105 C 3/2025 - 75

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 81 389 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení 6 895 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 895 Kč ode dne 18.5.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 65,49 % ročně z částky 49 216,24 Kč od 18.5.2024 do 10.6.2024 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 46 524 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 54 117 Kč ve výši 14,75 % ročně od 18.05.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 49 216,24 Kč od 18.05.2024 do 10.06.2024, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 49 216,24 Kč od 11.06.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.05.2024 dosáhne částky 213 004,00 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 81 389 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 13.9.2023 po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází (SOLUS, NRKI, ISIR co do žalovaného i jeho zaměstnavatele, databáze neplatných dokladů) a z dalších zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, scoring, skutečnost, že žalovaný neměl předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, výpis z bankovního účtu žalovaného), uzavřeli prostředky komunikace na dálku ( prostřednictvím internetu, emailu, kdy byla ověřena totožnost žalovaného na základě poskytnutí základních informací a dokladů – 2 dokladů totožnosti a dokladem o existenci účtu vedeného na jméno žalovaného, následně došlo k odeslání SMS s potvrzením, že na email byly zaslány potřebné dokumenty, je odeslána platba 1 Kč s uvedením VS představujícím unikátní kód pro podpis dokumentů a po užitím tohoto kódu dojde k podpisu smlouvy) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne 14.9.2023 částku 50 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 85,49 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 4 214 Kč splatných ke 12. dni v měsíci počínaje 12.10.2023 spolu s pojistným za pojištění schopnosti splácet ve výši 516 Kč měsíčně. Žalovaný však nehradil stanové splátky řádně a včas, když uhradil toliko 22 030 Kč, ke dni 16.5.2024 tak došlo k automatickému zesplatnění (k tomuto dni byl žalovaný v prodlení 65 dnů se splátkou č. 6, a to i přes zaslání upomínky k úhradě). K tomuto dni přitom přirostly dosud nezaplacené úroky k jistině, celkem se tak jednalo o částku 58 216,91 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit ke dni zesplatnění. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 996 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek (499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení, přičemž byl v prodlení se splátkami č. 3,4, 6 a 7), nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč (200 Kč za prodlení se splátkou, přičemž byl v prodlení se splátkami č. 3,4, 6 a 7), na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1% denně z dlužné částky a na zaplacení příslušných úroků z prodlení. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Po zahájení jednání ve věci samé poté vzala žalobkyně žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I žalobu zpět.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Žalobkyně disponuje kopiemi OP žalovaného (kopie OP).

5. Podle základní informace o klientovi žalobkyně u žalovaného eviduje telefonní číslo, email a č. účtu [č. účtu] s datem podání žádosti 13.9.2023 a datem vyplacení 14.9.2023.

6. Z hodnocení klienta plyne, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dne 13.9.2023 vycházela z toho, že žalovaný potřebuje 150 000 Kč, bude mu poskytnuto 50 000 Kč na 48 měsíčních splátek s úrokovou sazbou 85,49%, z průměrného příjmu žalovaného 20 632 Kč ze zaměstnání na dobu neurčitou, přičemž má maturitu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, nehradí žádné jiné závazky a na bydlení vynaloží 4 023 Kč měsíčně.

7. Z výpisu z NRKI soud zjistil, že byl dotaz do této databáze učiněn 8.9.2023, přičemž z něj vyplynulo, že zde má žalovaný evidováno celkem 6 žádostí v částce 73 621 Kč s limitem 50 000 Kč a s žádným dluhem po splatnosti.

8. Dle výpisu ze SOLUS byl dotaz na osobu žalovaného učiněn 8.9.2023, nebyl zde přitom k jeho osobě evidován žádný příznak.

9. Podle výpisů plateb společnost [právnická osoba]. dne 7.8.2023, resp. 7.9.2023 zaslala na bankovní účet č. [č. účtu] částku 20 657 Kč, resp. 17 360 Kč.

10. Z prohlášení klienta má soud za prokázané, že dne 13.9.2023 žalobkyně sestavila prohlášení, které je na místě pro podpis žalovaného opatřeno kódem 4606970104, v němž je obsaženo prohlášení za žalovaného, že se seznámil se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, nemá žádné dluhy po splatnosti, není v úpadku, poskytl žalobkyni veškeré údaje popravdě a úplně a považuje sjednaný úrok za přiměřený.

11. Z předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a návrhu na uzavření smlouvy žalobkyně dne 13.9.2023 vygenerovala smlouvu č. [hodnota], která je na místě pro podpis žalovaného opatřena kódem [Anonymizováno], v nímž je ona označena jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient s tím, že se touto smlouvou žalobkyně zavázala poskytnout mu 50 000 Kč a žalovaný se jí za to zavázal danou částku vrátit formou 48 měsíčních splátek splatných k 12. dni v měsíci počínaje 12.10.2023 po 4 214 Kč s úrokem ve výši 85,419% ročně při RPSN 128,37 %, celkem se tedy zavázal jí zaplatit 177 504 Kč. Pro případ prodlení s hrazením jednotlivých splátek je zde poté obsaženo právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a právo na náhradu účelných nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku. Pro případ prodlení trvajícího 65 dní je zde poté obsaženo automatické zesplatnění úvěru s tím, že se k tomuto dni stává novou jistinou dosud neuhrazená jistina a k ní přirostlé dosud neuhrazení úroky. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny je zde poté obsaženo právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky.

12. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] a přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru plyne, že dne 13.9.2023 žalobkyně vygenerovala tyto dokumenty, které jsou na místě pro podpis žalovaného opatřeny kódem [Anonymizováno], v nichž je ona označena za poskytovatele úvěru a žalovaný jako její klient, kdy žalovaný tímto navrhuje žalobkyni uzavření dané smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku s podpisem smluvní dokumentace přes unikátní kód zaslaný prostřednictvím odpovědnostní SMS s tím, že daného dne podepsal rovněž přihlášku do skupinového pojištění.

13. Podle přihlášky do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry a informačního dokumentu žalobkyně dne 13.9.2023 sestavila přihlášku, která je na místě pro podpis žalovaného opatřena kódem [Anonymizováno], v níž je za žalovaného prohlášeno, že má zájem o sjednání pojištění v rámci balíčku B (pojištění smrti následkem nemoci a úrazu, invalidity 3. stupně, pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání) k úvěru č. [hodnota], a to v rámci smlouvy č. [č. účtu] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] s pojistným 516 Kč měsíčně.

14. Z podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru je smluvní dokumentace podepisována u žalobkyně 10místným náhodně vygenerovaným číselným kódem prostřednictvím odpovědní SM, kdy klient požádá o úvěr, je posouzena jeho úvěruschopnost, poté následuje platba ve výši 1 Kč s uvedením VS jako unikátního kódu a poté následuje odpovědnostní SMS s uvedením daného kódu ze strany klienta.

15. Dle důkazu o odeslání 1 Kč žalobkyně u žalovaného ve své interní databázi eviduje platbu ve prospěch účtu [č. účtu] ve výši 1 Kč dne 13.9.2023 pod VS [var. symbol].

16. Ze zaslané SMS (informace o vyplacení) plyne, že žalobkyně u žalovaného eviduje zaslání SMS na telefonní číslo [tel. číslo], v niž je uvedeno, že zaslali na bankovní účet 1 Kč, kdy má být zde uvedený VS použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž dojde k podpisu smluvní dokumentace.

17. Z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) soud zjistil, že žalobkyně ve své databázi eviduje dne 13.9.2023 doručení potvrzující SMS pro vyplacení úvěru s uvedením shora specifikovaného čísla VS.

18. Podle dokladu o vyplacení žalobkyně eviduje dne 14.9.2023 platbu ve výši 50 000 Kč ve prospěch účtu č. [Anonymizováno].

19. Z oznámení o schválení úvěru a příslušné dodejky zaslala žalobkyně dne 15.9.2023 oznámení o schválení úvěru dle smlouvy č. [hodnota].

20. Dle zprávy banky je bankovní účet č. [Anonymizováno] veden ve prospěch žalovaného, přičemž na něj byla dne 14.9.2023 připsána platba ve výši 50 000 Kč pod VS [var. symbol].

21. Podle výpisu z ARAD dosahovala podle databáze ČNB v září r. 2023 průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu s fixací úroků na 1 rok do 5 let 9,79 % ročně, průměrná výše RPSN poté činila 10,01 %.

22. Z karty klienta plyne, že na shora specifikovaný úvěr bylo uhrazeno 22 030 Kč.

23. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že dne 12.1.2024, dne 12.2.2024, dne 12.4.2024 a dne 13.5.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného výzvy k zaplacení dlužných splátek č. 3,4 resp. 3,4,5, resp. 6, 7, resp. 6, 7 a 8 s upozorněním na možnost automatického zesplatnění při prodlení trvajícím 65 dnů. Zároveň je zde obsažena výzva k úhradě účelně vynaložených nákladů 200, resp. 400, resp. 600, resp. 800 Kč a smluvní pokuty 499, resp. 998, resp. 1 497, resp. 1 996 Kč.

24. Dle oznámení žalobkyně dne 16.5.2024 na jméno žalovaného sestavila oznámení o automatickém zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy obsahující výzvu k úhradě dlužné částky 61 012 Kč.

25. Podle čestného prohlášení z čl. 72 manažer specializovaného útvaru [právnická osoba]. čestně prohlásil, že žalobkyni poskytují služby hybridní pošty.

26. Z předžalobní výzvy a příslušného podacího archu plyne, že dne 16.1.2025 zaslala žalobkyně v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

27. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

28. Žalobkyně u žalovaného eviduje telefonní číslo, email a č. účtu [č. účtu] s datem podání žádosti o úvěr 13.9.2023 a datem jeho vyplacení 14.9.2023.

29. Žalobkyně ve svých interních záznamech eviduje, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dne 13.9.2023 vycházela z toho, že žalovaný potřebuje 150 000 Kč, bude mu poskytnuto 50 000 Kč na 48 měsíčních splátek s úrokovou sazbou 85,49%, z průměrného příjmu žalovaného 20 632 Kč ze zaměstnání na dobu neurčitou, přičemž má maturitu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, nehradí žádné jiné závazky a na bydlení vynaloží 4 023 Kč měsíčně.

30. Dne 8.9.2023 byl učiněn dotaz do databáze NRKI, přičemž z něj vyplynulo, že zde má žalovaný evidováno celkem 6 žádostí v částce 73 621 Kč s limitem 50 000 Kč a s žádným dluhem po splatnosti. Téhož dne byl učiněn dotaz do databáze SOLUS, a nebyl zde k osobě žalovaného evidován žádný příznak.

31. Dne 7.8.2023, resp. 7.9.2023 zaslala společnost [právnická osoba]. na bankovní účet č. [č. účtu] částku 20 657 Kč, resp. 17 360 Kč.

32. Dne 13.9.2023 žalobkyně sestavila prohlášení, které je na místě pro podpis žalovaného opatřeno kódem 4606970104, v němž je obsaženo prohlášení za žalovaného, že se seznámil se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, nemá žádné dluhy po splatnosti, není v úpadku, poskytl žalobkyni veškeré údaje popravdě a úplně a považuje sjednaný úrok za přiměřený.

33. Dne 13.9.2023 žalobkyně vygenerovala smlouvu č. [hodnota], která je na místě pro podpis žalovaného opatřena kódem [Anonymizováno], v nímž je ona označena jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient s tím, že se touto smlouvou žalobkyně zavázala poskytnout mu 50 000 Kč a žalovaný se jí za to zavázal danou částku vrátit formou 48 měsíčních splátek splatných k 12. dni v měsíci počínaje 12.10.2023 po 4 214 Kč s úrokem ve výši 85,419% ročně při RPSN 128,37 %, celkem se tedy zavázal jí zaplatit 177 504 Kč. Pro případ prodlení s hrazením jednotlivých splátek je zde poté obsaženo právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a právo na náhradu účelných nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku. Pro případ prodlení trvajícího 65 dní je zde poté obsaženo automatické zesplatnění úvěru s tím, že se k tomuto dni stává novou jistinou dosud neuhrazená jistina a k ní přirostlé dosud neuhrazení úroky. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny je zde poté obsaženo právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. K tomuto dni dosahovala podle průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu s fixací úroků na 1 rok do 5 let 9,79 % ročně, průměrná výše RPSN poté činila 10,01 %.

34. Dne 13.9.2023 žalobkyně vygenerovala dodatek č. 1 a přílohu č. 1 ke shora uvedené smlouvě, které jsou na místě pro podpis žalovaného opatřeny kódem [Anonymizováno], v nichž je ona označena za poskytovatele úvěru a žalovaný jako její klient, kdy žalovaný tímto navrhuje žalobkyni uzavření dané smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku s podpisem smluvní dokumentace přes unikátní kód zaslaný prostřednictvím odpovědnostní SMS s tím, že daného dne podepsal rovněž přihlášku do skupinového pojištění.

35. Dne 13.9.2023 žalobkyně sestavila přihlášku do programu pojištění úvěru, která je na místě pro podpis žalovaného opatřena kódem [Anonymizováno], v níž je za žalovaného prohlášeno, že má zájem o sjednání pojištění v rámci balíčku B (pojištění smrti následkem nemoci a úrazu, invalidity 3. stupně, pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání) k úvěru č. [hodnota], a to v rámci smlouvy č. [č. účtu] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] s pojistným 516 Kč měsíčně.

36. Žalobkyně má svůj interní předpis označený jako podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, ve kterém je uvedeno, že je elektronická smluvní dokumentace podepisována u žalobkyně 10místným náhodně vygenerovaným číselným kódem prostřednictvím odpovědní SM, kdy klient požádá o úvěr, je posouzena jeho úvěruschopnost, poté následuje platba ve výši 1 Kč s uvedením VS jako unikátního kódu a poté následuje odpovědnostní SMS s uvedením daného kódu ze strany klienta.

37. Žalobkyně u žalovaného ve své interní databázi eviduje platbu ve prospěch účtu [č. účtu] ve výši 1 Kč dne 13.9.2023 pod VS [var. symbol].

38. Dále žalobkyně u žalovaného ve své interní databázi eviduje zaslání SMS na telefonní číslo [tel. číslo], v niž je uvedeno, že zaslali na bankovní účet 1 Kč, kdy má být zde uvedený VS použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž dojde k podpisu smluvní dokumentace.

39. Konečně žalobkyně ve své interní databázi eviduje dne 13.9.2023 doručení potvrzující SMS pro vyplacení úvěru s uvedením shora specifikovaného čísla VS.

40. Dne 15.9.2023 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o schválení úvěru dle smlouvy č. [hodnota].

41. Dne 14.9.2023 byla na bankovní účet č. [č. účtu], který je evidován na žalovaného, připsána platba ve výši 50 000 Kč pod VS [var. symbol].

42. Na shora specifikovaný úvěr bylo uhrazeno celkem 22 030 Kč.

43. Dne 12.1.2024, dne 12.2.2024, dne 12.4.2024 a dne 13.5.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného výzvy k zaplacení dlužných splátek č. 3,4 resp. 3,4,5, resp. 6, 7, resp. 6, 7 a 8 s upozorněním na možnost automatického zesplatnění při prodlení trvajícím 65 dnů. Zároveň je zde obsažena výzva k úhradě účelně vynaložených nákladů 200, resp. 400, resp. 600, resp. 800 Kč a smluvní pokuty 499, resp. 998, resp. 1 497, resp. 1 996 Kč.

44. Dne 16.5.2024 sestavila žalobkyně na jméno žalovaného oznámení o automatickém zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy obsahující výzvu k úhradě dlužné částky 61 012 Kč.

45. Manažer specializovaného útvaru [právnická osoba]. čestně prohlásil, že žalobkyni poskytují služby hybridní pošty.

46. Dne 16.1.2025 zaslala žalobkyně v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

47. Jak je uvedeno výše, vzala žalobkyně po zahájení jednání ve věci samé žalobu v rozsahu specifikovaném ve výroku I zpět (pro úplnost soud uvádí, že v daném zpětvzetí je uveden úrok z prodlení ve výši 15% ročně, v ostatních částech daného podání je však kalkulováno, stejně jako v žalobě, s úrokem ve výši 14,75% ročně, soud má tedy za to, že se jednalo toliko o chybu v psaní a počtech a nadále vycházel z výše 14,75% ročně).

48. Řízení se dle § 79 odst. 1 o.s.ř. zahajuje na návrh. Ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. uvádí, že žalobce může vzít tento návrh za řízení zcela nebo zčásti zpět. Soud v takovém případě v daném rozsahu řízení zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Dle odst. 3 téhož ustanovení soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 téhož ustanovení se však ustanovení odstavce 3 neuplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

49. Předmětné zpětvzetí bylo učiněno až po zahájení jednání, přičemž, žalovaný však ani na výzvu soudu neprojevil s tímto zpětvzetím nesouhlas, soud na základě tohoto zpětvzetí žaloby tedy řízení v dané rozsahu zastavil (výrok I).

50. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

51. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

52. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

53. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

54. Podle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

55. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

56. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

57. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

58. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

59. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

60. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

61. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

62. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

63. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

64. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

65. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

66. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

67. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

68. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

69. Dle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

70. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

71. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

72. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi ní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 13.9.2023, a to prostředky komunikace na dálku, emailem. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka přitom nebyla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena, resp. uvedené nebylo řádně doloženo, když žalobkyně tvrdila, že došlo k ověření jeho totožnosti prostřednictvím kopie dvou dokladů totožnosti a dokladem o existenci účtu vedeného na jméno žalovaného, předložila však soudu toliko kopii OP žalovaného. Nadto pak podle názoru soudu nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána – žalobkyně sice tvrdí, že byla smlouva podepsána žalovaným prostřednictvím unikátního kódu, kdy byl tento kód žalovanému sdělen přes VS platby ve výši 1 Kč, která byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet, a žalovaný jej následně užil k podpisu, uvedené však nebylo dle názoru soudu nikterak doloženo, když soudu žalobkyně předložila toliko své interní záznamy o provedení jednotlivých kroků. Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s předchůdkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

73. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem řádně uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla poskytovat žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází (SOLUS, NRKI, ISIR co do žalovaného i jeho zaměstnavatele, databáze neplatných dokladů) a z dalších zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, scoring, skutečnost, že žalovaný neměl předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, výpis z bankovního účtu žalovaného, uvedené však podle názoru soudu řádně neprokázala. Předložila soudu totiž co se týče tvrzených základních informací o žalovaném toliko svůj interní záznam, ze kterého není bez dalšího možné dovodit, že se jedná o údaje poskytnuté žalovaným. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rámci ostatních kroků, předložila toliko doklady o příjmech a výpisy ze SOLUS a NRKI, z uvedeného však nelze komplexně posoudit osobní a majetkové poměry žalovaného (zcela absentuje mimo jiné posouzení výdajů žalovaného, a to vše za situace, kdy žalovaný procházel databází NRKI s několika závazky). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

74. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

75. Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy by přitom soud dospěl i v případě jejího přezkumu co do souladnosti ujednání s dobrými mravy, resp. přiměřenosti úroků a poplatků. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

76. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

77. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu adhezní s úrokem ve výši 85,49 % ročně, při RPSN 128,37 %, tedy s úrokem a RPSN dle názoru soudu nepřiměřenými a odporujícími dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu/RPSN, která podstatně převyšují úrokovou míru/RPSN obvyklé v době jejího sjednání - dle ARAD se co do úroku jednalo o 9,79% ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a u RPSN o 10,01% (srovnej rozhodnutí sp. zn. 33 Icm 91/2010), přičemž se podle soudu jedná o smluvní ujednání neoddělitelná od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se pak jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru.

78. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit.

79. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy na bankovní účet žalovaného plnění ve výši 50 000 Kč, čímž se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), takže je žalovaný povinen toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž jí doposud vydal toliko 22 030 Kč, zbývá tak vydat 27 970 Kč. Soud proto ve výroku II žalovanému uložil povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, a to s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti (viz výše) bez příslušenství. Ve zbývajících rozsahu poté soud žalobu zamítl (výrok III).

80. Soud pak v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil žalovanému lhůtu k úhradě daného dané částky v základní pariční lhůtě umožnil, když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na jeho úhradu, i ke skutečnosti, že dané bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo již v r. 2023. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

81. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný ve věci převažující úspěch ve věci a měl by tedy právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok IV).

82. Pro úplnost poté soud k námitkám žalobkyně zejména co do postupu soudu v této věci vzneseným při jednání obecně uvádí, že není vázán rozhodnutími procesního charakteru, resp. soudce není vázán procesními postupy ve věci úkony konající VSÚ, naopak je jeho povinností věc posoudil dle zákona v souladu s jeho nejlepším vědomím a svědomím. Dále zde lze přisvědčit s ohledem na skutečnost, že zde bylo ze strany žalovaného plněno, že zde mezi stranami „nějaký závazek být musel“, když však tento závazek soud posoudil jako plnění z bezdůvodného obohacení (viz výše). Dále soud uvádí, že je pánem sporu, jeho postup je tak plně v jeho gesci, je tudíž na jeho uvážení, kdy bude účastníkům poskytnuto poučení dle § 118a o.s.ř., přičemž jeho poskytnutí u prvního jednání ve věci samé je plně v souladu s příslušnou judikaturou (srovnej: rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, 28 Cdo 3665/2009, 32 Cdo 3098/2016 či 32 Cdo 2528/2010 atd.). K otázce nařízení konkrétního času jednání v „nelidskou hodinu v 8 hodin ráno“ poté soud uvádí, že je jednak vázán pracovní dobou soudu jako veřejné instituce, která obecně začíná v 8 hodin ráno, jednak konkrétními jednacími dny přidělenými příslušnému senátu, přičemž zástupci žalobkyně ničeho nebránilo požádat z objektivních důvodů o odročení nařízeného jednání, příp. zajistit odpovídající substituci. Konečně k otázce, že je soudu známo, že žalobkyně zasílá své dokumenty prostřednictvím hybridní pošty, takže nelze získat objektivní důkaz o zaslání konkrétní zásilky, soud uvádí, že je jednak každá věc posuzována individuálně plně v souladu se zákonem, a jednak samotná skutečnost zaslání zásilky přes hybridní poštu dle názoru soudu nikterak nebrání zajištění dokladu o jejím odeslání, když tuto formu zasílání dokumentů užívají i veřejné instituce, včetně justice, tedy i zdejšího soudu, a tyto doklady jsou jim k dispozici. Nadto má žalobkyně, jako účastník řízení, kterého v dané otázce tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, zcela ve své gesci, jak tyto povinnosti splní, když je možné účastníkem tvrzenou skutečnost doložit vícero rozličnými důkazy.

Poučení