se tak dozvěděla o tvrzeném poškození a také o případném škůdci. Pokud žalobkyně oba nároky uplatnila až v tomto řízení, a to žalobou ze dne 28. 4. 2020 podanou u Okresního soudu v Chebu, učinila tak po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Věcně správným považuje odvolací soud i závěr o absenci rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, když žádnou takovou skutečnost odvolací soud z provedeného dokazování nezjistil, naopak dříve zahájené a skončené řízení u soudu prvního stupně, vedené pod sp. zn. [spisová značka] prokazuje, že žalobkyně jednak nárok na ztížení společenského uplatnění v tomto řízení neuplatnila (když předložený dopis svého zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uplatnění nároku nenasvědčuje), a jednak bylo v odkazovaném řízení provedeno rozsáhlé dokazování znaleckým ústavem ve znění dvou doplňků, v rámci kterých znalci vyslovili závěr o neexistující příčinné souvislosti mezi tvrzenými poškozeními zdraví žalobkyně (traumatické změny na krční, bederní ani pánevní kosti) a pracovním úrazem ze dne 3. 1. 2011. Pokud žalobkyně namítá, že z posléze vystavených lékařských zpráv v souvislosti s uskutečněnou magnetickou rezonancí v roce 2019 u žalobkyně vyplývá souvislost tvrzených poškození s úrazem staršího data, pak není konkretizováno jakým úrazem a z jakého konkrétního období a navíc žalobkyně při odvolacím jednání v rámci zjišťování jejích majetkových poměrů prohlásila, že další vážný zdravotní úraz měla i v roce 2017 při pracovním poměru v [anonymizováno], kdy u ní došlo k velkému zranění ramen. Bylo tedy prokázáno, že u žalobkyně došlo k úrazu nejen 3. 1. 2011, ale že další úraz se jí stal i v roce 2014 a aktuálně tvrdí, že i v roce 2017. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze tedy konstatovat, že případné další znalecké zkoumání dle představy žalobkyně při zohlednění kompletní zdravotní dokumentace a aktuálního vyšetření zdravotního stavu žalobkyně by nemohlo přinést, a to zejména s ohledem na časový odstup od pracovního úrazu z 3. 1. 2011, jakékoliv relevantní zjištění ve smyslu konkretizace jednoho z úrazů, které žalobkyně v mezidobí přiznala a vyslovení příčinné souvislosti s poraněními žalobkyně. Závěr soudu prvního stupně odvolací soud proto shledal věcně správným a zákonu odpovídající, a proto rozsudek ve výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Odvolací soud při jednání dne 5. 10. 2023 dotazem na žalobkyni zjistil, že od 1. 7. 2023 pracuje v Německu v pozici manipulátora (ve zkušební době) s výdělkem 1 350 EUR měsíčně s tím, že čtyři roky předtím pečovala o děti své dcery, tudíž nepracovala, v roce 2019 pracovala jako masérka a v roce 2017 se jí stal pracovní úraz, při kterém došlo k velkému zranění ramene. Odvolací soud zhodnotil osobní a majetkové poměry žalobkyně, která doložila, že jí byla v roce 2022 přiznána invalidita druhého stupně a měsíčně pobírá důchod a příspěvek na mobilitu, jak zjistil soud prvního stupně (bod 26. odůvodnění). Nebyla zpochybněna skutečnost spočívající v tom, že pečuje o nezletilé děti své dcery, která je vážně nemocná, současně však vyšlo najevo, že žalobkyně aktuálně pracuje, přičemž dosahuje standardního měsíčního příjmu, a pokud tvrdila, že žalovaná vlastní několik bytů, z jejichž pronájmu má příjem, toto tvrzení ničím nedoložila. Jak je soudní praxí ustáleno, k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. soud přistoupí pouze ve výjimečných případech, a to za situace, kdy shledá existenci okolností hodných zvláštního zřetele (viz judikatura vyšších soudů) a jak přiléhavě namítá žalovaná a vedlejší účastník na její straně. Soud prvního stupně přistoupil k moderaci náhrady nákladů řízení při aplikaci ust. § 150 o. s. ř. nikoliv z důvodů existujících okolností věci, ale pro nepříznivé osobní a majetkové poměry žalobkyně, takové však odvolací soud neshledal, a proto s ohledem na plný úspěch žalované a vedlejšího účastníka ve sporu zavázal žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Důvodnou však odvolací soud neshledal námitku týkající se tarifní hodnoty, ze které soud prvního stupně při výpočtu nákladů souvisejících s právním zastoupením žalované a vedlejšího účastníka vycházel, neboť v případě nemajetkové újmy Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2021, č. j. 25 Cdo 3771/2020-194, konstatoval, že je třeba na tyto případy, obdobně jako v případě řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež dle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Tytéž důvody vedou k závěru, že postup dle téhož ustanovení citované vyhlášky se uplatní při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. Tudíž tarifní hodnotou pro výpočet odměny advokáta je částka 50 000 Kč, neboť citované rozhodnutí je aplikovatelné i na řešenou věc, byť právně kvalifikovanou dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.

20. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přistoupil ke změně výroku II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a žalobkyni zavázal povinností zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 30 231,85 Kč, sestávající se z odměny za sedm úkonů právní služby po 3 100 Kč, tj. 21 700 Kč, ze sedmi režijních paušálů po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, z náhrady promeškaného času ve výši 600 Kč a náhrady cestovného ve výši 585 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., vypočtené ze součtu výše uvedených částek, a to ve výši 5 245,85 Kč a vedlejšímu účastníku částku 28 570,52 Kč, sestávající z odměny za pět a půl úkonu právní služby po 3 100 Kč, tj. 17 050 Kč, z šesti režijních náhrad po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, z náhrady promeškaného času ve výši 1 600 Kč, náhrady cestovného ve výši 3 162 Kč a 21 % DPH ve výši 4 958,52 Kč, resp. po zaokrouhlení je žalobkyně povinna zaplatit žalované z titulu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 30 232 Kč a vedlejšímu účastníku částku 28 571 Kč, a to vždy v delší než obvyklé třídenní lhůtě, a sice šesti měsíců, počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám jejich zástupců dle § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění, stejně jako rozhodl soud prvního stupně.

21. Výrok II. o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v tomto stupni řízení úspěšná, má proto právo na náklady svého právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby po 3 100 Kč v souvislosti s odvoláním žalobkyně, to je 6200 Kč, za jeden úkon právní služby související s odvoláním do nákladového výroku ve výši 1350 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 39 700 Kč a snížené na v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v třech režijních paušálech po 300 Kč, tedy 900 Kč, v náhradě promeškaného času za šest započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, v náhradě cestovného ve výši 2 177 Kč (po zaokrouhlení a v souladu s vyhláškou č. 467/2022 Sb. v platném znění) a dále 21 % DPH vypočtené ze součtu výše uvedených částek ve výši 2 357,67 Kč, tj. celkem ve výši 13 585 Kč (po zaokrouhlení), a to v šestiměsíční lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

22. Výrok III. o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka je rovněž odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ze stejného důvodu jako u povinnosti žalobkyně zaplatit náklady odvolacího řízení žalované. Náklady sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, tj. 6 200 Kč, za jeden úkon právní služby za odvolání do nákladového výroku ve výši 950 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 19 793,18 Kč a snížené na v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.), z třech režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 690,50 Kč, celkem pak 9 740,50 Kč. Žalobkyně je povinna k zaplacení částky 9 740,50 Kč rovněž v šestiměsíční lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

Poučení