10 CO 305/2022 - 176

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 6. 2022, č. j. 6 C 265/2020-98 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba žalobců, aby bylo určeno, že jsou podílovými spoluvlastníky každý jednou třetinou pozemku parc. [číslo] o výměře 133 m2 (trvalý travní porost) vedeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], a že žalovaný je povinen odstranit plot zbudovaný v srpnu 2020 na pozemku žalobců a uvést oplocení do původního stavu, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 98 343 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobců a určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky každý 1/3 pozemku parc. [číslo] o výměře 133 m2 (trvalý travní porost), dále jen předmětný pozemek, který je vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí]. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost odstranit plot zbudovaný v srpnu 2020 na pozemku žalobců a uvést oplocení do původního stavu. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 38 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Namítl, že žalobci si byli vždy vědomi, že předmětný pozemek je ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právního předchůdce. Tyto skutečnosti vyplynuly z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že opakovaně vyzýval žalobce, aby tento pozemek uklidili nebo aby zlikvidovali ořech, což oni vždy udělali. Žalobci před 1. 1. 2019 nemohli mít dobrou víru, že jsou vlastníkem tohoto pozemku, neboť respektovali pokyny vlastníka. Žalovaný po vydání rozsudku hovořil se svědkem [jméno] [příjmení], který vedl před [datum] korespondenci s tehdejším zástupcem žalobců a v této souvislosti předložil dopis z 18. 7. 2016 s tím, že tento důkaz je důkazem přípustným. Tato zjištění pak vyvrací tezi soudu prvního stupně, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením ke dni 1. 1. 2019 a poukázal v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 3512/2013. Žalobci pozemek reálně vydržet nikdy nemohli, protože ho měli v pachtu. Svědci [příjmení] a [anonymizováno] shodně ve svých výpovědích uvedli, že byli informováni dřívějším vlastníkem [jméno] [příjmení], že mezi ním a právním předchůdcem žalobců byla uzavřena dohoda o bezplatném užívání tohoto pozemku. O tom mluvil i svědek [příjmení] a soud prvního stupně obsah jeho výpovědi dezinterpretoval. Dále žalovaný poukázal na bod 21. rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou obsaženy nepřezkoumatelné závěry soudu prvního stupně, protože z něj není jasné, jestli soud prvního stupně svědkům slyšeným v tomto řízení věřil nebo nevěřil. Podle žalovaného oba svědci mluvili obsahově shodně a není jasné, jaké rozpory soud prvního stupně v jejich výpovědích shledal. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změně a žaloba žalobců zamítnuta.

3. Žalobci se k odvolání žalovaného písemně vyjádřili. Poukázali na tendenčnost a rozporuplnost svědectví dědečka žalovaného ([obec] [anonymizováno]). Ten ve své výpovědi uváděl, že předchozí starostové v obci chtěli zřídit věcné břemeno, chodili za ním, ale papírově se to nedotáhlo. Nic z toho ale nebylo prokázáno. Podle žalobců také svědek [příjmení] uváděl detaily z rozhovoru se strýcem, ale nebyl opakovaně schopen časově zařadit období, kdy s původním vlastníkem údajně hovořil, kdy původní vlastník zemřel a ani další podrobnosti. Na rozpory ve výpovědi svědka [příjmení] upozorňovali žalobci již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Svědek [příjmení] neznal okolnosti umístění plotu před a po zhotovení kanalizace. Citovali z jeho první výpovědi, kde uvedl:„ Potom se dělal nový plot přesně v hranicích toho původního dřevěného, a to dělal pan [příjmení]“, což je nepravdivá informace. Oproti tomu dvakrát opakoval, že pan [příjmení] sděloval, že mu bude platit nájem, nebo ať mu„ to“ prodá. Zároveň ale ve své výpovědi dne 14. 6. 2021 uvedl:„ V uvedený den byla kanalizace částečně vybagrovaná a měly se pokládat roury“, takže ten pozemek,„ to“, co údajně chtěl pan [příjmení] koupit nebo za to platit nájem, byl v době hovoru jenom hluboký výkop v zemi. Pan [anonymizováno] starší tedy nemohl v době výkopových prací mluvit o pozemku, který někomu dává do pachtu. Otec žalobců začal situaci řešit teprve tehdy, když s odstupem času po zahrnutí kanalizačního potrubí zjistil, že pan [příjmení] bez domluvy postavil plot o několik metrů dále směrem do svého do svého pozemku a tím zvětšil pozemek [anonymizováno]. Ptal se ho, kolik za to pan [příjmení] bude chtít a odpověď byla, že nic nechce. O tom vedli u nového plotu rozhovor a byl u toho přítomen žalobce [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] starší tuto skutečnost zapsal do sešitu, kam rodina zaznamenává různé události. Podle žalobců [jméno] [příjmení] ve své výpovědi věrohodně uvedl, čeho byl během rozhovoru jeho otce přítomen. Vypověděl o tom, čeho byl v mládí svědkem. Oproti tomu věrohodnost svědka [příjmení] je zpochybňována rozpory v jeho výpovědích, kdy v první výpovědi přesvědčivě dvakrát opakoval slovo o nájmu či prodeji a při druhé výpovědi při doplňujících dotazech uvedl, že je to hrozně let a přesně si to nepamatuje. Rozpory a účelovost ve výpovědích svědků [příjmení] i [příjmení] jsou jednoznačně zřejmé. Žalobci setrvali na tom, že tento pozemek [číslo] nabyli jejich rodiče darem od pana [jméno] [příjmení] a jako takový jej od podzimu roku 1979 užívali.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, vyjádření žalobců, a poté, co částečně zopakoval a doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Soud prvního stupně po skutkové stránce dospěl k závěru, že původní vlastník předmětného pozemku [jméno] [příjmení] v letech 1978 až 1979 zbudoval na svém pozemku plot tak, že předmětný pozemek učinil volně přístupným pro právního předchůdce žalobců (otce) a ten tento pozemek začal v roce 1979 užívat. Mezi účastníky bylo sporné, zda tímto jednáním došlo k uzavření darovací smlouvy či zda byl pozemek dán do bezplatného užívání. Soud prvního stupně konstatoval:„ Z provedeného dokazování lze dospět k protichůdným závěrům“. Pak uvedl, že svědek [příjmení] [příjmení] hovořil o pachtu, svědek [jméno] [příjmení] o tom, že [jméno] [příjmení] nechtěl žádný nájem ani pozemek prodávat. Jejich výpovědi podle hodnocení soudu působily„ v určitých detailech“ nepřesvědčivě. Žalobci setrvali na svém tvrzení o darování. Žalobce svoji výpověď až v průběhu řízení„ upřesnil“ a uváděl poměrně konkrétní informace, na které si při své původní výpovědi údajně nevzpomněl a z listinných důkazů také nevyplýval jednoznačně žádný právní titul užívání. Soud dospěl k závěru, že žalobci nepředložili soudu žádný důkaz o tom, který by potvrzoval uzavření darovací smlouvy a že nelze uzavřít, že držba byla poctivá ve smyslu výše uvedeném. Nepoctivost právní předchůdce však nebrání poctivému nástupci, aby započal vydržení, a to nejdříve dnem, kdy on sám držbu nabyl, tj. v daném případě smrtí právního předchůdce dne [datum]. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou poctivosti držby žalobců a jejich matky. Dospěl k závěru, že nepoctivost jejich držby se prokázat nepodařilo. Podle soudu nebylo prokázáno žádné chování žalobců ani jejich matky, z něhož by se dalo usuzovat, že věděli o tom, že nejsou vlastníky předmětného pozemku. Naopak vzhledem k tomu, jak byl pozemek užíván, vzhledem k tomu, že byl pozemek od pozemku sousedního přehrazen plotem, který postavil původní vlastník a s ohledem na dobu, po kterou byl pozemek rodinou žalobců užíván před smrtí jejich právního zástupce (zhruba 10 let), uzavřel, že žalobci i jejich matka mohli mít z přesvědčivého důvodu za to, že jim vlastnické právo k pozemku náleží. Podle soudu tomu nebrání ani skutečnost, že svědek žalobce několikrát vyzýval k uklizení předmětného pozemku. Z takového jednání nelze usuzovat, že by jím uplatňoval své vlastnické právo k pozemku.

6. Po právní stránce tedy neshledal řádné vydržení, ale pouze vydržení mimořádné, vydržecí dobu počítal od roku 1989 a vzhledem k přechodným ustanovením nového občanského zákoníku dospěl k závěru, že potřebná vydržecí doba uběhla, neboť nemůže skončit dříve než uplynutím pěti od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tedy ke dni 1. 1. 2019. Ke dni uplynutí vydržecí doby žalovaný nezpochybnil či nemanifestoval své vlastnické právo k předmětnému pozemku (§ 1089 odst. 1, 1090 odst. 1, 1091 odst. 2, § 1092, § 1095 a § 3066 o. z., § 80 o. s. ř.).

7. Pod bodem 22. pak v souvislosti s výrokem I. rozhodoval o povinnosti žalovaného odstranit plot, který na pozemku zbudoval v srpnu 2020, dle § 1085 o. z. Vzhledem k uplatněným odvolacím námitkám odvolací soud zopakoval výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

8. Nesprávnost skutkových závěrů a nesprávnost hodnocení důkazů (nesprávný procesní postup) byly mimo jiné namítány v odvolání žalovaného. Soud prvního stupně také formálně neprovedl všechny důkazy, ač z nich ve svém rozhodnutí vycházel. Jelikož i podle odvolacího soudu skutkové závěry uvedené v rozhodnutí soudu prvního stupně neměly ve všech svých závěrech oporu v provedeném dokazování, odvolací soud proto přistoupil k doplnění a opakování dokazování.

9. Odvolací soud znovu vyslechl svědka [jméno] [příjmení]. Svědek vypověděl, že kontakty se svým strýcem [jméno] [příjmení] obnovil po smrti svého otce v roce 1976 a v letech 1977 až 1978 se u strýce stavěl tak dvakrát až třikrát a jeho strýc mu říkal, že spodní díl zahrady přenechal [anonymizováno] do pachtu bez nájemného. Uvedl, že v letech 1978 až 1979 se dělalo oplocení spodní louky a protáhlo se až k [anonymizováno] a v této podobě tam bylo až do roku 2019. Díl byl rozdělený na dvě poloviny, v horní části byly slepice a spodní část byla přihrazena k zahradě [anonymizováno]. Svědek uvedl, že díl, kde byly slepice, dal jeho strýc žalobcům na základě dobrých vztahů. Sám svědek, když se stal vlastníkem po svém strýci, nemluvil s žalobci o důvodu, na základě čeho tento pozemek užívají, ale strýc měl určité připomínky k údržbě tohoto pozemku, což žalobci vždy respektovali a nikdy neřekli, že se jedná o jejich pozemek, jednali slušně. To se týká například ořechu, který na základě jeho žádosti zlikvidovali. Pacht byl domluven tak, že se na tom prostě sousedé domluvili. Předmětný pozemek a tzv. spodní louka představují jeden pozemek a v minulosti byl tento pozemek v užívání JZD a strýc to proto neřešil. Pacht byl ukončen v roce 2014, když svědek debatoval s a) žalobcem ohledně ořechu a mluvili tehdy o možnosti tohoto pozemku jako přístupové cesty na další pozemky. U a) žalobce tehdy viděl velké zděšení. V roce 2015 oznámil za přítomnosti pana [příjmení], jeho manželky, své manželky s oznámením, že plot je špatný, že má materiál a že se chtěl domluvit na společném vybudování plotu. Reakce žalobce však byla taková, že ho poslal„ do prdele“. A) žalobce mu řekl, že plot je jeho a že mu do toho nic není. Svědek mu tehdy oznámil, že postaví plot v původní hranici, tu si nechal vyměřit geodetem, byly tam natažené kolíky, sám tam natahoval provázek, ale a) žalobce toto odstranil. Pan [anonymizováno] zpochybnil zaměření geodetem s tím, že si zajistí svého. Bylo určité dohadování o tvaru pozemku, a to proto, že v roce 1950 byl právním předchůdcem prodán kousek pozemku vedle jejich domu, protože původně hranice vedla těsně jako dům [anonymizováno]. Svědek upřesnil, že strýc zemřel v roce 1980 a jeho teta rok předtím. K tomu, že uváděl před soudem prvního stupně opakovaně rok 1988, vysvětlil, že se spletl, že byl asi nervózní. Nikdy nebyl přítomen jednání s [anonymizováno] a strýcem osobně. K oplocení dolní louky mělo dojít v souvislosti s tím, že blízko byl kulturní dům, kde se tehdy konaly tzv. čaje a například v období senoseče bylo po kupkách, proto byl budován plot. Tento plot byl z pletiva a železných sloupků, financoval to strýc, stavěli to švagři. Jaký byl původní plot, neví, protože v té době tam nebyl, ale jednalo se patrně o dřevěný plot. V době, kdy vedl hovor se svým strýcem, tak dole na pozemku nebylo nic, ale nahoře byly slepice v různém počtu, rostl tam křen. Vysvětlil, co myslel dolní částí a horní částí. Ke zhoršení vztahů se sousedy došlo v roce 2015. Až do roku 2015 se neobjevilo ze strany žalobců nic o žádném údajném vydržení, vždy to pacht či nájem. Svědek poukázal na to, že v roce 2016 dostal dopis od advokáta žalobců [příjmení] [příjmení] s tím, že žalobce měl neoprávněně obvinit z toho, že užívá pozemek neprávem a zde se objevil pojem vydržení.

10. Svědek [jméno] [příjmení] v opakovaném výslechu uvedl, že se podílel na pracích na kanalizaci v obci. Tehdy za ním přišel starosta, potřeboval ho na prováděné práce, protože on s nakladačem uměl. V autě chyběl olej, a tak na místě, které se týká předmětného pozemku, čekali. Stála jich tam fůra s tím, že on je poslední žijící. V ten moment to bylo vybagrované, byla tam rýha a muselo se to ještě vybírat. Tehdy na pozemku stál dřevěný slátaný plot, který zasahoval do [anonymizováno] pozemků. Byl tam přítomen pan [příjmení] starší, stejně jako pan [příjmení] starší. Mluvili o pozemku a pan [příjmení] starší nabízel, že si pozemek koupí a pan [příjmení] starší odvětil, že to prodávat nebude a pan [příjmení] starší tedy nabízel placení nájmu. Mezitím byly ještě nějaké další řeči, ale pan [příjmení] starší říkal, že nic nechce, ať si to vyřeší až ti, co to po něm zdědí. Tak se to tehdy domluvilo. Dřevěný plot, byly to pouze takové vystrkané kůly, aby neutíkaly slepice. U těchto prací na kanalizaci byl kromě jiného přítomen pan [příjmení], který asi před rokem a půl zemřel. Svědek vysvětlil, že s panem [příjmení] ještě v létě sedával na lavici, že zemřel potom v zimě, ale přesně si nepamatuje měsíc. Dále svědek uvedl, že rýha pro kanalizaci byla za tímto provizorním plotem, ale v místě, kde na pozemek najížděl, žádná rýha nebyla. Tehdy se o jiném plotu nemluvilo. Mluvilo se o tom, že pozemek pana [příjmení] sahá až někam dolů, ale tak nějak všeobecně.

11. V souvislosti s tím, že odvolací soud prováděl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] na obecním úřadě v [obec] z důvodu jeho zdravotního stavu, bylo ten samý den provedeno ohledání na místě samém. Šetření byl přítomen také svědek [příjmení] [příjmení]. V ten době šetření byl na své zahradě. Bylo zjištěno, že svědek [příjmení], pokud se podílel na kanalizačních pracích, najížděl na pozemky zdola, tj. od kulturního domu, tedy nikoli z komunikace, ze které bylo prováděno místní ohledání. Zde svědek [příjmení] uvedl, že v místě, kde byl v době ohledání viditelný pozemek horší kvality (jiný travní porost s jinými rostlinami), byl dřevěný provizorní plot. Plot nešel rovnoběžně se současným plotem, ale šel šikmo směrem k hospodě (viz fotografie na č. listu 163, která byla soudem pořízena při tomto ohledání.). Při tomto ohledání se žalobce a zástupce žalovaného shodli na tom, že dřevěný provizorní plot byl od kůlny otvíracích vrat (zelená kuna) směrem do rohu pozemku, na nějž bylo vidět v době místního šetření z asfaltové komunikace a vedl tedy diagonálně (viz fotografie na č. listu 163). Plot, který byl později vybudovaný panem [příjmení], směřuje od zelené kuny na místo, kde je vidět v současné době kousek betonové podezdívky pro plot (viz fotografie na č. listu 6). Přítomní se shodli na tom, že kanalizační rýha dešťové kanalizace jde ve sporném pozemku v místě, kde šetření bylo prováděno. Další plot pak byl budován směrem doprava, tento plot svědek [příjmení] viděl a také ho boural.

12. Žalobci v průběhu řízení před soudem prvního stupně navrhli provedení důkazu dědickým spisem [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], ale soud prvního stupně jej formálně neprovedl, a proto byl proveden odvolacím soudem. Jedná se o dědický spis Státního notářství v [obec], sp. zn. [spisová značka]. Ve spisu je založen protokol o předběžném šetření pořízený dne 11. 4. 1980, kterého byl přítomen pracovník Městského národního výboru [příjmení] [jméno] [příjmení]. Státní notářství v [obec] pak požádalo Státní notářství v [obec] o doplnění protokolu o předběžném šetření se synovcem zemřelého [jméno] [příjmení]. Dne 7. 5. 1980 byl sepsán záznam, v němž [příjmení] [příjmení] uvedl, že strýci vypravil pohřeb a předložil fakturu k proplacení. Dne 26. 5. 1980 byl pozůstalý synovec [příjmení] [příjmení], narozen [datum], seznámen s dožádáním Státního notářství v [obec], při němž uvedl, že zemřelý měl jediného bratra [jméno] [příjmení], tedy otce přítomného, který zemřel v roce [rok] [příjmení] [příjmení] vypověděl, že mu není známo, zda zemřelý zanechal poslední vůli, ale vždy říkal, že vše po něm dostane přítomný [příjmení] [příjmení]. Vyjádřil se k majetku zemřelého. Dne 19. 6. 1980 byl pořízen protokol v domě [číslo] v [obec] za přítomnosti státního notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zapisovatelky a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za finanční odbor ONV v [obec]. Dále byli přítomnosti [jméno] [příjmení] jako znalkyně pro bytové zařízení, [jméno] [příjmení] jako soudní znalkyně v oboru ekonomika a stavby, [jméno] [příjmení] za Městský národní výbor [obec], [jméno] [příjmení] v zastoupení Městského národního výboru [obec] a [příjmení] [příjmení] (synovec zemřelého). Byly sepsány věci, provedena prohlídka budovy a před ukončením jednání byl dotázán přítomný synovec [příjmení] [příjmení], který prohlásil, že zemřelého navštěvoval po jeho ovdovění jen zřídka, snad asi čtyřikrát nebo pětkrát za dva roky a vyjadřoval se k výši finanční hotovosti zemřelého strýce. Při samotném konci prohlídky celého bytu bylo přikročeno k prohlídce písemností, které byly nalezeny v kuchyni, a byla nalezena obálka s vlastnoručně psanou závětí ze dne 19. 12. 1979 zemřelým. Dědicem byl ustanoven [příjmení] [příjmení] (synovec zemřelého). Ten byl poučen o svém dědickém nároku. V dědickém spisu je pak uložen opis závěti. V této dědické věci byl dále vyslechnut [jméno] [příjmení], důchodce (č. l. 34) dne 29. 8. 1980. Vyjadřoval se k poslední vůli zemřelého a jeho majetkovým poměrům a dále uvedl, že nezná jména příbuzných [příjmení] z [obec], ale nějací lidé mu stavěli hradbu kolem jeho pozemku. Také vypověděl, že zemřelá manželka [jméno] [příjmení] mezi sousedy občas řekla, že její muž finančně podporuje svého synovce [jméno] [příjmení]. Dne 29. 9. 1980 byl vyslechnut [jméno] [jméno] (zeť sestry zemřelé [jméno] [příjmení] – manželky zemřelého [jméno] [příjmení]). Vyjadřoval se k majetkovým poměrům obou zemřelých a mimo jiné se také vyjádřil k tomu, že v únoru 1980 [jméno] [příjmení] natahovali plot. Dále byl vyslechnut stejného dne svědek [příjmení] [příjmení], který byl zetěm vyslechnutého [jméno] [jméno]. Vypovídal o návštěvách mezi jejich rodinou a [anonymizováno] a jejich majetkových poměrech. Také vypověděl, že naposledy byl u pana [příjmení] někdy v února letošního roku (tzn. v roce 1980) a že dělali hradbu u [anonymizováno] domu. Potom bylo vydáno rozhodnutí s tím, že dědicem se stal na základě formálně bezvadné závěti synovec zemřelého [příjmení] [příjmení].

13. V roce [rok] zemřel otec žalobců [jméno] [příjmení] (narozen [datum], zemřelý dne [datum]). Rozhodnutím Státního notářství v [obec], č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nabyla neoddělné 3/6 domku [adresa] stavební parcely [číslo] o výměře 216 m2 se 3/6 zahrady [číslo] a 3/6 zahrady [číslo]. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], pozůstalý syn [jméno] [příjmení], narozený [anonymizována dvě slova] [rok], a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], nabyli každý jednu neoddělenou šestinu domku [adresa] spolu s 1/6 stavební parcely [číslo] zahrad [číslo] vše v [obec].

14. O tom, jaké důkazy soud provede (a tedy i zopakuje), rozhoduje vždy soud ve smyslu ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. Důvodem, proč odvolací soud neopakoval účastnické výpovědi a) žalobce a b) žalobkyně je subsidiární charakter výpovědi účastníka a také podle názoru odvolací soudu nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, zejména v podobě doplňujícího výslechu a) žalobce. Účastnický výslech má pro zjišťování skutkového stavu význam podpůrný. Obecně platí, že soudce by se ve sporném řízení zásadně měl při své rozhodování obejít bez důkazu výslechem účastníka (viz komentář k občanskému soudnímu řádu komentátora JUDr. Jirsy). Co účastník hodlá soudu sdělit, měl by napsat do žaloby nebo v rámci řízení, připomínek k důkazům, ve svém závěrečném návrhu atd. Je totiž zbytečné vyslýchat účastníka a dozvídat se od něj opakovaně jeho verzi příběhu. Nejprve musí každý účastník uvést svá tvrzení a k nim pak označit důkazy. Pouze v situacích, že nelze prokázat tvrzení účastníka jinak, lze přistoupit výjimečně k účastnickému výslechu. Taková důkazní situace po provedeném dokazování před odvolacím soudem v daném případě nenastala.

15. Z tohoto pohledu nelze hodnotit jako správný postup, kdy aniž by žalobci doplnili tvrzení uvedená v žalobě, se k těmto dalším tvrzením vyjadřoval ve svém účastnickém výslechu a) žalobce s odůvodněním soudu prvního stupně, že„ žalobce svoji výpověď až v průběhu řízení upřesnil a uváděl poměrně konkrétní informace, na které si při své původní výpovědi údajně nevzpomněl a listinných důkazů také nevyplýval jednoznačně žádný právní titul užívání´“. I když soud prvního stupně dále vyhodnotil, že darování, o které žaloba byla opřena, nebylo prokázáno ani tímto účastnickým výslechem a) žalobce či b) žalobkyně, je zřejmé, že provádění tohoto důkazu bylo nadbytečné, z procesního hlediska nesprávné (žalobní tvrzení neobsahovala údaje, které uváděli účastníci ve své výpovědi) a ve svém důsledku tedy odvolací soud má za to, že skutečně tyto výpovědi nemohly prokázat darování tak, jak uzavřel soud prvního stupně a nebylo nutné tyto výpovědi ani opakovat před odvolacím soudem.

16. V nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 182/02, se uvádí, že důkaz výslechem účastníků, jak jej de lege lata upravuje ust. § 131 o. s. ř., není nadán nějakou zvláštní kvalitou, která by ho odlišovala od ostatních důkazních prostředků. Důkaz výslechem účastníků nemá před ostatními důkazními prostředky přednost (z hlediska systematického by dokonce bylo možno tvrdit opak) a ani v rámci hodnocení důkazů nelze bez dalšího tvrdit, že by poznatky jeho prostřednictvím získané byly pro soud spolehlivějšími či významnějšími. Odvolací soud ještě odkazuje na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 37/03, kde je zdůrazněno, že výslech účastníka má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, která účastník má zájem dokazovat. Není určen k tomu, aby teprve při něm uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, naopak předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízení zůstává, pokud nelze jeho tvrzení prokázat. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skutková zjištění.

17. Poté co po svém strýci [jméno] [příjmení] zdědil předmětný pozemek svědek [příjmení] [příjmení], žalobci chovali na části pozemku [číslo] slepice. O tom mezi stranami nebylo sporu a také nebylo sporu o tom, že žalobci byli vyzývání svědkem [jméno] [příjmení] buďto k odstranění křenu nebo stromu ořechu na tomto žalobci užívaném pozemku. Bylo také ve shodě oběma stranami tvrzeno, že takto vždy žalobci činili. Každý z nich ale vyvozoval pro toto jednání důvody na podporu své argumentace a z těchto tvrzení bez dalších důkazů, které odvolací soud vzal v úvahu, by nebylo možno nic usuzovat.

18. V roce 1996 [jméno] [příjmení] (matka žalobců) podala ohlášení, které došlo [stát. instituce] dne 30. 5. 1996 o provedení vyvážecí jímky. Tuto listinu předložili žalobci jako důkaz k žalobě, ovšem bez části této žádosti, což byl situační plánek, a ten posléze předložil žalovaný. Z plánku vyplývá umístění studny a vyvážecí jímky, přičemž vyvážecí jímka měla být umístěna dle tohoto situačního plánku na pozemku [parcelní číslo].

19. V roce 2002 zemřela matka žalobců paní [jméno] [příjmení] a z rozhodnutí [název soudu], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že mezi dědici byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli stejným dílem 3/6 domu [adresa] v [obec] se 3/6 stavební parcely [číslo] zahrady č. parc. [číslo] a zahrady č. parc. [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] u Katastrálního úřadu v [obec]. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] pak nabyla pohledávku za Jednotou KD [obec], zůstatek na účtu stavebního spoření a zůstatek na vkladní knížce. 20. [příjmení] [příjmení] pak daroval pozemek [číslo] svému vnukovi (žalovaný), což vysvětlil při odvolacím jednání tím, že část pozemků, k nimž tento pozemek tvoří přístup, daroval právě svému vnukovi a část nemovitostí daroval svému synovi.

21. Odvolací soud dále provedl důkaz i dopisem (viz č. l. 108), který byl předložen žalovaným až v rámci odvolacího jednání. Tento důkaz považuje odvolací soud za přípustný, vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nedostál své poučovací povinnosti dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., ačkoli po právní stránce aplikoval ustanovení o mimořádném vydržení (§ 1095 o. z.) a z objektivního pohledu tato poučovací povinnost pro soud nastala. Z ust. § 1095 o. z. vyplývá rozložení důkazního břemene a vyplývá z něj tedy, že důkaz břemene o nepoctivém úmyslu eventuálního držitele leží na tom, proti komu žaloba směřuje. Pokud by tento důkaz nebyl předložen, byl by žalovaný odvolacím soudem poučen, ale jelikož žalovaný tento důkaz navrhl sám, další poučení prováděno nebylo.

22. Dopis je datován dne 18. 7. 2016, je vypracovaný advokátní kanceláří [příjmení], [příjmení], [příjmení] [anonymizována dvě slova] (zástupce žalobců) a je určen [jméno] [příjmení] (v tomto řízení slyšeném jako svědkovi). V dopise se uvádí, že se jedná o problém týkající hranice pozemku zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], Katastrální úřad [obec]. Zástupce [jméno] [příjmení] sděluje, že klienti mu sdělili, že jím byli osloveni, že by měli neoprávněně užívat část pozemku, který náleží do jeho vlastnictví. Klienti popírali, že by neoprávněně užívali jakoukoli část vlastnictví [jméno] [příjmení]. V dopise dále uvedli, že v roce 1978 se dělala mezi dotčenými pozemky kanalizace, že došlo k posunutí hranice pozemku, a to ve prospěch pozemků v současné době spoluvlastněnými žalobci. Na tuto skutečnost se přišlo asi o rok později při leteckém snímkování. Na základě toho se sešel předchozí řádný vlastník pozemků s tehdejším vlastníkem pozemků panem [příjmení] a řešila se otázka malé části posunuté hranice pozemku. Pan [anonymizováno] na této schůzce prezentoval své stanovisko, že vzhledem ke skutečnosti, že jde o nepatrnou část jeho pozemku, nebude trvat na tom, aby se hranice vracela do původního stavu. [příjmení] [příjmení] byla nabídnuta finanční satisfakce, což odmítl se slovy, že jde o zanedbatelnou část a žádné plnění nežádá. Na základě toho v tomto dopise žalobci uvedli, že se cítí být oprávněnými vlastníky a že tento pozemek vydrželi. Poukázali jednak na řádné vydržení, jednak na mimořádné vydržení s tím, že nabyli vlastnické právo v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného například tím, že převodce předal pozemek tak, jak jej sám užíval, a chopili se držby sousedního pozemku.

23. Odvolací dále vycházel stejně jako soud prvního stupně z fotografií založených ve spise na č. l. 6, přílohy č. 1, tj. situačního plánku. Dále z náčrtu, který byl podkladem pro zápis pozemku [číslo] v hranicích, jak odpovídá současným mapám, přičemž k místnímu šetření došlo v dubnu 1980 a zákres je ze dne 6. 6. 1980. Z této listiny vyplývá tvar pozemku [číslo] tak, jak je zapsán nyní v katastru nemovitostí s tím, že pozemek právního předchůdce žalovaného byl ohraničen plotem tak, jak je uvedeno na tomto náčrtu. Pozemek [číslo] nebyl přehrazen uprostřed dle zákresu žádným plotem.

24. Dalším důkazem, ze kterého vycházel jak soud prvního stupně, tak soud odvolací jde o zápis z tzv. rodinné kroniky, který byl předložen žalobci, přičemž jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se seznámil s celým tímto sešitem, kde se ovšem majetkových poměrů rodiny žalobců a jejich předchůdců týkal právě pouze tento zápis a z jeho obsahu vyplývá, že„ při provádění kanalizace mezi mým pozemkem a panem [příjmení] byla odstraněna hradba, která patřila panu [příjmení]. Kanalizace byla provedena těsně při hranici na pozemku pana [příjmení]. Po ukončení práce asi za jeden rok pan [příjmení] si zahradil znovu pozemek a mě nabylo 109,8 m2 Pan [anonymizováno] o tom věděl, tudíž udělal to dobrovolně. Dále je zde uveden tvar pozemku, jde o lichoběžník, který na kratších částech má rozměry 4,6 m a 1,4 m a na protilehlých delších částech je uvedena výměra pouze na jedné straně blíže k domu [anonymizováno] 36,6 m. Dále je zde uvedeno, že o celé věci bylo hovořeno v pohostinství [anonymizována dvě slova] před mnoha lidmi, při této rozmluvě byl pan [příjmení] přítomen a na mou otázku, že odkoupím nabytý pozemek, odpověď, že má dosti, a tudíž že nereflektuje na pozemku. Při kanalizaci pomáhala [anonymizováno], tj. fotbalový klub, a hodně sousedů. Zapsal [jméno] [příjmení], zápis je bez data.

25. Z oznámení o smrti založeném ve spise na č. l. 72, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] ve věku 71 let.

26. Z oznámení o úmrtí založeném ve spise na č. l. 83 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] ve věku nedožitých 91 let 27. V letech 2015 a 2016 pak vznikly první spory ohledně tohoto pozemku v souvislosti s tím, že svědek [příjmení] [příjmení] chtěl vybudovat nový plot a vznikl spor mezi ním a žalovanými. Po vyměření geodetem vybudoval plot tak, jak je nyní zachycen na fotografiích (č. l. 6). Z těchto fotografií bylo zjištěno, že původní plot zasahoval více do pozemku žalovaného (myšleno od pozemku žalobců), na jedné z barevných fotografií je vidět zelená kovová kuna a od této plot vedl. Vedle této kuny je umístěn původní plot, o kterém tedy tvrdili žalobci, že ho zbudoval jejich otec. Původní plot je viděn na fotografii č.

1. Je také vidět, že oplocená část pro výběh slepic tvoří pouze část pozemku [číslo]. Stav zachycený na fotografiích odpovídá i mapám založeným ve spise a také výsledku místního šetření.

28. Podle odvolacího soudu bylo prokázáno, že před prováděním kanalizace užívali žalobci, resp. jejich právní předchůdci část pozemku nyní označeného jako pozemek [číslo] (původně se jednalo o pozemek [parcelní číslo], který zahrnoval i výměru později odděleného pozemku [parcelní číslo]). Kanalizace byla prováděna v letech 1978 až 1979 Tyto údaje byly v podstatě nesporné a také vyplývaly z kroniky [územní celek]. Kanalizací byl zasažen pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného pana [jméno] [příjmení] a již v té době část tohoto pozemku užívali žalobci, resp. jejich právní předchůdci jako výběh pro slepice. Jednalo se o trojúhelníkovou část přiléhající k jejich nemovitostem V době, kdy se prováděla tato dešťová kanalizace, na tomto pozemku stál dřevěný (slátaný provizorní plot), ve kterém právní předchůdci žalobců měli umístěné slepice. Tento pozemek pro slepice svým tvarem neodpovídá následně vzniklému pozemku [číslo]. Tato skutečnost vyplývá z výpovědi svědka [příjmení], který uvedl, jaký tento plot byl, v jakých místech zhruba stál, neboť on sám prováděl kanalizační práce (pokládání rour) a na místě byl. Na pozemek právního předchůdce žalovaného ale nenajížděl ze současné asfaltové komunikace (viz č. listu 9), ale z druhé strany. Jelikož pozemek pro slepice užívaný tehdy žalobci měl trojúhelníkový tvar, přičemž delší část přiléhala k asfaltové komunikaci a užší část vedla právě směrem, odkud svědek [příjmení] najížděl, hovořil věrohodně o tom, kde byla umístěna kanalizační rýha a tyto skutečnosti pak byly potvrzeny při provedeném místním šetření.

29. Po provedení kanalizace právní předchůdce žalovaného pan [jméno] [příjmení] dostavěl nový plot, který umístěním zcela nekorespondoval s tímto shora popsaným dřevěným plotem ohraničující výběh pro slepice žalobců, zmenšil si tímto oplocením rozsah užívání svého pozemku o pruh, v němž byly umístěny kanalizační roury, a dále pak pokračoval dalším navazujícím oplocením tzv. spodní louky z důvodů, o kterých hovořil svědek [příjmení] (zábavy konané v kulturním domě). O budování tohoto plotu také vypovídali svědci v dědickém řízení a datovali ho do období února 1980. Část pozemku [číslo] byla na základě těchto skutečností užívána žalobci, resp. jejich právním předchůdcem a tvar tohoto pozemku jimi užívaných se po vybudování kanalizace změnil, nicméně nikdy neodpovídal pozemku [číslo] Tomu koresponduje i zákres v rodinné kronice. Po srovnání obou svědeckých výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] se zápisem v rodinné kronice má odvolací soud za prokázanou tuto skutkovou situaci. Je z ní evidentní, že žalobci nikdy neužívali celý pozemek [číslo] pro výběh slepic a že také celý tento pozemek nebyl nikdy pro slepice žalobců zaplocen celý. Zaplocena byla pouze část tohoto pozemku [číslo], a to část v současné době přiléhající k asfaltové komunikaci, jak bylo zjištěno při místním šetření a také jak je vidět z fotografií o současném stavu (viz čl. 6), neboť je z nich jasně patrné, kde slepice umístěny byly a kde již nebyly (rozdílná kvalita travního porostu).

30. O tom, že k žádnému darování nedošlo, vypovídali věrohodně svědci [příjmení] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] a svědčí o tom i zápis v rodinné kronice. Tento zápis o žádném darování nehovoří, ale píše se zde, že,,asi jeden rok po provádění kanalizace si pan [jméno] [příjmení] zahradil znovu pozemek a obci žalobci nabylo 109,8 m2“. Dále je zde zapsáno, že,,o této záležitosti bylo hovořeno v pohostinství [anonymizována dvě slova], kde otec žalobců chtěl pozemek koupit, ale [jméno] [příjmení] odpověděl, že má dosti, a tudíž„ že nereflektuje na pozemku“. O darování tento zápis rozhodně nesvědčí. Pokud by před tím došlo k darování, nebylo by na místě navrhovat placení za darovaný pozemek. Pro tento závěr svědčí i skutková zjištění ohledně budování plotu panem [jméno] [příjmení] v dalších místech svých pozemků, když rozhodně po vybudování dalšího navazujícího plotu na svém pozemku (tzv. dolní louka) nenastaly žádné majetkové dispozice. Odpovídající vysvětlení o budování plotu poskytl svědek [příjmení] [příjmení]. V době, kdy ploty [jméno] [příjmení] budoval, byly ostatní pozemky v užívání JZD. Stejně tak i v roce 2016 v dopisu zástupce žalobců se o žádném darování nehovoří. Vše tedy svědčí pro verzi žalovaného, že jejich předchůdce [jméno] [příjmení] nechal část předmětného pozemku- později označeného [číslo] -pro chov slepic žalobců. Jednalo se o umožnění bezplatného užívání části tohoto pozemku a toto bezplatné užívání pak skončilo jednáním v souvislosti s geodetickým zaměřením těchto pozemků iniciovaným [jméno] [příjmení] a následně zbudováním plotu v současných hranicích (viz fotografie na čl. 6, místní šetření). Darování, které se dle tvrzení žalobců neodrazilo v písemné smlouvě z důvodu smrti [jméno] [příjmení], tedy prokázáno nebylo. Soud prvního stupně žalobce o povinnosti tvrdit a prokázat darování předmětného pozemku poučil a po doplnění dokazování, dospěl k závěru, že darování pozemku prokázáno nebylo. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje.

31. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

32. Soud prvního stupně se naléhavým právním zájmem zabýval (viz bod 16. jeho rozsudku) a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení mají, neboť tvrdí, že jsou vlastníky nemovitostí, ohledně které je zapsán jako vlastník žalovaný.

33. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

35. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

36. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

37. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

38. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

39. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

40. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

41. Podle žalobců byly splněny podmínky jak pro tzv. řádné vydržení, ale také pro vydržení mimořádné. Vzhledem k tomu, že všechny právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, měly nastat před 1. 1. 2014, je nutno na daný případ (tzv. řádné vydržení) aplikovat příslušná ustanovení z. č. 40/64 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), viz § 3028 odst. 1 a 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K vydržení fyzickými osobami mohlo dojít až od 1. 1. 1992, přičemž do vydržecí doby se započte i doba, kterou měl oprávněný držitel v nepřetržité držbě před 1. 1. 1992 (viz NS 22 Cdo 1193/98)

42. K posuzování otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, zaujal Nejvyšší soud právní názor již v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1253/1999 a od těchto závěrů se odvíjí následná a dlouhodobě respektovaná judikatura NS.

43. Vydržení nastupuje tam, kde je skutečně spravedlivé a legitimní, aby držitel, který není pouze subjektivně, ale na základě vnějších okolností přesvědčen o tom, že mu daná věc či právo náležejí, se stal po čase vlastníkem. Část tohoto pozemku ani žalobci, či jejich právními předchůdci nebyla nikdy ani užívána a již z této okolnosti je zřejmé, že žalobci se nemohou dovolávat vydržení celého pozemku [číslo]. Žaloba by ale nebyla důvodná případně ani k části předmětného pozemku z následujících důvodů. Jednalo se vždy o umožnění užívání části pozemku ve vlastnictví [jméno] [příjmení], později jeho právních nástupců, a to bezplatně ve prospěch žalobců. Chybí zde tedy základní podmínka objektivní dobré víry držitele. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k vydržení pozemku [parcelní číslo] Zásada poctivosti a dobré víry (tak jak ji pojmenovává nyní platný o. z., přičemž tyto zásady platily i dříve) nelze v žádném případě vykládat z hlediska izolovaného a subjektivizovaného pohledu oprávněného jedince. Dobrá víra musí spočívat na okolnostech, které by ke shodnému přesvědčení a úvahám vedly každého člověka. Konstrukce vydržení je postavena na kumulativním splnění podmínek hypotézy vydržení, tj. trvání držby, dobré víry držitele a uplynutí stanovené doby. Platí tedy, že držitel vlastnického práva musí být objektivně v dobré víře, tedy že může v mezích právního řádu věc držet, užívat atd. Předchůdce žalobců nemohl být na základě shora uvedených skutkových zjištění přesvědčen o vzniku svého vlastnického práva k tomuto pozemku a nelze hovořit o poctivé a pravé držbě.

44. Judikatura sice připouští i vydržení části pozemku. To však předpokládá omyl držitele o průběhu vlastnických hranic a uchopení držby části sousedního pozemku v důsledku tohoto omylu. Taková situace v daném případě ale nenastala. K darování pozemku nedošlo. Kromě toho v době, kdy k darování pozemku [parcelní číslo] mělo dle žalobců dojít, ještě ani pozemek [parcelní číslo] vydělen nebyl. K darování nedošlo ani ohledně části pozemku, a to ani v ústní formě. Ze shora zjištěného skutkové situace vyplývá, že žalobcům bylo pouze umožněno užívat část pozemku právního předchůdce žalovaného pro chov slepic. Zákon jednoznačně vyžaduje poctivé držení a k vydržení se vyžaduje nepřerušená držba. V této věci podmínky pro vydržení pozemku [parcelní číslo] odvolací soud neshledal.

45. Nelze se také ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, který sice uzavřel shodně se závěrem odvolacího soudu (absence dobré víry k tvrzenému okamžiku údajného darování), ale pak odvozoval dobrou víru žalobců od okamžiku úmrtí jejich otce, tj. od roku 1989, ačkoli o tom, že by tito mohli být v dobré víře od tohoto okamžiku, žalobci ani nic netvrdili a nesvědčí o tom ani žádný důkaz. Takový závěr nevyplývá ani z provedeného dědického rozhodnutí po jejich otci. Předmětem dědictví pozemek [parcelní číslo] nebyl. Navíc ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolné, jimž žalobce svůj nárok zdůvodňuje a skutkovým základem je vylíčení v žalobě ve spojení s žalobním petitem, to představuje předmět řízení. Žalobci rozhodně v žalobě netvrdili, že smrtí jejich otce došlo ke změně v právním titulu vydržení, o který svůj nárok opírali (tím mělo být darování jejich otci). Další nepravdivé tvrzení v žalobců se týká ohlášení budování jímky na pozemku [parcelní číslo]. Z ohlášení a situačního nákresu ale vyplývá, že jímka měla být umístěna na pozemku [parcelní číslo] (vlastnictví žalobců). Při místím šetření bylo zjištěno, že ale byla skutečně zbudována jinde a že zasahuje do pozemku p. [číslo] v rozporu s tímto ohlášením. Je jasné, že takové jednání nemůže být naplňovat podmínky dobré víry z objektivního pohledu.

46. Jelikož nemohlo dojít ani k držbě řádné a oprávněné, pak odvolací soud má za to, že v tomto případě nemohlo dojít ani k držbě mimořádné ve smyslu § 1095 o. z. Základním východiskem řádného vydržení je existující, prokazatelný a právní titul držby, který postačuje k nabytí vlastnického práva. Z hlediska sjednání průchodu spravedlnosti a zachování právní jistoty zavedl zákon č.89/2012 Sb. institut mimořádného vydržení, který má řešit situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné, pak zákon umožňuje použít institut mimořádného vydržení. V případě mimořádného vydržení je také zásadní otázka poctivé držby, která shledána nebyla a podmínka času dvojnásob dlouhého než pro situaci řádného vydržení. Držba však musí být nepřerušená po zákonem stanovenou dobu a nemůže k mimořádnému vydržení dojít tehdy, pokud je držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Ten pak prokazuje ten, kdo se vydržení brání. V daném případě žalovaný nepoctivost držby a přerušení potřebné doby prokázal, a to předloženým dopisem z roku 2016. Navíc platí, že mimořádné vydržení sleduje dlouhodobé stavy, kde titul je prakticky nedohledatelný. V tomto konkrétním případě však o nic takového nešlo. Nelze hovořit o poctivosti držby žalobců, kteří nyní usuzují na její vznik z údajného a neprokázaného darování a přitom v dopisu z roku 2016 se vyjadřují k držbě z jiného důvodu, a to z důvodu omylu. K nevěrohodnosti tvrzení žalobců a tedy i posouzení jejich nepoctivosti pak přispívají i další tvrzení uvedená především v žalobě, která se ukázala zjevně nepravdivá (tvrzení o zdědění pozemku [číslo] po jejich otci a matce, rozpor mezi ohlášením o vyvážecí jímce a její faktické umístění).

47. Ani pokud by vydržení bylo posuzováno z hlediska současné právní úpravy v z. č. 89/2012 Sb. nebyly by naplněny podmínky pro držbu řádnou. Současná právní úprava je ještě přísnější, neboť vyžaduje skutečný, nikoli jen domnělý (putativní titul) a dobrá víra je vyloučena, je-li zapsán jako vlastník někdo jiný (§ 980). Význam tohoto institutu má klesat, neboť je posíleno knihovní vlastnictví.

48. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba žalobců není důvodná, neboť nesplnili podmínky ani pro vydržení řádné ani pro vydržení mimořádné a rozsudek soudu prvního stupně byl pro změněn (§ 220 o. s. ř.) a žaloba zamítnuta včetně výroku, který s určením vlastnictví souvisel (odstranění plotu).

49. Odvolání žalovaného bylo vyhověno, neboť bylo prokázáno, že žalobci, resp. jejich právní předchůdce, měl pouze část pozemku [číslo] v pachtu čili bezplatném užívání. Odvolací soud se také shoduje s odvolacími námitkami žalovaného, že důkazy nebyly soudem prvního stupně hodnoceny postupem podle § 132 o. s. ř., zejména se jedná o výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]. Pokud jde o výslech svědka [příjmení] žalobci totiž po výslechu svědka, a to opakovaného výslechu svědka, zpochybňovali jeho věrohodnost listinnými důkazy, tj. zprávami o úmrtí pana [příjmení], jehož jméno, resp. příjmení, svědek [příjmení] ve své výpovědi uváděl jako osobu, která byla přítomna v době, kdy prováděl pokládku kanalizačních rour. Bylo ale prokázáno (z oznámení o úmrtí [jméno] [příjmení], který zemřel ve věku 71 let), že tento nebyl [jméno] [příjmení], o kterém hovořil svědek [příjmení]. Ten zemřel skutečně [datum] ve věku nedožitých 91 let, což bylo zjištěno z oznámení o jeho úmrtí. Svědek [příjmení] byl sice skutečně vyslýchán před datem úmrtí [jméno] [příjmení], který zemřel v únoru 2022, a ačkoli hovořil tehdy ve své výpovědi o tom, že je poslední žijící (míněno těch, kteří u prací na kanalizaci v obci byli účastni), nelze jeho výpověď z tohoto pohledu a z důvodu této nepřesnosti, hodnotit jako nevěrohodnou, neboť při výslechu před odvolacím soudem uváděl, že [jméno] [příjmení] naposledy viděl v létě 2021 a že zemřel v zimě. Tato nesprávnost údajů nemůže v celém svém kontextu způsobit nevěrohodnost výslechu tohoto svědka a jedná se pouze o jednotlivost nemající vliv na celkovou věrohodnost svědecké výpovědi svědka [příjmení]. Je totiž podstatné, že o základních věcech mluvil svědek [příjmení] věrohodně, a to i ve srovnání s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a také z údajů vyplývajících z dědického spisu. Základní skutečnosti zjištěné z těchto výpovědí jsou shodné, a to je pro závěr o věrohodnosti těchto svědků podstatné. Je nutno také přihlédnout k tomu, že svědci vypovídali o okolnostech velmi časově vzdálených a určité nepřesnosti lze tolerovat, stejně jako to, že svědek [příjmení] si přesně nepamatoval datum úmrtí svědka [jméno] [příjmení], obzvláště za situace, že ho naposledy viděl v létě toho roku. Tento údaj je pak pochopitelný i vzhledem k věku, ve kterém pan [jméno] [příjmení] zemřel. Odvolací soud svědecké výpovědi provedl a sám se přesvědčil přímým vnímáním o přesvědčivosti těchto důkazů.

50. Pokud jde o výtky žalobců uvedené v jejich závěrečném návrhu, pak tyto odvolací soud odmítá. Žalobci namítli, že sice při opakovaném výslechu svědek [příjmení] uváděl přiléhavější časové údaje, ale vnesl do řízení závažnou pochybnost, neboť přesvědčivě tvrdil, že o pachtu sporného pozemku mu strýc říkal v létě 1978. Toto je podle žalobců zcela vyloučeno, neboť k novému zahrazení došlo na podzim roku 1979 a pan [jméno] [příjmení] zemřel v březnu 1980. Rozhovor, pokud by proběhl, mohl se uskutečnit pouze v krátkém období zimy 1979 1980, což svědek svojí výpovědí vyloučil. Pokud žalobci zdůrazňují přesné časové údaje, ke kterým mělo dojít v letech 1978 či 1979, pak je nutno právě vzhledem k velmi dlouhému časovému odstupu od těchto událostí tyto námitky odmítnout. Je nutno je odmítnout zejména z toho důvodu, že žalobci neberou v úvahu předchozí zaplocení pomocí dřevěného provizorního plotu, který byl určen pro výběh jejich slepic již před tímto obdobím, jak bylo z provedeného dokazování zjištěno. Sami žalobci připouštějí ve svém závěrečném návrhu, že svědek [příjmení] mluvil o slátaném plotu a také připouštějí existenci tohoto plotu, tzn. i místa, o kterém se mohlo v souvislosti s bezplatným užíváním pro žalobce, resp. jeho právního předchůdce tehdy jednat. Otázka zmíněná v závěrečném návrhu týkající se tykání či vykání tehdejších aktérů nelze hodnotit, neboť na tyto otázky se nikdo při svědeckých výpovědích neptal, do řízení je nevnesl (ač se tak stát mohlo), ale i podle odvolacího soudu by tato otázka neměla žádný zádní význam pro hodnocení věrohodnosti. Podle názoru odvolacího soudu ale svědek [příjmení] vypověděl věrohodně o okolnostech pozemku vyčleněného pro slepice žalobců, mohl si pamatovat rozhovor mezi [jméno] [příjmení] a otcem žalobců a koneckonců jeho obsah je i v souladu se zápisem v rodinné kronice, když následně měl probíhat i v restauraci [anonymizována dvě slova] s podobným obsahem. Námitky žalobců, že otec žalobců tehdy netušil, že pan [příjmení] následně postaví nový plot o několik metrů dále a nemohl tedy tzv.„ to“ chtít koupit, není námitka důvodná. Není totiž pravdou, že by v té době neexistoval žádný pozemek, o kterém by mohla být řeč. Jednalo se o pozemek, který do té doby právní předchůdce žalobců užíval jako výběh pro slepice. Není také pravdivé tvrzení žalobců uvedené v jejich závěrečném návrhu, že předmětný pozemek (přičemž se mohlo jednat pouze o část tohoto pozemku) drželi žalobci od podzimu 1979 do roku 2020. Již v roce 2016 probíhala mezi nimi jednání týkající se tohoto pozemku. Nebyla shledána ani o nepřerušenost doby jimi tvrzené držby.

51. Jelikož odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, znovu rozhodoval o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) před soudy obou stupňů. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce za řízení před soudem prvního stupně vyčíslil náklady řízení na částku 85 092 Kč Odvolací soud přezkoumal tento požadavek žalovaného, který uplatnil ve svém podání ze dne 14. 4. 2023 a dospěl k závěru, že ne všechny náklady požadované žalovaným je možno přiznat, neboť se nejedná o náklady, jejichž opodstatněnost vyplývá ze spisu a soudu nebyly doloženy. Jedná se o úkony v podobě porad s klientem dne 1. 11. 2021, 4. 5. 2022. Otázka nákladů řízení je sice ovládána zásadou oficiality, ale nelze přiznat jiné náklady, než které vyplývají ze spisu či jsou doloženy a jelikož se jedná o náklady v souvislosti se zastoupení žalovaného zástupcem, neplatí také povinnost soudu vyzývat účastníka k doplnění nákladů řízení ve smyslu ust. § 118a odst. 4 o. s. ř. Zároveň také nebyla přiznána odměna za podání žalovaného ze dne 19. 11. 2021, když tímto podáním žalovaný upřesnil skutková tvrzení a své důkazní návrhy. Plnil tedy své povinnosti v rámci toho, aby jeho nároku bylo vyhověno. Ten samý argument platí pro podání žalovaného ze dne 11. 5. 2022, ve kterém žalovaný stručně reagoval na argumentaci žalobců o nevěrohodnosti vyslechnutého svědka [ulice]. Takové vyjádření mohlo být součástí dalšího jednání, které bylo nařízeno. Žalovanému tedy nebyly přiznány náklady řízení za účtované čtyři úkony právní pomoci včetně tomu příslušejících režijních paušálů. Za řízení před soudem prvního stupně byla žalovanému přiznána odměna za sedm a půl úkonu po 5 600 Kč (3 100 Kč + 2 500 Kč), jedná se tedy o částku 42 000 Kč s připočtením režijních paušálů ve výši 2 400 Kč, cestovného za jízdu k soudu v [obec] z [obec] a zpět dne 2. 11. 2021 a 16. 12. 2021 osobním vozidlem [anonymizována tři slova] – viz podání ze dne 14. 4. 2023, [registrační značka] (4 x 19 km, 76 km) při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km dle VTP vozidla, 1 l nafty a 27,20 Kč dle vyhlášky MPSV pro rok 2021, při průměrné ceně za 1 km 1,66 Kč (náhrada za 1 km jízdy 4,40 Kč) ve výši 461 Kč, cestovného dne 5. 5. 2022, 14. 6. 2022 a 30. 6. 2022, stejným vozidlem, celkem 114 km při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km, ceně nafty 1 l a 47,10 Kč podle vyhlášky MPSV č. 116/2022 Sb., průměrné ceně za 1 km 2,87 Kč, náhrada za 1 km jízdy 4,70 Kč v celkové výši 863 Kč a ztrátě času na uvedených cestách za deset započatých půlhodin a 100 Kč ve výši celkem 1 000 Kč. K těmto částkám je nutno připočíst 21 % DPH. Celkem náklady představují částku 46 724 Kč, ke které je nutno připočíst 21 % DPH z této částky, tj. 9 812 Kč, a za řízení před soudem prvního stupně byla žalovanému přiznána částka 56 536 Kč.

52. Za náklady řízení před odvolacím soudem byla žalobci přiznána částka za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to za odvolání a za čtyři úkony v podobě účasti u soudu po 5 600 Kč. Za poradu s klientem dne 20. 9. 2022 nebyla žalovanému přiznána odměna za právní zastoupení ze stejných důvodů, jako je uvedeno v případě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Jde tedy o pět úkonů právní pomoci po 5 600 Kč, pět režijních paušálů, dále cestovné v souvislosti s výslechem svědka v [obec] dne 21. 3. 2023 osobním vozidlem [anonymizována tři slova] [registrační značka], za cestu z [obec] do [obec] a zpět (2 x 28 km), při průměrné spotřebě 9 l /100 km dle VTP vozidla, ceně 1 l benzínu 45,20 Kč podle vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb., průměrné ceně za 1 km 4,7 Kč, náhradě za 1 km jízdy 5,20 Kč, tedy 519 Kč, náhradě na ztrátu času v souvislosti s cestou do [obec] za čtyři započaté půlhodiny a 100 Kč ve výši 400 Kč Náklady řízení před odvolacím soudem byly tedy žalovanému přiznány ve výši 36 807 Kč (30 419 Kč + 6 388 Kč – 21 % DPH), což je 36 807 Kč a k tomu je ještě nutno připočíst 5 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku z odvolání. Náklady před odvolacím soudem tedy představují částku 41 807 Kč.

53. Žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 98 343 Kč Lhůta k zaplacení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení