103 CO 20/2022 - 220

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oběma zastoupeným advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], okres [okres] zastoupenému advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitosti, o odvolání žalovaného a odvolání vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 8 C 93/2021-122 ze dne 5. ledna 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 48 690 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců.

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje; s tím, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky pozemku parcela [číslo] v [katastrální uzemí] a obci [obec], okres [okres] společném jmění manželů a že tento pozemek je vymezen geometrickým plánem [číslo] zpracovaným [právnická osoba] a ověřeným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí rozsudku.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení 6 365 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Benešově rozsudkem č. j. 8 C 93/2021-122 ze dne 5. 1. 2022 rozhodl, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky pozemku parcela [číslo] v [katastrální uzemí]„ vymezeného geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí rozsudku“ (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 51 555 Kč, k rukám zástupce žalobců (výrok II.) a rozhodl, že„ ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok III.). Soud prvního stupně předně uzavřel, že žalobci mají na navrhovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, neboť žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník (sporné) části pozemku parcela [číslo] vymezené výše uvedeným geometrickým plánem coby parcela [číslo] v [katastrální uzemí] (dále též jen„ předmětný pozemek“ či„ sporná část pozemku“), jenž tvořil součást pozemku parcela [číslo]; žalovaný je tedy tzv. knihovním vlastníkem. Vyhovující rozhodnutí ve věci samé je způsobilým podkladem pro změnu stavu zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vydrželi k předmětnému pozemku vlastnické právo; zde odkázal na výsledky řízení vedeného mezi týmiž účastníky u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 47/2019, kdy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově č. j. 11 C 47/2019-165 ze dne 19. 9. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 15/2020-209 ze dne 23. 6. 2020 byla zamítnuta žaloba žalovaného vůči žalobcům na odstranění oplocení z předmětného pozemku, jímž je„ připlocen“ k pozemku žalobců parcela [číslo] v [katastrální uzemí], a to právě se závěrem, že žalobcům svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě vydržení. Žalobci vydrželi toto vlastnické právo, neboť se držby předmětného pozemku chopili v souvislosti s nabývaným spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální (do svého tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) k pozemku parcela [číslo] (tehdy jako součásti pozemku parcela [číslo]) na základě smlouvy o převodu nemovitostí (kupní smlouvy) ze dne [datum] uzavřené s manželi [příjmení] coby převodci, s právními účinky vkladu (spolu) vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum]. K pozemku parcela [číslo] byl předmětný pozemek„ připlocen“, na základě zaměření provedeného [datum] a dle něj vybudovaného oplocení. Žalobci proto vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě tohoto tzv. putativního titulu vydrželi k [datum], neboť po celou desetiletou vydržecí dobu byli v dobré víře, a tedy oprávněné držbě. Teprve v roce 2013 byli žalovaným upozorněni, že část jimi užívaného pozemku má být v jeho vlastnictví. Právní předchůdci žalobců přitom oplocení na sporné části pozemku vybudovali již na podzim roku 1993, aniž by o chybném umístění věděli; vycházeli zde ze zaměření (vytyčení) pozemku parcela [číslo] (z něhož byl následně pozemek parcela [číslo] oddělen) provedeného vytyčovacím náčrtem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Podle tohoto vytyčení právní předchůdci žalobců – manželé [příjmení] vybudovali oplocení tehdejšího pozemku parcela [číslo] (jehož součástí byl později oddělený pozemek parcela [číslo]), včetně připlocení sporné části pozemku parcela [číslo] nyní představované (geometrickým plánem vymezeným) pozemkem parcela [číslo]. Na základě dohody o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parcela [číslo] ze dne [datum] s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne [datum] následně došlo k rozdělení tohoto pozemku na nově vytvořený (oddělený) pozemek parcela [číslo] o výměře 1 091 m2, který připadl do vlastnictví žalobců, a zbylou část pozemku parcela [číslo] o výměře 1 092 m2, která připadla do vlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení].

2. Pozemek parcela [číslo] v minulosti představoval cestu, která se však v terénu řadu desítek let již reálně nenachází. Žalovaný pozemek parcela [číslo] nabyl v konkursním řízení prodejem mimo dražbu na základě kupní smlouvy uzavřené se správcem konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec], [IČO] - vedlejším účastníkem na straně žalovaného - dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum]. Konkursní řízení úpadce Státního statku [obec] je vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. 98 K 66/97. V souvislosti se zakoupením pozemku parcela [číslo] si jej žalovaný nechal vytyčit a zjistil, že se na něm má nacházet chybně umístěné oplocení žalobců.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že došlo k vydržení sporného pozemku parcela [číslo] žalobci ke dni [datum], v souladu s ustanovením § 129 odst. 1, § 130 odst. 1, § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Právní předchůdci žalobců a následně žalobci užívali svůj pozemek parcela [číslo] posléze parcela [číslo] v hranicích oplocení nerušeně po dobu dvaceti let, když po vybudování oplocení dle vytyčení z [datum] nebylo prokázáno nic, co by zavdávalo odůvodněnou pochybnost, že jim část pozemku v oplocení nepatří, nic, co by zapříčinilo ztrátu dobré víry. Sporná (připlocená) část pozemku je způsobilým předmětem vydržení. Připlocena k pozemku žalobců byla již na základě vytyčení provedeného [datum] jejich právními předchůdci manželi [příjmení]. Bylo možno vydržet i vlastnické právo k věcem ve vlastnictví státu. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován již z toho důvodu, že je zapsán jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí. V tomto směru je nerozhodné, zda platně a účinně odstoupil vůči správci konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec] pro právní vady od svého nabývacího titulu – kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný nabyl do svého vlastnictví pozemek parcela [číslo] bez sporné části představované předmětným pozemkem parcela [číslo] neboť již před uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum] se správcem konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec] vlastnické právo k tomuto pozemku vydrželi žalobci. Předmětem převodu tak byl pozemek bez zaplocené části, k níž nabyli vlastnické právo vydržením žalobci. V řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 47/2019 bylo zjištěno, že žalobci se o tom, že jejich plot zasahuje na pozemek žalovaného, dozvěděli až poté, kdy pozemek žalovaný koupil od správce konkursní podstaty. Do té doby byli oprávněnými držiteli a o svém vlastnickém právu k pozemku, tak jak ho měli oplocen, nepochybovali.

4. Ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustavení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobcům plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalovanému. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem rozhodl tak žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo,„ neboť jim vzájemně žádné náklady nevznikly“.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného.

6. Žalovaný v odvolání namítá, že od své kupní smlouvy uzavřené s vedlejším účastníkem, kterou pozemek parcela [číslo] nabyl, odstoupil na základě podstatných vad předmětu převodu. Proto není ve věci pasivně legitimován, když odstoupením zaniklo jeho vlastnické právo k pozemku ex tunc. Zápis jeho vlastnického práva v katastru nemovitostí je v tomto případě podložen ve smyslu § 980 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. pouze vyvratitelnou domněnkou, kterou žalovaný v tomto řízení takto vyvrátil. Žalovaný se přitom v souběžně projednávané věci domáhá rozhodnutí o určení vlastnického práva České republiky k pozemku parcela [číslo]. Jestliže sám soud prvního stupně dospěl k závěru, že domněnka založená ustanovením § 980 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je domněnkou vyvratitelnou, nemůže zároveň, s odkazem na ni, ignorovat tvrzení a důkazy, které tuto domněnku o vlastnickém právu žalovaného k pozemku vyvrací. Případně měl soud prvního stupně přerušit své řízení do doby, než bude ve věci vlastnictví pozemku pravomocně rozhodnuto v souběžném řízení vedeném žalovaným. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení byly dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. pro nepřiznání žalobcům náhrady nákladů řízení. Žalovaný chtěl koupit pozemek parcela [číslo] který byl veden a evidován jako cesta, aby si zajistil přístup k jinému svému pozemku v místě. To, že se věci mají jinak, zjistil až v rámci vedeného řízení o odstranění stavby plotu. S ohledem na toto předcházející řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 47/2019 není účelným úkonem opětovné přiznání odměny za úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení v této věci, v případě ostatních úkonů je namístě poměrné snížení odměny,„ a to právě s ohledem na věcný přesah sporů“. Projednávaný spor se týká nemovitosti ve společném jmění žalobců jako manželů; v tomto směru není ekonomicky opodstatněné a případné, aby byla odměna zástupce žalobců počítána ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Tento přístup neodpovídá ekonomické realitě, účelnosti nákladů. Při jednání soudu prvního stupně dne [datum] došlo pouze k vyhlášení rozsudku, měla být přiznána odměna ve smyslu § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu v poloviční výši. Žalovaný proto navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. [ulice] účastník na straně žalovaného v odvolání namítá, že v konkursním řízení vedeném ohledně úpadce Státního statku [obec] Městským soudem v Praze pod sp. zn. 98 K 66/97 sepsal dne 3. 1. 2013 coby správce konkursní podstaty do soupisu konkursní podstaty úpadce mimo jiné pozemek parcela [číslo] o výměře 255 m v katastrálním území Čeřenice – ostatní komunikace. Tento pozemek sepsal tak, jak byl veden v katastru nemovitostí, jak se podávalo ze snímku katastrální mapy, coby majetek dlužníka – úpadce. [příjmení] v té době, že by snad část pozemku měla být dotčena vlastnickým právem jiné osoby. Konkursní soud vyslovil souhlas s prodejem sepsaného pozemku mimo dražbu. Protože k takovému jeho prodeji žalovanému v rámci konkursního řízení došlo, nabyl žalovaný k němu vlastnické právo bez ohledu na to, zda se ve skutečnosti jednalo o majetek úpadce, a to již proto, že byl jako majetek úpadce sepsán a z konkursní podstaty nebyl vyloučen. Právo nabyvatele majetku z konkursní podstaty je totiž ve své podstatě nezpochybnitelné, zpochybnění přichází do úvahy pouze tehdy, jestliže nebyl určený majetek do konkursní podstaty řádně sepsán. Odkázal zde na ustanovení § 18 odst. 2, 3, 4, § 19 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jakož na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 394/2002 ze dne 29. 7. 2004, z něhož se podává, že ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci jejího zpeněžování převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Žalobci přitom nikdy vůči správci konkursní podstaty neuplatnili vlastnické právo ke sporné části pozemku parcela [číslo] o výměře 65 m, nyní identifikované jako parcela [číslo]. V katastru nemovitostí byla na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] již v roce 2003 zapsána poznámka o prohlášení konkursu na Státní statek [obec]. Žalobci mohli již od roku 2003 zjistit, že vlastníkem pozemku parcela [číslo] je Česká republika, s právem hospodaření pro Státní statek [obec]. Toto se dalo zjistit i nahlédnutím do snímku katastrální mapy. V daném případě je chráněna dobrá víra nabyvatele pozemku parcela [číslo] – žalovaného, který pozemek nabyl kupní smlouvou od vedlejšího účastníka. Pozemek parcela [číslo] se stal součástí konkursní podstaty a vlastnické právo žalovaného, který jej zakoupil do svého výlučného vlastnictví z konkursní podstaty od konkursního správce, nemůže být nikým zpochybněno. Žádný stavební úřad by nepovolil stavbu oplocení na pozemku státu; kdy až do roku 2013 byl pozemek parcela [číslo] ve vlastnictví České republiky. Při nahlédnutí do snímku katastrální mapy by žalobci museli zjistit, že jejich oplocení stojí na cizím pozemku a že užívají část cizího pozemku. I podle podmínek stavebního povolení měli žalobci zajistit, že oplocení se nebude nacházet na cizích pozemcích a že bude řádně vytyčeno. Rozhodnutí vydaná v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 47/2019 se otázkou vydržení zabývala toliko jako otázkou předběžnou. Žalovaný v uvedeném řízení nenamítal, že pozemek parcela [číslo] nabyl kupní smlouvou z konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec]. Nelze prolomit zásadu, že právo nabyvatele majetku z konkursní podstaty je ve své podstatě nezpochybnitelné. Soupisem věci do konkursní podstaty dochází k přetržení běhu vydržecí doby, případně může být zahájen běh nové vydržecí doby, ale to již vůči nabyvateli. Nikdo k pozemku, ani k jeho části neuplatňoval žádné vlastnické právo. Dle vedlejšího účastníka podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy žalovaným naplněny nejsou. Z uvedených důvodů navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Rozhodnutí soudu dává do souladu skutečný právní stav se stavem, který by měl být evidován v katastru nemovitostí. Žalovaný je pasivně legitimován, neboť je stále veden ve vztahu ke spornému pozemku jako knihovní vlastník. To zakládá jeho pasivní legitimaci. Předměty sporný pozemek představoval historicky cestu, která se však v terénu fakticky dlouhodobě nenacházela. Argumentace vedlejšího účastníka není přiléhavá na danou věc. Dle žalobců lze vydržet část pozemku i za situace, kdy byl sepsán do konkursní podstaty. Žalobci ani netušili, že mají připlocen cizí pozemek. Vycházeli z toho, že ona fakticky v terénu neexistující cesta se nachází nad jejich oplocením, nad jejich pozemkem. Byli v tomto směru v dobré víře, neměli důvod obracet se na správce konkursní podstaty – vedlejšího účastníka.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, který byl odvoláním napaden v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného není ve věci samé opodstatněným.

10. Odvolatelé – žalovaný a vedlejší účastník – napadají rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, obsahově uplatňují odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru o existenci pasivní legitimaci žalovaného, s ohledem na jeho odstoupení od jeho nabývacího titulu – kupní smlouvy, co do závěru o možnosti vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobci za situace, kdy pozemek, jehož byl předmětný pozemek součástí, byl sepsán do konkursní podstaty úpadce a prodán nabyvateli v rámci konkursního řízení, coby majetek úpadce, konkursním správcem prodejem mimo dražbu, jenž je mimo rámec konkursního řízení nezpochybnitelným, jakož i co do závěru, že žalobci byli v dobré víře – oprávněné držbě s ohledem na skutečnost, že měli zajistit soulad oplocení s vlastnickou hranicí svého pozemku a že nahlédnutím do katastrální mapy a operátu katastru nemovitostí měli zjistit, že ve své držbě mají i část cizího pozemku.

11. Soudu prvního stupně třeba předně vytknout, že do výroku svého rozsudku neuvedl, v jakém právním režimu mají žalobci být určeni vlastníky sporného pozemku. Z obsahu žalobních tvrzení a spisu se pak podává, že žalobci se (obsahově) domáhají určení toho, že jsou jeho vlastníky ve společném jmění manželů (že vydrželi předmětný pozemek do svého společného jmění manželů), byť do návrhu rozsudečného výroku (k němuž však nejsou povinni) toto opomněli uvést. Takovou nepřesnou formulaci žalobního žádání pak soud prvního stupně bez dalšího přejal do výroku svého rozsudku.

12. Odvolací soud (poté, co zopakoval v části dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení provedl dokazování v dostatečném rozsahu a z provedených důkazů správně zjistil, že žalobci jsou v současné době zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemku parcela [číslo] v [katastrální uzemí], a to na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parcela [číslo] kterou žalobci uzavřeli dne [datum] s manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dnem [datum]. Toto dohodou došlo k rozdělení tehdejšího pozemku parcela [číslo] tím způsobem, že z něj byl oddělen pozemek parcela [číslo] o výměře 1 091 m, který přiléhá k pozemku parcela [číslo] ten převeden do vlastnictví (společného jmění manželů) žalobců (viz výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a [územní celek] ohledně pozemku parcela [číslo] dohoda o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví ze dne [datum], geometrický plán vyhotovený dne [datum] [jméno] [příjmení] pod [číslo] ověřený dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], jimiž odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř.). V předcházejícím období byli žalobci spolu s manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podílovými spoluvlastníky tehdejší parcely [číslo] o výměře 2 183 m, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jíž manželé [příjmení] žalobcům prodali do jejich společného jmění manželů spoluvlastnický podíl k tehdejšímu pozemku parcele [číslo] o velikosti ideální jedné poloviny, s právními účinky vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí dnem [datum] (viz též výpis z registru obyvatel ohledně žalobců výpis z katastru nemovitostí ohledně parcel [číslo] [číslo]).

13. Správně soud prvního stupně zjistil, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] nabyli tehdejší pozemek parcela [číslo] (jehož součástí tehdy byl později oddělený pozemek parcela [číslo]) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum] (viz výpis z katastru nemovitostí). Po nabytí vlastnického práva nechali provést vytyčení jeho hranice (viz protokol o vytyčení hranice pozemků ze dne [datum] a vytyčovací náčrt zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení], obsažené v přílohovém spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 11 C 47/2019). Dle obsahu protokolu o vytyčení ze dne [datum] bylo toto vytyčení pozemku parcela [číslo] provedeno na žádost [jméno] [příjmení] dne [datum], na podkladě katastrální mapy a pozemkové mapy; účastníkem vytyčení byl kromě [jméno] [příjmení] soused [jméno] [příjmení], hranice pozemku byly v terénu vyznačeny železnými trubkami. Stavebním povolením vydaným [stát. instituce], stavebním úřadem ze dne [datum] bylo manželům [příjmení] povoleno oplocení pozemku parcela [číslo] – zahrada o výměře [číslo] m s tím, že stavba bude dokončena do [datum] a že stavební úřad opouští od vytyčení prostorové polohy stavby orgánem nebo organizací k tomu oprávněnou a za soulad prostorové polohy s projektem odpovídá stavebník. Oplocení bude provedeno tak, aby bylo vedeno po hranicích pozemku a nezasahovalo na sousední pozemky, bude vysoké maximálně 150 cm; oplocení mělo být provedeno do [datum]. Na základě tohoto stavebního povolení byl uvedený pozemek oplocen. V rámci zbudování tohoto oplocení byla k tehdejšímu pozemku parcela [číslo] výměře [číslo] m připlocena sporná část pozemku parcela [číslo] o výměře 65 m, představující současný pozemek parcela [číslo] vymezený geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba] s.r.o. pod číslem plánu [číslo] a ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] dne [datum] (viz citovaný geometrický plán). Od té doby drželi spornou část pozemku v hranicích zbudovaného oplocení právní předchůdci žalobců manželé [příjmení] a žalobci. Plot je tvořen drátěným oplocením na betonové podezdívce.

14. Správně soud prvního stupně zjistil, že pozemek parcela [číslo] přiléhající k pozemku parcela [číslo] (dříve parcela [číslo]) byl v minulosti ve vlastnictví České republiky, naposledy s právem hospodaření Státního statku [obec]. Ohledně něho byl prohlášen konkurs a prodejem mimo dražbu v rámci zpeněžování konkursní podstaty, kam byl tento pozemek správcem konkursní podstaty zapsán, jej na základě kupní smlouvy uzavřené se správcem konkursní podstaty dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne [datum], nabyl do svého vlastnictví žalovaný. Pozemek představoval historicky (viz i zákres v katastrální mapě) přístupovou cestu, v terénu se však fyzicky tato cesta dlouhou dobu (desítky let) nenachází. Žalovaný nechal pozemek parcela [číslo] zaměřit Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Žalobci s tímto vytyčením vyjádřili nesouhlas. Oplocení na sporném pozemku se nachází pod svažitou mezí, která je zarostlá, terén je obtížně přístupný.

15. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově č. j. 11 C 47/1019-165 ze dne 19. 9. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 15/2020-209 ze dne 23. 6. 2020 byla zamítnuta žaloba žalovaného vůči žalobcům o odstranění části stavby plotu nacházející se na pozemku parcela [číslo] (připlocujícího spornou část pozemku k pozemku žalobců), a to se závěrem, že žalobci ke sporné části pozemku parcela [číslo] vydrželi vlastnické právo, ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1, § 134 odst. 1 a § 129 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

16. Pozemek parcela [číslo] je dlouhý, úzký pozemek, v minulosti měl sloužit jako přístupová cesta k pozemku parcela [číslo]. K pozemku parcela [číslo] z druhé strany přiléhá pozemek parcela [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení], kteří takto svůj pozemek užívali až k oplocení pozemku žalobců (včetně připloceného předmětného pozemku). [jméno] [příjmení] byl účastníkem vytyčování tehdejšího pozemku parcela [číslo] na žádost manželů [příjmení] v roce 1993 Ing. [jméno] [příjmení], neměl proti němu námitek a sám v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 47/2019 vypověděl, že o správnosti průběhu oplocení nepochyboval až do doby, než byl přizván k vytyčení [anonymizována dvě slova] v roce 2017 a informován o nesprávnosti oplocení. Neexistence cesty, existence meze nacházející se v ně oplocení a zarostlého terénu byla shledána rovněž v rámci místního šetření provedeného v řízení vedeném Okresním soudem v Benešově pod pod sp. zn. 11 C 47/2019.

17. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 3, 4 o.s.ř. a zjistil z výpisů z katastru nemovitostí, že jako vlastník pozemku parcela [číslo] (včetně sporné části pozemku) je nadále zapsán v katastru nemovitostí žalovaný, jako vlastníci pozemku parcela [číslo] žalobci ve společném jmění manželů.

18. Z listin týkajících se konkursu vedeného ohledně úpadce Státního statku [obec], [IČO] u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 66/97, založených na č. l. 169 - 192 spisu, odvolací soud zjistil, že žalovaný nabyl pozemek parcela [číslo] kupní smlouvou uzavřenou se správcem konkursní podstaty na základě souhlasu konkursního soudu o prodeji tohoto pozemku mimo dražbu. Konkurs ohledně úpadce byl prohlášen usnesením Krajského obchodního soudu v [obec] č. j. 98 K 66/97-10 ze dne 27. 3. 1998. K soupisu pozemku parcela [číslo] do konkursní podstaty Státního statku [obec] došlo správcem konkursní podstaty ke dni [datum] (viz doplnění soupisu konkursní podstaty ze dne [datum], zpráva konkursního správce ze dne [datum]). Souhlas konkursního soudu s prodejem mimo dražbu, coby zpeněžením této části konkursní podstaty úpadce, byl udělen usnesením Městského soudu v Praze č. j. 98 K 66/97-838 ze dne 24. 4. 2013. Předcházející správce konkursní podstaty úpadce Ing. [příjmení] [jméno] ve svých zprávách o zpeněžování konkursní podstaty ke dni [datum], [datum], [datum] mimo jiné uváděl, že na Státní statek [obec] bylo ze zrušených státních podniků převedeno právo hospodaření na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR z roku 2002 k pozemkům zapsaným celkem na 276 listech vlastnictví vedených u šesti katastrálních pracovišť s tím, že pozemky byly převedeny„ bez dořešených právních vztahů a musí být proto před zařazením do konkursní podstaty dodatečně lustrovány“. Ještě k [datum] se podává tento stav; z žádné listiny či zprávy původního správce konkursní podstaty Ing. [jméno] [jméno] se nepodává, že by byl soupis pozemku parcela [číslo] do konkursní podstaty úpadce proveden dříve než [datum] současným správcem konkursní podstaty – vedlejším účastníkem. 19. [ulice] účastník k výzvě odvolacího soudu uvedl, že soupis pozemku parcela [číslo] do konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec] dne [datum] učinil (provedl) tak, jak byl veden v katastru nemovitostí a jak se podávalo ze snímku katastrální mapy, coby majetek dlužníka – úpadce; netušil, že by snad jeho část měla být dotčena vlastnickým právem jiné osoby, vycházel ze snímku katastrální mapy a ze stavu zápisu vlastnictví úpadce k tomuto pozemku v katastru nemovitostí.

20. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

21. Ve vztahu k právnímu posouzení věci odvolací soud uzavřel, shodně se soudem prvního stupně, že na navrhovaném určení je dán naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř., když žalobě vyhovující výrok rozsudku je způsobilým podkladem pro změnu stavu zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku, vymezenému geometrickým plánem jako parcela [číslo] (dosud vedenému jako část pozemku parcela [číslo]), formou vkladu (srov. § 6, § 11 a násl., § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon).

22. Soud prvního stupně vyšel správně ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé o.s.ř. z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 11 C 47/2019-165 ze dne 19. 9. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 15/2020-209 ze dne 23. 6. 2020, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalovaného vůči žalobcům o odstranění části oplocení nacházející se právě na předmětném pozemku (parcele [číslo]), a to se závěrem (řešením předběžné otázky), že k této části pozemku parcela [číslo] zapsané ve vlastnictví žalovaného vydrželi žalobci ke dni [datum] vlastnické právo (v souvislosti se svou kupní smlouvou coby nabývacím titulem ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální jedné poloviny k tehdejšímu pozemku parcela [číslo] ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí [datum]). Zamítavý rozsudek soudu stojí právě na řešení této předběžné otázky a závěru o vydržení vlastnického práva žalobců k spornému pozemku, v souladu s ustanovením § 130 odst. 1, § 129 odst. 1 § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

23. Z uvedeného pravomocného rozhodnutí je nutno v tomto řízení, které představuje řízení o samé předběžné otázce z předcházejícího řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 47/2019 mezi týmiž účastníky, tedy o určení vlastnického práva k sporné části pozemku, vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Zde byla otázka vlastnického práva k předmětnému pozemku (sporné části pozemku) mezi týmiž účastníky vyřešena – učiněn závěr o vydržení vlastnického práva k němu žalobci - coby otázka předběžná; na jejím řešení přímo závisí pravomocné (závazné pro účastníky) rozhodnutí soudu vydané v uvedeném řízení (je na jejím řešení„ vystavěno“).

24. Nadto se odvolací soud se závěrem, že k vydržení vlastnického práva žalobci k předmětnému pozemku – sporné části pozemku (nyní geometrickým plánem vymezené jako parcela [číslo]) došlo (k [datum]) ztotožnil. Bylo prokázáno, žalobci se držby předmětného pozemku (ještě coby součásti parcely [číslo]) chopili spolu s držbou svého pozemku parcela [číslo] na základě kupní smlouvy uzavřené s manžely [příjmení] dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dnem [datum], jíž nabyli do svého společného jmění manželů spoluvlastnický podíl k tomuto pozemku o velikosti ideální jedné poloviny. Manželé [příjmení] pozemek parcela [číslo] předtím koupili kupní smlouvou z [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dnem [datum], následně provedli dne [datum] vytyčení tohoto pozemku (tedy ještě před chopením se držby ze strany žalobců). Ten byl vytyčen včetně (následně připlocené) sporné části pozemku. Na základě stavebního povolení ze dne [datum] bylo provedeno jeho oplocení podle provedeného vytyčení. Pokojný stav držby včetně připlocené sporné části žalobci poté panoval nejméně 20 let. Pozemek parcela [číslo] dle katastru nemovitostí (katastrální mapy) představuje přístupovou cestu, ta se však v terénu desítky let nenacházela; fakticky provedené oplocení pozemku parcela [číslo] dle vytyčení z [datum] zasahovalo až k zarostlé mezi ve svahu.

25. Pozemek parcela [číslo] byl ve vlastnictví České republiky, naposledy s právem hospodaření pro Státní statek [obec], [IČO] ohledně kterého byl prohlášen konkurs usnesením Krajského obchodního soudu v [obec] č. j. 98 K 66/97-10 ze dne 27. 3. 1998. I to podporuje závěr, že tehdejší vlastník Česká republika se o uvedený pozemek aktivně nezajímala a že v místě panoval pokojný, stav držby sporné části pozemku žalobci, a to až do nabytí pozemku parcela [číslo] žalovaným kupní smlouvu ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne [datum] a provedením vytyčení jeho hranic v roce 2017.

26. Žalobci následně na základě dohody o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví k parcele [číslo] uzavřené s manžely [příjmení] [datum] [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dnem [datum] nabyli do vlastnictví – společného jmění manželů geometrickým plánem vyhotoveným [jméno] [příjmení] dne [datum], ověřeným (opět) Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], oddělenou část pozemku parcela [číslo] nově vymezenou jako pozemek parcela [číslo] o výměře 1 091 m. Žalobci jsou manželé od [datum], neměli a nemají modifikováno své společné jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů).

27. Žalobci tak byli od uchopení se držby (spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny) pozemku parcela [číslo] o výměře 2 183 m dnem [datum] v dobré víře, že tento pozemek tvoří (jako jeho součást) i sporná část pozemku (o výměře 65 m); byli tak v oprávněné držbě ve smyslu § 130 odst. 1, § 129 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nejméně do [datum] (po desetiletou vydržecí dobu). Vydrželi tak k předmětnému pozemku (sporné části pozemku), coby pozemku připlocenému k parcele [číslo] následně k parcele [číslo] vlastnické právo ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1, 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dle kterého vydržení nutno právně posoudit, ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když k vydržení došlo v době do [datum]).

28. Otázka existence dobré víry držitele se posuzuje z hlediska objektivního, tj. podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že mu právo odpovídající vlastnickému právu vzniklo a že mu náleží. Oprávněná držba se tedy nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout, omyl musí být omluvitelný. Jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska.

29. Žalobci se chopili držby sporné (připlocené) části pozemku parcela [číslo] coby spoluvlastníci pozemku parcela [číslo] z něhož byl následně oddělen, včetně této připlocené části (a jimi nabyt do společného jmění manželů) pozemek parcela [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dnem [datum]. Tehdy se již v místě nacházela vytyčená vlastnická hranice (zahrnující spornou část pozemku) a faktická hranice držby mezi přiléhajícími pozemky odpovídající tomuto vytyčení. Následně bylo vybudováno v hranicích vytyčení vlastnické hranice Ing. [jméno] [příjmení] drátěné oplocení s betonovou podezdívkou, které je stále na místě původní, nejméně od léta 1994. Žalobci tak spornou část pozemku coby připlocenou ke svému přiléhajícímu pozemku a jako jeho součást drželi nejméně do [datum] v dobré víře – oprávněné držbě. V tomto směru se nacházeli v omluvitelném právním omylu. Přihlédnuto bylo rovněž k poměru výměr sporné části pozemku (65 m) a pozemku žalobců (původně přes 2 183 m u původní parcely [číslo] následně 1 091 m), kdy výměra připlocené části je zanedbatelná. Zohlednit třeba také okolnost, že fakticky se žádná cesta v terénu dlouhou dobu nenachází, sporná část pozemku je zarostlá, nachází se pod mezí, ve svahu. [obec] této faktické držby i vlastnická hranice probíhají obdobným způsobem. Proto i faktická situace v místě nebyla sto objektivně dobrou víru žalobců narušit, a to i kdyby byli seznámeni s mapou pozemkového katastru (katastrální mapou) týkající se zakreslení vlastnické hranice. [obec] držby totiž„ zhruba“, co do svého lomeného průběhu, odpovídala stavu zákresu vlastnické hranice. Připlocení sporné části pozemku o výměře 65 m, se zohledněním situace (popsané shora) v místě panující, proto nebylo, ani při vynaložení normální opatrnosti držitele, kterou lze ve vztahu k žalobcům požadovat, seznatelným.

30. Okolnost, že ze snímku mapy pozemkového katastru či katastrální mapy mohlo být seznatelné, že linie oplocení neběží po vlastnické hranici zaznamenané v těchto mapách, sama o sobě navíc k vyvrácení dobré víry nestačí. Je připuštěna i taková oprávněná držba, která je v rozporu s údaji v evidenci nemovitostí; při posuzování omluvitelnosti omylu držitele není považován za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji ve veřejných knihách, respektive dalších dokladech, ale je požadováno posouzení všech okolností držby (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1145/2010 ze dne 19.7.2010).

31. V dané věci žalobci nabyli (spolu) vlastnické právo k tehdejšímu pozemku parcela [číslo] od svých právních předchůdců manželů [příjmení], kteří provedli v předcházejícím období dne [datum] jeho vytyčení, vůči kterému nebylo ze strany vlastníků sousedních pozemků námitek. Následně bylo manželům [příjmení] vydáno stavební povolení na zbudování stavby oplocení. Nebylo proto pro žalobce důvodu (z hlediska kritéria průměrné obezřetnosti), aby takovou iniciativu vyvíjeli.

32. Žalobci byli nejméně po vydržecí dobu deseti let od [datum] do [datum], se zřetelem ke všem okolnostem, objektivně posuzováno, tedy kritériem průměrně obezřetného jedince (normální opatrnosti) v dobré víře, že jim (spolu) vlastnictví předmětného pozemku (coby součástí jejich pozemku) náleží. Platí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2006 sp. zn. 22 Cdo 2065/2005), že nabude-li někdo vlastnické právo k pozemku a přitom se v důsledku omluvitelného omylu uchopí i držby sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným.

33. V případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je právním titulem držby v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.) - k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000.

34. Při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2011 sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2012 sp. zn. 22 Cdo 1096/2010, souhrnně pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014 sp.zn. 22 Cdo 2115/2012).

35. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci nabyli předmětný pozemek (spornou část pozemku parcela [číslo]) vydržením ve smyslu § 134 odst. 1, § 130 odst. 1, § 129 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., do svého společného jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

36. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalobcům svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku, nyní označenému geometrickým plánem citovaným ve výroku rozsudku jako parcela [číslo].

37. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pasivní legitimace žalovaného v řízení dána je, neboť je – ke dni vyhlášení rozsudku (srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.) – zapsán v katastru nemovitostí jako (tzv. knihovní) vlastník i ohledně sporné části pozemku parcela [číslo]. Již tím je dána jeho pasivní legitimace ve věci. Otázka, zda ve vztahu ke svému převodci, tedy vedlejšímu účastníku, od kupní smlouvy, kterou nabyl pozemek parcela [číslo] do svého vlastnictví, odstoupil platně a účinně, je v tomto směru právně nevýznamná. Proto se jí v řízení nebylo třeba zabývat.

38. Odvolací soud také souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy k sepsání pozemku parcela [číslo] správcem konkursní podstaty do konkursní podstaty úpadce Státního statku [obec] došlo až dne [datum] (viz dodatečný soupis uvedeného dne), a k tomuto datu již byla sporná část předmětného pozemku žalobci vydržena do jejich společného jmění manželů (k [datum]) a kdy pozemek parcela [číslo] byl správcem konkursní podstaty sepsán„ jen tak“, jak byl veden v katastru nemovitostí jako majetek úpadce (nebyl sepsán vědomě, úmyslně jako evidovaný ve vlastnictví třetí osoby), byl tento pozemek zahrnut do soupisu (sepsán) ve fakticky se nacházející právní podobě, tj. již bez vydržené sporné části. Jinými slovy, účinky ustanovení § 18 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a účinky zpeněžení majetku konkursní podstaty dle § 27 cit. zákona se vůči sporné části pozemku neuplatní. Z uvedených důvodů není ani přiléhavá judikatura odkazovaná vedlejším účastníkem (například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 394/2002 ze dne 29. 7. 2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod Rc 81/2005), neboť sepsán a zpeněžován byl pozemek parcela [číslo] již bez předmětné sporné části.

39. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. potvrdil; s tím, že určil (upřesnil), že žalobci jsou vlastníky pozemku parcela [číslo] v katastrálním území Čeřenice a obci [obec], okres [okres] společném jmění manželů a dále upřesnil označení geometrického plánu, kterým je pozemek parcela [číslo] vymezen.

40. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam. Soud prvního stupně správně postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. a uzavřel, že žalobci byli v řízení plně procesně úspěšný; náleží jim tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tato náhrada jim však náleží jak vůči žalovanému, tak vůči vedlejšímu účastníku, který zde sdílí osud podporovaného účastníka – žalovaného, a to společně a nerozdílně. Z hlediska výše této náhrady pak účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně žalobců představují: soudní poplatek za žalobu 5 000 Kč, náhrada nákladů na geometrický plán ve výši 5 000 Kč (zde bez DPH), odměna zástupce – advokáta za 5 úkonů právní služby po 4 960 Kč + 21 % DPH při zastupování dvou žalobců (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] a [datum]), 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 % (šlo o společné úkony při zastupování dvou žalobců, k nimž přísluší pouze jedna náhrada hotových výdajů), náhrada za promeškaný čas za cestu k uvedeným jednáním 16 půlhodin po 100 Kč + DPH 21 %, náhrada cestovného za cesty k uvedeným jednáním 1 897 Kč + DPH 21 % a 2 178 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4, 5, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř. Pokud jde o cestovné a jeho výpočet, zde lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Celkem náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvého stupně žalobců činí 48 690 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobců dle § 149 odst. 1 o.s.ř., společně a nerozdílně.

41. Při jednání soudu prvního stupně dne [datum] přitom nedošlo pouze k vyhlášení rozsudku, byly přednášeny závěrečné návrhy stran. Ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. na danou věc dopadá, neboť ze strany zástupce žalobců jde o zastupování dvou osob v řízení. Předmět řízení je zde odlišný od řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 47/2019, procesní postoj žalovaného byl vůči žalobě nesouhlasný, žalobcům proto náleží i náhrada zastoupení advokátem za úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení. Procesní postoj žalovaného ve vztahu k řízení byl zřejmý už z předcházející e-mailové komunikace zástupce (viz e-mail zástupce žalovaného ze dne [datum] na č.l. 96 spisu) a z jeho procesního postoje v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 47/2019.

42. Odvolací soud rovněž neshledal ve věci dány důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. ani ve vztahu k žalovanému, ani ve vztahu k vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, který zde sdílí jeho„ nákladový osud“ (z důvodu, že jej ve sporném řízení podporoval).

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení, s ohledem na předmět a výsledky, měli žalobci plný procesní úspěch. Náleží jim tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobců představují (dle obsahu spisu): odměna za 1 úkon právní služby po 4 260 Kč + DPH 21 % (účast u jednání odvolacího soudu), 1 náhrada hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem 6 365 Kč. Jejich zaplacení uložil společně a nerozdílně žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobců dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení