10 Co 305/2021-746

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], [země] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence právního vztahu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 9. 2021, č. j. 14 C 41/2018-595 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje a ve výroku IV. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 137 224,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 38 191 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba, [anonymizováno], [adresa] (rodinný dům), dále na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], nevázne zástavní právo smluvní zřízené k zajištění pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 2 372 424,15 Kč dle Zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne [datum], ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], o povolení vkladu práva [číslo jednací] (výrok I.), dále že na pozemcích výše specifikovaných nevázne osobní služebnost odpovídající právu osobního užívání zřízená ve prospěch žalované dle Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 22. 1. 2014 ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], o povolení vkladu práva [číslo jednací] (výrok II.) a ani že nevázne zástavní právo smluvní zřízené k zajištění pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 2 372 424,15 Kč dle Zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 22. 1. 2014 ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], o povolení vkladu práva [číslo jednací] (výrok III.). Žalované rovněž uložil povinnost nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 237 231 Kč, do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku (výrok IV.).

2. Proti všem výrokům rozsudku se včas odvolala žalovaná, a to z důvodu, že soud nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanou a jí označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná namítla, že napadený rozsudek nesplňuje náležitosti uvedené v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., jeho odůvodnění je nikoli zcela jasné, srozumitelné a přehledné. Žalovaná postrádá jakékoli právní úvahy, které soud prvního stupně vedly k závěru, že se přiklání právě k relativní neplatnosti napadeného jednání. Soud prvního stupně nezaujal názor k vnesené námitce promlčení ve vztahu ke smlouvám z roku 2014. Zpochybnila postup žalobkyně, která uplatnila pouze část vzájemně propojených nároků, když podáními ze dne 18. 4. 2018 nebo 28. 2. 2019 upozornila, že žalobě nelze v dané podobě vyhovět, neboť by rozhodnutím soudu byla porušena synallagmatičnost vztahů a zjevně by zakládalo nespravedlnost a vedlo by k porušení základních práv garantovaných Ústavním pořádkem České republiky. Předmětné smlouvy byly totiž součástí souboru dokumentů, na základě kterých bylo žalobkyní plněno, a to konkrétně dohody o splátkách a smlouvy o zápůjčce, které byly provázané, a bez poskytnutí zajištění by nedošlo k poskytnutí finančních prostředků. Žalovaná zdůraznila, že pokud by došlo k výmazu zástavy, pak by došlo ke zrušení splnění povinností jedné strany, jejíž plnění by bylo vráceno, aniž by k tomuto existovalo adekvátní vydání přijatého plnění, a tím by zásada vrácení vzájemných plnění byla zcela zjevně porušena. Žalovaná je přesvědčena, že v dané věci nebylo prokázáno, že by jednatel [jméno] [příjmení] sledoval jiné cíle a motivace, které by byly ve střetu se zájmy společnosti, neboť dle závěru Nejvyššího soudu v rozhodnutí, sp. zn. 33 Cdo 2982/2016, je nezbytné hodnotit střet zájmů podle celkových okolností případu, který sám o sobě nezpůsobuje neplatnost právního jednání, ale případně pouze nárok na náhradu škody. Podle názoru Nejvyššího soudu není možné za střet zájmu považovat automaticky každou situaci, kdy statutární orgán (společník) uzavírá smlouvu se„ svou“ obchodní společností (viz také nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 669/17 ze dne 21. 8. 2018). Žalovaná zdůraznila, že na straně žalobkyně bylo třeba řešit situaci, kdy k 31. 12. 2016 nastala splatnost závazků společnosti vůči jejím společníkům, které vyplývaly přímo ze zakládacích listin společnosti a z tohoto důvodu byly pro žalobkyni závazky nespornými. Žalovaná poukázala na způsob svého vzniku s odkazem na Projekt rozdělení s tím, že samotná existence střetu zájmů dovozená pouze a výhradně ze spřízněnosti osob, je nedostatečným důvodem pro konstatování neplatnosti předmětných smluv. Soud prvního stupně nijak nereflektovat jinou situaci žalobkyně při uzavírání smluv dne 22. 1. 2014 a smlouvy ze dne 21. 11. 2016, přestože společenská smlouva společnosti (žalobkyně) i úprava práv mezi žalobkyní a jejími statutárními představiteli byly různé. Dle žalované je nutná aplikace ust. § 57 zákona o obchodních korporacích, dle kterého ust. § 55 a 56 se nepoužijí pro smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku. Pokud totiž byla žalobkyně založena za účelem výstavby domu, jak opakovaně tvrdila, pak tato činnost musí být považována za běžnou obchodní činnost žalobkyně a její závazky plynoucí z takové činnosti musí být kvalifikovány jako běžný obchodní styk. Žalovaná se rovněž vymezila proti nesprávnosti přiznané náhrady právního zastoupení, když částka je zjevně nepřiměřenou hodnotě sporu i jeho průběhu. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni základní odměnu ve výši 9 300 Kč, kdy každý ze třech žalobních nároků hodnotil samostatnou sazbu ve výši 3 100 Kč, ačkoliv žalobkyně realizovala vždy jeden společný úkon se společnou argumentací. V dané věci se v podstatě jedná o spojení dvou nebo více věcí a mělo by být aplikováno ust. § 12 odst. 3 AT, které má reflektovat skutečnost, že ve spojeném řízení o více nárocích nejsou činěny samostatné úkony ke každému nároku samostatně, ale společně, jak tomu bylo i v řešené věci. Soud prvního stupně nárok uplatněný žalobkyní pouze v plném rozsahu převzal, aniž jakkoliv prověřil jeho správnost, současně žalovaná nesouhlasí s odkazem na ust. § 11 odst. 1 AT, že žalobkyni byla přiznána mimo jiné odměna rovněž za její veškerá písemná podání, a to rovněž v případě, kdy žalobkyně pouze referovala soudu o průběhu soudních jednání. Takové podání obsahově nelze kvalifikovat jako podání týkající se věci samé (viz vyjádření žalobkyně ze dne 23. 12. 2019 a podání ze dne 31. 1. 2020). S ohledem na nesprávně stanovený počet úkonů byl rovněž chybně stanoven i počet odvíjejících se paušálních úkonů. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako nesprávné zrušil a žalobu zamítl jako nedůvodnou, a žalobkyni zavázal povinností uhradit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a uložení povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázala na právní historii svého založení, účelu, s tím, že mezi společníky a jednateli dlouhodobě panují napjaté osobní vztahy. Právním předchůdcem žalobkyně byla společnost [právnická osoba], [IČO], když v důsledku rozdělení vznikla dle Projektu rozdělení žalobkyně, jehož dva společníci od svého vzniku v roce 2009 jsou [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení]. V době vzniku žalobkyně její společníci tvořili manželský pár a jednali ve vzájemné shodě. Po rozpadu vztahu byla v důsledku chování žalované zcela vyloučena racionální komunikace mezi společníky žalobkyně. Žalovaná těží ze svého vlivu na druhého jednatele žalobkyně svého syna [jméno] [příjmení] a jeho prostřednictvím prosazuje své osobní zájmy na úkor zájmu a k újmě žalobkyně. Bezdůvodně zvýhodňuje své postavení k žalobkyni včetně vztahu k užívání majetku žalobkyně, když za tímto účelem usiluje o vyloučení [anonymizována dvě slova], který je druhým společníkem a současně též jednatelem žalobkyně, s užíváním majetku korporace, na jehož pořízení se rovným dílem podíleli oba společníci žalobkyně. Jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] dlouhodobě nekomunikuje s druhým jednatelem a společníkem [anonymizována dvě slova] a nepostupuje při výkonu funkce a při nahrazování vůle za žalobkyni v souladu s příslušnými ustanovením zákona o obchodních společnostech a družstvech a příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. [jméno] [příjmení] zjistil na valné hromadě dne [datum], že [jméno] [příjmení] jako jednatel žalobkyně podepsal za žalobkyni se společníkem v osobě žalované smlouvy, jejichž neplatnosti se žalobkyně v řešené věci domáhá (viz bod III. vyjádření k odvolání). Žalobkyně zdůraznila, že soud prvního stupně se zabýval otázkou nevýhodnosti předmětných smluv, a to v kontextu okolností, za nichž smlouvy byly uzavřeny. Po provedeném dokazování zjistil, že ohledně uzavření zástavní smlouvy č. 1 došlo k zvýhodnění žalované, ohledně uzavření zástavní smlouvy č. 2 došlo k znevýhodnění postavení žalobkyně a ohledně uzavření smlouvy o zřízení služebnosti došlo k zvýhodnění žalované na úkor druhého společníka a jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] z důvodů podrobně uvedených. Zástavní smlouva č. 1 byla uzavřena v rozporu se zákonem a v rozporu s dobrými mravy za účelem zajištění nároku žalované na vrácení nesplacené, resp. započtení v souvislosti s přeměnou žalobkyně a tvorbou kapitálových fondů žalobkyně nezaniklé části půjčky ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], smlouva o zřízení služebnosti byla uzavřena s cílem vyloučit jednatele a společníka [anonymizována dvě slova] z užívání předmětných nemovitostí a dále jakkoliv poškodit jeho oprávněné zájmy, ačkoliv nemovitosti byly pořízeny za účelem společného užívání obou společníků žalobkyně, když smlouva byla uzavřena údajně za účelem zajištění dluhu žalobkyně. Pokud jde o vyslovení neplatnosti zástavní smlouvy č. 2, pak v katastru nemovitostí jsou evidována věcná práva zřízená podle této smlouvy, na jejímž základě je k zajištění dluhu žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce zřizováno ve prospěch žalované další zástavní právo k tíži předmětných nemovitostí, a to s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Všechna uvedená právní jednání z předmětných smluv jsou ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporují zákonu. Žalobkyně se přiklání k právnímu závěru, že předmětné smlouvy založily s ohledem na jednání jednatele [jméno] [příjmení] a žalované svým uzavřením rozpor s dobrými mravy, vztažmo k zvýhodnění žalované a znevýhodnění žalobkyně, resp. jejího společníka a jednatele [příjmení] [jméno], rozpor se střetem zájmů ve vztahu k ust. § 55 zákona o obchodních korporacích, když v důsledku těchto jednání a postupu se jedná o absolutní neplatnost předmětných smluv ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. Souhlasí se závěrem soudu, že předmětné smlouvy je nutné posuzovat jako smlouvy, které nejsou uzavřeny v rámci běžného obchodního styku. Ohledně namítané synallagmatičnosti smluv žalobkyně zopakovala, že předmětem řízení nebylo vrácení plnění ze vzájemně propojených smluv, když nároku na plnění z těchto smluv nebo na vydání bezdůvodného obohacení se žalovaná vůči žalobkyni domáhá v samostatném soudním řízení.

4. V průběhu odvolacího řízení se žalovaná vyjadřovala ke skutečnostem, ke kterým došlo v mezidobí mezi účastníky s přesvědčením, že žalobkyně záměrně porušuje práva žalované s úmyslem této ztížit výkon jejích práv v řízení. Poukázala na spojitost s řízením vedeným u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 348/2019, jehož předmětem jsou nároky zajištěné zástavními právy, jejichž neplatnosti se žalobkyně domáhá v tomto řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolací argumentaci a stanovisku žalobkyně a poté, co ve věci konal odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vymezil nesporné skutečnosti spočívající v tom, že žalobkyně je obchodní korporací, která vznikla při přeměně společnosti [právnická osoba], že [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] (žalovaná) před vznikem žalobkyně poskytli ve prospěch právního předchůdce žalobkyně své výlučné finanční prostředky ve výši 9 244 848,30 Kč, každý částku 4 622 424,15 Kč, a to za účelem pořízení pozemku určeného pro výstavbu rodinného domu a pro úhradu nákladů na pořízení rodinného domu. Při vzniku přešla na žalobkyni část jmění odštěpená ze jmění jejího právního předchůdce, a to nemovitosti vyjmenované ve výroku I. (stejně tak ve výroku II. a III.), rovněž závazky ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako dlužníkem a [anonymizována dvě slova] ve výši 2 372 424,15 Kč, závazky ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako dlužníkem a [jméno] [příjmení] ve stejné výši, položky ostatních kapitálových fondů v částce 4 500 000 Kč tvořené dobrovolnými příplatky nad rozsah vkladu na základní kapitál poskytnuté v částce 2 250 000 Kč [anonymizována dvě slova] a ve stejné částce žalovanou. Žalobkyně má od svého vzniku dva společníky v osobě [anonymizována dvě slova], každý vlastní podíl na žalobkyni ve výši 50 %. Při svém vzniku měla žalobkyně jediného jednatele [příjmení] [jméno], s účinky od 23. 7. 2009 byl do funkce dalšího jednatele jmenován syn žalované [příjmení] [příjmení], přičemž kterýkoliv z jednatelů může samostatně zastupovat žalobkyni a navenek projevovat za žalobkyni vůli. Dne [datum] podepsal [jméno] [příjmení] jako jednatel žalobkyně se společníkem žalobkyně v osobě žalované zástavní smlouvy smlouvu k nemovitostem (dále jen již zástavní smlouva 1), kterou byl zajištěn dluh žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] v celkové výši 2 372 424,15 Kč zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem a dále smlouvu o zřízení služebnosti, na základě které bylo k tíži předmětných nemovitostí a ve prospěch žalovaného na dobu neurčitou zřízeno právo osobního bezúplatného užívání předmětných nemovitostí. Dne 21. 11. 2016 podepsal [jméno] [příjmení] jako jednatel žalobkyně se společníkem žalobkyně v osobě žalované smlouvu o zápůjčce ve výši 2 372 424,15 Kč, s tím, že zápůjčka bude vrácena v ročních splátkách po 237 300 Kč do 30. 6. 2026 včetně úroků 5 % ročně a dále zástavní smlouvu k nemovitostem (dále již jen zástavní smlouva 2), kterou byl zajištěn dluh žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 11. 2016 zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem. Žalobkyně ve lhůtě do 31. 12. 2016 v plném rozsahu uhradila z peněžních prostředků získaných na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 11. 2016 dluh vůči [anonymizována dvě slova] plynoucí ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 6. 2005. Jednatel [jméno] [příjmení] nesvolal valnou hromadu za účelem informování o záměru uzavřít předmětné smlouvy a o možném střetu zájmů a za účelem projednání předmětných smluv (bod 5. odůvodnění).

7. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky zůstalo sporné, zda zástavní smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum] a smlouva o zřízení služebnosti ze dne [datum] (dále již jen„ předmětné smlouvy“) byly uzavřeny bez vědomí a souhlasu jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] (dále již jen„ [anonymizováno]“). Žalovaná potvrdila, že jednatel [příjmení] nedal k uzavření předmětných smluv souhlas, o jejich uzavření však věděl z komunikace s jednatele [jméno] [příjmení] (dále již jen„ [anonymizováno]“). Žalovaná však nekonkretizovala skutečnosti, z nichž by mohla být dovozena vědomost jednatele [příjmení] o záměru jednatele [příjmení] uzavřít s žalovanou předmětné smlouvy. Soud uzavřel, že obranu žalované považuje za ryze účelovou a již neprováděl k tomuto tvrzení navržené důkazy výslechy obou jednatelů (body 6. a 7.). Dále bylo mezi účastníky sporné, zda jednatel [příjmení] uzavřel předmětné smlouvy s cílem bezdůvodně zvýhodnit žalovanou a znevýhodnit druhého společníka [anonymizováno] (bod 8.). Pod body 9. a 10. shrnul stanoviska obou stran sporu, pod body 11. až 23. pak skutková zjištění. Dále bylo mezi účastníky sporné, zda zájmy jednatele [příjmení] při uzavírání předmětných smluv byly v rozporu se zájmy žalobkyně a zda jednatel [příjmení] při uzavření smlouvy jednal v rozporu s povinností jednat pečlivě a loajálně k žalobkyni ve smyslu ust. § 51 zákona o obchodních korporacích a § 159 o. z. (bod 25. odůvodnění). Soud prvního stupně uvedl stanoviska obou stran sporu v bodech 26. až 27. a dále učinil skutková zjištění z provedených důkazů (body 28. až 31. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Skutkový závěr soudu prvního stupně je uvedený v bodech 32. a v bodu 33. odůvodnění s odkazem na příslušná zákonná ustanovení jsou obsaženy právní závěry (body 41. až 45. odůvodnění). V důsledku uzavření zástavní smlouvy 1 by bylo možné dovodit, že žalovaná byla bezdůvodně zvýhodněna, neboť společník – jednatel [příjmení] měl vůči žalobkyni tutéž pohledávku ze smlouvy o půjčce z roku 2005, jemu však žádné zajištění jeho pohledávky ze strany žalobkyně nabídnuto ani poskytnuto nebylo. Ohledně osobní služebnosti, jíž bylo založeno právo bezplatného užívání předmětných nemovitostí, přijal soud závěr, že postavilo žalovanou do právně silnější pozice oproti společníkovi [anonymizováno], který takové právo založeno neměl, přestože předmětné nemovitosti měly primárně sloužit právě potřebám bydlení obou společníků. V důsledku uzavření zástavní smlouvy 2 ve spojení se smlouvou o zápůjčce a dohodou o splátkách by bylo možné shledat znevýhodnění postavení žalobkyně, jejíž jediný majetek byl zatížen, bezdůvodné znevýhodnění společníka jednatele [příjmení] ve vztahu k žalované však lze v těchto případech stěží dovodit s tím, že by se měl domáhat znevýhodněný společník vůči společnosti neplatnosti jednání či nároku na náhradu škody z titulu porušení povinnosti žalobkyně dle ust. § 212 ZOK, nikoliv společnost, která svým jednáním nerovnost společníků způsobila, vůči zvýhodněnému společníkovi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku uzavření zástavních smluv došlo k zatížení majetku žalobkyně, a v důsledku uzavření smlouvy o osobní služebnosti došlo ke snížení ceny předmětných nemovitostí, dále že smlouva o zápůjčce a dohoda o splátkách byly uzavřeny za méně výhodných podmínek, než tomu bylo ve smlouvách o půjčce z roku 2005, přičemž s ohledem na finanční poměry nebylo důvodné očekávat, že žalobkyně bude schopna dostát své povinnosti splácet stanovené splátky. Nicméně, i kdyby bylo jednání jednatele [příjmení] vyhodnoceno tak, že porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, porušení této povinnosti by nevyvolalo následky ve formě neplatnosti předmětných smluv, následkem by mohl být pouze vnik odpovědnosti jednatele [příjmení] vůči společnosti za škodu, případně vznik ručení za dluhy společnosti.

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že absence souhlasu jednatele [příjmení] s uzavřením předmětných smluv a smlouvy o zápůjčce a dohody o splátkách byla mezi účastníky nesporná. Ve smyslu ust. § 195 ZOK je k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti třeba souhlasu většiny jednatelů, má-li společnost více jednatelů a tito netvoří kolektivní orgán, a soud dospěl k závěru, že uzavření předmětných smluv včetně smluv s nimi souvisejících týkajících se otázky zadlužování, nakládání s již existujícím dluhem a právního zatěžování jediného majetku žalobkyně je třeba považovat za obchodní vedení společnosti s tím, že i když jednatel [příjmení] povinnost dle § 195 ZOK porušil, nemá absence souhlasu jednatele [příjmení] vliv na platnost uzavřených smluv. Jedná se však o jednání v rozporu se zákonem, jehož následkem je vznik odpovědnosti jednatele [příjmení] vůči společnosti za případnou škodu, společnost sama ovšem z porušení povinnosti svého jednatele nemůže dovozovat žádné následky vůči třetím osobám, s nimiž smluvní vztah uzavřela (bod 44. odůvodnění). Současně soud zdůraznil, že jiná situace je při hodnocení uzavření předmětných smluv a smluv souvisejících ve vztahu k ust. § 55 ZOK, dle kterého byl jednatel [příjmení] povinen informovat valnou hromadu žalobkyně o úmyslu uzavřít s žalovanou jako svou matkou předmětné smlouvy a smlouvy související a informovat ji i podmínkách těchto smluv, když se nejednalo o smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku. Jednatel [anonymizováno] však valnou hromadu ani druhého jednatele [příjmení] o možném střetu zájmů nikterak neinformoval a jelikož zákon o obchodních korporacích důsledky porušení této povinnosti neupravuje, je nutné na jednání jednatele [příjmení] subsidiárně aplikovat úpravu střetu zájmu zástupce a zastoupeného dle ust. § 437 odst. 2 o. z. Za situace, kdy žalovaná o tomto střetu zájmu vědět musela, když vědomost žalované soud dovodil jednak s ohledem na její vztah k jednateli jako k osobě blízké, a jednak s ohledem na to, že jako společníkovi žalobkyně jí poměry žalobkyně byly dobře známy, bránil jednateli [příjmení] střet zájmů za žalobkyni právně jednat a uzavřít s žalovanou předmětné smlouvy a smlouvy související. Pokud tak přesto jednatel [příjmení] učinil, vzniklo žalobkyni právo se střetu zájmů dovolat. Soud prvního stupně poukázal na nejednotnost teorie k otázce následků, jakých se v daném případě žalobkyně může v důsledku střetu zájmů dovolat, nicméně se přiklonil k názoru, že se žalobkyně může dovolat relativní neplatnosti takového jednání dle ust. § 586 o. z. Žalobkyně námitku uplatnila nejpozději v rámci žaloby a není přitom významné, že jednání jednatele [příjmení] žalobkyně posoudila jako jednání absolutně neplatné dle ust. § 580 o. z. Dle soudu prvního stupně je podstatné, že neplatnost jednání žalobkyně spatřovala v důvodech, pro které lze námitku relativní neplatnosti dle ust. § 586 o. z. vznést. Žalobkyně tedy v souladu s ust. 586 o. z. oprávněně namítla neplatnost předmětných smluv, v důsledku tak zanikly jejich právní následky a věcně právní účinky, a proto soud prvního stupně žalobě vyhověl a určil, že na předmětných nemovitostech nevázne zástavní právo dle zástavní smlouvy 1 a 2 a ani právo osobního užívání ve prospěch žalované. Naléhavý právní zájem na takovém určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. je dán již s ohledem na skutečnost, že uvedená práva jsou předmětem zápisu do veřejného seznamu – katastru nemovitostí (bod 45. odůvodnění). Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., vycházeje z nákladů za zastoupení advokátem a zaplaceného soudního poplatku, a to z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč pro každý ze tří nároků dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (bod 46. odůvodnění).

10. V průběhu odvolacího jednání žalovaná namítla, že dlouhodobý střet zájmů na straně žalobkyně shledává v tom, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dlouhodobě vystupoval jako osobní právní zástupce jednoho z jednatelů a společníků [anonymizována dvě slova] s odůvodněním, že právní zastoupení [anonymizována dvě slova] trvalo již od roku 2009, kdy je z přiložených plných mocí ze dne 4. 3. 2009 a 17. 6. 2009 zjevné, že [anonymizováno] [příjmení] ve věcech týkajících se žalobkyně zastupoval osobně [anonymizována dvě slova], a to na valných hromadách společnosti. Od června 2019 pak vystupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako právní zástupce [anonymizována dvě slova] ve věcech jednání se žalovanou v záležitostech týkajících se žalobkyně rovněž v souvislosti s nabídkou na odkup obchodního podílu žalované u žalobkyně, s nabídkou na odkup pohledávek (postoupení nároků) žalované vůči žalobkyni. Následně od června 2019 do března 2020 probíhala rozsáhlá e-mailová i osobní komunikace, kdy mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova], resp. jejich právními zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo vyměněno velké množství e-mailů a proběhla minimálně dvě osobní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystupoval jménem [anonymizována dvě slova] a vznášel nejrůznější připomínky a předkládal upravené návrhy smluv, které měly být uzavřeny mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] zastupoval [anonymizována dvě slova] jako fyzickou osobu rovněž v jednání s notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (viz dodatek č. 1 k záznamu ze dne 17. 12. 2019). S žalovanou nebylo nikdy projednáno ani nikdy nedala souhlas shodně jako druhý jednatel [jméno] [příjmení], aby [anonymizováno] [příjmení] zastupoval žalobkyni, když s ohledem na předchozí jeho činnosti ve prospěch a zájmu [anonymizována dvě slova] jako fyzické osoby byla od samotného počátku předmětného soudního jednání přesvědčena, že [anonymizováno] [příjmení] je ve střetu zájmů a neměl by za společnost jednat. Pokud žalovaná udělila souhlas, aby [anonymizováno] [příjmení] zastupoval ve smírných jednáních [anonymizována dvě slova], pak tento nelze v žádném případě považovat za souhlas se zastupováním společnosti v osobě žalobkyně. Protože žalovaná od samého počátku považovala [anonymizováno] [příjmení] s ohledem na jeho předchozí aktivity za osobního zástupce [anonymizována dvě slova], pak její souhlas s tím, aby [anonymizováno] [příjmení] zastupoval [anonymizována dvě slova], byl jen vyjádřením jejího názoru, že [anonymizováno] [příjmení] zastupuje [anonymizována dvě slova] po celou dobu. Popsaný střet zájmů nebyl ani oznámen, a ani projednán v žádném z orgánů společnosti.

11. Žalobkyně k namítanému střetu zájmů uvedla, že za podstatný považuje fakt, že na ústním jednání dne 9. 7. 2019 [anonymizováno] [příjmení] před soudem prvního stupně s [anonymizována dvě slova] probral právní zastoupení v otázce převodu obchodního podílu s výhradou, že právní zastoupení bude odsouhlaseno žalovanou tak, aby v tom žalovaná nespatřovala střet zájmů. Právní zástupkyně žalované sdělila soudu prvního stupně, že nemá námitky, aby [anonymizováno] [příjmení] zastupoval [anonymizována dvě slova] v otázce převodu obchodního podílu žalované, včetně souvisejících krocích, jak vyplývá z protokolu o ústním jednání ze dne 9. 7. 2019. Z tohoto důvodu se žalovaná proto nemůže dovolávat střetu zájmů, když sama neměla námitek v rámci smírného řešení sporu, aby [anonymizováno] [příjmení] zastupoval [anonymizována dvě slova]. Jiné zmocnění neexistovalo. Aktuálně vznesenou námitku považuje za nekorektně a nemorálně vnesenou a trvá na tom, že střet zájmů neexistuje a navrhuje, aby s právním zástupcem žalobkyně nadále odvolací soud jednal. Současně se žalobkyně vyjádřila k žalovanou vznesené námitce promlčení, a to až v rámci závěrečného návrhu předneseného před soudem prvního stupně, jak vyplývá z bodu III. z vyjádření žalobkyně ze dne 21. 10. 2022, s tím, že ji považuje za nedůvodnou jednak proto, že není řádně odůvodněna, a jednak jde o námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitka ke střetu zájmů na straně žalobkyně vznesená žalovanou není důvodná, neboť zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl k zastupování řádně zplnomocněn jedním z jednatelů žalobkyně v osobě [anonymizována dvě slova], a to v souladu se zápisem v obchodním rejstříku, z něhož vyplývá, že jednatelé mohou jednat jménem společnosti ve všech věcech samostatně (výpis z obchodního rejstříku týkající se žalobkyně – způsob jednání). V tomto směru odvolací soud poznamenává, že žalovaná uvedeným způsobem argumentuje, současně popírá existenci střetu zájmů mezi jejím synem v pozici jednatele žalobkyně ohledně uzavřených zástavních smluv a smlouvy o osobní služebnosti a žalobkyní, v čemž spatřuje významnou argumentační kolizi ve smyslu účelovosti vnesené námitky. Z výše popsané historie vzniku žalobkyně a následného vývoje vzájemných vztahů uvnitř této korporace je zřejmé, že poměry mezi jednateli a společníky jsou více než neuspokojivé, resp. až konfliktní, ovlivněné postavením osoby blízké, o to více je třeba k tvrzenému střetu zájmů přistupovat velmi obezřetně a objektivně.

13. V dané věci se žalobkyně domáhala ve vztahu ke konkrétním nemovitostem určení, že na nich neváznou zástavní práva smluvní zřízená k zajištění pohledávky žalované vůči žalobkyni, a to jednak na základě zástavní smlouvy ze dne [datum], jednak na základě zástavní smlouvy ze dne [datum] a určení, že na předmětných nemovitostech nevázne osobní služebnost zřízená smlouvou ze dne [datum], přičemž dovozovala absolutní neplatnost smluv. Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování a opakovaném poskytování prostoru účastníkům ve snaze dosáhnout smírného a komplexního vyřešení sporu uzavřel, že je třeba s ohledem na vznesenou námitku neplatnosti předmětných smluv tyto hodnotit jako zaniklé z důvodu relativní neplatnosti takového jednání dle ust. § 586 o. z. Jinými slovy v důsledku relativní neplatnosti předmětných jednání zanikly právní následky jednotlivých smluv a věcně právní účinky. Soud prvního stupně také odůvodnil existenci naléhavého právního zájmu. Odvolací soud, a shodně i zástupce žalobkyně, vycházel z aktuálního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022, ve kterém NS dovodil (přiklonil se k výkladu J. Dědiče), že jednání zástupce„ v nedovoleném konfliktu zájmu, o kterém třetí osoba věděla nebo musela vědět“, vede k tomu, že zastoupeného takové jednání nezavazuje, pokud nebylo právně relevantním způsobem schváleno. Zákon zástupci odnímá oprávnění zastupovat v případě, že jeho zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného. Jedná-li zástupce ve střetu zájmu, jedná v záležitosti, pro niž mu nesvědčí oprávnění zastupovat (své zástupčí oprávnění překračuje). Důsledkem jednání bez zástupčího oprávnění, resp. překročení zástupčího oprávnění, přitom není neplatnost právního jednání učiněného (neoprávněně) zástupcem; takové jednání toliko zastoupeného nezavazuje, přičemž zastoupenému zůstává právo je dodatečně schválit (ratihabovat) a tím je učinit závazným i pro sebe (body 53. až 56. citovaného rozsudku Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud vysvětlil, proč nelze přijmout výklad, dle kterého je právní jednání učiněné zákonným zástupcem jednajícím ve střetu zájmu absolutně neplatné a rovněž proč je nesprávným i převažující názor, dle něhož je důsledkem porušení zákazu zastupovat ve střetu zájmu relativní neplatnost právního jednání učiněného zástupcem (body 57. a 58. rozsudku Nejvyššího soudu). Velký senát Nejvyššího soudu uzavřel, že jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popřípadě, že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce). Není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán; může je však s ust. § 440 o. z. dodatečně schválit (ratihabovat). Nedostatku zástupčího oprávnění zástupce způsobeného nedovoleným střetem zájmů se zastoupený dovolá ve smyslu § 437 odst. 2 věty první o. z. tím, že právní jednání bez zbytečného odkladu dodatečně neschválí. S ohledem na výše uvedené právní závěry se odvolací soud již nezabýval přiléhavostí právní kvalifikace právních jednání, jejichž přezkumu se žalobkyně v tomto řízení domáhala, k níž dospěl soud prvního stupně. Nicméně jeho skutkové závěry jsou dostatečným podkladem pro závěr, který přijal v této věci odvolací soud.

14. V řešené věci bylo učiněno nesporným, že žalobkyně předmětná právní jednání spočívající v uzavření zástavních smluv 1 a 2 a smlouvy o osobní služebnosti dodatečně neschválila, jak vyplývá z bodu 44. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, neboť se s ním ztotožňuje a současně žalovaná v pozici třetí osoby nebyla v dobré víře, že s ohledem na všechny okolnosti mezi zájmy zástupce ([jméno] [anonymizováno]) a zájmy zastoupeného (žalobkyně) není rozpor. V tomto ohledu odvolací soud poukazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní závěry promítnuté v bodu 43. a 45. odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž rovněž souhlasí, a které jsou podrobně zmíněny v bodu 9. tohoto odůvodnění.

15. Za daného stavu věci při respektování aktuální judikatury Nejvyššího soudu nezbývá než uzavřít, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, pouze oproti závěrům soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že předmětná jednání vedoucí k uzavření předmětných smluv nezpůsobila jejich absolutní ani relativní neplatnost, nýbrž žalobkyně jako zastoupená není jimi vázána. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným, jak namítala žalovaná, neboť splňuje zákonné požadavky upravené v ust. § 157 o. s. ř., když obsahuje srozumitelný skutkový i právní závěr. Vzhledem k závěru o nevázanosti předmětných právních jednání žalobkyní již nebylo namístě zabývat se důvodností námitky promlčení, uplatněné žalovanou.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. (výrok I.).

17. Odvolací soud přezkoumal i napadený nákladový výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně, zohlednil odvolací námitky, které shledal částečně důvodnými, a sice pokud jde o východisko tarifní hodnoty a počet účelně vynaložených úkonů. Odvolací soud je jednak názoru, že je v dané věci třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (dále jen již jen„ AT“), a nikoliv dle § 9 odst. 4 písm. a), (resp. zřejmě měl soud na mysli § 9 odst. 4 písm. b) AT), které blíže dopadá na předmět řešené věci (určení, že nevázne zástavní právo smluvní či osobní služebnost). Odvolací soud se ztotožnil s námitkou žalované, že je namístě v dané věci vycházet z tarifní hodnoty odpovídající součtu tarifních hodnot po 35 000 Kč za každý uplatněný nárok ve smyslu ust. § 12 odst. 3 AT, pak výslednou tarifní hodnotou je částka 105 000 Kč a odměnou za jeden úkon právní služby je částka 5 300 Kč. Rovněž shledal důvodnou námitku ohledně přiznání odměny v plné výši za vyjádření žalobkyně ze dne 23. 12. 2019, jímž pouze sdělovala výsledek mimosoudního jednání, a přiznal pouze odměnu poloviční. V souhrnu činí odměna za 19,5 úkonu právní služby částku 103 350 Kč, 17 režijních paušálů po 300 Kč částku 5 100 Kč a 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálu odpovídá částce 22 774,50 Kč. V souhrnu jde o částku 131 224,50 Kč a po připočtení 6 000 Kč za zaplacený soudní poplatek náleží žalobkyni z titulu nákladů řízení před soudem prvního stupně částka 137 224,50 Kč, kterou je povinna žalovaná zaplatit v obvyklé třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění (výrok I.). S ohledem na rozdílná východiska při výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud proto přistoupil ke změně výroku IV. napadeného rozsudku dle § 220 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

18. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto jí náleží vůči žalované právo na náhradu i této fáze řízení. Odvolací soud přiznal žalobkyni nárok na odměnu za pět úkonů právní služby po 5 300 Kč, tj. 26 500 Kč (2 x účast u jednání, vyjádření k odvolání a stanovisko ke střetu zájmu a k doplnění argumentace), pět režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč, náhrada promeškaného času ve výši 1 200 Kč, cestovné za dvě účasti u odvolacího jednání v celkové výši 2 362,92 Kč v souladu s vyhláškou č. 511/2001 Sb. a 21 % DPH vypočtená ze součtu výše uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 628,20 Kč (viz specifikace nákladů odvolacího řízení žalobkyně ze dne 30. 11. 2022 ohledně náhrady cestovného a promeškaného času). V součtu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 38 191 Kč, a to rovněž v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení