104 C 40/2020 - 1503

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému 1.: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] a proti žalované 2.: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 7 217 581 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovaným 1. a 2. domáhala zaplacení částky 7 217 581 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. náhradu nákladů řízení ve výši 1 546 850,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 6 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení částku 56 481,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [č. účtu] s uvedením variabilního symbolu [var. symbol].

V. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s doplněním tohoto rozsudku o výrok IV. nepřiznává.

Odůvodnění

1. Mezitímní rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2023 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2024. Odvolací soud uložil soudu I. stupně posoudit námitku promlčení vznesenou žalovanými v průběhu odvolacího řízení s tím, že ji soud prvního stupně posoudí na základě dosavadních skutkových zjištění, případně na základě důkazů, které účastníci označili před koncentrací řízení. Dále se měl soud prvního stupně v dokazování zaměřit na to, jakou skladbu střechy si žalobkyně objednala, a zda byl tento požadavek znám společnosti žalovaných. Dále se měl soud prvního stupně zabývat rozsah, v jakém se na zátoku do budovy žalobkyně podílela realizace dalších prostupů skrz střešní plášť či osazení stávajících prostupů novými zařízeními poté, co společnost žalovaných ukončila pro žalobkyni činnost.

2. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 12. 2020 proti žalovaným domáhala zaplacení částky 7 217 581 Kč. Návrh zdůvodnila tím, že uzavřela jako objednatelka dne 26. 7. 2012 smlouvu o dílo se společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako zhotovitelkou. Žalovaní byli v uvedené veřejné obchodní společnosti jedinými společníky a ručili neomezeně za dluhy společnosti. Následně dne 1. 6. 2020 došlo k přeměně uvedené společnosti na společnost s ručením omezeným-[právnická osoba] Žalobkyně opakovaně vyzvala k zaplacení žalované částky uvedenou společnost. S ohledem na odmítavý přístup společnosti se žalobkyně rozhodla uplatnit svůj nárok vůči žalovaným jakožto ručitelům, a to v souladu s ustanovením § 373 odst. 1 zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností. Žalovaní jako bývalí společníci veřejné obchodní společnosti ručí za dluhy společnosti existující před zápisem změny právní formy. Předmětem smlouvy o dílo ze dne 26. 7. 2012 byl závazek zhotovitelky zpracovat projektovou dokumentaci pro provedení stavby včetně dodavatelské dokumentace pro stavbu biotechnologické haly v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Uvedená společnost žalovaných měla dále na stavbě zajistit stavební dozor, technický dozor, autorský dozor a koordinaci stavebních prací. Uvedené činnosti měla zhotovitelka zajistit v souladu s územním rozhodnutím, stavebním povolením, stanovisky dotčených orgánů a smlouvami se zhotoviteli stavby či dodavateli technologie. Zhotovitelka byla ve smlouvě výslovně povinna zkontrolovat skladbu střech a těch částí stavby, které budou následně zakryty. Dne 13. 6. 2019 došlo v důsledku krupobití ke zničení hlavní hydroizolační vrstvy z PVC folie na střeše biotechnologické haly, následně pronikla dešťová voda dovnitř budovy a vyplavila kompletně interiér. Byly poničeny rozvaděče elektřiny, vzduchotechnika, výrobní technologie, stropní podhledy. Žalobkyně přišla o připravený materiál na výrobu léčiv, další produkce se v následujících měsících zpozdila a žalobkyni ve druhém pololetí roku 2019 ušel zisk, který by prodejem léčiv dosáhla nebýt odstavení výroby. V článku III žaloby je popsáno protiprávní jednání [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] Společnost žalovaných v rozporu s projektovou dokumentací pro provedení stavby nedohlédla na řádnou realizaci bezpečnostních přepadů a hlavně žalobkyně po rozkrytí střechy zjistila, že asfaltový pás neplnil funkci parozábrany a současně pojistné hydroizolace, a to v rozporu s projektovou dokumentací pro provedení stavby (výslovně viz. článek III bod 13 poslední odstavec, stejně tak bod 15 druhý odstavec, článek IV bod 19 žaloby, článek II bod 7 repliky). Funkci pojistné hydroizolace nemohl asfaltový pás plnit, neboť hlavní hydroizolace z PVC byla mechanicky kotvena do stropních betonových panelů skrz asfaltový pás a dále tento pás nebyl vytažen na potrubí, které střechou na mnoha místech prostupuje, a na atiku. Žalobkyně v replice dále uvedla, že [Anonymizováno] [právnická osoba]. nedodržel ujednání ve smlouvě a jako technický a stavební dozor nepohlídal řádné zaizolování následně realizovaných prostupů skrz asfaltový pás během června 2013. Dále žalobkyně vytknula, že [Anonymizováno] [právnická osoba]. nedostatečně zkontroloval kvalitu dodané fólie [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. to, zda dodavatelé provedli zkoušku této fólie. Žalobkyně tedy dospěla k závěru, že primární příčinou vyplavení budovy sice byla vadná [Anonymizováno] folie. Ale stejně tak ke škodě v interiéru přispěl podle žalobkyně špatný návrh střechy [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a vadné provedení pojistné hydroizolace a absence řádného dozoru ze strany [právnická osoba]. Právě pojistná hydroizolace měla podle žalobkyně po kolapsu hlavní hydroizolační vrstvy ochránit vnitřní prostory biotechnologické haly. Dále žalobkyně doplnila, že [Anonymizováno] [právnická osoba]. návrhem podtlakového odvodnění střechy, které vyžaduje menší množství vpustí na střeše a menší průměr potrubí než gravitační odvodnění, a dále nedostatečným dozorem nad tím, že nedošlo ke zhotovení bezpečnostních přepadů, přispěl k tomu, že po krupobití došlo rychle k přeplnění střechy vodou a jejímu intenzivnímu průniku do interiéru. Žalobkyně doplnila, že v tomto řízení požaduje částku 653 190 Kč jako náhradu za opravy a revize výrobní a provozní technologie: laminovacích boxů, lyofilizátoru, elektrických rozvaděčů, HEPA filtrů, laminizátoru, izolátoru, SAT, UV systému. Dále žalobkyně požaduje náhradu ve výši 2 547 495 Kč za škodu na rozpracované výrobě a zásobách, vše popsáno v jednotlivých položkách v podání ze dne 30. 6. 2021. Dále žalobkyně požaduje náhradu ušlého zisku ve výši 4 016 896 Kč. Odstávka ve výrobě trvala od 14. 6. 2019 do 30. 6. 2019, výroba však byla výpadkem ovlivněna ještě celé druhé pololetí roku 2019, což mělo za následek propad výroby o 1 647 560 dávek vakcíny oproti roku 2018 a propad obratu o více než 36 mil. Kč oproti předchozímu roku. Žalobkyně v souvislosti s vyčíslením škody odkázala na znalecký posudek ze dne 25. 6. 2020 zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]. Žalobkyně následně doplnila tvrzení, že na střeše biotechnologické haly v úrovni 9m bylo celkem 10 prostupů, které byly vadné, a na střeše ve výšce 10m se nacházelo 31 vadných prostupů, žalobkyně doložila umístění prostupů na střeše a fotodokumentaci detailů. Žalobkyně uvedla, že nerozporuje tvrzení žalovaných o tom, že na střeše byly po ukončení spolupráce s [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. provedeny další dílčí prostupy střechou. Těchto prostupů bylo minimum a nacházejí se v místech již existujících prostupů a jednalo se v naprosté většině pouze o průchody elektrických kabelů s výjimkou prostupu č. [hodnota]. Okresní soud rozhodl podle pokynu odvolacího soudu usnesením ze dne 26. 3. 2025 o nepřipuštění změny žaloby ze dne 22. 10. 2021 spočívající v doplnění tvrzení o protiprávním jednání [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Jednalo se o tvrzení, že uvedená společnost neinformovala žalobkyni o nutnosti provedení změn ve skladbě střešního pláště, nevyřešení rozporu, resp. chyby v projektové dokumentaci ve stupni pro stavební povolení, změně odvodnění střechy a změně materiálu hlavní hydroizolační vrstvy za folii z měkčeného PVC.

3. Žalovaní na svou obranu uvedli, že [Anonymizováno] [právnická osoba]. při zpracování projektové dokumentace pro provedení stavby biotechnologické haly žalobkyně dodržel závazky ze smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní dne 26. 7. 2012. Především tedy projektová dokumentace ve stupni pro provedení stavby odpovídala vydanému stavebnímu povolení a tato dokumentace zpracovaná [právnická osoba] vycházela z projektu pro stavební povolení zpracovaného Ak. Arch. [jméno FO]. Již v této dokumentaci podle žalovaných je navržena jednoplášťová střecha s parotěsnící vrstvou bez sklonu. Asfaltový pás tvořící parozábranu plnil funkci hydroizolace pouze po dobu realizace střechy, tedy maximálně do doby položení hlavní hydroizolační vrstvy, která byla z [Anonymizováno] fólie [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jedině takto lze podle žalovaných vykládat pojem „pojistná hydroizolace“ uvedený v projektu. Asfaltový pás byl totiž jednak po připevnění [Anonymizováno] fólie kotvami na řadě míst (cca 4 000) perforován a následně již tedy nemohl plnit hydroizolační funkci, protože nebyl celistvý. Dále asfaltový pás nebyl navržen a realizován ve sklonu, přičemž i toto je uvedeno již v projektu pro stavební povolení od Ak. Arch. [jméno FO]. Asfaltová vrstva tedy byla navržena jen a pouze s funkcí parozábrany a tuto funkci splňovala navzdory četným průrazům kotev, neboť pro funkci parozábrany je zásadní celoroční kladná bilance odpařené a zkondenzované vody ve střešním plášti. Celistvosti parozábrany nepřispívá ani namáhání fólie a potažmo kotev větrem, který je uvolňuje. Žalovaní namítají, že asfaltový pás byl na prostupující potrubí a další konstrukce napojen parotěsně, žádná norma nestanoví, aby na detaily prostupů byla parozábrana vytažena či přitavena. Na atiku byl asfaltový pás vytažen do výšky 80 mm. Žalovaní připustili, že oproti projektu nedošlo k realizaci bezpečnostních přepadů, tyto přepady však chrání střechu před zhroucením v případě, že dojde k ucpání hlavních dešťových vpustí. Přičemž hltnost vtoků na střeše v době krupobití byla 25,5l/s na hlavní střeše, resp. 4,3l/s a 2,3l/s na vedlejších střechách. Bezpečností přepady tedy nemohou ochránit interiér budovy v případě porušení hlavní hydroizolace střechy, neboť tyto vtoky jsou umístěny 100 mm nad úrovní hlavní hydroizolace, která však byla krupobitím porušena. Dále žalovaní namítli, že po skončení spolupráce se žalobkyní dne 6. 11. 2014 se následně na střeše žalobkyně objevily další dodatečně zhotovené prostupy, na jejichž realizací již [Anonymizováno] [právnická osoba]. nedohlížel. K průniku vody do interiéru biotechnologické haly došlo tedy jen v důsledku zteřelé [Anonymizováno] fólie [Anonymizováno], za což [právnická osoba] nenese odpovědnost, neboť zkontroloval výrobní štítky na fólii a také prohlášení o shodě. Zaměstnanec [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] byl přítomen na stavbě a konkrétní role fólie před položením zkontroloval. Fólie nevykazovala vady ani poškození a jednalo se o novou fólii. K uvolnění změkčovadel začalo docházet teprve v důsledku působení UV záření na střeše, což [Anonymizováno] [právnická osoba]. nemohl předvídat.

4. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 18. 11. 2024 žalovaní vznesli námitku promlčení. Žalovaní poukázali na to, že žalobkyně nepodala proti společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., resp. později [právnická osoba] jako dlužníku v promlčecí lhůtě žalobu na náhradu škody. Žalovaní jakožto ručitelé jsou oprávněni vznést veškeré námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a tedy také námitku promlčení práva zaplacení náhrady škody a ušlého zisku od dlužníka. Ručitelský závazek má akcesorickou povahu a pokud je ručením zajištěné právo promlčeno, nelze věřiteli rozhodnutím soudu přiznat ani právo na zaplacení vůči věřiteli. Subjektivní promlčecí lhůta v tomto případě začala podle žalovaných plynout nejpozději dne 23. 10. 2020, tj. v den vyhotovení předžalobní výzvy. V tento den nejpozději žalobkyně znala konkrétní výši škody a kdo za ni odpovídá. Čtyřletá promlčecí lhůta tak nejpozději podle žalovaných uplynula dne 23. 10. 2024. Žalovaní nicméně tvrdí, že promlčecí lhůta začala plynout a uplynula dříve. Žalovaní poukázali na to, že žalobkyně se o vzniku škody a ušlého zisku dozvěděla v den krupobití 13. 6. 2019. Povědomí žalobkyně o odpovědnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. se odvíjelo od závěru znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] z července 2019 a posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 29. 7. 2019. Konkrétní výši ušlého zisku žalobkyně znala po ukončení odstávky dne 30. 6. 2019, což se projevilo ve vyčíslení výše škody v posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. ze dne 25. 6. 2020. Uvedené podle žalovaných znamená, že subjektivní promlčecí lhůta mohla začít plynout ode dne škodní události a uplynula již dne 13. 6. 2023, eventuálně se promlčecí lhůta odvíjela od ukončení odstávky výroby a promlčecí lhůta uplynula dne 30. 6. 2023, nejpozději subjektivní promlčecí lhůta uplynula podle žalovaných dne 23. 10. 2024, přičemž v této lhůtě žalobkyně nepodala žalobu proti hlavnímu dlužníkovi.

5. Žalobkyně se bránila tím, že námitka není důvodná, neboť žalovaní uvedli po koncentraci řízení novou skutečnost spočívající v tom, že žalobkyně nepodala proti společnosti [právnická osoba] v průběhu promlčecí lhůty žalobu na náhradu škody a ušlého zisku. K této nové skutečnosti navíc žalovaní neoznačili žádné důkazy. Byť jde o negativní skutečnost, lze ji prokázat, např. výpisem soudních řízení, ve kterých obchodní společnost vystupuje. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Cdo 4291/2007. Námitka promlčení je bezdůvodná, pokud z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba. V souladu se smyslem práva ručitele vznést námitky dlužníka je podle žalobkyně to, že ručitel takovou námitku vznese ke dni podání žaloby věřitele vůči ručiteli. V tomto případě právo žalobkyně ke dni podání žaloby vůči dlužníkovi promlčeno nebylo. Promlčení práva vůči dlužníku a vůči ručiteli má samostatný režim a věřitel si může vybrat, proti kterému z nich podá žalobu a není povinen nejdříve žalovat dlužníka. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobkyně, neboť se jedná o samostatné vztahy. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2507/99.

6. Soud se v dalším řízení zabýval primárně posouzením námitky promlčení. Žalovaný je povinen v souvislosti se vznesenou námitkou promlčení tvrdit rozhodné skutečnosti, a to kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o jejím původci, tzn. kdy začala promlčecí lhůta plynout. V případě ručitele, který se dovolává promlčení práva žalobce vůči hlavnímu dlužníkovi, je nezbytným tvrzením i to, že věřitel své právo ve vztahu k hlavnímu dlužníkovi včas neuplatnil. (K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Cdo 3566/2012) Jedná se sice o negativní skutkové tvrzení, avšak i v tomto ohledu žalovaného tíží důkazní břemeno, neboť uvedené lze prokázat nepřímými důkazy. Naopak žalobce je oprávněn namítat přetržení či stavení promlčecí lhůty a k tomu uvést svá obranná tvrzení, např. spočívající v tom, že žaloba byla podána včas. V tomto případě z obsahu podání žalovaných a ani z obsahu spisu před koncentrací řízení nevyplývá tvrzení žalovaných o tom, že žaloba o náhradu škody proti společnosti [právnická osoba] nebyla žalobkyní podána. Soud však zastává názor, že koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu má vést účastníky řízení ke zodpovědnosti z hlediska skutečností, které již v době koncentrace nastaly. Koncentrace řízení má naopak zabránit obstrukční strategii, kdy si jedna ze stran, ponechává v záloze nová tvrzení a nové důkazní návrhy na později. Z povinnosti tvrdit a označit důkazy včas ovšem platí podle § 118b odst. 1 tři výjimky, o kterých byly účastníci tohoto řízení v závěru prvního jednání poučeni. Mezi tyto výjimky patří i uvedení nových skutečností, které účastníci nemohli bez své viny včas uvést. V tomto řízení nastala koncentrace dne 30. 6. 2021. K tomuto datu však čtyřletá promlčecí lhůta pro včasné uplatnění práva na náhradu škody a ušlého zisku v souvislosti se škodní událostí ze dne 13. 6. 2019 zcela jistě stále běžela. Pro žalované by to znamenalo již v průběhu promlčecí lhůty uvádět tvrzení, která teprve v budoucnu možná použijí ke své efektivní obraně v podobě námitky promlčení. Takový výklad § 118b odst. 1 občanského soudního řádu překračuje výše uvedený smysl koncentrace řízení (uvést včas vše rozhodné, co nastalo, a označit k těmto tvrzením důkazy) a popírá aplikaci případných výjimek z této zásady. Žalovaní námitku včetně rozhodných tvrzení uplatnili krátce poté, co k promlčení práva podle jejich názoru došlo, viz odst. 4 tohoto odůvodnění. Znamená to, že žalovaní nezanedbali svou povinnost včasně uvést vše rozhodné pro rozhodnutí sporu, a nelze jim tak k tíži připisovat ani vyčkávací taktiku a neuvedení, že žaloba na náhradu škody žalobkyně proti společnosti žalovaných nepodala. Podle soudu existuje rozdíl v tom, zda promlčecí lhůta proběhla před koncentrací řízení a žalovaná tuto námitku včetně relevantních tvrzení vznesla teprve po tomto okamžiku, nebo zda promlčecí lhůta plynula specificky jako v tomto případě ještě několik let po koncentraci řízení. Pro podporu tohoto závěru lze odkázat na obdobný postup při posouzení včasnosti námitky započtení. (K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 1475/2020)

7. Mezi žalobkyní a společností žalovaných [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. uzavřena smlouva o dílo dne 26. 7. 2012. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se řídí právní poměry vzniklé před dnem 1. 1. 2014, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem 1. 1. 2014, dosavadními právními předpisy. Podle tohoto přechodného ustanovení podléhá smlouva o dílo uzavřená žalobkyní a také odpovědnost za porušení povinností z této smlouvy režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), byť se žalobkyní tvrzená vadnost plnění ze strany [právnická osoba], v. o. s. projevila později v důsledku krupobití dne 13. 6. 2019 (tj. za účinnosti nového občanského zákoníku). Lze konstatovat, že žalovaná jako objednatel i [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako zhotovitel při uzavření smlouvy o dílo vystupovali jako podnikatelé a uzavření smlouvy se týkalo jejich podnikatelské činnosti, a proto se podle § 261 odst. 1 obch. zák. jejich vztah řídí obchodním zákoníkem, a to konkrétně ustanoveními § 536 a následující obch. zák.

8. Podle dalšího přechodného ustanovení § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů posuzují lhůty i doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Promlčení práva na náhradu škody z důvodu porušení smlouvy uzavřené žalobkyní se tedy řídí rovněž původní úpravou, a to v ustanoveními § 387 a následující obch. zákoníku.

9. Promlčecí lhůta je v obchodních vztazích čtyřletá podle § 397 obch. zák. U práva na náhradu škody běží subjektivní promlčecí lhůta podle § 398 obch. zák. ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. V tomto případě se žalobkyně alespoň rámcově dozvěděla o vzniku škody krátce po krupobití dne 13. 6 2019. Do odklízení následků se hned tento den zapojili zaměstnanci žalobkyně a o uvedeném věrohodně hovořil svědek [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí výroby žalobkyně. Žalobkyně se o tvrzeném vadném zpracování projektové dokumentace pro provedení stavby a tvrzeném vadném provedení technického dozoru ze strany [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. s[Anonymizováno] dozvěděla ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] z července 2019 (závěr znalce na č.l. 24-25 spisu) a [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem] Ze dne 1. 8. 2019 (závěr tohoto znalce na č.l. 36 spisu). Totéž žalobkyně také uvedla v žalobě a na tyto posudky odkazovala rovněž v předžalobních výzvách. Znamená to, že od 1. 8. 2019 začala plynout promlčecí lhůta. Kompletní představu o výši škody a ušlého zisku, což podle § 398 obch. zák. není podmínkou pro počátek běhu promlčecí lhůty, získala žalobkyně na základě posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. ze dne 25. 6. 2020. Soud se ztotožnil s tím, co žalovaní o počátku promlčecí lhůty uvedli v předposledním odstavci podání ze dne 18. 11. 2024, v němž vznesli námitku promlčení.

10. Uvedené znamená, že žalobkyně mohla podat žalobu na náhradu škody proti společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a po přeměně proti [právnická osoba] nejpozději do úterý dne 1. 8. 2023 včetně, aby zastavila běh promlčecí lhůty. Toto je důležité i pro podporu závěru, že v den koncentrace tohoto řízení 30. 6. 2021 a ani v den vydání zrušeného mezitímního rozsudku 29. 3. 2023 nemohli žalovaní důvodně vznést námitku promlčení, protože promlčecí lhůta vůči hlavnímu dlužníku stále plynula. Za této situace by bylo nepřiměřené po žalovaných ([právnická osoba] „z procesní opatrnosti“) vyžadovat již v den koncentrace řízení tvrzení o tom, že žaloba proti hlavnímu dlužníku dosud podána nebyla.

11. Důkazní břemeno ohledně této negativní skutečnosti primárně tížilo žalované, kteří z ní dovozovali pro sebe příznivý následek. Nicméně námitku promlčení mohla vyvrátit také žalobkyně tvrzením o zastavení promlčecí lhůty, což ovšem nebyl případ obrany žalobkyně proti námitce. Soud byl během jednání dne 24. 9. 2025 připraven vyzvat žalované podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomu, aby označili důkazy o tom, že žaloba proti hlavnímu dlužníku podána v průběhu promlčecí lhůty nebyla, a to včetně poučení o procesních následcích. Tato výzva a reakce na ni opět představuje výjimku z koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalovaní nicméně krátce po úvodu jednání v reakci na vyjádření protistrany tyto důkazní návrhy i bez výzvy ze strany soudu učinili. Lustrací všech řízení, ve kterých vystupuje společnost [právnická osoba], resp. dříve [Anonymizováno] [právnická osoba]. v systému ISAS Okresního soudu v Jihlavě bylo prokázáno, že žalobkyně žádnou žalobu na náhradu škody a ušlého zisku až do současnosti nepodala. Vzhledem k místní příslušnosti soudu na výběr dané podle § 87 písm. b) o. s. ř. učinil soud dotaz na návrh žalovaných na Okresní soud ve [Anonymizováno]. Opět bylo prokázáno, že ani u tohoto soudu do současnosti společnost [právnická osoba] (či dříve [Anonymizováno] [právnická osoba].) žalována nebyla.

12. Významné specifikum tohoto sporu spočívalo v tom, že žalovaní v něm vystupovali jako ručitelé za dluhy společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., a to podle § 373 odst. 1 zákona č. 125/ 2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ve spojení s ustanovením upravujícím ručení společníků veřejné obchodní společnosti podle § 76 odst. 1 obch. zák. K přeměně společnosti žalovaných na společnost [právnická osoba] došlo podle zápisu v obchodním rejstříku dne 1. 6. 2020. Žalobkyně tedy byla oprávněna podat žalobu na náhradu škodu buď proti uvedené společnosti nebo proti žalovaným jako ručitelům anebo proti oběma současně. Ručení žalovaných podle přechodného ustanovení § 3073 o. z. opět podléhalo režimu obchodního zákoníku. Podle § 306 odst. 1 obch. zák. je ručení závislé – akcesorické na hlavním dluhu a znamená to, že podle § 306 odst. 2 obch. zák. může ručitel vůči věřiteli uplatnit všechny námitky náležející hlavnímu dlužníkovi, včetně námitky promlčení.

13. Podle § 310 obch. zák. se právo věřitele nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Uvedené ustanovení se však v tomto sporu nepoužije, neboť nastala situace opačná, když došlo k promlčení práva žalobkyně vůči hlavnímu dlužníku a žalovaní byli oprávněni tuto skutečnost na svou obranu namítnout podle § 306 odst. 2 obch. zák. a tím přivodit následek podle § 388 odst. 1 obch. zák. Právo na náhradu škody a ušlého zisku nelze žalobkyni soudním rozhodnutím přiznat, a to ani proti žalovaným jako ručitelům. Vznesená námitka promlčení neodporuje dobrým mravům nebo zásadám poctivého obchodního styku, neboť bylo pouze na žalobkyni, kdy a proti kterému subjektu žalobu podá. Povinností žalobkyně skutečně není podat žalobu proti hlavnímu dlužníku dříve, než své právo uplatní proti ručiteli. Pokud tak žalobkyně, jako v tomto případě neučinila, vystavuje se však riziku, že námitku promlčení práva na zaplacení od hlavního dlužníka ve svůj prospěch ručitelé vznesou jako v tomto řízení. (K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, č.j. 27 Cdo 3448/2019-359, rozsudek ze dne 15. 12. 2011 v řízením vedeném pod sp. zn. 32 Cdo 3911/2010)

14. Závěrem a nad rámec tohoto rozhodujícího se soud zabýval posouzením, jaké parametry střechy žalobkyně skutečně požadovala, tzn. jakou funkci dle požadavků žalobkyně známých žalovaným měl ve skladbě vrstev plnit asfaltový pás. Za tím účelem byl vyslechnuty podle pokynu odvolacího soudu v odstavcích 9 až 11 odůvodnění kasačního usnesení Ak. Arch. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří se podíleli na tvorbě projektové dokumentace pro stavební povolení, tedy projektové dokumentace nižšího stupně, kterou byl [Anonymizováno] [právnická osoba]. při přípravě projektové dokumentace pro provedení stavby vázán. Závaznost tohoto projektu nižšího stupně pro [právnická osoba] vyplývala kromě jiného z článku I odst. 2 smlouvy o dílo. Projektové dokumentace pro biotechnologickou halu žalobkyně ve všech třech stupních od dokumentace pro stavební povolení po dokumentaci skutečného provedení uvedly v textových částech-technických zprávách, ale také ve výkresových částech v legendách k výkresům uváděly, že asfaltový pás bude plnit ve střešním plášti funkci parozábrany a pojistné hydroizolace. Současně však bylo těmito projekty prokázáno, že navrhovanou funkci tato vrstva mít nemohla. Z těchto projektů totiž vyplynulo, že: 1) nosná konstrukce a tudíž ani na ní přitavený asfaltový pás není ve sklonu, 2) asfaltový pás je na několika tisících místech perforován kotvami, které drží hlavní hydroizolační vrstvu, 3) asfaltový pás není odvodněný, 4) tepelná izolace je přímo na vrstvě asfaltového pásu. Vše uvedené z hlediska požadavků na provedení pojistné hydroizolace odporuje článku 9.1.8. normy ČSN 73 1901 z roku 2011. Závěry znalců při zhodnocení funkce této vrstvy byly protichůdné a v tuto chvíli již není významné jejich hodnocení soudem v odstavcích 7 až 9 zrušeného mezitímního rozsudku. Určující naopak bylo, jak vypovídali k projektu pro stavební povolení jeho autoři Ak. Arch. [jméno FO] a především [tituly před jménem] [jméno FO], který návrh střechy vytvořil. Z bezprostředních reakcí obou svědků bylo zřejmé, že nebyli nikým ovlivněni a vypovídali věrohodně. Těmito výslechy bylo prokázáno, že za prvé si žalobkyně na skladbu střechu a funkci jednotlivých vrstev nekladla žádné požadavky a za druhé asfaltová vrstva neměla mít trvalou hydroizolační funkci. Projektant střechy [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně prohlásil, že asfaltový pás nebyl zamýšlen jako pojistná hydroizolace a žalobkyně upřednostnila takovou střechu, jejíž realizace bude rychlá, ekonomická a spolehlivá. Uvedená kritéria rychlosti montáže a hospodárného provedení tedy střešní plášť s pojistnou hydroizolací díky jeho komplikovanosti při realizaci logicky vylučují. Během výstavby pak podle výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] řešil zhotovitel [Anonymizováno] [právnická osoba]. pouze změnu materiálu hlavní hydroizolační vrstvy z důvodu požární bezpečnosti. O požadavcích žalobkyně na funkci asfaltového pásu nic tito svědci, kteří jakožto zaměstnanci obou stran byli v kontaktu při realizaci stavby, neuvedli. O požadavcích žalobkyně nic neuvedli ani zástupci zhotovitele stavby svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Výslechy Ak. Arch. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] tedy potvrdily tvrzení žalovaných a naopak došlo k vyvrácení tvrzení o protiprávním jednání [právnická osoba], v. o. s. v odstavci 13. a 15. žaloby. Asfaltový pás měl ve skladbě střechy trvalou funkci parozábrany. Podle článku 3.5. normy ČSN 73 1901 ve znění z roku 2011 má jednoplášťová klasická střecha jako v případě biotechnologické haly voděsnící vrstvu nad tepelněizolační vrstvou. Podle článku 3.17 této normy hlavní vodětěsnící konstrukce-v tomto případě povlak z měkčeného PVC-má zabránit průniku atmosférické vody do střechy nebo prostředí pod ní. Provedení parotěsnící vrstvy upravuje článek 9.3. normy s tím, že má být z materiálu s vysokým difúzním odporem a má být parotěsně napojena na prostupující konstrukce a prvky. Pokud spoje funkční nebudou, musí se netěsnost započítat do difúzního odporu této vrstvy. Parotěsnící vrstvy se navrhují z natavitelných asfaltových pásů, což byl i řešený případ. Parotěsnící vrstva se obvykle umísťuje pod tepelněizolační vrstvu poblíž vnitřního povrchu střešní konstrukce, což byl opět tento případ. Podstatou článku 9.3.1. až 9.3.3. normy ČSN tedy je, že parotěsnící vrstva má zabránit průniku páry z vnitřního prostředí do tepelné izolace střechy, neboť tím by došlo k degradaci tepelného izolantu a současně tepelným ztrátám. Funkcí této vrstvy není zabránit průniku srážek z vnějšku do interiéru, neboť tuto funkci plní v jednoplášťové střeše s klasickou skladbou hydroizolační vrstva, což byla v tomto případě folie z měkčeného PVC. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně v odstavci 14 žaloby o tom, že [Anonymizováno] [právnická osoba]. měl při výkonu technického dozoru odhalit nekvalitní dodávku fólie. Soud vycházel ze svědectví [tituly před jménem] [jméno FO], který na stavbě zkontroloval, že byla dodána nová fólie odpovídající technickému listu. Znalci, a to mj. i [tituly před jménem] [jméno FO], potvrdili, že na stavbě prakticky nelze rozeznat fólii, u níž dojde v důsledku slunečního záření ke zrychlenému úniku změkčovadel a její dřívější degradaci. Jmenovaný znalec svůj závěr o důvodech degradace folie opřel o sofistikovanou metodu infračervené spektroskopie. Bylo by nepřiměřené v podmínkách stavby toto vyžadovat po technickém dozoru, aniž by existovaly před pokládkou nějaké prvotní pochyby o chemickém složení fólie. Závěrem lze uvést, že absence bezpečnostních přepadů nesouvisela se zátokem vody do interiéru. Tento prvek brání zhroucení střechy z důvodu nahromadění vody. Uvedené bylo prokázáno výslechy znalců.

15. S ohledem na primární závěr o promlčení práva žalobkyně a s ohledem na sekundární závěr o trvalé funkci asfaltového pásu jako parotěsnící vrstvy se soud dále v dokazování nezabýval tím, zda a v jakém rozsahu se na zátoku vody do interiéru podílely dodatečně zhotovené prostupy střešním pláštěm.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení by činila podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 7 217 581 Kč odměna zástupce při zastoupení jednoho účastníka za jeden úkon právní služby částku 37 180 Kč. Žalovaní jakožto samostatní účastníci byli v řízení zastoupeni tímtéž zástupcem, a proto podle § 12 odst. 4 ve znění účinném do 31. 12. 2024 za úkony provedené do uvedeného data náležela každému ze žalovaných náhrada odměny zástupce ve výši 80 % z uvedené částky, tj. částka 29 744 Kč pro každého ze žalovaných, v součtu pak náhrada odměny za jeden úkon činila 59 488 Kč. Podle § 11 odst. 1 a. t. zástupce žalovaných učinil následující úkony právní služby:

1. Příprava a převzetí zastoupení, 2. sepsání obrany ze dne 1. 3. 2021, 3. sepsání repliky ze dne 18. 6. 2021, 4. a 5. účast na jednání dne 23. 6. 2021 od 12:30 do 15:00 hodin, 6. doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 30. 6. 2021, 7. a 8. účast na jednání dne 13. 9. 2021 od 12:30 do 16:15 hodin, 9. doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 25. 10. 2021, 10. účast na jednání dne 25. 10. 2021 od 12:30 do 14:10 hodin, 11. účast na jednání dne 10. 3. 2022 od 13:00 hodin do 14:40 hodin, 12. účast na jednání dne 16. 11. 2022 od 12:30 do 14:30 hodin, 13. vyjádření ze dne 7. 3. 2023, 14. a 15. účast na jednání dne 29. 3. 2023 od 12:30 do 15:36 hodin, 16. odvolání, 17. písemné podání-námitka promlčení ze dne 18. 11. 2024, 18. účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 11. 2024. Vzhledem ke změně ustanovení § 12 odst. 4 a. t. s účinností od 1. 1. 2025 náležela žalovanému 1. náhrada odměny zástupce ve výši 37 180 Kč a žalované 2. 80 % z uvedené částky, tj. 29 744 Kč, v součtu náhrada odměny ve výši 66 924 Kč, a to za úkony č. 19. a 20. účast na jednání dne 26. 3. 2025 od 12:30 hodin do 14:53 hodin a 21. účast na jednání dne 24. 9. 2025. Za každý ze společných úkonů č. 1-17 náležela podle § 13 odst. 4 a. t. žalovaným náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, s ohledem na novelizaci advokátního tarifu s účinností od 1. 1. 2025 náležela žalovaným podle § 13 odst. 4 a. t. náhrada hotových výdajů za každý z úkonů č. 19-21 ve výši 450 Kč. Zástupce žalovaných nevyúčtoval cestovné k jednání u odvolacího soudu ani náklady na znalecké posudky, které žalovaní nechali zpracovat, a proto tedy nebyla žalovaným náhrada těchto nákladů řízení přiznána. Celkem tak žalovaným na náhradě odměny zástupce náležela částka 1 271 556 Kč, náhrada hotových výdajů v celkové výši 6 750 Kč. Dále podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží žalovaným náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 278 306 Kč, tzn. náhrada této daně ve výši 268 444,26 Kč. Zástupce žalovaných zaplatil ještě dvakrát 50 Kč za poskytnutí nahrávek z jednání na CD. S ohledem na změnu § 12 odst. 4 advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025 tak žalovaným 1. a 2. nenáleží přesná polovina celkových nákladů, ale žalovanému 1. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 786 921,47 Kč, žalované 2. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 759 928,79 Kč. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit celkem částku 1 546 850,26 Kč.

17. Vzhledem k úspěchu žalovaných, kteří byli podporováni vedlejším účastníkem, bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 900 Kč také tomuto vedlejšímu účastníkovi, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jednalo se o náhradu za násl. úkony:

1. Oznámení vstupu do řízení, 2. až 14. účast na jednání před soudy viz předchozí odstavec a úkony č. 15. až 23. příprava na 9 jednání.

18. V tomto řízení Česká republika – Okresní soud v Jihlavě vynaložila částku celkem 56 481,59 Kč, a to na znalečné. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř je nutné i tyto náklady podle výsledku řízení nahradit. Soud však při vyhlášení rozsudku o této povinnosti nerozhodnul, a proto podle § 166 odst. 1 o. s. ř. tento nedostatek napravil v písemném vyhotovení rozsudku doplněním výroku IV. Formou rozhodnutí o nákladech řízení je usnesení, a proto nebylo nutné nařídit k jeho vydání jednání. Výrokem V. došlo v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení k rozhodnutí o nákladech řízení s tím souvisejícími. Žádnému z účastníků však v tomto ohledu náklady nevznikly, a proto jim právo na jejich náhradu přiznáno nebylo.

19. Žalobkyně byla v tomto řízení neúspěšná, a proto je povinna podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě nahradit vynaložené náklady na dokazování. Okresní soud Jihlavě zaplatil znalečné: 1. [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 3 713,09 Kč a 6 160,50 Kč, 2. znaleckému ústavu [právnická osoba]. ve výši 5 419 Kč, 3. Prof. [právnická osoba], [tituly za jménem] ve výši 1 926 Kč, 4. [právnická osoba], [tituly za jménem] ve výši 5 663 Kč, 5. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve výši 33 600 Kč.

Poučení