10 Co 39/2022-185

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; [anonymizována tři slova] [ulice a číslo], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 130 534 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 15 C 97/2019-158, ze dne 19. 10. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výroku I. a

II.

II. Výrok III. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 143 778 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 671,50 Kč to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 130 534 Kč zastavil. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35 809 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 127 612,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce a žalovaný.

3. Žalovaný se odvolal do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání nejprve zrekapituloval a shrnul řízení před soudem prvního stupně (body 2. až 15.). Odvolání odůvodnil tím, že vytkl soudu prvního stupně, že přes provedení důkazů kromě kupní smlouvy ze dne 4. 5. 2021 a potvrzení o dluzích ze dne 15. 4. 2021 neprovedl hodnocení veškerých důkazů, neuvedl výčet všech sporných skutečností, které byly vymezeny na počátku řízení, žádnou ze sporných skutečností neposoudil a soustředil se pouze na právní a formální stránku věci. Otázku pasivní legitimace nevyřešil soud správně a konformně s platným hmotným právem. Ohledně námitky započtení nesprávně zhodnotil toto jako neurčité a nepoučil za této situace žalovaného, aby toto započtení upřesnil. Bylo porušeno právo na spravedlivý proces a jedná se o rozhodnutí překvapivé. Soud prvního stupně, pokud by totiž již na počátku shledal neurčitost zápočtu pohledávky, nemusel by se vůbec zabývat obranou žalovaného a jeho označenými důkazními návrhy (bod 16. odvolání). Dále namítl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že na kupující příslušenství nepřešlo, není správný. Úroky z prodlení a náklady řízení představují příslušenství pohledávky a v této souvislosti odkázal žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 5406/2007. Bylo na žalobci, aby se postavil k procesnímu nástupnictví žalovaného a navrhl vstup kupujících bytu č. 11 do řízení na místo žalovaného a jestliže tak žalobce neučinil, nese důsledky z toho, že žalovaný již není ve sporu pasivně legitimován. Bylo na správci, aby sdělil kupujícím výši pohledávek na fondech oprav a služeb, včetně uplatněných úroků z prodlení a nákladů řízení. Princip potvrzení je jasný, jde o to, aby kupující nekupoval byt s dluhy. Přestože pak nějaké dluhy přetrvají, jdou již za kupujícím (bod 17.). Dále žalovaný namítl, že není dána pasivní legitimace ani z titulu ručení, princip ručení je totiž založen na tom, že pokud by kupující dluhy nezaplatil SVJ, obrátilo by se SVJ na prodávajícího. Z vyjádření žalobce je ale zřejmé, že podle jeho názoru na kupující žádné dluhy nepřešly, a proto také nevyzval žalobce ke splnění dluhu. A i kdyby se potvrdila premisa soudu prvního stupně, muselo by to znamenat, že žalovaný má vůči kupujícím bytu č. 11 regresní právo (bod 18. odvolání). Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s neurčitostí zápočtu žalovaného s tím, že se jednalo v daném případě o procesní obranu žalovaného, kterou zpočátku soud prvního stupně akceptoval a vymezil ji jako spornou otázku. V rozsudku pak ve výčtu sporných otázek toto soud opomenul. Namísto toho náhle a překvapivě považuje zápočet za neurčitý a v tomto směru opět zopakoval žalovaný to, že měl být poučen dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. (bod 19. odvolání). Žalovaný dále uvedl, že má několik pohledávek z titulu pokuty, nájemného za různá období (viz vyjádření ze dne 14. 9. 2019). V odst. 12. přímo rozvedl konkrétní pohledávku žalovaný za žalobcem, která má hodnotu 280 500 Kč a týká se období srpen 2017 až červen 2019. V rámci odvolání žalovaný doplnil, že přehled transakcí se týkal již i července 2017, neboť v té době zaplatil žalovaný i kauci bytu panu [jméno]. Součet veškerých částek činí 280 500 Kč. Ostatní zmiňované pohledávky již žalovaný nezapočetl. Je tedy nesprávná premisa soudu, že smísil a započetl několik pohledávek z různých titulů. Žalobce započítal pouze pohledávku z titulu nájemného a služeb a pro případ pochybností měl být vyzván k upřesnění (bod 20. odvolání). K otázce zápočtu odkázal žalovaný na ustálenou judikaturu, zejména na usnesení NS ČR, sp. zn. 20 Cdo 3406/2019, 20 Cdo 2560/2019. Ve vztahu k rozhodnutí 20 Cdo 3406/2019 poukázal žalovaný zejména na smysl poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. s tím, že nedostatek takového poučení způsobuje vadu řízení. Účelem poučovací povinnosti je totiž to, aby soud vedl účastníka, kterému hrozí procesní neúspěch, aby svá tvrzení doplnil o sdělení skutkových okolností, které jsou rozhodné. Dále upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 5711/2017, kde Nejvyšší soud shledal nesprávný postup obecných soudů při úvaze o neurčitosti zápočtu. Zde se Nejvyšší soud vyjadřoval k tomu, že podstatné pro odmítnutí této námitky započtení je problematičnost skutkových předpokladů nikoli pochybnost právní. V té souvislosti odkázal ještě na další rozhodnutí 30 Cdo 4204/2014 nebo 28 Cdo 2464/2014 či 22 Cdo 1114/2016. Podle názoru žalovaného je posouzení toho, zda nárok na náhradu škody je dán, je velmi významný (bod 21. až 24. odvolání). Soud prvního stupně nehodnotil důkazy, které provedl, a dále v rozsudku chybí odpověď na sporné skutečnosti. V rozsudku rovněž chybí odůvodnění, jak soud dospěl k částce 35 809 Kč, tedy od kdy a do kdy mělo běžet prodlení. V rozsudku také chybí odpověď na námitku žalovaného, že žalobce řádně nevyzval k úhradě celkového dluhu žalovaného, což mělo vliv na náklady řízení. V závěru označil rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že se žaloba zamítá a žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Proti rozsudku se také odvolal žalobce, a to výhradně do výroku o nákladech řízení s tím, že soud prvního stupně nepřiznal žalobci za veškeré náklady řízení a konkrétně nepřiznal za dva úkony právní pomoci, tj. za poradu s klientem dne 11. 12. 2019 a za změnu žalobního petitu ze dne 15. 12. 2020. Soud v rozhodnutí uvedl, že náhradu nákladů za poradu dne 11. 12. 2019 nepřiznal proto, že žalobce nedoložil, že tato porada proběhla. Zástupkyně žalobce převzala výzvu soudu, aby doložila schůzku s klientem 22. 11. 2021 a stejný den převzala i rozsudek soudu. Dříve výzvu nemohla převzít, protože od 11. 11. 2021 do 19. 11. 2021 měla dovolenou, byla v Egyptě, odkud se vrátila 18. 11. 2021 a na důkaz tohoto předložila letenku a voucher. Žalobkyně předložila potvrzení předsedy žalobce, že proběhla schůzka za účelem vypracování vyjádření pro soud. Toto vyjádření ze dne 20. 12. 2019 je obsáhlé, má čtyři strany. Dále žalobce nesouhlasil s tím, že mu soud nepřiznal náhradu za změnu žalobního petitu ze dne 15. 12. 2020. Žalobce totiž nemohl v té době ještě zohlednit výsledky vyúčtování služeb za rok 2018. Žaloba byla podána 1. 4. 2019 a vyúčtování bylo provedeno 23. 4. 2019. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby mu byly přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 143 778 Kč.

5. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaného s tím, že podle žalobce zásadní pro průběh sporu bylo to, že žalovaný dne 3. 6. 2021 zaplatil jistinu dluhu. Zaplacením zanikl dluh žalovaného a odpadl předmět sporu a soud již neměl o čem rozhodovat a nebylo nutné zabývat se vytýčenými spornými skutečnostmi. Jistina dluhu byla zaplacena v rámci smluvních ujednání dohodnutých mezi žalovaným a kupujícím. Kupující namísto toho, aby celou dohodnutou kupní cenu zaplatil k rukám žalovaného, zaplatil část kupní ceny na účet žalobce, čímž uhradil dluh vůči žalobci. Zaplatí-li žalovaný dluh, který je předmětem řízení, považuje se to za projev toho, že žalovaný přiznává, že dluh měl. Analogicky je nutno postupovat i v této věci. Žalovaný si byl vědom toho, že má vůči žalobci dluh a souhlasil s tím, aby byl dluh uhrazen z kupní ceny. Námitky žalovaného, že soud nesprávně posoudil zápočty, nejsou důvodné. Jelikož žalovaný zaplatil jistinu, není již proti čemu započítávat. Skutečnost, že žalovaný zaplatil jistinu dluhu, prokazuje to, že žalovaný si byl vědom své pohledávky, které chtěl proti pohledávce započíst a byl si vědom toho, že ve skutečnosti neexistují, protože jinak by je neplatil. Požadavek na náhradu škody vznesl žalovaný jako obranu proti žalobě, což po zaplacení dluhu pozbylo smyslu. Žalovaný může uplatnit tento nárok samostatnou žalobou. Podle názoru žalobce nelze usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007, využít, protože se týká zcela jiného problému. Navíc je z roku 2008, tj. z doby, kdy neexistovalo ust. § 1186 o. z. Žalobce v podání ze dne 23. 7. 2021 uvedl, že podle § 1186 o. z. přecházejí na nabyvatele jednotky pouze ty dluhy, které nabyvatel mohl zjistit z potvrzení správce domu a že dluhy, které nabyvatel nemohl zjistit, na nabyvatele nepřecházejí. Stejný výklad je i v ASPI v komentáři Wolters Kluwer k § 1186 v bodě 10. Pokud by měl převodce vůči SVJ či správci dluhy související se správou domu a pozemku, které by nebyly uvedeny v potvrzení, nepřecházely by na nabyvatele a SVJ nebylo oprávněno vymáhat je na nabyvateli jednotky, muselo by je vymáhat po převodci (bývalém vlastníkovi jednotky). Náklady řízení na kupující nemohly přejít už vůbec, neboť tato povinnost vychází z data rozhodnutí konečného, tj. právní mocí rozsudku. Žalobce proto navrhl, aby ve výrocích I. a II. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a byly mu přiznány náklady řízení ve smyslu podaného odvolání včetně nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce, k odvolání žalovaného a vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a po odvolacím jednání, při kterém byly zopakovány listinné důkazy podstatné pro posouzení zásadních otázek v této věci, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a jako důvodné shledal odvolání žalobce do výroku o nákladech řízení.

7. V této věci byla dne 1. 4. 2019 podána žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení peněžní částky z titulu neplnění povinností ze strany žalovaného jakožto vlastníka bytové jednotky a člena žalobce, která se sestávala z dlužných příspěvků do fondu oprav a plateb z titulu poskytovaných služeb spojených s užíváním jeho bytu. Po částečném zpětvzetí a změně žalobního návrhu se předmětem řízení stala částka 130 354 Kč (viz č. listu 120).

8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a proti platebnímu rozkazu ze dne 30. 4. 2019, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit 131 278 Kč s příslušenstvím, si podal odpor a následně se k žalobě vyjádřil. Přiznal, že neplatí částky do fondu oprav a neplatí za služby, přičemž toto jednání odůvodnil tím, že mu dlouhodobě je znemožněno bydlet ve svém bytě, byt pronajímat či jinak s ním nakládat z důvodu havarijního stavu celého objektu – existence dřevomorky a hub a narušená statika domu. V této souvislosti poukázal na projektovou dokumentaci týkající se opravy domu a statický posudek. Z tohoto důvodu žalovaný byl nucen si sjednat nájem v jiném objektu. Od května 2014 do září 2017 platil nájemné za byt 1+1 v [obec] v částce 6 000 Kč měsíčně, hradil služby 2 350 Kč měsíčně, od října 2017 platil nájemné včetně vody ve výši 10 500 Kč, resp. od října 11 500 Kč za nájem bytu v [obec]. Žalovaný tedy uplatnil pohledávku vůči žalobci z titulu započtení a z titulu náhrady škody a ve vyjádření se k žalobě po podaném odporu uvedl, že ve smyslu § 98 specifikuje svoji pohledávku na náhradu škodu v celkové částce 280 500 Kč a dokládá ji nájemní smlouvou, výpisem z účtu žalovaného a tuto částku žádá částečně započíst oproti pohledávce žalobce ve výši 131 278 Kč s příslušnými úroky, a to v míře, ve které se výše vzájemných pohledávek včetně příslušenství kryje. Na vysvětlenou ještě dodal, že žalovaný dle nájemní smlouvy hradí nájemné 10 000 Kč, zálohu na vodu ve výši 500 Kč až do září 2018, od října 2018 hradí 1 000 Kč za užívání sklepa. Poukázal na to, že ohledně rekonstrukce bytu č. 11 v domě [číslo] mu byla poskytnuta hypotéka. Žalovaný byl povinen doložit, že započal s opravami bytu a dočerpal úvěr a je tedy povinen platit měsíčně 375 Kč bance odpovídající rezervaci na dočerpání úvěru, které nelze uskutečnit. V bodě 11. tohoto vyjádření poukázal na to, že jelikož platí poplatky a sankce bance za nedočerpání úvěru, vzniká mu škoda, kterou také započítává oproti nároku žalobce.

9. Při prvním jednání, které se konalo 17. 10. 2019, soud vymezil nesporné a sporné skutečnosti a jednání odročil za účelem dokončení koncentrace. V průběhu dalších jednání vyslechl jako svědkyni [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (jednání ze dne 6. 2. 2020, 7. 5. 2020, 2. 6. 2020). Při jednání dne 21. 7. 2020 provedl část listinných důkazů (stanovy žalobce, e-mail ze dne 5. 2. 2015, smlouva o sdružení, dohoda o vypořádání podílového spoluvlastnictví, příkazní smlouvu, zápis ze shromáždění ze dne 3. 4. 2017, smlouvu o dílo č. 1/9/14, fakturu č. 13/ 2014, zápis ze schůze 8. 9. 2015, výzvu k vyklizení bytu ze dne 2. 6. 2016, fakturu č. 201603, posudek [anonymizováno] [příjmení] ze dne 23. 8. 2016, e-mail [anonymizováno] z 1. 3. 2017, zápis ze shromáždění, zprávy mezi předsedou SVJ a paní [příjmení], včetně e-mailu ze dne 13. 12. 2017, zápis ze shromáždění ze dne 12. 12. 2017, znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] ze dne 20. 8. 2018). Při dalším jednání dne 15. 12. 2020 bylo pokračováno v čtení listinných důkazů, kdy byl opět proveden k důkazu znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], a k důkazu byly přečteny námitky [anonymizováno] [jméno], stanoviska k poznámkám [anonymizováno] [jméno], fotografie, zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 5. 8. 2019, zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 8. 8. 2019, zápis ze schůze ze dne 26. 8. 2019 a smlouva o dílo (příloha V.).

10. Poté vzal žalobce žalobu částečně zpět o částku 744 Kč s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že bylo provedeno vyúčtování za rok 2018 a bylo zjištěno, že žalovanému vznikl přeplatek 744 Kč, což žalobce doložil vyúčtováním ze dne 23. 4. 2019 a doručenkou, kterou toto vyúčtování bylo doručeno žalovanému dne 7. 5. 2019.

11. Soud prvního stupně vyžádal stanovisko žalované s tímto částečným zpětvzetím a žalovaný uvedl, že mu není o vyúčtování nic známo, namítl, že mu nebyl vrácen přeplatek za rok 2019 s tím, že žalovaný netuší, proč je věc takto řešena, stačilo by mu částku vrátit a nikoli řešit takto složitě zpětvzetím žaloby, k čemuž je nutný souhlas žalovaného. Dále pak uvedl, že žalobce je v prodlení s vrácením přeplatku za rok 2019 a že tedy žalovaný uplatňuje úroky z prodlení od 24. 5. 2019 do zaplacení. Konkrétně se k souhlasu s tímto zpětvzetím vůbec nevyjádřil. Soud prvního stupně pak řízení co do částky 744 Kč s příslušenstvím zastavil a změnu žaloby, která byla navržena dne 15. 12. 2020 a kterou se aktuálně žalobce domáhá zaplacení částky 130 534 Kč, připustil.

12. Při dalším jednání dne 11. 2. 2021 byly čteny k důkazu další listiny: upomínka ze dne 14. 12. 2020, e-mail žalobce ze dne 2. 6. 2020, e-mail z června 2017, stavební povolení, statický posudek, nájemní smlouva, výpis z účtu žalovaného a dne 22. 4. 2021 při dalším jednání bylo čteno rozhodnutí [stát. instituce] o nařízení provedení nutných zabezpečovacích prací, usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 30 A 54/2019-44, ze dne 26. 6. 2019, a dopis žalovaného ze dne 15. 10. 2018, protokol o ústním jednání a místním šetření ze dne 14. 7. 2016, a vyjádření [jméno] [příjmení] k posudku [anonymizováno] [příjmení]. Při tomto jednání padla důležitá informace. 6alobcer soudu sdělil, že má informace o uzavření kupní smlouvy ohledně bytové jednotky žalovaného a z kupní ceny měl být uhrazen dluh žalovaného. Přítomný zástupce žalovaného telefonicky kontaktoval žalovaného a soudu sdělil, že žalovaný se rozhodl kupní smlouvu nepodepsat.

13. Následně žalobce podáním ze dne 13. 5. 2021 sdělil, že dne 4. 5. 2021 došlo k uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaný a jeho matka prodali mimo jiné bytovou jednotku [číslo] návrh do katastru nemovitostí byl podán 7. 5. 2021. Žalobce poukázal na to, že v bodě 4.4 bylo dohodnuto, že část dohodnuté kupní ceny ve výši 329 838 Kč bude poukázána na úhradu dluhů, které má žalovaný vůči žalobci. Z e-mailu správce domu ze dne 15. 4. 2021 a z přehledu dluhů je zřejmé, že součástí částky 329 838 Kč je i dluh, který je předmětem tohoto řízení, tj. jistina dluhu. Žalobce doložil kupní smlouvu, e-mail ze dne 15. 4. 2021 a přehled dluhů žalovaného na částku 313 954 Kč.

14. Žalovaný se ke sdělení žalobce písemně vyjádřil a potvrdil, že svou bytovou jednotku prodal třem kupujícím – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že tito kupující nabývají předmětnou bytovou jednotku do spoluvlastnictví v míře jedné třetiny. Kupní cena řešila i dluh na fondu oprav a služeb ke dni 31. 5. 2021 v částce 329 838 Kč s tím, že je v ní zahrnuto předmětné období uplatněné v tomto řízení. Částka neřeší příslušenství. V této souvislosti žalovaný navrhl postup dle § 107a odst. 1, a pokud by tak žalobce neučinil, nebyl by žalovaný ve věci pasivně legitimován. To, že došlo k zaplacení dluhu žalovaného vůči žalobci, neznamená, že by žaloba byla oprávněná s tím, že uplatnil zápočet dle § 98 o. s. ř.

15. Na to reagoval žalobce tím, že částka uvedená v kupní smlouvě a poukázaná žalobci ve výši 329 838 Kč přestavuje dluh za příspěvky na správu domu a náklady za služby od ledna 2018 do května 2021 s tím, že období od ledna 2018 do prosince 2018 je předmětem žaloby 15 C 97/2019. Žalobce tedy nyní požaduje úroky z prodlení z částek zažalovaných v tomto řízení, které doložil příslušným výpočtem. Nesouhlasil s tím, že by v důsledku převodu bytové jednotky měl podávat návrh na vstup nového účastníka dle § 107a o. s. ř., protože není správný závěr žalovaného, že změnou vlastnictví by mělo dojít k přechodu dluhů na nabyvatele. S ohledem na bod 4.4.1 kupní smlouvy nepřešly na nabyvatele žádné dluhy ani do fondu oprav ani za služby. Platba byla platbou žalovaného a byla jí zaplacena pouze jistina. Jelikož na nabyvatele dluh nepřešel a nemohlo přejít ani příslušenství. Co do jistiny 130 534 Kč vzal žalobce žalobu zpět. Doložil potvrzení o platbě částky 130 534 Kč ze strany žalovaného na účet žalobce.

16. Soud vyzval žalovaného, zda souhlasí se zpětvzetím této částky, a pokud se nevyjádří ve lhůtě jednoho týdne, bude mít soud za to, že se zastavením souhlasí.

17. Žalovaný opět zopakoval svou argumentaci o tom, že není pasivně legitimovaný, že by měl být podán návrh podle § 107a o. s. ř., že ujednání v kupní smlouvě neřeší příslušenství, na které je nutno nahlížet dle § 513 o. z. s tím, že automaticky s pohledávkou přechází příslušenství a že za pohledávku se pouze ručí. Neuznává, že by platbou vůči žalobci dle kupní smlouvy potvrdil oprávněnost žaloby. Zastavení řízení nezavinil, souhlas k zastavení nedává a dal v úvahu postup podle § 107a o. s. ř.

18. Na to opět reagoval žalobce s tím, že za dluhy, které na nabyvatele přešly, ručí převodce. V potvrzení se nic neříká o příslušenství, na nabyvatele přechází jen dluh na jistině a ostatní dluhy z potvrzení nevyplynuly, nabyvatel je zjistit nemohl, a proto na něj nepřešly. Příslušenství nemohlo být v potvrzení uvedeno, protože správce nemohl vědět, zda a kdy bude kupní smlouva uzavřena. I kdyby na nabyvatele přešla povinnost zaplatit příslušenství, je žalovaný v pozici ručitele.

19. Soud prvního stupně pak rozhodl dne 9. 10. 2021. V rozsudku soud prvního stupně shrnul stav řízení a postup ve věci i do doby, než byla uzavřena kupní smlouva dne 4. 5. 2021 a vyslovil závěr, že poté, co byl dluh z kupní ceny uhrazen ze strany žalovaného vůči žalobci, není správný závěr žalovaného, že by nebyl ve věci pasivně legitimován a že by příslušenství pohledávky a náklady přešly na nabyvatele. Podle soudu prvního stupně uhrazením předmětného dluhu vlastně žalovaný svůj dluh uznal ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. a došlo k zániku závazku splněním dluhu. Obecně platí, že příslušenství sdílí osud pohledávky, ale vzhledem k tomu, že jistinu uznal, nedošlo k přechodu dluhů na nabyvatele bytové jednotky ani k přechodu příslušenství na nabyvatele bytové jednotky. Nad rámec toho uvedl, že za tyto dluhy dosavadní vlastník ručí. Shledal tedy pasivní legitimaci žalovaného. K otázce nákladů řízení pak uvedl, že je nelze považovat za dluhy, které by vázly na bytové jednotce a přecházely tak na nabyvatele. Pokud jde o započtení, pak soud prvního stupně popsal obsah této námitky započtení s tím, že ji neshledal ve smyslu judikatury s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 2114/2020 za určitou s tím, že tento projev musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možno jednoznačně určit, které pohledávky, do jaké jejich výše započtením zanikají. Za neurčitý je možné považovat zápočet vzájemných pohledávek obsahující výčet pohledávek započítávajícího a výčet pohledávek toho, vůči němuž jednání směřuje, jsou-li pohledávky stran sečteny tak, že proti jejich celkové hodnotě na straně adresáta zápočtu je započítáván součet pohledávek toho, kdo toto jednání činí; z takto provedeného zápočtu nelze dovodit, které jednotlivé pohledávky započtením zanikly. Za neurčité se považuje kompenzační jednání, kterým by proti jediné pohledávce byl započítáván souhrn více pohledávek, které svou výši přesahují tuto jedinou pohledávku. Ani v jednom z těchto případů není zřejmé, které konkrétní dvě pohledávky se setkávají a není tak postaveno na jisto, která z více pohledávek použitých k započtení by měla zaniknout, případně v jakém rozsahu. K této kompenzační námitce učiněné ze strany žalovaného soud tedy nepřihlédl, neboť ten sice v souhrnné výši započítával pohledávku 280 500 Kč co do částky uplatněného nároku, ale jeho pohledávka se skládala z několika pohledávek, které vznikly z různých skutkových základů (nájemné, náklady na čerpání hypotéky, smluvní pokuta), a proto soud prvního stupně k této námitce započtení nepřihlédl. Úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, přičemž nepřiznal za dva úkony právní pomoci, a to za provedenou poradu s klientem dne 11. 12. 2019, která nebyla doložena, a za změnu žaloby v souvislosti se zpětvzetím žaloby, protože„ tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného“.

20. Předmětem odvolacího řízení je posouzení, zda soud prvního stupně postupoval správně, když zastavil řízení do částky 130 534 Kč a když žalovanému uložil povinnost zaplatit příslušenství z této částky. Ve vztahu k oběma výrokům má prioritní význam to, zda soud prvního stupně správně posoudil otázku započtení (§ 1982 o. z.).

21. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně ohledně posouzení započtení plně ztotožňuje, protože posouzení soudem prvního stupně vychází z nyní ustálené a akceptované judikatury, na kterou soud prvního stupně správně poukázal a přesně o takový případ neurčitého započtení ze strany žalovaného shledal. V posuzovaném případě jde o započtení pluralitních pohledávek - několika pohledávek. Žalovaný navrhl k započtení pohledávky z titulu placení nájemného, z titulu splácení hypotéky a pokuty za nečerpání úvěru a následně také v dalším podání ještě navrhoval k započtení úroky z nevyúčtování za rok 2019. Žalovaný uplatnil k započtení celkovou částku, aniž by ale svůj projev vůle učinil určitě do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Za neurčitý se totiž ve smyslu aktuální judikatury považuje zápočet vzájemných pohledávek obsahující výčet pohledávek započítávajícího a výčet pohledávek toho, vůči němuž jednání směřuje, jsou-li pohledávky sečteny tak, že proti jejich celkové hodnotě na straně adresáta zápočtu je započítáván součet pohledávek toho, kdo toto jednání činí; z takto provedeného zápočtu nelze dovodit, které jednotlivé pohledávky započtením zanikly. Za neurčité se považuje kompenzační jednání, při němž je i proti jediné pohledávce započítáván souhrn více pohledávek, které svou výší přesahují tuto jedinou pohledávku. Ani v tomto případě pak není zřejmé, které konkrétní dvě pohledávky se setkávají a není tak postaveno na jisto, která z více pohledávek by měla zaniknout, případně v jakém rozsahu. V tomto případě žalovaný uplatňoval k započtení pohledávku v souhrnné výši 280 500 Kč, která se skládala z několika pohledávek vzniklých z různých skutkových základů. Otázka pluralitních pohledávek byla řešena například v usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 3223/19, a v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 536/2020.

22. Jelikož tedy k této námitce započtení nemohlo být přihlédnuto, pak soud prvního stupně postupoval správně, když řízení zastavil co do zaplacené jistiny poté, co žalobce vzal žalobu do této části zpět. Soud prvního stupně sice podrobně nezdůvodnil, proč řízení zastavil i přes tento nesouhlas, ale tato podání a tyto důvody jsou z obsahu spisu jasné a je jasné také, že řízení zastavil, tudíž že nesouhlas nebyl považován za důvodný. Nesouhlas se zpětvzetím tak, jak ho odůvodnil žalovaný, být důvodným nemůže. Žalovaný opět zopakoval svou argumentaci týkající se nedostatku pasivní legitimace na jeho straně v důsledku singulární sukcese a tím, že zaplatil částku uvedenou v kupní smlouvě, nijak neuznal oprávněnost žaloby. Důvod nesouhlasu nelze akceptovat, a to proto, že takové důvody musí být důvody vážnými a zpravidla spočívají v tom, že žalovaný má právní nebo jiný zájem na tom, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto. Nemůže je mít však žalovaný, jestliže v řízení vymáhaný nárok byl splněn či zanikl. K zániku zaplacením ze strany žalovaného došlo, na jeho straně tedy neexistoval žádný důvod, proč by mělo být ve vztahu k této částce v řízení pokračováno a výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, který se týká zastavení řízení, byl potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Postup podle § 96 odst. 1 – 3 o. s. ř. byl dodržen.

23. Pokud jde o výrok II., pak má odvolací soud za to, že i v této části rozhodl soud prvního stupně správně. Základní otázkou bylo posouzení, zda dluh z titulu příslušenství jistiny, která byla zaplacena na základě kupní smlouvy ze dne 4. 5. 2021, přešla na nabyvatele či se jedná stále o povinnost žalovaného.

24. Odvolací soud v této souvislosti znovu provedl důkazy kupní smlouvou ze dne 4. 5. 2021, a to zejména jejími body 4.4.1 a 5.1 písm. i), dále e-mailem ze dne 15. 4. 2021, rozpisem dluhů žalovaného ze dne 15. 4. 2021 vypracovaného žalobcem, potvrzení o platbě ze strany žalovaného vůči žalobci a tabulkou s výpočtem příslušenství, protože žalovaný mimo jiné v odvolání namítal i nesprávnost výpočtu příslušenství. Při odvolacím jednání pak od této odvolací námitky ustoupil a vzhledem k výpočtu, který je proveden na č. listu 143, pak odvolací soud nemá pochyb o tom, že příslušenství je vypočteno správně v souladu s tím, jaký nárok žalobce uplatnil a tento byl také žalovanému znám.

25. V průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno z provedených důkazů, že kupní smlouva byla uzavřena dne 4. 5. 2021, je v ní obsaženo i ujednání mezi matkou žalovaného, ale to se netýká předmětné bytové jednotky a k tomuto řízení nemá žádný vztah. Bytová jednotka ve vlastnictví žalobce byla prodána třem kupujícím [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], bytem [adresa], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Zprostředkovatelem kupní smlouvy byla společnost [právnická osoba] V bodě 4.4 jsou obsažena ujednání o kupní smlouvě a v bodě 4.4.1 je uvedeno, že částka 329 838 Kč bude zaplacena na účet žalobce a že se jedná o dluh, který vznikl prodávajícímu [jméno] [příjmení] ke dni 31. 5. 2021 vůči žalobci za nezaplacené příspěvky na správu domu (fond oprav, pojistka, poplatek za správu) a za dodávku služeb (vodné a stočné). V bodě 5.1 písm. i) je uvedeno, že existují nedoplatky na příspěvcích do fondu oprav a dalších službách evidované správcovskou organizací uvedené budovy [adresa], kdy jejich úhrada bude provedena v souladu s ustanoveními odstavce 4.5 této kupní smlouvy (správně by mělo být 4.4 této kupní smlouvy). Z přehledu vypracovaného žalobcem zastoupené správcem [právnická osoba] s.r.o. ze dne 15. 4. 2021 vyplynula výše dluhů žalovaného s rozpisem po jednotlivých měsících ke dni vypracování této listiny a při odvolacím jednání bylo zjištěno, že tyto dluhy si vyžádal žalobce v souvislosti s obsahem kupní smlouvy. Z e-mailu [email] ze dne 15. 4. 2021 adresovaného [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, jaké jsou měsíční předpisy s užíváním bytové jednotky s tím, že dluh byl vyčíslen ke dni 31. 3. 2021, ale pokud smlouva bude uzavřena později, bude nutné připočíst i platby za duben a květen 2021 ve výši 15 884 Kč a dluh tedy v tomto případě bude činit 329 838 Kč. Tato částka pak byla poukázána žalobci (potvrzení o platbě na č. listu 146).

26. Podle ust. § 1186 odst. 1 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné na správu domu. Převádí-li vlastník vlastnické právo jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odst. 2, popřípadě že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.

27. Podle § 2 odst. 1 -3 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jen ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí ustoupit. Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

28. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 29. podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

30. V daném případě je skutková situace taková, že v době podání žaloby byl žalovaný vlastníkem bytové jednotky a měl vůči žalobci dluhy z titulu vlastnictví této bytové jednoty (platby do fondu oprav, dluh na službách). Zpočátku se žalobě bránil rozsáhlou argumentací z důvodu nemožnosti užívat v jeho vlastnictví (viz rekapitulace shora - jeho vyjádření k žalobě a další vyjádření v průběhu řízení, rozsáhlé dokazování prováděné soudem prvního stupně k těmto otázkám). Situace se změnila v souvislosti se změnou vlastnictví bytové jednotky, ke které došlo v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Kupní smlouva také obsahovala ujednání o prodeji ze strany matky žalovaného, který se netýkal předmětné bytové jednotky. Předmětnou bytovou jednotku prodal žalovaný celkem třem kupujícím do jejich podílového spoluvlastnictví. Z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že část kupní ceny je určena na úhradu dluhů, které má žalovaný vůči žalobci. Žalobce předložil jím vypracovaný e – mail ze dne 15. 4. 2021 o přehledu dluhů k datu vyhotovení tohoto e – mailu. Přehled dluhů odpovídá jistině dluhu žalovaného. Jak vyplývá ze shora uvedené rekapitulace, žalovaný soud ani žalobce o uzavřené kupní smlouvě neinformoval. Několik dní před podpisem kupní smlouvy při jednání před soudem prvního stupně (dne 22. 4. 2021) uváděl, že si uzavření kupní smlouvy rozmyslel. Přitom kupující v té době již kupní smlouvu podepsali a následně (dne 4. 5.2021) ji podepsal i žalovaný. V uzavřené kupní smlouvě se o potvrzení o výši dluhů ve smyslu § 1186 odst. 1 vůbec nepojednává, je zde pouze pojednání o tom, že dluh existoval a jeho výše a ten se pak promítl do povinnosti žalovaného, jakožto převodce tohoto bytu zaplatit tento dluh žalobci, což také bylo učiněno, jak bylo zjištěno z potvrzení o platbě. Potvrzení, které obsahuje výši dluhu, založil do spisu žalobce v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou. E – mail ze dne 15.4.2021 nebyl vyžadován žalovaným. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit dluh žalobci nepojednává o příslušenství. Při odvolacím jednání žalovaný k dotazu soudu výslovně uvedl, že nabyvatele o příslušenství neinformoval.

31. V tomto případě tedy na základě takto zjištěné skutkové situace odvolací soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva, která byla uzavřena se třemi kupujícími, neobsahuje žádnou zmínku o potvrzení o dluzích žalovaného v jiné výši, než ty, které jsou uvedeny v části kupní smlouvy týkající se ceny, kdy se žalovaný jakožto dlužník vůči žalobci zavázal zaplatit tuto částku, která pak odpovídá jeho dluhům dle potvrzení, které bylo vyžádáno a předloženo žalobcem. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný, který převáděl bytovou jednotku, dokládal potvrzení o dluzích a že by bylo k dispozici jiné potvrzení o dluzích než to ze dne 15. 4. 2021, které se také promítlo v předmětné kupní smlouvě co do výše dluhu žalovaného.

32. Novela § 1186 o. z. byla přijata proto, že původní znění § 1186 přinášelo problémy vedoucí k právní nejistotě, zda dluhy převodce přecházejí s převodem jednotky a jaký vliv na tento přechod má potvrzení osoby odpovědné za správu domu (dále jen správce). Předchozí znění bylo novelizováno právě proto, že přinášelo problémy správcům v posouzení, kdo je dlužníkem – zda převodce nebo nabyvatel. Dle novely na nabyvatele přejdou dluhy ex lege pouze tehdy, když je nabyvatel měl a mohl zjistit. Novelizované znění předpokládá, že převodce předloží nabyvateli potvrzení vydané správcem o dluzích, popřípadě o tom, že dluhy nejsou. Stanoví se pak domněnka, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení nebo pokud osoba správce takové potvrzení nevydala. Novela § 1186 měla tedy přinést větší jistotu v otázce, po kom dluhy vymáhat v , aby se předešlo námitce nedostatku pasivní legitimace. Jinak řečeno, měla usnadnit vymáhání těchto plnění ve prospěch osob správců, neboť na plnění povinností členů SVJ je existence SVJ jako kolektivního orgánu založena. Takto je tedy nutno v souladu s § 2 o. z. chápat smysl aktuální právní úpravy 33. V posuzovaném případě je z obsahu kupní smlouvy zřejmý dluh žalovaného vůči žalobci, tento odpovídá potvrzení osoby správce o dluzích žalovaného a není tedy žádný důvod, proč by příslušenství z dluhu žalovaného, ke kterému se v kupní smlouvě přihlásil, mělo v tomto konkrétním případě samostatně a ze zákona přecházet na nabyvatele, kteří o dluhu z titulu příslušenství nebyli žalovaným vůbec informováni. Takový závěr by za dané skutkové situace byl proti smyslu uzavřené kupní smlouvy (dodržování smluv je základem soukromého práva), proti shora vysvětlenému smyslu § 1186 o. z. a v neposlední řadě by takový závěr odporoval § 2 o. z. Na základě těchto závěrů je jasné, že povinnost zaplatit příslušenství dluhu žalovaného je jeho povinností, nikoli nabyvatelů (§ 513 o. z.).

34. Odvolací námitky žalovaného, že soud provedl důkaz pouze kupní smlouvou a potvrzením o dluzích, což je nedostatečné, byly vypořádány provedením listinných důkazů pro posouzení věci podstatnými při odvolacím jednání. Namítaná překvapivost rozhodnutí také není způsobilou odvolací námitkou. Vyjádření obou stran byla podána a bylo pak na soud, jak rozhodne. Žalobce za zjištěné skutkové situace nepodal návrh na vstup nabyvatelů vlastnického práva do řízení postupem podle § 107 a o.s.ř. a vzhledem k přijatým závěrů tato námitka důvodná není. Nelze se ztotožnit se závěrem, že pokud v potvrzení vydané správcem nejsou uvedeny všechny dluhy, přecházejí tyto automaticky za nabyvatelem. Specifika této konkrétní věci vysvětil odvolací soud shora. Navíc bylo zjištěno, že to byl žalovaný, který nesplnil povinnost dle § 1186 o. z. a potvrzení si sám ani nevyžádal. Lze souhlasit se žalovaným, že o ručení žalovaného v tomto případě uvažovat nelze, neboť podmínky pro vznik ručení na straně žalovaného dosud nemohly vzniknout. K započtení se odvolací soud shora vyjádřil a od námitky nepřezkoumatelnosti výpočtu příslušenství žalovaný v průběhu odvolacího řízení ustoupil.

35. Argumentace odvolacího soudu tedy navazuje na argumentaci soudu prvního stupně, odvolací soud považuje závěry prvního stupně za věcně správné a jeho rozsudek byl proto potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

36. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně byl změněn, neboť odvolací námitka žalobce byla shledána důvodnou. Pokud se jedná o nepřiznání úkonu v souvislosti se změnou žaloby a s částečným zpětvzetím, pak postup soudu prvního stupně nebyl správný, protože žaloba byla podána 1. 4. 2019 a tento úkon učinil žalobce v souvislosti s vyúčtováním, které bylo až z konce dubna tohoto roku, to znamená, že před podáním žaloby ji učinit nemohl, k této skutečnosti došlo v průběhu řízení, a proto odměna za tento úkon je účelně vynaloženým nákladem. Stejně tak posoudil odvolací soud i provedenou poradu s žalobcem, jejíž obsah a doba trvání byly doloženy a toto podání nebylo z důvodů nikoli na straně žalobce, doloženo soudu prvního stupně. Znamená to tedy, že k nákladům řízení, které soud prvního stupně přiznal, byla připočtena částka 16 165,60 Kč (13 360 Kč za dva úkony právní pomoci, 600 Kč dva režijní paušály a DPH) a výrok III. byl tedy změn tak, že žalovanému je uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 143 778 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací námitky týkající se nedostatku předžalobní výzvy vzhledem k výsledku tohoto řízení nejsou důvodné (žalobce byl úspěšný).

37. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce a má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce podle vyhl. č. 177/96 Sb. představují celkem 13 671,50 Kč a skládají se ze třech úkonů právní pomoci (1x 3430 Kč, 2 x 2540 Kč), třech režijních paušálů á 300 Kč, cestovného k odvolacímu soudu z místa sídla advokáta žalobce do [obec] a zpět ve výši 1 288,80 Kč dle předložených dokladů, náhradu za ztrátu času ve výši 600 Kč a 21 % DPH z těchto částek. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení