Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 Co 720/2024 - 207

Rozhodnuto 2024-07-25

Citované zákony (12)

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno]bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 20 023 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 2. 4. 2024, č. j. 7 C 152/2023-170 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 20 023 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 24 982 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů vedlejšímu účastníkovi ve výši 13 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20 023 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z 20 023 Kč od [datum] do zaplacení do tří od právní rozsudku (výrok I.) a zavázal ho povinností zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 25 196 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl, že žalobce a vedlejší účastník vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení stejně jako žalovaný a vedlejší účastník vůči sobě navzájem (výroky III. a IV.). Proti výrokům I. a II. rozsudku se včas odvolal žalovaný, neboť soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný potvrdil, že způsobil dopravní nehodu dne [datum], ovšem nesouhlasil a nesouhlasí s tím, že by měl být povinován hradit žalobci částku nevyplacenou mu pojišťovnou. Poukazoval na fakt, že již na místě dopravní nehody bylo ze strany Policie České republiky šetřící dopravní nehodu konstatováno, že páté dveře u žalobcova automobilu jsou silně zkorodované a vykazují ostré hrany. Střetem osobních automobilů sice k poškození pátých dveří žalobcova automobilu došlo, ovšem pokud byly páté dveře poškozeny již před způsobením dopravní nehody, což prokazatelně byly, je třeba vzít v potaz jejich stav spočívající v silné korozi. Jednalo se tak o znehodnocený díl, který, pokud by byl bez závad, by poškozen rozhodně nebyl. Dotčená pojišťovna odmítla část plnění právě z důvodu, že díl, který si nechal žalobce současně opravit, byl již před dopravní nehodou znehodnocen a měl nulovou hodnotu. Z tohoto důvodu i vedlejší účastník navrhoval k důkazu vypracování znaleckého posudku pro ocenění hodnoty zkorodovaných pátých dveří žalobcova automobilu, který však soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl. Žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 2221/07, který konstatuje, že pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Opravu pátých dveří, které již před dopravní nehodou byly silně zkorodovány, šlo provést i jinak než pouze za použití nových náhradních dílů. Ústavní soud současně uznal argument Nejvyššího soudu v tom ohledu, že i škůdce má být chráněn proti excesivním nákladům, které by v důsledku jednání poškozeného bez souvislosti se škodnou událostí, a tudíž mimo kontrolu škůdce, mohly vzniknout. Případné excesy v jednání poškozeného (např. příliš drahá či neefektivní oprava) však mohou být v řízeních o náhradu škody korigovány, když je úkolem obecných soudů nalézt v řízení spravedlivou rovnováhu mezi právem chráněnými zájmy všech účastníků řízení. Za situace, kdy páté dveře žalobcova automobilu byly před nehodou znehodnoceny a dle dotčené pojišťovny nulové hodnoty, je dán důvod pro korekci částky požadované po žalovaném, odpovídající její nepřiznání. V závislosti na konkrétních poškozených dílech je obvykle možné daný díl nahradit dílem novým či použitým, značkovým i neznačkovým, po poškozeném však nelze požadovat, aby například objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stáří dílu, který byl během nehody poškozen. Na druhou stranu, pokud takový díl je k dispozici, není v zásadě důvod jej k opravě nevyužít. Stejně jako při volbě mezi značkovým a neznačkovým dílem je ovšem nezbytné v první řadě zvažovat vliv použití daného dílu na bezpečnost silničního provozu. Nelze poškozeného nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků silničního provozu tím, že do vozidla nechá namontovat díly výrazně nižší kvality či díly neznámého původu. Kvalita například brzdového systému se v tomto ohledu jeví zjevně důležitější než kvalita stěračů. Páté dveře od vozidla tak nejsou z pohledu žalovaného právě tím dílem, který by nutně vyžadoval náhradu dílu dílem novým. Ze zprávy autorizovaného servisu vyplynulo, že páté dveře zkorodované tímto způsobem opravit nelze a je nutné provést jejich výměnu. Žalobce byl tedy nucen jednoznačně dříve či později takto silně zkorodované páté dveře vyměnit. Tím, že tuto výměnu provedl v rámci opravy po dopravní nehodě a pojišťovna odmítla částku za tuto dílčí opravu uhradit, byla tato povinnost k úhradě přenesena na žalovaného, čímž však došlo z jeho pohledu k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. V řešeném případě je zřejmé, že páté dveře byly před nehodou znehodnoceny, byly bez ekonomické hodnoty a k žádné další újmě na nich již dojít nemohlo. Z tohoto důvodu náklady na pořízení nového originálního dílu, kterým došlo k uvedení vozidla do lepšího než původního stavu, nelze přičíst k tíži žalovaného. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně (bod 35. odůvodnění rozsudku), že nelze přijmout závěr, že páté dveře žalobcova automobilu měly nulovou hodnotu, a proto za jejich výměnu nenáleží žalobci žádná náhrada. Z vyjádření erudovaného technika pojišťovny a v podstatě i ze zprávy dotazovaného autorizovaného servisu plyne, že právě páté dveře nulovou hodnotu měly. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že výměnou pátých dveří sice došlo ke zhodnocení žalobcova vozidla, nikoliv však ve výši, která by přesahovala obecně přijímanou hranici 30 % obvyklé ceny vozidla, pak ve věci nebyla zjištěna obvyklá cena žalobcova vozidla, a tedy nelze bez dalšího a nadevší pochybnost konstatovat, že hranice 30 % obvyklé ceny vozidla nebyla překročena. S ohledem na skutečnost, že žalobce by byl nucen takto zkorodované páté dveře jeho vozidla vyměnit, byl by nucen vynaložit přibližně obdobnou částku, která nebyla dotčenou pojišťovnou uhrazena, není tak dle názoru žalovaného právě z toho důvodu povinen jakékoliv náklady na opravy tohoto dílu hradit. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobce v rámci vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že zásadně nesouhlasí s názorem žalovaného spočívající v tom, že páté dveře vozidla měly v době nehody nulovou hodnotu a že došlo k obohacení žalobce tím, že mu byly v rámci odškodnění dopravní nehody namontovány dveře nové. Vozidlo disponovalo platnou STK až do dubna 2021, tudíž páté dveře rozhodně nemohly mít nulovou hodnotu. Žalobce přiznal, že páté dveře byly napadeny korozí, ovšem nejednalo se o korozi nijak rozsáhlou, byla pouze lokální, a navíc se objevila až po dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný. Tvrzení žalovaného o korozi pátých dveří a v důsledku toho o jejich nulové hodnotě je neprokázané, když v tomto směru nebylo provedeno žádné dokazování s ohledem na skutečnost, že předmětné páté dveře byly již zlikvidovány, a tudíž nemohlo dojít k jejich zkoumání. Vyjádření „erudovaného technika“ pojišťovny nelze považovat za objektivní, když pojišťovna vystupuje na straně žalovaného, a navíc předmětné dveře technik důkladně nezkoumal. Za absurdní považuje tvrzení žalovaného, že pokud by páté dveře nebyly znehodnoceny, pak by ke škodě nedošlo. Poukázal i na skutečnost, že to byla právě smluvní pojišťovna žalovaného, která určila místo opravy, a lze tudíž logicky předpokládat, že pojišťovna bude mít s takovým servisem dohodnuty parametry oprav s ohledem na hodnotu celého vozidla. Tedy že pojišťovna se svými smluvními servisy bude mít smluveno, kdy lze použít díly nové a kdy je naopak vhodnější použít díly částečně opotřebené. Žalobci nemůže jít k tíži to, že smluvní servis pojišťovny nějakým způsobem opravu vyřešil a jemu, jakožto poškozenému, bude pojišťovna plnit pouze částečně s vysvětlením, že mu nemůže uhradit škodní událost plně, jelikož by se tím nepřiměřeně obohatil. Žalobce neměl žádný vliv na to, jakým způsobem bude oprava vyřešena, jelikož se důvodně spoléhal na to, že pojišťovna výše uvedenou dohodu o způsobu oprav se servisy má. V celé věci je důležitá ta skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo zavinil dopravní nehodu, přičemž sám žalobce se na ní žádným způsobem nepodílel, došlo k poškození jeho majetku a z plně funkčního vozidla se stalo vozidlo neprovozuschopné. Předmětné páté dveře, i kdyby byly postiženy lehkou korozí, v plném rozsahu plnily svoji funkci, tudíž nemohly mít nulovou hodnotu, pokud byly funkční a zároveň plnily podmínky pro uznání vozidla za provozuschopné v rámci STK. Žalobce poukázal na stanovisko Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 155/16, s tím, že s řešením odškodnění měl další výdaje a komplikace, až již v podobě dopravy vozidla do servisu, tak zejména v podobě řešení náhradního dopravování se do zaměstnání po dobu trvání opravy. Je nezbytné přihlédnout k funkčnosti poškozené věci – vozidla, a nikoliv pouze k hodnotě jednotlivých dílů. Páté dveře, byť minimálně napadené korozí, rozhodně neměly nulovou hodnotu, nelze přehlédnout, že jejich funkčnost byla splněna v potřebném rozsahu, tj. interiér vozidla nebyl vystaven povětrnostním vlivům, kterým by byl vystaven, kdyby páté dveře vozidlo neobsahovalo. Z uvedených důvodů žalobce považoval napadený rozsudek za správný a navrhl jeho potvrzení s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci vzniklé náklady odvolacího řízení. Vedlejší účastník v rámci vyjádření k odvolání žalovaného toto shledal důvodným. Zdůraznil, že žalobce závěr, že páté dveře byly již před nehodou znehodnoceny z důvodu koroze a neměly tedy žádnou ekonomickou hodnotu (viz stanovisko vedlejšího účastníka v zamítavé části pojistného plnění v částce 20 023 Kč), nesporuje. K rozsahu koroze vedlejší účastník doložil fotografie z prohlídky vozidla po nehodě, kterou prováděl smluvní neznačkový servis a který doložil fotodokumentaci bez odstranění pásky, která překrývala poškození především zadního víka. Dle doložené fotodokumentace z [datum] je na zadním víku zřejmá hloubková korze, pak zadní víko muselo být zkorodováno již před vznikem pojistné události a muselo být poškozeno do té míry, že k žádné další majetkové újmě na tomto díle nedošlo. Vedlejší účastník vyplatil 30 460 Kč s tím, že otázkou je, jakou hodnotu mají dveře, v nichž jsou v pohledové části vyrezlé dvě díry o rozměru 10 cm. Jsou neprodejné, bez hodnoty a žalobce by je z důvodu ostrých hran musel stejně vyměnit. Přelepení páskou ze strany žalobce není oprava, která by umožňovala trvalý provoz, natož aby vozidlo prošlo STK. Žalobce ani nedoložil nákupní doklad za tyto dveře, tedy že pořídil nový originální díl, ale chce jeho zaplacení, fakticky se tak chce na nehodě obohatit. Koroze byla takového rozsahu, že představovala korozi úbytkovou, a to takovou, že vozidlo nebylo schopno provozu dle právních předpisů. Oprava izolepou skutečně není způsob opravy, který by umožňoval provoz vozidla na pozemní komunikaci. Vedlejší účastník spolu s žalovaným navrhli znalecký posudek, který vypracován nebyl, a z toho důvodu je řízení je postiženo vadou právě proto, že nebyl proveden k důkazu. Vedlejší účastník je názoru, že náhrada zkorodovaných pátých dveří mohla být provedena jinak než za použití nového náhradního dílu, ale dílem starším, což mělo být předmětem znaleckého zkoumání. Tímto způsobem žalobce fakticky na nehodě vydělal, když získal stav, který je lepší než před nehodou, ačkoliv oprava mohla a měla být provedena levněji. Vedlejší účastník navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k vypracování znaleckého posudku, který posoudí, zda bylo možné původní zkorodované páté dveře nahradit starším dílem a kolik by tato oprava stála při zachování kvality a bezpečnosti. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v souladu s ust. § 212, § 212a o. s. ř. a následujících ustanovení, zohlednil odvolací námitky, vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil podrobným shrnutím skutkových zjištění z jím provedených listinných důkazů tak, jak vyplývá z bodů 6. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které se střetlo vozidlo žalovaného s vozidlem žalobce, kdy viníkem byl označen žalovaný, když nedodržel bezpečnou vzdálenost. Při nedohodě došlo k poškození zadní části vozidla žalobce. Opravu vozidla provedl neautorizovaný servis [jméno FO], který vyúčtoval cenu za opravu ve výši 50 483 Kč. Vedlejší účastník jako smluvní pojišťovna žalovaného vyplatil [jméno FO] částku 30 460 Kč, když pojistné plnění krátil o cenu pátých dveří a souvisejících prací v celkové výši 20 023 Kč. Krácení vedlejší účastník odůvodnil tím, že páté dveře vozidla žalobce byly dle doložených fotografií zkorodovány, koroze na nich musela být již před dopravní nehodou, neměly tak žádnou hodnotu, a tudíž za jejich výměnu a související práce žalobci nenáleží náhrada Cena pátých dveří a souvisejících prací je dle názoru soudu prvního stupně cenou obvyklou za materiál a související práce, resp. ji nepřekračuje. Pro nadbytečnost nepřistoupil k zadání znaleckého posudku ohledně určení rozsahu koroze na vozidle žalobce a určení hodnoty původních pátých dveří, zejména s ohledem na závěry vyšších soudů týkající se náhrady škody u motorových vozidel a případného zvýšení jejich hodnoty provedenou opravou (body 24. a 25. odůvodnění). Pod bodem 32. odůvodnění shrnul skutkový závěr v souladu se skutkovým zjištěním promítnutým v bodu 24. odůvodnění a pod bodem 33. konstatoval, že rozsah náhrady škody, tedy její výše se odvozuje od ceny věci. Je třeba posoudit účelnost nákladů na opravu starší věci, neboť není neobvyklé, že oprava věci ji může nejen uvést do původního stavu, ale oproti stavu před poškozením ji zlepšit, čímž se zvýší její hodnota. Jestliže celkové náklady vynaložené poškozeným na opravu věci nesloužily v plném rozsahu k uvedení do předešlého stavu, nýbrž zčásti došlo provedením opravy ke zlepšení dosavadního stavu věci, není škůdce povinen hradit náklady přesahující prostředky nezbytné k obnovení stavu do původní hodnoty (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně konstatoval, že však výše uvedené nelze vykládat tak, že by bylo nepřípustné jakékoliv zvýšení hodnoty opravované věci. Poukázal na ust. § 2951 odst. 1 o. z., že zcela obecně lze považovat za přípustné zhruba 30 % překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci. Soud prvního stupně uzavřel, že cena opravy vyčíslená nad třetinové převýšení obvyklé ceny věci před poškozením představuje zpravidla překážku pro náhradu škody uvedením do předešlého stavu, tzv. hospodářskou nemožnost tohoto způsobu plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], č. j. [spisová značka]). Soud prvního stupně dal za pravdu žalovanému a vedlejšímu účastníkovi v tom, že páté dveře zřejmě ještě před dopravní nehodou trpěly korozí, nesouhlasil však s nimi v tom, že měly nulovou hodnotu, a proto za jejich výměnu nenáleží žalobci žádná náhrada, neboť je třeba přihlížet k účelnosti provedené opravy a celkovému stavu vozidla před nehodou, po ní a po provedené opravě. Vozidlo jako celek by zajisté nebylo možné bez pátých dveří provozovat, proto bylo nutné je vyměnit, když jejich oprava technicky možná nebyla. Nelze přehlížet, že vozidlo žalobce disponovalo STK až do dubna 2021, pak koroze zřejmě nebyla v takovém rozsahu, aby vozidlo nebylo provozuschopné a současně k jejímu odkrytí došlo až v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným. Potvrdil, že výměnou pátých dveří došlo ke zhodnocení vozidla, nikoliv však v rozsahu, aby se dalo považovat za obohacení bez spravedlivého důvodu, a nikoliv ve výši, která by přesahovala obecně přijímanou hranici 30 % obvyklé ceny vozidla. Z uvedených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu škody způsobené na jeho vozidle i do výše výměny pátých dveří a souvisejících prací za cenu 20 023 Kč, kterou byl nucen za opravu svého vozidla zaplatit, a proto žalobě vyhověl a žalobci přiznal i požadované příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení (body 34. 35. odůvodnění). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil kritériem úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud v podstatě se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně souhlasí, vychází z něho a v podrobnostech na jím učiněná skutková zjištění odkazuje, s výhradou jeho závěru promítnutém v bodu 35. odůvodnění spočívající v tom, že páté dveře již před dopravní nehodou „zřejmě“ trpěly korozí. Z fotodokumentace, která je obsahem spisu, z vyjádření technika, byť ve vztahu k pojišťovně v osobě vedlejšího účastníka, o jehož věrohodnosti však odvolací soud v kontextu skutkových zjištění nemá důvod pochybovat (ve spise na č. l. 44), ze sdělení k pojistné události ze dne [datum] (viz bod 16. odůvodnění napadeného rozsudku), ale i z vyjádření nezávislého autorizovaného servisu [právnická osoba] lze dle přesvědčení odvolacího soudu učinit bezpečný závěr o tom, že páté dveře žalobcova vozidla byly již před dopravní nehodou postiženy korozí v takové míře, která opravu tohoto dílu vylučovala (bod 20. odůvodnění). Oproti názoru soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil se stanoviskem žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně a spočívající v tom, že právě z důvodu nepochybně zjištěné koroze pátých dveří již před dopravní nehodou tyto měly nulovou hodnotu. V tomto směru ani další dokazování k posouzení rozsahu koroze není možné, neboť žalobce ve vyjádření k odvolání přiznává, že tyto páté dveře byly zlikvidovány, stejně tak jako, byť co do rozsahu bagatelizuje, korozi na pátých dveří vozidla potvrzuje. Pak závěr soudu prvního stupně o tom, že páté dveře byly „zřejmě“ před dopravní nehodou postiženy korozí, není přesný. Nesporným je rovněž fakt, že v rámci opravy poškození žalobcova vozidla byly tyto páté dveře vyměněny za nový originální díl Škody Octavia kombi (viz faktura daňový doklad předložený [jméno FO], ve spise na č. l. 143). Odvolací soud připomíná, že autorizovaný servis [právnická osoba] se dne [datum] k ceně práce a materiálu za výměnu pátých dveří vyjádřil tak, že za materiál vyúčtoval částku 16 500 Kč, za práci 5 500 Kč a za lakýrnické práce 10 000 Kč, tj. celkem 32 000 Kč, s tím, že u použitých dveří cena závisí na aktuální nabídce. Rovněž sdělil, že takto zkorodované dveře nelze opravit, ale pouze vyměnit. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o aktivní a pasivní legitimaci účastníků řízení, který uvedl v bodech 22. a 23. odůvodnění poté, co si v tomto směru vyžádal vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] (bod 9. odůvodnění napadeného rozsudku), souhlasí. Odvolacímu přezkumu byla podrobena otázka důvodnosti odmítnutí plnění vedlejším účastníkem žalovaného, potažmo i žalovaným, co do výše žalované částky odpovídající ceně výměny pátých dveří žalobcova vozidla za nový díl a s tím spojené práce. Pokud soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pak je sice pravdou, že Nejvyšší soud konstatoval, že cena opravy motorového vozidla, která nepřevyšuje obvyklou cenu vozidla před poškozením o více než cca 30 %, zpravidla nezakládá hospodářskou nemožnost náhrady škody uvedením vozidla do předešlého stavu ve smyslu ust. § 2951 odst. 1 věty první o. z., avšak v případě totální škody poškozeného vozidla, jak byla pojistná událost v řešeném případě uzavřena. O takovou situaci se v předmětné věci však nejedná. Z tohoto důvodu, dle názoru odvolacího soudu, nelze odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu na daný případ aplikovat, neboť se jedná, jak i vedlejší účastník argumentuje, o zcela ojedinělou situaci, přičemž výjimečnost spatřuje v tom, že při dopravní nehodě došlo mimo jiné k poškození pátých dveří vozidla, které však již byly nikoliv zanedbatelně zkorodované, a byť ještě vozidlo disponovalo platnou STK (do dubna 2021), nelze bez dalšího konstatovat, že vozidlo přesto fakticky splňovalo podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Pokud soud prvního stupně svůj závěr opřel o obvyklou cenu vozidla s odkazem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak jej nelze akceptovat i z toho důvodu, že obvyklá cena vozidla nebyla soudem prvního stupně zjištěna. Kupní smlouva z [datum] a s ní související úvěrová smlouva, jíž byl žalobci na nákup předmětného motorového vozidla poskytnut úvěr ve výši 217 949 Kč, obvyklou cenu vozidla v době dopravní nehody v březnu 2020 rozhodně neprokazuje. Zjištění obvyklé ceny by předpokládalo minimálně odborné vyjádření, ne-li znalecký posudek, a s tím spojené další náklady. Nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že zjištění obvyklé ceny vozidla a následné hodnocení přípustnosti překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci zhruba o 30 % není namístě právě z důvodu odchylného skutkového stavu oproti situaci řešené v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz totální škoda poškozeného vozidla). Po zvážení všech skutkových zjištění, při vědomí aktuální judikatury vyšších soudů, vycházeje z výkladu ust. § 2969 odst. 1 o. z. (při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit) dospěl k závěru, že byť v důsledku dopravní nehody došlo k poškození i pátých dveří žalobcova vozidla, jehož náhrady se žalobce v řízením po žalovaném domáhal, žalovaný není k jejímu zaplacení ve výši žalované částky, a ani v jiné výši, povinen, neboť bylo přesvědčivě prokázáno, že páté dveře byly postiženy tak významnou korozí, v důsledku které se provoz vozidla s takovým poškozením ani neslučuje s předpisy pro provoz na pozemních komunikacích, ale zejména jejich oprava nebyla možná právě pro zjištěnou korozi. Jinými slovy, žalobce by byl v blízkém časovém horizontu (blížící se STK) povinen tento díl vozidla vyměnit, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že oprava koroze v takovém rozsahu není možná. Výdaj minimálně ve výši žalované částky (viz vyjádření autorizovaného servisu [právnická osoba]) by musel žalovaný vynaložit bez ohledu na poškození tohoto dílu v důsledku nehody. Ke škodě spočívající v úhradě nového originálního dílu – pátých dveří žalobcova vozidla – nedošlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, za níž je žalovaný odpovědný, neboť tento díl vozidla byl již před pojistnou událostí (dopravní nehodou) prokazatelně poškozený a určený k jeho výměně. [právnická osoba], k níž došlo a od níž žalobce odvíjí žalovaný nárok, na tuto, byť nikoliv zjevnou vadu (viz překrytí lepicí páskou) poukázala a odhalila ji. Z uvedených důvodů odvolací soud důkazní návrh vedlejšího účastníka na vypracování znaleckého posudku shledal nadbytečným. S ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). Žalovaný byl ve věci úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, stejně jako vedlejší účastník na jeho straně, a to v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Vedlejšímu účastníkovi vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením, a to za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k výzvě soudu dne [datum], vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání). Náklady před soudy obou stupňů spočívají v odměně ve výši 7 760 Kč odpovídající čtyřnásobku částky 1 940 Kč za jeden úkon právní služby, ve čtyřech režijních paušálech po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, v náhradě cestovného ve výši 1 423 Kč, v náhradě promeškaného času ve výši 400 Kč (náhrada cestovného je v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb. a s údaji uvedenými ve velkém technickém průkazu a náhrada promeškaného času vznikla v souvislosti s cestou na odvolací jednání a odpovídá čtyřem započatým půlhodinám po 100 Kč), a v 21 % DPH vypočtené ze součtu výše uvedených položek, tj. 2 264 Kč. Celková částka, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce vedlejšího účastníka činí 13 047,43 Kč, po zaokrouhlení 13 047 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění (výrok III.). I žalovanému vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením a sestávají z odměny za osm a půl úkonu právní služby po 1 940 Kč (odvolací soud účtované podání ze dne [datum] učiněné před soudem prvního stupně a jímž označil důkazy dle ust. § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyhodnotil jako podání, za které náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny s ohledem na jeho obsah a složitost), tj. celkem 16 490 Kč, přičemž pro stručnost odvolací soud odkazuje na zástupkyní žalovaného předložené podrobné vyúčtování, z režijních paušálů za devět úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 700 Kč, náhrady promeškaného času ve výši 400 Kč v souvislosti s účastí u odvolacího jednání, náhrady cestovného ve výši 1 056 Kč, vyúčtované v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb. a údaji uvedenými v technickém průkazu a 21 % DPH vypočtené ze součtu výše uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 335,66 Kč, v součtu jde o částku 24 981,66 Kč, po zaokrouhlení ve výši 24 982 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně v obvyklé třídenní lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku (výrok II.).

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.