104 C 15/2020-125

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 39 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně: z částky 4 400 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 3. 2020 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, z částky 4 400 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 26 400 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že se žalovanou uzavřel smlouvu o nájmu na dobu určitou, na jejímž základě žalovaná užívala bytovou jednotku nacházející se v rodinném domě na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 400 Kč měsíčně se splatností ke každému 25. dni v měsíci. Uvedená smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Žalovaná ovšem žalobci zaplatila nájemné pouze za měsíce červenec až září 2019; s platbami nájemného za měsíce říjen 2019 až březen 2020 se tak dostala do prodlení a na svůj dluh již dále nic neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Soud na základě výše uvedeného žalobního návrhu vydal dne 25. 5. 2020 elektronický platební rozkaz. Dne 18. 6. 2020 žalovaná vůči tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podala řádně a včas odpor, ve kterém uvedla, že výše uvedená smlouva o nájmu je neplatná, navíc žalobce ani není výlučným vlastníkem předmětného rodinného domu. Žalovaná totiž měla společně se svým manželem rodinný dům ve svém vlastnictví, přičemž dne 6. 5. 2004 spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě prodali žalobci a spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě darovali své dceři, resp. manželce žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále též jako„ dcera žalované“). Dcera žalované nejdříve darovala žalobci dne 7. 12. 2004 spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě a následně dne 17. 11. 2017 zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě. Dne 16. 7. 2018 ovšem dcera žalované od obou těchto darovacích smluv odstoupila pro nevděk žalobce. Dcera žalované darovala žalobci v roce 2018 spoluvlastnický podíl o velikosti na rodinném době krátce poté, co byla propuštěna z nemocnice. Léčila se s poruchou řeči a chůze, byla ve špatném psychickém stavu a k darování přistoupila v obavě, že zemře. Když se stav dcery žalované zlepšil, žalobce jí odmítnul dar vrátit. Důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy bylo, že si žalobce našel novou známost, odstěhoval se z rodinné domácnosti, ačkoliv jeho manželka je v invalidním důchodu, nemůže mluvit a chodit. Žalobce byl tedy v době uzavření smlouvy o nájmu vlastníkem pouze spoluvlastnického podílu o velikosti id. na rodinném domě, nikoliv jeho výlučným vlastníkem. V neposlední řadě se žalovaná bránila tvrzením, že smlouva o nájmu je neplatná, neboť byla uzavřena pod psychickým nátlakem a za použití výhružek ze strany žalobce. Žalobce se s advokátkou JUDr. [příjmení] dostavili bez ohlášení za žalovanou, žalované předložili nájemní smlouvu a vyzvali ji k podpisu, v opačném případě nechají žalovanou exekučně vystěhovat. Žalovaná je starší osoba bez právnického vzdělání a smlouvu ve strachu bezprostředně po předložení listiny nájemní smlouvu podepsala v obavě ze ztráty bydlení. Nárok na zaplacení dlužného nájemného je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce od své manželky získal spoluvlastnický podíl na domě darováním a spoluvlastnický podíl o velikosti na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovanou a jejím manželem. Kupní cena však byla sjednána oproti odhadu znalce v poloviční výši.

3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalované ze dne 8. 7. 2020 uvedl, že tvrzení žalované ve vztahu k odvolání daru jsou nepravdivá a ryze účelová. Zároveň vyloučil, že by při uzavírání smlouvy o nájmu na žalovanou vyvíjel jakýkoliv nátlak, stejně jako nelze dle žalobce považovat za výhružky upozornění na výkon práva vlastníka. Dále žalobce tímto svým podáním rozšířil žalobu o dlužné nájemné za další období od dubna do června 2020 v celkové výši 13 200 Kč.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná užívala v období od října 2019 do června 2020 byt nacházející se v rodinném domě na adrese [adresa]. Dále mezi stranami bylo nesporné, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovanou a jejím manželem a že žalovaná se svým manželem darovali své dceři spoluvlastnický podíl o velikosti id. na rodinném domě. Mezi stranami rovněž bylo nesporné, že dcera žalované postupně darovala žalobci spoluvlastnický podíl o celkové velikosti id. na rodinném domě. Pro řešení tohoto sporu je naopak zásadní, zda byl žalobce v době uzavření smlouvy o nájmu s žalovanou výlučným vlastníkem rodinného domu, či pouze spoluvlastnického podílu o velikosti id. na něm, a především, zda byla předmětná nájemní smlouva podepsána žalovanou svobodně, nebo pod psychickým nátlakem ze strany žalobce.

5. Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že tato byla podepsána žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemcem dne 1. 7. 2019 (dále jen„ nájemní smlouva“). Na základě nájemní smlouvy se žalobce zavázal přenechat žalované k užívání byt nacházející se v přízemí stavby [adresa] (rodinný dům), která je součástí pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), a pozemek parc. [číslo] (zahrada), vše se nacházející v obci a v k. ú. [obec] a společně zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, katastrální pracoviště Jihlava (pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] dále společně též jako„ předmět nájmu“). Zároveň se žalovaná zavázala za užívání předmětu nájmu platit žalobci nájemné v měsíční výši 4 400 Kč splatné vždy do 25. dne v měsíci. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Z propouštěcí lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že dcera žalované byla od 13. 11. 2017 hospitalizována na neurologickém oddělení [nemocnice] a dne 16. 11. 2017 odsud byla propuštěna ve stabilizovaném stavu se základní diagnózou funkční porucha řeči a funkční porucha hybnosti se syndromem neklidných nohou. Z přípisu označeného jako„ Odstoupení od darovací smlouvy – odvolání daru; Výzva k vrácení daru“ ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že dcera žalované odstoupila od smlouvy o darování spoluvlastnického podílu o velikosti id. na předmětu nájmu uzavřené mezi dcerou žalovanou a žalobcem dne 7. 12. 2014 a od smlouvy o darování spoluvlastnického podílu o velikosti id. na předmětu nájmu uzavřené mezi dcerou žalované a žalobcem dne 17. 11. 2017. Důvodem pro odstoupení od těchto darovacích smluv bylo soustavné a hrubé porušování dobrých mravů, a to se značnou intenzitou, kdy žalobce měl dceru žalované častovat hrubými a vulgárními nadávkami a neposkytovat jí potřebnou pomoc, dokonce ji i fyzicky napadat. Zároveň dcera žalované vyzvala žalobce k vrácení daru, tj. spoluvlastnického podílu o velikosti id. na rodinném domě. K uvedenému přípisu byla rovněž přiložena doručenka, ze které soud zjistil, že přípis byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 18. 7. 2018. Z dopisu zástupkyně žalobce adresovaného zástupci dcery žalované ze dne 31. 7. 2018 soud zjistil, že žalobce odmítl tvrzení, která byla důvodem pro odstoupení od darovacích smluv uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku, totiž že by se choval vůči dceři žalované, resp. ke své manželce způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Z informace o pozemku parc. [číslo] z [list vlastnictví] vedeného [anonymizováno] úřadem pro kraj [obec], [stát. instituce], soud zjistil, že jako výlučný vlastník předmětu nájmu je v katastru nemovitostí zapsán žalobce. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužného nájemného ve výši 8 800 Kč s příslušenstvím. Z e-mailové komunikace mezi zástupkyní žalobce a zástupcem žalované ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce rozšířil svůj nárok na zaplacení dlužného nájemného o částku 8 800 Kč a současně vyzval žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 17 899 Kč. Výzvu s obdobným obsahem zaslala zástupkyně žalobce žalované rovněž dne 5. 3. 2020 na částku 22 430,73 Kč s příslušenstvím a dne 31. 3. 2020. Z připojeného spisu vedeného Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 8407/2019 soud zjistil majetkové poměry žalobce, kdy jeho měsíční příjem činí cca 30 000 Kč a dále má ve svém vlastnictví, mimo předmět nájmu, bytovou jednotku v [obec]. Dále je z připojeného spisového materiálu patrné, že žalobce hradil měsíční náklady rodinného domu (předmětu nájmu) ve výši 22 264 Kč a pro zhoršení rodinných vztahů bylo žalobcem navrženo uzavření nájemní smlouvy. Z protokolu o jednání [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova] ze dne 12. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se odstěhoval z rodinné domácnosti dne 1. 6. 2019, zavázal se hradit výživné na své syny ve výši 8 500 Kč, naopak dcera žalované se zavázala hradit polovinu splátky hypotečního úvěru ve výši 8 000 Kč, druhou polovinu bude nadále platit žalobce. Dcera žalované bude platit náklady na provoz domu. Z protokolu ze dne 16. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobce a dcera žalované dohodu o vzájemném plnění nedodrželi. Z rozhodnutí přestupkové komise [územní celek] soud zjistil, že dcera žalované byla dne 30. 10. 2019 uznána vinnou ze spáchání přestupku, kterého se dopustila tím, že slovně urážela žalobce. Dále byla dne 29. 1. 2020 toutéž přestupkovou komisí dcera žalované uznána vinnou ze spáchání přestupku, kterého se dopustila tím, že ublížila na zdraví žalobci. Dále bylo přestupkovou komisí [územní celek] zastaveno řízení o přestupku, kdy dcera žalované měla ve vícero případech v období od května 2018 do září 2019 fyzicky napadat žalobce, slovně jej urážet a dělat mu schválnosti, rovněž bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit v lednu až únoru 2019 žalobce tím, že vyhrožoval své manželce, resp. dceři žalované, vulgárně jí nadával a dělal jí schválnosti. Z ambulantní zprávy vystavené dne 2. 1. 2021 neurologickou klinikou [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec] soud zjistil, že dcera žalované nadále trpí funkční poruchou hybnosti a funkční poruchou řeči, dále syndromem neklidných nohou, chronickou denní bolestí hlavy a lehkým depresivním syndromem. Z e-mailové komunikace zástupců účastníků řízení nebylo nic podstatného pro řešení tohoto sporu zjištěno. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti na domě od žalované a jejího manžela s úmyslem dům opravit a s dcerou žalované v domě bydlet. Na domě vázla zástava pro [právnická osoba] za účelem zajištění dluhu syna žalované. Dcera žalované darovala podíl o velikosti žalobci v době, kdy několik let ze svého příjmu splácel společný hypoteční úvěr. Zbývající spoluvlastnický podíl žalobce od dcery žalované získal v době, kdy byla vážně nemocná. Žalobce oslovily dcery žalované z předchozího vztahu, jak by to s domem dopadlo, kdyby jejich matka zemřela. Žalobce nechtěl dcery v budoucnu vyplácet, a proto navrhl v listopadu 2017 dceři žalované, aby na něho zbývající podíl převedla. Žalobce při výslechu dále uvedl, že i poté, co nabyl výlučné právo k předmětu nájmu, se o dceru žalované, o svou manželku řádně staral, vozil ji k lékaři, bral si volno v zaměstnání, a poskytoval jí veškerou manželskou pomoc, nakupoval, žehlil. S novou partnerkou se žalobce seznámil v březnu 2018. Společnou domácnost žalobce opustil na doporučení odboru sociálních věcí z důvodu napadení, do července 2018 bydlel v předmětném domě. Následně se žalobce opravil, že v domě bydlel do 1. června 2019. S ohledem na skutečnost, že poté již nebylo v možnostech žalobce platit v plné výši hypotéku navázanou na předmět nájmu, oslovil žalovanou s návrhem na uzavření smlouvy o nájmu. Žalovanou oslovil tři dny předem. Následně dne 1. 7. 2019 se žalobce společně se svou zástupkyní dostavili do bytu žalované. Zástupkyně žalobce žalované přečetla a vysvětlila obsah návrhu nájemní smlouvy. Jednání byla přítomna ještě manželka žalobce, která žalované radila, aby smlouvu nepodepisovala. V té souvislosti žalobce uvedl, že bez příjmu z nájemného nebude schopen platit splátky hypotéky a o dům přijde. Takže jestli žalovaná chce v domě dále bydlet, je v jejím zájmu uzavřít nájemní smlouvu a platit nájemné, fakticky se podílet na zaplacení hypotečního úvěru. Žalobce popřel, že by zazněla věta:„ Podepište, nebo budete vystěhovaná a půjdete na dlažbu.“ Žalobce popřel, že by on či jeho zástupkyně na žalovanou vyvíjeli psychický nátlak či jí vyhrožovali, aby nájemní smlouvu podepsala. Jednání trvalo přibližně půl hodiny, nikdo nekřičel, žalované se ruce netřásly, atmosféra vypjatá nebyla. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je dcerou žalované a manželkou žalobce. Uvedla, celé jednání o uzavření nájemní smlouvy pro ni vyznělo jako výhružka vůči žalované. Zaznívalo, že žalovaná přece chce v domě bydlet dál a nechce se přece z domu vystěhovat, a proto je potřeba vyřešit bydlení formou nájmu a placením nájemného, nebo že se žalovaná nechce dočkat toho, aby ji exekučně vystěhovali. Od žalobce nezaznělo„ podepište, jinak půjdete na dlažbu“. Žalovaná byla z celé situace v šoku, působila vystrašeně, potila se a třásly se jí ruce. Dle svědkyně bylo zřejmě, že žalovaná smlouvu podepsala v rozrušení, aby měla klid, aby žalobce a jeho právní zástupkyně odešli. K odstoupení od darovacích smluv žalovaná uvedla, že k podpisu poslední z těchto darovacích smluv došlo krátce po jejím návratu z nemocnice v listopadu 2017, kdy ji žalobce odvezl k advokátovi. Důvodem pro darování podílu o velikosti id. žalobci mělo být, aby žalobce nemusel vyplácet dcery svědkyně z předchozího manželství v případě, že by dcera žalované zemřela. Dcera žalované byla dle svých slov vyčerpaná a nezáleželo jí na tom, co se s rodinným domem stane, proto darovací smlouvu podepsala. Krátce poté, na přelomu ledna a února 2018 jí ovšem měl žalobce oznámit, že se zamiloval a nechce strávit život péčí o ni, začal jí dělat naschvály, nadával ji a napadal. [jméno] svědkyně ovšem připustila, že se o ni žalobce i nadále staral a vozil ji k lékaři a pomáhal ji v domácnosti do léta 2018. V červnu 2019 se žalobce odstěhoval. Z výslechu žalované soud zjistil, že nájemní smlouvu podepsala ze strachu z exekutora, myslela si, že přijde exekutor a vyhodí ji na dlažbu. Během jednání jí žalobce řekl„ když nezaplatí, vyřeší to exekutor“. Žalovaná byla z celého jednání rozrušena a nebyla schopna uvažovat o odložení podpisu za účelem konzultace s právníkem. [příjmení] na nájemném 8 800 Kč za dva měsíce, pak platit přestala. Jednání o podpisu nájemní smlouvy byla přítomna i dcera žalované, která žalované radila, aby si podpis smlouvy rozmyslela. Žalovaná připustila, že kdyby měla dostatečný čas na rozmyšlenou, smlouvu by nepodepsala. Žalovaná popsala jednání tak, že žalobce se svou zástupkyní přišli bez ohlášení„ jako dva drábi a už to začalo“. Paní doktorka četla text smlouvy, její obsah žalovaná nevnímala. Jednání proběhlo v bytě dcery. Žalovanou by v životě nenapadlo, že bude muset řešit nájem pro sebe v domě, ve kterém 50 let žije, s úsilím ho spravuje a vychovala v něm 3 děti. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že informace o podpisu nájemní smlouvy získala zprostředkovaně od žalobce, který jí sdělil, že tchyně smlouvu podepsala, vše dopadlo dobře, ačkoliv měl z jednání větší obavy. O žádných nepříjemnostech se nezmínil.

6. Na základě výše uvedených zjištění z nájemní smlouvy má soud za prokázané, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 1. 7. 2019. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala platit žalobci za užívání bytu a zahrady v [obec] nájemné ve výši 4 400 Kč měsíčně splatné do každého 25. kalendářního dne v měsíci. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], výpovědí žalované a žalobce má soud za prokázané, že nájemní smlouva byla uzavřena v místě bydliště žalované. Jednání o uzavření nájemní smlouvy trvalo přibližně půl hodiny a po celou dobu mu byla přítomna i dcera žalované. Během tohoto jednání zástupkyně žalobce vysvětlovala žalované obsah návrhu nájemní smlouvy a důvod k jejímu uzavření. Svědeckou výpovědí dcery žalované bylo vyvráceno, že by během jednání zazněla vůči žalované věta typu„ podepište tu smlouvu, nebo budete exekučně vystěhována“ nebo„ podepište to, nebo půjdete na dlažbu“. Svědkyně uvedla, že žalobce a jeho zástupkyně během jednání žalovanou obecně poučili o možných následcích užívání bytu bez smlouvy v budoucnu, nezazněla tedy hrozba automatickým vystěhováním. Dcera radila žalované, aby si podpis smlouvy ještě rozmyslela.

7. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalovaná v tomto řízení uplatnila námitku relativní neplatnosti nájemní smlouvy podle § 587 odst. 1 o. z. Nebylo však prokázáno, že by se žalobce nebo jeho zástupkyně během jednání dne 1. 7. 2019 chovali k žalované takovým způsobem, aby to pro ni při odepření podpisu znamenalo důvodnou obavu a pravděpodobné vystěhování z bytu, jak tvrdí žalovaná. Faktem sice je, že žalovaná je starší osoba bez právnického vzdělání. Při jednání však byla přítomna dcera žalované, která žalované radila podpis odložit a uzavření nájemní smlouvy si promyslet, poskytovala jí de facto podporu. Svědectvím dcery žalované bylo prokázáno, že o exekutorovi hovořil žalobce či jeho zástupkyně v souvislosti s upozorněním na možný budoucí důsledek. Existuje na první pohled patrný rozdíl v intenzitě, zda protistrana nutí k podpisu jednajícího větou:„ Podepište smlouvu, nebo Vás vystěhuje exekutor.“ a větou, kdy protistrana jednajícího upozorňuje, že v konečném důsledku může celý spor skončit u exekutora.“ I kdyby byla žalovaná během jednání ve stresu, nejednalo se na základě provedených důkazů o stres tak horentní, aby tato nedokázala svobodně jednat. Žalovaná měla možnost podpis smlouvy odložit a záležitost si promyslet nebo se poradit s právníkem, což ovšem žalovaná neučinila. Nelze omluvit lehkovážnost jednání žalované, která se zbavila možnosti věc konzultovat se svým právníkem a raději podepsala smlouvu, aby měla rychle od žalobce a celé záležitosti pokoj. Navíc žalovaná mohla jednání o nájemní smlouvě či jiné dohodě o bydlení předvídat, a to především proto, že svou nemovitost v minulosti prodejem a darováním zcizila. Nutně tedy věděla, že rodinný dům už není její a nemá v něm zřízenu ani služebnost bytu. Tím spíše mohla očekávat jednání o svém dalším bydlení v situaci, kdy ve vztahu její dcery došlo ke krizi a žalobce, který převážně zajišťoval finančně chod domácnosti, se v červnu 2019 odstěhoval. Vyjádření žalované o tom, že ji žalobce„ přepadl naráz“,„ přišli jak dva drábi a hned to začalo“ je přehnané. Lze uzavřít, že výše popsaný průběh jednání dne 1. 7. 2019 nemohl v žalované vzbudit pravděpodobnou obavu z náhlé ztráty bydlení. Výpověď dcery žalované se postupně měnila. V úvodu svědkyně mluvila o výhružném vedení jednání, následně uvedla, že zaznělo upozornění, že věc může dospět až do stadia exekuce, dále svědkyně uvedla, že žalovaná v závěru jednání řekla:„ Co by měla ještě rozmýšlet, když chce v domě bydlet i v budoucnu.“ a podepsala smlouvu. Svědkyně zřejmě svým hodnocením v úvodu výslechu chtěla chránit svou matku. Svědkyní popsaný průběh jednání jejímu počátečnímu hodnocení však neodpovídal.

11. V návaznosti na závěr soudu o platném a účinném uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení se ovšem soud musel zabývat otázkou, zda je žalobce výlučným vlastníkem předmětu nájmu, či zda je v důsledku odvolání daru pro nevděk ze strany dcery žalované vlastníkem pouze spoluvlastnického podílu o velikosti id. na předmětu nájmu. Soud proto jako předběžnou otázku posuzoval platnost odvolání daru pro nevděk žalobce.

12. Podle § 2055 odst. 1 o. z., darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

13. Podle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

14. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006,„ dojde k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci … a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru“. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce převzal do vlastních rukou listinu, jejímž obsahem bylo odstoupení od předmětných darovacích smluv ze strany dcery žalované, a to pro hrubé porušení dobrých mravů, a rovněž výzva k vrácení daru.

15. Za hrubé porušení dobrých mravů, které zakládá postup dle § 2072 o. z., lze podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1302/2007, považovat„ porušení značné intenzity nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod.“, kdy ovšem ne každé porušení dobrých mravů zakládá oprávnění odvolat dar pro nevděk. Jak je uvedeno v citovaném usnesení,„ (n) e každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 ObčZ (nyní § 2072 o. z.)“.

16. Ani z provedených důkazů listinami, ani z důkazu výslechem svědků nebylo prokázáno jednání žalobce vůči dceři žalované, které by splňovalo kritéria hrubého porušení dobrých mravů, a to soustavně a značnou intenzitou. Naopak bylo prokázáno, že poté, co se žalobce dne 17. 11. 2017 stal výlučným vlastníkem předmětu nájmu, dále poskytoval své vážně nemocné manželce, dceři žalované, veškerou potřebnou péči a pomoc, vozil ji k lékaři, nakupoval, žehlil apod. až do léta 2018, kdy se zdravotní stav dárkyně zlepšil. V červnu 2019 opustil společnou domácnost v zájmu uklidnění situace. Samotná skutečnost, že žalobce si v březnu či dubnu 2018 našel novou známost, není hrubým porušením dobrých mravů, když žalobce se i nadále o svou manželku a domácnost staral. Verbální či fyzické násilí žalobce vůči dárkyni nebylo prokázáno. Naopak za takové jednání byla přestupkovou komisí opakovaně a pravomocně trestána dárkyně. Lze tak shrnout, že hrubé porušení dobrých mravů, a to soustavně a se značnou intenzitou, jakožto podmínka pro platné odvolání daru pro nevděk, nebylo naplněno a žalobce je i nadále výlučným vlastníkem předmětu nájmu. I kdyby došlo k účinnému odvolání daru, byl by žalobce stále vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti k nemovitostem a mohl by (byť) jako menšinový spoluvlastník uzavřít smlouvu o nájmu bytu v tomto domě.

17. K obraně žalované, že nárok na zaplacení dlužného nájemného je proti dobrým mravům za situace, kdy žalovaná v domě 50 let žila a žalobce tento dům nabyl velmi výhodnou koupí a především darováním od dcery žalované, je nutné uvést, že žalovaná si již při uzavírání smluv, na jejichž základě darovala své dceři spoluvlastnický podíl o velikosti id. nemovitostí a žalobci prodala spoluvlastnický podíl o velikosti id. nemovitostí, musela být vědoma skutečnosti, že se zbavila svého vlastnictví, aniž by si zajistila právo v domě do budoucna bezplatně bydlet. Na svém bydlení v domě měla žalovaná v minulosti bezpodmínečně trvat a smluvně ochránit svůj zájem. Případně měla později tento zájem ochránit dcera žalované během jednání se žalobcem o darovací smlouvě. Ačkoliv uzavření úplatné smlouvy mezi zetěm a tchýní není obvyklé, žalobce nejednal v rozporu s dobrými mravy, když chtěl bydlení žalované v jeho nemovitosti bez právního titulu upravit nájemní smlouvou a lze uvěřit konstantnímu tvrzení žalobce, že nájemné hodlal použít na zaplacení splátek hypotečního úvěru.

18. Žalovaná tak byla v souladu s nájemní smlouvou povinna platit žalobci nájemné, což ovšem v období od října 2019 do června 2020 nečinila. Žalovaná se tak dostala postupně vždy od 26. dne v měsíci do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo na úhradu dlužné částky včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši odvíjející se od repo sazby stanovené Českou národní bankou podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovaným stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

19. Žalobce dosáhl plného úspěchu ve věci a podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by mu náležel nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. V daném případě však existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které podle § 150 o. s. ř. soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Účastníci řízení jsou v nerovném ekonomickém postavení, kdy proti sobě stojí výdělečně činný žalobce, který mj. vlastní byt, jak vyplynulo ze spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 2 Nc 8407/2019. Žalovaná má příjem ze starobního důchodu a aktuálně řeší své budoucí bydlení, neboť dům v [obec], jak uvedli shodně zástupci účastníků na posledním jednání, je předmětem prodeje zřejmě v důsledku neplacení splátek hypotéky. V neposlední řadě je nutné přihlédnout k rodinné vazbě mezi účastníky řízení, stále jde o zetě a tchýni, byť jsou v daném případě vztahy v rodině notně narušeny. Nebylo by spravedlivé zatížit žalovanou ještě náhradou nákladů řízení, když i tak se nachází ve značně tíživé životní situaci.

Poučení