10 Co 850/2024 - 150

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený obecnou zmocněnkyní [Anonymizováno] [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený zákonnou zástupkyní [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o peněžitou náhrada za vytrpěné bolesti o odvolání žalobce a žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Sokolově, č. j. 7 C 184/2023-88, ze dne 20. 6. 2024, ve spojení s opravným usnesením č. j. 7 C 184/2023–97 ze dne 30.7.2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku II. ohledně zamítnutí nároku žalobce na zaplacení částky 10 000 Kč, potvrzuje.

II. Ve zbylé části výroku II. se mění tak, že řízení se zastavuje do 15 % úroku z prodlení z částky 200 000 Kč od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023, do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 11. 2023 do 17. 2. 2027 a do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 do 17. 2. 2027 se žaloba zamítá a žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 18. 2. 2027 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 438,40 Kč do zaplacení, a to do 21. 2. 2027 k rukám zákonného zástupce žalobce.

III. Výrok IV. se mění tak, že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10 672 Kč.

IV. Řízení o odvolání žalovaného se zastavuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 44 035,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 203 438,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ohledně nároku na zaplacení částky 10 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 200 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a z částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 žalobu zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 44 035,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10 672 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Usnesením ze dne 30.7.2024 soud prvního stupně opravil rozsudek ve výroku II. tak, že specifikoval správně úrok z prodlení, který měl znít: ve výši 15 % z částky 200 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení.

3. Proti výroku II. rozsudku se odvolal žalobce. Namítl, že v reakci na připsání části 10 000 Kč na účet zástupce žalobce paní [jméno FO], babičkou žalovaného, s označením, že se jedná o splátku za bolestné, tedy na jistinu, započítal poukázané plnění v souladu s ust. § 1932 nejprve na žalobou již uplatněný úrok z prodlení, a jelikož částka 10 000 Kč byla jen o málo nižší než kapitalizovaný roční úrok z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 15 % za dobu od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023 (jenž činí 10 027,40 Kč), vzal žalobu co do ročního úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 15 % za dobu od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023 zpět. O tomto částečném zpětvzetí žaloby však soud prvního stupně v rozporu s ust. § 96 odst. 2 a 3. o. s. ř. nerozhodl. Dále vznesl námitky k závěru soudu prvního stupně, který žalobci nepřiznal zákonný úrok z prodlení s odkazem na rozpor s dobrými mravy. Institut nároků z úroků z prodlení představuje odůvodněnou ochranu věřitele a slouží k zajištění pohledávky pod hrozbou zvyšujícího se dluhu na dlužníka. Využití tohoto prostředku nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (viz usnesení NS ČR 25 Cdo 2895/99, rozsudek NS ČR 30 Cdo 3562/2013, 33 Odo 1427/200530, 30 Cdo 3562/2013). Dále poukázal na judikaturu týkající se práva na ochranu zdraví, které je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce (viz rozsudek NS ČR 25 Cdo 2216/2019, nález Ústavního soudu II. ÚS 2149/17). Nezletilý žalobce je o pět let mladší než žalovaný a jeho požadavek na úrok z prodlení nemůže být právem v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný je navíc již osobou mladistvou, která může být zaměstnána, může chodit na brigády a zabránit tedy tomu, aby dluh vůči žalobci nenarůstal. Navíc v rozhodnutí soudu prvního stupně chybí důvod, pro který by žalovaný jako student střední školy nebyl schopen nikterak svůj dluh umořovat. Žalobce proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

4. Proti rozsudku, o to proti výroku I., se odvolal i žalobce, který ale vzal své odvolání podáním ze dne 15. 8. 2024 zcela zpět.

5. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce do výroku II. s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Poukázal na to, že žalobce se domáhal prostřednictvím svého zástupce i náhrady škody na zdravotnickém zařízení a je tedy otázkou, zda bodové ohodnocení způsobeného bolestného nemohlo být ovlivněno i okolností, která souvisela s jeho léčením a za kterou žalovaný nemůže odpovídat. Poukázal na ust. § 2953 občanského zákoníku, podle kterého lze snížit náhradu způsobené škody škůdcem, což je závislé i od jednotlivostí a zvláštností každého konkrétního případu. V nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2844/14 (body 53. - 57.) je uveden postup obecných soudů při určení výše náhrady majetkové újmy. Jde o podmínky, které se vymykají obvyklým poměrům, které nespadají do běžných životních podmínek a podle žalovaného v tomto případě takové okolnosti naplněny jsou. Žalovaný dal proto na zváženou i posouzení, zda stanovené bodové ohodnocení znalcem je objektivní, pokud jde o pochybení i jiného subjektu. Žádost o vypracování znaleckého posudku pak podala [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátní kancelář, což také mohlo mít vliv na metodiku k náhradě nemajetkové újmy. Žalovaný uvedl, že v době, kdy žalobce utrpěl úraz hlavy, tj. ke dni 23. 10. 2021, bylo žalovanému 12 let, byl nezletilým, spolu s kamarádem se dostal do konfliktu s mladšími chlapci, kteří „si začali“. Byl i tehdy bezproblémovým žákem svěřen do výchovy své babičce, neboť rodiče nebyli schopni zajistit jeho výchovu. Svého jednání litoval, omluvil se, dluh chce splácet, ale až začne vydělávat. Nechce platit úroky z prodlení v požadované výši, protože nechce zahájit svou výdělečnou činnost případnou exekucí se stále narůstajícím dluhem. Je si vědom své odpovědnosti. V současné době studuje střední školu v oboru elektro a je to pro něj zárukou, že získá zaměstnání, které mu umožní závazek splnit. Dluh s narůstajícími úroky, které není schopen aktuálně platit, je pro něho zcela demotivující. Pokud se jedná o náklady řízení, domluvil se se svojí babičkou a svým dědečkem, kteří jsou ve starobním důchodu, že tento budou dluh postupně splácet. V řízení proti dětem mladším patnácti let by měla být dostatečně citlivě a individuálně zvážena a splněna i výchovná složka každého opatření ve vztahu ke konkrétní věci. Žalovanému bylo uloženo napomenutí s výstrahou. Žalovaný se žádné recidivy od té doby nedopustil. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno jako věcně správné.

6. Žalobce se k tomuto vyjádření písemně vyjádřil, zopakoval argumenty uvedené v původním vyjádření s tím, že nezpochybňuje aplikovatelnost kritérií vyjádřených v nálezu I. ÚS 2844/14, ale zdůraznil, že v nyní projednávané věci jde o újmu na zdraví dítěte, a to o pět let mladšího, než je žalovaný, a to v důsledku jednání způsobeného úmyslně, byť v úmyslu nepřímém. Sám žalobce pak již sociální poměry žalovaného zohlednil a nežádal po něm více, než kolik odpovídalo bodovému ohodnocení. Pokud jde o vyžádání znaleckého posudku, pak o tom, kdo tento posudek zadával, byl žalovaný informován a k této okolnosti nebyly vzneseny žádné námitky. Procesní postup žalobce odpovídal § 127a o. s. ř. Zpočátku žalobce byl ochoten uzavřít smír ohledně částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení, což však nebylo ze strany žalovaného akceptováno, respektive ten vyjádřil ochotu k uhrazení náhrady toliko ve výši 30 000 Kč. Až v reakci na tento zjevně iracionální postoj žalovaného navázalo další rozšíření žaloby, další nárůst úroku z prodlení a další nárůst nákladů řízení. Žalobce pochybnosti nad přezkoumatelností výroku II. (výrok I. již nabyl právní moci). Zdůraznil, že nebylo rozhodnuto o zpětvzetí, které bylo učiněno ze strany žalobce a řízení tak bylo zatíženo procesní vadou, která znamená porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Podle názoru žalobce existuje hned několik důvodů pro zrušení odvoláním napadeného výroku II. bez jednání. Poukázal rovněž na to, že pokud je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, pak brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost.

7. Odvolací soud v souvislosti se zpětvzetím části uplatněného nároku ze strany žalobce před soudem prvního stupně, učinil dotaz na žalovaného, zda s tímto zpětvzetím souhlasí. Žalovaný podáním na čl. 127 sdělil, že s tímto zpětvzetím souhlasí.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, kterému předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce, neboť žalovaný vzal odvolání zpět a k vyjádřením obou účastníků a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že ve vztahu k výroku II. je namístě tento výrok změnit s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a s ohledem na částečnou důvodnosti odvolání žalobce.

9. Výrokem I. uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 203 438,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ačkoliv se žalovaný původně do tohoto výroku I. odvolal, vzal následně své odvolání zpět a odvolací soud proto postupoval dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení zastavil. Tento výrok je nyní pravomocný a vykonatelný. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 203 438,40 Kč. Jelikož vzal žalovaný odvolání do tohoto výroku zpět, má odvolací soud za to, že lze důvodně předpokládat, že žalovaný své povinnosti dostojí a tuto částku žalobci zaplatí.

10. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci peněžitou náhradu představující bolestné, protože mu způsobil zranění, které následně bylo ohodnoceno znaleckým posudkem. Vyšel zejména z rozsudku Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 24 Rod 2/2022–23, ze dne 27. 4. 2022, kterým bylo žalovanému uloženo napomenutí s výstrahou za čin jinak trestný, vykazující znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 12 písm. b) trestního zákoníku. Nezletilý žalovaný hodil po nezletilém žalobci kámen, který ho zasáhl do hlavy.

11. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný uvedl, že nepochybuje o své odpovědnosti, ale popisoval okolnosti, jak ke zranění žalobce došlo s tím, že nepředpokládal, že by kamenem mohl někoho zasáhnout. Byla to skupina mladších chlapců, mezi něž patřil žalobce, která začala házet kameny jako první. Bylo zjištěno, že u žalovaného se jednalo o jednání, které bylo vybočující z jinak dosud bezkonfliktního chování. Ve škole je jeho chování zcela v pořádku, jedná se o pracovitého, bezkonfliktního a pozorného žáka. Bylo také zjištěno, že nezletilý je svěřen do péče babičky a ani jeden z rodičů na něj neplatí výživné. Žalovaný požádal soud o odklad splátek na dobu čtyř let. Uvedl, že nechce, aby mu dluh narůstal o úroky z prodlení, a pokud by měl zahájit svoji výdělečnou činnost exekucí, byl by z toho nešťastný. Navrhl proto moderaci ve smyslu § 2953 občanského zákoníku a také poukázal na ust. § 2920 odst. 3 občanského zákoníku.

12. Odvolací soud při odvolacím jednání připomněl obsah spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 24 Rod 2/2022, z nějž zejména vyplývá to, že žalovaný se předmětného jednání dopustil skutečně hozením kamene a způsobil žalovanému závažnou újmu na zdraví. Z obsahu spisu ale také vyplývá, že nešlo o zcela individuální jednání samotného žalovaného, ale že bylo výsledkem předchozích, i když nevhodných her mezi skupinami chlapců různého věku. Žalovaný společně se svým kamarádem přiznal, že nejprve podráželi skupině mladších kluků nohy. Bylo zjištěno, že ti pak utekli ke hřišti, kde byla hromada kamenů a začalo házení kamenů navzájem po sobě. Někteří vypovídali, že začali mladší hoši, někteří se k tomu nevyjadřovali, ale podstatnou okolností je to, že se jednalo o konflikt vzájemný. Jak starší kluci, tak mladší kluci po sobě házeli kameny.

13. Předmětem odvolacího řízení se stal výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému se odvolal žalobce. Jedna z výhrad žalobce byla, že soud prvního stupně nerespektoval zpětvzetí, které žalobce v průběhu řízení učinil, a namísto toho částku do 10 000 Kč zamítl co do jistiny 14. Ačkoliv rozsudek soudu prvního stupně v této části není zdůvodněný, odvolací soud vychází z obsahu spisu. Z toho vyplývá, že žalobce podáním na čl. 65 vzal žalobu částečně zpět. Důvodem bylo to, že dne 23. 1. 2024 byla na účet zástupce žalobce připsána částka 10 000 Kč poukázaná paní [jméno FO] s tím, že se jedná o splátku za bolestné, tedy na jistinu. Podle žalobce platba měla být započítána nejprve na uplatněný úrok z prodlení ve smyslu § 1932 o. z. Vzal tedy žalobu zpět co do ročního úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 15 % za dobu od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023.

15. Soud prvního stupně o tomto zpětvzetí nerozhodl a následně připustil změnu žaloby. Evidentně částku 10 000 Kč posoudil jako platbu na jistinu a žalobu co částky 10 000 zamítl. tento postup není zcela v souladu s o.s.ř., ale podle názoru odvolacího soudu se nejedná o tak závažné pochybení, které by mělo vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, protože se jedná o vadu reparovatelnou. Odvolací soud proto při vědomí, že zásada dispoziční je jednou ze základních zásad občanského soudního řádu a v daném případě zpětvzetí učiněné žalobcem bylo v rámci této zásady učiněno, přistoupil k tomu, že v souvislosti s tímto zpětvzetím v rozsahu tohoto zpětvzetí změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a přistoupil k zastavení v tomto rozsahu. Žalovaný s tímto v odvolacím řízení vyslovil souhlas.

16. Pokud jde o částku 10 000 Kč, kterou žalobce nepovažoval za jistinu, pak s tímto odvolací soud nesouhlasí, a to proto, že pokud dlužník označil tuto platbu za jistinu, pak je nutno považovat tuto platbu v této věci skutečně za platbu na jistinu, a pokud soud prvního stupně do této částky žalobu zamítl, pak je jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud ho v této části potvrdil. (viz výrok I.). Odvolací soud z de aplikoval pravidla § 1932 odst. 2 o. z. s ohledem na žalovaného, z pohledu zákona osobu (viz níže podrobně odůvodněno), jejíž svéprávnost je touto objektivní okolností oslabena a měla by být aplikována stejná pravidla jako případně u spotřebitelů, na které § 1932 odst.2 primárně dopadá.

17. Předmětem odvolacího řízení se dále stala část výroku II. týkající se úroku z prodlení z žalovaných částek, v případě 200 000 Kč od 1. 11. 2023 ve výši 15 % ročně a dále v případě částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 ve výši 14,75 % ročně.

18. Odvolací soud má za to, že skutečně v daném případě má žalobce nárok na požadavek úroku z prodlení a nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který tento nárok zamítl s odkazem na rozpor s dobrými mravy. Právní posouzení této otázky nepovažuje za správné. Soud sice správně hodnotil okolnosti případu. Přihlédl zejména ke komplikovaným rodinným a sociálním poměrům žalovaného, k tomu, že je v péči své babičky, přičemž rodiče se vůbec, a to ani finančně na jeho péči nepodílí. Dle sdělení školy žalovaný chodí do školy připraven. Na konci deváté třídy měl pouze jednu trojku na vysvědčení a byl přijat ke studiu na střední školu. Podle soudu prvního stupně je v zájmu celé společnosti, aby si žalovaný udržel tento nastolený životní směr a aby nebyl demotivován neustále se zvyšujícím dluhem. Za předpokladu řádného studia, jeho úspěšného ukončení a nástupu do práce bude žalovaný schopen dluh začít splácet až za tři roky, proto dluh žalovaného zakonzervoval fixní částkou 213 438,40 Kč (s tím, že 10 000 Kč již bylo uhrazeno). Zdůraznil také snahu státu o zamezení dětských dluhů v souvislosti s přijatým zákonem č. 192/2021 Sb. Zohlednil také to, že žalovaný byl shledán vinným z toho, že sice naplnil jednání trestného činu a jednalo se o úmyslné trestní jednání, avšak jednalo se toliko o úmysl nepřímý. Žalovaný škodu způsobit nechtěl a svého činu litoval. Účinnou lítost také spatřoval soud prvního stupně v tom, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně byla zaplacena částka 10 000 Kč. Nárok žalobce na úroky z prodlení zamítl s odkazem na § 2, § 3 odst. 2, § 2953 a § 2958 o. z.

19. Podle odvolacího soudu je nutné, a zákonu to odpovídá, vycházet z premisy, že úrok z prodlení skutečně plní další funkce a také jistým způsobem zajišťuje to, že dluh, pokud dlužník zaplatí řádně a včas, se této povinnosti zbaví. Uplatnění nároku na úrok z prodlení zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy a s argumentací žalobce obsaženou v jeho odvolání a vyjádření se v zásadě ztotožňuje.

20. Nelze ale na druhé straně pominout to, v jaké situaci se žalovaný nachází, zejména co se týče jeho aktuálních majetkových a rodinných poměrů a nelze také samozřejmě nezohlednit poměry samotného žalobce. Ani žalobcovy poměry nejsou jednoduché, jak po stránce materiální či rodinné a byl to on, kdo byl jednáním žalovaného poškozen na zdraví a nejednalo se o nic banálního, ale naopak šlo o závažný úraz hlavy žalobce, který je o 5 let mladší než žalovaný. Odvolací soud se pokusil svým rozhodnutím nalézt rovnováhu těchto poměrů, zamezit tvrdosti zákona a zároveň co nejméně eliminovat nároky žalobce jakožto poškozeného. Odvolací soud vycházel zejména z § 3 odst. 2 o. z., § 4 o. z., § 31, § 36 o. z., § 21 o. z., § 2900 o. z., včetně těch ustanovení o. z., které použil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí. Zabýval se ochranou zájmů nezletilých dětí a obecné snaze státu, aby nezletilým nenarůstaly dluhy, se kterými vstupují do dospělosti. Cílem rozhodnutí tedy bylo, aby se žalovaný v době, kdy je nezletilý, neocitl v exekuci (v rozsahu povinností, které jsou předmětem odvolacího přezkumu), a zamezit tak tomu, čemu se věnuje i četná nálezová judikatura Ústavního soudu, i když zejména v souvislosti s probíhajícími exekucemi a narůstajícími dluhy nezletilých, ale s nepochybně proklamovaným zájmem, aby dítě nevstupovalo do dospělosti se závazky, kterým nemůže dostát.

21. Je na soudech, aby zvažovaly, zda lze právní předpisy vyložit způsobem tak, aby efektivně naplňovaly nejlepší zájem dítěte.

22. Odvolací soud zohlednil situaci, při níž došlo k poškození zdraví žalobce a kterou lze hodnotit jako velmi nešťastnou. Žalovaný byl uznán vinným z jednání, které naplňuje znaky trestného činu ublížení na zdraví v nepřímém úmyslu. Ustanovení paragrafu ublížení na zdraví trestního zákona postihuje situaci, kdy na jedné straně stojí útočník a na druhé straně poškozený, který se útoku maximálně brání. Úmysl ublížit má primárně jedna strana, tedy útočník. Taková situace v daném případě nenastala, protože proti sobě stály dvě skupiny chlapců, i když rozdílného věku a jednalo se skutečně o konflikt vzájemný. Obě skupiny chlapců po sobě navzájem házely kameny.

23. Odvolací soud vychází například z rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2216/2019, kde byla řešena v obecné rovině případná moderace škody, a to v souvislosti s poškozením zdraví žalobce, který utrpěl tříštivou nitrokloubní zlomeninu dolního konce levé holenní kosti a levé lýtkové kosti v důsledku jednání žalovaného, který byl uznán vinným přečinem ublížení na zdraví, spáchaným z vědomé nedbalosti a přečinem výtržnictví. Po skutkové stránce šlo o to, že mezi žalobce a žalovaným za účasti další osoby na je ho straně došlo ke slovní potyčce a konflikt vyvrcholil tím, že žalovaný napadl fyzicky žalobce a začal se s ním prát. Nejvyšší soud v tomto případě sice důvody pro moderaci neshledal, ale nevyloučil, že v případech, kdyby byla naplněna kritéria pro její použití, bylo by možné o moderaci v tomto případě uvažovat a vymezil v obecné rovině tato kritéria. Z právní věty tohoto rozhodnutí vyplývá, že úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě vychází z toho, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným. V takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Moderační (zmírňovací) právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou než její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Moderace se v případě náhrady (odčinění) nemajetkové újmy může uplatnit jen velmi omezeně.

24. V případě nezletilého žalovaného, kdy mu v okamžiku jednání, které naplnilo znaky činu jinak trestného podle § 146 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, bylo 12 let. Závěr soudu, jehož rozsudkem je civilní soud v této věci vázán, je poměrně přísně posouzen jako nepřímý úmysl, a to ve srovnání s rozhodnutím výše uvedeným.

25. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

26. Kritéria, která mohou být použita pro zmírňovací oprávnění ve vztahu ke škodě jsou okolnosti, které se přičítají poškozenému, spoluúčast poškozeného na škodní události, okolnosti toho, jak ke škodě došlo, odstranění tvrdosti dopadu povinnosti k náhradě škody do poměrů odpovědné osoby, zamezení tomu, aby uložení škody bylo v rozporu s preventivními a reparačními účinky odpovědnosti za škodu. Dále je nutné zohlednit, aby náhrada škody byla spravedlivá, nebyla likvidační a zároveň, aby bylo akceptovatelné po poškozeném žádat, aby se spokojil se sníženou náhradou škody. To samozřejmě za předpokladu, že se nejedná o škodu způsobenou úmyslně.

27. Odvolací soud vzal v úvahu zejména věk nezletilého a dále okolnosti, za kterých se dopustil tohoto jednání, a v návaznosti na to určitým způsobem mírněji a s určitou korekcí přistoupil k pravidlu, které je uvedeno v ust. § 2953 věta poslední o. z., dle kterého platí, že náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. Toto pravidlo bezvýjimečně dopadá na osoby ve smyslu § 4 o. z., kterou žalovaný vzhledem ke svému věku v době protiprávního jednání nebyl.

28. Podle § 3 odst. 2 písm. c) o. z. nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

29. Podle § 4 o. z. platí, má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislý na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

30. Podle § 31 o. z. má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

31. Z vývoje právního řádu je zřejmé, že cílem zákonodárce je, aby bylo zamezováno dětským dluhům. V této souvislosti odvolací soud odkazuje (stejně jako soud prvního stupně) zejména na důvodovou zprávu zákona č. 192/2001 Sb. Úprava stávající deliktní způsobilosti byla v důvodové zprávě shledána jako relativně přísná. Z důvodové zprávy vychází tendence, kterou se chce předcházet vzniku dětských dluhů. Je zdůrazněn článek 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a dětí, z nějž vyplývá, že zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Je nutno přihlédnout k Úmluvě o právech dítěte a Evropské úmluvě o výkonu práv dětí, které zdůrazňují jako hlavní hledisko nejlepší zájem dítěte. Ochranou nezletilých se v civilněprávním kontextu míní zejména snaha zamezit vzniku právních povinností nezletilých, které by svou povahou nebo tvrdostí neodpovídaly jejich věku, zkušenostem nebo rozumovým schopnostem, případně právními prostředky zmírňovat jejich dopady. Mělo by se tak samozřejmě činit s přihlédnutím k oprávněným zájmů i poškozených. Dlužníkem poskytované plnění by mělo primárně sloužit k umořování jistiny, tedy té části dluhu, jejíž splnění odpovídá hlavnímu zájmu věřitele a která je pro dlužníka nejtíživější.

32. Žalovanému bylo v době vzniku újmy 12 let, čemuž odpovídá i jeho rozumová a volní vyspělost (§ 31 o. z.). Věk 12–15 let je časem největších fyziologických a psychologických změn dítěte (nástup puberty) Svéprávnost člověka se vyvíjí postupně. Zákon tedy uvažuje o svéprávnosti částečné. Je nutno uvažovat o objektivně chápané rozumové a volní vyspělosti a také subjektivní. V případě žalovaného nebyly zjištěny žádné odchylky. Zákon i v případě jiných účastníků občanskoprávních vztahů uvažuje v souvislosti s interpretačními pravidly občanského zákoníku o odchylkách jak směrem dolů, které jsou dané věkem, nezkušeností, zdravotním stavem, anebo v případě speciálních, jako například u spotřebitelů či naopak u podnikatelů směrem nahoru.

33. Odvolací soud se zabýval dopady přijatého rozhodnutí odvolacího soudu do poměrů obou účastníků řízení, obou nezletilých. V případě žalovaného zjistil, že je v prvním ročníku střední školy, je vychováván svou babičkou, které byl svěřen do výchovy rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 7. 2018. Jeho rodičům byla uložena povinnost platit výživné. Z opatrovnického spisu bylo zjištěno, že rodiče výživné neplatí. Jeho otec je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody. Matka dříve pobírala drogy. Nezletilý je vychováván tedy svojí babičkou a dědečkem, přičemž oba jsou ve starobním důchodu a nezletilému je přiznán příspěvek na úhradu potřeb ve výši 5 800 Kč. Nezletilý žalobce je vychováván svojí babičkou [jméno FO], které byl svěřen do pěstounské péče. Odvolací soud zaslal rovněž žalobci prohlášení o majetkových poměrech, ve kterém však žádné konkrétní údaje vyplněny nebyly a zjištěny tedy nebyly.

34. Při odvolacím jednání bylo zjištěno, že v současné době je zdravotní stav žalobce dobrý.

35. Na základě shora uvedeného má odvolací soud za to, že v daném případě náhradu škody v podobě příslušenství lze posunout v čase, nikoliv ji snížit či odepřít. Proto přistoupil k odkladu splatnosti příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovanému vznikne povinnost platit úroky z prodlení až od okamžiku jeho zletilosti. Nebude-li v tento okamžik jistina zaplacena, bude se zvyšovat o úroky z prodlení ve smyslu § 1968 o. z. až do úplného zaplacení. Je tedy na žalovaném, aby si byl své povinnosti vědom a bude jen na něm, aby této povinnost předešel včasnou úhradou jistiny, a tedy se vyhnul obavám z případně narůstajícího dluhu, které sám zdůrazňoval a kterým se chtěl vyhnout. Stalo-li by se, že jistina nebude zaplacena, začne mu od 18. 2. 2007 běžet úrok z prodlení. V té době však již bude žalovaný zletilým, a i když možná ještě bude studovat, bude však mít plnou pracovní způsobilost a bude mít sám možnost podílet se na zaplacení tohoto dluhu. V současné době studuje střední školu, je bez finančních prostředků a bez majetku a není schopen narůstající příslušenství hradit bez toho, že by to na něj mělo velmi nepříznivý dopad a vstupoval tak do dospělosti s narostlým dluhem. Prodlení zaniká v den, kdy je dluh splněn.

36. Žalobce má aktuálně pravomocně přiznán nárok z titulu jistiny; tento nárok lze již vymáhat a také částka 10 000 Kč mu byla již zaplacena. Přijatým rozhodnutím budou i jeho práva a zájmy jako nezletilého ochráněna adekvátním způsobem.

37. Odvolací soud proto zamítl nárok žalobce na úrok z prodlení z důvodu odstranění přílišné tvrdosti zákona ve vztahu k žalovanému, jakožto k nezletilému, a to za období od 1. 11. 2023 do 17. 2. 2027 z částky 200 000 Kč a dále v případě částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 do 17. 2. 2027.

38. Jelikož žalobce je narozen v roce 2014, v případě plnění, které nastane v důsledku tohoto rozhodnutí, by byl stále ještě nezletilý, byla uložena povinnost zaplatit žalobci k rukám zákonného zástupce.

39. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně byl změněn tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10 672 Kč. Žalobce je ze zákona osvobozen od jeho placení. (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích). Poplatková povinnost pak přichází na žalovaného, avšak pouze za předpokladu, že u něj nejsou splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků. Odvolací soud podmínky pro osvobození od soudních poplatků na straně žalovaného shledal, a proto změnil výrok IV. tak, že se žalovanému tato povinnost neukládá.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem vychází z ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 150 o. s. ř. Vzhledem k tomu, jakým způsobem zůstal rozdělen předmět řízení, kdy v době projednávání odvolání byl výrok I., týkající se jistiny již pravomocný a v době rozhodování odvolacího soudu šlo vlastně pouze o příslušenství pohledávky, které však bylo shora uvedeným způsobem moderováno. Žalobce měl tedy částečný úspěch a částečný neúspěch, ale nebylo by spravedlivé, aby byl pominut plný úspěch v základu nároku. Odvolací soud rozhodl za pomoci shora uvedených zákonných ustanovení tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, které mu vznikly před soudem prvního stupně v plné výši a náklady za odvolací řízení přiznány nebyly.

Poučení