103 Co 9/2021-1174

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], okres [okres] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 845 091,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 15 C 271/2008-1045 ze dne 19. 6. 2020, ve spojení s výrokem I. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020, ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1116 ze dne 2. 7. 2021 a ve znění usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1058 ze dne 14. 9. 2020, výroku II. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020 a usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1104 ze dne 25. 6. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s výrokem I. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020, ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1116 ze dne 2. 7. 2021 a ve znění usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1058 ze dne 14. 9. 2020, výroku II. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020 a usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1104 ze dne 25. 6. 2021 se v napadené části ve výrocích II., IV., V. a VI. rozsudku a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení doplňujícího rozsudku mění tak, že žaloba se zamítá i co do částky 525 797,48 Kč s úrokem z prodlení: - z částky 69 102,14 Kč ve výši 10,75 % ročně za dobu od 14. 11. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % ročně za období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % ročně za období od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně za období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně za období od 1. 7. 2019 do 19. 6. 2020 a za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné ke každému 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, - z částky 94 925,99 Kč ve výši 8,00 % ročně za období od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně za období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně za období od 1. 7. 2019 do 19. 6. 2020 a za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné ke každému 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, - z částky 124 474,41 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 5. 3. 2011 do zaplacení, - z částky 101 175,84 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 5. 2012 do zaplacení, - z částky 136 119,10 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 13. 12. 2013 do zaplacení.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nepřiznává.

III. České republice se právo na náhradu státem placených nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem č. j. 15 C 271/2008-1045 ze dne 19. 6. 2020, ve spojení s výrokem I. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020, ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1116 ze dne 2. 7. 2021 a ve znění usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1058 ze dne 14. 9. 2020, výroku II. usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1086 ze dne 10. 12. 2020 a usnesení soudu prvního stupně č. j. 15 C 271/2008-1104 ze dne 25. 6. 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) rozhodl, že řízení se co do částky 1 878,85 Kč se zákonným úrokem z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů ročně za dobu od 8. 2. 2008 do zaplacení zastavuje (výrok I.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 525 797,48 Kč s úrokem z prodlení s úrokem z prodlení: - z částky 69 102,14 Kč ve výši 10,75 % ročně za dobu od 14. 11. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % ročně za období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % ročně za období od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně za období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně za období od 1. 7. 2019 do 19. 6. 2020 a za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné ke každému 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, - z částky 94 925,99 Kč ve výši 8,00 % ročně za období od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně za období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně za období od 1. 7. 2019 do 19. 6. 2020 a za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné ke každému 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, - z částky 124 474,41 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 5. 3. 2011 do zaplacení, - z částky 101 175,84 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 5. 2012 do zaplacení, - z částky 136 119,10 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 13. 12. 2013 do zaplacení (výrok II.). Dále rozhodl, že žaloba se zamítá co do částky 315 536,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení: - z částky 38 236,01 Kč za dobu od 8. 2. 2008 do zaplacení, - z částky 69 102,14 Kč za dobu od 8. 2. 2008 do 13. 11. 2008, - z částky 14 288,01 Kč za dobu od 19. 1. 2010 do zaplacení, - z částky 94 925,99 Kč za dobu od 19. 1. 2010 do 21. 4. 2010, - z částky 12 178, 92 Kč za dobu od 14. 6. 2010 do zaplacení, - z částky 124 474,41 Kč za dobu od 3. 2. 2011 do 4. 3. 2011, - z částky 142 889,85 Kč za dobu od 2. 4. 2011 do zaplacení, - z částky 101 175,84 Kč za dobu od 2. 4. 2011 do 30. 4. 2012, - z částky 107 946,58 Kč za dobu od 2. 4. 2012 do zaplacení, - z částky 136 119,10 Kč za dobu od 2. 4. 2012 do 12. 12. 2013 (výrok III.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 113 793,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice„ na účet“ Okresního soudu Praha-západ náhradu státem placených nákladů řízení 29 403,50 Kč (výrok V.) a žalobkyni povinnost zaplatit České republice„ na účet“ Okresního soudu Praha-západ náhradu státem placených nákladů řízení 11 021,50 Kč (výrok VI.). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně doplnil svůj rozsudek (výrok I. doplňujícího rozsudku) o výrok, jímž žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši: - z částky 109 214 Kč od 2. 4. 2009 do 18. 1. 2010, - z částky 12 178,92 Kč od 2. 4. 2009 do 13. 6. 2010, - z částky 124 474,41 Kč od 2. 4. 2010 do 2. 2. 2011 (výrok VII.). Zároveň doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II. doplňujícího rozsudku).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhá po žalované za rozhodné období od 1. 1. 2007 až 31. 12. 2011 (dále též jen„ rozhodné období“) podílu na výnosech z hospodaření žalované se společnou věcí – pozemkem parcela [číslo] jehož součástí je dům [adresa], v [katastrální uzemí], obci [obec] (dále též jen„ předmětná nemovitost“). Žalovaná byla v rozhodném období nejprve většinovou spoluvlastnicí této nemovitosti se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 2/3, od roku 2008, na základě kupní smlouvy uzavřené s dalším spoluvlastníkem panem [jméno] [příjmení] (se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 1/12), pak většinovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 3/4. Žalobkyně byla v rozhodném období spoluvlastníkem předmětné nemovitosti se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 1/4. Obě účastnice jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti dosud. Žalovaná vykonávala coby majoritní spoluvlastník v rozhodném období a dosud vykonává správu předmětné nemovitosti, inkasuje příjmy z ní představované nájemným z bytů a nebytových prostor v nemovitosti se nacházejících. V rozhodném období žalobkyni žádný takto dosahovaný výnos nevyplatila. Žalobkyně tak neobdržela v rozhodném období (již od roku 1995) od žalované jako většinové spoluvlastnice na ni připadající výnosy z hospodaření domu, tj. podíl na nájemném. Dohoda o hospodaření s výnosy mezi žalobkyní a ostatními spoluvlastníky nikdy nebyla uzavřena. U Obvodního soudu pro Prahu 6 je pod sp. zn. 6 C 64/2005 vedeno řízení mezi účastnicemi, v němž se žalobkyně po žalované domáhá obdobného podílu na výnosech z hospodaření s předmětnou nemovitostí za předcházející období let 1997 až 2006; v řízení byl vydán pravomocný mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 64/2005 ze dne 8. 2. 2008, jímž soud rozhodl, že základ nároku je opodstatněný, když nebyla prokázána dohoda spoluvlastníků o tom, že výnosy z nemovitosti rozdělovány mezi spoluvlastníky nebudou, ale budou ponechány ve„ fondu oprav“. Taková dohoda podle citovaného rozsudku existovala pouze ve vztahu předchozích spoluvlastníků nemovitosti: matky účastnic paní [jméno] [příjmení] a jejího bratra [jméno] [příjmení]. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že půdní vestavbu v předmětné nemovitosti, vybudovanou svým nákladem coby byt, užívá žalobkyně se svou rodinou k bydlení. K vybudování této půdní vestavby došlo na základě smlouvy uzavřené tehdejšími spoluvlastníky, včetně účastnic, dne 9. 9. 1994, v níž se žalobkyně zavázala hradit náklady na vybudování sama, byl jí udělen souhlas k půdní vestavbě a současně se spoluvlastníci dohodli, že žalobkyni i jejím potomkům bude zřízeno věcné břemeno užívání tohoto nově vzniklého bytu bezúplatně na dobu 50 let. Toto věcné břemeno však následně nebylo vloženo do katastru nemovitostí - návrh na vklad byl katastrálním úřadem zamítnut s odůvodněním, že spoluvlastník nemůže své osobě zřizovat oprávnění z věcného břemene k předmětu spoluvlastnictví. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 10. 2011 včetně jeho doplňku ze dne 20. 4. 2013 soud prvního stupně zjistil, že z hlediska účetnictví žalované o hospodaření s předmětnou nemovitostí v letech 2007, 2008 vykazované příjmy i výdaje odpovídají účetním výkazům. Náklady vykazované v účetnictví byly vynaloženy účelně, v souvislosti s řádnou správou nemovitosti. Současně byly vkládány i hotovostní peněžní prostředky„ do pokladny“. Znalec vycházel při svých závěrech z obsahu účetní evidence; snižování zisku vykázaného žalovanou v hospodářských výsledcích nebylo zkoumáním za uvedené roky zjištěno. [jméno] [příjmení] – matka účastnic - vystavila dne 7. 1. 2000 potvrzení, podle něhož v souvislosti s darovací smlouvou uzavřenou dne [datum] pověřila obdarovanou - žalovanou správou předmětné nemovitosti v rozsahu, v jakém ji dosud prováděla sama, s tím, že předání správy bylo provedeno 14. 4. 1999. Žalobkyně nejméně dopisy z 25. 7. 2011 a 16. 4. 2012 žádala žalovanou o zaslání vyúčtování hospodaření s nemovitostí od roku 2006 a úhradu svého podílu na hospodaření. V předmětném domě se nachází 16 bytů a 4 nebytové prostory. Žalovaná jako spoluvlastnice prováděla správu předmětné nemovitosti, měla na starosti nájemné i ostatní záležitosti ohledně správy domu. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 241/98 byla pravomocným rozsudkem ze dne 12. 12. 2004 zamítnuta žaloba žalobkyně o uhrazení nákladů investic na vybudování půdní vestavby, se závěrem soudu, že na náhradu takových investic žalobkyni právo nesvědčí, neboť je zde platná dohoda ze dne 9. 9. 1994, kterou se žalobkyně mj. zavázala, že bude hradit veškeré náklady půdní vestavby, a bude-li třeba zásahu do střechy domu, zavazuje se nést veškeré náklady spojené s těmito pracemi sama. Soud prvního stupně se následně zabýval možným dosažitelným obvyklým ziskem z předmětného domu za rozhodné období let 2007 až 2011. Zde vyšel ze závěrů v řízení opatřeného znaleckého posudku znalce [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a uzavřel, že z pronájmu předmětné nemovitosti„ by bylo možné dosáhnout zisku v roce 2007 ve výši 1 160 724 Kč, v roce 2008 ve výši 1 416 702 Kč, v roce 2009 ve výši 1 716 821 Kč, v roce 2010 ve výši 1 476 573 Kč a v roce 2011 ve výši 1 820 121 Kč“. Stav nemovitosti je technicky zhoršený, v některých prostorách se aktuálně provádí stavební úpravy. Žalovaná sama v předmětné nemovitosti v rozhodném období neužívala žádný byt či nebytový prostor. Žalobkyně pak v rozhodném období užívala z rozsahu plochy domu jejích 14,80%. Zde soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 12. 2014.

3. Soud prvního stupně věc právně posoudil, s odkazem na ustanovení § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy zejména dle § 137 odst. 1, § 139 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Vyšel z úvahy, že v dané věci jde o rozsah užívání předmětu spoluvlastnictví – předmětné nemovitosti ze strany účastnic, když právo žalobkyně užívat předmět spoluvlastnictví v rozsahu odpovídajícímu velikosti jejího spoluvlastnického podílu ideální 1/4 by„ primárně mohlo být naplněno možností reálně užívat jednu čtvrtinu předmětného domu, čemuž se žalobkyně užíváním svého bytu blíží, nikoliv však zcela, a její právo tak není plně saturováno. Naplnění jejího práva nemůže být poměřováno teoretickým výnosem z nájmu jejího bytu. V části, v níž právo žalobkyně užívat svůj podíl nemovitosti naplněno není, jí tak... náleží náhrada, spočívající v tom, co by jinak při obvyklém užívání věci získala“. Kvalita užívání půdního bytu žalobkyně byla dosažena výlučně jejím samotným úsilím, po předchozí dohodě spoluvlastníků, na její výlučné náklady. Jestliže žalovaná tvrdí, že kvalita„ jejího užívání“ je nízká, takto je„ v její kompetenci jako majoritního spoluvlastníka domu, který spravuje a který o nemovitosti rozhoduje“. Soud prvního stupně se proto zabýval rozsahem, jakou část nemovitosti žalobkyně užívá a z jaké části užívání nemovitosti je vyloučena, aby uzavřel, zda žalobkyně užívá věc v rozsahu menším, než odpovídá jejímu spoluvlastnickému podílu. Vyšel z toho, že žalobkyně užívá v rozhodném období toliko byt zbudovaný jí vlastním nákladem v půdní vestavbě. Uzavřel, že dohoda o udělení souhlasu s půdní vestavbou je smlouvou platnou. Nárok žalobkyně neshledal za rozporný s dobrými mravy, když ta pouze„ realizuje své vlastnické právo“. Nebyla prokázána existence dohody spoluvlastníků uzavřené se žalobkyní, že by výnosy z nemovitosti byly ponechány výlučně na opravy a nerozdělovány. Jestliže taková dohoda byla dříve uzavřena, pak nikoliv se žalobkyní a ve vztahu k rozhodnému období. Zde zohlednil, že sama žalovaná uvedla při jednání dne 21. 4. 2010, že takovou dohodu uzavřela ústně s panem ([jméno]) [příjmení], žalobkyni informovala, ta s ní nesouhlasila. Soud proto vyšel z obvyklého zisku, kterého by předmětná nemovitost v rozhodném období mohla dosáhnout, a z toho, že žalobkyně z rozsahu užívané plochy domu užívala jejích 14,80%. Má-li mít nárok na užívání jedné čtvrtiny předmětné nemovitosti, připadá jí náhrada za„ neužívaných 10,2% nemovitosti“, tedy nárok na 10,2% ze zjištěného obvyklého (dosažitelného) zisku nemovitosti v rozhodném období. Uzavřel proto, že žaloba je důvodná co do částky 525 797,48 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení; ve zbývající části pak řízení zčásti zastavil co do částky 1 878,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení (v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní) a ve zbylém rozsahu - co do částky 315 536,38 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým jej napadá v jeho výrocích II., IV., V. a VI. a ve výroku II. doplňujícího rozsudku o náhradě nákladů řízení. V odvolání namítá, že při poměřování míry, v jaké jednotliví spoluvlastníci užívají předmětnou nemovitost, nelze vycházet jen z poměru rozsahu užívané podlahové plochy. Je nutné posuzovat, jaká je hodnota částí nemovitosti užívaných jednotlivými spoluvlastníky. Je třeba zohlednit i kvalitu užívané části. Kvalita různých částí nemovitostí je kvantifikovatelná prostřednictvím stanovení možného obvyklého zisku, který jednotlivé části nemovitosti mohou generovat v případě jejich tržního využití, a to s přihlédnutím k různým omezením a vadám, které mají různé části nemovitosti v různé míře. Odkázala na znalecký posudek ve znění jeho doplnění znalce [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], který stanovil obvyklý zisk, které by mohly jednotlivé části (bytové a nebytové jednotky) předmětné nemovitosti dosahovat v rozhodném období 2007 až 2011. Kvalita části nemovitosti užívané žalobkyní – půdní vestavby je podstatně vyšší. Proto je třeba uzavřít, že, i s ohledem na výměru této části, žalobkyně užívá nejméně část nemovitosti v rozsahu odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu. Dále žalobkyni kromě toho rovněž plynul ten užitek z nemovitosti, že poskytovala jiným osobám možnost umístit v ní sídlo; tento užitek je rovněž vyčíslitelný v penězích. Naopak žalobkyně by tak měla žalované hradit výnosy nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Předmětem nároku žalobkyně v řízením uplatněného je podíl na ziscích, které celá nemovitost vynáší. Vybudováním půdní vestavby žalobkyně pro všechny spoluvlastníky nemovitost zhodnotila, to ovšem nemá vliv na nutnost rozdělovat zisk z nemovitosti dle poměru kvality částí nemovitosti užívaných jednotlivými spoluvlastníky. Žalobkyně se z titulu investice do společné nemovitosti může na ostatních spoluvlastnících domáhat úhrady vynaložených nákladů, nemá to ovšem vliv na způsob dělení obvyklého zisku, který nemovitost přináší. Dohodu ze dne 9. 9. 1994 o udělení souhlasu k půdní vestavbě žalovaná považuje za neplatnou – nevznikl proto závazek spoluvlastníků umožnit žalobkyni bezplatné užívání vestavěného půdního bytu. Tento byt byl zkolaudován a žalobkyní užíván i v rozhodném období. Žalovaná poukázala na okolnosti, za kterých je nucena v rozhodném období předmětnou nemovitost spravovat: její velmi špatný výchozí stavebně technický stav, na němž se nijak nepodílela, a značné obstrukce žalobkyně vůči jejímu výkonu správy. Žalobkyně neplatí za služby související s užívaným půdním bytem, nijak se nepodílí na nákladech na údržbu a rozvoj předmětné nemovitosti. Předmětnou nemovitost chováním svým i rodinných příslušníků poškozuje; to brání v efektivním pronajímání volných prostor v domě žalovanou v rámci její správy. K pronájmu prostor je navíc potřebná nákladná rekonstrukce, na kterou žalovaná neměla v rozhodné době dostatek finančních prostředků; řada jednotek proto nemohla generovat žádný výnos z objektivních důvodů, neboť nebyly technicky způsobilé k pronájmu nebo jejich účelné využití bylo žalobkyní znemožněno. Rodinné vztahy mezi účastnicemi, jež jsou sestry, jsou špatné. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku nesprávně vycházel z obvyklého zisku, který by nemovitost, resp. některé její části, teoreticky mohla generovat, místo toho, aby vycházel pouze ze zisku, který generovala reálně. V rozhodném období plynul reálný zisk pouze z některých bytů. Pouze tento dosažený zisk je případně možné dělit mezi spoluvlastníky, nikoliv zisk dosahovaný hypoteticky v ideálním případě. Bytové jednotky až do konce roku 2012 podléhaly režimu regulovaného nájemného. Finanční prostředky získané žalovanou v rámci jejího hospodaření s předmětnou nemovitostí vždy zůstávaly na vyhrazeném bankovním účtu a byly používány výhradně k investicím do nemovitosti. Žalovaná si nikdy výnosy z nemovitosti nevyplatila. Soud prvního stupně rovněž nesprávně uzavřel ohledně výměr plochy domu, kterou v rozhodném období užívala žalobkyně nad rámec užívaného půdního bytu, včetně terasy a sklepních prostor, když užívala i další prostory domu, jako chodbu před vstupem do bytu, prostory zbývající části půdy, dvorek ve vnitrobloku, prostory prvního podzemního podlaží. Tyto prostory měla ve své výlučné, faktické dispozici. Žalobkyní uplatněný nárok je rovněž v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná v rozhodném období osobně pečovala o nemovitost, dále také o matku a tetu účastnic, na této péči se žalobkyně nijak nepodílela. Byla a je to pouze žalobkyně, kdo iniciuje soudní řízení proti žalované, chová se šikanózně, zabraňuje jakémukoliv zhodnocování nemovitosti, za užívání půdního bytu nic neplatí, na správě nemovitosti se nijak nepodílí. Je to pouze žalovaná, na které leželo celé břemeno péče o nemovitost, kdy se současně musí potýkat s verbálními, fyzickými i jinými útoky a naschvály žalobkyně. Soud prvního stupně smísil obvyklý zisk do reálných výnosů z domu, tento postup byl chybný. Současně existovala dohoda spoluvlastníků o alokaci finančních prostředků na společném účtu domu. Alokované prostředky byly žalovanou používány v následných obdobích a investovány do domu; i to je nutno zohlednit. Předmětná nemovitost vyžaduje, s ohledem na špatný stavebně technický stav, investování nákladů značné povahy do správy, údržby a oprav. Jsou proto dány legitimní důvody pro akumulaci finančních prostředků na účtu domu pro budoucí opravy. Je třeba provést postupně opravy zdevastovaných bytů, opravy špaletových oken a balkonů, opravy fasády. Žalovaná do domu investuje čas, energii, osobní prostředky, provádí jeho správu, sama jej nijak neužívá. Žalobkyně užívá nejkvalitnější část domu – půdní vestavbu k bydlení, spolu se svou rodinou. Žalobkyni proto na výplatě příjmů z domu za rozhodné období nepřísluší ničeho. Žalovaná proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správného. Zdůraznila, že si ze svých výlučných prostředků, po předchozím souhlasu všech spoluvlastníků, přebudovala půdní prostor a vytvořila zde půdní byt; zapříčinila se tak sama o zlepšení kvality této užívané části domu. Žalobkyně v rozhodném období, mimo tuto půdní vestavbu, včetně přiděleného sklepu, jiný prostor neužívala. Žalovaná jako jediná pobírala a pobírá veškeré zisky, resp. výtěžky z hospodaření s nemovitostí, čímž se ona jako jediná obohatila na úkor žalobkyně. Zároveň z příjmů z hospodaření hradí rovněž právní služby ze sporů s žalobkyní, o což snižuje podíl žalobkyně na výnosech. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhá tvrzeného nároku na úhradu svého zákonného podílu na zisku z hospodaření s předmětnou nemovitostí. Řada bytů v rozhodném období byla„ ve výlučném užívání žalované, byly volné a nebyly žalovanou pronajímány“. Žalobkyně pak má právo půdní vestavbu užívat bezplatně, neboť dohoda o vestavbě ze dne 9. 9. 1994 uzavřená mezi spoluvlastníky je platná, její platnost byla mj. pravomocně potvrzena rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 64/2005 ze dne 8. 2. 2008. Žalobkyně se„ po celou dobu od vzniku spoluvlastnictví podílí na nákladech na nemovitou věc, a to tím, že jí není vyplácen žádný podíl na zisku z nemovité věci, a i kdyby byl, tak by se jednalo o podíl na čistém zisku, od kterého byly odečteny náklady dané žalovanou do účetnictví nemovité věci“. Žalobkyně vybudovala na své náklady půdní bytovou jednotku, v domě opravila střechu a komíny, hradí veškeré náklady související s jí užívanou bytovou jednotkou. Znalecký posudek opatřený soudem prvního stupně týkající se účetnictví zkoumal pouze souvislost příjmů a výdajů s hospodařením (účetnictvím), nikoliv účelnost hospodaření. To, že žalovaná žádný zisk z nemovité věci nevyplatila své osobě, je pouze její rozhodnutí. Dobré mravy nevyplacením podílu žalobkyni na hospodaření s nemovitostí naopak porušuje žalovaná. Jestliže chtěla v minulosti žalobkyně řešit další věci týkající se správy domu, tak jí to vždy žalovaná zakázala. Žalobkyně tento zákaz musela akceptovat a z tohoto důvodu další investice a starost o dům, s výjimkou vybudování půdní jednotky a opravy havarijního stavu střechy i v části, která se netýkala části nad půdní bytovou jednotkou, nečinila a neměla. Již od roku 1995 musela tak žalovanou opakovaně vyzývat, aby činila kroky k řádné správě domu: v roce 1999 žádala o opravu okapů, v roce 2008 o opravu fasády, dveří, zámků, padající omítky, střechy. Poukazovala průběžně žalované, coby většinové spoluvlastnici, na potřeby oprav v domě. Žalovaná v řízení neučinila žádný protinávrh; proto jsou její poukazy na nadužívání, potencionální zisky z domu za rozhodné období nerozhodné.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (ve výrocích II., IV., V. a VI. rozsudku a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení doplňujícího rozsudku), jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalované opodstatněným.

7. Ve svých výrocích I., III. a VII. (výrok I. doplňujícího rozsudku) nebyl rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním dotčen a nabyl v tomto rozsahu samostatně právní moci.

8. Odvolatel – žalovaná obsahově uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. – soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru a rozsahu plochy domu užívané výlučně žalobkyní; a - rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že nárok žalobkyně na užívání předmětu spoluvlastnictví – předmětné nemovitosti v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu není konzumován a uspokojen faktickým rozsahem užívání nemovitosti žalobkyní v rozhodném období, se zohledněním kvality užívané části, jakož co do závěru, že dohoda ze dne 9. 9. 1994 o možnosti bezúplatného užívání půdní vestavby žalobkyní je dohodou platnou, že žalobkyní uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy, s ohledem na širší okolnosti případu a vztahy účastnic, a co do závěru, že neexistuje dohoda spoluvlastníků (včetně účastnic) účinná pro rozhodné období, že výnosy z nemovitosti nebudou rozdělovány a budou ponechávány, akumulovány na„ účtu domu“ za účelem následných investic do její údržby, oprav, a co do závěru, že namístě je z hlediska stanovení rozsahu žalobkyní uplatněného nároku vycházet z potencionálně dosažitelného (obvyklého) zisku z nemovitosti, nikoliv (toliko) z výnosů reálně dosažených.

9. K odvolací námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že z obsahu jeho odůvodnění je seznatelné, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a jaké skutkové i právní závěry učinil (viz rekapitulace rozsudku soudu prvního stupně v odůvodnění tohoto rozsudku); ostatně sama žalovaná se k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve svém odvolání (věcně) vyjadřuje, prezentuje své námitky a výhrady vůči němu. Rozsudek soudu prvního stupně proto není nepřezkoumatelný ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř.

10. Odvolací soud uzavřel (když zčásti zopakoval dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) správně zjistil, že účastnice jsou sestry, že v rozhodném období 1. 1. 2007 až 31. 12. 2011 byly spoluvlastnicemi předmětné nemovitosti – pozemku, jehož součástí je dům [adresa] v [obec a číslo], který obsahuje bytové a nebytové prostory; se spoluvlastnickým podílem žalobkyně o velikosti ideální jedné čtvrtiny a žalované v počátku rozhodného období (do poloviny roku 2008) o velikosti ideální dvě třetiny a po zbytek rozhodného období o velikosti ideální tři čtvrtiny (na základě kupní smlouvy ze dne [datum] mezi tehdejším spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] a žalovanou, s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí k 30. 6. 2008, převedl [jméno] [příjmení] svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné dvanáctiny žalované). Správně rovněž zjistil, že v rozhodném období let 2007 až 2011 žalobkyně v předmětné nemovitosti užívala byt - půdní vestavbu vytvořený svým vlastním nákladem, na základě smlouvy uzavřené mezi tehdejšími spoluvlastníky včetně účastnic dne 9. 9. 1994, v níž ostatní spoluvlastníci dali žalobkyni souhlas s vybudováním tohoto bytu v půdní vestavbě na její vlastní náklad s tím, že jí a potomkům bude zřízeno oprávnění z věcného břemene k užívání takto vytvořeného bytu bezúplatně po dobu 50 let. Vklad věcného břemene do katastru nemovitostí však byl katastrálním úřadem zamítnut s odůvodněním, že spoluvlastník nemovitosti se nemůže domáhat zřízení oprávnění z věcného břemene k této nemovitosti. Žalobkyně se svou rodinou ve vybudovaném bytě – půdní vestavbě v nemovitosti v rozhodném období bydlela a stále bydlí. Žalovaná v předmětné nemovitosti nebydlí. V nemovitosti se nachází (včetně vybudovaného bytu žalobkyně) 16 bytů a nebytové prostory, v rozhodném období některé z nich byly pronajímány žalovanou, některé pronajímány nebyly. Správně soud prvního stupně zjistil, že žalovaná v rozhodném období vykonávala správu předmětné nemovitosti, vybírala příjmy z ní plynoucí. Žalobkyni za jednotlivé roky žalovaná zaslala listiny označené jako„ Hospodářský výsledek“, v nichž uvedla přehled příjmů dosažených z nemovitosti, výdajů na ni vynaložených, odpisy, zisk s tím, kolik z takového zisku připadá na jednotlivé spoluvlastníky. Uvedla zde dále, že za účelem hospodaření provádí i„ osobní vklady“ hotovosti, uváděla přehled takto jí dosud poskytnutých osobních vkladů a zůstatku svého nároku na jejich vrácení. Za rozhodné období žalovaná žalobkyni žádné výnosy z hospodaření s nemovitostí (z její správy) nezaslala. Správně soud prvního stupně zjistil, že pravomocným mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 64/2005 ze dne 8. 2. 2008 bylo rozhodnuto o obdobné žalobě žalobkyně vůči žalované o vydání výnosů z hospodaření s nemovitostí za roky 1997 až 2006, že základ nároku je opodstatněný; soud zde uzavřel, že nebyla prokázána existence dohody spoluvlastníků, že výnosy hospodaření s nemovitostí nebudou mezi ně rozdělovány. V uvedeném řízení (např. vyjádření žalované ze dne 9. 8. 2007) přitom žalovaná namítala, že zde taková účinná dohoda všech spoluvlastníků o tom, že výnosy z nemovitosti nebudou mezi ně rozdělovány a budou ponechány ve„ fondu oprav“ na opravy nemovitosti, byla, a to i v rozhodném období.

11. Správně soud prvního stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] – matka účastnic ve svém čestném prohlášení ze dne 30. 6. 2015 uvedla, že mezi spoluvlastníky nemovitosti byla uzavřena ústní dohoda, že veškeré příjmy nemovitosti budou deponovány na speciálním účtu a budou z nich hrazeny opravy domu a nebudou vypláceny jednotlivým spoluvlastníkům. Jedinou osobou, která o nemovitost pečuje, je žalovaná. Paní [jméno] [příjmení] byla vyslechnuta v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 64/2005 (viz protokol o jednání ze dne 28. 11. 2007) a vypověděla, že ohledně hospodaření s předmětnou nemovitostí v době, kdy byla jejím většinovým spoluvlastníkem, měla sjednáno se svým bratrem coby dalším tehdejším spoluvlastníkem (protože ona zase byla spoluvlastníkem jiné nemovitosti s ním v [obec] na [anonymizováno]), že bratr si nechá výnos z domu na [anonymizováno], ona si nechá výnos z předmětné nemovitosti, a ten se užije na její opravy. Nikdo další se této dohody neúčastnil, k žádné jiné dohodě o výnosu z nemovitosti, které by se zúčastnili všichni spoluvlastníci, nedošlo. V době, kdy byla spoluvlastnicí, nechala celý dům opravit, vymalovat poschodí a natřít okna, peníze na to brala z účtu domu, na který šly výnosy z domu. V rodině se o takové dohodě mluvilo, dcery (účastnice řízení) o ní věděly. Za celou dobu svého spoluvlastnictví předmětné nemovitosti žádné ze svých dcer nevyplácela jejich podíly na výnosech z ní; to by ani nebylo možné, protože nájemné bylo poměrně nízké a náklady vysoké. Žalobkyně se na ni nikdy neobrátila se žádostí o vyplacení takového podílu z výnosů. V potvrzení ze dne 7. 2. 2000, obsahujícím ověřené podpisy [jméno] [příjmení] i žalované, odvolací soud zjistil, že jím [jméno] [příjmení] potvrzuje, že, v souvislosti s darovací smlouvou uzavřenou dne [datum] ohledně darování svého spoluvlastnického podílu o velikosti ideální [číslo] k předmětné nemovitosti žalované, se obdarovaná žalovaná pověřuje správou předmětné nemovitosti v rozsahu, v jakém ji dosud prováděla dárkyně paní [jméno] [příjmení], s tím, že předání správy bylo provedeno na základě předávajícího protokolu ze dne 14. 4. 1999 a současně byli uvědoměni uživatelé bytů a nebytových prostor.

12. Žalovaná při jednání soudu prvního stupně dne 21. 4. 2010 (dle obsahu protokolu) uváděla, že dohoda o hospodaření s nemovitostí byla uzavřena s panem [jméno] [příjmení] ústně, informovala o tom svou sestru – žalobkyni, která s touto dohodou nesouhlasila.

13. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 11 C 241/98 ze dne 12. 12. 2004 byla zamítnuta žaloba žalobkyně vůči ostatním tehdejším spoluvlastníkům ([jméno] [anonymizováno], žalované a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]), o nahrazení vynaložených investic do nemovitosti v souvislosti s vybudováním půdní vestavby (bytu 5 + 1 s příslušenstvím) v roce 1995, na základě dohody o udělení souhlasu k půdní vestavbě z 9. 9. 1994, s odůvodněním, že tato dohoda je platná a žalobkyni umožnila vybudovat tuto půdní vestavbu – byt bezúplatně, na vlastní náklady; právo na náhradu takto vynaložených nákladů – investic do předmětné nemovitosti jí proto nenáleží. Nevznikla zde povinnost žalovaných podílet se na opravách střechy, které prováděla v souvislosti s půdní vestavbou, protože„ by to citované dohodě uzavřené mezi účastníky odporovalo“.

14. Dopisem adresovaným žalované ze dne 28. 4. 2010 žalobkyně vyzvala žalovanou k provedení opravy staré části střechy, upozornila na to, že jsou poškozeny domovní dveře a zámky u těchto dveří, zničeny zvonky a na domě opadává fasáda. Vytýkala žalované, že se nestará o údržbu domu, nestará se ani o pronajímání volných bytů a nebytových prostor v domě. Požádala o zaslání vyúčtování hospodaření s nemovitostí od roku 2006. Dopisem adresovaným žalované ze dne 25. 7. 2011 žalobkyně požádala opětovně žalovanou o zaslání vyúčtování hospodaření s nemovitostí od roku 2006 a o úhradu svého podílu na hospodaření s ní. Poukázala na a požádala dále o provedení opravy fasády domu s tím, že„ práce, které minulý rok na domu probíhaly, nelze považovat za opravu fasády, neboť byly provedeny neprofesionálně, omítka z domu stále opadává“. Dále požádala o provedení opravy staré části střechy, dokončení opravy domovních dveří, výměnu zámků spolu se zvonky u těchto dveří. Dopisem adresovaným žalované ze dne 16. 4. 2012 žalobkyně vytkla žalované, že s předmětnou nemovitostí řádně nehospodaří a„ obírá“ ji o její podíl na výtěžku z hospodaření, který jí náleží.

15. Dopisem ze dne 24. 3. 2015 žalovaná oznámila spoluvlastníkům započetí rekonstrukcí v předmětném domě, a to jako první v bytě [číslo] v prvním patře, postupně pak i ostatních neobsazených bytů, za účelem jejich znovu pronajmutí s tím, že rekonstrukce se bude hradit„ z účtu nemovitosti“.

16. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř. a zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, že v současné době jsou jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti evidováni: žalobkyně (nadále) se spoluvlastnickým podílem ideální 1/4, žalovaná se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 7/12 a se spoluvlastnickými podíly o velikosti ideální 1/12 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

17. Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 4. 2015 adresovaném žalované odvolací soud zjistil, že jím reaguje na dopis žalované z 24. 3. 2015 (viz shora) a sděluje, že s rekonstrukcí neobsazených bytů nesouhlasí. Uvádí, že„ to, že jsou byty prázdné a ve špatném stavu, jste způsobila svou liknavostí pouze Vy“. Uvádí, že nebyla nikdy seznámena s žádným účtem, na nějž by měly být deponovány výnosy nemovitosti, a není jí známo o dohodě spoluvlastníků, kterou by měla rovněž uzavřít, o takovém nakládání s výnosy z domu.

18. Žalobkyně potvrdila při jednání odvolacího soudu dne 8. 11. 2021, že věděla, že spravovat předmětnou nemovitost bude žalovaná; to jí oznámila matka účastnic v době, kdy převáděla svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou, někdy v roce 2008. S výjimkou dopisů, jimiž žalovanou vyzývala k výplatě výnosů z nemovitosti, podala ohledně tohoto svého tvrzeného nároku pouze předmětnou žalobu a žalobu v řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 64/2005; jiným formálním způsobem se proti správě nemovitosti prováděné žalovanou a nevyplácení výnosů neohrazovala. Nedomáhala se změny správy nemovitosti, nepodala žádnou žalobu soudu v tomto smyslu.

19. Z protokolu o jednání ze dne 3. 10. 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 64/2005 odvolací soud zjistil, že žalovaná zde namítala, že došlo k dohodě spoluvlastníků, že veškerý zisk z nemovitosti se bude kumulovat, nebude mezi ně rozdělován, bude používán na údržbu nemovitosti. Požadavek žalobkyně na vyplácení výnosů z nemovitosti přišel až v roce 2005. Výnosy z nemovitosti jsou vedeny na speciálním účtu, na který nepřichází jiné finanční prostředky a byť je na jméno žalované, jedná se„ o účet nemovitosti“. Jednání byla přítomna zástupkyně žalobkyně – advokátka.

20. Ze shodných tvrzení účastnic (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) odvolací soud zjistil, že je mezi nimi vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 135/2012 řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, jež je ve fázi opatřování znaleckého posudku k jejímu ocenění; toto řízení tak dosud není skončeno.

21. Lze uzavřít, že žalobkyně nejpozději před koncem roku 2007 (z údajů uvedených v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 64/2005, jehož byla účastnicí) věděla, že žalovaná ponechává výnosy z nemovitosti na účtu u banky, kde je akumuluje, a nebude je rozdělovat jednotlivým spoluvlastníkům dle spoluvlastnických podílů; jinými slovy byla s touto skutečností, s takovým rozhodnutím žalované seznámena.

22. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období 1. 1. 2007 až 31. 12. 2011 (přílohy žalované) odvolací soud zjistil, že na tomto účtu se nacházejí příjmy z předmětné nemovitosti (nájemné), úhrady týkající se plateb spojených s hospodařením s předmětným domem; počáteční zůstatek peněžních prostředků na účtu činil k 1. 1. 2007 částku 835 154,26 Kč, k 31. 12. 2011 částku 3 328 890,54 Kč.

23. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období 4. 1. 2007 až 4. 12. 2011 odvolací soud zjistil, že jde o termínovaný účet; z tohoto účtu nebyly prováděny žádné platby. Zůstatek k 4. 1. 2007 činil 2 508 062,37 Kč. Počínaje dnem 24. 11. 2009 byl zřízen podúčet č. [bankovní účet] k tomuto účtu, na který z něj byla uvedeného dne převedena částka 300 000 Kč a následně byla převáděna částka 20 000 Kč měsíčně po celý zbytek rozhodného období.

24. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 31. 3. 1999 odvolací soud zjistil, že jím sdělovala, že předala správu domu od 1. 4. 1999 žalované s tím, že žádala ve věcech placení nájmu o hrazení na nově uváděný účet od uvedeného data a o komunikaci v tomto směru se žalovanou.

25. Z cenové nabídky [jméno] [příjmení] – stavitelství a truhlářství vystavené 10. 5. 2019 odvolací soud zjistil, že je jím činěna nabídka opravy bytu ve 2. poschodí v kalkulované ceně 1 170 000 Kč včetně DPH.

26. Z nabídky ze dne 16. 5. 2011 vystavené [jméno] [jméno] odvolací soud zjistil, že je jím nabízena výměna vodovodních a kanalizačních stoupaček za částku 210 383,80 Kč (za 2 ks odpadních stoupaček a 1 ks vodovodní stoupačky pro koupelny, kuchyně a WC s tím, že rozpočet neobsahuje montáž nových rozvodů v bytě, pouze napojení na stávající rozvody).

27. Z fotografické dokumentace předmětné nemovitosti (přílohy žalované) odvolací soud zjistil špatný stavebně technický stav jejích vnitřních prostor.

28. Z listin označených jako„ Předběžný hospodářský výsledek“ za roky 2007 2011, včetně podkladů„ součty a obraty“ a„ evidence příjmů a výdajů“ odvolací soud zjistil, že je jimi opětovně účtováno o příjmech, výdajích a odpisech spojených s předmětnou nemovitostí a o tom, kolik z výsledků hospodaření„ připadá“ na jednotlivé spoluvlastníky. Jsou zde vedle zaúčtovaných příjmů a výdajů zahrnuty také„ osobní vklady“ žalované v hotovosti. V podkladech je kalkulováno rovněž se zůstatky, příjmy a výdaji jak na„ běžném účtu“ č. [bankovní účet], tak na termínovaném účtu č. [bankovní účet], včetně příslušného podúčtu č. [bankovní účet].

29. Shora zjištěný skutkový stav je dostatečný pro právní posouzení věci.

30. Ve vztahu k právnímu posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve smyslu § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je věc namístě posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (neboť žalobkyně se domáhá vyplacení výnosů z předmětu spoluvlastnictví – předmětné nemovitosti za období let 2007 až 2011, tedy za období před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), zejména dle § 137 odst. 1 a § 139 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“).

31. Podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

32. Obecně platí, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka či dohoda spoluvlastníků, že výnosy dosahované ze společné věci budou ponechávány ve„ fondu oprav“ či na„ účtu věci“ a investovány do jejích oprav či údržby či jejího zhodnocování, je záležitost týkající se správy společné věci – hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku. To se podává např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 49/2004 ze dne 26. 1. 2005, v němž bylo dovozeno, že soud může jako o neshodě spoluvlastníků při výkonu správy rozhodnout, že účastníci jsou povinni ukládat výnosy ze společné věci na bankovní účet, k němuž mají účastníci společné dispoziční právo, neboť i neshoda o tom je případem neshody dle § 139 odst. 2 občanského zákoníku.

33. Současně platí, že podle ustanovení § 139 odst. 2 občanského zákoníku je o hospodaření společnou věcí rozhodováno buď na základě dohody spoluvlastníků, anebo většiny počítané podle velikosti spoluvlastnických podílů, není-li takové dohody. Soud lze žádat o rozhodnutí o neshodě při správě (hospodaření) se společnou věcí pouze v situaci rovnosti hlasů, nedosáhne-li se většiny, nebo jestliže se nedosáhne dohody.

34. Podle § 139 odst. 3 občanského zákoníku pouze jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud. Důležitou změnou společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 občanského zákoníku však není rozhodnutí většinového spoluvlastníka, jakým způsobem bude předmět spoluvlastnictví užíván či pronajat, či že výnosy z takového pronájmu budou ponechávány a akumulovány pro potřeby reinvestic do společné věci, za účelem jejích oprav, údržby či zhodnocení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 205/2002 ze dne 30. 5. 2002, podle něhož rozhodování, komu bude pronajata část společné nemovitosti, jejíž účelové určení zůstalo nezměněno, nelze považovat za rozhodování o důležité změně společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 občanského zákoníku).

35. Ustanovení § 139 odst. 3 občanského zákoníku představuje výjimku z ustanovení § 139 odst. 2 občanského zákoníku a vztahuje se na případy sporu menšinových (přehlasovaných) podílových spoluvlastníků s většinovými podílovými spoluvlastníky o důležitou změnu společné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1470/2002 ze dne 30. 6. 2003). Takovou změnou jsou typicky případy, kdy dochází ke změně podstaty nebo funkce společné věci.

36. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 417/2005 ze dne 24. 4. 2007 byl přijat závěr, že požadavek spoluvlastníka, aby bylo s věcí naloženo způsobem přinášejícím finanční prospěch (aby byla pronajata), vyžaduje rozhodnutí podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž žádné ustanovení zákona většinovému spoluvlastníku„ neukládá, aby nebytové prostory ve společné nemovitosti pronajal (zejména za určitých podmínek) nebo aby vůbec došlo k pronájmu těchto prostor“. Většinový spoluvlastník je oprávněn rozhodnout o užívání společné věci za podmínek, které považuje za vhodné, tj. i způsobem, který pro spoluvlastníky není z hlediska finančního přínosu nejvýhodnější. Rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněné v souladu s ustanovením § 139 odst. 2 občanského zákoníku je výkonem práva stanoveného zákonem a nenaplňuje atribut protiprávnosti, jakožto jedné z podmínek odpovědnosti za škodu.

37. V navazujícím nálezu Ústavního soudu sp. zn. 4 ÚS 1735/07 ze dne 21. 10. 2008 Ústavní soud sice uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil, avšak uvedl, že nezpochybňuje přístup, že o hospodaření se společnou věcí zásadně rozhodují spoluvlastníci, jejichž podíly představují většinu. Majorizaci je však možno respektovat pouze v případech, v nichž není výsledek v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti a neporušuje základní práva menšinových spoluvlastníků. Nelze proto připustit, aby hospodaření probíhalo způsobem, který vůbec nerespektuje oprávněné zájmy menšinového spoluvlastníka a který popírá samu podstatu a smysl jeho základního práva. Ochrana vlastnického práva totiž náleží oběma spoluvlastníkům. Je proto nutno takové rozhodnutí většinového spoluvlastníka poměřovat korektivem dobrých mravů. Je-li takové rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy, jde o jednání protiprávní, a proto neplatné dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, § 39 občanského zákoníku.

38. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2608/2000 ze dne 19. 9. 2002, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 34/2003, pak bylo dovozeno, že rozhodnou-li spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti jejich podílů, že nebytové prostory ve společné nemovitosti nebudou po určitou dobu pronajaty, není to samo o sobě porušením právní povinnosti ve smyslu § 420 občanského zákoníku.

39. Ze shora uvedeného (aplikováno na poměry dané věci) se podává právní závěr, že způsob pronajímání či nepronajímání předmětné nemovitosti žalovanou je otázkou hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku; nejde přitom o důležitou změnu společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 občanského zákoníku. Žalobkyně ostatně žádnou žalobu dle § 139 odst. 3 občanského zákoníku nepodala, jak potvrdila v odvolacím řízení.

40. Jestliže proto většinový spoluvlastník v konkrétním případě rozhodne o způsobu hospodaření se společnou věcí dle § 139 odst. 2 občanského zákoníku, toto jeho rozhodnutí zásadně platí (zavazuje ostatní menšinové spoluvlastníky) a nemůže být jimi zvráceno. Spoluvlastník, který nesouhlasí s rozhodnutím o hospodaření se společnou věcí, jež bylo určeno rozhodnutím spoluvlastníků počítaným podle velikosti podílů, se nemůže úspěšně u soudu domáhat rozhodnutí o jiném způsobu hospodaření s touto věcí a musí se rozhodnutí většiny podřídit. Ani v těchto případech však není rozhodující oprávnění většinového spoluvlastníka neomezené, neboť uplatnění principu majorizace podléhá v konkrétním případě korektivu dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku a konkrétní rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí může být v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1773/2003 ze dne 30. 9. 2003).

41. V dané věci žalovaná, coby v rozhodném období většinová spoluvlastnice (se spoluvlastnickým podílem v počátku rozhodného období o velikosti ideální 2/3, od 30. 6. 2008 o velikosti ideální 3/4), rozhodla (a s tímto rozhodnutím byla nejpozději do konce roku 2007, tedy do skončení prvního hospodářského roku, za nějž by náleželo vyúčtování a vyplacení výnosů spoluvlastníkům, seznámena jak žalobkyně, tak tehdejší spoluvlastník [jméno] [příjmení] – ten to potvrdil ve své výpovědi u soudu prvního stupně), že výnosy z předmětné nemovitosti nebudou rozdělovány (fakticky vypláceny) mezi spoluvlastníky, ale že budou akumulovány na shora označeném„ účtu nemovitosti“ u banky (ať už„ běžném“ či termínovaném, kde budou zhodnocovány), za účelem vytváření dostatečných finančních zdrojů pro zamýšlenou údržbu, opravy a investice do předmětu spoluvlastnictví.

42. Po dobu trvání spoluvlastnického vztahu takto učiněné (i pro rozhodné období) rozhodnutí většinové spoluvlastnice (žalované), týkající se hospodaření společnou věcí, ostatní spoluvlastníky (žalobkyni) zásadně vázalo. Výjimkou by byla situace, jestliže by takové rozhodnutí bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku; pak by toto rozhodnutí bylo neplatné (a tudíž neúčinné) ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Je oprávněním většinového spoluvlastníka (za situace, kdy takové rozhodnutí není v rozporu s dobrými mravy) rozhodnout dokonce o takovém způsobu nakládání se společnou věcí, který nebude přinášet žádné výnosy. Obranou menšinového spoluvlastníka je zde zásadně možnost domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu (srov. ustanovení § 1140 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ustanovení § 142 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.).

43. Žalobkyně s rozhodnutím žalované byla seznámena nejpozději během roku 2007, jak shora uvedeno. Současně bylo prokázáno, že tímto způsobem také žalovaná s výnosy z nemovitosti nakládá, neboť je ukládá, a v rozhodném období i ukládala, na shora označené účty u banky, jednak účet„ běžný“ č. [bankovní účet], z něhož prováděla pouze platby spojené s hospodařením s nemovitostí, jednak účet termínovaný č. [bankovní účet] a související podúčet, z něhož žádné platby prováděny nebyly (zde docházelo pouze k akumulaci prostředků a jejich zhodnocování o připisované úroky).

44. S ohledem na zůstatky na shora uvedených účtech, které činily ke konci rozhodného období u účtu č. [bankovní účet] částku 3 328 890,54 Kč, u účtu č. [bankovní účet] částku 1 820 032,06 Kč a na souvisejícím podúčtu částku (320 000 Kč za rok 2009 + 240 000 Kč za rok 2010 + 240 000 Kč za rok 2011) 800 000 Kč, s přihlédnutím ke stavebně technickému stavu nemovitosti (domu), jak se podává z fotografií, samotných dopisů a výzev žalobkyně vůči žalované k potřebám oprav, s přihlédnutím k nákladům, které takové opravy vyžadují (jak se podává z nabídek rekonstrukce bytu za částku převyšující 1 100 000 Kč, opravy stoupaček za částku převyšující 210 000 Kč), se zohledněním toho, že veškeré výnosy byly žalovanou ponechávány na uvedených účtech, nutno uzavřít, že takové rozhodnutí většinového spoluvlastníka není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku a není neplatné podle § 39 občanského zákoníku. Zohlednit přitom nutno i okolnost, že žalobkyně sama se v rozhodném období jiným způsobem na nákladech spojených se správou a údržbou společné věci nepodílí.

45. Spoluvlastnický vztah mezi účastnicemi přitom nadále trvá. Je sice vedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi nimi (srov. § 1143 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), to však dosud není skončeno, jeho skončení nelze v dohledné době očekávat (aktuálně je opatřován znalecký posudek z oboru ekonomika k ocenění).

46. Ze shora uvedeného se podává, že je zde legitimní důvod k rozhodnutí většinového spoluvlastníka (žalované) dle § 139 odst. 2 občanského zákoníku i pro rozhodné období, že výnosy ze společné věci – předmětné nemovitosti budou akumulovány na účtu u banky a používány na reinvestice do ní, za účelem údržby, oprav a zhodnocování, aniž by byly vypláceny spoluvlastníkům. Takto učiněné rozhodnutí většinové spoluvlastnice – žalované za situace stále trvajícího spoluvlastnického vztahu účastnic k předmětu spoluvlastnictví pro rozhodné období je proto platné a účinné, nadále obstojí.

47. Z uvedených důvodů proto nutno uzavřít, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá právě takového vyplacení výnosů, je neopodstatněná. Rozsudek soudu prvního stupně je proto namístě změnit v napadené části (když byl odvoláním napaden vyhovující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a výroky závislé), aby i v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

48. Není proto důvodu zkoumat otázku účelnosti vynaložení účtovaných nákladů spojených se správou nemovitosti (hospodařením) ze strany žalované. Soud prvního stupně se rovněž nesprávně zabýval zjišťováním obvyklého (dosažitelného) výnosu z předmětné nemovitosti; navíc v dané věci se žalobkyně dle obsahu žalobních tvrzení domáhá (toliko) vyplacení podílu na reálně dosažených výnosech. Rovněž zde nejde o spor o rozsah užívání či nadužívání předmětné nemovitosti ze strany jednotlivých účastnic. Soud prvního stupně nesprávně zjišťoval, kolik z plochy předmětné nemovitosti užívá žalobkyně a kolik„ užívá“ žalovaná. Toto„ užívání“ ze strany žalované však představuje hospodaření s nemovitostí ve prospěch všech spoluvlastníků, tedy její správu dle § 139 odst. 2 občanského zákoníku.

49. Z uvedených důvodů proto nebylo třeba doplňovat řízení o další důkazy označené účastníky ve vztahu k prokazování rozsahu a způsobu užívání předmětné nemovitosti, dosažitelných výnosů.

50. Odvolací soud zde nebyl vázán závěry pravomocného mezitímního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 64/2005 ze dne 8. 2. 2008, neboť soud se zde – podle obsahu jeho odůvodnění – věcí nezabýval z pohledu existujícího či neexistujícího platného a účinného rozhodnutí většinového spoluvlastníka, ale pouze z pohledu existence či neexistence dohody všech spoluvlastníků o hospodaření společnou věcí; navíc je v něm řešeno období předcházející rozhodnému období.

51. Odlišná situace by nastala v případě, že spoluvlastnický vztah mezi účastnicemi by zanikl. Tímto okamžikem shora uvedené rozhodnutí většinové spoluvlastnice – žalované o hospodaření společnou věcí ztratí vůči žalobkyni své další opodstatnění (účinky). Žalovaná coby většinová spoluvlastnice může také v průběhu trvání spoluvlastnického vztahu učinit nové rozhodnutí o hospodaření společnou věcí (v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 srov. § 1126 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

52. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výrocích II., IV., V. a VI. a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení doplňujícího rozsudku tak, že žalobu zamítl i v rozsahu předmětu řízení uvedeném ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (tedy v rozsahu částky 525 797,48 Kč s úrokem z prodlení blíže ve výroku vymezeným).

53. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu podle § 224 odst. 2 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 3 o.s.ř., § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a § 150 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu účastnic. Žalovaná byla z hlediska celého předmětu řízení a konečného výsledku (s výjimkou částečného zastavení řízení v nepatrné části výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně) procesně úspěšná; náležela by jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalobkyni. Odvolací soud však shledal ve věci dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. pro výjimečný postup spočívající v aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a nepřiznání této náhrady nákladů řízení žalované. Tyto důvody spatřuje v tom, že žalobkyně při podání žaloby a jejím následném rozšiřování za další roky rozhodného období vycházela ze stavu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 64/2005, žalovaná pak v předmětném řízení uplatnila neopodstatněnou procesní obranu, jíž se domáhala řešení tvrzeného bezdůvodného obohacování žalobkyně užíváním půdní vestavby – bytu zbudovaného na její náklad na základě dohody ze dne 9. 9. 1994, která jí zaručovala bezúplatné užívání po dobu 50 let, v rozsahu částky 900 000 Kč; přihlédnout nutno i ke zhoršeným vzájemným vztahům obou účastnic. Současně třeba zohlednit předmět řízení, jímž je řešení otázek hospodaření společnou věcí - až v průběhu řízení bylo vyřešeno, zda šlo o případ hospodaření společnou věcí, zda rozhodnutí o hospodaření je platné a účinné a váže žalobkyni coby menšinového spoluvlastníka, a to i z pohledu, zda zde jsou či nejsou okolnosti, které by pro rozpor s dobrými mravy činily takové rozhodnutí neplatným. Na základě uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

54. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení, z hlediska jeho předmětu a výsledku, byla plně procesně úspěšná žalovaná, měla by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalobkyni v plném rozsahu. I zde však odvolací soud shledal dány důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečný postup spočívající v aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a nepřiznání žalované náhrady nákladů odvolacího řízení (ze shodných důvodů uvedených shora, jež shledal při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně).

55. V průběhu řízení vznikly České republice (státem placené) náklady řízení za zpracovávané znalecké posudky; náklady na ně vynaložené v celkové výši 47 425 Kč však nelze považovat ze strany státu (soudu) za účelně vynaložené, neboť, s ohledem na konečné právní posouzení věci, otázky jimi řešené nebyly rozhodné. S ohledem na to odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř., za použití § 150 o.s.ř., že České republice se právo na náhradu státem placených nákladů řízení nepřiznává.