103 Co 23/2024 - 218

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Staré a Mgr. Jaroslava Lockenbauera ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o 66 938,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 7 C 348/2023-54 ze dne 12. 2. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. co do lhůty k plnění, II. a III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni další smluvní pokutu ve výši 12 469,99 Kč a ve výši 0,2% denně z částky 46 234 Kč od [datum] do [datum], to vše, včetně povinnosti plnění uložených jí výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu výroku II., co do smluvní pokuty ve výši 0,2% denně z částky 46 234 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 24 390,10 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 7 969,60 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem č. j. 7 C 348/2023-54 ze dne [právnická osoba]. 2024 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 234 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále částku 6 234,99 Kč „se smluvním poplatkem z prodlení“ ve výši 0,1 % denně z částky 46 234 Kč od [datum] „do zaplacení“, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku [výroky I. a) a I. b)]. Dále žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná zaplatila částku 12 469,99 Kč se „smluvním poplatkem z prodlení“ ve výši 0,2 % denně z částky 46 234 Kč od [datum] „do zaplacení“, zamítl (výrok II.). Uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni „62,74 % nákladů řízení“ ve výši 15 303,35 Kč k rukám zástupce žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je soukromou vysokou školou ve smyslu ustanovení § 39 a následujících zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, že účastníci uzavřeli smlouvu o studiu dne [datum] a následně její dodatek číslo [hodnota] ze dne [datum], v důsledku které se v akademickém roce 2022/2023 žalobkyně zavázala žalované poskytnout výuku bakalářského studijního programu „bezpečnostní management“. Žalovaná se zavázala zaplatit za to žalobkyni školné ve výši 51 692 Kč. Žalovaná současně požádala dne [datum] o možnost splácení školného v měsíčních splátkách. Žalobkyně této žádosti vyhověla, a proto v souladu se smluvními ujednáními bylo školné navýšeno o 15 % na celkovou částku 59 446 Kč. Dne [datum] žalobkyně žalované ukončila studium z důvodu nesplnění studijních povinností. Na vystavených fakturách po 6 600 Kč měsíčně, splatných ke dni [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a faktury na 6 598 Kč, splatné dne [datum], na školném žalovaná žalobkyni dluží částku 46 234 Kč. V souvislosti s ukončením studia se v souladu se smluvními ujednáními účastníků všechny i dosud nesplatné faktury staly splatnými ke dni [datum]. Dle sazebníku poplatků žalobkyně účinných od [datum] činil poplatek za odeslání 2. upomínky o zaplacení školného 2 000 Kč. Žalobkyně takovou 2. upomínku ze dne [datum] o zaplacení nedoplatku školného žalované zaslala; v souladu se sazebníkem poplatků proto žalované uvedený poplatek 2 000 Kč účtovala. Účastníci dále ve smlouvě sjednali smluvní pokutu za prodlení žalované s hrazením školného ve výši 0,3 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení předmětného dluhu na školném, včetně poplatku za 2. upomínku, přípisem v elektronické formě ze dne [datum], ve lhůtě do [datum]; dále jí zaslala předžalobní výzvu ze dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně stanovila poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách ve smyslu § 59 zákona o vysokých školách, žalovaná je pak povinna poplatky spojené se studiem ve smyslu § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách hradit. Soud prvního stupně současně daný smluvní vztah mezi účastníky posoudil jako vztah spotřebitelský ve smyslu § 1810 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“). Uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na neuhrazený zůstatek poplatků spojených se studiem (školného) 46 238 Kč a poplatku za 2. podmínku ve výši 2 000 Kč, včetně žádaného úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, když období, za nějž se žalobkyně tohoto úroku z prodlení domáhá, je obdobím, kdy žalovaná byla se svým plněním v prodlení, výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně žalobou uplatněné smluvní pokuty ve výši 18 709,98 Kč (kapitalizovaná část smluvní pokuty 0,3 % denně z částky 46 234 Kč od splatnosti jednotlivých faktur uvedené shora do [datum]) a smluvní pokuty 0,3 % denně z částky 46 234 Kč od [datum] do zaplacení uzavřel, že vzhledem ke spotřebitelské povaze smluvního vztahu účastníků je ujednání o smluvní pokutě v sazbě 0,3 % denně z dlužného školného nepřiměřeným smluvním ujednáním ve smyslu § 1813 občanského zákoníku ve znění účinném do [datum], když odpovídá sazbě 109,2 % ročně. Žalovaná se jako spotřebitelka této nepřiměřenosti dovolala. S odkazem na ustanovení § 1815 občanského zákoníku ve znění účinném do [datum] proto soud prvního stupně „dle své úvahy snížil smluvní úrok na úrok ve výši 0,1 % denně z dlužného školného, 36,5 % ročně, což představuje částku 6 234,99 Kč u kapitalizovaného úroky ke dni podání žaloby ([datum]) a od [datum] do zaplacení“. V tomto rozsahu proto žalobě co do žádané smluvní pokuty (kterou ve výroku označil nesprávně coby „smluvní poplatek z prodlení“) vyhověl a ve zbylém rozsahu žádaného rozsahu smluvní pokuty žalobu zamítl. Současně soud prvního stupně co do lhůty k plnění žalované stanovil možnost uhradit žalobkyni přisouzené plnění ve splátkách, „z důvodu její tíživé sociální situace“.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v rozsahu jeho výroku I. – co do stanovené lhůty k plnění, výroku II. a výroku III. V odvolání namítá, že ve věci mělo být soudem prvního stupně rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná byla v rámci vydaného elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen dne [datum], vyzvána tzv. kvalifikovanou výzvou ve smyslu § 114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) k vyjádření ve věci samé ve stanovené lhůtě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu; takové včasné vyjádření však neučinila. Ve svém odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne [datum] uvedla pouze, že není schopna danou částku uhradit najednou, a navrhla, aby jí soud stanovil splátkový kalendář. Teprve až v doplnění svého odporu doručeného soudu prvního stupně dne [datum], tedy opožděně, uvedla své výhrady vůči (žalobkyní v řízení rovněž uplatněné) smluvní pokutě. Nesouhlasí dále s právním závěrem soudu prvního stupně, že smluvní vztah založený účastníky smlouvou o studiu je vztahem spotřebitelským; v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 ze dne [datum], které soud prvního stupně na danou věc aplikoval chybně. Z citovaného rozhodnutí se podává, že studiem též na soukromé vysoké škole občané realizují své ústavně garantované právo na vzdělání podle čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod. Čl. 33 odst. 2 Listiny určuje, že občané mají právo „na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách“. Jde zde tak o poskytování veřejné služby (též) ze strany soukromé vysoké školy, neboť i ta je součástí vzdělávacího systému na území České republiky, který je státem vytvořen a státem spravován. Režim fungování soukromé vysoké školy je pak striktně upraven veřejnoprávním předpisem, a to zákonem o vysokých školách, který platí pro všechny vysoké školy bez rozdílu. Na soukromých vysokých školách lze vzdělání poskytovat dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod za úplatu; tomu odpovídá dokonce zákonná povinnost soukromé vysoké škole zajistit si zdroje financování ve smyslu § 40 zákona o vysokých školách. Na soukromou vysokou školu jsou kladeny státem další nároky včetně správního rozhodování o udělování akademických titulů. Žalobkyně je oprávněna v souladu s ustanovením § 59 zákona o vysokých školách stanovit a vybírat jakékoliv poplatky spojené se studiem, které stanoví ve svém vnitřním předpisu, tedy i školné. Tyto poplatky (školné) může vysoká škola požadovat v průběhu studia, nepředstavují přímé adresné protiplnění za poskytnuté služby, zprostředkovanou výuku, nýbrž vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium. Školné tak není platbou za vzdělání. Ve smyslu smlouvy o studiu uzavřené mezi účastníky tak žalovaná byla povinna hradit školné a poplatky spojené se studiem. Žalobkyně předpokládala, že žalovaná bude řádně studovat, proto jí musela zajistit materiální podmínky pro studium. Žalobkyně pak odkázala na v odvolání blíže citovaná rozhodnutí odvolacích soudů, mimo jiné na rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 298/ 2022-164 ze dne [datum], jenž vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne [datum], v nichž je dovozováno, že v takových případech nejde o vztah spotřebitelské povahy. Žalobkyni pak není zřejmá úvaha soudu prvního stupně, proč je smluvní pokuta v rozsahu 0,2 % denně z dlužné částky školného (v kterémžto rozsahu nebyla žalobkyni přiznána) nepřiměřená. Jestliže totiž byla smluvní pokuta nepřiměřeným ujednáním, ve smyslu § 1815 občanského zákoníku se k takovému nepřiměřenému ujednání nepřihlíží a nárok na smluvní pokutu měl být soudem prvního stupně zamítnut zcela. Soud prvního stupně tak možná ve skutečnosti aplikoval § 2051 občanského zákoníku a provedl moderaci smluvní pokuty. K tomu by však musel ve smyslu citovaného ustanovení § 2051 občanského zákoníku provést patřičné zjišťování a dokazování tak, aby mohl vyvodit závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a to zejména s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, což neučinil. Současně by musel zjistit také případnou výši škody žalobkyni vzniklé porušením povinnosti žalovanou, což rovněž neučinil. Z hlediska přiměřenosti smluvní pokuty žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 772/2010 ze dne [datum], v němž je coby přiměřená shledána i smluvní pokuta sjednaná mezi účastníky ve výši 0,5 % dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně v odvolání podrobně poukázala na počty svých studentů, rozsah výuky, počet oborů, kladné hodnocení Národního akreditačního úřadu, své výroční zprávy za roky 2022 a 2023. Zdůraznila objem své činnosti, potřeby investic do zkvalitňování výuky a rozvoje distanční výuky, oprav a údržby budov, tříd a vybavení, na náklady se svým provozem. Zdůraznila, že student se úhradou školného podílí na nákladech souvisejících s poskytováním vysokoškolského vzdělání, kam patří též mzdy učitelů a dalších zaměstnanců, dlouhodobé, ale v případě potřeby též krátkodobé nájmy výukových prostor, spotřeba energií a materiálů, IT, knihy, vybavení učeben a kanceláří, pojištění, výzkum a vývoj a další náklady například na přístup do odborných akademických databází. [adresa] žalobkyně pak není financován z veřejných rozpočtů. Z veřejných zdrojů je poskytována pouze podpora, ta je ale plně využita na financování vědy a výzkumu. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 33 Cdo 2156/2023-215 ze dne [datum], v němž dovolací soud potvrdil, že vztah mezi žalobkyní a studentem není vztahem spotřebitelským. K takovým závěrům dospělo i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1054/2023 ze dne [datum], v němž opět bylo dovozeno, že je jedno, jestli vysoká škola je soukromou nebo veřejnou; v obou případech se nejedná o spotřebitelský vztah. Studentu při uzavírání smluv o studiu nepřísluší ochrana jako spotřebiteli. Žalovaná na žalobou uplatněnou pohledávku dosud ničeho neuhradila. Žalovaná požádala o povolení splátek školného pro akademický rok 2022/2023 dne [datum] prostřednictvím informačního systému žalobkyně, přičemž důvody této žádosti žalobkyni nesdělila a žalobkyně to po žalované ani nevyžadovala; její žádosti vyhověla. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla rozsudek v napadeném rozsahu změnit tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno; změnit jej též v soudem prvního stupně stanovené lhůtě k plnění, kterou považuje za nepřiměřeně dlouhou.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu – tedy co do lhůty k plnění stanové výrokem I., ve výroku II. a výroku III., jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal odvolání žalobkyně z části opodstatněným.

4. Ve zbylém rozsahu výroku I. – vyjma zde stanovené lhůty k plnění, nebyl rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním žalobkyně dotčen a nabyl v tomto rozsahu samostatně právní moci.

5. Odvolatelka – žalobkyně obsahově uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), g) o.s.ř. – řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; co do závěru soudu o nesplnění podmínek pro vydání rozsudku soudu prvního stupně coby rozsudku pro uznání (v důsledku vydání tzv. kvalifikované výzvy ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. v rámci vydaného elektronického platebního rozkazu soudu prvního stupně a opožděného vyjádření ve věci samé ze strany žalované k této výzvě); a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzením věci, co do závěru, že smluvní vztah založený mezi účastníky smlouvou ze dne [datum], ve znění jejího dodatku číslo [hodnota] ze dne [datum], je vztahem spotřebitelským, a že je tak možno uvažovat o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě ve smyslu ustanovení § 1815 občanského zákoníku, jakož i co do závěru, že sjednaná výše smluvní pokuty 0,3 % denně z dlužného školného za každý den prodlení je svým rozsahem nepřiměřená a že jsou zde případně podmínky pro moderaci takové smluvní pokuty ve smyslu § 2051 občanského zákoníku.

6. Z hlediska odvolací námitky žalobkyně, že věc měla být soudem prvního stupně rozhodnuta rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř., § 153a odst. 3 o.s.ř., odvolací soud uvádí, že byť bylo vyjádření žalované ve věci samé k výzvě soudu prvního stupně dle § 114b odst. 5 o.s.ř. učiněné v rámci vydaného elektronického platebního rozkazu opožděné, předpoklady pro nastoupení účinků tzv. fikce uznání žalobou uplatněného nároku splněny nebyly. Takovým předpokladem je i skutečnost, že žalobou uplatněný nárok nebrání uzavřít a schválit o něm smír účastníků dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. V dané věci však žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty z hlediska vymezení období až „do zaplacení“ (tedy i za období od vyhlášení rozhodnutí soudu nadále, v němž ještě takový nárok vůbec nevznikl (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1221/2013 ze dne [datum]), tedy v rozporu s hmotným právem. Za takové situace účinky fikce uznání žalovaného nároku dle § 114b odst. 5 o.s.ř. nenastaly; předpoklady § 153a odst. 3 o.s.ř. pro vydání (a rozhodnutí věci) rozsudkem pro uznání proto splněny nebyly.

7. Odvolací soud (po zopakování dokazování v části dle § 213 odst. [právnická osoba] o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů, které správně hodnotil, správně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o studiu a následně dne [datum] její dodatek číslo [hodnota], v níž se žalovaná mimo jiné zavázala hradit žalobkyni školné a poplatky spojené se studiem. Sjednaným poplatkem byl mimo jiné i poplatek za odeslání 2. upomínky s prodlením s hrazením školného ve výši 2 000 Kč, odpovídající sazebníku poplatků žalobkyně. Pro akademický rok 2022/2023 pak měla stanovené školné ve výši 51 692 Kč. V důsledku své žádosti o povolení splátek, které jí byly ze strany žalobkyně povoleny, jí bylo v souladu se smlouvou o studiu školné navýšeno o 15 % na částku 59 446 Kč. Na tomto školném, které měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách, neuhradila platby po 6 600 Kč měsíčně splatné dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a částku 6 558 Kč splatnou dne [datum]; celkem neuhradila na školném 46 234 Kč. Proto jí byly zaslány žalobkyní upomínky, včetně 2. upomínky ze dne [datum]. Žalovaná zůstatek školného za akademický rok 2022/2023 ve výši 46 234 Kč dosud neuhradila. Studium jí bylo ukončeno dne [datum] pro neplnění studijních povinností, v souladu se smlouvou tak dosud nesplatné faktury školného byly zesplatněny k [datum]. Účastníci sjednali ve smlouvě o studiu (čl. 9.8.) pro případ porušení povinnosti hradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře povinnost studenta zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za každý započatý den prodlení do zaplacení. Tato smluvní pokuta je splatná vždy následující den prodlení. Vyčíslená smluvní pokuta z neuhrazené části školného 46 234 Kč představuje do dne [datum] celkem v kapitalizované výši částku 18 709,98 Kč. Správně soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných částek včetně smluvní pokuty do [datum], dále jí byla dopisem ze dne [datum] odeslána dne [datum] předžalobní výzva.

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř. a zjistil z výpisu z informačního systému základních registrů, že žalovaná je svobodná, je matkou nezletilé [jméno FO], narozené dne [datum].

9. Z výpisu z informačního systému žalobkyně (č.l. 129 spisu) odvolací soud zjistil, že žalovaná dne [datum] požádala v elektronickém systému školy o splátky školného a o změnu studovaného oboru.

10. Ze zprávy o vnějším hodnocení žalobkyně Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství z podzimu 2020 se podává, že žalobkyně je soukromou vysokou školou, v akademickém roce 2022/2023 na ní studovalo celkem [hodnota] studentů, z toho 2923 v kombinované formě a 2136 v prezenční formě, a ve dvou místech: v Praze a v Brně (zde studovalo z celkového počtu celkem [hodnota] studentů). Žalobkyně nabízí řadu různých studijních oborů bakalářského i magisterského studijního programu, rozvíjí nové studijní programy. V listopadu 2020 pracovalo na této VŠ celkem [hodnota] akademických pracovníků, při celkovém úvazku 57,06. Žalobkyně realizovala též granty, a to 2 jako hlavní řešitel a 3 jako spoluřešitel. V hodnoceném období 2017 - 2019 vykazovala ročně přibližně 40 evidovaných publikačních výstupů. Pro výuku a další činnosti využívala celkem [hodnota] objekty, z čehož 2 v [jméno FO] a 1 v Brně. V pražském i brněnském objektu se nachází knihovna, knihovní fond na pobočkách knihovny v Praze a v Brně obsahuje více než 12 000 svazků. Disponuje rovněž specifickými, dobře vybavenými laboratořemi bezpečnostních technologií. Hospodaření je založeno primárně na zdrojích získaných ze školného. Klíčovou nákladovou položkou jsou, jako u všech vysokých škol, osobní náklady tvořené mzdami a povinnými odvody v souhrnné výši zhruba 130 000 000 Kč. V roce 2021 byl předpoklad výnosu školného 176 milionů Kč. [adresa] vysoké školy (energie, nájemné, služby) představuje náklady asi 27,5 milionu Kč ročně. Předpokládaná rezerva zhruba 7 000 000 Kč může být využita pro další rozvoj vysoké školy. Studenti mají nastaven systém obsazování odborných praxí. Škola poskytuje sociální, ubytovací a prospěchové stipendium a dále i mimořádná stipendia na základě vynikajících výsledků tvůrčí činnosti. Umožňuje studentům využít výjezdy do zahraničí v rámci programu Erasmus+. Má studijní oddělení, disponuje informačním systémem odpovídajícím potřebám podpory činností vysoké školy. Je jednou z největších soukromých vysokých škol v Česku, která v letech 2017 až 2019 prošla náročným procesem slučování dříve samostatných a konkurenčních vysokých škol.

11. Z výroční zprávy žalobkyně za roky 2022 a 2023 se podává rozsah, objem jejích činností, rozvíjení dalších akreditovaných bakalářských a magisterských studijních programů, aktivity v oblasti výzkumu a vývoje. Žalobkyně byla založena v roce 1994, postupně byla během let provedena její fúze s několika jinými soukromými vysokými školami, kdy žalobkyně byla vždy společností nástupnickou. Žalobkyně měla k [datum] platnou akreditaci pro 32 studijních programů, jedná se o bakalářské a magisterské studijní programy, které spadají do široce vymezených oborů. [právnická osoba]. 10. 2023 došlo k fúzi žalobkyně a [Anonymizováno] [jméno FO] s.r.o., kdy nástupnickou společností je opět žalobkyně. Žalobkyně je členkou v profesních organizacích, komorách, svazech a zájmových organizacích. Působí na ní i klub absolventů školy. Spolupracuje s budoucími zaměstnavateli studentů a sleduje zaměstnanost absolventů a činí opatření pro její zvýšení. Je členkou mezinárodních organizací.

12. Z rozpisu nákladů na studenta – žalovanou se podává, že v zimním semestru akademického roku 2022/2023 činil byl náklad připadající na žalovanou 45 072 Kč, v letním semestru 2022/2023 pak 49 915 Kč (viz tabulky na č.l. 160, 161 spisu). Kromě nákladů spočívajících ve studovaných oborech a jejich předmětech je kalkulováno i s poměrnou částí nákladů studijního oddělení, rektorátu, knihovny, IT, výuky, ostatní administrativy a nákladů investiční povahy.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

14. Při právním posouzení věci soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o studiu na vysoké škole ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, § 58, § 59, § 63 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále opět jen „zákon o vysokých školách“). Není však správný závěr soudu prvního stupně, že by smluvní vztah založený takovou smlouvou mezi účastníky měl spotřebitelský charakter ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku. To se podává například z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1054/2023 ze dne [datum], v němž byl přijat závěr o nespotřebitelském charakteru smluv o studiu; a to (též) pro poměry soukromé vysoké školy. Na smlouvu o studiu nelze pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, neboť právo na vzdělání patří mezi tzv. sociální práva. Poplatky spojené se studiem na soukromé vysoké škole nepředstavují přitom přímé (adresné) protiplnění za poskytnutou službu (výuku), nýbrž vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku k přístupu ke vzdělání. Žalobkyně zde poskytuje veřejnou službu. Nelze proto v dané věci při posuzování ve smlouvě o studiu sjednané smluvní pokuty pro případ prodlení žalované s úhradou školného ve výši 0,3 % denně (za každý započatý den prodlení) z dlužné částky uvažovat o nepřiměřenosti takového ujednání ve smyslu § 1813 občanského zákoníku ve znění účinném do [datum]. Závěr o nespotřebitelském charakteru smluv o studiu se podává i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 dne [datum] nebo z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne [datum], v němž bylo dovozeno, že „školné spojené se studem na vysoké škole není nárokem vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy“.

15. Ve vztahu k uvedené účastníky dle § 2048 a násl. občanského zákoníku sjednané smluvní pokutě se tak lze zabývat toliko její moderací ve smyslu § 2051 občanského zákoníku, podle něhož nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. V dané věci lze uzavřít, že žalovaná se obsahově (v rámci svého odůvodnění odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu) takové moderace dovolala, když argumentuje nepřiměřenou výší smluvní pokuty.

17. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne [datum] se přiměřenost smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

18. V dané věci se žalovaná k jednání soudu prvního stupně (ani k odvolacímu jednání) nedostavila, platí tedy, jako by v tomto směru byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (mj. co do tvrzení o okolnostech, za kterých porušila svou povinnost hradit splátky školného ve stanovených termínech splatnosti, ohledně svých tehdejších i aktuálních osobních, výdělkových a majetkových poměrů apod.).

19. Žalobkyně pak v odvolacím řízení (když v uvedeném směru dosud poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nebyla) doplnila svá tvrzení a označila důkazy, z nichž odvolací soud, jak shora uvedeno, vzal za zjištěný rozsah činností žalobkyně, její strukturu, počet nabízených a vyučovaných studijních programů – magisterských a bakalářských oborů, její personální velikost, rozsah činnosti vědecké, výzkumné, členství v organizacích, její materiální zabezpečení, její hospodaření. Z toho je zřejmé, že pro činnost žalobkyně je včasné hrazení školného významnou okolností, jež umožňuje její řádný chod coby soukromé vysoké školy. Žalobkyně vykonává řadu činností, které pro ni znamenají náklady. Přihlédnout je nutno i k vyčíslení nákladů na studium žalované v akademickém roce 2022/2023 v jednotlivých semestrech, jak shora uvedeno, které představují částku 45 072 Kč za zimní semestr a částku 49 915 Kč za semestr letní. I to svědčí pro význam smluvní pokutou utvrzované povinnosti žalované hradit včas školné pro žalobkyni.

20. Odvolací soud rovněž zohlednil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3368/2008 ze dne [datum], podle něhož (v poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do [datum]) i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100% zajištěné pohledávky ročně lze - právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu - považovat za přiměřenou a tudíž v souladu s dobrými mravy. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

21. Odvolací soud též zohlednil, že ve vztahu k žalobkyni jsou vydávána rozhodnutí soudů, která obdobnou smluvní pokutu v sazbě 0,3 % denně z dlužného školného považují za přiměřenou (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 293/2021-89 ze dne [datum], čl. 84 a násl. spisu, rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 18 Co 182/2022-243 ze dne [datum] na č.l. 88 a násl. spisu).

22. Z uvedených důvodů, kdy byl prokázán význam smluvní pokutou utvrzované povinnosti (včasného) hrazení školného pro žalobkyni, s ohledem na její náklady, její rozsah činností a skutečnost, že touto peněžní povinností je (též) financováno poskytování vzdělávání studentům v rámci vysokoškolských studijních programů. S ohledem na to, že na straně žalované nebyly zjištěny jiné okolnosti, než to, že je matkou nezletilé dcery, narozené v roce 2023, a že platí (jak shora uvedeno), že žalovaná o okolnostech rozhodných pro moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 občanského zákoníku neunesla své břemeno tvrzení ani důkazní, uzavřel odvolací soud, že předpoklady pro uvedenou moderaci ve smyslu citovaného zákonného ustanovení dány nejsou. Denní sazbu 0,3 % denně smluvní pokuty z částky dlužného školného považuje odvolací soud, s ohledem ke všem okolnostem případu a s přihlédnutím ke konstantní judikatuře vyšších soudů, za odpovídající, přiměřenou.

23. Smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem, který vzniká za každý den zvlášť. Nejde o příslušenství pohledávky ani opětující se plnění, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2637/2008, ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 681/2006, nebo ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 1221/2013).

24. Nelze proto předmětnou smluvní pokutu přiznat, jak se žalobkyně podanou žalobou domáhá, do budoucna („do zaplacení“), ale toliko do dne předcházejícího vyhlášení rozhodnutí soudu, tedy do dne [datum].

25. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. co do lhůty k plnění, II. a III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni další smluvní pokutu ve výši 12 469,99 Kč a ve výši 0,2 % denně z částky 46 234 Kč od [datum] do [datum], to vše, včetně povinnosti plnění uložených jí výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Tato lhůta k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. je lhůtou přiměřenou. S ohledem na absenci tvrzení ze strany žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech aktuálních nelze považovat za správnou rozsudkem soudu prvního stupně stanovenou lhůtu k plnění ve splátkách. Jedinými okolnostmi zřejmými ohledně osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalované je to, že je svobodná a má nezletilou dceru [jméno FO], narozenou [datum]. Žalobkyně má přitom právo (i vzhledem k významu uvedeného plnění pro ni, viz shora), aby se jí plnění rozsudkem přisouzené pohledávky dostalo v přiměřené době.

26. Jinak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu výroku II., co do smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z částky 46 234 Kč od [datum] do zaplacení (tedy v této části odvolání otevřenému rozsahu smluvní pokuty žalobkyní požadované do budoucna), jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

27. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu účastníků podle ustanovení § 224 odst. 2, § 151 odst. 1, § 142 odst. 3 o.s.ř. S ohledem na předmět řízení před soudem prvního stupně a konečný výsledek měla žalobkyně procesní neúspěch pouze v poměrně nepatrné části; náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalované. Účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně žalobkyně představují: soudní poplatek 2 678 Kč, odměna zástupce – advokáta za 4 úkony právní služby po 3 780 Kč + DPH 21 % (z tarifní hodnoty 66 939 Kč) – příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, účast u jednání soudu prvního stupně), 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, cestovné za cestu ze sídla advokáta k soudu prvního stupně [jméno FO] – [adresa] a zpět osobním automobilem registrační značky [SPZ], celkem [hodnota] km při spotřebě 7,3 l/100 km Natural 95, celkem cestovné 1 024,10 Kč + DPH 21 %, náhrada za promeškaný čas za cestu k jednání soudu prvního stupně za 5 půlhodin po 100 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 4, 5, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 24 390,10 Kč. Její zaplacení odvolací soud uložil žalované ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (viz hlediska uvedená shora o osobních poměrech žalované), k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 3 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky - byla žalobkyně procesně neúspěšná jen v nepatrné části, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně představují: soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, odměna zástupce – advokáta za 3 úkony právní služby po 1 620 Kč + DPH 21 % (z tarifní hodnoty 12 462,99 Kč; sepis odvolání, sepis vyjádření k výzvě soudu a účast u jednání odvolacího soudu), 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobkyně 7 969,60 Kč. Jejich zaplacení uložil odvolací soud žalované rovněž ve lhůtě tří měsíců dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení