102 Co 20/2021- 286

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Hany Říhové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem v [obec], [ulice a číslo], zastoupený JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátkou se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], o [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 29. června 2021 č.j. 9 C 38/2019-240, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se -) mění ve výroku o zamítnutí žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci - kromě již přiznaných [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení - dalších [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; -) potvrzuje ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [číslo] od [datum] do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Praha - východ dne [datum] domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin celkem [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracuje u žalované jako vedoucí prodejny, že žalovaná ho dne [datum] vyslala na mimořádnou lékařskou prohlídku, která byla stanovena na den [datum] a která byla ukončena dne [datum], a že posudkem, který mu byl předán dne [datum], byl uznán k výkonu sjednané práce " zdravotně způsobilý". Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a podal proti němu "odvolání", které bylo postoupeno k rozhodnutí Magistrátu Hlavního města Prahy. Žalovaná poté dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že mu z důvodu "odvolání proti posudku" nařizuje "překážky v práci ze strany zaměstnance". Žalobce v prosinci 2018 neodpracoval celkem 86,5 hodin a požaduje, aby mu za tuto dobu byla poskytnuta náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, která činí [částka] "čistého".

2. Žalovaná potvrdila, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti, jejíž příčinou byl (podle názoru žalobce) pracovní úraz ze dne [datum] (o odškodnění tohoto pracovního úrazu je veden spor u soudu). Po skončení pracovní neschopnosti žalovaná vyslala žalobce na mimořádnou lékařskou prohlídku u lékaře, který žalované poskytuje pracovnělékařské služby. Žalobce absolvoval vyšetření dne [datum] a mimořádná lékařská prohlídka byla ukončena dne [datum] se závěrem, že žalobce je " zdravotně způsobilý k dalšímu výkonu práce pro pozici vedoucí prodejny". Žalobce podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku, o němž Magistrát hlavního města Prahy rozhodl dne [datum] tak, že návrh zamítl a "napadený lékařský posudek potvrdil". Žalovaná má za to, že podáním návrhu na přezkoumání lékařského posudku "nastal ze zákona odkladný účinek posudkového závěru o pracovní způsobilosti", že "nemohla žalobce připustit k výkonu práce" a že na straně žalobce tím vznikly "překážky v práci ve smyslu ust. § 199 zákoníku práce, za které žalobci nenáležela náhrada mzdy"; žalovaná proto odmítla žalobci přidělovat práci až "do doby rozhodnutí o návrhu na přezkoumání"; požadovaná náhrada mzdy tedy nemůže žalobci náležet.

3. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 16.7.2019 č.j. 9 C 38/2019-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce se podrobil mimořádné lékařské prohlídce, která mu byla nařízena proto, že mu dnem [datum] skončila dočasná pracovní neschopnost delší jak 8 týdnů, a že lékařským posudkem ze dne [datum] byl "shledán práce způsobilým". Žalobce podal včas návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku a "až do rozhodnutí o tomto návrhu nemohl být žalobce považován za zdravotně způsobilého pro výkon práce dle pracovní smlouvy u žalované". Soud prvního stupně uzavřel, že v "důsledku podaného návrhu na přezkoumání lékařského posudku" nastala u žalobce překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst.1 zákoníku práce, neboť žalobce "nemohl práci vykonávat, když dosud nebylo pravomocně potvrzeno, že je zdravotně způsobilý, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání příslušným správním orgánem rozhodnuto", a že žalobci za tuto dobu nepřísluší náhrada mzdy, neboť se "nejednalo o žádnou z typových situací stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb..

4. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.2.2020 č.j. 102 Co 13/2019-105 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení náhrady mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin je co do základu po právu; ve výroku o výši této náhrady a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. Dovodil, že žalobce v prosinci 2018 neodpracoval 86,5 hodin nikoliv proto, že by u něho z důvodu podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku nastala překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst.1 zákoníku práce, ale proto, že mu žalovaná - jak je nepochybné z obsahu jejího dopisu ze dne [datum], v němž sdělila žalobci, že ho nelze "zařadit k výkonu práce z důvodu překážek v práci na jeho straně" a že ho "počínaje [datum] uvolňuje z pracovních povinností z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, a to do doby konečného rozhodnutí o jeho pracovní způsobilosti" - neumožnila konat práci, přestože žalobce byl k výkonu práce vedoucího prodejny - jak vyplývá též z lékařského posudku ze dne [datum], který se posléze stal právně účinným - zdravotně způsobilý. Odvolací soud uzavřel, že postup žalované je třeba hodnotit jako vytvoření překážky v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce, a že žalobci proto náleží za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval okolnostmi, které jsou významné pro určení výše náhrady mzdy.

5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13.1.2021 č.j. 21 Cdo 2063/2020-164 zamítl. Shodně s odvolacím soudem dovodil, že žalovaná byla i poté, co žalobce podal návrh na přezkoumání lékařského posudku ze dne [datum], povinna přidělovat žalobci sjednanou práci. Protože žalobci konat sjednanou práci v měsíci prosinci 2018 neumožnila, ačkoliv žalobce byl k jejímu výkonu - jak vyplývá z uvedeného lékařského posudku, který po doručení rozhodnutí o jeho potvrzení příslušným správním úřadem nabyl právní účinnosti - zdravotně způsobilý, vytvořila tím překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce; žalobci proto přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, kdy práci v důsledku této překážky nekonal.

6. Podáním ze dne [datum] žalobce změnil žalobu tak, že požaduje náhradu mzdy za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 ve výši [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, za neodpracovaných 40 hodin v lednu 2019 ve výši [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a za neodpracovaných 144 hodin v únoru [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení; uvedl, že pro překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce nepracoval nejen v prosinci 2018, ale také v lednu 2019 po dobu 40 hodin a v únoru 2019 po dobu 144 hodin. Okresní soud Praha - východ tuto změnu žaloby usnesením ze dne 13.5.2021 č.j. 9 C 38/2019-172 připustil.

7. Okresní soud Praha - východ po provedení dalších důkazů rozsudkem ze dne 29.6.2021 č.j. 9 C 38/2019-240 žalované uložil, aby zaplatila žalobci [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení dalších [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobce a že žalobce je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku "za rozšíření" žaloby [částka] "na účet" Okresního soudu Praha - východ. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobci náleží z titulu překážky práce na straně zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku podle ustanovení § 208 zákoníku práce za prosinec 2018 v rozsahu 86,5 hodin, za leden 2019 v rozsahu 40 hodin a za únor 2019 v rozsahu 144 hodin. Za rozhodné pro určení průměrného výdělku pokládal období třetí čtvrtletí roku 2018, neboť žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy okamžikem, kdy mu žalovaná ve svém dopise ze dne [datum] sdělila, že mu nebude přidělovat práci z důvodu podaného odvolání proti lékařskému posudku o způsobilosti žalobce k výkonu práce, a s poukazem na "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1474/2009 stanovil, že z průměrného výdělku určeného za toto rozhodné období je třeba vycházet "po celou dobu trvání nároku žalobce na náhradu mzdy podle § 208 zákoníku práce. Protože žalobce neodpracoval (z důvodu dočasné pracovní neschopnosti) v rozhodném období třetího kalendářního čtvrtletí roku 2018 žádnou směnu, přistoupil soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 355 zákoníku práce ke zjištění jeho pravděpodobného výdělku. Pravděpodobný výdělek pak určil za přihlédnutí k základní mzdě žalobce ve výši [částka] měsíčně, k průměrnému příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši [částka] měsíčně, k průměrnému příplatku za práci v noci ve výši [částka] měsíčně a k regionálnímu příplatku ve výši [částka] měsíčně; do jeho výpočtu však nezahrnul čtvrtletní prémie a mimořádné odměny s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by mu rovněž ve třetím kalendářním čtvrtletí roku 2018 vznikl nárok na zaplacení těchto složek mzdy, a ani poměrnou část doplatku mzdy vyplaceného žalobci spolu se mzdou za měsíc červenec 2017 ve výši [částka] a příslušenství z této částky ve výši [částka], které byly žalobci na základě rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 11.8.2016 č.j. 9 C 193/2013-221 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23 Co 7/2017-316 vyplaceny z titulu příplatků za práci přesčas a za práci v sobotu a v neděli, které mu žalovaná dlužila za období od listopadu 2010 do dubna 2012, protože nebyl "naplněn předpoklad pro zahrnutí uvedených částek do hrubé mzdy pro zjištění průměrného výdělku v dalším období dle ustanovení § 358 zákoníku práce, když žalobce v rozhodném období neodpracoval žádnou pracovní dobu". Soud prvního stupně uzavřel, že hrubý hodinový pravděpodobný výdělek žalobce činí [částka], a že žalobci tak náleží náhrada mzdy za prosinec 2018 ve výši [částka], za leden 2019 ve výši [částka] a za únor 2019 ve výši [částka], celkem ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení.

8. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení podal žalobce odvolání. Namítá, že při výpočtu žalobcova pravděpodobného výdělku mělo být přihlédnuto jak ke čtvrtletním prémiím a mimořádným odměnám, tak i - ve smyslu ustanovení § 358 zákoníku práce - k části mzdy vyplacené žalobci v červenci 2017 za období od listopadu 2010 do [datum], neboť není důvod činit rozdíl mezi zaměstnanci, kteří v rozhodném období (třetím kalendářním čtvrtletí roku 2018) odpracovali "stanovenou dobu" a kteří tuto dobu "z různých důvodů neodpracovali". Pro výpočet náhrady mzdy za měsíce leden a únor roku 2019 je rozhodným obdobím čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2018 a soud prvního stupně postupoval nesprávně, jestliže náhradu i za tyto měsíce stanovil podle pravděpodobného výdělku zjištěného za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2018. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změněn tak, že se žalobci přiznává také [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu.

9. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku potvrzen. Odmítá názor žalobce, podle něhož by měl být jeho nárok odvozován z výdělků, které žalobce dosahoval v roce 2017. Není totiž možné zohledňovat čtvrtletní prémie a mimořádné odměny, jestliže se žalobce na splnění ukazatelů pro jejich výplatu ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 nepodílel; navíc by mu stejně nebyly zaměstnavatelem přiznány z důvodu "dlouhodobého úmyslného poškozování zaměstnavatele, porušování povinnosti loajality a vyvolávání nepokojů mezi zaměstnanci na pracovišti", čehož se žalobce dopouštěl "i v průběhu rok trvající pracovní neschopnosti". Žalobce by rovněž ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 neobdržel mimořádné odměny, vyplácené za výpomoc na jiných prodejnách, když by jistě "nebyl vyslán k výkonu práce na jinou prodejnu tak, aby bylo zabráněno vyvolávání nepokojů i na těchto dalších prodejnách". Část mzdy vyplacené žalobci v červenci 2017 a příslušející mu za období od listopadu 2010 do dubna 2012 nelze podle žalované započítat do stanovení pravděpodobného výdělku za třetí nebo čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2018.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. v napadeném výroku o zamítnutí žaloby a výroku o náhradě nákladů řízení; ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o uložení povinnosti žalobci zaplatit soudní poplatek nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden a nabyl v nich samostatně právní moci. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné, i když poněkud z jiných důvodů, než jaké odvolatel uvádí.

11. V projednávané věci je z výsledků dokazování před soudem prvního stupně nepochybné, že žalobce nemohl konat práci pro jiné překážky, než jaké jsou uvedeny v ustanoveních § 207, § 209 a § 210 zákoníku práce, nejen v prosinci roku 2018 (jak již bylo dovozeno v rozsudku Krajský soud v Praze ze dne 20.2.2020 č.j. 102 Co 13/2019-105), ale rovněž v lednu a únoru roku 2019. Žalobce má proto ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za prosinec 2018 v rozsahu 86,5 hodin, za leden 2019 v rozsahu 40 hodin a za únor 2019 v rozsahu 144 hodin.

12. Průměrný výdělek se v pracovněprávních vztazích zjišťuje postupem podle ustanovení § 351 a násl. zákoníku práce. Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjistí z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst.1 zákoníku práce).

13. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí, není-li stanoveno jinak (§ 354 odst.1 zákoníku práce). Jestliže však zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů použije se pravděpodobný výdělek (§ 355 odst.1 zákoníku práce).

14. V projednávané věci překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívá v tom, že žalovaná neumožnila žalobci konat práci v prosinci 2018 po dobu 86,5 hodin, v lednu 2019 po dobu 40 hodin a v únoru 2019 po dobu 144 hodin, neboť měla za to, že nesmí ze zdravotních důvodů konat dosavadní práci vedoucího prodejny, ačkoliv ve skutečnosti byl k výkonu této práce způsobilý; tato překážka v práci nevznikla - jak se domníval soud prvního stupně - již tím, že žalovaná ve svém dopise ze dne [datum] žalobci sdělila, že mu nebude přidělovat práci z důvodu podaného odvolání proti lékařskému posudku o způsobilosti žalobce k výkonu práce, ale teprve v důsledku toho, že mu z tohoto důvodu v prosinci 2018, v lednu 2019 a v únoru 2019 znemožnila "fakticky" konat práci vedoucího prodejny. Rozhodným obdobím (§ 354 odst.1 zákoníku práce) pro zjištění průměrného výdělku významného pro stanovení náhrady mzdy za neodpracovanou dobu v prosinci 2018 je tedy třetí kalendářní čtvrtletí roku 2018 a pro zjištění průměrného výdělku významného pro stanovení náhrady mzdy za neodpracovanou dobu v lednu a únoru 2019 je čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2018.

15. Ve třetím a ani ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 žalobce - jak vyplývá z jeho mzdových listů - neodpracoval alespoň 21 dnů. Pro obě tato rozhodná období je proto třeba zjistit jako průměrný výdělek žalobcův pravděpodobný výdělek.

16. Na uvedeném závěru o rozhodném období nic nemění ani právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1474/2009, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod [číslo]; podle tohoto rozhodnutí se při určení náhrady mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci podle ustanovení § 208 zákoníku práce, vychází po celou dobu trvání nároku z průměrného výdělku, zjištěného z rozhodného období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, v němž nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele, ledaže by byl důvod postupovat podle ustanovení § 354 odst.3 zákoníku práce nebo ledaže by bylo potřebné místo průměrného výdělku použít pravděpodobný výdělek. Uvedený právní názor se tedy v projednávané věci nemůže uplatnit, a to už proto, že pro určení náhrady mzdy poskytované podle ustanovení § 208 zákoníku práce je třeba v posuzovaném případě místo průměrného výdělku použít (v obou rozhodných obdobích) žalobcův pravděpodobný výdělek.

17. Pravděpodobný výdělek se zjistí z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (srov. § 355 odst. 2 zákoníku práce).

18. Z ustanovení § 355 zákoníku vyplývá, že jako podmínka pro zjištění průměrného výdělku je stanoveno odpracování alespoň 21 dnů. Jestliže zaměstnanec tento počet dnů v rozhodném období neodpracuje, používá se pro pracovněprávní účely místo průměrného výdělku pravděpodobný výdělek, který se zjistí buď z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, anebo z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Odpracuje-li zaměstnanec takový počet dnů, který se blíží stanovené hranici 21 dnů, může být pravděpodobným průměrným výdělkem již samotný výsledek výpočtem zjištěný z hrubé mzdy (platu) zúčtované v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období, který není třeba dále upravovat, prokáže-li se, že zjištěný výsledek je vzhledem k okolnostem případu vskutku "pravděpodobný". Nedosáhne-li však zaměstnanec v rozhodném období - tak jako žalobce v projednávané věci - žádnou mzdu (plat), nebo jen mzdy (platu) za několik "málo" odpracovaných hodin (směn) a je-li tedy nepochybné, že dosažená mzda (dosažený plat) nepředstavuje výdělek, jehož by zaměstnanec dosáhl, kdyby pracoval alespoň 21 dnů, je třeba se zabývat zjištěním, jaká by byla ve smyslu ustanovení § 355 odst. 2 zák. práce hrubá mzda nebo plat, které by zřejmě dosáhl (srov. též právní názor vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2005 sp. zn. 21 Cdo 58/2005, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod [číslo] nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 4690/2009).

19. V ustanovení § 355 odst.2 zákoníku práce se nevymezují hlediska, z nichž je třeba vycházet při zjišťování mzdy (platu), které by zaměstnanec v rozhodném období "zřejmě dosáhl". Ponechává se tak na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Protože se však jedná o stanovení pravděpodobného výdělku na základě výdělků, které by byly "zřejmě dosaženy" právě v rozhodném období, je zjevné, že je třeba při zkoumání "pravděpodobnosti" podkladů pro výpočet průměrného výdělku v první řadě přihlížet k tomu, jakou práci měl zaměstnanec ve zkoumaném rozhodném období konat, jakým způsobem byla tato práce odměňována, jaké byly podle platných předpisů (např. vnitřních předpisů, kolektivní smlouvy) pohyblivé složky mzdy, apod. V tomto rámci lze potom - též jako k určitému korektivu - přihlédnout rovněž k výši výdělků, kterých dosáhli na stejné práci spolupracovníci dotčeného zaměstnance, případně jiní zaměstnanci na práci stejné hodnoty. Současně se formou demonstrativního výčtu dává soudu k úvaze, aby při zjišťování pravděpodobného výdělku přihlédl "zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty". Ostatní hlediska zákon ponechává zcela na úsudku soudu tak, aby se jím stanovený průměrný výdělek skutečně jevil jako "pravděpodobný". V tomto rámci tedy nemusí být vyloučeno - odůvodňují-li to okolnosti případu - přihlédnout i k jiným okolnostem, jestliže jsou významné pro objasnění toho, jakého výdělku by zaměstnanec v rozhodném období "zřejmě dosáhl", kdyby v něm skutečně pracoval.

20. V projednávané věci bylo dokazováním zjištěno, že žalobce pracoval u žalované - jak vyplývá z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] - jako vedoucí prodejny. Ze mzdových listů za roky 2017 a 2018 a z výplatních lístků z roku 2017 bylo zjištěno, že žalobce konal práci do září 2017, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, a že po skočení dočasné pracovní neschopnosti nastoupil do práce v listopadu 2018, kdy odpracoval 12 hodin, a v prosinci 2018, kdy odpracoval 17,5 hodin. Za této situace je nepochybné, že při stanovení žalobcova pravděpodobného výdělku nelze ani v třetím, ani ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 vycházet z hrubé mzdy, kterou dosáhl od počátku rozhodného období, ale že proto musí být pravděpodobný výdělek žalobce zjišťován z "hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl" jako vedoucí prodejny ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018.

21. Z Vnitřního mzdového předpisu žalované, který tvoří "přílohu" dodatku ke kolektivní smlouvě ze dne [datum], a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že mzda na pozici vedoucího prodejny se skládala ze základní mzdy, měsíčních nebo čtvrtletních prémií, mimořádných odměn, mzdových příplatků (za práci přesčas, za práci v sobotu a neděli, za práci v noci a za práci ve svátek) a regionálního příplatku.

22. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci náležela základní mzda [částka] měsíčně při úvazku 40 hod týdně. Ze mzdových listů a výplatních lístků dále vyplývá, že žalobce pobíral regionální příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Podle odvolacího soudu je nepochybné, že by tyto složky mzdy žalobce pobíral ve stejné výši rovněž v období třetího a čtvrtého kalendářního čtvrtletí roku 2018, kdyby v nich pracoval.

23. Ze mzdových listů a výplatních lístků je dále zjevné, že žalobce vykonával v roce 2017 práce v sobotu, v neděli a v noci, za něž pobíral příplatek, který činil u práce v sobotu 10% průměrného výdělku, v neděli 30% průměrného výdělku a v noci 10% průměrného výdělku. V roce 2017 (do doby, než byl uznán dočasně práce neschopným) žalobce pracoval v průměru 21 hodin měsíčně v sobotu, 26 hodin měsíčně v neděli a 12 hodin měsíčně v noci. Protože tuto práci konal pro žalobce soustavně (až do doby, než byl uznán dočasně práce neschopným), lze podle odvolacího soudu důvodně předpokládat, že by tyto práce v uvedeném rozsahu konal rovněž v období třetího a čtvrtého kalendářního čtvrtletí v roce 2018, kdyby v nich pracoval.

24. Ze mzdových listů a výplatních lístků je rovněž zřejmé, že žalobce pobíral v roce 2017 - s výjimkou měsíců, v nichž byly vypláceny čtvrtletní prémie - mimořádné odměny v průměrné výši [částka] měsíčně. S ohledem na to, že žalobci byly přiznávány pravidelně, podle odvolacího soudu je možné důvodně očekávat, že by tyto odměny v uvedeném rozsahu pobíral rovněž v období třetího a čtvrtého kalendářního čtvrtletí v roce 2018, kdyby v nich pracoval.

25. Do mzdy vedoucích prodejny patřily u žalované rovněž čtvrtletní prémie, jejichž přiznání a výše byly závislé na trvání pracovního poměru, na splnění stanovených ukazatelů a na hodnocení příslušného vedoucího prodeje a vedení oddělení prodeje, kteří měli právo "v mimořádných případech závažného porušení pracovních povinností upravit konečnou výši prémie". Ze mzdových listů vyplývá, že žalobce tyto prémie pravidelně pobíral; podle odvolacího soudu je zcela pravděpodobné, že by je pobíral rovněž v období třetího a čtvrtého kalendářního čtvrtletí v roce 2018, kdyby v nich pracoval, a to za předpokladu, že by byly splněny pro jejich výplatu stanovené ukazatele.

26. V období třetího a čtvrtého kalendářního čtvrtletí roku 2018 působila [jméno] [příjmení] jako vedoucí v prodejně, na níž by jinak pracoval jako vedoucí žalobce. Ze mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2018 a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se mzdou za měsíc červenec 2018 jí byly vyplaceny čtvrtletní prémie (při splnění ukazatelů za druhé kalendářní čtvrtletí 2018) ve výši [částka] a že se mzdou za měsíc říjen 2018 jí nebyly čtvrtletní prémie vyplaceny, neboť pro jejich přiznání nebyly na prodejně splněny ukazatele za třetí kalendářní čtvrtletí 2018 Odvolací soud dovodil, že je pravděpodobné, že by stejné čtvrtletní prémie byly vyplaceny (a nepřiznány), i kdyby na prodejně působil ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 místo [jméno] [příjmení] žalobce.

27. Čtvrtletní prémie vyplacené spolu se mzdou za měsíc červenec 2018 sice příslušely za splnění ukazatelů stanovených pro druhé kalendářní čtvrtletí 2018, ale - jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] - k vyhodnocení toho, že ukazatele byly splněny, a ke zúčtování této složky mzdy však došlo teprve - v souladu se zavedenou praxí u žalované - v období třetího kalendářního čtvrtletí 2018. Tato složka mzdy proto patří z hlediska svého zúčtování do třetího kalendářního čtvrtletí roku 2018.

28. Za řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že žalované bylo rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 11.8.2016 č.j. 9 C 193/2013-221 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23 Co 7/2017-316 uloženo, aby zaplatila žalobci z titulu dlužných příplatků za práci přesčas a za práci v sobotu a v neděli vykonanou v období od listopadu 2010 do dubna 2012 celkem [částka] s úroky z prodlení; toto plnění žalovaná poskytla žalobci spolu se mzdou za červenec 2017. Žalobce požaduje, aby k této části mzdy bylo přihlédnuto při stanovení jeho pravděpodobného výdělku za třetí a čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2018. Odvolací soud neshledal takový požadavek opodstatněný. Představuje-li vyplacených [částka] s úroky z prodlení dluh žalované, vzniklý z titulu dlužných příplatků za práci přesčas a za práci v sobotu a v neděli vykonanou v období od listopadu 2010 do dubna 2012, je nejen nepravděpodobné, ale zcela jisté, že žalobce takové plnění nemohl ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018 obdržet, a že se k ani jednomu z rozhodných období nevztahuje; nemůže být tedy toto plnění podkladem pro stanovení žalobcova pravděpodobného výdělku v roce 2018.

29. Výdělek, který by žalobce pravděpodobně dosáhl ve třetím kalendářním čtvrtletí roku 2018, se zakládá na zjištění, že v tomto kalendářním čtvrtletí bylo při čtyřicetihodinové týdenní pracovní době celkem 496 pracovních hodin (když dalších 24 hodin připadlo na svátky). Žalobce by v tomto rozhodném období dosáhl základní mzdu ve výši [částka], čtvrtletní prémie ve výši [částka], mimořádné odměny ve výši [částka] a regionální příplatek ve výši [částka]; na příplatcích by zřejmě obdržel [částka] (za 63 hodin práce o sobotách), [částka] (za 78 hodin práce o nedělích) a [částka] (za 36 hodin práce v noci). Celkem by žalobce dosáhl v tomto kalendářním čtvrtletí mzdu ve výši [částka], čemuž odpovídá průměrná hodinová mzda ve výši [částka].

30. Výdělek, který by žalobce pravděpodobně dosáhl ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2018, se zakládá na zjištění, že v tomto kalendářním čtvrtletí bylo při čtyřicetihodinové týdenní pracovní době celkem 504 pracovních hodin (když dalších 24 hodin připadlo na svátky). Žalobce by v tomto kalendářním čtvrtletí dosáhl základní mzdu ve výši [částka], mimořádné odměny ve výši [částka] a regionální příplatek ve výši [částka]; na příplatcích by zřejmě obdržel [částka] (za 63 hodin práce o sobotách), [částka] (za 78 hodin práce o nedělích) a [částka] (za 36 hodin práce v noci). Celkem by žalobce dosáhl v tomto kalendářním čtvrtletí mzdu ve výši [částka], čemuž odpovídá průměrná hodinová mzda ve výši [částka].

31. Žalovaná vůči výdělku, který by žalobce zřejmě dosáhl ve třetím a čtvrtém kalendářním čtvrtletí 2018, namítala, že by mu mimořádné odměny (a možná i některé další "fakultativní" složky mzdy) nebyly v těchto obdobích poskytnuty (a že by jich tedy nedosáhl, i kdyby v těchto obdobích pracoval), neboť "dlouhodobě úmyslně poškozoval zaměstnavatele, porušoval povinnost loajality, vyvolával nepokoje mezi zaměstnanci na pracovišti" a zcela jistě by "nebyl vyslán k výkonu práce na jinou prodejnu tak, aby bylo zabráněno vyvolávání nepokojů i na těchto dalších prodejnách". Odvolací soud nepochybuje, že dlouhodobé rozpory mezi účastníky vedly ke vzájemně negativním vztahům rovněž v oblasti jejich pracovněprávních poměrů. Při zjišťování pravděpodobného výdělku podle ustanovení § 355 zákoníku práce je ovšem rovněž třeba přihlédnout k zásadám vyjádřeným v ustanovení § 346b odst.4 zákoníku práce, jakož i k tomu, že mzda je plnění, které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za práci (vždy bez ohledu na to, jaké jsou jejich vzájemné vztahy); uvedené nepochybně platí i pro náhradu mzdy, poskytovanou jako plnění za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci. Má-li zjištění pravděpodobného výdělku vystihnout - jak se uvádí v ustanovení § 355 odst.2 zákoníku práce - výdělek, který by zaměstnanec "zřejmě dosáhl", nelze přihlížet k "nedobrým a zhoršeným vztahům" mezi stranami základních pracovněprávních vztahů, k němuž došlo v mezidobí.

32. Z výše uvedeného vyplývá, že překážka v práci na straně zaměstnavatele v prosinci 2018 trvala 86,5 hodin, za něž přísluší žalobci náhrada ve výši [částka], v lednu 2019 trvala 40 hodin, za něž přísluší žalobci náhrada ve výši [částka], a v únoru 2019 trvala 144 hodin, za něž přísluší žalobci náhrada ve výši [částka].

33. Žalobce požadoval - jak vyplývá ze změny žaloby provedené se souhlasem soudu prvního stupně v jeho podání ze dne [datum] za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 na jistině náhrady mzdy [částka], za neodpracovaných 40 hodin v lednu 2019 na jistině náhrady mzdy [částka] a za neodpracovaných 144 hodin v únoru 2019 na jistině náhrady mzdy [částka], celkem [částka]. Soud prvního stupně mu napadeným rozsudkem přiznal na jistině prvního z uvedených nároků [částka], na druhém nároku [částka] a na posledním [částka], celkem [částka]. Protože žalobci ve skutečnosti přísluší - jak uvedeno výše - celkově náhrada mzdy [částka], dluží mu žalovaná - po odečtení soudem prvního stupně přiznaného plnění - na jistině náhrady mzdy celkem [částka]. Na úrocích z prodlení je žalovaná povinna zaplatit žalobci kromě již soudem prvního stupně přiznaných 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení dalších (s ohledem na výši jistiny u náhrady mzdy poskytované za měsíc prosinec 2018, s jejímž splněním je žalovaná v prodlení) dalších 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve smyslu ustanovení § 220 odst.1 písm.b) o.s.ř. tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobci dalších [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

34. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo potřebné znovu rozhodnout mezi účastníky o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst.2 o.s.ř.).

35. V řízení před soudem prvního stupně měl žalobce úspěch ve výši 77%, a proto má právo, aby mu žalovaná nahradila náklady, které účelně vynaložil k uplatňování svého práva, v rozsahu 54% (srov. § 142 odst.2 o.s.ř.). Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení odvolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] [číslo] Sb. dnem [datum] zrušena. Odvolací soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem - za přihlédnutí k tomu, že žalobce nebyl v řízení před soudem prvního stupně předcházejícímu vydání rozsudku ze dne 16.7.2019 č.j. 9 C 38/2019-58 zastoupen advokátem - v řízení před odvolacím soudem (v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16.7.2019 č.j. 9 C 38/2019-58) ve výši [částka], v řízení před dovolacím soudem (v řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.2.2020 č.j. 102 Co 13/2019-105) ve výši [částka] a v novém řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka]. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve výši [částka] (8 x [částka]), na cestovném ve výši [částka] a na náhradě za promeškaný čas ve výši [částka], jakož i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka] a z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16.7.2019 č.j. 9 C 38/2019-58 ve výši [částka] a náhradě daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem ve výši [částka]. Protože žalobce má právo na náhradu těchto nákladů řízení - jak uvedeno výše - v rozsahu 54%, je žalovaná povinna na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně celkem [částka] zaplatit žalobci k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

36. V nynějším řízení před odvolacím soudem měla úspěch žalovaná ve výši 87%, a proto má právo, aby jí v tomto řízení žalobce (úspěšný jen co do 13%) nahradil v rozsahu 74% náklady, které účelně vynaložila k bránění svého práva před odvolacím soudem (§ 224 odst.1 a § 142 odst.2 o.s.ř.). Rovněž v tomto řízení odvolací soud určil paušální sazbu odměny advokáta s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem v řízení před odvolacím soudem ve výši [částka]. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve výši [částka] (6 x [částka]) a na náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem ve výši [částka]. Protože žalovaná má právo na náhradu těchto nákladů v rozsahu 74%, je žalobce povinen na náhradě nákladů odvolacího řízení celkem [částka] zaplatit žalované k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

37. Žalobce navrhl, aby byla v jeho prospěch ve smyslu ustanovení § 147 odst.1 o.s.ř. "separována" náhrada nákladů, které mu v odvolacím řízení vznikly zaviněním žalované, neboť jednání před odvolacím soudem muselo být ze dne [datum] odročeno na [datum], protože žalovaná při jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum] v rozporu s nařízením soudu nepředložila všechny listiny (mzdový list [jméno] [příjmení] za rok 2019). Krajský soud v Praze tomuto návrhu nevyhověl; z průběhu řízení je totiž zřejmé, že by jednání bylo odročeno na [datum], i kdyby žalovaná při jednání dne [datum] předložila (v souladu s nařízením soudu) všechny listiny, a že tedy v souvislosti s jednáním konaným před odvolacím soudem dne [datum] nevznikly žádné náklady, které by jinak - kdyby žalovaná uvedenou povinnost splnila - nevznikly. Poučení o opravném prostředku: