100Co 122/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Kostkové a soudců Mgr. Lucie Pšeničkové a Mgr. Dity Francové ve věci nezletilých: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] zastoupených kolizním opatrovníkem [územní celek] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] děti rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu poměrů nezletilých pro dobu za trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. února 2022, č. j. 0 Nc 6223/2021-120 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým [jméno], nezletilým [jméno] a nezletilým [jméno] v každém sudém kalendářním týdnu od středy od 16.00 hodin do neděle do 18.30 hodin s tím, že otec si nezletilé převezme a po skončení styku předá matce v místě jejího bydliště.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích V. až VII. mění tak, že otec je povinen s účinností od 1. 11. 2021 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částkou 6000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnými do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dluh na výživném za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 6. 2022 pro nezletilého [jméno] ve výši 7 120 Kč, pro nezletilého [jméno] ve výši 7 120 Kč, pro nezletilého [jméno] ve výši 7 120 Kč, pro nezletilého [jméno] ve výši 7 120 Kč a pro nezletilého [jméno] ve výši 7 120 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního se výroku VIII. mění tak, že matka je povinna s účinností od 1. 11. 2021 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 500 Kč měsíčně, splatnými do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Dluh na výživném za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 6. 2022 pro nezletilého [jméno] ve výši 4 000 Kč a pro nezletilého [jméno] ve výši 4 000 Kč je matka povinna zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč pro každého z nezletilých, splatných spolu s běžným výživným k rukám otce, počínaje měsícem následujícím v právní rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se výrocích II. a IV. potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně za dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil nezletilé [jméno] a [jméno] do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu s tím, že k předání nezletilých dojde v pátek v 18.30 hodin. V péči matky budou nezletilí od pátku v lichém týdnu a v péči otce od pátku v sudém týdnu a upravil péči o prázdninách (výrok I.) Nezletilé [jméno], [jméno] a [jméno] za dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do výlučné péče matky (výrok II.). Upravil běžný a prázdninový styk nezletilých [jméno], [jméno] a [jméno] s otcem (výroky III. a IV.) Otci stanovil povinnost přispívat za dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilého [jméno] částkou 4 800 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částkou 4 800 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně a na nezletilého [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok V.) Ve výroku VI. rozhodl o dlužném výživném otce pro každého z nezletilých a povinnosti otce uhradit jej do 30. 4. 2022. Matce výživné za dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů pro nezletilé [jméno] a [jméno] nevyměřil (výrok VIII.). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok IX.).

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že rodiče spolu od října 2020 nežijí a nevedou společnou domácnost. Rodiče se sice snažili v rámci mediace o dohodu o střídavé péči u všech nezletilých dětí, tato se však osvědčila pouze u dvou nejstarších, tedy u nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno]. U mladších dětí nezletilého [jméno], [jméno] a [jméno] se neosvědčila, neboť vzájemná komunikace nejen o potřebách nezletilých mezi rodiči příliš nefunguje. Vztahy mezi rodiči jsou zatíženy porozchodovým konfliktem a i jejich vzájemná komunikace v rozsahu zajišťující řádné fungování střídavé péče, zejména u mladších dětí, které nejsou schopny si vykomunikovat své potřeby s rodiči samostatně, svěření tří mladších nezletilých dětí do střídavé péče rodičů brání. U starších dětí nezletilých [jméno] a [jméno] soud prvního stupně respektoval jejich názor a přání být svěřeni do střídavé péče s přihlédnutím k tomu, že ve svém věku jsou schopni s rodiči, jejichž komunikace příliš nefunguje, si své potřeby řešit sami. U mladších dětí přihlédl soud prvního stupně k tomu, že jsou více citově vázáni na matku, když nelze přehlédnout, že nejmladšího syna matka v poslední době ještě občasně kojila. Nedostatek v komunikaci umocňuje navíc chování otce, který volá na matkou Policii ČR, uplatňuje vůči ní manipulativní chování a psychicky jí vydírá. Svým chováním otec vůči matce, které nezastírá, rozhodně nedává nezletilým dobrý příklad. Další nedostatek v péči otce spatřoval soud prvního stupně i v tom, že otec není ani schopen uznat, že matka měsíčně nemůže vyjít pouze s rodičovským příspěvkem a přídavky na děti a částkou 15 000 Kč, kterou otec na výživu nezletilých k rukám matky platil. Podmiňovat hrazení výživného placením podílu matkou na splátkách hypotéky, považuje soud prvního stupně za současné situace, kdy matka je stále s nejmladším nezletilým [jméno] na rodičovské dovolené, za absurdní požadavek. Vztahy mezi rodiči narušuje i chorobná žárlivost otce spočívající v sledování matky namontovanými kamerami, jak v autě, tak v nemovitosti rodičů. Proto i ve shodě s návrhem kolizního opatrovníka svěřil soud prvního stupně nezletilé [jméno], [jméno] a [jméno] do péče matky za trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu manželství rodičů a upravil běžný styk otce s nezletilými v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 18.30 hodin do neděle do 18.30 hodin a dále upravil styk otce s nezletilými v průběhu prázdnin (jarních, velikonočních, letních a vánočních) tak, aby v termínech, kdy jsou nezletilí [jméno] a [jméno] v péči otce, u něho zároveň byli v době upraveného styku i nezletilí [jméno], [jméno] a [jméno]. Místo předání a převzetí stanovil jako místo bydliště matky současně s tím, že úprava prázdninového styku má přednost před úpravou běžného styku. Pokud jde o vyživovací povinnost otce vůči všem pěti nezletilým dětem, přihlédl k tomu, že otec dosahuje nadstandardních příjmů, tedy že průměrný příjem otce činil nejprve 89 000 Kč měsíčně čistého, v lednu až v červnu 2021 došlo k navýšení otcova příjmu 105 000 Kč měsíčně čistého. Za situace, že matčin příjem představoval pouze rodičovský příspěvek a přídavky na děti 127 Eur, stanovil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 4 800 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] rovněž částkou 4 800 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně a na nezletilého [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že otec dosud hradil převážnou část výdajů nezletilých, ale současně výdaje ve vypracované tabulce otcem považoval za nadhodnocené. Při výpočtu dlužného výživného vzal soud prvního stupně v úvahu částky dosud zaplacené na výživu nezletilých. Vzhledem k tomu, že matka je aktuálně na rodičovské dovolené a pobírá pouze rodičovský příspěvek necelých 9 000 Kč měsíčně, který navíc chodil až do měsíce července 2020 na účet otce a matka s ním nemohla disponovat, rozhodl soud prvního stupně tak, že matce se výživné pro nezletilého [jméno] a [jméno] za trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu manželství rodičů nevyměřuje.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání otec, a to do výroků II. až VIII., čímž byl napaden i závislý výrok IX. o nákladech řízení mezi účastníky. Otec namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy. Poukázal na to, že střídavá péče o nezletilé podle otce vždy fungovala, rodiče byli schopni se dohodnout a k péči otce nebyly shledány žádné výhrady. Zároveň namítal, že soud prvního stupně nezohlednil přání nezletilého [jméno] být ve střídavé péči rodičů za situace, že matka před soudem prvního stupně uvedla, že bude respektovat přání nezletilých dětí. Ani návrhu otce na opětovný výslech nezletilého [jméno] u kolizního opatrovníka nebylo vyhověno. Nezletilý [jméno] nesouhlasí s tím, že má rozdílný režim péče oproti dvěma starším bratrům [jméno] a [jméno]. Matka na toto téma s nezletilým [jméno] odmítá komunikovat. Nedostatky v rozhodnutí soudu prvního stupně vidí otec právě v tom, že rodiče byli schopni v rámci mediační dohody ze dne 20. 12. 2021 dohodnout střídavou péči ohledně všech nezletilých dětí v sedmidenním intervalu rovnocenném u nezletilého [jméno], [jméno], [jméno] a v režimu osm dní u matky a šest dní u otce u nezletilých [jméno] a [jméno]. Takto probíhala střídavá péče bez problémů až do soudního jednání dne 8. 2. 2022, tedy více než jeden měsíc (cca 1 měsíc a 12 dní). Soud prvního stupně nezohlednil práva nezletilých dětí [jméno], [jméno] a [jméno] a právo otce podílet se na výchově nezletilých v odpovídajícím rozsahu, když střídavá péče nezletilých se osvědčila a vyhovuje. Zřejmě i proto se jí nezletilý [jméno] znovu dožaduje. Všechny nezletilé děti chtějí být u otce častěji a stále se dožadují, aby mohli u otce zůstat po dobu delší než soudem určenou, pláčou a nechtějí jít k matce. Otec popíral, že by matku sledoval, žádný takový důkaz proveden nebyl. Otec se po celou dobu k matce chová slušně, jak vyplývá z emailové a SMS komunikace a také není pravda, že by otec bránil matce vyzvednout oblečení nezletilých dětí. Rozsah styku nezletilých dětí [jméno], [jméno] a [jméno] s otcem považuje za nedostatečný, narušující vztah mezi nezletilými dětmi a otcem a zpřetrhávajíce citové vazby s nejstaršími sourozenci. Poukázal na to, že v době probíhající střídavé péče se prospěch nezletilého [jméno] ve škole zlepšil. U nezletilého [jméno], kterému jsou již tři roky, otec neshledal, že by vyžadoval kojení, jí pevnou stravu jako ostatní děti a chce už jíst i sám. K jinému režimu nezletilého [jméno], než je střídavá péče, proto důvod není. Matka dle názoru otce neustále vyvíjí psychický nátlak na otce a vyhrožuje mu tím, že ho připraví o dům i o děti. Nezodpovědné chování matky spatřuje otec např. v tom, že matka předala děti otci v letních botách, přestože předtím zimní boty otec koupil a předává děti otci ve špinavém i zakouřeném oblečení. V minulém roce se před nezletilými dětmi matka opila tak, že nebyla schopna sedět ani ležet, a to na oslavě v [obec], což může potvrdit i přítomný pracovník kolizního opatrovníka pan [příjmení], který toto dále potvrdil pracovnici kolizního opatrovníka. Otec zabezpečil péči o všechny děti a odvoz opilé matky domů. Matka před dětmi poškodila společný majetek, kameru i vozidlo a byla tím negativním příkladem pro děti. Otec se snažil vycházet matce vstříc, nabídl jí odvoz na Slovensko na pohřeb její matky v únoru 2022 a zabezpečil technickou kontrolu vozidla, které matka používá. Pokud jde o výši výživného pro nezletilé [jméno] a [jméno] pro každého ve výši 4 800 Kč, považuje tuto částku otec za příliš vysokou, neodpovídající jejich potřebám a možnostem otce a matky. Navíc výživné soud prvního stupně stanovil nesprávně počínaje 1. 10. 2021, neboť rodiče spolu žili ve společné domácnosti ještě do 29. 10. 2021, což matka potvrdila u kolizního opatrovníka. Matka nezletilému [jméno] a [jméno] neplatí obědy, nezletilému [jméno] neplatí družinu, to platí otec, včetně školky nezletilému [jméno]. Matka neplatí ani polovinu školného v Základní umělecké škole pro nezletilého [jméno] (1 500 Kč) a pro nezletilého [jméno] (800 Kč), což uhradil otec, včetně soustředění nezletilého [jméno] v částce 2 800 Kč. Matka nebyla ochotna poskytnout nezletilému [jméno] kapesné na lyžařský výlet, toto hradil otec ve výši 2 000 Kč v hotovosti a zaplatil za tento celý výlet částku 4 600 Kč. Výdaje otce spočívají ve vybavení domu, které si matka při stěhování vzala s sebou (postele, matraci, rošty, židle, psací stůl a policovou skříň, kuchyňský robot, rýžovač a podobně). Zůstatek na účtu otce u [právnická osoba] ke dni 31. 12. 2021 činil - 59,77 Kč, což otec dokládá. Nezletilému [jméno] otec platil rovnátka ve výši 5 000 Kč. Navíc matka po skončení rodičovské dovolené nastoupí do práce v srpnu 2022. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že nezletilé [jméno], [jméno] a [jméno] svěří pro dobu za trvání manželství a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídavé péči rodičů v rovnocenném intervalu (s předáním v pátek) a uloží otci přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 800 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] ve výši 3 800 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] ve výši 2 500 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou 1 000 Kč měsíčně a nezletilého [jméno] částkou 900 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 11. 2021 a pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Matce pak uloží přispívat na výživné pro nezletilého [jméno] částkou 760 Kč měsíčně, pro nezletilého [jméno] částkou 760 Kč měsíčně, pro nezletilého [jméno] částkou 500 Kč měsíčně, pro nezletilého [jméno] částkou 200 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno] částkou 180 Kč měsíčně, splatných předem k rukám otce počínaje 1. 11. 2021, a to i pro dobu po rozvodu manželství rodičů 4. Matka ve vyjádření k odvolání otce uvedla, že otec většinu svých tvrzení, zejména těch napadajících matku, nepodložil řádnými důkazy. Matka otce před dětmi nevydírá, neosočuje, nenadává mu. Nezletilé na předání otci řádně připraví a rozhodně není pravda, že by měli ušpiněné či zakouřené oblečení. Matka nechce gradovat současný vztah s otcem vzájemným osočováním a napadáním, i když se jí lži otce velmi dotýkají. Není pravda, že by mezi rodiči fungovala komunikace, a že by se otec choval k matce slušně. Situaci nezlepšily ani opakované návštěvy manželské poradny, a to již dříve, před zahájením soudního sporu, ani návštěva mediátora dne 20. 12. 2021. Mediační dohodu o střídavé péči všech dětí matka uzavřela jako ústupek otci s vidinou uklidnění celé situace i pro dobro nezletilých, aby se jich rozvod rodičů dotkl co nejméně. Po zkušebním praktikování po dobu necelých dvou měsíců se však ukázalo, že vztahy a komunikace rodičů se zhoršují a není pravdou, že by střídavá péče probíhala bez problémů. Zejména u mladších dětí se to projevovalo zvýšenou lítostivostí a potřebou být matce co nejvíce nablízku a ve fyzickém kontaktu. V případě [jméno] pak zvýšenou agresivitou a výhrůžkami matce. Pokud jde o nezletilého [jméno], matka považuje za správné rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť [jméno] je ve věku, kdy nejvíce hrozí, že podlehne manipulativnímu jednání otce, k čemuž má nejvíce ze všech dětí sklony. Poukazuje na to, že potíže s předáváním dětí spočívají i v tom, že otec užívá věty, že se dítě musí setkat s druhým rodičem, spory mezi rodiči jsou i o výživném a podobně. Nahrávky, které otec posílá koliznímu opatrovníkovi, považuje matka za účelově vytvořené, ale současně tyto nahrávky dokládají pravdivost tvrzení matky o neustálém monitoringu ze strany otce, a to nejen matky, ale i nezletilých a jeho následného zneužívání v neprospěch matky. Problematickým vidí i to, že otec trvá na vyslechnutí názorů dítěte odborníkem bez ohledu na zájmy dětí. Matka nesouhlasí zásadně s návrhem otce, aby mladší nezletilé děti byly podrobeny výslechu, neboť to považuje za nepřiměřeně stresující. Obává se, že otec v některých situacích opomíná dobro svých dětí a jde mu o dokazování své dominance či potrestání matky,“ o výhru v opatrovnickém sporu“ za každou cenu. Navíc u mladších nezletilých dětí jejich pohovor bude zcela nevalidní, neboť tříletý [jméno] začal teprve nedávno mluvit a má tendence zkomoleně opakovat, co slyší a pětiletý [jméno] odmítá komunikovat, a to jak s logopedkou, tak s dětskou lékařkou, kterou zná celý život. [příjmení] [jméno] má v této souvislosti emoční výkyvy, kdy se na otce těší, ale často od něj odchází naštvaný a v případě neshod s otcem od něj odchází. Střídavá péče pro nezletilého [jméno] je dle matky nevhodná také z toho důvodu, že mezi staršími dětmi a mladšími dětmi má nezletilý [jméno] věkově blíže k mladším sourozencům, mají více společných zájmů a podobný režim oproti starším nezletilým. V době péče otce by [jméno] trávil většinu času separovaně sám nebo pouze s otcem, neboť starší dva sourozenci mají jiné záliby a způsoby trávení volného času a také jinak nastavený denní režim. S ohledem na svůj věk tak nezletilý [jméno] není ještě schopen posoudit, co by střídavá péče v jeho případě obnášela. Poukázala na neshody rodičů týkající se plateb, kdy otec měl rušit různé platby na nezletilé, aniž by to matce oznámil a pak vznikaly pohledávky, případně některé platby uhradil duplicitně, přestože věděl, že matka již náklad uhradila (tábor). Po řádné domluvě s otcem matka nemá problém nezletilé děti předávat otci i mimo rámec nastaveného styku.

5. Kolizní opatrovník ve vyjádření k odvolání otce uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a navrhuje jeho potvrzení. Doplnil, že prokázané konfliktní vztahy rodičů jsou takové intenzity, že vylučují střídavou péči u mladších dětí, kteří jsou více citově provázáni s matkou vzhledem k její předchozí dlouholeté péči. K přání nezletilého [jméno] uvedl, že to, co si nezletilý přeje, nemusí být v jeho zájmu. Poukázal na situaci, kdy nezletilý přebírá chování svého otce a matce vyhrožuje policí např. v situaci, kdy se nechce učit. Tato situace není srovnatelná se situací u nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno], kdy bylo rozhodnuto o střídavé péči vzhledem k jejich věku a jejich přání. Pokud otec ve svém odvolání namítal, že rodiče jsou schopni se domluvit ohledně dětí, s tím kolizní opatrovník nesouhlasí. Rodiče si vzájemně nevěří, otec podává na matku oznámení na Policii ČR, v domě i v autě má nainstalované kamery, což není zcela standardní a vypovídá to o vzájemných vztazích rodičů. Jejich komunikace je velmi vyhrocená, rodiče se vzájemně obviňují a je zřejmé, že otec není srovnaný s rozpadem manželství. Otec má dle matky před dětmi řešit věci, které jsou nevhodné, například sdělil menším dětem, že nechce, aby matka nosila jeho jméno a snubní prstýnek. Při převzetí dětí pak požadoval po matce snubní prstýnek vrátit. Když to matka odmítla, poslal za ním do domu nezletilého [jméno] s výzvou, ať mu matka prstýnek dá. S výší stanoveného výživného kolizní opatrovník souhlasí vzhledem k potřebám nezletilých dětí a nadstandardním příjmům otce, neboť nezletilí mají nárok na stejnou životní úroveň jako jejich otec. Pokud jde o styk, kolizní opatrovník proti rozsahu nic nenamítá, neboť otec se dle svého tvrzení s mladšími dětmi stýká i mimo rozsah stanovený rozsudkem, bere si je většinou po jejich návratu ze školy a ze školky, ale dle matky vždy jen na cca jednu hodinu. Pro děti je tato doba krátká, protože čas rychle uběhne, děti se musí s otcem loučit. Otec odmítá dle sdělení matky vzít si děti na delší dobu. Koliznímu opatrovníkovi však otec tvrdil, že se s dětmi stýká mimo stanovený rozsudek, většinou dvakrát v týdnu od vyzvednutí ze školy až do večera. Děti by se dle tvrzení otce s ním chtěly vídat častěji. Otec by také chtěl, aby u něho děti v týdnu přespávaly, to však matka odmítá.

6. Vzhledem k tomu, že rodiče i nezletilí jsou státní občané Slovenské republiky, řešil soud prvního stupně nejprve otázku své pravomoci (mezinárodní příslušnosti) a otázku rozhodného práva a vyřešil ji správně. Dle nařízení EU č. 2201/2003 čl. 8 odst. 1 je rozhodné obvyklé bydliště nezletilých v době podání návrhu, což bylo v obvodu zdejšího soudu a zdejší soud tak má pravomoc ve věci rodičovské odpovědnosti rozhodnout. Rozhodným právem je pak dle zákona o mezinárodním právu soukromém § 57 odst. 2 a čl. 15 odst. 1 úmluvy publikované pod č. 141/2001 Sb. m. s . české právo s ohledem na to, že nezletilí mají bydliště zde. Ohledně vyživovací povinnosti platí dle nařízení EU č. 4/2009 čl. 3 písm. a) b) pravomoc soudu, v jehož obvodu mají nezletilé děti své obvyklé bydliště. Rozhodným právem, pokud jde o vyživovací povinnost, je dle rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES čl. 3 odst. 1 právo státu místa bydliště nezletilých.

7. Z dosavadního obsahu spisu bylo zjištěno, že rodiče nezletilých dětí jsou manželé, kteří se rozešli na konci října 2020. Rodina žila v rodinném domě na adrese [obec a číslo], kde zůstal bydlet otec. Rodiče se pokusili o rodičovskou dohodu na mediaci tak, že dvě starší nezletilé děti dle jejich přání budou v rovnoměrné střídavé péči rodičů po týdnu a mladší děti budou ve střídavé péči po šesti dnech (u otce) a osmi dnech (u matky), později (po rozvodu manželství rodičů) také v rovnoměrné péči shodně jako dva starší sourozenci. Komunikace mezi rodiči je zasažena porozchodovým konfliktem (obtížně se domlouvají nejen o věcech nezletilých - předání například věcí nezletilých, které zůstaly v rodinném domě, či problematickým chováním otce, který podává na matku oznámení na policii, nepodloženě ji obviňuje z nezájmu o nezletilé a i z jiných v zásadě banálních důvodů ji kritizuje, nahrává telefonické hovory mezi matkou a nezletilými), což má vliv zejména na chování nezletilého [jméno]. Matka po uzavření dohody o střídavé péči u všech dětí asi po měsíci a 12 dnech od uzavřené dohody odstoupila, neboť s ní u tří mladších dětí nesouhlasila a navrhla, aby nezletilé děti byly svěřeny do její výlučné péče s tím, že ve styku otci v žádném případě bránit nebude. Matka je na rodičovské dovolené až do srpna 2022 s nejmladším [jméno], pobírá rodičovský příspěvek 8 970 Kč měsíčně a přídavky na děti 127 Eur měsíčně. Průměrný příjem otce v období od června do listopadu 2021 představoval částku 89 095 Kč čistého, za dobu od ledna do června 2022 částku 105 186 Kč. Otec hradí hypotéku na společný dům ve výši 11 692 Kč měsíčně, na zálohách dodávku energií, vody, za svoz odpadu hradí v souvislosti s užíváním nemovitosti cca částku 2 000 Kč měsíčně, dále pojištění domu 354 Kč měsíčně, životní a úrazové pojištění nezletilých [jméno], [jméno] a [jméno] v celkové výši 1 600 Kč měsíčně, životní a úrazové pojištění otce 1 034 Kč měsíčně, dále zákonné pojištění vozidla dvou vozidel v celkové částce 1 500 Kč měsíčně. Pro všechny děti hradí obědy v částce cca 3 000 Kč měsíčně, uměleckou školu nezletilého [jméno] 150 Kč měsíčně, uměleckou školu nezletilého [jméno] 133 Kč, kroužek taekwondo pro [jméno] a [jméno] včetně soustředění cca 1500 Kč měsíčně. Dále hradil rovnátka pro nezletilé [jméno] a [jméno], náklady na PHM cca 5 500 Kč měsíčně, dálniční známky, daně z nemovitosti i školní výlety nezletilých, telefony starších dětí i svůj, a kapesné pro starší děti. Celkem své měsíční výdaje otec vyčíslil v částce 79 133 Kč měsíčně. Dále poukázal na to, že se mu zvedly zálohy na elektřinu na částku 5 900 Kč měsíčně. Matka je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek 8 970 Kč měsíčně a přídavky na děti ve výši 127 Eur měsíčně. Bydlí v pronajatém bytě, kde nájemné včetně záloh činí 18 000 Kč měsíčně. Nezletilý [jméno] je studentem [ulice] [anonymizována tři slova] v [obec] a nezletilý [jméno] je žákem deváté třídě základní školy. Nezletilý [jméno] navštěvuje druhou třídu základní školy. Nezletilý [jméno] při pohovoru s opatrovnicí taktéž vyjádřil přání, aby byl jako dva starší sourozenci v rovnoměrné střídavé péči rodičů po týdnu.

8. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou základní školy nezletilého [jméno] ze dne 22. 6. 2022, ze které zjistil, že nezletilý je šikovný, snaživý, mezi dětmi oblíbený, vychází s kamarády, neprojevuje se nevhodným chováním, nesnaží se na sebe upozorňovat, dochází do školy pravidelně, včas a řádně a vhodně oblečený, zapojuje se do školních akcí, nosí svačinu a pití na potřebný den, komunikuje s žáky ze své třídy, během prezenční výuky je rozumný a pracuje podle zadaných pokynů, rád sportuje, tělesná výchova a sportovní aktivity jej baví, byl také vybrán do sportovní třídy. V hodinách je aktivní, spolupracuje, znalosti jsou dobré, písemný projev je správný, tempo jen mírně pomalé. Jeho rodný jazyk není překážkou ve výuce, učivu rozumí, uplatňuje ho, v případě potřeby si požádá o vysvětlení. Čte nahlas v pomalejším tempu, v matematice pracuje pomaleji, je posazen v přední lavici z důvodu jeho výšky. Rodiče pravidelně komunikují s třídním učitelem, v případě absence je řádně omluven matkou či otcem. Absence má však minimální, po návratu do školy učivo má vždy doplněné. Distanční výuky se pravidelně účastnil, všechny pomůcky má zajištěny.

9. Podle § 906 o. z., má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

10. Podle § 907 o. z., soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

11. Podle § 913 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Ústavní soud v souladu se zásadou nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte opakovaně ve svých rozhodnutích (např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 nebo nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2013) shrnul základní kritéria rozhodování o péči o nezletilé. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou (1); míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby (2); schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby (3) a přání dítěte (4). V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je pak dle Ústavního soudu zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče. V případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je však třeba vycházet z premisy, že nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů.

14. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu však současně vyplývá, že svěření dítěte do střídavé péče ani za situace, kdy oba rodiče naplňují výše uvedená kritéria zhruba stejnou měrou, není nutně vždy automatickým řešením, neboť soudy jsou povinny vzít v potaz i další relevantní skutečnosti, pokud to specifické okolnosti projednávaného případu vyžadují, jež s ohledem na povinnost respektovat a hájit nejlepší zájem nezletilého dítěte brání jeho svěření do střídavé péče a tedy vyvracejí onu presumpci ve prospěch střídavé péče. Jedná se například o situace, v nichž by vzhledem ke specifickému zdravotnímu či psychickému stavu dítěte střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž (např. pokud je dotčené dítě emočně labilní, je vysoce fixováno pouze na jednoho z rodičů, vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost, trpí poruchou autistického spektra, atp.). Stejně tak lze uvažovat ve výjimečných případech o nesvěření dítěte do střídavé péče v případech, kdy rodiče, jež jinak naplňují relevantní kritéria ve zhruba stejné míře, žijí ve velmi velké vzdálenosti od sebe, a to zejména v případech, kdy by tato velká vzdálenost mohla zásadním způsobem narušit školní docházku dítěte či jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit nebo rozmělnit jeho vazby v daném sociálním prostředí (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1835/12 ze dne 5. 9. 2012 (N 152/66 SbNU 289)).

15. Odvolací soud nepochybuje o tom, že v daném případě otec projevuje o svěření tří mladších nezletilých dětí do střídavé péče skutečný a opravdový zájem vyplývající z jeho silné citové vazby k nezletilým a z pocitu sounáležitosti s nimi. Také existence pokrevního pouta mezi nezletilými a otcem nebyla nikým a ničím zpochybňována a je tak dle odvolacího soudu dána na straně obou rodičů. Zpochybňována nebyla žádnou ze stran ani silná citová vazba nezletilých k rodičům a rodičů k nezletilým Odvolací soud si je vědom toho, že nesouhlas matky se střídavou péčí o tři mladší nezletilé děti bez zjištění důvodů, které by takovému rozhodnutí bránily, není relevantním důvodem, proč ji neupravit, ať již má matka důvody jakékoli. Mediační dohodu sice rodiče uzavřeli, ale režim střídavé péče u mladších tří dětí se dle matky neosvědčil, proto od ní po cca měsíci a půl odstoupila. Mediační dohoda je dohodou rodičů jako jakákoli jiná a platí jen do doby, dokud jsou obě strany ochotny se jí řídit.

16. Střídavá péče je však pro rodiče i dítě nejnáročnější formou péče, a to i z důvodů, že předpokládá, že v poměru péče a tedy i příjmů rodičů se rodiče domluví i na tak běžných věcech, jako je úhrada běžných nákladů dětí, například na školní výdaje, potřeby, výlety, školy v přírodě, kroužky atd. V tomto ohledu je zřejmé, že i v zajištění nejběžnějších potřeb, jako jsou potřeby do školy - penály, tužky, pravítka, pastelky, eventuálně tašky, by měli být rodiče schopni se dohodnout, aby nevynakládali finanční prostředky na určité věci duplicitně. Dohoda rodičů by samozřejmě měla pojmout i podíl na daňových úlevách všech dětí, a to zejména těch umístěných do střídavé péče. Z obsahu přednesu otce (argumentoval-li snížením příjmu) však vyplynulo, že se s matkou o uplatnění daňových úlev nedohodl, nejednal s ní o tom, a sám na základě své úvahy uplatnil daňovou úlevu u části dětí za situace, že věděl, že matka nemá příjem, tedy daňovou úlevu na děti neuplatňuje (stále pobírá rodičovský příspěvek). Jinými slovy, otec s matkou komunikuje v zásadě jen rozsah styku a podíl na jejich potřebách, který sám dosud hradil. Odvolací soud proto nesdílí názor, že by jen nastolení střídavé péče zklidnilo vztahy mezi rodiči natolik, že by byli schopni spolupracovat a kooperovat při výchově všech nezletilých a řešit všechny věci související. Otec sice tuto schopnost neustále deklaruje, ale nelze nevidět, že je jí schopen pouze za situace, že vyjadřuje jeho názor. Odvolací soud si je vědom argumentace rodičů, zejména otce, jde-li o odkazy na rozhodování Ústavního soudu ČR ve snaze podpořit svůj názor na péči o nezletilé. I když se odvolací soud ztotožňuje s hledisky, které stanovil Ústavní soud ve svých rozhodnutích, jde-li o podmínky střídavé péče o nezletilé dítě, jde-li o hodnocení názoru a přání nezletilého dítěte a jeho vyjádření v řízení, které se o něm vede, přesto je přesvědčen, že každý projednávaný případ je jiný, což je dáno nejen různým věkem dětí, osobností rodičů a dětí, ale i životními podmínkami rodiny, což je třeba v každém případě hodnotit individuálně. Stejně tak se odvolací soud nedomnívá, že v takto specifickém druhu řízení, kterým opatrovnické řízení bezesporu je, by měl poměry této věci poměřovat jinými stejně specifickými poměry v řízeních, ve kterých bylo dosaženo rozhodnutí soudu o střídavé péči o nezletilé děti. Ze závěrů uvedených v rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 4192/16 je zřejmé, že ústavní soud zastává stejný názor jako soud odvolací.

17. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, jde-li o péči o tři mladší děti, tedy nezletilého [jméno], nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno]. Z dokazování před soudem prvního stupně, které odvolací soud zásadně považuje za dostačující, je zřejmé, že o všechny nezletilé děti v době rodičovské dovolené, respektive až do uzavření škol a pracovišť z důvodů šíření pandemie Covid 19 v březnu 2020 pečovala převážně matka, neboť otec pracoval v zahraničí a domů přijížděl v pátek (ve čtvrtek večer) na víkend. Matka tedy po převážnou dobu jejich útlého dětství byla jejich primární ústřední osobou zejména, jde-li o dvě nejmladší děti [jméno] (ve věku 5 let) a [jméno] (ve věku 3 let). Svěření nezletilých dětí do výlučné péče matky, tedy zcela odpovídá zájmům nejmladších nezletilých dětí poměřeno jejich věkem a dosavadními poměry a tím, že je s nejmladším [jméno] dosud na rodičovské dovolené.

18. U nezletilého [jméno] je situace sice o něco odlišnější, nezletilý je prostředním dítětem, od dvou starších i dvou mladších sourozenců je věkově vzdálen. Z jeho projevu i chování je zřejmé, že ve svém věku osmi let se cítí být starším, osobuje si právo rozhodovat o úpravě své péče, mohutně podporován otcem opakovanými návrhy otce na opětovný pohovor s [jméno], neboť nezletilý [jméno] vyjadřuje, respektive přeje si střídavou péči v rozsahu stejném, jako již nyní mají dva jeho starší sourozenci, což je i názor otce. Odvolací soud však vnímá významnější věkový rozdíl (osmi a sedmi let) od starších sourozenců a naopak nižší věkový rozdíl (tři a pět let) od mladších sourozenců. Režim nezletilého [jméno] by tak nutně byl ovlivněn tím, že v domácnosti otce by nezletilý [jméno] většinu času trávil osamoceně, neboť starší chlapci, zejména [jméno] jako středoškolák, ale i [jméno], který končí devátou třídu a na střední školu v září 2022 nastoupí, mají zcela jiné zájmy a jiný režim denní a večerní, než je tomu u nezletilého [jméno]. Jakkoliv odvolací soud nezpochybňuje citový vztah [jméno] k otci a zdálo by se, že předpoklady pro střídavou péči tak, jak je formuloval Ústavní soud ČR, jsou i u něj splněny, nelze nevidět, že v konfliktu rodičů, který provází jejich rozchod, by jeho zdravý vývoj byl ohrožen. Nezletilý [jméno] zřejmě nejvíce ze všech dětí vnímá ztíženou komunikaci mezi rodiči, která přechází do konfliktů. Lze předpokládat, že od doby, kdy si nezletilý přes svůj nízký věk začal uvědomovat konflikty rodičů a jejich rozdílný názor na úpravu péče o něj, přebírá rétoriku, případně chování otce k matce. Zde lze zmínit postup otce, který v případě, že mu matka nevyhověla v jeho žádosti o styk, neprodleně toto oznamoval policii, vyhrožoval matce oznámením na policii v případě, že nemohl najít klíče od auta, obviňoval matku, že chce jemu a dětem ukrást dům, že matka poškozuje věci (kameru v autě, kterou otec používá ke sledování matky). Z toho zřejmě pramení chování nezletilého [jméno], o kterém matka informovala kolizního opatrovníka, že jí nezletilý vyhrožuje zavoláním policie v případě, že mu matka uloží, aby se učil apod. Tedy to není pouhý nesouhlas matky se stanovením střídavé péče, ale důvody spočívající v nedostatečné komunikaci rodičů zajišťující dětem prospívání a spokojenost v rovnocenném časovém podílu rodičovské péče.

19. Dalším významným faktorem svědčícím proti úpravě střídavé péče tří mladších dětí je rozdílnost příjmů rodičů, která neumožňuje dětem zásadně stejnou životní úroveň v domácnostech obou rodičů a vyostřený vztah rodičů daný ultimativnímu požadavky na rovnocenný podíl matky zejména na úhradě potřeb dvou starších dětí za situace, že přispíval na matce svých dětí na rodičovské dovolené 15 000 Kč měsíčně a od rozhodnutí soudu prvního stupně 26 600 Kč měsíčně. Uspokojení potřeb 5 nezletilých dětí ve střídavé péči rodičů s významně rozdílnými příjmy (matky na rodičovské dovolené s příjmem 9 000 Kč měsíčně a s přídavkem na děti cca 3 000 Kč měsíčně, jehož výplata v březnu 2022 skončila, vyžaduje velkou dávku schopnosti rodičovské komunikace při vědomí, že matka nyní v nejbližší době po nástupu do zaměstnání od září 2022 nedosáhne s největší pravděpodobností ani na příjem v poloviční výši otcova čistého příjmu. Vyžadování polovičního podílu na potřebách dvou nejstarších dětí, jejichž výdaje jsou vzhledem k věku, zdravotním potřebám (rovnátka) a sportovním aktivitám vysoké, se jeví jako snaha otce vytvářet na matku i ekonomický tlak, kterým otec porozchodové vztahy mezi rodiči a péči o děti mezi rodiči eskaluje. Příkladmo otec s příjmem 90 000 Kč čistého měsíčně po zaplacení výživného 15 000 Kč měsíčně a po zaplacení hypotéky 12 000 Kč měl pro svou potřebu a potřeby dětí 63 000 Kč měsíčně s minimálními náklady na bydlení do 6 000 Kč měsíčně. Matka s rodičovským příspěvkem měla do března 2022 příjem 12 900 Kč (od března 2022 jen 8 900 Kč) a s výživným 15 000 Kč na všechny děti celkem 27 900 Kč měsíčně s náklady na bydlení 18 000 Kč měsíčně. Za této situace je zřejmé, že nevyvážený poměr mezi rodiči autoritativně nastaven rozhodnutím otce by mezi rodiči soulad potřebný pro bezproblémové fungování střídavé péče nepřinesl. Ekonomický zájem otce lze spatřovat i na požadavku otce, aby mu matka poté, co jí zaplatí výživné, hradila polovinu hypotéky na dům, který dosud užívá otec. Jakkoli je hypotéka nákladem obou rodičů na udržení společného majetku, v situaci matky, která je stále na rodičovské dovolené, bez toho, že by manžel přispíval za těchto okolností výživným manželce, je tento požadavek až absurdní. Pokud se v těchto souvislostech přihlédne k návrhu otce přispívat na dva nejstarší syny s nejvyššími potřebami jejich matce dosud pobírající jen rodičovský příspěvek v rovnocenné střídavé péči s nerovnocennými náklady na bydlení na výživném částkou 3 800 Kč měsíčně na každého z nich, musí z těchto okolností odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyvodit závěr, že nerovnocenný vztah mezi rodiči, ve kterém je matka ekonomicky významnější slabší stranou, by při střídavé péči nutně zatěžoval zejména mladší děti, které nemohou mít dosud schopnost si své záležitosti a potřeby s rodiči komunikovat sami.

20. Chování otce tak, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, včetně jeho oznámení na policii, sledování matky prostřednictvím kamer, jak v automobilu, tak v domě, kterému se snaží matka vyhnout, vede odvolací soud k závěru, že nezletilý [jméno] je zasažen více než ostatní děti konfliktem rodičům a zjevně ve svém věku ještě není schopen přes své přání dohlédnout důsledky střídavé péče v konfliktním vztahu rodičů. Dominantní autoritativní přístup otce k matce, i jde-li o její možnosti zajistit potřeby nezletilých, i snaha otce ponížit výživné na nejnižší možnou míru (v kontrastu s požadavkem otce, aby se na potřebách starších nezletilých dětí podílela matka jednou polovinou), vede odvolací soud k závěru, že by bylo paralyzováno rozhodování o nezletilých dětech (tří nejmladších) neschopností rodičů dohodnout se o jejich potřebách a jejich úhradě a byl by zdrojem dalších konfliktů. Příkladem toho je neschopnost rodičů shodnout se na informaci, kdy matka umožňuje otci mimo rámec nastaveného styku soudem prvního stupně kontakt s nezletilými dětmi (kdy matka tvrdí, že si otec bere nezletilé děti na hodinu cca až na hodinu a půl), otec tvrdí, že si je bere na celé odpoledne. Z předložené SMS komunikace rodičů, byť nebyla zcela kompletní, vyplývá, že matka, pokud otec požádá o kontakt v průběhu pracovního týdne, nebrání, pouze koliduje-li požadovaný termín styku otce s jinou aktivitou nezletilých, toto otci sdělí a po skončení takové aktivity či programu mladší nezletilé děti sama k otci přiváží. I když otec v průběhu odvolacího řízení (poté, co nebyl úspěšný se svým požadavkem na střídavou péči u všech dětí) zmírnil autoritativní chování vůči matce v komunikaci o předávání dětí, nelze nevidět, že na požadavcích na výživné a podíl matky na potřebách dětí vytvářejících u matky dosud na rodičovské dovolené vztah ekonomické závislosti otec nadále trvá, což rovnocenný vztah mezi rodiči a rovnocennou možnost zajistit potřeby dětí v rovnocenné střídavé péči, které se otec domáhá, zajistit nemůže. Výlučná péče matky, která je u nezletilého [jméno] nyní realizována, nemá negativní vliv na jeho školní výsledky či na jeho chování ve škole, proto nic nenasvědčuje tomu, že by výlučná péče matky směřovala proti zájmům nezletilého [jméno].

21. Pokud jde o stanovisko nezletilého [jméno] v tomto řízení, odvolací soud je názoru, že přání dítěte není totéž, co jeho nejlepší zájem soudem sledovaný jako nejdůležitější hledisko při úpravě jeho poměrů. Nezletilý je ve věku, kdy je schopen svůj názor vyjádřit, současně však i vzhledem k jeho věku není jediným a určujícím hlediskem při úpravě jeho poměrů. Nezletilý ve svém věku necelých devíti let si nedokáže (ani nemůže) představit, jak by jeho život a zejména psychiku zasáhla střídavá péče rodičů žijících v permanentním konfliktu, který spíše než matka eskaluje otec. Za této situace tedy i odvolací soud vzal v úvahu názor a přání nezletilého, ale vzhledem k situaci v rodině a jeho věku nemohl být hodnocen jako určující při úpravě jeho budoucí péče.

22. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně a s názorem kolizního opatrovníka uzavírá, že za současné situace nastolení střídavé péče v rovnocenném rozsahu není v zájmu tří mladších nezletilých dětí.

23. Nebylo-li v řízení prokázáno, že by důvodem pro svěření nezletilých [jméno], [jméno] a [jméno] do péče matky byly zásadně jiné skutečnosti než konflikt rodičů zasahující významně komunikační schopnosti rodičů nutné pro realizaci střídavé péče, pak je třeba, aby otec měl jinak zachováno právo na možnost široké realizace své rodičovské odpovědnosti formou styku s dětmi, a to nejen o víkendech. I když pro možnost realizace rodičovské odpovědnosti každého z rodičů je podstatný také časový rozsah, po který má možnost uplatňovat právo vyplývající z rodičovské odpovědnosti přímým kontaktem s nezletilým dítětem, zásadní je však především kvalita tohoto kontaktu rodiče s dítětem, tedy nelze právo na realizaci práv z rodičovské odpovědnosti přímým kontaktem s nezletilým dítětem zúžit jen na aritmeticky přesné poměření času stráveného nezletilým dítětem s jedním či druhým rodičem (jak v řízení požaduje otec).

24. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je třeba rozšířit péči otce formou styků s třemi mladšími dětmi. Nejužší rámec styku tak, jak byl nastaven soudem prvního stupně, dětem zřejmě nevyhovuje a není jím splněno hledisko dostačujícího podílu péče otce o děti. Proto odvolací rozhodl o rozšíření styku otce se třemi nejmladšími dětmi do jednoho časového bloku, aby to bylo pro nezletilé děti přehlednější, a to v každém sudém kalendářním týdnu od středy do neděle. Tento závěr učinil odvolací soud i s přihlédnutím k věkovému rozdílu nezletilých dětí, i když si je vědom toho, že u nejmladšího nezletilého [jméno] by byla vhodnější častější úprava styku s otcem v kratších intervalech. Současně však je třeba přihlédnout k tomu, že nezletilé děti jsou na sebe vázány, rozdělením režimu nezletilého [jméno] a dvou mladších sourozenců by i vzhledem ke střídavé rovnoměrné péči u dvou starších sourozenců došlo k nepřehlednosti režimu péče rodičů, což by pro nezletilé děti bylo stresující. Navíc bude-li nejmladší nezletilý [jméno] realizovat styk s otcem ve stejném režimu jako oba starší bratři, přispěje to k jeho jistotě a psychické pohodě v době péče otce. Z těchto shora uvedených důvodů odvolací soud rozšířil styk otce s nezletilými, přitom přihlížel k tomu, že i matka potřebuje na předání děti otci připravit včetně předání věcí, což zejména u nezletilého [jméno] znamená dohlédnout na to, že bude mít k otci vše, co v následujících dnech potřebuje pro školní výuku. Odvolací soud má za to, že rozhodnutí není v rozporu s právem otce, když má za to, že počet dní tak, jak je v měsíci nastaven úpravou styku otce s nezletilými (v sudém týdnu od středy do neděle), vyhovuje hlediskům podílení se na výchově nezletilých otcem dostatečným způsobem, resp. rozsahem blížícím se střídavé výchově, tedy otec má vytvořen dostatečný prostor podílet se na výchově nezletilých, osobně o ně pečovat a je naplněno i právo nezletilých na výchovu oběma rodiči v rámci upraveného styku otce s nezletilými. Tímto smyslem proto odvolací soud poměřoval dosud nastavené poměry rozsahu styku otce s nezletilými a zájmem nezletilých vzhledem k existujícím prokázaným skutečnostem skutkového stavu věci, a má za to, že výchovné poměry nezletilých jsou upraveny zcela v zájmu nezletilých. Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že se rodiče mohou dohodnout o širším rozsahu styku otce s nezletilými, např. i v lichém týdnu. Nedohodnou-li se, rozhodnutí odvolacího soudu otci zajišťuje alespoň minimální rozsah styku s třemi mladšími nezletilými dětmi.

25. Pokud jde o výši výživného, odvolací soud, jak výše uvedl, vnímal snahu otce ponížit výživné na co nejnižší částku. Poměřil jej snahou otce žádat po matce podíl v rozsahu jedné poloviny pro dva starší syny, kdy zjevně nevnímá, že matka má nepoměrně nižší příjem, a to jak uvažováno pouze rodičovským příspěvkem, tak i poté, co otec přispíval na výživu nezletilých nejprve 15 000 Kč měsíčně, posléze dle rozhodnutí soudu prvního stupně 26 600 Kč měsíčně. S ohledem na věk nezletilých dětí matka má možnost přivýdělku jen omezenou tak, jak bylo zjištěno před soudem prvního stupně v prozatím nevýznamných částkách, neboť je stále na rodičovské dovolené s nejmladším [jméno]. Poměřeno těmito poměry odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro úpravu výživného, a to jak pro oba starší nezletilé chlapce, tedy [jméno] a [jméno] na částku 6 000 Kč měsíčně, neboť nezletilý [jméno] je studentem střední školy a nezletilý [jméno] je žákem deváté třídy a čeká jej přestup na střední školu. Současně však je třeba přihlédnout k tomu, že střídavá péče rodičů je rovnoměrná, tedy výše výživného pro oba starší nezletilé chlapce stanovil odvolací soudu jako odpovídající rozsahu střídavé péče a dosavadnímu příjmu matky. Pro nezletilé děti, které má matka ve výlučné péči, a to nezletilého [jméno] a [jméno] stanovil odvolací soud jako soud prvního stupně výživné ve shodné výši, a to u nezletilého [jméno] v částce 7 000 Kč měsíčně a u nezletilého [jméno] v částce 6 000 Kč měsíčně, a u nezletilého [jméno] v částce vyšší, tedy v částce 5 000 Kč měsíčně, které považuje za odpovídající. Poměr podílu rodičů na nákladech těchto nezletilých dětí je pak představován podílem jejich příjmů po zaplacení výživného u matky a po odečtení zaplaceného výživného u otce (tedy nyní 1:2).

26. Pokud jde o podíl matky na vyživovací povinnosti dvou starších dětí svěřených do střídavé péče, odvolací soud se ne zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, nestanovil-li výživné matce. Odvolací soud vnímá důvody, které soud prvního stupně k takovému rozhodnutí vedly, nicméně s ohledem na to, že otec po rozchodu rodičů již nedisponoval rodičovským příspěvkem matky, odvolací soud nepovažuje tento závěr za správný. Poměřeno výší příjmů matky necelých 9 000 Kč měsíčně s tím, že v březnu tohoto roku matka přišla o rodičovské příspěvky ve výši 127 Eur měsíčně, stanovil výživné pro nezletilého [jméno] v částce 500 Kč měsíčně, pro nezletilého [jméno] v částce 500 Kč měsíčně a určil dluh na výživném a jeho splatnost.

27. Počátek vyživovací povinnosti rodičům stanovil od 1. 11. 2021, neboť z obsahu spisu zejména ze sdělení matky před kolizním opatrovníkem je zřejmé, že k rozpadu vztahu rodičů došlo až na konci měsíce října 2021 Počátek vyživovací povinnosti tak odpovídá 1. 11. 2021, kdy rodiče přestali vést společnou domácnost.

28. O dlužném výživném rozhodl odvolací soud za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 6. 2022, zohlednil platby otce za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 6. 2022 (od 1. 11. 2021 do 30. 4. 2022 částku 15 000 Kč měsíčně pro všechny děti a doplatek dlužného výživného ve výši 76 200 Kč koncem dubna 2022 v průběhu odvolacího řízení). Dlužné výživné představuje u nezletilého [jméno] 25 400 Kč (6 000 Kč x 8 měsíců - 3 000 Kč x 6 měsíců - 4 800 Kč x 2 měsíce bez odečtení příspěvku na rovnátka 5 000 Kč, který soud prvního stupně uvažoval), u nezletilého [jméno] 20 400 Kč (6 000 Kč x 8 měsíců - 3 000 Kč x 6 měsíců - 4 800 Kč x 2 měsíce), u nezletilého [jméno] 24 000 Kč (7 000 Kč x 8 měsíců - 3 000 Kč x 6 měsíců - 7 000 Kč x 2 měsíce), u nezletilého [jméno] 18 000 Kč (6 000 Kč x 8 měsíců - 3 000 Kč x 6 měsíců - 6 000 Kč x 2 měsíce) u nezletilého [jméno] 14 000 Kč (5 000 Kč x 8 měsíců - 3 000 Kč x 6 měsíců - 4 000 Kč x 2 měsíce). Doplatek dlužného výživného představující 35 600 Kč (101 800 Kč - 76 200 Kč) rozdělil stejným poměrem mezi děti stejným způsobem, kterým ve shodě se soudem prvního stupně stejným poměrem rozdělil mezi děti částku 15 000 Kč výživné hrazenéotcem pro všechny děti do 30. 4. 2022. Dlužné výživné pro každé z dětí představuje částku 7 120 Kč. Vzhledem k početní chybě, která vznikla tím, že odvolací soud vyšel z nesprávného předpokladu, že otec od 1. 11. 2021 do 30. 4. 2022 hradil pro všechny děti částku 26 600 Kč na výživném, odvolací soud postupoval podle § 164 o.s.ř. a tuto početní chybu opravil v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí.

29. Odvolací soud si je vědom toho, že otec hradí s ohledem na výši příjmu matky hypotéku na společnou nemovitost, ale tento výdaj nemohl vzít v úvahu, neboť se jedná o udržení majetkových hodnot rodičů, které jsou určeny k vypořádání mezi rodiči a vzhledem k tomu, že nezasahují majetkové poměry nezletilých dětí, není zákonný důvod, aby se na udržování těchto hodnot nezletilé děti podílely (ponížením výživného). Úhrada nákladů na bydlení za služby související s provozem nemovitosti (nájemního bytu) je pak logicky nákladem každého rodiče zvlášť. Vzhledem k tomu, že matka se na výživném pro nezletilé [jméno] a [jméno] prozatím nepodílela, stanovil za stejnou dobu dluh na výživném matce pro oba nezletilé, respektive každého z nich. Výše výživného stanovená matce je pro oba nezletilé shodná vzhledem k minimálnímu věkovému rozdílu, proto je shodná i výše dluhu matky pro každého z nezletilých ve výši 4 000 Kč (8 měsíců x 500 Kč).

30. O splatnosti dlužného výživného rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. přiměřeně příjmovým poměrům rodičů.

31. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o výši výživného, včetně jeho počátku a výši dlužného výživného oběma rodičům podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně změnil odvolací soud i ve výroku o styku otce s nezletilými [jméno], [jméno] a [jméno] podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně o úpravě péče za dobu trvání manželství a pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilých [jméno], [jméno] a [jméno] potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1,2 o.s.ř. za použití § 23 z.ř.s.