10 Co 317/2021-323

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [územní celek], [IČO] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 511 543 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 15 C 100/2017-280, ze dne 18. 10. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 72 351 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 2 511 543 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení ve výši 8,05 % za období od 27. 8. 2017 do zaplacení), a to výrokem I. Výroky II. a III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, která odpovídá nákladům žalovaného potřebných k účelnému bránění jeho práva před soudem, jejíž výše a lhůta pro zaplacení budou stanoveny v samostatném usnesení po právní moci tohoto rozsudku a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chebu na náhradě nákladů řízení částku odpovídající zcela nákladům vynaloženým soudem na dokazování přiznaným zvláštním rozhodnutím, jejíž výše, lhůta pro zaplacení a další platební údaje budou určeny v samostatném usnesení po právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který v odvolání namítl, že soud úplně nezjistil skutkový stav věci, neprovedl navržené důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a tedy i nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobce vytkl soudu, že nepřihlédl k obsahu jeho podání ze dne 29. 5. 2020, kde žalobce doplnil svá skutková tvrzení a s nimiž ani znalec nebyl seznámen. Zde žalobce uvedl, že uplatňuje škodu za ušlý zisk, která je majetkovou újmou z každodenního provozu spočívajícího v tom, že u žalobce v důsledku škodné události nedochází k rozmnožení majetkových hodnot, které by se mohlo očekávat v případě pravidelného běhu věcí. Žalobce předpokládal, že bude provozovat pronajatý objekt k účelu, ke kterému je upraven a stavebně určen. Bude provádět výrobu a prodej oplatek, výrobu a prodej teplých jídel a poledního menu, výrobu a prodej cukrářských výrobků, výrobu a prodej zmrzliny, prodej cukrovinek, bude provozovat restauraci a kavárnu. Znalec přitom vychází ze skutečnosti, že není zřejmé, jak žalobce by chtěl dané nemovitosti provozovat.

3. Výši škody žalobce uplatnil na základě znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Tento posudek byl vyhotoven dvěma znalci [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Naproti tomu soudem označený revizní posudek je postaven na závěru jediného znalce, který neměl prostor pro důkladné promyšlení svého závěru, když je postaven pouze na okamžitém vyjádření před soudem. Revizní posudek je nedostatečný a neúplný, neboť znalec nebyl seznámen s veškerými tvrzeními žalobce. Žalobce se ohradil proti závěru soudu, že byl vypracován revizní znalecký posudek a poté proveden výslech znalce. Ze zprávy tohoto ústavu jednoznačně vyplynulo, že ústav uvedl, že není schopen ve věci vypracovat znalecký posudek tak, aby splňoval náležitosti vyplývající z právních předpisů. Ostatně soud poukazuje na posudek jediným znalcem při jednání soudu, tedy nikoli ústavu. Znalec má jiný názor na možnost stanovení výše škody, než má znalecký ústav v posudku, který předložil žalobce. Jedná se přitom o vysoce odbornou otázku a měl být proto vypracován řádný revizní znalecký posudek. Jde i o to, že podnikatelský záměr vychází z určité kalkulace výnosů podnikání a nabídce nájemného je pouze představou nájemce, která nemusí být reálná, a podnikání si vyžádá například změny v počtu hostinských míst, sortimentu, v nákladech s podnikáním apod. Podle představy nájemce nelze konstruovat ušlý zisk, neb ten by nebyl objektivní. Objektivní závěry vyplývají ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba]

4. Dále žalobce namítl, že soud prvního stupně odmítl žalobci poskytnout lhůtu pro doplnění tvrzení s argumentací, že žalobce byl již v dostatečném předstihu informován o tom, co je nezbytné tvrdit a prokazovat. Soud odkázal na poučení, které bylo žalobci adresováno při jednání dne 30. 9. 2020, ale žalobce namítl, že při tomto jednání žádné poučení nedostal nebo nedostal řádné poučení. V protokolu z jednání žádné takové poučení zaznamenáno není. Řádné poučení se nedostalo žalobci ani při jednání dne 8. 10. 2021. Ze záznamu z jednání ze dne 8. 10. 2021 vyplývá, že žalobci nebyla stanovena žádná lhůta k doplnění tvrzení a nedostalo se mu také poučení o tom, jak je třeba doplnění provést. Pouhý odkaz na rozhodnutí nadřízeného soudu je podle žalobce nedostatečný.

5. Dále žalobce namítl, že soud měl provést dokazování výslechem svědka – bývalého starosty, který z rozhovoru se žalobcem je obeznámen s tím, jak tento chtěl podnikat v pronajatých prostorách tak, aby bylo potvrzeno doplněné tvrzení v uváděném podání žalobce.

6. Žalobce v písemném odvolání navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Při odvolacím jednání navrhl žalobce na závěr i změnu rozhodnutí tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno 7. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Uvedl, že s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasí. Podle názoru žalovaného nelze zkoumat výši ušlého zisku, když není v dané době prokázáno najisto, zda vůbec nějaký ušlý zisk žalobci vznikl. Soud prvního stupně podle pokynu odvolacího soudu vyzval žalobce k doplnění tvrzení. Tento se lakonicky vyjádřil nejprve písemně a posléze u ústního jednání zopakoval své tvrzení o svém nároku na ušlý zisk v tom smyslu, že žalobce požaduje škodu za ušlý zisk s tím, že zde zopakoval obsah podání žalobce ze dne 29. 5. 2020, který byl rovněž doslova citován v jeho odvolání (viz druhý odstavec). Podle žalovaného v rámci provedeného dokazování bylo bezpečně prokázáno, že pokud jde o nárok žalobce na ušlý zisk, jednalo se pouze o tvrzené zmaření zamýšleného záměru s tím, že ani tento podnikatelský záměr není řádně tvrzen a specifikován. Žalovaný neměl žádný podnikatelský plán, což vyplývá i ze samotného znaleckého posudku předloženého žalobcem a pouze předpokládal obdobný provoz jako je v současné době. Žalobce se snaží vzbudit dojem, že pro své tvrzení disponuje silnějším důkazním prostředkem, tj. posudkem znalecké společnosti [právnická osoba] s tím, že se [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], byla vypracována pouhá zpráva, ze které vyplývá, že není možné na základě podkladů znalecký posudek vypracovat. Z výslechu znalce vyplynulo, že [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], je renomovanou znaleckou kanceláří, nejedná se tedy o jednoho znalce, jak tvrdí žalobce. Ze zákona č. 254/2019 Sb. vyplývá, kdo může být znaleckým ústavem, s tím, že tyto právnické osoby musí splňovat podmínky stanovené zákonem, tj. vykonávat znaleckou činnost prostřednictvím kvalifikovaných osob (např. znalecké kanceláře budou muset mít alespoň dva znalce oprávněné k výkonu znalecké činnosti v daném oboru a odvětví a specializaci). Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že lze bez dalšího, zejména bez základního podnikatelského plánu vyčíslit ušlý zisk. Nesouhlasí s tím, že součástí vyčíslení ušlého zisku by se mělo vycházet z rozdílu mezi výši nájmu obvyklého v daném místě a čase a nájmu stanoveného v nájemní smlouvě uzavřené mezi žalobce a žalovaným.

8. Pokud žalobce v odvolání namítl, že mu nebyla umožněna lhůta k doplnění tvrzení a důkazů a uvedl, že by navrhl výslech bývalého starosty, který měl být obeznámen s tím, jak chtěl žalobce podnikat, pak podle názoru žalovaného by však maximálně mohl prokázat tvrzený záměr žalobce, nikoli ušlý zisk a už vůbec ne výši ušlého zisku. S ohledem na způsob doplněného tvrzení žalobcem není však co prokazovat. Důležité totiž je, jaké okolnosti tu byly v době, kdy nastala škodná událost, tj. zejména, v jaké přípravné fázi se žalobce nacházel v době, kdy došlo ke škodné události (usnesení Nejvyššího soudu 25 Cdo 237/2011, 25 Cdo 818/2005). Samotný investiční záměr nestačí a není tou okolností, která by při obvyklém sledu události vedla k dosažení zisku.

9. Kromě investičního záměru je zapotřebí i naplnění pravidelného běhu věcí. V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného musí být totiž majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucímu k určitému zisku a nikoli jen tvrzení zmaření zamýšleného podnikatelského záměru. Z tvrzení žalobce, z jeho znaleckého posudku a ze zprávy znalecké kanceláře [anonymizováno 5 slov], vyplývá, že děj, který měl vést k určitému zisku, se zastavil ještě v okamžiku, než vůbec došlo k vypracování byť základního a jednoduchého podnikatelského záměru. Z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z jeho rozhodnutí 25 Cdo 237/2001 vyplývá, že ušlý zisk může představovat zmaření zamýšleného výdělečného záměru, je-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při pravidelném běhu věcí – nebýt škodné události – k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (usnesení NS 25 Cdo 818/2005, usnesení NS 25 Cdo 2973/2005, rozsudek NS 25 Cdo 3586/2006). Z tvrzení žalobce žádné takové tvrzené či reálně dosažitelné okolnosti nevyplývají. Nelze se tedy divit evidentním rozpakům znalecké kanceláře [anonymizováno 5 slov], které byl zadán znalecký úkol vypracování znaleckého posudku na stanovení ušlého zisku a zhodnocení znaleckého posudku vypracovaného společností [právnická osoba] Žalobce nikdy nepodnikal v daných prostorách, nemá za sebou historii podnikání v dané oblasti, nikdy nedisponoval ani příslušným živnostenským oprávněním, neexistuje žádný konkrétní podnikatelský záměr, ze kterého by bylo možné dovodit, jak chtěl nemovitosti užívat, jaké předpokládal zisky, neboť se jedná pouze z jeho strany o slovní ujištění, které nekriticky přijal znalec ([právnická osoba]). Žalobce neměl v rozhodném okamžiku žádné zaměstnance, vybavení, zajištěné dodavatele surovin, vše nutné k provozování tvrzeného záměru. Není správné, pokud je ze strany [anonymizována dvě slova] namítáno, že nemůže být k tíži zadavatele, že předmětné nemovitosti nebyly pronajaty za obvyklou cenu, ale výše ušlého zisku byla vypočítána z rozdílu obvyklého nájemného a zvýhodněného nájemného ve prospěch žalobce (na nezákonnost a nemravnost této části postupovaného posudku již žalovaný upozorňoval). Žalobcem tvrzený skutkový stav nedosahuje ani úrovně tvrzeného zmařeného záměru, což nepostačuje k tomu, aby žalobce uspěl s nárokem na náhradu škody ve formě ušlého zisku, a prokazování výše ušlého zisku je nadbytečné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a jím uplatněným odvolacím námitkám, k vyjádření žalovaného. V průběhu odvolacího řízení žalobce poučil ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř., a to při jednání dne 6. 1. 2022, k doplnění tvrzení a důkazů tak, aby žalobce tvrdil a prokázal, jak chtěl jeho podnikatelský záměr (podání žalobce ze dne 29. 5. 2020) realizovat, jak na něj byl připravený v souvislosti s uzavřenou nájemní smlouvou, jak měl zajištěno oprávnění k činnosti (např. živnostenský list) dle uvažovaného podnikatelského záměru, jaká byla historie jeho podnikatelské činnosti a byl poučen o tom, že pokud tyto skutečnosti nebude tvrdit a neprokáže je, nemůže být ve věci úspěšný. Byl poučen o tom, že k prokázání nároku na ušlý zisk je nutné, aby poškozený prokázal, že nebýt škodné události, dosáhl by uplatněného ušlého zisku s vysokou mírou pravděpodobnosti. Zároveň byl žalobce upozorněn na judikaturu Nejvyššího soudu k této otázce, zejména na rozhodnutí 25 Cdo 237/2011, 25 Cdo 371/2007, 25 Cdo 818/2005 a 25 Cdo 142/2004 Lhůta ke splnění této povinnosti žalobci byla stanovena v trvání deseti dnů od doručení části přepisu zvukového záznamu z odvolacího jednání, která obsahovala poskytnuté poučení.

11. Odvolací soud přistoupil k tomuto poučení, ač si byl vědom toho, že žalobce byl již seznámen s tím, že v žalobě dostatečně netvrdí tvrzení ohledně nároků, které byly znaleckým ústavem oceněny, a bylo také již mu známo, že žalobní tvrzení za dané situace nelze nahrazovat pouze odkazem na důkaz předložený znalecký posudek [právnická osoba] [anonymizováno]. Tento posudek nemohl postačovat, protože nejprve musí být zjištěna konkrétní skutková situace, z níž by bylo možné nárok žalobce dovodit a teprve pak přijde na řadu zkoumání výše nároku. O tomto byl žalobce seznámen v usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 4. 2020, kde také odvolací soud uložil soudu prvního stupně vyzvat žalobce k doplnění žalobních tvrzení tak, aby je konkretizoval ve vztahu k požadované náhradě škody a bylo také poukázáno na poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. Odvolací soud zde uvedl, že cílem je zjistit skutkový stav věci na základě důkazní aktivity stran sporu ohledně uplatňovaného nároku a po právní stránce posoudit, zda žalobce má nárok na náhradu škody a v jaké výši.

12. Žalobce pak, aniž by čekal na výzvu ze strany soudu prvního stupně, případně na poučení ze strany soudu prvního stupně, reagoval svým podáním na č. listu 198 až 199. tj. podáním ze dne 29. 5. 2020, které je několikrát opakováno jak v odvolání, tak ve vyjádření k odvolání, kde žalobce konkretizoval svůj podnikatelský záměr, tj. způsob, jakým chtěl podnikat v pronajatém objektu. Následně měl být žalobce poučen při jednání soudu prvního stupně, ale z obsahu tohoto záznamu (č. listu 267) vyplývá, že k poučení nedošlo. K poučení došlo při posledním jednání, kdy byla věc projednávána (viz č. listu 296), a ač zde sice není uvedeno, že se jedná o poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř., z obsahu poučení vyplývá, že šlo o tento druh poučení a žalobce byl poučen o tom, že pokud nedoplní tvrzení a potřebné důkazy, může být ve věci neúspěšný. Soud prvního stupně nevyhověl žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení, což odůvodnil tím, že nedostatek těchto tvrzení byl deklarován v odůvodnění odvolacího soudu, že na nedostatek těchto tvrzení upozornil i znalec ve svém revizním znaleckém posudku i při výslechu při tomto jednání a že tedy žalobce měl dostatek prostoru pro to, aby všechny potřebná skutková tvrzení uplatnil při tomto jednání.

13. Podle odvolacího soudu, pokud soud přistoupil k takovému poučení, měl žalobci lhůtu k doplnění tvrzení a doplnění důkazů poskytnout. Z ust. § 118a odst. 3 vyplývá, že pokud přistoupí soud k takovému poučení, vyzve účastníka, aby důkazy označil bez zbytečného odkladu. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu musí být účastníkovi řízení poskytnuta možnost doplnit tvrzení či chybějící důkazy. Účelem poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 - 3 je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něj nepříznivého, tedy překvapivého, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy (usnesení NS 32 Cdo 3211/2010 ze dne 29. 3. 2011). Jestliže soud neposkytl řádné poučení podle § 118a o. s. ř., jedná se o zásadní procesní pochybení, k němuž odvolací soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. I když odvolací soud v zásadě souhlasí s tím, že žalobce měl již dostatek času a dostatek prostoru k tomu, aby svá tvrzení doplnil právě v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, na které sám z vlastní iniciativy reagoval, ale na druhé straně musel zohlednit to, že poučení nebylo zcela v pořádku, neboť nebyla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a k doplnění důkazů, a proto postupoval podle ust. § 213b o. s. ř. Tuto poučovací povinnost totiž neplní pouze soud prvního stupně, ale plní ji i soud odvolací. Rozhodne-li totiž soud prvního stupně v neprospěch odvolatele proto, že neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, aniž by bylo poskytnuto řádné poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř., má to za následek, že potřebné poučení je povinen poskytnout vždy odvolací soud, neboť za tohoto stavu věci jsou ve prospěch odvolatele také v systému neúplné apelace, přípustné nové skutečnosti nebo nové důkazy. To platí i tehdy, nastala-li za řízení před soudem prvního stupně koncentrace řízení skončením přípravného jednání nebo prvního jednání ve věci, popřípadě uplynutím lhůty poskytnuté účastníkům k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (viz Komentář občanského soudního řádu, Drápal, Bureš a kol., nakladatelství C. H. Beck). Z citace tohoto komentář také vyplývá, že lhůta je součástí takto poskytnutého poučení. Procesní vada soudu prvního stupně tedy byla postupem odvolacího soudu napravena. Tímto také byla vyřešena jedna z odvolacích námitek žalobce.

15. Soud prvního stupně ve svém rozsudku zhodnotil, že skutečnosti uváděné účastníky, které se týkaly uzavření jejich smlouvy, zveřejnění záměrů, předávání si stanovisek na předmětný spor před zahájením tohoto řízení byly mezi účastníky nesporné a byly prokázány provedenými listinnými důkazy. Tato zjištění také nebyla ani pro soud nová, protože stejné skutkové okolnosti byly projednávány v řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 164/2015, a kde k odvolání rozhodoval Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 8. 2016, č. j. 15 Co 205/2016-143, s tím, že sporné zůstávalo právní posouzení tvrzených skutečnosti o tom, zda žalobci skutečně ušel zisk. Soud prvního stupně dále zrekapituloval průběh celého řízení a odkázal na svůj předchozí rozsudek, kde mezitímně bylo rozhodnuto tak, že nárok žalobce na zaplacení ušlého zisku je dán s argumentací, že nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by vyvolaly nutnost jiného hodnocení ve smyslu § 13 o. z. tak, jak následně věc vyřešil odvolací soud a soud tehdy dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena platně podle § 2201 a že žalovanému vznikla povinnost ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. a přiznal mezitímně žalobci nárok na ušlý zisk dle ust. § 2952 o. z. Odvolací soud rozsudek změnil a dospěl k závěru, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná dle § 588 o. z., protože záměr žalovaného předat předmětné prostory nebyl zveřejněn způsobem, který stanovuje § 39 obecního zřízení. Dále soud prvního v aktuálním rozsudku uvedl, že rozsudek odvolacího soudu neobstál v dovolacím přezkumu, kde se sice Nejvyšší soud ztotožnil s právním závěrem odvolacího soudu o absolutní neplatnosti smlouvy, nikoli však podle ust. § 588 o. z., nýbrž podle ust. § 39 odst. 1 ve spojení s § 41 odst. 3 obecního zřízení, ale dovodil nedostatek posouzení důsledků této neplatnosti. Podle dovolacího soudu odpovídá obec za škodu tímto vzniklou dle § 579 odst. 2 o. z., což odvolací soud neučinil. Odvolací soud dne 2. 4. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil, protože soud prvního stupně se vůbec nezabýval samotnou výší škody a také upozornil právě na nedostatek tvrzení a důkazů ze strany žalobce a postup v tomto směru, který měl soud prvního stupně zaujmout (viz shora).

16. Žalobce pak doplnil, jakým způsobem předpokládal provozovat pronajatý majetek a současně vzal žalobu částečně zpět do částky 30 959 Kč. Předmětem řízení se tedy stala částka 2 511 543 Kč s příslušenstvím. O částku 30 959 Kč s přísl. bylo řízení usnesení soudu prvního stupně zastaveno.

17. Soud prvního stupně poté vyslechl znalce, který vypracoval znalecký posudek předložený žalobcem a poté podle návrhu žalovaného ustanovil znalce k posouzení správnosti těchto znaleckých závěrů. Revizní znalec dospěl k závěru, že nelze dostatečně věrohodně určit výši ušlého zisku s ohledem na chybějící skutkový základ pro takové zjištění. Nebyla totiž dostatečně určitě konkretizována podnikatelská činnost žalobce, kterou by měl provádět. Nebylo možné vycházet z rozdílu nájemného, které bylo sjednáno (neplatnou smlouvou) s žalobcem a další smlouvě s jiným nájemcem.

18. Soud prvního stupně tedy nakonec dospěl k závěru, že pro rozhodnutí bylo podstatné zejména to, že žalobce nekonkretizoval dostatečně podnikatelskou činnost, kterou měl v předmětném nebytovém prostoru provádět. Nebylo zřejmé, z jakého podnikatelského záměru vycházel při kalkulaci výnosů podnikání a nabídce nájemného. Neuvedl, kolik hostinských míst by byl připraven obsloužit, jaký sortiment by nabízel jako cukrovinky (s výjimkou zmrzliny) či jiné produkty v restauraci, jaké by byly jeho náklady s tím spojené, tj. náklady na mzdy zaměstnanců, kuchařů, cukrářů, náklady energií, zařízení cukrárny a restaurace a jaké by byly příjmy z této činnosti, např. jaká marže byla předpokládána s ohledem na nabídku konkurenčních podniků a poptávku v daném místě. Pouhý obecný odkaz na provoz dalšího nájemce v tomto směru jistě nepostačuje, protože tyto potřebné vstupní informace takto nelze zjistit. Z vlastní činnosti (z jiného sporu) je soudu přitom známo, že právě v předmětném nebytovém prostoru byla dalším nájemcem provedena rozsáhlá rekonstrukce s náklady ve stovkách tisíc korun českých. Jestliže tedy žalobce odkazoval na příjmy dalšího nájemce, je zřejmé, že nebyly vzaty v úvahu všechny okolnosti. Tento nedostatek způsobuje nemožnost posouzení vzniku jakéhokoli zisku, nejen jeho výše, jak také namítal žalovaný a jak je zřejmé ze závěru revizního znalce.

19. Dále se soud vyjádřil k procesnímu postupu ve věci ve vztahu k poučovací povinnosti dle § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. Dále vysvětlil, že základem pro odborné posouzení je znalecké posouzení, ale přednostní je výslech znalce (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Jen v odůvodněných případech se soud může spokojit s písemným posudkem. V této věci pak soud znalce vyslechl. Uvedl, že není tedy jasný původ žalobcova nářku nad tím, že soud poučením znalce při jednání nepřípustně povýšil obsah jeho předběžné písemné zprávy na znalecký posudek. To, že znalec při výslechu sdělil stejné hodnocení, již předtím vyjádřil v předběžné písemné zprávě, věrohodnost důkazů nijak nesnižuje. Soud prvního stupně uvedl, že vzhledem ke skutkovým zjištěním měl soud prvního stupně pochybnosti o tom, zda žalobci vznikla jakákoli škoda s tím, že mu žalovaný znemožnil užívat předmětné nebytové prostory, a proto žalobu zamítl.

20. Odvolací soud poté, co byl jím žalobce řádně poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. v návaznosti na skutková zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na právní hodnocení soudu prvního stupně dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

21. Žalobce po poučení odvolacím soudem doplnil svá tvrzení podáním na č. listu 312 a také navrhl k tomu důkazy. V souvislosti s podnikatelským záměrem odkázal na své podání ze dne 29. 5. 2020 s tím, že prioritou jeho podnikání měla být hostinská činnost. Uvedl, že měl osobní bohaté zkušenosti v oblasti gastronomie, nebyl držitelem živnostenského listu k provozu hostinské činnosti. Provozování této živnosti měl zajištěno prostřednictvím odpovědného zástupce (§ 11 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání). Byl dohodnut s panem [jméno] [příjmení], bytem [adresa], držitelem živnostenského listu na předmět podnikání hostinská činnosti na budoucím pracovním úvazku, v jehož rámci měl zastávat funkci provozního a odpovědného vědoucího. Pan [příjmení] [příjmení] měl dlouholeté zkušenosti s provozem hostinské činnosti a slíbil žalobci, že zajistí další personální obsazení restaurace, a to kuchaře a servírku. Na důkaz toho předložil čestné prohlášení [jméno] [příjmení], jeho živnostenský list a jeho vysvědčení o maturitní zkoušce. Dále žalobce učinil podstatné kroky k tomu, aby zajistil vybavení kuchyně restaurace potřebným zařízením a obrátil se na renomovanou firmu [právnická osoba] - vybavení velkokuchyňského zařízení a nechal si předložit závaznou nabídku k novému zařízení kuchyně. Tuto nabídku vyhotovil a zpracoval jednatel společnosti [jméno] [příjmení] 5. 1. 2015. Dále uvedl, že nebyl v oboru gastronomie žádným nováčkem. V letech 1994 – 1997 pracoval jako kuchař, příležitostně číšník v hotelu [anonymizována čtyři slova], [země]. Jelikož se jedná o vzdálenou dobu, nemá o této činnosti žádné písemné doklady, ale tato jeho činnost může být prokázána výslechem svědků, kteří vedle něj též v tomto hotelu pracovali. Navrhl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]. Další pracovní zkušenost v oboru gastronomie prodělal žalobce jako zaměstnanec restaurace [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo]. Tuto restauraci v letech 2003 – 2004 provozovala společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Zde působil na funkci provozního. Na důkaz toho předložil potvrzení společnosti [právnická osoba] a také navrhl svůj účastnický výslech.

22. Odvolací soud v tomto odvolacím řízení provedl k důkazu listinné důkazy předložené žalobcem po poskytnutém poučení (řada důkazů již byla provedena v předchozí fázi odvolacího řízení), tj. čestné prohlášení [jméno] [příjmení], jeho živnostenský list, vysvědčení o maturitní zkoušce a výuční list. Dále provedl k důkazu nabídku z ledna 2015 od firmy [právnická osoba], potvrzení společnosti [právnická osoba] a vyslechl žalobce jako účastníka řízení. Pokud žalobce navrhoval výslech svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tyto důkazy odvolací soud neprováděl. V případě svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z toho důvodu, že se mělo jednat o potvrzení toho, že žalobce pracoval v letech 1994 – 1997 v Německu jako kuchař či číšník, jedná se tedy skutečně o časově velmi vzdálenou dobu a s ohledem na předmět řízení tyto důkazy nemohly mít pro posouzení věci žádný význam. S ohledem na obsah čestného prohlášení [jméno] [příjmení] neprováděl také výslech tohoto svědka, a to ještě v návaznosti na hodnocení účastnické výpovědi žalobce. Svědek [příjmení] v tomto čestném prohlášení uvedl, že jednal s žalobcem o případném zaměstnání v pozici odpovědné osoby v [anonymizována dvě slova] a že mu žalobce nabídl ekonomicky velmi zajímavou spolupráci ve formě provozního vedoucího a odpovědné osoby. [jméno] [příjmení] zde uvedl, že měl kontakt na kvalitního kuchaře a kamarádku servírku; na úklid a mytí nádobí měl žalobce zajištěnu pracovní sílu sám. Dostal nabídku zajímavého finančního ohodnocení a také i ubytování ve firmou žalobce vlastněném a za tímto účelem nově zakoupeném činžovním domě o pěti bytech ve [obec]. S ohledem na poměrně dlouhou dobu do očekávaného předání nebytového prostoru (údajně cca šest měsíců) nedal u svého tehdejšího zaměstnavatele výpověď a čekal na vyzvání. Po nějaké době byl žalobcem informován, že se předání nebytového prostoru komplikuje a někdy v únoru či březnu 2015 z věci údajně sešlo z důvodu nějakého zádrhelu úplně. Jednání s žalobcem proběhla na přelomu roku 2014, 2015.

23. Žalobce dále doložil potvrzení zaměstnavatele vydané společné [právnická osoba] ze dne 7. 2. 2022, který potvrdil žalobci, že pracoval v jejich firmě jako provozní restaurace [anonymizována dvě slova] v období od začátku roku 2003 do začátku roku 2004.

24. Žalobce byl odvolacím soudem vyslechnut jako účastník řízení (§ 131 o. s. ř.) a ve své výpovědi uvedl, že region znal, protože tam má kamarády a často tam jezdil. Chtěl provozovat hospodu a dozvěděl se o výběrovém řízení. Byl se na místě podívat a připadalo mu to lukrativní. Byl se přímo na místě podívat se starostou a ještě s nějakým pánem z města. Prostory si prohlédl a sehnal si odpovědného zástupce pana [jméno] [příjmení]. Složil jistotu. V té době byl tam ještě nějaký předchozí nájemce ve výpovědní lhůtě a on měl tedy čas na to připravit až do jara. Chtěl provozovat restauraci, prodej oplatek, suvenýrů, případně část prostor dát do pronájmu. O příležitosti se dozvěděl od pana [příjmení], majitele společnosti, která provozovala restauraci [anonymizována dvě slova]. On o nabídku neměl zájem a tak mu ji nabídl. Jednalo se o pronájem prostor na kolonádě, což považoval za lukrativní. Informace si sháněl z internetu a dále se ještě pídil po podrobnostech. Prostory byly nabízeny jako celek. Pracovníci z hospodářského odboru města ho odkázali na starostu a od něj věděl, že bude brzy končit stávající nájemník. Sám si zjišťoval tržby restaurací ve [obec] i výši nájmu předchozí nájemců, která byla kolem 700 000 Kč ročně, on nabídl obdobnou částku. Ekonomickou rozvahu neměl pro budoucí podnikání, protože v gastronomii to probíhá tak, že se prostory případně zrekonstruují, nakoupí se zařízení a lidé buď chodí, nebo nechodí. Prostory byl v pěkném stavu, pěkně zařízené, chybělo pouze udělat kuchyni, nijak se to více nemuselo opravovat. Když se v březnu 2015 dozvěděl, že žalovaný považuje smlouvu za neplatnou, pak v té době neměl uzavřeny žádné smlouvy a po informaci z března již v přípravách nepokračoval a obrátil se na právníka. V restauraci [anonymizována dvě slova] pracoval od roku 2003 do roku 2004, poté brigádničil. Vozil víno, gastronomická zařízení a auta. Ve [právnická osoba] je společníkem a v letech 2015 až 2016 byl zaměstnancem po dohodě s účetní. V letech 2015 až 2018 pomáhal rozjíždět dva bary (design, pomoc při rekonstrukci, případně pomoc za barem). Před tímto jednáním o nebytových prostorech se se starostou [obec] neznal, potom ano, starosta mu pomáhal s tím, co má dělat a vídali se pouze u těchto jednání v souvislosti s nebytovými prostory. Společnost [anonymizováno] byla založena v letech 2012 až 2013, od počátku se stejným předmětem činnosti. Předtím neměl žádné vztahy ani obchodní se starostou [obec] O nabídce nájemného 700 000 Kč se dozvěděl od pana [příjmení]. Předchozí nájemkyně mu prostory neukázala, protože tam nebyla při návštěvě přítomna. V provozovně hodlal prodávat i lihoviny, ale koncesi k tomu neměl. Peníze měl připravené, měl připraveno na gastro zařízení asi 1 400 000 Kč a dále tak celkem 2 000 000 Kč. Žalobce vyslovil závěr, že podle jeho názoru by bylo nejjednodušší vyžádat si údaje o způsobu podnikání stávajícího nájemce a tak zjistit výši ušlého zisku žalobce. Finanční prostředky, které měl na podnikání v předmětných nebytových prostorách ve výši 2 000 000 Kč, investoval.

25. Odvolací soud tedy v návaznosti na závěry soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemůže být se svým nárokem na ušlý zisk úspěšný, protože jeho tvrzení a důkazy k těmto tvrzením nepostačují pro přiznání tohoto nároku. Základní otázkou je totiž to, že ze strany žaloby nebyla dostatečně určitě konkretizována podnikatelská činnost žalobce, kterou měl provádět. Žalobci totiž evidentně chybí podnikatelský záměr z doby, kdy hodlal v pronajatých prostorách podnikat a ze kterého by bylo možno dovozovat nárok na ušlý zisk, resp., zda základ tohoto nároku je vůbec dán. Žalobce v předmětných nebytových prostorech nikdy nezačal podnikat. Prohlídka byla pouze jednou za přítomnosti starosty, žalobce neměl zpracován žádný podnikatelský záměr, neměl ani žádnou ekonomickou kalkulaci provozu v těchto pronajatých prostorách. Žalobce nevynaložil žádnou skutečnou částku, např. v souvislosti s náklady na přípravu podnikání, když z této skutečné škody by bylo možno usuzovat na případné podnikání, jeho rozsah a vážnost takového úmyslu. Ze strany žalobce se tedy jedná pouze o tzv. hypotetický ušlý zisk, kterého by mohl dosáhnout v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných k podnikání tak, jak byly nastaveny následně neplatnou nájemní smlouvou s ohledem na činnost, kterou měl dle nájemní smlouvy provádět. Je sice obecně známé, že dokázat ušlý zisk je mimořádně obtížné, ale na druhé straně je nutno, aby takto hypoteticky vyčíslený ušlý zisk vycházel vždy z konkrétních okolností, a ušlý zisk pak představuje jakési zprůměrování ziskovosti určitého způsobu podnikání, v němž tedy podnikatel působil či hodlal působit. Hypotetický ušlý zisk je hypotetický právě proto, že žádný reálný neušel. Tyto skutečnosti však musí prokázat poškozený (žalobce). Výše ušlého zisku závisí vždy na skutkových tvrzení poškozeného (žalobce). Významné mohou být tvrzení a důkazy o konkrétních smluvních vztazích, které poškozený již navázal a kterými se připravoval na podnikání, konkrétní podnikatelský záměr, ze kterého lze dovodit rozsah, způsob a charakter podnikání, důležité jsou také například zisky před škodnou události poškozeného atd.

26. V daném případě se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci chybí jasně vymezený podnikatelský záměr z doby, kdy uvažoval o podnikání v pronajatých prostorách. Žalobce ani z žádné předžalobní korespondence ani v žalobě neuvedl svůj podnikatelský záměr a tento pak doplňoval, a to navíc pouze v obecné rovině podáním ze dne 29. 5. 2020. Jedná se však pouze o to, co chtěl žalobce v těchto prostorách provozovat a toto vymezení bylo i důležité z toho důvodu, že v nájemní smlouvě byl předmět činnosti vymezen mnohem širším způsobem. Tento podnikatelský záměr z 29. 5. 2020 nemohl být z těchto časových důvodů znám ani znalecké společnosti [právnická osoba], která zpracovávala posudek, který žalobce v tomto řízení jako důkaz svého nároku předložil. V tomto posudku společnosti [právnická osoba] je uvedeno, že žalobce neměl žádný podnikatelský záměr, žádný podnikatelský plán zpracován, což také žalobce i v průběhu odvolacího řízení potvrdil. Při vědomí toho, že je obtížné prokázat ušlý zisk, byl žalobce ještě odvolacím soudem upozorněn a poučen o tom, že musí tvrdit a prokazovat, že zisk, který žaluje, by mu s největší mírou pravděpodobnosti vznikl. To se však žalobci nepodařilo. Je to z důvodu právě zcela chybějícího podnikatelského záměru, výše ušlého zisku nelze zjistit ani znaleckými posudky, pokud není žádný předchozí konkrétní podnikatelský záměr, není tedy žádný podnikatelský rámec, který tu byl v době, kdy žalobce uvažoval o podnikání a z jeho strany jde pak pouze o obecná tvrzení, kterými nemůže svůj nárok prokázat. V této části se také odvolací soud ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně a hodnocením jeho důkazů (viz bod 12. rozsudku soudu prvního stupně), kde soud prvního stupně uvádí, že žalobce od vydání usnesení odvolacího soudu v podstatě nic zásadního ohledně svého podnikatelského záměru nedoplnil, nebylo možné v tomto směru nic revizně přezkoumávat. Pokud nebyl tvrzen a prokázán skutkový základ pro zjištění ušlého zisku, tj. podnikatelský záměr žalobce, bylo by další znalecké zkoumání hypotetického ušlého zisku nadbytečné, a proto také nepřistoupil k reviznímu znaleckému posudku.

27. Odvolací soud má za to, že pokud skutečně nebyl prokázán vůbec základ nároku, tzn., že žalobce má nárok na zaplacení ušlého zisku, je jakékoli znalecké zkoumání nadbytečné a z tohoto důvodu je rovněž nadbytečné posuzovat sílu znaleckých posudků, případně procesní postup soudu prvního stupně ve vztahu k nařízenému reviznímu posudku.

28. Důkazem o vzniku ušlého zisku nemůže být tvrzení žalobce o tom, že předpokládal obdobný provoz jako je v současné době. I s touto otázkou se soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně vypořádal (viz bod 11.) a s tímto hodnocením i v návaznosti na doplněný skutkový stav se odvolací soud plně ztotožňuje.

29. Pokud jde o hodnocení důkazů před soudem odvolacím, pak tímto bylo zjištěno, že žalobce se obrátil na [jméno] [příjmení], který toto potvrdil, ale nebyla s ním navázána žádná smlouva. Šlo tedy pouze o jakýsi příslib do budoucna ze strany [jméno] [příjmení], který dle předložených listin mohl vykonávat práci odpovědné osoby. Pokud jde o nabídku na nákup gastro zařízení od společnosti [právnická osoba] z ledna 2015, pak opět se jedná pouze o nabídku, která nebyla ani předsmluvně ošetřena, natož aby byla uzavřena smlouva, případně zde uvedena nějaká lhůta k uzavření smlouvy. Z listinného důkazy vydaného společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že v letech 2003 až 2004 žalobce pracoval u této společnosti jako provozní, což ovšem nemůže mít na konečné posouzení také žádný vliv s ohledem na ještě níže hodnocenou podnikatelskou historii žalobce v tomto oboru.

30. Navíc pokud odvolací soud hodnotí výpověď žalobce, pak má za to, že tato výpověď není věrohodná, protože je v ní řada významných rozporů. Žalobce uvedl, že prostory k podnikání byly nabízeny jako celek. Z tohoto řízení však zcela jednoznačně vyplývá a bylo to také důvodem neplatnosti nájemní smlouvy, že záměry pronajmout tyto prostory byly jednak neurčité a byly zveřejňovány postupně. Zveřejněné záměry neobsahovaly najednou všechny nemovitosti, které hodlal žalovaný pronajmout jednou smlouvou (a které doposud jednou smlouvou pronajaty byly), ale vydané záměry vlastně tyto nemovitosti„ rozkouskovaly“ na tři části. V jednom záměru byl zveřejněn záměr obce pronajmout nebytový prostor o výměře celkem cca 143 m2 v budově [adresa] na st. [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] od 1. 5. 2015 (záměry ze dne 21. 7. 2014 a 15. 9. 2014). Další záměr obce o zveřejnění záměru pronajmout pozemkovou parcelu [číslo] o výměře 81 m2 z celkové výměry 2654 m2 v k. ú. a obci [obec] byl zveřejněn dne 16. 10. 2014. Záměr obce o zveřejnění záměru pronajmout zastřešený prostor kolonády o cca 70 m2 na st. [parcelní číslo] o celkové výměře 773 m2 v k. ú. a obci [obec] byl zveřejněn 21. 10. 2014, přičemž předchozí nájemní smlouva se týká celého prostoru, takto pak byla uzavřena i následně s panem žalobcem.

31. Další nesrovnalost jeho výpovědi se týká toho, že v průběhu tohoto řízení již bylo konstatováno, že předchozí nájemkyně měla sjednaný nájem na částku přes 1 300 000 Kč ročně. Žalobce ve své výpovědi uváděl, že věděl o tom, že předchozí nájemné činilo 700 000 Kč ročně. Z tohoto řízení pak také vyplývá, že předchozí nájemkyně měla sjednaný nájem na tuto částku a nebylo také zjištěno, že by nájemné neplatila a nebylo také zjištěno, proč v okamžiku, kdy trval její nájem, měla být připravována nová nájemní smlouva.

32. Žalobce dále ve své výpovědi uvedl, že jednak neměl zpracován žádný ekonomický rozbor a že prostory podle jeho názoru byly v pěkném stavu, pěkně zařízené, chybělo pouze udělat kuchyni a nijak se to více nemuselo opravovat.

33. Toto tvrzení je v rozporu se samotnou nájemní smlouvou, kterou žalobce uzavřel, protože v bodě 5.8 této smlouvy, a která již byla v průběhu tohoto řízení čtena k důkazu opakovaně, vyplynulo, že účastníci se výslovně dohodly, že po dobu, po kterou bude nájemce na své náklady provádět úpravy, opravy a rekonstrukci předmětu nájmu, nebude muset žalobce platit nájemné a bodě 4.2 je výslovně uvedeno, že účastníci prohlásili a činí nesporným, že s ohledem k míře opotřebení předmětu nájmu tento není zcela způsobilý k okamžitému výkonu práva nájmu v souladu se sjednaným účelem nájmu. Účastníci se dohodli, že nájemce je oprávněn na své náklady provést opravy, úpravy a rekonstrukci sjednaného předmětu nájmu tak, aby tento byl způsobilý k výkonu práva nájmu v souladu se sjednaným účelem nájmu. Bylo také zjištěno, že následující nájemce provedl rekonstrukci a i z toho důvodu odkaz na způsob a rozsah podnikání dalšího nájemce ve vztahu k ušlému zisku žalobce nelze z tohoto vycházet. Důležité také z výpovědi žalobce je to, že v podstatě od března 2015 již žádné přípravy na podnikání nedělal.

34. Pokud se jedná o podnikatelskou historii žalobce, z jeho výpovědi a listinných důkazů vyplynulo, že žalobce se pohybuje v oboru restaurací, naposledy však to bylo v roce 2004, kdy pracoval jako provozní v restauraci [anonymizována dvě slova], a to zhruba po dobu roku a čtvrt. Ani před uvažovaným provozováním nebytových prostor ve [obec] bezprostředně nepracoval v tomto oboru a ani následně a nemá k tomu žádné živnostenské oprávnění. Ve své výpovědi také uvedl, že v předchozí době neměl žádné vztahy se starostou, a to ani obchodní, ale následně při čtení čestného prohlášení [jméno] [příjmení] uvedl, že zakupoval činžovní dům od manželky starosty paní [příjmení].

35. Žalobce neměl ani koncesi k prodeji alkoholu. Další okolností, která vyplynula z výpovědi žalobce, bylo to, že údajně měl mít připravenu částku 2 000 000 Kč na provoz dle nájemní smlouvy v těchto prostorách, ale na druhé straně v tomto řízení na samotném počátku v roce 2017 požádal o osvobození od placení soudních poplatků, kde vystupoval jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] s průměrným výdělkem 9 800 Kč měsíčně. Neuvedl, že je společníkem firmy [právnická osoba], neuvedl zde přechozí činnost a na základě neúplných a nepravdivých údajů byl následně soudem prvního stupně osvobozen od placení soudních poplatků.

36. Žalobce tedy neměl smluvně zajištěno ve vztahu k podnikání nic, o tom také nepředložil důkazy, nárok je tedy pouze hypotetický, neboť ve shodě s judikaturou k této otázce, šlo ze strany žalobce o pouhý záměr, který ani nebyl na papíře, nelze ho ověřit a jehož reálnost žalobce nijak neprokázal. Nebyly totiž splněny předpoklady pro pravidelný běh věcí a žalobce sám potvrdil, že již od března 2015 nečinil žádné kroky ve vztahu k přípravě na podnikání v těchto prostorách. Lze souhlasit s názorem žalované strany, že příprava skončila ještě předtím, než by bylo možno uvažovat o vůbec majetkovém přínosu pro žalobce, který by byl podložen existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi při pravidelném běhu věcí. Je nutno zvážit konkrétní kroky žalobce, které učinil, je nutno zvážit i jeho podnikatelskou historii v tomto oboru, tudíž i případnou úspěšnost v daném podnikání, je nutno uvažovat o vážně připravovaném podnikatelském závěru, který v tomto případě nebyl vůbec prokázán a v případě žalobce jde o situaci, kdy nevynaložil v souvislosti s přípravou na podnikání v podstatě nic, kromě tvrzených jízd do [obec], ale na druhé straně bylo zjištěno, že tam měl i nemovitost. Nebyla provedena řádná příprava na provedení budoucího uvažovaného záměru a od března 2015 již sám podle vlastních tvrzení nevyvíjel žádné úsilí. Žalobce pro realizaci svého záměru nic významného neučinil. Žalobce tudíž neprokázal, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti dosáhl zisku, nebýt protiprávního jednání ze strany žalovaného, který zavinil uzavření neplatné smlouvy.

37. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla.

38. Pokud jde o druhou větu citovaného odstavce, v průběhu řízení žalovaný uvedl, že tímto způsobem nebude svoji obranu vést, tzn., že nebude prokazovat, že by žalobce věděl o neplatnosti. Z těchto důvodů také již odstoupil od svého důkazního návrhu výslechem svědka [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení].

39. Pokud jde o důkazní návrh v tomto směru ze strany žalobce, pak tyto důkazy nebyly provedeny s ohledem na to, že svědek [příjmení] měl vypovídat o tom, jak chtěl žalobce podnikat. Taková svědecká výpověď však nemohla nahradit tvrzení žalobce o jeho podnikatelském záměru a i tento důkazní návrh proto nebyl proveden.

40. Právní jednání obce tedy bylo absolutně neplatné ve smyslu ust. § 39 odst. 1, § 41 odst. 3 zákona o obcích a žalovaný tedy odpovídá za škodu vzniklou dle § 579 odst. 2 o. s. ř. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

41. Žalobce neprokázal, že mu vůbec vznikl základ nároku na ušlý zisk v souvislosti s jím tvrzeným podnikatelským záměrem, který specifikoval podáním ze dne 29. 5. 2020 tak, že,,předpokládal, že bude provozovat pronajatý objekt k účelu, ke kterému je upraven a stavebně určen. Bude provádět výrobu a prodej oplatek, výrobu a prodej teplých jídel a poledního menu, výrobu a prodej cukrářských výrobků, výrobu a prodej zmrzliny, prodej cukrovinek, bude provozovat restauraci a kavárnu“, a proto byla jeho žaloba včetně příslušenství zamítnuta. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na výše uvedené konkrétní skutkové okolnosti této věci a jeho závěr vychází z toho, že žalobce i po poučení dle 118a odst. 1 -3 o. s. ř. neprokázal, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti dosáhl zisku, nebýt protiprávního jednání žalovaného. Požadavky na prokázání ušlého zisku kladené na žalobce v tomto řízení byly přiměřené této konkrétní situaci a judikatuře, na kterou byl žalobce rovněž upozorněn (viz bod 10 tohoto odůvodnění). Platí, že zásadně se nenahrazuje ušlý zisk z neuskutečněného záměru, ledaže by žalobce prokázal, že podnikl konkrétní a věrohodné kroky pro jeho uskutečnění.

42. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení tak, že přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a také České republice právo na náhradu nákladů, které platila, ale výši, lhůtu a další platební údaje ponechal do samostatného usnesení po právní moci tohoto rozsudku. O těchto nákladech tedy soud prvního stupně ještě následně rozhodne. I v této části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, protože odpovídá pravidlům pro rozhodnutí o nákladech řízení z hlediska úspěchu mezi účastníky ve vztahu k výroku II. a ve vztahu k výroku III. se rovněž odvíjí od úspěchu jednotlivých účastníků řízení.

43. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a je proto povinen zaplatit úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty představují částku 72 351,42 Kč a sestávají se z 3 úkonů právní pomoci (vyjádření k odvolání a dvě odvolací jednání) po 18 500 Kč (§ 7, bod 6 vyhl. č. 177/96 Sb.), 3 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.), cestovného ve výši 2 194 Kč za dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět dle předloženého technického průkazu a náhradu za promeškaný čas za celkem 6 hodin á 100 Kč (celkem 1200 Kč) v souvislosti s vykonanými cestami k odvolacímu soudu (§ 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. S připočtením DPH ve výši se jedná o celkovou částku 72 351,42 Kč, která byla zaokrouhlena na částku 72 351 Kč Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

44. V souvislosti s účastnickým výslechem žalobce před odvolacím soudem bylo zjištěno, že pokud žalobce žádal o osvobození od placení soudních poplatků, předložil soudu prvního stupně zjevně nepravdivé prohlášení o svých majetkových poměrech a odvolací soud proto dává soudu prvního stupně ke zvážení po případném doplnění aktuální situace žalobce, případně zjištění jeho stanoviska, zda trvá stále na osvobození od placení soudních poplatků, postup dle ust. § 138 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Poučení