105 C 12/2021-116

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Vítem Záveským ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba] [anonymizováno] [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1.672.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni 1.672.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1.050.000 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého z žalovaných, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 92.658,46 Kč k rukám zástupce žalobkyně zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého z žalovaných, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně společně a nerozdílně soudní poplatek z žaloby ve výši 81.100 Kč do 30 dnů od právní moci výroku I.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1.672.000 Kč s příslušenstvím z právního důvodu zápůjčky poskytnuté 1. žalované se zajištěním závazku ručením 2. žalovaného.

2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s 1. žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které bylo přenecháno 1.000.000 Kč. Prvý žalovaný se zavázal vrátit prostředky do 14. 2. 2021 včetně úroku 50.000 Kč Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 0,2 % denně z částky 1.000.000 Kč za každý den prodlení a uplatněna za období od 15. 2. 2021 do 22. 12. 2021 ve výši 622.000 Kč. Druhý žalovaný se zavázal k zaplacení dluhu, pokud jej prvý žalovaný neuhradí ani v dodatečné lhůtě po splatnosti. Jelikož 1. žalovaný dluh neuhradil, vyzvala jej žalobkyně k zaplacení do 11. 3. 2021. Po uplynutí stanovené doby uplatnila žalobkyně svou pohledávku za žalovaným výzvou ze dne 25. 3. 2021.

3. První žalovaná se vyjádřila v rámci omluvy z jednání, když uvedla, že prozatím nebyl v průběhu likvidace zjištěn žádný majetek a dala na zvážení zpětvzetí žaloby. Zástupcem 1. žalované – likvidátorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – bylo uvedeno, že se likvidátorovi nepodařilo zajistit součinnost 1. žalované.

4. Druhý žalovaný namítal, že nedošlo k naplnění všech zákonných znaků smlouvy o zápůjčce, konkrétně že se prostředky dostaly do sféry 1. žalované.

5. K výzvě soudu v rámci přípravy jednání (usnesení ze dne 30. 5. 2022, č. j. 105 C 12/2021-75 2. žalovaný upřesnil svou procesní obranu a zdůraznil, že ze strany žalobkyně chybí dostatečná tvrzení k naplnění reálné povahy smlouvy o zápůjčce faktickým přenecháním prostředků. Odkázal na ust. § 2019 odst. 1 o. z. a obligatornost existence dluhu, aby mohlo dojít k jeho zajištění ručením. Dále bylo namítáno, že absentuje prohlášení věřitele, že přijímá ručitele, tedy chybí přijetí ručitelského prohlášení. Druhý žalovaný dovodil, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva podle § 1810 o. z., v rámci které se žalobkyně nacházela v procesním postavení spotřebitele, které se přenáší i na zajištění dluhu 2. žalovaným. Tím, že žalobkyně s 1. žalovanou jakožto spotřebitelem jednala a smlouvu uzavírala, dovolával se 2. žalovaný tzv. zakázaných ujednání vymezených v § 1813 o. z. Žalobkyně si nepočínala obezřetně, pokud přenechala 1. žalované 1.000.000 Kč, aniž by si prověřila její majetkové poměry a schopnost úvěr splatit, přičemž 1. žalovaná vstoupila do likvidace. Žalobkyně tak jednala hrubě nedbale, neprověřila účetní závěrku 1. žalované veřejně rejstříkově dostupných. Námitka směřovala (bez bližšího vysvětlení) rovněž ke způsobu uzavření smlouvy s participací přítele žalobkyně [jméno] [příjmení] a nemělo se tak jednat o výlučné právní jednání 1. žalované. Smluvní pokutu shledal 2. žalovaný za zjevně nemravnou a odkázal na ust. § 588 o. z. a účinek absolutně neplatného právního jednání.

6. Na to reagovala žalobkyně. Sporovala, že by nedošlo k reálnému naplnění smlouvy a navrhla k prokázání tvrzení o přenechání úvěrových prostředků důkaz – výpis z účtu k transakci poukázání 1.000.000 Kč na bankovní účet 1. žalované. Žalobkyně svou smluvní povinnost dodržela, přičemž výslovně ručitelský závazek a svým podpisem stvrdila prohlášení textem„ Zapůjčitel tento ručitelský závazek ručitele přijímá“. Nepochopena byla argumentace, že by se mělo mezi žalobkyní a a1. žalovanou jednat o spotřebitelskou smlouvu s tím, že se mezi žalobkyní a 2. žalovaným jedná zásadně o vztah nepodnikatelský, kterému nemůže být poskytnuta ochrana poskytovaná spotřebiteli. Rovněž jako lichou označila žalobkyně námitku nedůslednosti žalobkyně při uzavírání smlouvy zjistit si, zda je 1. žalovaná způsobilá úvěr splatit. Vyšla ze zásady, že smlouvy mají být dodržovány a skutečnost, že 2. žalovaný přistoupil k zajištění závazku, nemůže být přičítáno k tíži žalobkyně. Smluvní pokuta byla shledána planou, odpovídající míře rizika neseného žalobkyní přenechání úvěru. Zmíněn byl motivační účinek smluvní pokuty vést dlužníka k včasnému a řádnému splacení úvěru.

7. V reakci na to doplnil 2. žalovaný svá tvrzení. Zopakoval, že smlouva má povahu reálného kontraktu a je naplněna až faktickým plněním vydlužiteli. Z toho vyplývá, že ručitelský závazek může vzniknout teprve okamžikem naplnění smlouvy. Za další je nutné, aby věřitel konkrétního ručitele přijímá, neboť se jedná o dvoustranný právní vztah. Z toho pramení námitka nedostatku ručitelského oprávnění. Rozvedena byla teze k povaze smlouvy o zápůjčce považované 2. žalovaným za spotřebitelskou smlouvu s vazbou na § 419 o. z. Žalobkyně jako fyzická osoba nepodnikatel poskytla zápůjčku 1. žalované, aniž by se to týkalo podnikatelské činnosti, a z čehož plyne, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. V návaznosti na to tak ručení sdílí shodný právní režim. Vytkl žalobkyni, že si v takovém případě nezjistila, zda je 1. žalovaná schopna závazek splnit, když následně 1. žalovaná vstoupila do likvidace. Jednání žalobkyně bylo v tomto kontextu označeno za hrubě nedbalé. Smlouva byla ve vazbě na ust. § 588 o. z. označena za zcela zjevně nemravnou s odkazem na obsah smlouvy a ujednání, že smluvní pokutou není dotčeno právo na náhradu škody.

8. Při jednání 2. žalovaný dodal nad rámec shora popsané procesní obrany, že se jednalo o vnucený závazek, není patrno, kdo byl zhotovitelem smlouvy. Smlouva byla stran 2. žalovaného označena za predátorský projev jednání. Zmíněny byly obchodní zvyklosti mezi stranami. Smlouva nad to neobsahovala ujednání, že je přijímána svobodně a vážně. K výzvě soudu, aby byly tyto námitky rozvedeny, zejména vysvětleno, o jaké obchodní zvyklosti se mělo mezi stranami jednat, na podkladě čeho měla žalobkyně jako první smluvní terminologii použít a konečně, v čem spatřuje 2. žalovaný kolizní ujednání o smluvní pokutě, bylo uvedeno, že výhrada obchodní zvyklosti necílila na vztah mezi účastníky, jednalo o námitku obecného charakteru, nicméně by se to mělo týkat i 2. žalovaného a zjištění, že vůči němu nejsou splatné závazky, ani vedena soudní nebo jiná řízení.

9. Předně se soud zabýval z pohledu chronologie tím, zda závazek 2. žalovaného spadá do sanace dluhů vyvolané insolvenčním řízením. Z veřejného rejstříku vyplývá, že 2. žalovaný v postavení dlužníka (úpadce) čelil insolvenčnímu řízení vedenému Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], [anonymizováno] [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], byl zjištěn úpadek 2. žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Navazujícím usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Pakliže byla smlouva o zápůjčce uzavřena 14. 1. 2021, jedná se o závazek, který přesahuje z hlediska časového oddlužení 2. žalovaného a jím přijatý ručitelský závazek.

10. Dokazování bylo provedeno smlouvou o zápůjčce ze dne 14. 1. 2021, zprávou banky, výpisem z účtu, výpisem obratů, příkazem k úhradě, výpisem z obchodního rejstříku, sdělením ze dne 16. 3. 2021 a předžalobními výzvami ze dne 11. 3. 2021 a 25. 3. 2021.

11. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 14. 1. 2021 je prokázáno, že byla uzavřena mezi žalobkyní v postavení zapůjčitele, 1. žalovanou v postavení vydlužitele a 2. žalovaným v postavení ručitele. V bodě I. se žalobkyně zavázala do jednoho dne od uzavření smlouvy poskytnout 1. žalované 1.000.000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Prvá žalovaná se zavázala prostředky vrátit spolu s úrokem 50.000 Kč do 14. 2. 2021 na označený účet zapůjčitele. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,2% denně z částky 1.000.000 Kč s tím, že není dotčena povinnost k náhradě škody. V následujícím odstavci je text podtržen a obsahuje závazek ručitele uspokojit zapůjčitele pro případ, že vydlužitel nevrátí zápůjčku ani v dodatečné 14 denní lhůtě, ačkoli byl k plnění zapůjčitelem vyzván. Přijímá se závazek ručitele uspokojit zapůjčitele v rozsahu, v jakém vydlužitel zápůjčku nevrátí. Poslední věta uvedeného odstavce zní:“ Zapůjčitel tento ručitelský závazek ručitele přijímá“. V bodě II. je prohlašováno, že si účastníci právního jednání smlouvu přečetly, je uzavírána po vzájemném projednání podle pravé, svobodné vůle, určitě, svobodně a vážně, nikoli v tísni a za rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti. V druhém odstavci tohoto bodu smlouvy 1. žalovaná prohlašuje, že prostředky použije jako zkušený podnikatel/obchodník pro podnikatelské účely. Oba žalovaní na to prohlásili, že shledávají smluvní podmínky jako mravné, označily riziko za přijatelné a vyloučily, že by byly přítomny lichevní nebo predátorské podmínky. Smlouva obsahuje ověřené podpisy zapůjčitele, jednatele 1. žalované [jméno] [příjmení] a 2. žalovaného.

12. Výpisem z obchodního rejstříku je prokazováno, že 1. žalovaný je jakožto obchodní korporace zastupován jednatelem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], který jedná za společnost samostatně.

13. Prokazuje zadání jednorázového příkazu k úhradě ze dne 15. 1. 2021 a zpráva [právnická osoba], že na číslo účtu [bankovní účet] byla připsána částka 1.000.000 Kč T9m je prokázáno, že se 1. žalované dostalo zápůjčky faktickým plněním k platebnímu místu, jak si jej účastníci smlouvou sjednali.

14. Prokazují výzvy k placení ze dne 11. 3. 2021 určené 1. žalované a ze dne 25. 3. 2021 určené 2. žalovanému, obě podané cestou doporučených zásilek, že oba žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu, úroku a smluvní pokuty. Lze konstatovat, že mezi výzvou 1. žalované a 2. žalovanému uplynula lhůta 14 dní.

15. Písemností 1. žalované určené žalobkyni ze dne 16. 3. 2022 vyplývá, že reaguje na výzvu žalobkyně s příslibem splnění dluhu.

16. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění bylo lze uzavřít, že mezi žalobkyní jakožto zapůjčitelem, 1. žalovanou jakožto vydlužitelem a 2. žalovaným jakožto ručitelem byla dne 14. 1. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala do 1 dne poskytnou do platebního místa – na účet číslo [bankovní účet] částku 1.000.000 Kč. Prokazuje příkaz k úhradě a zpráva banky, že této povinnosti dostála dne 15. 1. 2021. Druhý žalovaný se pro případ marného uplynutí doby 14 dní od výzvy k placení určené 1. žalované při jejím prodlení zavázal splnit závazek v rozsahu dluhu. Současně byl sjednán na dobu poskytnutí prostředků, tj. do 14. 2. 2021 úrok 50.000 Kč a utvrzení dluhu smluvní pokutou 0,2 % denně z dlužné jistiny počínaje prodlením do zaplacení. Podpisy všech účastníků, 1. žalované zastoupené jednatelem s oprávněním výlučně společnost zastupovat, jsou na listině ověřeny.

17. Nebylo sporováno tvrzení, že žalobkyni nebylo doposud z právního důvodu smlouvy o zápůjčce poskytnuto žádné plnění. Povaha tvrzení, že 1. žalovanou ani 2. žalovaným nebylo poskytnuto plnění co do dlužné jistiny a poplatku, ke kterému se smlouvou o půjčce zavázali, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového tvrzení vyloučeno, aby je mohlo být prokazováno a jedině žalovaní, pokud by byl procesně bdělí a vyvinuli patřičnou procesní aktivitu, mohli by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď zcela nebo zčásti plnili nebo nastaly jiné právem aprobované skutečnosti, pro které nároku jak ve svém titulu (právním důvodu) tak případně co do uplatněné výše neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaní plnění v rozsahu, jak uvádí žalobkyně, neposkytli. Dále je prokázáno výzvami žalobkyně, že při prodlení 1. žalované přistoupila k adresaci výzvy a po uplynutí 14 dní, jak to bylo smlouvou dohodnuto, když nebyla uspokojena, vyzvala rovněž 2. žalovaného k uhrazení dluhu z právního důvodu ručení. Prokazuje písemnost vyhotovená 1. žalovanou a určená žalobkyni, že se výzva dostala do dispozice 1. žalované, k tomu přistupuje také doručenka. Obdobně doručenka od zásilky určené 2. žalovanému prokazuje vstup výzvy k plnění do dispoziční sféry 2. žalovaného.

18. Nebyly připuštěny návrhy na doplnění dokazování. Prvá žalovaná navrhovala provést výslech 2. žalovaného k opatření více informací k závazku při nečinnosti 1. žalované. Takový důkaz byl shledán nepřípadným, neboť 2. žalovaný se po stránce skutkové opakovaně obšírně vyjádřil a jeho výslech by vedl pouze k opakování procení obrany v rámci skutkového rámce. Jeho výslech je pak obsoletním, pakliže by si jeho prostřednictvím likvidátor 1. žalované opatřoval podklady k procení obraně 1. žalované. K tomu výslech účastníka řízení sloužit nemůže, zvláště, bylo-li by jej možno provést jen s jeho souhlasem.

19. Druhý žalovaný navrhoval doplnit dokazování také o výslech žalobkyně, jednatele 1. žalované a 2. žalovaného k osvětlení okolností, za nichž byla smlouva uzavírána. Výslechem žalobkyně mělo být prokázáno, zda žalobkyně smlouvě porozuměla. K obdobnému měl sloužit výslech jednatele 1. žalované, k důvodům uzavření smlouvy, k zjištění, kdo se na smlouvě podílel a zda jí žalobkyně porozuměla. Výslechem 2. žalovaného měla být prokazována pochybnost, zda si smlouvu přečetl a zda byl schopný ji rozumem pochopit.

20. Veškeré důkazní návrhy 2. žalovaného byly shledány nadbytečnými, resp. by jejich provedení nebylo přiléhavé esenciálním skutečnostem, které jsou v řízení zásadní a které jsou shrnuty v odstavci 16. Okolnosti uzavření smlouvy jsou patrny ze smlouvy, konkrétně ověřovacích doložek České pošty, s. p. Značí, že smlouva byla uzavřena 14. 1. 2021, kdy byly na poště v [obec a číslo] ověřeny vlastnoruční podpisy účastníků realizované po ověření jejich totožnosti. Text smlouvy je natolik stručný a explicitně podaný, že nevznikly pochybnosti jejího výkladu a ostatně ani žádný z účastníků takové námitky v řízení neuplatnil. Žádný z účastníků není omezen ve svéprávnosti, ani v tomto směru nebylo ničeho namítáno, proto by výslech jednatele 1. žalované byl nadbytečný, pokud by nevznikly pochybnosti o způsobilosti některého z účastníků právně jednat a zavazovat se. Otázka, kdo se na smlouvě podílel je z pohledu jejího uzavření zcela zbytná, neboť účastníci smlouvy jsou jasně definování, smlouvu podepsali a dokonce prohlásili, že představuje jejich vážnou a svobodně projevenou vůli a nad to 1. žalovaná výslovně prohlásila, že prostředky využije v rámci své podnikatelské činnosti a je schopna dodržet povinnosti, které ze smlouvy vznikly.

21. V případě výhrady, zda si 2. žalovaný smlouvu přečetl lze opět odkázat na její stručný text a přítomnost účastníků na poštovní pobočce, kdy poměry v místě zajisté vylučují, aby byl některý z účastníků terčem výhrůžek nebo jiných forem nepřípustného jednání, které by potlačovaly zřejmý projev vůle reprezentovaný podpisem před pracovníkem České pošty s. p. Nad to soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011 se závěrem, že předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil. Druhý žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by byly rozporné s textem smlouvy a jeho výslech nemůže sloužit k tomu, aby se snad takové skutečnosti vyjevily. Výslech může sloužit jedině jako prostředek k prokázání zcela jasných tvrzení, nikoli k hledání možných pochybností.

22. Námitky skutkové povahy přednesl 2. žalovaný. Týkaly se 1) nedostatku reálného naplnění smlouvy a 2) nedostatku prohlášení ve smlouvě, že je uzavírána svobodně a vážně. Obě námitky byly dokazováním vyvráceny. Prvá tím, že je příkazem k bezhotovostnímu převodu a zprávou banky, kde je vedeno platební místo stanovené vydlužitelem spolehlivě prokázáno, že dne 15. 1. 2022 přijal částku 1.000.000 Kč a tím zapůjčitel splnil svůj závazek a naplnil reálnou povahu obligace. Druhá tím, že smlouva obsahuje předmětné prohlášení včetně prohlášení 1. žalované (vide ante), nicméně je třeba zdůraznit, že jde spíše o zjevnou nadbytečnost, neboť svobodná a vážná vůle je stav faktický (byť vyvolává právní účinek) a osoba jednající v potlačení smluvní vůle nemůže platně takové okolnosti při uzavření smlouvy platně stvrdit svým podpisem.

23. Právní hodnocení posuzované věci je založeno na hodnocení právního důvodu zápůjčky a ručení. Aplikována byla ust. § 2390 a násl. o. z., § 2018 a násl. o. z. a na utvrzení dluhu smluvní pokutou § 2048 a násl. o. z.

24. Právní jednání v podobě smlouvy o zápůjčce je hodnoceno jako platné obsahující esenciality tohoto smluvního typu. Žalobkyně v postavení zapůjčitele se zavázala přenechat 1. žalované v postavení vydlužitele peněžní prostředky oproti povinnosti je vrátit do sjednané lhůty včetně odměny – dohodnutého úroku. Jak opakovaně zdůrazňoval 2. žalovaný, jedná se o smluvní typ reálný, kdy závazek nevzniká samou smlouvou, ale teprve jejím naplněním, kdy je druhově určená věc vydlužiteli přenechána. S poukazem na shora uváděné skutkové závěry došlo k realizaci smlouvy připsáním prostředků v rámci vymezeného platebního místa a tím také ke vzniku povinnosti 1. žalované k jejich včasnému vrácení do doby dohodnuté splatnosti. V tom 1. žalovaná závazek porušila, když žalobkyni navzdory výzvě ani částečně neuspokojila.

25. Zajištění závazku ručením je obsaženo přímo ve smlouvě. Druhý žalovaný se zavázal k zaplacení toho, co by 1. žalovaná neuhradila s vazbou na výzvu po marném uplynutí doby poskytnuté k plnění 1. žalované. Obsah smlouvy je jednoznačný, pokud je v podtržené části bodu I. ručitelský závazek zcela pregnantně vyjádřen a koresponduje tomu akceptace ze strany zapůjčitele jakožto závěrečná věta tohoto zvýrazněného textu. Druhý žalovaný tak zajistil platně závazek 1. žalované pro případ, že sama žalobkyni neuspokojí.

26. Dluh byl utvrzen smluvní pokutou, která je sjednána platně, neboť je vázána na porušení zákonné (§ 2052 o. z.) nebo smluvní povinnosti (včasné nesplacení půjčky a úroku), je vyjádřena dostatečně určitě a není relevantní, zda žalobkyni nesplnění závazku vznikla či nevznikla škoda. Ostatně bylo výslovně ujednáno, že případnou škodu nelze krýt smluvní pokutou. Ačkoli tím bylo vyloučeno ust. § 2050 o. z., náhrada škody nebyla předmětem řízení. Z pohledu § 2048 o. z. bylo utvrzení dluhu dohodnuto platně a ručitel se svým prohlášením zavázal k uspokojení zapůjčitele jak co do jistiny, tak i úroku a případné smluvní pokuty.

27. Námitky 1. žalované byly koncentrovány do obrany spočívající v nedostatku součinnosti, které se mělo dostat zástupci (likvidátorovi). Z pohledu uplatněného nároku se jedná o záležitost výlučně v interní sféře 1. žalované bez jakéhokoli vlivu na existenci závazku a povinnost jej splnit. Prvá žalovaná tím, že není nápomocna nynějšímu zástupci v rámci její likvidace, nemůže svou nečinností jakkoli ovlivnit povinnost k plnění.

28. K jednotlivým námitkám 2. žalovaného je nutno uvést, že nebyly shledány důvodnými, způsobilými odklidit právní důvod plnění případně výši plnění ponížit.

29. Jak je uzavřeno výše, vznikl 1. žalované platný závazek naplnění reálným naplněním poukázáním finančních prostředků v celé výši podle uzavřené smlouvy, tudíž tímto okamžikem došlo k naplnění ručitelského závazku a k zajištění pohledávky žalobkyně.

30. Soud se neztotožňuje s hodnocením 2. žalovaného, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou došlo k uzavření spotřebitelské smlouvy, neboť odkazované ust. § 1810 o. z. cílí právě na zcela opačný vztah, kdy smlouvu uzavírá podnikatel se spotřebitelem, nikoli naopak. Druhý žalovaný se nemůže dovolat jakýchkoli ujednání podle § 1813 o. z. ani ujednání podle zvláštního právního předpisu, konkrétně hodnocení úvěruschopnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně není vymezena jako podnikatel a 1. žalovaná již ze svého právního vymezení není spotřebitelem, jelikož není člověk (§ 419 o. z.) a ochrana je právním předpisem zajišťována slabší straně smlouvy – člověku, spotřebiteli – který uzavírá smlouvu se stranou silnější. Posuzovaná smlouva takový vztah nezakládá a 1. žalovaná se spotřebitelského statutu nemůže dovolat. Dlužno dodat, že by bylo absurdním, aby fyzická osoba nepodnikatel lustrovala majetkové poměry právnické osoby, jejímž předmětem je podnikání a dosažení profitu. Žalobkyně neměla žádnou zákonnou ani smluvní povinnost šetřit majetkové poměry 1. žalované, tím píše, že sama 1. žalovaná ve smlouvě ubezpečila svým prohlášením 1. žalovanou, že je kredibilní. O schopnosti dostát závazkům svědčí, že došlo k likvidaci 1. žalované, tedy je předpokládán po vyrovnání závazků likvidační zůstatek.

31. Sluší se dodat, že bylo-li klamavě uvedeno, že je 1. žalovaná schopna žalobkyni uspokojit a současně 2. žalovaný, který se nacházel v insolvenci, bylo mu schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty [datum] a vzal na sebe ručení přinejmenším ve výši 1.050.000 Kč dne 14. 1. 2021, potom by nebylo nepřípadným uvažovat dokonce o trestněprávním přesahu právních jednání obou žalovaných. Přenášet povinnost posuzovat majetkové poměry dlužníků na fyzickou osobu nepodnikatele je zcela nemravné a 2. žalovaný se tím pouze dovolává své vlastní nepoctivosti (§ 8 o. z.). Tím je vyloučeno, aby mohlo dojít k aplikaci ust. § 588 o. z. Jestliže bylo v možnostech 2. žalovaného vzít na sebe závazek k placení 1.050.000 Kč přibližně 6 měsíců po rozhodnutí o řešení úpadku, měl poctivě informovat insolvenční soud případně insolvenčního správce o změně svých majetkových poměrů, aby mu nehrozilo zrušení oddlužení nebo zamítnutí návrhu na osvobození od placení dluhů při skončení insolvence. Zmiňuje-li 2. žalovaný, že se žalobkyně chovala hrubě nedbale při uzavírání smlouvy, nezjistila si, zda pro 2. žalovanému nejsou vedena soudní nebo jiná řízení nebo snad, že nemá nesplacené dřívější závazky, a neprověřila tak schopnost 1. žalované a 2. žalovaného plnit, je taková argumentace zcela nedůvodná, ba naopak oba žalovaní si měli být vědomi, jaký závazek uzavírají, resp. jaký je zajišťován.

32. Výhrada, že by právní jednání 1. žalované a 2. žalovaného bylo vadné pro nedostatky svobody vůle, je vyvrácena skutkovými zjištěními k okolnostem uzavření smlouvy a současně tím, že se žádný z žalovaných neplatnosti ani nedovolal, jak vyplývá z § 586 odst a 587 odst. 1 o. z. K nedostatku takového právního jednání soud ex officio nepřihlíží.

33. Konečně instituty nemravnosti smluvní pokuty a možnosti její moderace (§ 2051 o. z.) nebo limitace (§ 588 o. z.) je vždy nutno posuzovat ad hoc. Ustanovení § 2051 o. z. je ustanovením zvláštním k § 580 o. z. a dovoluje soudu i bez iniciace dlužníkem smluvní pokutu moderovat. Sazba 0,2 % z dlužné jistiny denně k období od 15. 2. 2021 do 22. 12. 2021 vyjádřená částkou 622.000 Kč nebyla shledána způsobilou ponížení nebo dokonce podrobena účinkům absolutní neplatnosti. Vycházet je třeba z výše poskytované zápůjčky, povahy účastníků, rizikovosti zajištěného závazku a míře zajištění (k tomu vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, 33 Cdo 131/2012) a závěru, že„ Úvaha, zda konkrétní smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit.“ Nejvyšší soud se opakovaně vyslovil i k výši smluvní pokuty, když v některých případech neshledal nepřiměřenou ani sazbu 0,5 % denně z dlužné částky.

34. Promítnuto na posuzovaný právní případ, žalobkyně jako fyzická osoba nepodnikatel uzavřela smlouvu s obchodní korporací, která jí utvrdila svým prohlášením o schopnosti závazek splatit a zajištění bylo provedeno fyzickou osobou nacházející se v insolvenci, když oddlužení bylo povoleno splácením a zpeněžením majetkové podstaty. Druhému žalovanému, pokud si počínal poctivě, zůstaly pouze zákonem nedotčené prostředky, postižena byla jeho majetková podstata, proto je zarážející, že na sebe vzal ručitelský závazek v takové nepřiměřené výši. Smluvní pokuta je za situace, kdy 1. žalovaná ex post prohlašuje, že vstoupila do likvidace a 2. žalovaný se nacházel v insolvenci, je zcela adekvátní míře utvrzení závazku a nebyly shledány žádné věcné důvody k jejímu ponížení nebo dokonce k úplnému zamítnutí tohoto nároku pro korelaci s hypotézou ust. § 588 o. z.

35. Výrokem I. je žaloba shledána důvodnou v celém rozsahu a žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 1.672.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.050.000 Kč ode dne následujícího po splatnosti (§ 1970 o. z., nař. vl. č. 351/2013 Sb.) s tím, že plnění jednoho z žalovaných vede k zániku povinnosti plnit u druhého z žalovaných. Lhůta k plnění je vzhledem k výši ukládané povinnosti stanovena podle § 160 o. s. ř. jako třicetidenní.

36. Žalobkyně zaznamenala v rámci řízení plný procesní úspěch, přiznává se jí tudíž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, když byla naplněna také podmínka hypotézy ust. § 142a odst. 1 o. s. ř tím, že žalované byla adresována řádná předžalobní výzva a žalobkyni se ostatně nedostalo uspokojení ani po zahájení řízení (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

37. Celkem se ukládá žalovaným, opět z pohledu jejich hmotněprávního postavení, nahradit žalobkyni na nákladech řízení celkem částku 92.658,46 Kč.

38. Z ní připadá na 5 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření ve věci samé k vyjádření 2. žalovaného, účast při jednání dne 1. 9. 2022) podle § 7 bod vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) částka 74.100 Kč, 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 a. t. částka 1.500 Kč, cestovné k jednání částka 677,24 Kč (ujetá vzdálenost 100 km, normovaná spotřeba vozidla 4,4 l /100 km, palivo nafta motorová), náhradu promeškaného času za 3 půlhodiny částka 300 Kč a na soudní poplatek částka Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 o. s. ř., když ve věci jsou vzhledem k výši ukládané povinnosti přítomny podmínky pro prodloužení základní pariční lhůty na 30 dní. Platební místo k náhradě nákladů řízení vymezuje se podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

39. Výrokem III. je rozhodováno o povinnosti k zaplacení soudního poplatku z žaloby, který činí podle položky 1 sazebníku (příloha č. 1 zák. č. 541/1991 Sb.) 81.100 Kč. Žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena usnesením ze dne 7. 4. 2002, č. j. 1015 12/2021-61, proto se povinnost k jeho zaplacení připisuje oběma žalovaným společně a nerozdílně podle § 2 odst. 3, odst. 8 a položky 1 sazebníku citovaného zákona. Také v tomto případě je lhůta vzhledem k výši soudního poplatku stanovena jako třicetidenní.

Poučení