105 C 25/2019 - 196

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobce] b) [Anonymizováno]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Anonymizováno] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Anonymizováno] 2. [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení 149 663 Kč s příslušenstvím a 16 629,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v celém jejím rozsahu zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 63 690 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno].

III. Žalobci jsou povinni zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 156,49 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou v jejím konečném znění se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla 1. a 2. žalovanému uložena povinnost zaplatit 1. žalobci částku 146 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a pro případ, že bude žaloba vůči 1. žalobci zamítnuta tak aby 1. žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 1. a 2. žalobci společně a nerozdílně částku 146 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení. Žalobci tvrdili, že 2. žalobkyně je vlastníkem osobního automobilu tovární značky [jméno FO]-[jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (dále jen „vozidlo“), který byl dne 19. 9. 2017 předán 1. žalobci do autoservisu k provedení opravy. Dne 20. 9. 2017 se do autoservisu dostavil 1. žalovaný, aby zde vyzvedl automobil. První žalovaný se dostal do konfliktu s 1. žalobcem, po slovní hádce jej fyzicky napadl a následně vnikl do vozidla, kopal a opakovaně udeřil teleskopickým obuškem do vozidla, údery do displeje vozidla comand došlo k jeho zničení. Poškozené vozidlo bylo opraveno a cena opravy činila 166 292 Kč, kterou uhradil 1. žalobce, neboť k poškození vozidla v důsledku jednání 1. žalovaného došlo v době, kdy toto vozidlo bylo přijato do autoservisu k běžné opravě. První žalobce byl v době vzniku škodné události pojištěn u 2. žalované, a to pojistnou smlouvou č. 8603117763. První žalobce učinil dne 18. 5. 2018 oznámení o škodné události, která je evidována pod č. 4183034765, kterou však pojišťovna uzavřela bez výplaty. S tím však 1. žalobce nesouhlasil, neboť má nárok na pojistné plnění, protože pojištění se vztahuje i na vandalismus. V tomto případě činí spoluúčast 1. žalobce 10 % na vzniklé škodě (z částky 166 292 Kč tj. 16 629,20 Kč). Následně 1. žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že tvrdil, že u vozidla převzatého k opravě dne 19. 9. 2017 bylo potřeba provést pravidelný servis, tj. výměnu motorového oleje, filtrů a diagnostiku. Po provedené opravě dne 20. 9. 2017 1. žalobce vykonal s vozidlem servisní jízdu, po cestě se zastavil u sebe doma a ten den plánoval vozidlo zase přistavit do servisu k dokončení servisních prací. Servisní práce na vozidla vykonával [jméno FO].

2. První žalovaný se žalobou nesouhlasil. Především kategoricky popřel, že by jeho jednáním došlo k poškození vozidla. Tvrzení 1. žalobce, že 1. žalovaný měl kopat a udeřit teleskopickým obuškem do tohoto automobilu, se nezakládá na pravdě a 1. žalobce tuto rozhodnou skutečnost neprokázal. Navíc jeho jednání je třeba posuzovat jako nutnou obranu proti osobě se střelnou zbraní, kdy na toto nestandardní chování 1. žalobce reagoval též svým nestandardním chováním. Přitom odkázal na ustanovení občanského zákoníku, podle něhož ten, kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. Dále namítl nedostatek věcné aktivní legitimace na straně 1. žalobce, protože není vlastníkem vozidla, netvrdil žádné jednoznačné skutečnosti, že jemu vznikla škoda, ani takové skutečnosti neprokázal. Vznesl pochybnosti o tom, že vozidlo bylo předáno do autoservisu. Pokud se týká 2. žalobkyně vznesl námitku promlčení jejího práva.

3. Ani 2. žalovaná se žalobu nesouhlasila. První žalobce opírá svůj nárok na pojistné plnění vůči 2. žalované o pojistnou smlouvu č. 8603117763, která se vztahovala na objekt čp. 501 a čp.

504. Ke škodě však mělo dojít na účelové komunikaci, která je ve vlastnictví obce [adresa], na kteréžto místo se pojištění nevztahuje. Dále namítala, že pro toto pojištění platí mimo jiné Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14. Podle Článku 2. odst. 4, písm. c) těchto zvláštních podmínek pojistitel nehradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen. Vlastníkem poškozeného vozidla je 2. žalobkyně, vlastníkem autoservisu, ve kterém bylo vozidlo opravováno, je 1. žalobce, který je jediným společníkem a současně i jednatelem 2. žalobkyně, a zároveň jde o tutéž osobu, která je pojištěna dle výše uvedené pojistné smlouvy. Tedy v tomto případě pojištěný 1. žalobce má poskytnout plnění vzniklé dle tvrzené pojistné události 2. žalobkyni, se kterou je majetkově propojen. Na tuto tvrzenou pojistnou událost proto dopadá shora uvedená výluka. Dále je zřejmé, že se o žádnou pojistnou událost nejedná. Pojistné plnění za poškozené vozidlo 1. žalobce uplatnil z pojištění cizích věcí převzatých. Muselo by proto být prokázáno, že vozidlo bylo převzato k opravě do servisu. První žalobce však do servisu přijel na základě výzvy zaměstnance servisu a ze žádného z doložených dokumentů nevyplývá, že by vozidlo bylo předáno do servisu za účelem provedení nějaké práce na vozidle. Předložená faktura č. 20180517 údajně vystavená dne 29. 9. 2017, která má prokazovat provedené práce, byla s největší pravděpodobností vystavena až poté, co 2. žalovaná požadovala po 1. žalobci předložení dokladu prokazujícího provedení opravy a poukázala na datum uvedený na faktuře vlevo dole s textem: „Fakturu převzal a s předmětem fakturace co do výše a obsahu souhlasí dne 12.06.2018.“ Také nebylo prokázáno, že na vozidle byla jednáním 1. žalovaného způsobena škoda, ani její výše. Z policejní fotodokumentace není patrné mechanické poškození ovladačů a u předložených ovladačů nebylo možné ověřit, že pocházely z údajně poškozeného vozidla. Druhá žalobkyně pak není vůči 2. žalované v žádném právním vztahu. Konečně se připojila k námitce promlčení práva 2. žalobkyně vznesené 1. žalovaným.

4. Při jednání soudu konaném dne 27. 1. 2025 (čl. 174 spisu) samosoudce vyzval 1. žalobce, aby doplnil skutková tvrzení. Nato 1. žalobce uvedl, že majitelkou vozidla v době převzetí do servisu a jeho poškození byla 2. žalobkyně. Vozidlo servisovali jak 1. žalobce, tak 2. žalobkyně. K otázce, jaká škoda vznikla 1. žalobci jako podnikající fyzické osobě, odpověděl, že teď neví, na koho byla uzavřena pojistná smlouva, škodu žaluje jako fyzická osoba podnikající, protože by tam byl nesoulad mezi vlastnictvím vozidla a uzavřenou pojistnou smlouvou. Neví, proč škodu žaluje a jak moc velká škoda mu vznikla jako fyzické osobě podnikající. Také neví, proč na policii neřekl, že byl na zkušební jízdě, skutečně řekl, že byl doma. Na zkušební jízdě byl a stavil se doma. Dne 20. 7. 2017 bylo vozidlo v servisu, kam bylo dáno den předtím. Ten den (tj. 20. 7. 2017) byl v servisu přítomen, přijel jiným vozidlem „třeba Mercedesem S, černé barvy, které už stejně nemáme, protože bylo prodáno“. Viděli ho všichni zaměstnanci, třeba p. [jméno FO], vedoucí servisu. Vozidlo si vzal na zkušební jízdu a jako majitel autoservisu to nemusí nikomu říkat. Vozidlo mu předal ke zkušební jízdě buď technik p. [jméno FO], nebo některý z mechaniků. Sepisují se protokoly o tom, že bylo vozidlo předáno k opravě. Zda byl sepsán protokol i o předání ohledně tohoto vozidla teď neví. Servis byl proveden. Neví, proč je v předávacím protokolu uveden datum předání a opravení vozidla 22. 7. 2017. Vysvětluje si to tak, že vozidlo bylo servisováno, byly provedeny servisní úkony, vozidlo se vrátilo zpátky, ale nebyl uzavřen servisní protokol, protože došlo k jeho poškození následným incidentem. Vozidlo pak bylo kompletováno, „doklápěno“ a předáno ke kontrole. K poškození vozidla došlo tak, že 1. žalovaný vlezl do auta, sedl si u řidiče čelem k volantu a nějakým způsobem poškodil interiér auta. Sám přiběhl s 10 vteřinovým zpožděním, sedl si za něj na zadní sedadlo a snažil se ho dostat ven. Omotal mu pás kolem krku. První žalovaný se tam různě točil a svým tělem poškozoval interiér auta. Pak se otočil, klečel na sedačce, čelem k němu a nohama kopal do přístrojové desky. Šlapal tam a mlátil kolem sebe, byly ulámané všechny páčky, jsou tam asi tři. Byly poškozené plasty u dveří, ulomeny ovladače elektroniky, poškozený comand, nešlo autorádio a byly poškozené ozdobné lišty. Měl v ruce teleskopický obušek, začal s ním šermovat, ale neví, jestli s ním mlátil v autě. K incidentu došlo přímo v areálu servisu, vozidlo stálo na rozhraní na pozemku autoservisu, kde stojí ostatní vozy. Neví, jestli to nebylo na obecním pozemku, mají dohodu o užívání.

5. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť 1. žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s trvalým pobytem tamtéž. Příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodování této věci vyplývá z článku 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V souladu s článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), je rozhodným právem právo České republiky.

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: - z fotokopie velkého technického průkazu, že vlastníkem osobního automobilu tovární značky [jméno FO]-[jméno FO] [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] byla od 1. 11. 2011 společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], (od 19. 9. 2018 změna názvu [jméno FO] [Anonymizováno]), - z údajů z neveřejné části živnostenského rejstříku, že 1. žalovaný je podnikající fyzickou osobou sídlem [Adresa žalobce], IČO [IČO], - z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [adresa] oddíl C, vložka 41565, že jediným společníkem společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], IČO [IČO žalobce], od 14. 3. 2018 vystupující pod obchodní firmou [jméno FO] [Anonymizováno], byl a je 1. žalobce [Jméno žalobce], - z pojistné smlouvy č. 8603117763 pro pojištění podnikatelských rizik TREND 14 uzavřené dne 15. 12. 2014 mezi 1. žalobcem a 2. žalovanou, že pro pojištění sjednané touto smlouvou platí též Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14 (článek 1 odst. 3.), že předmětem pojistné smlouvy bylo kromě jiného pojištění převzatých automobilů pro případ vandalismu, přičemž místo pojištění bylo uvedeno jako místo č. [hodnota] [Anonymizováno], [adresa] (článek 2) a jako místo [hodnota], [adresa] (článek 2) a že pojistník potvrdil, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené v článku 1 odst. 3 smlouvy, seznámil se s nimi a je si vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy, upravují rozsah pojištění, jeho omezení, a to včetně výluk, a pojistník je jimi vázán jako pojistnou smlouvou, - ze Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu (P-600/14), že pojistitel neuhradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen (Článek 2 Výluky z pojištění odstavec 4 písmeno c/), - ze servisního protokolu číslo zakázky 943, že podle v něm obsažených údajů mělo být vozidlo přijato k provedení „servisu B“ dne 19. 9. 2017 a opraveno a předáno dne 22. 9. 2017, - z faktury č. 20180517, že dodavatel [jméno FO] [jméno FO] [Jméno žalobce] vyfakturoval odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba], částku 16 570 Kč za opravu vozidla, přičemž faktura byla vystavena dne 29. 9. 2017 a byla splatná v hotovosti dne 29. 9. 2017; v levém dolním rohu pak obsahuje následující údaj „Fakturu převzal a s předmětem fakturace co do výše a obsahu souhlasí dne 12.06.2018“, - z katastrální mapy + ortofoto a náhledem do katastru nemovitostí, že komunikace vedoucí k a podél autoservisu 1. žalobce č. parc. 1894/24 a č. parc. 1894/1 je ve vlastnictví obce [adresa], - z faktury č. [hodnota] vystavené dne 8. 10. 2017, že dodavatel [jméno FO] [jméno FO] [Jméno žalobce] vyfakturoval odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba], částku 166 292 Kč za opravu vozidla spočívající v opravě ovládání oken, bloku spínačů klimatronic, comand, sedáku, spínače řízení, přepínači světel, provedení diagnostiky a za práci; v levém dolní rohu pak obsahuje následující údaj „Fakturu převzal a s předmětem fakturace co do výše a obsahu souhlasí dne 8. 11. 2017“, - z oznámení škodní události ze dne 18. 5. 2018, že 1. žalobce oznámil 2. žalované vznik škody vzniklé dne 20. 9. 2017 vandalismem v místě [adresa] spočívající v opravě vozidla v ceně 137 431 Kč bez DPH, - ze zprávy 2. žalované o vyřízení škodní události č. 4183034765, že škodnou událost uzavřela bez výplaty pojistného plnění, s odůvodněném, že v době vzniku škody nebylo vozidlo v servisu, ale u 1. žalobce doma, který s ním následně přijel do servisu, tedy vozidlo nebylo v době škody v servisu jako převzaté vozidlo za účelem objednaných servisních úkonů a servis nemohl s vozidlem nakládat. Poškozené vozidlo tak nebylo v době vzniku škody pojištěno pojistnou smlouvou jako vozidlo převzaté do opravy, - z výsledné zprávy z šetření [právnická osoba], že z policejní fotodokumentace není patrné mechanické poškození ovladačů, které byly předloženy při prohlídce, že na základě prohlídky nelze provést ověření, zda předložené díly pocházejí z poškozeného vozidla, předložený ovladač oken neodpovídá dílu údajně nově namontovanému do vozidla, blok snímačů klimatronic a potah sedáku nebyly předloženy vůbec.

7. Soud provedl též důkaz obsahem policejního spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje [adresa], Územního odboru [adresa] sp.zn. [Anonymizováno], z něhož zjistil následující skutečnosti: - z protokolu o výslechu zadrženého [jméno FO] (1. žalovaného), že zůstal na parkovišti před firmou, kam přijel bílý [jméno FO], který řídil nějaký muž (míněn 1. žalobce), a zastavil přímo u nich. K průběhu incidentu kromě jiného uvedl, že do vozidla nastoupil dveřmi u řidiče, které se snažil uzamknout, což se mu nepovedlo, protože se muž s ním o dveře tahal. Seděl na místě řidiče, muž vstoupil do vozidla levými zadními dveřmi, chytil 1. žalovaného za krk a začal ho škrtit. Tomu se podařilo vysmýknout a vystoupit z vozidla. Opakovaně tvrdil, že ve vozidle nic neničil, do žádné jeho části nekopal, neměl na nic takového čas, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [Jméno žalobce] (1. žalobcem), že dne 20. 9. 2017 kolem 14. hodiny byl doma ve svém trvalém bydlišti v Bílém Kameni. Na základě telefonátu vedoucího servisu [adresa] přijel svým vozidlem [jméno FO] (vozidlo), které zaparkoval na příjezdu k autoservisu. Poté popsal, jak došlo ke konfliktu s 1. žalovaným a jeho průběh, kdy kromě jiného uvedl, že 1. žalovaný se s obuškem v ruce rozeběhl k vozidlu a chtěl (naznačil) zasadit ránu do kapoty a okna. Pak vnikl do vozidla na sedadlo řidiče a 1. žalobce vzal za dveře u řidiče, ale ty nešly otevřít, protože je na druhé straně držel. Otevřel si proto levé zadní dveře a snažil se 1. žalovaného zpacifikovat tak, že ho zezadu držel za obušek, ale on s ním pořád směrem dozadu mlátil. Chtěl mu obušek vytrhnout, pak se nějak otevřely dveře u řidiče a 1. žalovaný se dostal z vozidla ven. Ve vozidle došlo k poškození dekorativních lišt a elektronických ovladačů, a to tím, že 1. žalovaný nohou šlapal na palubovku do ovládacích prvků. Vozidlo bylo opravováno v servisu, jehož je majitelem, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že 1. žalobce přijel kolem 14:35 hodin a svoje vozidlo [jméno FO] zaparkoval před výlohou prodejny. K incidentu kromě jiného uvedla, že muž (1. žalovaný) se rozeběhl směrem k vozidlu, otevřel dveře, sedl si na místo řidiče a zavřel dveře. První žalobce se snažil dveře otevřít, ale to nešlo, proto otevřel zadní dveře za řidičem, sednul si na místo za řidičem a začali na sebe něco křičet. Do vozidla nebylo dobře vidět, protože má černá skla. Co se dělo ve vozidle nedokáže popsat. Pak se otevřely dveře u spolujezdce a muž chtěl z vozidla vystoupit, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že dne 20. 9. 2017 kolem 14:35 hodin si všiml, že do autoservisu přijel jeho majitel (1. žalobce) svým vozidlem [jméno FO], které zaparkoval před výlohou firmy směrem k hlavní silnici. K incidentu kromě jiného uvedl, že muž (1. žalovaný) si ve vozidle sedl na místo řidiče a zavřel dveře. První žalobce chtěl otevřít dveře u řidiče, ale to nešlo. Proto otevřel zadní dveře za řidičem a sedl si na místo. Ve vozidle se o něčem dohadovali a došlo k nějakému fyzickému kontaktu. Jak to přesně ve vozidle probíhalo neví, protože vozidlo má černá skla a nebylo do něho vidět. Pokusil se otevřít levé přední dveře, ale to se mu nepovedlo. Poté muž z vozidla vystoupil, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [adresa], že bylo zavoláno majiteli autoservisu 1. žalobci, který sdělil, že vzniklý problém přijede na místo vyšetřit. Jeden ze zaměstnanců mu sdělil, že 1. žalobce dorazil. K průběhu incidentu ve vozidle ničeho neuvedl, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že 1. žalobce přijel bílým vozidlem [jméno FO] a zastavil těsně pod prodejnou. K incidentu kromě jiného uvedl, že 1. žalovaný vlezl do vozidla na místo řidiče a zamkl dveře. První žalobce šel za ním, nemohl otevřít přední dveře, tak si vlezl dozadu. Vozidlo má zatmavená skla, ale je tam vidět. Viděl, jak 1. žalobce zezadu drží 1. žalovaného kolem sedadla a pasu a takto se tam nějakou dobu drželi. Neviděl, že by 1. žalovaný něco na vozidle poškodil, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že ve 14:30 hodin přijelo po jediné příjezdové cestě k autoservisu bílé vozidlo [jméno FO]. K incidentu kromě jiného uvedla, že 1. žalovaný utekl do vozidla a držel dveře, aby se na něho muž s revolverem (1. žalobce) nemohl dostat. První žalobce si sedl na sedadlo za něho a potyčka pokračovala po dobu cca 5 minut uvnitř vozidla, když zadní dveře zůstaly otevřené, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že asi ve 14:30 hodin přijelo od Štoků po jediné příjezdové cestě vozidlo [jméno FO]. K incidentu kromě jiného uvedla, že 1. žalovaný utekl do vozidla a držel dveře řidiče, aby se na něho muž s revolverem (1. žalobce) nemohl dostat. Ten si sedl za něho a potyčka pokračovala cca 5 minut uvnitř vozidla. Zadní dveře zůstaly otevřené a jimi viděli její průběh, - z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], že muž (1. žalovaný) otevřel levé přední dveře vozidla a usedl za volant. Za ním přišel 1. žalobce a protože nemohl otevřít levé přední dveře, otevřel levé zadní dveře a usedl na zadní sedadlo. Přišel blíže k vozidlu a trochu z úhlu viděl do vozidla čelním sklem, jak 1. žalovaný úmyslně kope nohou do palubní desky. Nato ho 1. žalobce uchopil a snažil se ho přidržet a vytrhnout mu obušek. Nějakou dobu se přetahovali, až 1. žalovaný z vodidla vystoupil. Morcinek stál ve vzdálenosti cca 20 metrů od vozidla, ale všiml si, že 1. žalovaný uvnitř vozidla kolem sebe kope a myslí si, že to bylo úmyslně. Uvnitř kopal ještě před tím, než za ním do vozidla vlezl 1. žalobce, který se ho snažil zpacifikovat tak, že ho chytl zezadu za krk, přitom 1.žalovaný ještě mlátil obuškem do palubovky. Viděl to přes čelní sklo, - z protokolu o ohledání místa činu ze dne 20. 9. 2017, že pokud se týká vozidla, ohledáním bylo zjištěno poškození levých zadních dveří tak, že je na horní části dveří odtrhnuté gumové těsnění v délce 20 cm. Na zadním sedadle za řidičem leží plast ve tvaru „U“ o šířce 1 cm a délce 8 cm. Po zasunutí klíčku do zapalování je nefunkční část palubní desky tak, že se nerozsvítí středový panel, kde se nachází ovládání vozu a navigace. Vozidlo není jiným způsobem viditelně poškozeno, jak z části vnitřní, tak z části venkovní.

8. Z videozáznamu pořízeného telefonním přístrojem [jméno FO], který je nahrán na CD nosiči založeného v policejním spisu, bylo zjištěno, že zachycuje průběh konfliktu mezi 1. žalobcem a 1. žalovaným, a to kromě jiného, pokud se týká vozidla, v závorce uvedených časech, jak 1. žalovaný odchází směrem k bílému Mercedesu (01:07), otevírá přední levé dveře a nastupuje na místo řidiče (01:12); 1. žalobce bere za kliku levých předních dveří, ale nedaří se mu je otevřít (01:15), následně otevírá levé zadní dveře a nastupuje na zadní sedadlo za sedadlem řidiče (01:16); ve vozidle je patrný pohyb, ale co přesně se děje není přes tmavá boční skla vidět (od 01:27); je vidět při zpomaleném záběru bílá sportovní bota 1. žalovaného, jak se pohybuje v předním prostoru vozidla, ale není patrné, že by po něčem šlapala nebo do něčeho kopala (01:29 - 01:34); videozáznam pokračuje záběrem do vozidla přes přední sklo, které se leskne, je vidět horní část palubní desky a část volantu, co se děje uvnitř vozidla není vidět (01:35 - 01:36); jeden z přihlížejících mužů otevírá levé přední dveře (02:00); je vidět 1. žalovaný jak se naklání dozadu přes sedadlo řidiče (02:05), levou nohou klečí na sedadle řidiče (02:06), pravou nohou se opře o vnitřní stranu levých předních dveří (02:07), za stále probíhajícího konfliktu s 1. žalobcem pak pozadu vystupuje z vozidla a přetahuje se s 1. žalobcem o obušek (02:10), opře se levou nohou o sedadlo řidiče a podaří se mu vytrhnout obušek z ruky 1. žalobce (02:16), po vystoupení z vozidla drží oběma rukama levé zadní dveře (02:19) a nakonec prudce zavře levé přední dveře (02:24), čímž konflikt ve vozidle končí; na levých zadních dveřích je následně vidět visící část černého pravděpodobně těsnění (například 04:17); 1. žalobce nastupuje do vozidla (05:27) a odjíždí (05:40). Z pořízeného videozáznamu je také zřejmé, že vozidlo po celou tuto dobu stálo na příjezdové cestě k autoservisu v prostoru před budovou, na níž byl vidět nápis „PRODEJ A SERVIS VOZŮ MERCEDES“.

9. Soud neprovedl důkaz výslechem 1. žalobce a 1. žalovaného, neboť skutkový stav byl prokázán jinými výše uvedenými důkazy, lze důvodně předpokládat, oba budou vypovídat podle své verze událostí, navíc oba bezprostředně po vzniklé události vypovídali na policii. Soud neprovedl důkaz ani výslechy svědků [jméno FO] [adresa], neboť oba též podali vysvětlení policii bezprostředně po vzniklé události, které lze tak považovat za autentické a věrohodné a nyní by již mohly být jejich výpovědi zkresleny časovým odstupem, navíc žalobci soudu ani nesdělili k prokázání jakých konkrétních tvrzení by měli být oba svědci vyslechnuti, a pokud by měla být svědkyně [jméno FO] vyslechnuta k průběhu incidentu, pak nemohla vidět více, než zachytila na svůj mobilní telefon, kterým incident bezprostředně natáčela. Vzhledem ke skutkovému zjištění a právnímu posouzení věci pak nebylo třeba provést navržené důkazy znaleckým posudkem, rozhodnutím o přestupku, usnesením slovenské policie či vyšetřovacím pokusem.

10. Na základě provedených důkazů tedy soud po skutkové stránce zjistil níže uvedené skutečnosti.

11. Vlastníkem vozidla byla ke dni 20. 9. 2017 společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], (nyní vystupující pod obchodní firmou [jméno FO] cars & servis, s.r.o., tj. 2. žalobkyně), jejímž jediným společníkem byl a je 1. žalobce [Jméno žalobce], který je zároveň jako podnikající fyzická osoba majitelem autoservisu [jméno FO] sídlem [adresa].

12. Mezi 1. žalobcem a 2. žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo kromě jiného pojištění převzatých automobilů pro případ vandalismu, přičemž místo pojištění bylo uvedeno č.p. 504, [adresa] (místo č. [hodnota]) a č.p. 501, [adresa] (místo č. [hodnota]). Nedílnou součástí této pojistné smlouvy byly i Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu (P-600/14), podle nichž pojistitel neuhradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen (Článek 2 Výluky z pojištění odstavec 4 písmeno c/).

13. Dne 20. 9. 2017 došlo mezi 1. žalobcem a 1. žalovaným ke konfliktu, během něhož 1. žalovaný nastoupil do vozidla na místo řidiče a 1. žalobce vzápětí nastoupil zadními dveřmi za něj na zadní sedadlo spolujezdce a oba za sebou zavřeli dveře. Žádným z provedených důkazů nebylo bezpečně prokázáno, co přesně se odehrálo uvnitř vozidla, tedy nebylo prokázáno ani tvrzení 1. žalobce, že 1. žalovaný (úmyslně) kopal a opakovaně udeřil teleskopickým obuškem do přístrojové desky vozidla, či jiného interiéru vozidla, a že právě v důsledku tohoto jeho jednání došlo k jeho poškození. Kdyby 1. žalovaný měl úmyslně kopat a opakovaně udeřit teleskopickým obuškem do některých částí interiéru vozidla, musely by být policií při ohledání vozidla zjištěny stopy takového násilného jednání (stopy kopání a úderů), které však zjištěny nebyly. Tvrzení [jméno FO] uvedeného v úředním záznamu o podání vysvětlení, soud neuvěřil za situace, kdy sám uvedl, že byl od vozidla vzdálený cca 20 metrů, přičemž další osoby, které se v té době pohybovaly v bezprostřední blízkosti vozidla, nic takového neviděly, a ani z videozáznamu pořízeného z bezprostřední blízkosti, a to i přes čelní sklo, nebylo popsané jednání patrné. Navíc z videozáznamu je zřejmé, že vozidlo mělo tmavá boční skla, přes která nebylo do vnitřku vozidla vidět, a co konkrétně se uvnitř vozidla děje nebylo vidět přes čelní sklo ani z bezprostřední blízkosti, natož pak ze vzdálenosti cca 20 metrů. Během celého incidentu vozidlo stálo před autoservisem na veřejné komunikaci ve vlastnictví obce [adresa].

14. Pokud se týká vztahu mezi v průběhu řízení přistoupivší 2. žalobkyní na straně jedné a 1. žalovaným a 2. žalovanou na straně druhé, oba žalovaní vznesli námitku promlčení práva a 2. žalovaná navíc namítala, že není s 2. žalobkyní v žádném právním vztahu.

15. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

16. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 32 Odo 1387/2004 (toto a další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na www.nsoud.cz) běh promlčecí doby o právu účastníka, který přistoupil do řízení na straně žalobce, se staví dnem, kdy byl soudu doručen souhlas tohoto účastníka se vstupem do řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR uvedeném v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2874/2007 dnem, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy se právo stalo nárokem (actio nata), přičemž není rozhodné, z jakého důvodu (subjektivného či objektivního). Actio nata nastává ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním; tato splatnost může být určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu. Pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku dluhu (nikoliv tedy až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu).

22. Ke škodě mělo dojít dne 20. 9. 2017 a téhož dne se jediný společník 2. žalobkyně [Jméno žalobce], který byl přímým účastníkem této události, dozvěděl o osobě 1. žalovaného, která by byla povinna k její náhradě. O výši škody se 2. žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 8. 11. 2017 z faktury. Následujícím dnem, tedy dnem 9. 11. 2017 počala 2. žalobkyni běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dnem 9. 11. 2020. Druhá žalobkyně udělila souhlas se svým vstupem do řízení až při jednání před soudem konaném dne 13. 2. 2023, tedy po marném uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Právo 2. žalobkyně je tak vůči 1. žalovanému promlčeno.

23. Druhá žalovaná není s 2. žalobkyní v žádném právním vztahu, 2. žalobkyně tak není vůči 2. žalované věcně aktivně legitimována. Snad jen nad rámec toho budiž řečeno, že i v případě neexistence nedostatku věcné aktivní legitimace 2. žalobkyně, by bylo též její právo promlčeno (§ 626, § 635 odst. 2 o. z.).

24. Pokud se týká vztahu mezi 1. žalobcem na straně jedné a 1. žalovaným na straně druhé.

25. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

26. Bylo tedy na 1. žalobci, aby tvrdil rozhodné skutečnosti o tom, že jemu jako podnikající fyzické osobě a zároveň majiteli autoservisu [jméno FO] vznikla v příčinné souvislosti s jednáním 1. žalovaného škoda, tj. újma v majetkové sféře, když dle údajů ve velkém technickém průkazu byla vlastníkem vozidla společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], posléze vystupující pod obchodní firmou [jméno FO] [Anonymizováno]., a aby tato svá tvrzení prokázal. Nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, tedy neunesením břemene tvrzení a břemene důkazního pak má pro něho ten následek, že nemůže být ve věci úspěšný. Ačkoli byl 1. žalovaný soudem v tomto směru poučen při jednání konaném dne 27. 1. 2025 dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., svoji povinnost tvrzení ani povinnost důkazní nesplnil. Na výzvu soudu odpovídal značně neurčitě, když doslova uvedl, že: „teď neví, na koho byla uzavřena pojistná smlouva, škodu žaluje jako fyzická osoba podnikající, protože by tam byl nesoulad mezi vlastnictvím vozidla a uzavřenou pojistnou smlouvou. Všechny kupní smlouvy na vozidlo byly uzavřeny na fyzickou osobu podnikající a pak se převádělo na právnickou osobu. Neví, proč škodu žaluje a jak moc velká škoda vznikla jako osobě podnikající.“ Čili jinými slovy 1. žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, že mu vznikla škoda a že ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti s jednáním 1. žalovaného. Ostatně fakturou č. 20170454 bylo prokázáno, že 1. žalobce vyfakturoval 2. žalobkyni částku 166 292 Kč za opravu vozidla, tedy že případně vzniklou újmu nenesl ze svého, a žádným důkazem nebylo prokázáno, a to ani ohledáním vozidla policií, že by 1. žalovaný kopal do přístrojové desky, šlapal a mlátil kolem sebe, čímž mělo dojít k ulámání ovladačů elektroniky, poškození součásti comand, autorádia a ozdobných lišt. Nicméně, i kdyby k tomu snad došlo, pak poškozenou je 2. žalobkyně jako vlastník vozidla.

27. Pokud se týká vztahu mezi 1. žalobcem na straně jedné a 2. žalovanou na straně druhé.

28. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

29. Podle § 2774 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

30. Není sporu o tom, že mezi 1. žalobcem a 2. žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva pro pojištění podnikatelských rizik, podle níž se pojištění kromě jiného vztahovalo i na případ vandalismu na do servisu převzatých automobilů, přičemž pojištění se vztahovalo na areál autoservisu ve [adresa] a č.p.

501. K údajné škodě na vozidle však došlo mimo sjednané místo pojištění, a to na pozemku ve vlastnictví obce [adresa]. Soud také neuvěřil tvrzení 1. žalobce, že vozidlo byl přijato do servisu a že s ním byl v rozhodný den na zkušební jízdě. Toto začal tvrdit až v průběhu řízení, přičemž v podaném vysvětlení na policii uvedl, že byl doma, o žádné zkušební jízdě se nezmínil a o zkušební jízdě ani o jeho předcházející přítomnosti v autoservisu a následném odjezdu na zkušební jízdu se nezmínila ani žádná z dalších osob podávajících vysvětlení. Nevěrohodnost tohoto tvrzení podporuje dále i jeho odpověď na otázku soudu, jakým způsobem se tedy před tím do servisu dostal, když vozidlo bylo údajně v servisu, doslova uvedl: „přijel jsem jiným vozidlem, třeba Mercedesem S, černé barvy, které už stejně nemáme, protože bylo prodáno.“ Soud také nepřehlédl, že v doplnění žaloby (čl. 96) 1. žalobce tvrdil, že: „po provedené opravě dne 20. 9. 2017 žalobce s vozidlem vykonal servisní jízdu…“, ale v servisním protokolu č. 943 je uvedeno datum zhotovení až dne 22. 9. 2017, výsledek: opraveno, předáno. Soud také neponechal bez povšimnutí nesrovnalosti ve faktuře č. 20180517, která byla vystavena dne 29. 9. 2017 a byla téhož dne splatná, přičemž v jejím levém dolním rohu je uvedeno: „Fakturu převzal a s předmětem fakturace co do výše a obsahu souhlasí dne 12.06.2018“, tedy až o řadu měsíců později, než byla faktura vystavena a nastala její splatnost. V žalobě tvrdil, že vozidlo bylo dáno do servisu k provedení opravy, ale v doplnění žaloby následně tvrdil, že na vozidle bylo potřeba provést pravidelný servis. Všechny tyto dílčí nesrovnalosti pak ve svém souhrnu činí tvrzení 1. žalobce, že vozidlo bylo přijato do servisu a že s ním byl v rozhodný den na zkušební jízdě nevěrohodným. Konečně vzhledem k majetkovému propojení 1. žalobce jako podnikající fyzické osoby a majitele autoservisu [jméno FO], který byl a je zároveň jediným společníkem společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], nyní vystupující pod obchodní firmou [jméno FO] cars & servis, s.r.o., jako vlastníka vozidla, se na tento případ vztahuje výluka z pojištění dle článku 2 odstavec 4 písmeno c) Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu (P-600/14), které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, přičemž to, že nejsou 1. žalobcem podepsány, je nerozhodné.

31. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud neuznal žalobu důvodnou a podanou po právu, a proto ji v celém jejím rozsahu zamítl, když otázkou, zda 1. žalovaný jednal v nutné obraně či krajní nouzi tím pádem nebylo třeba se zabývat.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, kteří byli ve věci zcela úspěšní, protože se žalobě ubránili, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří u každého z nich náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

33. Prvnímu žalovanému byla přiznána z tarifní hodnoty 163 292,20 Kč odměna za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání vyjádření ve věci samé ze dne 31. 1. 2023 a účast u celkem 4 jednání před soudem, z nichž jednání konané dne 27. 1. 2025 přesáhlo 2 hodiny), po 7 660 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/), 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024, čl. II přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 dle advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024), náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 dle advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta na trase Brno – Havlíčkův Brod a zpět osobním automobilem tov. zn. Seat Leon při ujeté celkové vzdálenosti 210 km za jednu cestu a průměrné spotřebě 5,1 l BA 95/100 km k jednáním před soudem konaném dne 13. 2. 2023, přičemž podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. účinné od 1. 1. 2023 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena BA 95 41,20 Kč/l (§ 4 písm. a/), tj. 1 533 Kč (po zaokrouhlení), dne 21. 10. 2024, přičemž podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. účinné od 1. 1. 2024 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,60 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena BA 95 38,20 Kč/l (§ 4 písm. a/), tj. 1 585 Kč (po zaokrouhlení), dne 27. 1. 2025 a dne 21. 5. 2025, přičemž podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,80 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena BA 95 35,80 Kč/l (§ 4 písm. a/), tj. 2 x 1 601 Kč (po zaokrouhlení), celkem tedy 6 320 Kč. Soud však nepřiznal advokátu náhradu nákladů za vyjádření ze dne 7. 3. 2025, neboť obsahuje pouze shrnutí dosavadních tvrzení 1. žalovaného a do věci samé již nepřináší žádné další nové skutečnosti.

34. Také druhá žalovaná, byť se jedná o pojišťovnu, má právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, a to v souladu se závěrem uvedeném například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2020 sp. zn. 32 Cdo 2666/2018, podle něhož zatímco v případě státu bude účelné zastoupení advokátem výjimkou z pravidla, není v případě soukromého subjektu k takto restriktivnímu výkladu obecně důvod, a to ani tehdy, jde-li o pojišťovnu, která skutečně může odborným aparátem s právnickým vzděláním disponovat leda by šlo o případ zneužití práva na zastoupení advokátem v soudním řízení. Jelikož se v této věci o případ zneužití práva na zastoupení advokátem nejedná, byla 2. žalované přiznána z tarifní hodnoty 146 663 Kč odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání vyjádření ve věci samé, a účast u celkem 3 jednání před soudem, z nichž jednání konané dne 27. 1. 2025 přesáhlo 2 hodiny) po 6 980 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/), paušální náhrada hodových výdajů 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024, čl. II přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 dle advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024), náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 dle advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta na trase Brno – Havlíčkův Brod a zpět osobním automobilem tov. zn. Mercedes-Benz při ujeté celkové vzdálenosti 210 km za jednu cestu a průměrné spotřebě 5,4 l NM/100 km k jednáním před soudem konaným dne 21. 10. 2024, přičemž podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. účinné od 1. 1. 2024 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,60 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena NM 38,70 Kč/l (§ 4 písm. c/), tj. 1 615 Kč (po zaokrouhlení), dne 27. 1. 2025 a dne 21. 5. 2025, přičemž podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,80 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena NM 34,70 Kč/l (§ 4 písm. c/), tj. 2 x 1 612 Kč (po zaokrouhlení), celkem tedy 4 839 Kč. Advokátu byla dále přiznána 21 % DPH ve výši 10 787,49 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.).

35. Náklady řízení je třeba zaplatit advokátům (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.

Poučení