10 Co 305/2025 - 478

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Tomáše Hodného a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně [jméno FO], narozené dne [datum], bytem [adresa], právně zastoupené [jméno FO], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému [jméno FO], narozenému dne [datum], bytem [adresa], právně zastoupenému [jméno FO], advokátem se sídlem [adresa] o 610 921 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 7. 2025, č. j. 13 C 78/2023-417, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 8. 2025, č. j. 13 C 78/2023-447, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výrocích I. a II. potvrzuje, b) ve výroku III. mění potud, že výše soudního poplatku činí částku 6 110 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje, c) ve výroku IV. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 226 372,36 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje, d) ve výroku V. zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 22 460 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno FO], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 610 921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 248 421 Kč od 1. 1. 2023 do 13. 3. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 610 921 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku 3 654 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích soudní poplatek ve výši 22 407 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 330 212 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 Co 427/2024 (výrok V.). Okresní soud již v pořadí druhým rozsudkem rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení náhrady škody ve výši 2 240 651 Kč na ztížení společenského uplatnění a na náhrady nákladů znalečného ve výši 7 770 Kč spolu s konkretizovaným úrokem z prodlení z těchto částek. V žalobě uvedla, že [Anonymizováno] Žalobkyně podrobně popsala svoji újmu spočívající ve zhoršení řady stránek svého osobního i pracovního života, odkázala na tzv. bodové a finanční ohodnocení trvalých následků, jak byly zjištěny a popsány ve znaleckém posudku znalce [jméno FO], za jehož vypracování žalobkyně zaplatila částku 7 770 Kč, jejíž náhradu rovněž požaduje. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, poukazoval především na spoluzavinění žalobkyně na vzniklé škodě, [Anonymizováno] Dále též rozporoval výši požadované škody, kterou podle jeho názoru žalobkyně nedoložila žádnými způsobilými důkazy, má za to, že její zdravotní stav z pohledu trvalých následků po útoku není natolik špatný, pokud se žalobkyně aktivně věnuje sportu a cestování. Okresní soud na základě rozsáhlých důkazních návrhů účastníků provedl velmi podrobné dokazování, zabýval se [Anonymizováno], podrobně se věnoval průběhu a výsledkům celé řady občanskoprávních řízení vedených mezi účastníky nebo jejich rodinnými příslušníky před Okresním soudem v Litoměřicích ve sporech o vrácení daru, neoprávněné užívání nemovitostí či náhrady škody při odstranění staveb. Provedl také důkaz znaleckým posudkem o rozsahu ztížení společenského uplatnění žalobkyně vypracovaným znalcem [jméno FO], a znalce při jednání vyslechl. Podrobně vyslechl žalobkyni k okolnostem [Anonymizováno] a zejména k rozsahu jejích zdravotních omezení popsaných v žalobě, k témuž vyslýchal i svědky z okruhu blízkých rodinných příslušníků účastníků. Za nadbytečné pak okresní soud považoval další navržené důkazy, zejména výslechy svědků, kteří [Anonymizováno], obdobně neprovedl také výslechy znalců [Anonymizováno]. Po takto provedeném dokazování rozhodl okresní soud dne 9. 2. 2024 rozsudkem, č. j. 13 C 78/2023-297, tak, že žalobě zcela vyhověl, resp. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 000 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení a k zaplacení soudního poplatku v tam uvedených částkách. K odvolání žalovaného zdejší odvolací soud usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. 12 Co 427/2024-378, tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytknul jak nepřípustné opisování obsahu všech ve věci provedených důkazů v odůvodnění rozsudku, tak i nesprávné překročení žalobního návrhu a konečně i absenci jednoznačného skutkového závěru po zhodnocení provedených důkazů a jeho právní posouzení.

2. V obnoveném řízení před okresním soudem bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení částečně pravomocně zastaveno co do nároku na zaplacení částky 1 637 500 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení z této částky, když žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila provedením jednostranného zápočtu uplatněné pohledávky proti vzájemné pohledávce žalovaného vzešlé z pravomocného rozsudku ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Okresní soud nevyhověl návrhu žalovaného na doplnění dokazování provedením jeho účastnického výslechu a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Na podkladě již dříve provedeného dokazování dospěl k závěru, že se žalovaný dopustil vůči žalobkyni [Anonymizováno], čímž žalobkyni způsobil tam podrobně popsané poškození zdraví. To se následně negativně projevilo ve zhoršení jejího duševního zdraví a ve snížení jejích schopností a možností v oblasti běžného života, tedy ve formě zdravotních omezeních popsaných v závěrech znaleckého posudku znalce [jméno FO], který míru snížení její možnosti zapojení do společnosti stanovil v rozsahu 14,8 % oproti stavu před útokem žalovaného, čemuž podle metodiky Nejvyššího soudu odpovídá odškodnění ve výši 2 240 651 Kč. Okresní soud převzal uvedené závěry znalce do svých skutkových závěrů, když i ve spojení s dalšími provedenými důkazy poskytuje přesvědčivý podklad pro rozhodnutí soudu o uplatněném nároku. Neshledal žádné důvody pro korekci takto stanovené výše náhrady, nepřisvědčil ani námitce žalovaného o spoluzavinění žalobkyně na vzniklé újmě [Anonymizováno]. Takové jednání podle názoru okresního soudu žalovaný ani řádně nekonkretizoval, ani nebylo v řízení prokázáno v konkrétní podobě, nadto podle již vysloveného právního názoru odvolacího soudu ani existence řady majetkových a obdobných sporů nemůže pojmově zakládat spoluzavinění poškozené na vzniklé újmě na zdraví způsobené [Anonymizováno]. Důvodnou neshledal ani námitku žalovaného, že míra snížení společenského uplatnění žalobkyně po útoku žalovaného nedosahuje tak významné intenzity, pokud byl zdravotní stav žalobkyně před útokem a po něm řádně důkazně doložen (včetně vyšetření znalcem) s tím, že u žalobkyně v době před útokem žalovaného žádné následně zjištěné zdravotní obtíže neexistovaly.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud uplatněný nárok zejména podle § 2911 ve spojení s § 2958 občanského zákoníku a uzavřel, že v řízení byla prokázána jak konkrétní újma na zdraví žalobkyně, tak i porušení právní povinnosti na straně žalovaného a rovněž i existence příčinné souvislosti mezi tímto porušením a újmou na straně žalobkyně, aniž by současně byly zjištěny jakékoli liberační důvody či existence spoluzavinění žalobkyně na vzniklé újmě. V té souvislosti okresní soud akcentoval závažnost [Anonymizováno] jednání žalovaného směřujícího proti životu a zdraví žalobkyně ve srovnání s existencí konfliktních rodinných vztahů majících původ ve sporných majetkových dispozicích a souvisejících sporech vedených mezi účastníky v jiných soudních řízení a uzavřel, že ani existence takových sporů není (pojmově) způsobilá založit spoluodpovědnost žalobkyně na vzniklé újmě. Její rozsah (s odkazem zejména na závěry znalce [jméno FO]) stanovil podle procentuálního vyjádření vyloučení žalobkyně ze zapojení do životních činností definovaných ve shora odkazované metodice, což při snížení o 14,8 % odpovídá náhradě ve výši 2 240 651 Kč (při zvažované rámcové základní částce 15 135 600 Kč odpovídající čtyřsetnásobku přepočtené průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za rok 2022), na jejíž zaplacení má žalobkyně vůči žalovanému právo. Za situace, kdy byla žaloba v rozsahu částky 1 637 500 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení z této částky vzata zpět a řízení v tomto rozsahu zastaveno, shledal okresní soud nárok žalobkyně důvodným co do částky 610 921 Kč s přináležejícím zákonným úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, resp. po uplynutí tam stanovené lhůty k plnění. Náklady vynaložené žalobkyní za znalecký posudek znalce [jméno FO] přiznal okresní soud s odkazem na ustanovení § 513 o. z. Procesně neúspěšnému žalovanému uložil podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení sestávající z odměny a náhrad jejího právního zástupce z řad advokátů podle advokátního tarifu, a to přímo k rukám žalobkyně, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak také povinnost nahradit státu náklady spojené s vyplaceným znalečným a podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích také odpovídající soudní poplatek spojený s podáním žaloby, ve vztahu k níž je žalobkyni přiznáno zákonem osvobození od placení soudních poplatků. Samostatným výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů předchozího odvolacího řízení, v němž neshledal procesní úspěch žádného z účastníků. Opravným usnesením ze dne 21. 8. 2025 okresní soud uvedl do souladu s žalobním požadavkem přesnou specifikaci zákonného úroku z prodlení jako příslušenství přiznaného nároku.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýká, že i v pořadí druhém rozsudku vyšel z nesprávných skutkových zjištění a věc také nesprávně právně posoudil, přičemž nedbal ani výtek odvolacího soudu poukazujících na nesrozumitelnost obsáhlého odůvodnění, které je z tohoto důvodu nepřehledné a nepřesvědčivé. Opětovně v napadeném rozsudku absentuje jednoznačný závěr o naplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu žalobkyně na zdraví, jak byla v žalobě uplatněna, okresní soud se zaměřil zejména na zjišťování výše újmy a dostatečným způsobem nezkoumal, v jakém rozsahu skutečně doznal zdravotní stav žalobkyně všech změn, které v žalobě tvrdí, zejména pak nevzal v potaz její zdravotní stav v době před předmětnou událostí. Nesprávně pak aplikoval i metodiku Nejvyššího soudu ČR k otázce určení míry poškození zdraví, pokud nezobjektizoval lékařské závěry a neoddělil je od právního posouzení, k němuž však znalec není povolán. Veškeré závěry znaleckého posudku tak okresní soud nekriticky převzal jako podklad pro své rozhodnutí, které z uvedeného důvodu koliduje s ustálenou judikaturou (usnesení NS ČR ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017). [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Pokud okresní soud rezignoval na potřebu objasnění tohoto jednání žalobkyně směřujícího proti osobě žalovaného, nedostatečně se tak vypořádal s jeho procesní obranou. Žalovaný proto nepovažuje za správný ani názor odvolacího soudu, který ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že na pozadí předmětného útoku stály pouze majetkové spory účastníků, jimiž se žalovaný měl snažit ospravedlnit své [Anonymizováno] jednání. Tak tomu podle názoru žalovaného není, pokud by se okresní soud dostatečným způsobem věnoval tvrzením žalovaného o skutečné motivaci jeho [Anonymizováno] jednání, nepochybně by dospěl k závěrům, které by odůvodňovaly vyslovení významné míry spoluúčasti žalobkyně na způsobené újmě. Za situace, kdy se okresní soud uvedenou otázkou nezabýval v celém rozsahu odpovídajícím tvrzením žalovaného, nemůže napadený rozsudek pro nedostatek důvodů obstát a je namístě jej (ze všech shora uvedených důvodů) zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlas žalovaného směřuje také proti nákladovému výroku, v němž okresní soud postupem (mimo jiné) podle § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení v situaci, kdy pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady. Vzala-li totiž žalobkyně v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 637 500 Kč, pak se tak stalo z důvodů nezávislých na vůli žalovaného (odkazem na jednostranné započtení vzájemných pohledávek). Zkoumá-li soud při zpětvzetí žaloby procesní zavinění na zastavení řízení, pak součástí jeho závěru musí být zjištění, zda žaloba byla podána důvodně a zda důvodem pro její zpětvzetí bylo chování žalovaného. Pokud bylo příčinou zpětvzetí žaloby chování jiné osoby nebo chování obou účastníků, nelze podle judikatury Nejvyššího soudu ČR podle tohoto ustanovení postupovat (ve věci sp. zn. 33 Cdo 2890/2017 dovolací soud dovodil, že v případě uzavření dohody o narovnání ve věci sporného nároku nejde o výlučné chování žalovaného a postup podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. není namístě). Odůvodnila-li žalobkyně v posuzované věci částečné zpětvzetí žaloby jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek, tedy jednáním, na němž se žalovaný žádným způsobem nepodílel, pak tím spíše nemůže jednostranné jednání žalobkyně vést k závěru, že důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby bylo výlučné jednání žalovaného. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítne.

5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že s ním nesouhlasí, žalovaný v něm podle jejího názoru z větší části pouze opakuje již dříve uplatněné námitky, které však již dříve nebyly odvolacím soudem shledány důvodnými. Okresní soud v napadeném rozsudku odstranil vytýkané nedostatky stran řádného vymezení zjištěného skutkového stavu věci a obsahuje také jednoznačný právní závěr o naplnění hmotněprávní normy zakládající žalobou uplatněný nárok. Byť okresní soud zopakoval obsáhlé pasáže dílčích skutkových zjištění vyplývajících z jednotlivých provedených důkazů, jsou jeho závěry po skutkové i právní stránce úplné a věcně správné. Okresní soud se vypořádal i s namítaným spoluzaviněním žalobkyně na vzniklé újmě, a to zcela v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu, a důvodně nepřisvědčil námitce žalovaného o spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě. Žalobkyně nesouhlasí ani s údajně nesprávným posouzením otázky náhrady nákladů řízení, zdůrazňuje, že jednostranné započtení pohledávek je i z hlediska judikatury Nejvyššího soudu ČR náhradním způsobem splnění dluhu, a to i proti vůli dlužníka, což z hlediska procesního zavinění na zastavení řízení v uvedeném rozsahu nutně vede k závěru, že důvodem částečného zpětvzetí žaloby bylo jednání, které je přičitatelné k tíži žalovaného dlužníka, nikoli k tíži žalobkyně (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). Okresnímu soudu lze vytknout toliko nesprávné oddělení rozhodování o náhradě nákladů předchozího odvolacího řízení, které měly být přiznány žalobkyni jako procesní straně, která měla v řízení plný procesní úspěch. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů za celé řízení předcházející vydání napadeného rozsudku a také náhradu nákladů odvolacího řízení a výrok V. napadeného rozsudku aby zrušil.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Přistoupil-li přesto ke změně závislých výroků o nákladech řízení a soudním poplatku, stalo se tak na základě níže uvedených důvodů.

7. Odvolací soud považuje za potřebné nejprve uvést, že napadený rozsudek okresního soudu již netrpí deficitem způsobujícím jeho nepřezkoumatelnost, neboť okresní soud v novém rozhodnutí ve věci řádně uvedl, jakého nároku se žalobkyně domáhala, na základě jakých skutkových tvrzení, v čem spočívala procesní obrana žalovaného, jaké skutečnosti měl okresní soud za nesporné a ke kterým prováděl dokazování. Veškeré důkazy okresní soud řádně provedl a také zhodnotil, a to včetně odůvodnění, proč dalším důkazním návrhům žalovaného nevyhověl, na jejich podkladě učinil jednoznačný závěr o prokázaném skutkovém stavu věci významném z hlediska aplikace právní normy na věc dopadající (§ 2958 o. z.). V té souvislosti se správně zabýval naplněním všech zákonných předpokladů pro vznik odpovědnostního vztahu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a dospěl ke správnému závěru jak ohledně základu uplatněného nároku, tak i ohledně jeho výše. Okresnímu soudu lze pouze vytknout, že se důsledně neřídil pokyny odvolacího soudu, jde-li o nepřípustné opisování ve věci provedených důkazů v odůvodnění rozsudku, když nelze přehlédnout, že se okresní soud opětovně velmi podrobně věnoval nejen skutkovým otázkám, které jsou podstatné pro posouzení důvodnosti žaloby (naplnění jednotlivých prvků odpovědnostního vztahu), ale ve stejném rozsahu věnoval pozornost i skutečnostem, které takovou relevanci nemají (podrobný průběh všech soudních a jiných sporů mezi účastníky), což činí odůvodnění přezkoumávaného rozsudku nepřiměřeně obsáhlým a tím i nepřehledným. Uvedený nedostatek však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, s jehož skutkovými i právními závěry se odvolací soud v celém rozsahu ztotožňuje.

8. Okresní soud si byl především v souladu s ustanovením § 135 odst. 1 o. s. ř. správně vědom vázaností výrokovou částí pravomocného odsuzujícího rozsudku v [Anonymizováno], jímž je najisto postavena otázka rozsahu a přímých následků úmyslného protiprávního jednání žalovaného, jde-li o ztížení společenského uplatnění žalobkyně po ustálení jejího zdravotního stavu po útoku žalovaného, vyšel okresní soud nejen ze znaleckého posudku a výpovědi znalce [jméno FO], ale též z lékařských zpráv týkajících se zdravotního stavu žalobkyně. Ta ve své účastnické výpovědi potvrdila rozsah omezení, která u ní po útoku žalovaného přetrvávají, podrobně uvedla též rozsah činností, jimž se věnovala dříve a v nichž je nyní vystavena zdravotnímu deficitu. Tato její výpověď je zcela v souladu jak s obsahem shora uvedeného posudku (znalec sám v tomto směru provedl podrobné vyšetření žalobkyně), tak i s obsahem dalších provedených důkazů (lékařské zprávy, výslech svědka [jméno FO] – manžela žalobkyně). Jde-li o procentuální vyjádření rozsahu zdravotních omezení žalobkyně (14,8 %), pak okresní soud důvodně převzal závěry znalce [jméno FO], který správně aplikoval metodiku stanovenou Nejvyšším soudem ČR k této problematice. Znalec své závěry v posudku přesvědčivě zdůvodnil a následně též stvrdil při svém výslechu před okresním soudem. Stanovení finanční náhrady odpovídající shora uvedenému procentuálnímu omezení rozsahu životních aktivit na straně žalobkyně okresní soud správně posoudil jako otázku právní, k jejímuž zodpovězení je příslušný pouze soud. Jako způsobilý podklad pro úvahu o její výši důvodně vzal základní finanční náhradu vypočtenou znalcem podle shora odkazované metodiky a následně správně zvažoval, zda žalobkyni přiznat náhradu ve sníženém rozsahu, či dokonce náhradu vyšší (při vědomí limitu daného výši žalobního nároku), pokud by to odůvodňovaly okolnosti projednávané věci. Dospěl-li k závěru, že v projednávané věci nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti svědčící pro jakoukoli korekci částky stanovené jako „základní“ náhrady podle metodiky, považuje odvolací soud tento jeho závěr za správný a zcela se s ním ztotožňuje. To platí i ve vztahu k žalovaným namítané spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě podle § 2918 o. z., jíž se domáhá i v nyní projednávaném odvolání. Odvolací soud na tomto místě pro stručnost plně odkazuje na své hodnocení uvedené otázky obsažené v odůvodnění předchozího zrušujícího usnesení (odstavec 11), jde-li o existenci majetkových sporů a neshod mezi účastníky jako zjevně nezpůsobilé skutečnosti, která nemůže založit spoluzavinění žalobkyně na vzniklé újmě na zdraví. Namítá-li žalovaný v odvolání, že takovým důvodem však může být opakované [Anonymizováno], pak ani takové skutečnosti podle názoru odvolacího soudu spoluzavinění na straně žalobkyně založit nemohou. Jednak takové konkrétní jednání žalobkyně nebylo žalovaným - i přes poučení podle § 118a o. s. ř. – dostatečně určitě tvrzeno (co do rozsahu, intenzity a následků), při dokazování nebylo zjištěno a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, avšak i v případě, pokud by tomu tak bylo, nezakládalo by podíl žalobkyně na vzniklé újmě. Judikatura Nejvyššího soudu ČR totiž předpokládá pro vznik spoluzavinění poškozeného v typově obdobných případech jednání poškozeného se zcela odlišnou intenzitou škodlivého následku a především jednání ve zcela blízké časové souvislosti s útokem, kupř. vyprovokování útoku předchozím násilným jednáním poškozeného nebo jednání v rozsahu nepřiměřené obrany proti útoku škůdce (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 357/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4228/2007). O žádné takové skutečnosti se v posuzované věci nejednalo, když útok žalovaného byl z hlediska bezprostřední příčiny nevyprovokovaný, [Anonymizováno]. Odvolací soud proto uzavírá, že v posuzované věci žádné důvody pro závěr o spoluzavinění žalobkyně na vzniklé újmě dány nejsou a dány být ani nemohou.

9. Zbývající odvolací námitky žalovaného směřují proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci, jde-li o zjištění uceleného zdravotního stavu žalobkyně v době před útokem, a to z hlediska existence případných zdravotních omezení, jakož i k otázce skutečného rozsahu a intenzity negativních následků v životě žalobkyně, u nichž žalovaný poukazuje na sportovní a další volnočasové aktivity žalobkyně realizované v nedávné době. Uvedené námitky uplatnil žalovaný již v řízení před okresním soudem, který se s nimi velmi podrobně vypořádal a neshledal je důvodnými, přičemž za situace, kdy se skutkový stav věci ani v odvolacím řízení nijak nezměnil, odkazuje odvolací soud na toto podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku (odstavce 101 až 115). Obdobně lze odkázat i na závěry okresního soudu vyjádřené v navazující části odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž okresní soud uvádí důvody, pro které při zjišťování skutkového stavu věci nezohlednil závěry znaleckých posudků vypracovaných v [Anonymizováno], pokud jimi zkoumané otázky nemají pro hmotněprávní posouzení projednávaného občanskoprávního nároku žádný vliv (příčetnost žalovaného a jeho pohnutka k trestnému činu).

10. Vyhověl-li okresní soud žalobě v rozsahu částky 610 921 Kč s konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení, správně vzal v potaz částečné zpětvzetí žaloby, která by jinak byla důvodná v celém uplatněném rozsahu, tedy co do částky 2 248 421 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení, důvodně proto přiznal žalobkyni náhradu v limitu zbývajícího žalobního nároku, přičemž prodlení žalovaného navazující na doručení předžalobní výzvy k plnění správně zohlednil přiznáním zákonného úroku z prodlení, a to ve vztahu k celé původní dlužné částce od 1. 1. 2023 do 13. 3. 2024 a pro následující období již jen ze zbývajícího nároku ve výši 610 921 Kč. Platební povinnost uložil žalovanému v obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, když ani odvolací soud neshledal žádné důvody pro stanovení odlišné lhůty k plnění či k úhradě ve splátkách.

11. Rozhodoval-li okresní soud ve výroku II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení státu, správně přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zohlednil výsledek řízení, v němž žalovaný procesně podlehl ve vztahu k nároku na zaplacení částky 610 921 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení a v němž procesně zavinil zastavení řízení co do nároku na zaplacení další částky 1 637 500 Kč. Uvedenému výsledku odpovídá správně uložená povinnost k plné náhradě nákladů řízení v rozsahu státem vyplaceného znalečného ve výši 3 654 Kč.

12. Okresní soud v souladu se skutečností, že žalobkyně je v řízení osvobozena od soudního poplatku a žalovaný ve sporu procesně podlehl, správně uložil žalovanému ve výroku III. rozsudku podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení, avšak v nikoli ve správném rozsahu. Platí totiž, že v uvedené procesní situaci je výše soudního poplatku odvislá nikoli od předmětu řízení, jak byl vymezen v žalobě, ale od výše plnění, které k tíži žalovaného vyjádřeno v konečném rozhodnutí ve věci samé. V poměrech posuzované věci (vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby a pravomocnému zastavení řízení o částku 1 637 500 Kč) je základem pro stanovení poplatkové povinnosti žalovaného nikoli původně uplatněné částka 2 248 421 Kč, z níž při vyměření soudního poplatku vycházel okresní soud, ale pouze částka 610 921 Kč uložená k zaplacení žalovanému, čemuž odpovídá soudní poplatek ve výši 6 110 Kč (Položka č. 3 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků). Z uvedených důvodů přistoupil odvolací soud k částečné změně výroku III. napadeného rozsudku, a to pouze v rozsahu výše uložené poplatkové povinnosti.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky okresní soud správně zohlednil procesní úspěch žalobkyně ve věci, jakož i procesní zavinění žalovaného na částečném zastavení řízení (aniž by však přesně uvedl odkaz na ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a žalobkyni důvodně přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jejich výši však neurčil správně, neboť vyšel z nesprávné tarifní hodnoty věci pro účely určení výše odměny advokáta za jednotlivé úkony právní služby podle advokátního tarifu. Platí totiž, že ve sporech o náhradu nemajetkové újmy na zdraví je tarifní hodnotu věci podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu nikoli výše nároku uplatněného v žalobě, ale výše plnění, které je žalobci z tohoto právního důvodu přiznáno (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3362/22). V posuzované věci se jedná o částku 610 921 Kč, nikoli o okresním soudem použitou částku 2 248 421 Kč, čemuž odpovídá i odlišná výše odměny za každý z úkonů právní služby, která správně odpovídá částce 10 780 Kč, namísto okresním soudem nesprávně vypočtené částky 17 300 Kč. Odvolací soud pro přehlednost dále uvádí přehled těch úkonů právní služby právního zástupce žalobkyně, které považuje za účelně provedené, včetně vyčíslení příslušné odměny podle advokátního tarifu, jakož i přehled dalších přináležejících náhrad. Jedná se o převzetí zastoupení, zaslání kvalifikované předžalobní výzvy se stručným právním posouzení věci, podání žaloby, doplnění žalobních tvrzení v podání ze dne 2. 5. 2023, účast na jednání okresního soudu dne [datum], dne [datum] (v rozsahu přesahujícím šest hodin), dne [datum] (v rozsahu přesahujícím osm hodin), podání ve věci samé k výzvě okresního soudu ze dne 27. 11. 2023, účast na jednání okresního soudu dne [datum], dne [datum] (v rozsahu přesahujícím šest hodin), podání písemného vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání okresního soudu dne [datum], celkem 20 úkonů s celkovou odměnou 215 600 Kč, k tomu 19 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a jedna režijní náhrada ve výši 450 Kč podle téhož ustanovení advokátního tarifu ve znění po 1. 1. 2025 a náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas za cesty k jednáním okresního soudu ve dnech, v nichž jednání proběhla, a to v celkové výši 4 622,36 Kč (zde odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na podrobné a správné vyúčtování této náhrady obsažené v odstavci 140 odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu, strana 58), celkem 226 372,36 Kč.

14. Odvolací soud v souvislosti s přezkumem výroku IV. o náhradě nákladů řízení nepřisvědčil odvolací námitce žalovaného, který poukazoval na nesplnění zákonem stanovených předpokladů pro postup podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že v případě uzavření dohody o narovnání nelze přičítat k tíži žalovaného, že svým jednáním zapříčinil zastavení řízení pro následné zpětvzetí žaloby. Odvolací soud souhlasí se žalovaným pouze v tom, že z hlediska aplikace shora uvedeného ustanovení je rozhodnou skutečností to, zda se žalobce mimo rámec soudního řízení domohl uspokojení uplatněného nároku či nikoli, resp. zda byla žaloba podána důvodně a k jejímu zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. V posuzované věci je zřejmé, že okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, což je závěr, který sdílí i odvolací soud, za chování přičitatelné žalovanému vedoucí k částečnému uspokojení uplatněného nároku označila žalobkyně jednostranné započtení vzájemných pohledávek účastníků, v jehož důsledku došlo k částečnému zániku její pohledávky v rozsahu částky 1 637 500 Kč. Uvedenou okolnost okresní soud podle názoru odvolacího soudu posoudil správně, pokud uzavřel, že uplatnění námitky jednostranného započtení (tedy nikoli započtení na základě souhlasného projevu vůle obou účastníků) je jednáním, jehož výsledkem je zánik žalobou uplatněné pohledávky v tam uvedeném rozsahu (v němž se obě pohledávky střetly co do jejich výše), přičemž uvedený výsledek nastává nezávisle na vůli dlužníka (žalovaného), jsou-li obě pohledávky k započtení způsobilé. Tak tomu v posuzované věci skutečně je, neboť pohledávka žalovaného vychází z pravomocného rozsudečného výroku ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků a pohledávka žalobkyně na náhradu újmy byla žalobkyní uplatněna v konkrétní výši a žalovaný byl k jejímu zaplacení vyzván v předžalobní výzvě. Obě pohledávky proto způsobilé k započtení jsou, uvedenému závěru nijak nebrání ani limitující ustanovení § 1988 odst. 2 občanského zákoníku, neboť námitka započtení vzešla ze strany žalobkyně (jako osoby oprávněné z pohledávky na náhradu újmy na zdraví), nikoli ze strany žalovaného jako osoby k plnění povinné. Jde-li o chování žalovaného, je z pohledu odvolacího soudu podstatné, zda je výsledek vedoucí k uspokojení nároku žalobkyně přičitatelný výlučně k tíži žalovaného či nikoli. Platí-li, že výslovný projev vůle dlužníka spočívající v zaplacení konkrétní částky věřiteli je jednáním plně přičitatelným k jeho tíži (z hlediska procesního zavinění na následném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby), pak stejný závěr je třeba přijmout i tehdy, pokud se dlužník ocitne v situaci, kdy disponuje proti věřiteli k započtení způsobilou pohledávkou a je vystaven následkům započtení učiněných na základě projevu vůle jeho věřitele právě uplatněním jednostranné námitky započtení. Jak správně uvádí v odvolání žalobkyně, následek spočívající v zániku části započítávané pohledávky nastává nezávisle na vůli žalovaného, tedy i proti jeho vůli, což uvedený způsob uspokojení nároku žalobkyně staví na roveň reálnému zaplacení téže finanční částky. Lze proto uzavřít, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem je to skutečně žalovaný, kdo ve shora uvedeném rozsahu nese procesní zavinění na zastavení řízení a je z tohoto důvodu povinen hradit jeho náklady.

15. Pokud okresní soud ve výroku V. napadeného rozsudku samostatně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky ve vztahu k dílčí části řízení spočívající v předchozím odvolacím řízení, pak si zcela nesprávně a v rozporu s ustanovením § 224 odst. 3 o. s. ř. vyložil pokyn odvolacího soudu obsažený v předchozím zrušujícím usnesení o povinnosti rozhodnout také o nákladech řízení za tuto část řízení. Platí totiž, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozhodnutí, jímž se u něj řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), přičemž skončí-li odvolací řízení zrušením meritorního rozhodnutí, je evidentní, že tím sice skončila uvedená fáze řízení před odvolacím soudem, nikoli však řízení samotné, v němž musí soud prvého stupně opětovně ve věci rozhodnout. K datu opětovného rozhodnutí soudu prvého stupně je přitom povinen posoudit otázku procesního úspěchu ve věci samé a podle ní v souladu s ustanovením § 142 o. s. ř. rozhodnout, který z účastníků bude mít právo na náhradu nákladů celého řízení, tedy i za procesní úkony učiněné za odvolacího řízení, jehož výsledkem nebylo meritorní, ale pouze procesní rozhodnutí (zrušení rozsudku není procesním úspěchem žádného z účastníků, neboť procesní úspěch se poměřuje výsledkem řízení ve věci samé; kasační rozhodnutí otázku důvodnosti uplatněného nároku - věc samou - ve svém výroku však nijak neřeší). Lze proto uzavřít, že okresní soud neměl takto postupovat a samostatným výrokem neměl rozhodovat o části náhrady nákladů řízení, nadto s argumentací zcela se míjící s procesněprávním posouzením uvedené otázky. Uvedený výrok V. proto odvolací soud jako nadbytečný a nesprávný zrušil, když náhrada nákladů za předchozí odvolací řízení byla posouzena jako nedílná součást všech nákladů řízení předcházejícího vydání napadeného rozsudku, a to v souvislosti s přezkumem výroku IV. napadeného rozsudku.

16. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, ve výroku III. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že výši soudního poplatku, který má zaplatit žalovaný, určil částkou 6 110 Kč, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil, ve výroku IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že výši náhrady nákladů řízení, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit k rukám jejího právního zástupce, stanovil v částce 226 372,36 Kč, jinak jej v tomto výroku rovněž jako věcně správný potvrdil, a ve výroku V. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil, když uvedený výrok neměl být vůbec vydán.

17. V řízení před odvolacím soudem žalovaný se svým odvoláním neuspěl, je proto povinen nahradit žalobkyni náklady, které vynaložila v souvislosti s řízením o podaném odvolání (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení přitom neshledal žádné důvody pro snížení či odepření této náhrady postupem podle § 150 o. s. ř., ostatně ani účastníci k této otázce sami žádné skutečnosti neuváděli. Náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně představují odměnu a náhrady právního zástupce z řad advokátů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Advokátu žalobkyně náleží odměna za dva úkony právní služby spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a v účasti na odvolacím jednání dne [datum], a to ve výši 10 780 Kč za úkon (podle § 7 bod 6 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu při tarifní hodnotě věci 610 921 Kč), k tomu dvě paušální náhrady ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), celkem 22 460 Kč; zbývajících nákladů odvolacího řízení se právní zástupce žalobkyně výslovně vzdal. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).