10 Co 570/2024 - 141

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] trvale bytem [Adresa žalovaného] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 63 089,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 3. 2024, č. j. 20 C 353/2023-110, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 26 482 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Shora citovaným (napadeným) rozsudkem okresní soud (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 489,55 Kč se zde specifikovanými úroky z prodlení, to vše ve splátkách po nejméně 1 250 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 45 600 Kč (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 134 Kč, to vše do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 6. 6. 2023 domáhala zaplacení dlužného vyúčtování za dodávky plynu do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa] v [Anonymizováno] za období od 27. 2. 2022 do 2. 8. 2022 dle vyúčtování za plyn č. [hodnota] (4 282,87 Kč) se splatností 17. 5. 2022 a č. 8261557729 (3 253,21 Kč) se splatností 24. 8. 2022. Smlouva o dodávce plynu byla sjednána dne 2. 2. 2022 a byla uzavřena na dobu určitou, tj. na dobu 36 měsíců. Vedle toho požadovala žalobkyně i smluvní pokutu 100 Kč za prodlení s platbou. Za předčasné ukončení smlouvy o dodávce plynu požadovala zaplacení částky 24 800 Kč za období od srpna 2022 do února 2025 (tj. za 31 měsíců smluvní pokutu 800 Kč měsíčně). Dne 2. 8. 2022 došlo k ukončení dodávky plynu změnou dodavatele plynu, z čehož plyne, že žalovaný jednostranně ukončil smlouvu o sdružených službách dodávky plynu změnou dodavatele k tomuto datu. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení dlužného vyúčtování za dodávky elektřiny do shodného odběrného místa žalovaného za období od 25. 2. 2022 do 28. 7. 2022 dle vyúčtování č. [hodnota] (9 853,43 Kč) se splatností 22. 8. 2022. Smlouva na dodávku elektřiny byla sjednána dne 7. 2. 2022 a byla uzavřena též na dobu určitou, tj. na dobu 30 měsíců. Dne 28. 7. 2022 došlo k ukončení dodávky elektřiny změnou dodavatele elektřiny, když žalovaný jednostranně ukončil smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny změnou dodavatele k tomuto datu. Za toto předčasné ukončení smlouvy požadovala žalobkyně zaplacení částky 20 800 Kč (za 26 měsíců smluvní pokutu 800 Kč měsíčně za období od července 2022 do srpna 2025). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu a sdružených dodávkách elektřiny podle § 50 a 72 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), s podpůrným uplatněním ustanovení o koupi dle zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s charakterem spotřebitelského závazku. Žalovaný cenu poskytnutého plnění neuhradil, byť žalobkyně dodávky plynu a elektřiny plnila řádně, z tohoto důvodu žalovanému uložil povinnost za poskytnuté plnění zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení a sjednané neuhrazené smluvní pokuty za neuhrazené zálohy (srov. výrok I.). Důvodnou však okresní soud neshledal žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 800 Kč jako smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaného odebírat plyn po dobu sjednanou ve smlouvě účastníků od srpna roku 2022 do února 2025, tedy po dobu 31 měsíců (po 800 Kč). Žalobu ze shodných důvodů neshledal za důvodnou i co do částky 20 800 Kč, kterou žalobkyně též požadovala jako smluvní pokutu za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě účastníků, a to od července 2022 do srpna 2024, tedy po dobu 26 měsíců (po 800 Kč). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smyslu ust. § 1811 a 1812 odst. 2 o. z. jde ve vztahu k této smluvní pokutě o ujednání neplatné, když z celkového kontextu dílčích ujednání lze usuzovat na značnou nepřehlednost těchto ujednání pro spotřebitele a značnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi obou smluvních stran. Podstatná část smluvní pokuty je požadována do budoucna, deklaruje snahu žalobkyně zajistit si své příjmy i v případě předčasného ukončení smluvního vztahu na dobu určitou, intuitivní očekávání běžného spotřebitele při ukončení smluvního vztahu je takové, že za následující období již nic hradit nebude a nárok na případná další plnění je tedy třeba ujednat poctivým a přehledným způsobem. Žalobkyně ve smlouvě oproti běžné intuici označila smluvní strany na neobvyklém místě a miniaturním textem, smlouva neobvykle začíná ujednáními všeobecných obchodních podmínek a končí individuálními ujednáními. Žalobkyně se podle soudu prvního stupně sama usvědčuje z nepoctivého úmyslu tím, že své grafické logo (oproti informativnímu letáku) umisťuje na stranu, kterou sama deklaruje jako druhou, což navozuje dojem, že podstatná ujednání závazkového vztahu jsou i na této straně smlouvy, zakončené podpisy stran, uvedeny. V těchto okolnostech spatřuje soud prvního stupně cílené, promyšlené, sofistikované a predátorské využití silnějšího postavení podnikatelského profesionála na úkor běžného spotřebitele a takové formě kontrakce nelze přiznat právní ochranu. Pokud se týká nároku na smluvní pokutu ve výši 800 Kč měsíčně za předčasné ukončení dodávky elektřiny i plynu, tak soud prvního stupně přihlédl k tomu, že výše záloh byla stanovena na „2 500 Kč (2 000 Kč), resp. 1 500 Kč“ a skončila jen relativně drobným nedoplatkem. Výši smluvní pokuty 800 Kč měsíčně proto soud prvního stupně považuje za nesouměřitelné plnění a současně za plnění rozporné s dobrými mravy, neboť k předpokládané ceně spotřeby cca 2 000 Kč, resp. 1 500 Kč měsíčně nelze bez prokázání dovodit čistý obchodní zisk 800 Kč měsíčně, resp. ztrátu v takové výši. Za energetickou komoditu náleží jen část platby od spotřebitele, když zbylé platby obchodník většinou vůbec vynakládat nemusí, stejně jako nemusí hradit kupní cenu energetické komodity. Smluvní pokuta tak pravděpodobně převyšuje zisk (za zprůměrované) ceny obou energetických komodit. Soud prvního stupně má za to, že tato smluvní pokuta žalobkyni zajišťuje přinejmenším shodný zisk jako při řádném pokračování smluvního vztahu a z toho dovozuje, že žalobkyně se prosazováním tohoto smluvního ujednání a jeho vymáháním zjevně snaží o zajištění příjmu i v případě, že odběrné místo zůstane nevyužíváno, zabezpečuje je jiný dodavatel, popř. zde energetickou komoditu dodává novému odběrateli sama žalobkyně. Soud prvního stupně shledává formu ujednání, sankcionující předčasné ukončení smluvního vztahu, zaviněné odběratelem, absolutně neplatným, a to v celkovém kontextu rozvedených dílčích důvodů, které svou kombinací vytvářejí pro spotřebitele značně nepřehledné a překvapivé ujednání. Toto platí i pro jednání na obchodním místě, kde jsou listiny podepisovány dříve, než jsou k dispozici v tištěné podobě, což dále rozvedl i s ohledem na podpis smlouvy biometrickým podpisem.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, kterým napadá zamítavý výrok II. a závislý nákladový výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud v tomto rozsahu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni bude přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. aby v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolatelka poukazuje na konkrétní ujednání ve smlouvě v části „SMLUVNÍ SANKCE“, kde si smluvní strany ve smlouvě ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Bezprostředně za částí obsahující smluvní sankce následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Současně je zákazník poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou oproti smluvním vztahům uzavíraným na dobu neurčitou. Žalovaný nedostál svému závazku, ukončil smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny s žalobkyní předčasně, když 25. 7. 2022 došlo k ukončení dodávky elektřiny žalobkyní v důsledku dokončené změny dodavatele elektřiny. Žalovaný tedy učinil právně relevantní projev vůle směřující k ukončení smlouvy a současně způsobil nemožnost dodávky. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši určené sjednaným vzorcem, tedy 800 Kč měsíčně za 26 měsíců. Žalovaný nedostál ani svého závazku ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu a ukončil smlouvu s žalobkyní předčasně, když dne 2. 8. 2022 došlo k ukončení dodávky plynu žalobkyní v důsledku dokončené změny dodavatele plynu. Žalovaný tedy učinil právně relevantní projev vůle směřující k ukončení smlouvy a současně způsobil nemožnost dodávky. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši určené sjednaným vzorcem 800 Kč měsíčně za 31 měsíců. Žalobkyně odmítá argumentaci soudu prvního stupně v důvodech napadeného rozsudku. Pokud se týká smluvní pokuty, jež má mimo jiné za účel nahradit žalobkyni ušlý zisk, tak odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že v této souvislosti zdůrazňuje, že skutečnou výši škody, která žalobkyni v důsledku porušení smluvní povinnosti vzniká, nelze kvalifikovaně určit, a proto žalobkyně přistoupila k paušalizaci výše škody smluvní pokutou. Současně se maximálně snaží přiblížit výši smluvní pokuty skutečné škodě, když je výše smluvní pokuty určována nikoliv pevnou částkou, ale je závislá na počtu měsíců, ve kterých se odběr neuskutečnil. Žalobkyně se rovněž nedomnívá, že by v posuzovaném případě byly naplněny podmínky zakázaného jednání ve smyslu ust. § 1813 o. z., když z tohoto ustanovení lze dovodit, že absolutně neplatné je takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, nerovnováha je významná a nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Soud prvního stupně se však naplněním těchto podmínek nezabýval. V tomto kontextu poukazuje na skutečnost, že dle žalobkyně smluvní pokuta ve výši 800 Kč měsíčně do doby sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Dle smlouvy o sdružených dodávkách plynu byla sjednána měsíční záloha odpovídající předpokládanému odběru ve výši 2 500 Kč. Ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíčně záloha ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. I smluvní pokutu převyšující několikanásobně stoprocentně zjištěné pohledávky ročně by bylo možno považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2247/99 a ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001). Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou adhezní ve smyslu § 1798 a násl. o. z., resp. smlouvou, která byla adhezním způsobem uzavřena. Takový způsob uzavírání smluv, kdy se o obsahu smlouvy nevyjednává, je zcela typický pro vztah se spotřebiteli v oblasti dodávek energií, vody, telekomunikačních, bankovních a pojišťovacích služeb. Ujednání o smluvní pokutě je přitom integrální součástí smlouvy, a tedy není určeno odkazem na doložku v obchodních podmínkách. Smlouva začíná základním vzájemným závazkem dodat elektřinu (plyn), zajistit související služby v elektrárenství (plynárenství) a zaplatit za dodávku a související služby cenu. Smlouva pak hned ve druhém odstavci odkazuje na obchodní podmínky, na samostatný dokument, který je součástí smlouvy. Smluvní ujednání pokračuje ujednáním o způsobu uzavření smlouvy, trvání smlouvy, cenových podmínkách, tedy ujednání, která jsou pro smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu esenciální. V další části smlouvy nazvané „Ostatní ujednání“ se nachází ujednání o souvisejících povinnostech zákazníka, např. poskytnout součinnost a ujednání o smluvních pokutách, včetně způsobů, jak se může zákazník povinnosti uhradit smluvní pokutu zprostit. Ujednání proměnná, obsažená na straně 2/2 smlouvy, nelze od zbytku smlouvy oddělit a tato strana neobsahuje podstatné a povinné náležitosti dle energetického zákona, které dodávková smlouva obsahovat musí. Proto strana 1/2 tvoří integrální součást smlouvy. Obě strany jsou provázány textovými odkazy. Samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobkyně. V této souvislosti poukazuje i na to, že tato forma je často používána v jiných odvětvích, např. typicky v pojišťovnictví. Umístění loga i označení stran souvisí toliko s estetickým pojetím smlouvy. Různé produktové řady mají různě dlouhá smluvní ujednání obsažená na straně první, pročež u některých produktových řad nebývá na první straně žádné volné místo na logo žalobkyně. Aby byla zachována jednotnost, je logo umístěno na druhé straně. Rovněž označení strany smlouvy, nacházející se bezprostředně pod nadpisem, nikoliv skrytě, je zde umístěno z důvodu, že strana první smlouvy je na horním okraji označena čárkovým kódem, naopak na spodní straně druhé strany se nacházejí kódy identifikující formulář smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem jako ostatní části smlouvy. Písmo nemůže být považováno za menší, když jej lze porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací o výrobcích, což dále odvolatelka rozvádí. Žalobkyně na podporu své argumentace poukázala na řadu rozhodnutí odvolacích senátů, např. na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – Liberec ze dne 16. 11. 2022, č. j. 30 Co 86/2022-178, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2023, č. j. 12 Co 284/2022-106, rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, č. j. 69 Co 320/2022-59 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2022, č. j. 13 Co 123/2021-93.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Odvolací soud, aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky pro takový postup dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a na něm závislém nákladovém výroku III., když odvoláním nedotčený výrok I. nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2, 3 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném k rozhodnutí věci, takto zjištěný skutkový stav nebyl zpochybňován žádným z účastníků a vycházel z něj při svém rozhodnutí i soud odvolací. Pro stručnost a přehlednost může odvolací soud na tomto místě na důvodovou část přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně v tomto směru odkázat. Pokud se žalobkyně na prvním místě domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, pak odvolací soud pro takový postup podmínky neshledal. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; existence žádné takové procesní vady ostatně ani není odvolatelkou namítána. Nejsou zde tedy důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odůvodnění napadeného rozsudku přitom vyhovuje nárokům kladeným na něj v § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména je v něm uvedeno i to, jaký soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce včetně toho, jakými úvahami se přitom řídil a jaká konkrétní ustanovení právních předpisů při svém právním posouzení zjištěného skutkového stavu použil. Nejsou tudíž dány důvody ani pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

7. Nesprávným však shledal odvolací soud právní posouzení zjištěného skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně.

8. Následně uváděná ustanovení občanského zákoníku, jež byla dotčena jeho novelou učiněnou z. č. 374/2022 Sb. účinnou od 6. 1. 2023, jsou citována a aplikována ve znění účinném do 5. 1. 2023, neboť posuzované smlouvy o dodávce elektřiny a plynu byly uzavřeny před 6. 1. 2023, přičemž podle čl. IV bodu 1 z. č. 374/2022 Sb. právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákona výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

11. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodů této odchylky.

12. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět na platné než jako na neplatné.

13. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle odst. 2 téhož ustanovení směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečné předstihu před uzavřením smlouvy nebo předtím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku a) svoji totožnost, popř. telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, b) označí zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, popř. způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatku a jiných obdobných peněžitých plnění, d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění, e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány, f) údaj o právech vzniklých z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatnění těchto práv, g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a i) údaje o součinnosti digitálního obsahu z hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že mu mohly být známy.

14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1814 o. z. se zvláště zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoliv, e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby, f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva a povinnosti stran, h) odkládají určení ceny až na dobu plnění, i) umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit, j) zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, k) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat na splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Citovaná ustanovení občanského zákoníku jsou transpozicí směrnice č. 93/13/EHS.

18. Podle čl. 3 odst. 1 směrnice č. 93/13/EHS smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle odst. 3 téhož článku příloha obsahuje informativní a vyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající.

19. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice č. 93/13/EHS členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.

20. Podle bodu 1. písm. e) přílohy směrnice č. 93/13/EHS jsou ujednáními podle čl. 3 odst. 3 této směrnice ujednání, jejichž předmětem nebo účinkem je zavázat spotřebitele, který nesplní svůj závazek, k nepřiměřeně vysoké náhradě.

21. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvně pokutu v určité výši nebo způsobu, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

23. Podle § 2005 odst. 2 o. z. odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Soud prvního stupně dle odvolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu podle § 50 a 72 energetického zákona, jakož i že žalovaný porušil svou smluvní povinnost z těchto smluv plynoucí včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny a plynu, k níž se uvedenými smlouvami zavázal. Jelikož žalobkyně v odvolání tyto právní závěry soudu prvního stupně nerozporovala v situaci, kdy výrok I. napadeného rozsudku nabyl samostatně právní moc, tak lze v tomto směru odkázat pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku. Dále lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že uzavřené smlouvy o dodávce plynu a dodávce elektřiny mají povahu spotřebitelských smluv ve smyslu § 1810 a násl. o. z., a proto nelze soudu prvního stupně vytknout, že se zabýval i otázkami srozumitelnosti ujednání o smluvní pokutě pro žalovaného, jakožto spotřebitele a přiměřeností posuzovaného smluvního ujednání, tj. otázkou, zda toto ujednání nezakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle odvolacího soudu je odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 nepřiléhavý. V tomto nálezu Ústavní soud vymezil, že absolutně neplatné je ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána pouze v rámci obecných podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis. Postup žalobkyně při uzavírání předmětných smluv není identický, neboť ujednání o smluvní pokutě se nesnažila nijak zakrýt či zamaskovat v obchodních podmínkách, na které smlouvy pouze odkazují, ale učinila je součástí vlastní - žalovaným, jakožto spotřebitelem podepsané - písemné smlouvy o dodávce elektřiny a plynu. Tyto smlouvy byly podepsány dynamickým biometrickým podpisem namísto tradičního podpisu na papír. V praxi tento způsob podpisu je stále častější, když tento způsob podepisování využívají např. finanční instituce či telefonní operátoři a v daném případě také žalobkyně. Důvodem je zejména urychlení smluvních procesů, úspora nákladů a především vyšší úroveň autenticity dokumentů podepsaných dynamickým biometrickým podpisem (srov. § 561 o. z., čl. 3 bod 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu). V daném případě jde o tzv. zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 Nařízení EU č. 910/2014 a § 7 z. č. 297/2016 Sb. Obě smlouvy opatřené těmito podpisy jsou smlouvy přehledné a poměrně stručné – každá čítající pouze dvě strany, z nichž navíc jen jedna obsahuje ujednání o právech a povinnostech smluvních stran (druhá je vyhrazena pro označení smluvních stran, odběrného místa a specifikaci zákazníkem zvoleného obchodního produktu). Je pravdou, že ujednání o smluvní pokutě se nachází na opačně straně smlouvy, než je podpis žalovaného, na žalovaným podepsané straně smlouvy je však výslovně uvedeno, že se jedná o druhou stranu ze dvou, čímž byl žalovaný náležitě upozorněn na to, že smlouva má strany dvě. Ujednání o smluvní pokutě je sice formulováno v souvětí, ovšem jasně a srozumitelně (§ 1811 odst. 1 o. z.). Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že by mohlo být formulováno jednodušeji, nicméně je z něj bezpochyby zřejmé, za co a v jaké výši jsou smluvní pokuty sjednány. Toto smluvní ujednání je psáno písmem sice menším, avšak i bez pomůcek dobře čitelným s dostatečnými mezerami mezi řádky, které přispívají k dobré čitelnosti. Jde přitom o písmo stejně velké, jakým jsou psána všechna smluvní ujednání. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný se se smlouvou o sdružených dodávkách plynu ze dne 2. 2. 2022 zavázal na tam uvedeném místě, v kategorii Domácnost, po dobu 36 měsíců odebírat plyn a v případě povinností dle smlouvy a v případě opakovaného porušení platební povinnosti v souvislosti s dodávkou plynu nebo způsobí-li žalovaný nemožnost dodávky plynu ze strany žalobkyně nebo učiní-li bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoli projev vůle směřující k předčasnému ukončení dodávky plynu, popřípadě bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou, tak je žalovaný povinen uhradit žalobkyni pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců, včetně započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Vedle této smlouvy o sdružených dodávkách plynu uzavřel žalovaný s žalobkyní i smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, a to dne 7. 2. 2022 na zde uvedené odběrné místo a po tam uvedenou dobu 30 měsíců. Po tuto dobu se žalovaný zavázal odebírat elektřinu pro kategorii Domácnost a v případě opakovaného porušení platební povinnosti v souvislosti s dodávkou elektřiny a z toho plynoucího odstoupení žalobkyně od smlouvy, v případě, že způsobí žalovaný nemožnost dodávky ze strany žalobkyně nebo učiní bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu 800 Kč jako násobek počtu kalendářních měsíců (včetně započatých a nedokončených) následující po dni ukončení a přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Dle výše citovaného ustanovení § 1814 o. z., tyto ujednání o smluvní pokutě nejsou ve spotřebitelském smlouvě ujednáními výslovně zakázanými. Aby taková ujednání mohla být posouzena jako ujednání zakázaná ve smyslu § 1813 o. z., k jemuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu „významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity. O takovou nerovnováhu se však v posuzované věci nejedná. Závazek spotřebitele odebírat plyn a elektřinu po sjednanou dobu a platit za ní sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankciováno smluvní pokutou, a to i v případě, že jako v posuzované věci došlo ke změně dodavatele ze strany žalovaného, je totiž v daném případě kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavřeným na dobu neurčitou. Žalobkyně jako obchodník s plynem a elektřinou má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství plynu a elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství plynu s jeho distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem na dobu určitou, zůstane žalobkyni nasmlouvané množství plynu a elektřiny nevyužito, čímž jí vznikne škoda. Žalovaný jako spotřebitel ovšem i v tomto případě (s ohledem na výslovné smluvní ujednání pokuty ve vztahu k § 2050 o. z.), je z náhrady škody vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje, vyvázán. Smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyl plyn žalovaným v období sjednaném smlouvou z příčin na straně žalovaného (tedy v důsledku jím porušených smluvních povinností) odebírán, nelze kvalifikovat jako nepřiměřenou, nedosahuje-li ani jedné třetiny předpokládané ceny reálného odběru, předpokládané s ohledem na sjednanou měsíční zálohu 2 500 Kč. Shodně lze posuzovat i smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyly dodávky elektřiny žalovaným v období sjednaném smlouvou z příčin na straně žalovaného (tedy v důsledku jím porušených smluvních povinností) odebírány, nelze též kvalifikovat jako nepřiměřenou, nedosahuje-li ani polovinu předpokládané ceny reálného odběru, předpokládané s ohledem na sjednanou měsíční zálohu 1 500 Kč. Ani sám žalovaný proti žalobnímu požadavku, a to ani z části nebrojil, když i byl osobně účasten ústního jednání v posuzované věci. Nicméně bylo na žalovaném při uzavírání předmětných smluv s žalobkyní, zda uzavře smlouvu na dobu určitou (s výhodnější cenou, ale nutností dodržet sjednanou dobu trvání smluvního vztahu) anebo na dobu neurčitou (s méně výhodnou cenou, ale bez rizika sankce s náhlým ukončením smluvního vztahu). V této souvislosti lze pro soud prvého stupně zdůraznit, že autoritativní zásahy soudu do autonomní vůle účastníků smlouvy by měly být vyhrazeny případům spíše výjimečným a měly by být vedeny respektem k prioritě výkladu smlouvy, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá (srov. v této souvislosti např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 546/03 nebo ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

26. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně při uzavírání obou smluv, obsahujících identické ujednání o smluvní pokutě, nejednala s žalovaným jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž lze rozumně očekávat, že by žalovaný jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které mu obě smlouvy přináší (výhodnější cena elektřiny a plynu ve srovnání se smlouvami uzavřenými na dobu neurčitou, vyloučení objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasil i v případě, že by obsah smluv byl vyjednán individuálně.

27. Z vyložených důvodu shledal odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně důvodným žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 45 600 Kč, jež jsou součtem smluvních pokut za nedodržení závazků sjednaných na dobu určitou způsobené odstoupením od smlouvy žalobkyní pro porušení platebních povinností žalovaným ve výši 24 800 Kč (za 31 měsíců po 800 Kč za neodebírání plynu za dobu od 2. 8. 2022 do 7. 2. 2025) a z částky 20 800 Kč (za 26 měsíců po 800 Kč za neodebírání elektřiny za období od 28. 7. 2022 do 25. 8. 2024). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že dle ustálené soudní judikatury ujednání stran, která vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno a jde o ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 55/2000).

28. Z vyložených důvodů odvolací soud změnil napadaný výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 45 600 Kč. Tuto povinnost uložil zaplatit žalovanému v třídenní zákonné lhůtě podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř., když s ohledem na neexistenci jakéhokoliv příjmu na straně žalovaného neshledal důvody pro poskytnutí splátek, popřípadě delší lhůty k plnění.

29. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Úspěšné žalobkyni vznikl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 482 Kč. Tyto náklady zahrnující odměnu advokáta žalobkyně za 5 úkonů právní služby po 2 160 Kč a 5 paušálních hotových výdajů po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění, vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 3. 2024 a účast u ústního jednání dne 28. 3. 2024) podle § 7 bodu 5 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (advokátní tarif), vše spolu s 21 % DPH, kterou je advokát jako její plátce povinen z poskytnuté odměny a náhrad podle zvláštního předpisu odvést. Vedle těchto účelně vynaložených nákladů za její právní zastoupení žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 524 Kč. Tyto náklady uložil odvolací soud zaplatit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř.

30. Žalobkyně byla úspěšná i v odvolacím řízení, a proto jí přísluší plná náhrada nákladů i za toto odvolací řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku za odvolání ve výši 2 280 Kč a dále z nákladů za právní zastoupení žalobkyně i u odvolacího řízení. Účelně vynaložené náklady představuje odměna advokáta žalobkyně za 1 úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 2 940 Kč (podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu – z částky 45 600 Kč), jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše navýšené o 21% DPH, tj. na částku 3 920 Kč. Tedy celkem 6 200 Kč. Tyto náklady při respektování shodných zásad jako při stanovení povinnosti k úhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně uložil odvolací soud žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Poučení