106 C 10/2021-101

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce], [příjmení] [anonymizováno] [země] zastoupený advokátem [anonymizováno]. [jméno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti 1. žalovaným: ; [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 6 426,67 EUR a 860 520,12 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 6 426,67 EUR a 860 520,12 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 91 718 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 28.4.2021 žalobu, kterou se vůči oběma žalovaným domáhal zaplacení částky ve výši 6 426,67 EUR s příslušenstvím a částky 860 520,12 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaní jsou vlastníky mimo jiné pozemku parc. [číslo] o výměře 970 m2, trvalý travní porost a pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, to vše v k. ú. [obec], zapsaném na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] [ulice]. Tvrdil, že se v roce 1995 seznámil se žalovanými na dovolené a navázal s nimi velmi úzké přátelské vztahy. V roce 2003 se objevily první myšlenky a návrhy žalovaných na společnou investici v [obec] na pozemcích žalovaných, přičemž v květnu 2004 bylo dohodnuto, že žalobce se žalovanými společně zainvestují do výstavby domu na pozemcích žalovaných v obci [obec], okres [okres], konkrétně pak na pozemku parc. [číslo] (nyní se jedná o pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je dotčená stavba [adresa], rodinný dům). V tu dobu však žalovaní sami nedisponovali dostatečným množstvím finančních prostředků na plánovanou stavbu a sami nebyli schopni dosáhnout na úvěrové produkty tehdy bankami nabízené. Žalobce měl zájem, se na výstavbě domu, který měl sloužit i jako penzion, podílet a rozhodl se proto, že žalovaným i z důvodu jejich naprosté důvěryhodnosti při plánované výstavbě finančně pomůže. Za tím účelem byly mezi žalobcem a žalovanými postupně uzavřeny dvě smlouvy o půjčce: Smlouva o půjčce ze dne 5.9.2004 – předmětem bylo zapůjčení částky 10 000 EUR s tím, že půjčka měla být bezúročná, pokud (i) bude realizována další společná investice do výstavby domu na parcele parc. [číslo] v k. ú. [obec] a (ii) tato další investice bude do 31. 12. 2005 zapsána do katastru nemovitostí. Pokud by však tyto podmínky nebyly splněny, byla by půjčka úročena 4 procenty ročně. (dále jen jako„ Smlouva 1“). Částka 10 000 EUR byla žalovaným předána v hotovosti. Uvedl, že podmínka (ii) ve Smlouvě 1 byla sjednána proto, že záměrem žalobce a žalovaných již od prvopočátku bylo, že žalobce na základě poskytnutých půjček získá v novém domě byt k bezplatnému a výlučnému užívání, k němuž eventuálně v budoucnu bude moci získat i vlastnické právo. V roce 2004 však zahraniční fyzické osoby nemohly v ČR nabývat nemovitosti a z tohoto důvodu tento úmysl žalobce a žalovaných nebyl v katastru nemovitostí zapsán. Žalobce dále poskytl žalovaným postupně další částky – dne 9. 5. 2005 částku ve výši 236 000 Kč a dne 26. 5. 2005 částku ve výši 239 500 Kč. Následně byla dne 13. 4. 2006 uzavřena druhá smlouva o půjčce, na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalovaným vedle již poskytnutých částek další sumu ve výši 524 500 Kč do 31.5.2006. Tato částka (524 500 Kč) byla žalovaným poskytnuta dne 14. 4. 2006. Předmětem této druhé smlouvy tak bylo zapůjčení částky v celkové výši 1 000 000 Kč (dále jen jako„ Smlouva 2“). Půjčka poskytnutá dle Smlouvy 2 byla stejně jako půjčka poskytnutá dle Smlouvy 1 určena na financování výstavby domu a měla být bezúročná (s výjimkou toho, pokud by roční míra inflace v ČR přesáhla 3%, pak měl být uhrazen úrok ve výši vypočtené jako roční míra inflace nad 3% minus 3%), pokud po dobu poskytnutí peněžních prostředků žalobci jako věřiteli bude poskytnut bezplatně byt v této nemovitosti k užívání, a to k předpokládanému datu od 1. 10. 2008. V případě, že by takové užívání bytu nebylo možné, pak bylo sjednáno, že půjčka musí být vrácena i před uplynutím doby splatnosti. Pokud by však došlo k tomu, že by smlouva byla mimořádně vypovězena, pak byla stanovena povinnost hradit už od počátku úroky z půjčky ve výši 4 procenta ročně. Zároveň bylo sjednáno, že takto vypočtené úroky se kapitalizují vždy k 31.12 Smlouvu 2 bylo možno poprvé ukončit řádnou písemnou výpovědí s výpovědní lhůtou 6 kalendářních měsíců ke dni 31. 12. 2025 (žalobce, jakož i žalovaní měli zájem na dlouhodobém trvání smluv). Půjčky poskytnuté žalobcem na základě Smlouvy 1 a Smlouvy 2 představovaly ca. 20% celkové investice žalovaných do výstavby domu. Od doby uzavření těchto smluv o půjčce a poskytnutí finančních prostředků žalovaným probíhala celá záležitost bez problémů. Žalovaní byli nově schopni započnout s výstavbou domu a dosáhnout také na hypoteční úvěr od banky, protože prokázali, že mají (díky půjčkám od žalobce) k dispozici požadovanou výši svých finančních prostředků. Stavba domu byla realizována v letech 2005 – 2009. Žalobce v průběhu výstavby několikrát poskytl žalovaným na základě osobní důvěry částky ve výši 1 000 – 10 000 Kč, které jim předal v hotovosti. Žalobce se navíc na stavbě domu podílel i vlastní osobní prací, a to v rozsahu ca. 20 týdnů, 70-80 hodin týdně. Po dostavbě domu v roce 2009 byl žalobci poskytnut k užívání byt specifikovaný v příloze ke Smlouvě 2. Žalobce byt, který mu byl dle dohody přenechán k bezplatnému užívání, stavebně dokončil a vybavil zařízením (nábytkem, kuchyní, spotřebiči aj.) zcela na své náklady. Plocha bytu přenechaného žalobci k užívání odpovídala ca. 10- 12% celkové plochy domu. Ohledně zbývající plochy do celkem 20% celkové plochy domu bylo mezi žalobcem a žalovanými dohodnuto, že tuto plochu mohou žalovaní volně pronajímat a z příjmů z tohoto pronájmu pokryjí náklady na užívání bytu žalobcem. Ve Smlouvě 2 bylo zároveň sjednáno, že žalobce je oprávněn získat k bytu odpovídajícímu ca. 20% celkové plochy domu (což odpovídalo ploše bytu přenechanému k bezplatnému užívání + jednomu dalšímu pokoji) a garážovému stání (specifikovanému v příloze ke Smlouvě 2) vlastnické právo a při ukončení Smlouvy 2 se může žalobce rozhodnout, zda bude požadovat vrácení půjčky nebo převod vlastnického práva k tomuto bytu. Pro vyloučení jakýchkoli pochybností žalobce dodává, že ve vzájemných vztazích se žalovanými - zejména smluvních figuroval zpočátku společně se svojí manželkou [jméno] [celé jméno žalobce], a to až do roku 2015. Až do července 2020 se žalobce a žalovaní ujednáními dle Smlouvy 1 a Smlouvy 2 řídili. Teprve dne 14. 7. 2020 byl žalobci při jeho pobytu v [obec] osobně doručen dokument nazvaný„ Výpověď smlouvy o půjčce na stavbu domu v [obec] na parcele [číslo] se lhůtou do 31. 12. 2020“ Žalobce byl žalovanými vyzván, aby uvedl bankovní spojení pro vrácení peněz a potvrdil převzetí výpovědi. Jelikož v případě výpovědi žalovaných ze dne 14. 7. 2021 podané ke dni 31. 12. 2020 nebyly dodrženy podmínky sjednané ve Smlouvě 2, žalobce takto podané výpovědi odporoval a jelikož žalovaní podmínky sjednané ve Smlouvě 2 dále nedodržovali, mimo jiné (i) žalobci nebylo umožněno byt dále užívat, (ii) žalobce nemohl užívat garážové stání a (iii) žalobci do bytu užívaného žalobcem opakovaně neoprávněně vstupovali. V této souvislosti proto žalobce při svém odjezdu dne 9. 8. 2020 vyměnil zámek, aby přístupu žalovaných do bytu zabránil a sdělil jim, kde se nachází obálka s klíčem pro případ nutné potřeby. Žalovaní si už následujícího dne z tohoto nového klíče obstarali duplikát klíče, jímž do bytu znovu neoprávněně vstupovali a obálku se snažili znovu řádně zapečetit, aby žalobce jejich jednání neodhalil. Žalobce následně smlouvy o půjčce dne 19. 8. 2020 sám vypověděl mimořádnou výpovědí. Tato výpověď byla žalovaným doručena dne 25. 8. 2020. Žalobce v této své výpovědi také požádal žalované o vrácení půjčených peněz, a to včetně příslušenství, na které vznikl nárok právě v důsledku kroků a chování žalovaných. Žalovaní následně dne 29. 9. 2020 převedli žalobci bezhotovostně částky ve výši 10 000 EUR a 1 000 000 Kč. Dle žalobce by shora popsané události bylo možno posoudit ze dvou hledisek. Pokud se jedná o faktické hledisko, žalobce pojal k žalovaným plnou důvěru a nejen proto jim následně půjčil nemalé finanční prostředky. Se sjednanými podmínkami žalovaní souhlasili, finanční pomoc žalobce jdoucí i nad rámec obou smluv o půjčce, jakož i jeho osobní výpomoc při výstavbě přijali a využili. Od roku 2009 pak řadu let umožnili žalobci užívat v nově vystavěné nemovitosti vymezený byt. Následně v červenci 2020 zcela neočekávaně žalovaní sdělili, že chtějí smlouvy o půjčkách vypovědět, do bytu opakovaně neoprávněně vstoupili, požadovali výměnu zámku bytu zpět na původní klíč a najednou trvali na vyklizení bytu žalobcem. Tím žalobce ztratil možnost se do bytu nenásilně dostat ke svým nejen osobním věcem a byt dále řádně a nerušeně užívat. Z právního hlediska žalovaní dle žalobce porušili podmínky sjednané ve Smlouvě 1 i ve Smlouvě 2 a žalobce tak byl oprávněn tyto smlouvy vypovědět mimořádnou výpovědí, resp. po žalovaných požadovat sjednané příslušenství – úroky. Žalobce touto žalobou uplatnil dva nároky, a to příslušenství ze Smlouvy 1 – 6 426,67 EUR, kdy se jedná o smluvní úrok ve výši čtyř procent ročně z částky 10 000 EUR za období od 5. 9. 2004 do 29. 9. 2020 (dle specifikace výpočtu v žalobě) a dále příslušenství ze Smlouvy 2 – 860 520,12 Kč, kdy se jedná se o smluvní úrok ve výši čtyř procent ročně, jakož i úrok převyšující roční úrokovou míru ve výši 3% (dle specifikace výpočtu v žalobě). Závěrem navrhl, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci částku ve výši 6 426,67 EUR a 860 520,12 Kč spolu s úrokem z prodlení (i) z částky 6 426,67 EUR ve výši 8,25% p.a. ode dne 1. 10. 2020 do zaplacení a (ii) z částky 860 520,12 Kč ve výši 8,25 % p.a. ode dne 1. 10. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaní vyslovili s podaným návrhem nesouhlas. Jejich argumentace vychází ze smyslu ujednání, které učinili. Dle vůle žalovaných došlo k tomu, že si jakožto dlužníci půjčili od žalobce částku 1 000 000 Kč a 10 000 EUR s tím, že na místo úroků bylo smluveno, že po dobu zapůjčení prostředků bude žalobce bezplatně užívat apartmán – nemovitost ve vlastnictví žalovaných. Žalobce užíval od září 2009 do současné doby předmětný apartmán bez toho, že by za jeho užívání cokoli platil včetně toho, že neplatil ani náklady na spotřebu energií ani náklady na úklid a provoz. Z tohoto důvodu pokládají žalovaní vzájemná práva a povinnosti za vyrovnaná, zapůjčené prostředky vrátili a žalobce rozhodně nebyl znevýhodněn tím, že peníze zapůjčil. Pokud jde o hodnocení předmětných smluv, zřejmě tyto smlouvy sepisoval žalobce a vycházel z německé praxe. Ustanovení jednotlivých dokumentů mají za zmatečná, když jednotlivé části nejsou vzájemně provázány, pokud se týká doby trvání smlouvy a výpovědi. Mají za to, že uvedené smluvní dokumenty, vzhledem ke své rozporuplnosti, je možno hodnotit jakožto smlouvu ujednanou na dobu neurčitou a takováto smlouva byla ze strany žalovaných řádným způsobem vypovězena. Doplnili, že pokud by bylo ze strany žalobce trváno na tom, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, i v tomto případě je třeba aplikovat § 2 000 o.z. mají však za to, že smlouva byla vypovězena jakožto smlouva uzavřená na dobu neurčitou řádně a včas. Žalobce rozhodně nebyl znevýhodněn, naopak dostalo se mu po dobu mnoha let plnění v tom smyslu, že bez jakékoliv úplaty mohl užívat nemovitosti žalovaných. Uvedli, že se se žalobcem seznámili v roce 1995 a navázali vzájemný přátelský vztah. Namítli, že se nikdy nejednalo o plánovanou společnou investici s žalobcem, protože investice na objekt RD byla řešena formou hypotečního úvěru, vlastních úspor a výdělků žalovaných a zástavou jiné nemovitosti ve vlastnictví žalovaných, kdy konkrétně se jednalo o investice včetně hypotéky v hodnotě 6 mil. Kč. Hodnota hypotečního úvěru činila cca 4,5 mil. Kč a byla jim schválena na základě výše jejich výdělků a zastavené nemovitosti, jíž jsou vlastníky. Dále z vlastních naspořených finančních zdrojů. Žalovaní ještě dlouho před půjčkou s žalobcem, v roce 2000, zakoupili z vlastních zdrojů parcelu pro budoucí nemovitost, na které poté zrealizovali na vlastní náklady také výstavbu inženýrských sítí, včetně zatrubnění potoka, přístupové cesty, atd. Žalovaní započali stavbu bez finanční pomoci žalobce, ten se do procesu zapojil až později s nabídkou přátelské bezúročné půjčky, za kterou požadoval využívání jedné bytové jednotky (2kk) pro soukromé účely s tím, že„ přátelská bezúročná půjčka“ může být splacena kdykoliv a bez udání důvodu. Dle tvrzení žalobce se nejednalo o smlouvy, ale o formalitu, která žalobce měla chránit v případě, že by se něco stalo žalovaným nebo nebyli schopni splácet hypoteční úvěr a nemovitost by tak měla propadnout bance (aby nepřišel o vložené peníze). Proto také tento dokument nedisponuje povinnými náležitostmi smlouvy, např. notářsky ověřenými podpisy, překladem smluv do českého jazyka, rodnými čísly či daty narození a čísly občanského průkazu. Žalovaní byli s žalobcem mnohaletí přátelé, a proto by je nikdy nenapadlo, že by je zneužil ve svůj prospěch. Žalobce měl jejich naprostou důvěru, která mu nebránila ve vytvoření své vlastní formy smluv a podmínek, do kterých neměli možnost žalovaní zasáhnout a v dobré víře mu připravené podklady poté podepsali, aniž by jim dostatečně přes jazykovou bariéru rozuměli. Smlouvy bylo možné ukončit s výpovědní lhůtou 6 měsíců ke dni 31.12.2020, tak jak si sám žalobce ve smlouvě určil, což se také stalo. Sepsanou výpověď měli žalovaní již v červnu, ale jelikož byli informováni o příjezdu žalobce začátkem července (od 11.7.2020) rozhodli se, že mu svou výpověď předají osobně jako mnohaletí přátelé. Na domluvené schůzce s žalobcem komunikovali žalovaní bez překladatele jako vždy předtím a chtěli mu ve smíru předat výpověď a zajistit předání dlužných peněz v hotovosti, tak jak je předal tehdy on žalovaným. Žalobce ovšem odmítl přijmout peníze i podanou výpověď a požádal o překladatele a další schůzku. Na další schůzce byl přítomen jako předkladatel notář [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a ve spolupráci s ním byla žalobci znovu předána výpověď k podpisu. Peníze si však žalobce nevzal ani tentokrát. Žalovanými podanou výpověď žalobce zamítl pro neudání důvodu a pro její předčasné„ nečekané“ ukončení. Načež žalovaným poslal svou vlastní mimořádnou výpověď. Doplnili, že půjčky poskytnuté žalobcem na základě„ přátelské“ smlouvy 1 a 2 nikdy nepředstavovaly 20% celkové investice do výstavby domu žalovaných. Využívaný byt o velikosti cca 47m2 vystavěli žalovaní svépomocí, žalobce si v něm zainvestoval pouze do podlahové krytiny a vestavěného nábytku, který přilepil na pevno ke stěnám a tím žalovaným znemožnil jeho demontáž. Žalobce měl nepřetržitý přístup do bytu, kde se mu žalovaní po celou dobu využívání (od kolaudace v roce 2009) starali o větrání prostor, mytí oken, pouštění ústředního topení před jeho příjezdem případně zavírání oken po jeho odjezdu. Žalobce uvádí, že nebyli dodrženy sjednané podmínky v jeho mimořádné výpovědi, na kterou žalovaní podali odpor. Žalobce například uvádí, že mu nebyl umožněn vstup do bytu k jeho osobním věcem a byt již nemohl využívat. Dle žalovaných mu však nárok na vstup do bytu zůstal beze změny až do data ukončení výpovědi ke dni 31.12.2020. Přitom všechny své osobní věci vystěhoval již koncem srpna 2020 a bez udání důvodu vyměnil zámek od vstupních dveří bytu. Jelikož žalobce znemožnil žalovaným jako vlastníkům objektu vstup do bytu, kde byl současně jediný router pro WIFI pro půlku objektu a zůstala v bytě otevřená okna po odjezdu příslušníků jeho rodiny, nezbývalo žalovaným nic jiného než vyměnit zámek za původní. Klíče od tohoto zámku vlastnil, ale stejně byl naposledy přítomen v bytě dne 31.8.2020. Do konce výpovědní lhůty byt nebyl žalobcem využíván, zůstal uzamčen, nevyklizen a byl mu nadále plně k dispozici. Žalobcem byla znemožněna komunikace s žalovanými od konce září 2020, kdy zablokoval kontakt na WhatsAppu a nezvedal telefony. Žalovaní mimo smlouvy 1 a 2 nepřijali žádné další peníze od žalobce. Žalovaní postupně ztráceli v žalobce důvěru již dříve, během jeho rodinných problémů a následné [anonymizována čtyři slova], kdy se například [anonymizována tři slova] vydával za [jméno] namísto [jméno]. Závěrem uvedli, že nesouhlasí s vyčíslením nároků uplatňovaných žalobcem z důvodu„ přátelské bezúročné půjčky“, jelikož mu bylo poskytnuto jako kompenzace bezplatné užívání bytu po dobu více jak 10 let, kdy žalobce byl po celou dobu užívání oproštěn od placení vody, elektřiny, energií na topení, poplatků za odpady, plateb za internet, údržby objektu, daně z nemovitosti, revizí, prohrnování a úklidu sněhu parkovacích stání atd.

3. V replice ze dne 12.8.2021 žalobce označil vyjádření žalovaných k žalobě za nesprávné, dílem i nepravdivé, většinou nepřezkoumatelné a zcela spekulativní. Dle žalobce jsou právním základem vztahů mezi žalobcem a žalovanými obě smlouvy o půjčce. Tyto smlouvy byly uzavřeny písemně a obsahují jasně vymezená práva a povinnosti. Žalobce má za to, že mezi stranami dosud za více než 15 let nebylo žádného sporu ohledně obsahu smluv, když nezaznamenal žádnou námitku žalovaných. Žalovaní svým tvrzením činí nesporným, že smlouvy o půjčce uzavřeny byly – viz.„ …klienti…jakožto dlužníci si půjčili…“. Pokud žalovaní tvrdí něco jiného ohledně obsahu uzavřených smluv o půjčce, pak jsou povinni taková tvrzení prokázat, což se nestalo. Současně s tím by žalovaní měli vysvětlit – pokud tvrdí o obsahu uzavřených smluv o půjčce něco jiného, než žalobce, proč tedy byly uzavřeny písemné smlouvy o půjčce, které žalobce přiložil k žalobě. Dále není pravdou, že by žalobce za užívání apartmánu ničeho nezaplatil v tom smyslu, že by se snad jednalo o jeho pochybení. Bylo dohodnuto, že provozní náklady budou hrazeny z výnosů pronájmu zbývající části plochy, kterou žalobce dle smlouvy neužíval (žalobce využíval cca 12 procent plochy, ačkoli dle výše své investice do výstavby domu měl nárok na až 20 procent plochy). Tento jeden pokoj mohli žalovaní volně pronajímat a z výnosů z pronájmu mohli hradit provozní náklady spojené s užíváním apartmánu žalobcem. I z tohoto důvodu bylo v článku IV poslední odrážka Smlouvy 2 dohodnuto, že veškeré vedlejší náklady spojené s užíváním apartmánu nesou příjemci půjčky. Žalobce již dnes po více než 15 letech není schopen přesně konstatovat, kdo finální znění smluv připravil, jednalo se však spíše o společnou činnost žalobce i žalovaných. Žalovaní zcela nepochybně měli dost prostoru a možnost se k obsahu smluv včas vyjádřit. Žalobce však považuje ustanovení obou smluv za jasná a nepochybná. Tvrzení žalovaných o zmatečnosti, neprovázanosti a německé praxi je zcela neodůvodněné bez konkrétních argumentů, žalobce je tak bohužel nucen je ponechat jako nepřezkoumatelné bez dalšího komentáře. Tvrzení žalovaných o rozpornosti dokumentů považuje za zcela nepřezkoumatelné. V čem konkrétně jsou dokumenty rozporné? Které ustanovení obsahem odporuje jakému jinému odstavci či článku? Na základě čeho se jedná o smlouvu na dobu neurčitou? Dále žalobci není zřejmá souvislost mezi uzavřenými smlouvami a žalovanými tvrzeným § 2000 občanského zákoníku Smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti„ předchozího občanského zákoníku“, tedy by se měly řídit jeho ustanoveními. I kdyby však mohly být žalobcem předložené smlouvy o půjčce posuzovány optikou § 2000 nového občanského zákoníku, pak žalovaní netvrdí nic o absenci vážných důvodů, přes což pak měly být smlouvy uzavřeny na dobu určitou či dobu déle než 10 let. Navíc § 2000 umožňuje se domáhat zrušení závazku v takové smlouvě, neposkytuje tedy žádný právní výklad k takovým případně uzavřeným smlouvám, jak se snaží činit žalovaní. Trvá na tvrzení, že se o společnou investici jednalo, což je zachyceno i ve Smlouvě 1 pod bodem„ [anonymizováno]“, v němž byl sjednán úrok ve výši 0%, pokud„ na parcele [číslo] resp. přiléhajících parcelách v [obec] proběhne další společná investice při výstavbě domu“. Je tak zřejmé, že se o společnou investici jednalo od samého počátku a i žalovaní byli s tímto záměrem srozuměni. V opačném případě by totiž zcela postrádalo smysl, aby žalobce žalovaným peníze půjčil, když měli sami dostatek finančních prostředků, jak se snaží tvrdit. Navíc pokud žalovaní předkládají soudu tvrzení o výši jejich úvěrů, pak jsou povinni takové tvrzení konkrétními důkazy prokázat, resp. tyto důkazy navrhnout. Žalobce rozhodně nepovažuje podepsané smlouvy za jakoukoli formalitu. Jedná se o jasné a nepochybné právní úkony, které byly oběma smluvními stranami podepsány, a to nikoli v tísni či pod nátlakem a ve smyslu těchto smluv se následně více než 15 let odvíjely vztahy mezi žalobcem a žalovanými, a to navíc bez jakéhokoli zpochybnění. Žalobci navíc není jasné, jaký vztah mají žalovanými tvrzené absence ověřených podpisů, překladu či dat narození na platnost smluv a z jakých právních předpisů žalovaní vycházejí, když tvrdí, že tyto náležitosti jsou povinné. Žalobci tak opět nezbývá, než označit tuto argumentaci žalovaných za nepravdivou a nepřezkoumatelnou. Žalobce zcela odmítá, že by žalovaní nemohli ovlivnit obsah smluv a nerozuměli jim. Žalovaní smlouvy podepsali, neměli proti jejich obsahu námitky a nikdy nevznesli jakýkoli argument proti obsahu či jazyku smluv. Z toho žalobce logicky dovozuje, že německy rozuměli, resp. si obsah smluv případně nechali přeložit. Žalovaní ani nepožadovali dvojjazyčné znění smluv. Navíc žalovaní na podporu svého tvrzení nepředkládají jakýkoli důkaz. Žalobce jen dále dodává, že v červenci 2020 s ním žalovaní komunikovali německy – viz jejich zprávy a také výpověď žalovaných je v německém jazyce. Žalobce tak nepovažuje německý jazyk jako jakoukoli překážku pro žalované. Mimo právě uvedené pak žalobce dodává, že žalovaní měli návrh smlouvy o půjčce (Smlouvy 2) cca 8 měsíců k dispozici (od 18. 8. 2005 – smlouva byla podepsána 13. 4. 2006) a nevznesli k jejich obsahu jakoukoli námitku či nesouhlas, byť i jen k jazykové stránce. Návrh smlouvy pak obě strany po vzájemné dohodě finalizovaly, což lze doložit zněním původního návrhu a finálním zněním Smlouvy 2. Žalobci není jasné, na základě jakých konkrétních smluvních či jiných ustanovení bylo možno smlouvy vypovědět s výpovědní lhůtou šesti měsíců ke dni 31. 12. 2020. Žalobce má za to, že možnosti ukončení smlouvy pro žalované byly poměrně omezené. Navíc žalovaní sami přiznávají, že z jejich pohledu předali žalobci jejich výpověď v červenci 2020 a tím tak ani nemohli sami dodržet jimi tvrzenou premisu možnosti výpovědi nejpozději do 30. 6. 2020 – když 6 měsíců výpovědní lhůty by dle žalovaných zřejmě mělo uběhnout tedy 31. 12. 2020. Žalovaní dle žalobce skutečně nedodrželi podmínky uzavřených smluv. V roce 2020 započalo období, kdy žalovaní znemožňovali žalobci řádné užívání jím dosud obývaných prostor, žalobce neměl k dispozici ani garážové stání a žalobci do prostor užívaných žalobcem opakovaně neoprávněně vstupovali. Žalobce zcela odmítá tvrzení o jeho [anonymizována čtyři slova] jako až neuvěřitelně absurdní. Žalovaní především toto tvrzení nijak neprokázali (a ani k tomu žádné důkazy neoznačili) a ani dále neodůvodnili. Tento argument žalovaných je tak především nepřezkoumatelný. Bez ohledu na právě uvedené a pravdivost tohoto výroku pak žalobce namítá, že není dána vůbec žádná souvislost s předmětem řízení. Z důvodů shora uvedených se nejednalo o principiálně a za všech okolností bezúročnou půjčku. Poskytnutí přátelské bezúročné půjčky neodpovídalo ani majetkovým poměrům žalobce. Navíc jakékoli další konkrétní důvody žalovaní neuvádí.

4. Jelikož je žalobce občanem Spolkové republiky Německo, je ve věci přítomný cizí prvek a bylo třeba nejprve posoudit otázku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů a otázku, jaký právní řád má být ve věci aplikován. Pravomoc rozhodovat věc posuzoval soud v tomto případě podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaní měli ke dni zahájení řízení (a mají dosud) bydliště na území České republiky. Dále se soud zabýval tím, jakého hmotného práva má v řízení užít. Kolizní normy pro určení rozhodného práva v dané věci obsahuje § 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (ve znění účinném do 22.2.2011). Podle § 10 odst. 1 tohoto zákona nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Podle § 10 odst. 2 tohoto zákona vzhledem k tomu se zpravidla řídí: a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy; b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost; c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy; d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy; e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy; f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy; g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku. Podle § 10 odstavce 3 tohoto zákona jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 5.9.2004 soud vycházel ze shora citovaného ustanovení § 10 odstavce 3 zákona č. 97/1963 Sb., kdy z předložené smlouvy plyne, že byla uzavřena na území České republiky (konkrétně v [obec] dne 5.9.2004), a to mezi přítomnými stranami, které nemají bydliště v témže státě. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 13.4.2006 soud vycházel ze shora citovaného ustanovení § 10 odstavce 1 zákona č. 97/1963 Sb., kdy z předložené smlouvy plyne, že strany uplatnily ve smlouvě volbu práva, a to práva českého (část V. smlouvy). Za tohoto právního podkladu soud uzavřel, že má ve věci pravomoc rozhodovat a věc má být rozhodována podle českého právního řádu.

5. Na prvním jednání ve věci konaném dne [datum] zástupce žalovaných ústně doplnil okolnosti uzavření smluv, podle nichž uzavření předložených smluv předcházela původní ústní dohoda se žalobcem, kdy žalobce umí lépe česky než žalovaní německy. Obsahem této dohody bylo poskytnutí žalovaných částek a splatnost byla sjednána do 31. 12. 2020. Odměnou za poskytnutí prostředků bylo právo užívat byt, a to bez protiúhrady, tzn. žalobce neplatil nájemné, ani související služby. K podpisu došlo proto, aby měl žalobce zajištění, pokud by žalovaní nebyli schopni půjčky splácet, nebo by zemřeli a nebyli by schopní plnění zajistit. Žalobce zajistil pořízení smluv, ale bez vědomí žalovaných, co je jejich obsahem. Ukončení smluvního vztahu bylo do 31. 12. 2020, žalovaní vycházeli z toho, že je smlouva do tohoto data uzavřena, proto předali žalobci výpověď, neboť nechtěli, aby vztah nadále pokračoval. Žalobce přijel osobně v červenci roku 2020, kdy mu předali výpověď. Mají za to, že dohodu se žalobcem neporušili, jistinu vrátili a nic dalšího nedluží. Pro případ, že by soud shledal smlouvy formálně v pořádku, má soud uvážit, zda nárok žalobce není v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy žalobce zároveň bezplatně užíval byt. Ke smlouvě 13. 4. 2006 namítají rozpor mezi částí označenou v německém znění jako„ [anonymizována tři slova]“ a částí označenou jako„ [anonymizováno]“. Vzhledem k těmto zněním mají za to, že je smlouva uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2020, kdy za této situace není možná výpověď. Z toho dovozuje, vzhledem k nemožnosti podání výpovědi po tak dlouhou dobu, že je možné posoudit smlouvu jako smlouvu na dobu neurčitou, kterou lze vypovědět ve lhůtě 3 měsíců, z toho usuzuje, že výpověď daná žalovanými je řádná. Z procesní opatrnosti vznesl u obou smluv námitku promlčení. Doplnil, že pokud se jedná o smlouvu ze dne 13.4.2006 chápali žalovaní tuto smlouvu tak, že půjčka je splatná do 31.12.2020. Mimořádnou výpověď ze strany žalobce proto nepovažují za platnou.

6. Strana žaloby setrvala na stanovisku, že předložené smlouvy jsou platné a žalovaný nárok z nich vyplývá. Pokud se jedná o námitku k výpovědi, má za to, že žalovaní mohli smlouvu vypovědět k 31. 12. 2025.

7. Ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. soud vzal následující shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, a to, že žalovaní jsou vlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], které jsou blíže označeny v žalobě, že došlo k předání půjček v hotovosti v částce 10 000 EUR a 1 000 000 Kč, že žalobce užíval předmětný byt od roku 2009 do roku 2020, že došlo k vrácení 10 000 EUR a 1 000 000 Kč v září 2020, a to prostřednictvím převodu na účet žalobce.

8. Ze smlouvy ze dne 5.9.2004 označené jako úvěrová smlouva soud zjistil, že byla uzavřena v [obec] dne 5.9.2004 mezi žalovanými jako příjemci úvěru a [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako poskytovali úvěru, jehož účelem byla výstavba domu v [obec], na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách, výše úvěru činila 10 000 EUR s výplatou ve výši 100% s podpisem smlouvy a se lhůtou vrácení do 31.12.2010. Úročení bylo sjednáno ve výši 0,00% pokud při výstavbě domu v [obec] na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách proběhne další společná investice a tato další investice bude do 31.12.2005 zajištěna v katastru nemovitostí, jinak ve výši 4,00% s platbou úroků k [číslo] a ze stávajícího dluhu. Byl sjednán bezsplátkový režim, s vrácením prostředků kdykoli. Bez zajištění pozemkovým dluhem. Základem je německé znění smlouvy. Změny vyžadují písemnou formu. Z druhé strany listiny je vepsáno potvrzení o obdržení 10 000 EUR v [obec] dne 5.9.2004.

9. Ze smlouvy ze dne 13.4.2006 označené jako úvěrová smlouva soud zjistil, že v části označené jako I. Preambule bylo ujednáno poskytnutí valut jako privátní půjčky k investici do nemovitosti - obytného domu v [obec] na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách s tím, že na základě bezúročného poskytnutí půjčky se na dobu přenechání prostředků sjednává bezplatné přenechání bytu ve výši uvedené nemovitosti k užívání. Užívání bytu by mělo být umožněno nejpozději do 1.10.2008. Dálo bylo sjednáno, že úroky by měly vyrovnat pouze vyšší inflaci. Pokud by přenechání k užívání nemělo být možné, musí být poskytnutá půjčka vrácena před uplynutím lhůty k vrácení. Po uplynutí dodací lhůty nebo při výpovědi proběhne vrácení půjčky nebo převod bytu ve výše uvedené nemovitosti. Z části označené jako II. Úvěrová smlouva plyne, že byla uzavřena mezi žalovanými jako příjemci úvěru a [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako poskytovali úvěru, jehož účelem byla výstavba domu v [obec], na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách, úvěr činil 1 000 000 Kč, s výplatou 100% formou převodu 236 000 Kč (8 000 EUR) ze dne 9.5.2005, převodu 239 500 Kč (8 000 EUR) ze dne 26.5.2005 a poskytnutím zbývající částky ve výši 524 500 Kč do 31.5.2006, na základě konečné splatnosti se splácení nepředpokládá. Úročení bylo sjednáno ročně k 31.12. procentní sazbou překračující roční českou inflaci ve výši 3,00 % p.a., jinak 0,00%, při mimořádné výpovědi platí od počátku smlouvy dodatečná úroková sazba ve výši 4,00% p.a. a kdy nabíhající úroky navyšují částku úvěru vždy k 31.

12. Splatnost a fixace úrokové sazby byla sjednána do 31.12.2020. Bez včasné výpovědi proběhne prodloužení vždy o 5 let při zachování sjednaných podkladů. K výpovědi bylo sjednáno, že v průběhu lhůty pro fixaci úroků není řádná výpověď možná, poté písemně se lhůtou 6 měsíců ke konci fixace. Sjednáno bylo právo mimořádné výpovědi po poskytovatele úvěru, zejména při: omezeních při sjednaném přenechání k užívání, změně vlastnictví, porušení smluvních povinností příjemcem úvěru, zhoršení zajištění, insolvenčním řízení, dražbě nebo úpadku příjemce úvěru. Výpovědní lhůta činila jeden měsíc ke konci měsíce s právním důsledkem předčasné splatnosti půjčky a okamžitého vrácení půjčky. K vrácení půjčky bylo sjednáno, že poskytoval úvěru má právo volby mezi vrácením půjčky do 4 týdnů nebo zánikem závazku k vrácení půjčky oproti převodu vlastnictví k bytu s garážovým stáním (viz příloha: dodatečná místnost). V části III. bylo sjednáno doplnění k právu volby vlastnictví bytu s garážovým stáním. V části IV. označené jako Přenechání k užívání bylo ujednáno, že po dobu poskytnutí půjčky a až do úplného vrácení prostředků proběhne bezplatné přenechání bytu ve financované nemovitosti k užívání (viz příloha: předsíň, 2 pokoje, kuchyňský kout, koupelna, spoluužívání parkovacího stání v garáži). Přenechání užívání začne s dokončením nemovitosti, nejpozději dne 1.10.2008. Během výše uvedeného období není jiné užívání, než přenechání k užívání poskytovali půjčky, ze strany příjemce možné. Přenechání k užívání třetím osobám ze strany poskytovatele půjčky je možné po předchozí dohodě s příjemcem půjčky. Veškeré vedlejší náklady spojené s užíváním bytu nese příjemce půjčky. Náklady renovace nese uživatel. V části V. označené jako salvátorská klausule/sudiště, je uvedeno, že základem je německé znění smlouvy, platí české právo, sudištěm je [obec], změny vyžadující písemnou formu. Bude-li smluvní úprava vadná nebo neúplná, platí úprava, kterou by si smluvní strany zvolily při znalosti vady. Smlouva byla uzavřena v [obec] dne 13.4.2006 Smlouva obsahuje přílohu obsahující plánek bytu.

10. Z prohlášení o postoupení ze dne 6.5.2015 soud zjistil, že tímto dokumentem [jméno] [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] jako dosavadní věřitelé sjednaly převod pohledávek a závazků upravených v úvěrové smlouvě ze dne 5.9.2004 a úvěrové smlouvě ze dne 13.4.2006, jejímiž dlužníky jsou žalovaní, na nového věřitele, a to žalobce. Bylo sjednáno, že s účinností od podpisu přechází veškeré pohledávky a závazky z výše uvedených úvěrových smluv na nového věřitele. Oznámení o postoupení pohledávky neobsahuje podpisy.

11. Při účastnickém výslechu žalobce k okolnostem, za kterých došlo k půjčení prostředků žalovaným, vypověděl, že se s rodinou [příjmení] rozmýšleli o tom, že udělají společnou investici. V listopadu 2002 byly ještě předloženy původní podklady k bývalému místu, kde se mělo stavět. V květnu 2004 byly vypracovány zcela konkrétní plány a návrhy, cílem bylo, aby se jednalo o předfinancování na pozdější úvěr. Všechno to, co dohodli, mělo být původně zakotveno v katastru nemovitostí. To byl tehdy ten začátek. Začátek stavby měl být v květnu v roce 2005. K začátku stavby už vyplatil dvě zálohy na půjčku. Jednou 9. 5. 236 000 Kč a 26. 5. 239 000 Kč. Tento měsíc také zaslal rodině [příjmení] první návrh ke kreditní úvěrové smlouvě, tak jak se předtím dohodli a předložil ho k diskuzi. Potom, během dalšího vývoje stavby, spolupracoval na té stavbě. Následně opravil svou výpověď tak, že první smlouvu poslal rodině [příjmení] 18.

8. Rodina [příjmení] se pak s touto smlouvou obrátila na právníka, notáře, a pak mu signalizovali, že to notářsky není možné, protože je německý státní příslušník. Základní myšlenkou byla společná investice, že až bude v důchodu, bude moci užívat byt pro vlastní účely k bydlení. K tomu nechali otevřené dvě varianty. Za prvé, formou převodu do vlastnictví. Byt, který užíval plus jeden další pokoj, což dohromady činí 20 % společné investice. Dále se dohodli, že v případě, že ten byt připadne do vlastnictví, smí být majitelem pouze jedna osoba, a že jej nebude dále nikomu jinému pronajímat. To se dá v té úvěrové smlouvě do podrobností přečíst. Druhá varianta zněla, že ten byt bude moci využívat pro sebe, a že ten pokoj navíc bude rodina [příjmení] pronajímat v rámci provozu. Společně to vypočítali. Pokud by měly být vyrovnány náklady za jeho byt a zbytek měl být použit k vyrovnání těch půjček, které si vzala rodina [příjmení]. Tuto smlouvu pak 13. 4. 2006 uzavřeli. Dále trval ještě na tom, aby se dohodli, než vyplatí 3. splátku toho milionového úvěru. Taky se chtěl zařídit podle toho, pokud by řekla rodina [příjmení], že to není v pořádku, že by to potom mohli spolu nějak vyrovnat. Bylo pro něho důležité, že až se stane důchodcem, bude moci ten byt dále používat, což by bylo vlastně od letošního roku, až do té doby byt používal velmi zřídka, asi 4-6 týdnů ročně. V letech 2005 2009 investoval spoustu času a v domě společně hodně pracovali. K dotazu, zda byl osloven ze strany žalovaných či sám přišel s nabídkou půjčky, žalobce uvedl, že to už nemůže přesně říct, byl to zájem obou stran. Mluvili o tom od dubna roku 2003. Vznikly tehdy společné zájmy. K účelu půjčky uvedl, že to bylo pro ten společný zájem, pro ten byt, který by mohl používat popř. k pronájmu. K dotazu, zda užívání bytu jako forma odměny za půjčení peněz se týkalo obou smluv, žalobce vypověděl, že původně bylo plánováno, že ta první půjčka se měla zaplatit předem, ale protože stavební náklady se nakonec ukázaly jako vyšší, tak nechali tu původní půjčku otevřenou dál. Potvrdil, že užívání bytu se týkalo obou půjček, byt užíval od konce roku 2009 do léta 2020. Výstavba byla realizována v letech 2005 až 2010, na stavbě spolupracoval. K dotazu na sjednanou dobu trvání smluv, žalobce uvedl, že to bylo na dobu neurčitou, protože to pro ně znamenalo, že to je jejich společný zájem, jemu šlo o to, aby měl něco na stáří, jinak by to nefungovalo. Původně měli tu první smlouvu aktualizovat, ale to neudělali, nechali smlouvu běžet dál, v rámci přátelství. Vypověděl, že společná investice, o které hovořil, se týkala pouze výstavby rodinného domu (penzionu) [číslo]. Jiná společná investiční akce nebyla mezi stranami projednávána. O vrácení půjček žalované nežádal. K dotazu na rozsah prací při stavbě penzionu žalobce uvedl, že tam byl velmi často. Bylo to minimálně 30x – 40x. Většinou jeden týden. V konečné fázi té stavby, v letech 2008 2009, tam byl velmi často. K dotazu, zda dostal někdy od rodiny [příjmení] informaci, jak často je pronajímán ten jeden pokoj, žalobce uvedl, že ze začátku, když plánovali tuto investici, propočítali, jak musí být vysoká vytíženost toho pokoje, aby se to vyplatilo. Rodina [příjmení] vyšla z toho, že by se jednalo o 100 dnů v roce. Nemůže to doložit, ale vychází z toho, že to vyhodnocení bylo vyšší než těch 100 dnů. Byl tam také vícekrát s malými turistickými skupinami, mimo sezonu, takže jim také tímto přispěl. Nemá žádné informace o nábytku, který zůstal v užívaném bytě. Mohl sledovat pouze na internetu, že se byt teď nabízí k pronájmu, za 2 500 Kč denně s jeho nábytkem. K dotazu, zda v průběhu celého jeho vztahu s rodinou [příjmení] až do doby, co od nich obdržel dopis s výpovědí, zda se objevily v jejich vztazích nějaké rozpory, žalobce vypověděl, že nikoliv. Výpověď žalovaných rozporoval. Napsal rodině [příjmení] dopis, aby mu vysvětlili, proč mu chtějí dát výpověď a snažil se je požádat o kompromis. V termínu 31. 7. byl vystaven tlaku, chtěli po něm číslo účtu, byl šokován, protože se nejednalo o to, aby našli nějaké řešení. Šlo jenom o to, aby opustil byt do 31.

12. Na to potom vyslovil výjimečnou výpověď. Nabídl rodině [příjmení] ještě jeden návrh na kompromis. Splacení toho úvěru do 30.9, a protože ten byt nepoužíval, tak navrhl odškodnění za nepoužívání bytu ve výši 720 000 Kč do 30. 11. 2020. Na uvedené konto v českých korunách, dále za převzetí, nebo za to, že používali nábytek 6 000 EURO do 30.

11. Vycházel z toho, že výjimečnou výpověď rodina [příjmení] akceptovala, a že to vyrovnání přijali. K dotazu, zda rodina [příjmení], když jim zaslal návrh smlouvy o úvěru, zda měli nějaké připomínky nebo zda proběhla nějaká diskuze, žalobce uvedl, že provedli určitou změnu, jednalo se o podíl na vlastnictví nebo vlastnický podíl. Byla to skutečnost, že bude pouze jediný dědic, a že sám nesmí byt pronajímat. K dotazu, zda po uzavření smlouvy o úvěru, vzešli ze strany rodiny [příjmení] nějaké návrhy na dodatky, na změnu, žalobce uvedl, že nikoliv. K dotazu, zda 31.7 byla předložena nějaká hotovost v rámci splacení půjčky, žalobce uvedl, že nikoliv. Žalobce dále vypověděl, že za užívání bytu ničeho neplatil. Energie, teplo, voda, mělo být uhrazeno z pronájmu jednoho pokoje. S poskytováním bytu nebyly spojeny služby jako např. praní prádla apod. K otázce, proč ve smlouvě o společné investici bylo datum vrácení peněz, žalobce vypověděl, že to nebylo žádné datum pro splacení peněz. K otázce, jak bylo myšleno úročení, pokud je v úvěrové smlouvě z roku 2006 úročení upraveno na třech místech a rozdílně, žalobce uvedl, že mimořádnou výpověď předpokládali v případě, že by byl vyhozen. Ujednání o bezúročné poskytnutí versus úroky, které by měly vyrovnávat pouze vyšší inflaci, mělo představovat společnou investici. Když do toho vkládal své peníze, něco společně stavěli, když má 20% účast, co se týče bytu a té místnosti navíc. Tehdy se nejednalo o to, že by byl vlastníkem, že se stane vlastníkem a proto zvolili tuto cestu. Bylo dohodnuto, že ten byt bude moci užívat až do doby než půjde do důchodu.

12. Při účastnickém výslechu žalovaný k dotazu na okolnosti půjčení prostředků ze strany žalobce uvedl, že to byl v roce 1999 nebo v roce 2000 pozemek určený ke stavbě. Tam byly společné investice. Oni tehdy uvažovali o stavbě rodinného domku pro děti, ale nabídka přišla ze strany žalobce. Zpočátku žádný společný neuvažovali, ale pak přišla nabídka, že by jim poskytl kamarádskou půjčku, doslova takto a z toho vzniklo, že by po dobu té půjčky užíval bezplatně předmětný byt. Mezi stranami nebylo hovořeno o jiných společných akcích. Jako protihodnotu za zapůjčení prostředků zamýšleli žalobci poskytnout bezplatné užívání bytu, a to u obou půjček. Žalobce byt užíval od roku 2009, po celou dobu nehradil žádné náklady na byt. Výstavba probíhala v letech 2004 2005 až 2009. Stavěli svépomocí. V bytě nebylo realizováno oddělení měření, vytápění. Když žalobce říká, že se stavby účastnil, nerozumí tomu, proč na to neupozornil. K dotazu, na jak dlouhou dobu byly smlouvy uzavřeny, příp. jak sjednali ukončení smluv, žalovaný vypověděl, že se to tam trošku protáhlo, první splatnost, v roce 2020, půl roku předtím museli dát písemnou výpověď. Nikdy nebyli žádáni o vrácení půjček. K dotazu, jak zamýšleli sjednat úročení, uvedl, že žalobci poskytnou bezplatně předmětný byt. Neví, jak bylo sjednáno úročení. K dotazu, jakým způsobem došlo k tomu, že připojili s [role v řízení] podpisy na německé texty, jak jim rozuměli a jak se jednalo o obsahu té půjčky, žalovaný uvedl, že mysleli, že je to půjčka, byli blbci, německy on neumí vůbec, spíš žalobce se snažil mluvit česky, mysleli, že je to v pořádku. Na smlouvě se nepodíleli, připravil ji žalobce. Žalobce jim řekl, že podpis smluv bude taková formalita. Se žalobcem trávili společné dovolené, žalobce jezdil převážně k nim. Je pravdou, že žalobce při výstavbě pomáhal, říkal, že přijel relaxovat. Na stavbě nebyl často. Podle jeho slov to byl relax, k pomoci na stavbě by se mohl vyjádřit stavební dozor. Pokud žalobce uvádí, že mohl využívat 20% nemovitosti, ale fakticky zabíral 12% a těch 8 % mělo být na úhradu nákladů, jde o kalkulaci žalobce, se kterou nesouhlasí. Pokoj žalobce byl pronajímán, nepatří žalobci. Od obdržení návrhu smlouvy o úvěru z roku 2006 do jeho podpisu neměli k návrhu připomínky, se žalobcem na toto téma nekomunikovali. Po podepsání smlouvy do roku 2020 neměli žádné návrhy na dodatky. K dotazu, zda ohledně toho probíhala nějaká komunikace, žalovaný uvedl, že šlo pouze o datum té splatnosti. V předmětném bytě byl nábytek, který si žalobce dělal svépomocí, na čem žalobci záleželo, tak si odvezl. Zůstal tam nábytek, který pro ně není zajímavý. Zůstala tam postel s 10 let starou matrací, sedací souprava s křeslem a kuchyňská linka. Schůzky 31.7.2020 mezi žalobcem a jimi se zúčastnil [anonymizováno] [příjmení], který překládal, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Předmětem schůzky byla výpověď a vrácení té půjčené částky. Peníze měli u sebe k dispozici a žalobce to odmítl. Peníze měli v hotovosti, vybrali je z banky. Milión korun byl asi pětitisícových bankovkách. Peníze vybrali z jeho účtu, něco z [anonymizováno] účtů. Žalobci nabídli vrácení peněž, že mu ty peníze mohou fyzicky předat a on to odmítl. Žalobci peníze neposlali, protože jim nesdělil číslo účtu. Má za to, že i oni ten 1 000 000 Kč obdrželi převážně hotově, ale už neví. Povolení ke stavbě bylo uděleno zhruba v roce 2005. Neví, kdy obdrželi první peníze na druhou úvěrovou smlouvu. Nepamatuje si, zda věděli, že žalobce má české bankovní spojení. Smlouvu chtěli tehdy ukončit, neboť to tak bylo uvedeno v té smlouvě, kdyby to neukončili k tomu datu, tak by to bylo automaticky každých pět let prodlouženo. Důvodem bylo, že potřebovali přepsat dům na děti. Změnily se rodinné poměry. K dotazu, zda sliboval někdy žalobci, že bude mít ten byt ve vlastnictví, nebo že to je společná investice, žalovaný vypověděl, že to byla taková úvaha, kdyby tu částku nemohli splatit, tak tam bylo, že by to přešlo.

13. Při účastnickém výslechu žalovaná k dotazu na okolnosti zapůjčení prostředků od žalobce uvedla, že se hodně roků stýkali, protože k nim jezdili na ubytování, měli stejně staré děti, jezdili na společné výlety, dovolené. Když začali stavět, tak přišel žalobce s tím, že má volné peníze, které jim může půjčit do začátku, aby si nemuseli brát tak velký úvěr. K dotazu na sjednání podmínek, za kterých jim peníze půjčí, žalovaná uvedla, že se o podmínkách ze začátku nebavili, žalobce říkal, že má peníze volné, že jim je půjčí, jako jemu půjčili rodiče na dům, když stavěl. Nebavili se o jiném účelu než o zapůjčení peněz za účelem výstavby penzionu, rodinného domu. Stavět začali asi v roce 2004, šlo o nějaké zemní práce před schválením stavebního povolení, již se investovalo do přípojek a do výkopů a všeho, a potom od roku 2005. K odměně za zapůjčení peněz bylo sjednáno, že tam bude používat jeden byt, dům je dvojdomek, byl myšlen pro dvě rodiny, pro naše děti, třetí mělo zůstat bydlet doma, v druhém domě. Jsou tam tři byty a ten jeden bude žalobce zatím využívat, než půjčku splatí. Nejdříve to bylo domluvené do roku 2018 a potom se to prodloužilo do roku 2020. Žalobce neplatil žádnou úhradu za užívání bytu. Bylo domluvené, že bude užívat ten byt, protože úroky z půjčky, tím budou umořovány. Za to, že jim půjčí ty peníze, bude užívat žalobce byt, dokud to nesplatí. Úrokové závazkové vztahy, které jsou sjednány ve smlouvách, neřešili, protože žalobce říkal, že je to kamarádská půjčka, potom řekl, že to podepíší jenom pro formu, kdyby náhodou nemohli splácet úvěr, měli přijít o dům, tak aby ty peníze získal zpátky. Nikdy nebyli žádáni o vrácení půjček. Žalobce byt užíval od kolaudace v roce 2009 do roku 2020, a to bezplatně po celé období. Původní smlouva byla jenom na byt, ten pokoj, ze kterého měla být hrazena elektřina, měl být až potom, kdyby žalobci půjčky nezaplatili, tak by ten byt připadl jemu. Domlouvali se česky. Manžel nemluví německy vůbec a ona jen základy. Žalobce chodil na češtinu v Německu, učil se česky, aby se s nimi domluvil. Smlouvy v německém jazyce se snažili přeložit, nepřikládali tomu váhu. Žalobce tvrdil, že je to pro formu, kdyby nespláceli úvěr, aby z toho neztratil peníze. Půjčka od žalobce byla založena na tom, že se dlouho kamarádili, měl za to dostat to, že bude bezplatně užívat předmětný byt. Byt neměl být žalobce, měli to pro své dvě děti, nemohou dát jeden byt jakoby s podnájemníkem. Žalobce při stavbě domu pomáhal, jezdil tam na dovolené, takže dopoledne vždycky přišel na stavbu, naobědvali se a pak šel v poledne s manželkou na výlet. Neví, kolikrát tam tímto způsobem žalobce vypomáhal. Nevzpomíná si, kdy obdrželi návrh smlouvy o úvěru z roku 2006, ani kolik času uběhlo mezi tím, kdy návrh obdrželi, a kdy ho podepsali. Nepřikládali smlouvám úřední váhu. Byla to kamarádská půjčka. Byli dohodnuti, že jim půjčí peníze a oni je ke sjednanému datu vrátí. Smlouvu podepsali. Ohledně změn obsahu smlouvy s žalobcem nekomunikovali, nepřikládali tomu žádnou vážnost. Vždy chtěli peníze vrátit, tak nebrali v úvahu, že by tohle uplatňoval. K dotazu, jak rozumí znění smlouvy: při mimořádné výpovědi platí od počátku smlouvy dodatečná úroková sazba ve výši 4 % p.a. žalovaná uvedla, že žádnou mimořádnou výpověď nedali. Žalobci dali řádnou výpověď k datu, ke kterému se domluvili a půl roku předem. Byt nikdy neměl být žalobce, pouze pokud by nemohli vrátit peníze. K dotazu jak rozumí části úvěrové smlouvy z roku 2004: při výstavbě domu v [obec] na parcele [anonymizováno] proběhne další společná investice a tato investice bude do 31.12.2005 zajištěná v katastru nemovitostí, žalovaná vypověděla, že byli tenkrát u právníka a domluvili se, že to nejde, a že ani to nechtějí. Říkal jim, že by byli hloupí za ten milion na to přistoupit. K dotazu, proč smlouvu podepsali s tímto ustanovením, pokud uvádí, že to nechtěli, žalovaná vypověděla, že to neměli v českém překladu, dal jim to podepsat jenom s tím, že je to v souladu s tím, kdyby nezaplatili ten dluh. K dotazu k první úvěrové smlouvě z roku 2004, zda si vzpomene, kdy jim byl návrh smlouvy doručen, žalovaná uvádí, že to bylo všechno ústně, když k nim jezdili, neví. Nevzpomíná si na časový úsek mezi tím, že měli ten návrh podepsat, a že to podepsali. Doplnila, že se to nebralo tak, že je to základ něčeho, co by bylo vyžadováno, protože to byla kamarádská půjčka. Žalobce jim řekl, že to je jenom pro forma, kdyby neplatili a barák by jim byl vzat bankou. K dotazu, jak rozumí tomu, že tam má proběhnout další společná investice, žalovaná uvedla, že to bylo tím, že žalobce říkal, že má ty peníze volný, a postupně jim je převáděl. Potom jim je vozil. Bylo domluvené, už původně, že jim půjčí milion, pak jim to dával po částech. Skutečnost, že jde o formalitu, řekl žalobce, když to podepisovali, že je to jenom pro forma podpis, kdyby to nespláceli, kdyby nechtěli ty peníze vrátit. Český překlad si nepořídili z hlouposti, byli dlouhodobí kamarádi, nenapadlo je, že je bude chtít žalobce takto koupat, honit po soudech. Peníze žalobci vrátili, neví, co ještě žalobce chce, když tam bydlel 11 let zadarmo. Trvá na tom, že to byla kamarádská půjčka, neměli důvod to podrobně studovat, vždycky si mysleli, že to vrátí, dělali tři práce, aby našetřili peníze a včas je vrátili žalobci. [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Nejdříve věc řešili sami s žalobcem, ale žalobce začal, že nerozumí ničemu česky, chtěl překladatele, schůzky 31.7.2020 se kromě žalovaných a žalobce zúčastnil [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Na schůzce nabídli splacení půjčky žalobci, peníze měli u sebe, bylo to domluvený tak, že pokud by si žalobce vzal peníze, sepíše se o tom potvrzení. Žalobci nabídli peníze, že mu je vrátí v daném termínu. Žalobce je hned nechtěl, říkal, že si může koupit celý barák, že peněz má dost. Milión měli v hotovosti. Na bankovky si nevzpomíná, bylo to v dárkové krabičce. [příjmení] [jméno] [příjmení], která pracuje u [stát. instituce], odvezla na noc peníze do [anonymizováno] trezoru, protože je nechtěli mít doma. Doklad o tom žalovaná nemá. Druhý den peníze vraceli. V období 2004 – 2006 měl [anonymizováno] kamarádku [jméno], která mluvila německy, ale byla to středoškolačka, nemůže říct, že mluví perfektně, tu smlouvu, když překládal [příjmení] [příjmení], který studoval vysokou školu v Německu, tak z toho trošku byl špatný. S návrhem smlouvy se byli poradit u notáře, ale neví, jestli to bylo před uzavřením smlouvy nebo po uzavření. Předmětný byt nyní pronajímají. K provozu penzionu bylo v období let 2009 až 2010 dáno šest pokojů, byt žádný.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Mezi stranami došlo k předání peněžních prostředků v hotovosti v částce 10 000 EUR (5.9.2004) a 1 000 000 Kč (236 0000 Kč dne 9.5.2005, 239 500 Kč dne 26.5.2005 a 524 500 Kč do 31.5.2006), k vrácení těchto prostředků došlo v září 2020 převodem na účet. K zapůjčení prostředků od žalobce došlo na základě předchozího dlouhodobého přátelského vztahu. Žalovaní jsou vlastníky nemovitostí na [list vlastnictví] označených v žalobním návrhu, kdy účelem zapůjčení prostředků byla výstavba rodinného domu, který sloužil i jako penzion, na parcele [anonymizováno] [číslo] ve vlastnictví žalovaných. V tomto domě žalobce bezúplatně užíval byt od roku 2009 do roku 2020 jako odměnu za poskytnutí prostředků v obou posuzovaných případech. Jiný projekt či investiční akci mezi sebou strany neprojednávali. Strany uzavřeli dvě písemné smlouvy o půjčce, a to dne 5.9.2004 a dne 13.4.2006. Platnost podpisů na smlouvách nebyla sporována. Po uzavření předmětných smluv nebyly činěny ani projednávány žádné změny smluvních ujednání. Žalovaní nebyly ze strany žalobce (před podáním mimořádné výpovědi z jeho strany) upomínáni o vrácení zapůjčených prostředků.

16. Jelikož k uzavření předmětných závazkových vztahů došlo přede dnem 1.1.2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), užijí se na posuzované právní vztahy příslušná ustanovení v době uzavření smluv účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen obč. zák. (§ 3028 odst. 3 o.z.).

17. Podle § 35 odst. 1obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

18. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

22. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

23. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou přenechání věci, druhové určení přenechaných věcí, dočasnost (přenechání na dohodnutou dobu) a povinnost vrátit věci stejného druhu. Forma smlouvy o půjčce není obligatorně stanovena. Není-li doba vrácení dluhu sjednána, nezpůsobuje tato skutečnost neplatnost smlouvy, ale dlužník je povinen splnit dluh na požádání věřitele (§563 obč. zák.).

24. V projednávané věci došlo mezi stranami v obou případech (tj. v případě poskytnutí peněžních prostředků v eurech i v českých korunách) k naplnění shora citovaných pojmových znaků smlouvy o půjčce. Smluvní strany projevily svou vůli i písemnou formou, prostřednictvím uzavření dvou výše uvedených smluv. Ačkoliv jsou tyto listiny nadepsány jako smlouvy úvěrové, je tento smluvní typ aplikovatelný pouze ve vztazích obchodněprávních a tak tomu v předmětných věcech nebylo. Z hlediska právního posouzení se tedy podle obsahu zkoumaných právních vztahů jedná o dva smluvní vztahy z půjček.

25. Předmětem žalobního nároku byl úrokový závazkový právní vztah plynoucí ze smluv uzavřených mezi stranami dne 5.9.2004 a dne 13.4.2006.

26. Při peněžité půjčce lze ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. dohodnout úroky, coby úplatu za užívání půjčené listiny, přičemž úrokový právní vztah může vzniknout jen tehdy, byl-li mezi účastníky platně založen hlavní peněžitý závazkový vztah, a jestli se tak účastníci smlouvy dohodli. Pokud tak neučiní, je smlouva o půjčce bezúplatná. Pokud by dohoda o úrocích byla z jakéhokoli důvodu neplatná, nezpůsobuje tato skutečnost neplatnost celého právního úkonu, kdy například neurčitost (či nesrozumitelnost jako důvod neplatnosti) ohledně smluvených úroků může být důvodem neplatnosti jen té části právního úkonu, která se smluvených úroků týká, a nikoli neplatnosti právního úkonu v celém rozsahu (k tomu srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2008, sp.zn. 33 Cdo 4322/2007).

27. K otázce platnosti či neplatnosti posuzovaného právního úkonu přihlíží soud ex offo jako k otázce předběžné. Závěr o platnosti či neplatnosti předmětného právního úkonu je třeba vztahovat vždy ke dni jeho uzavření, neboť pozdější okolnosti na toto posouzení nemají vliv.

28. Nejprve je nutné konstatovat, že v řízení nebyla prokázána ústní dohoda o úrocích, coby úplatě za užívání půjčené jistiny a lze v tomto směru vycházet pouze ze znění předložených písemných smluv.

29. Pokud se jedná o smlouvu o půjčce ze dne 5.9.2004 má soud ujednání o úročení za neurčité a tedy absolutně neplatné dle § 37 odst. 1 obč. zák., kdy tuto neurčitost se nepodařilo odstranit ani výkladem. Platí, že určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnost o jeho obsahu ani u třetích osob. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. totiž nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníků smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2010, sp.zn. 33 Cdo 3783/2008). Ve smlouvě ze dne 5.9.2004 je z hlediska ujednání o úročení uvedeno jeho sjednání ve výši 0,00% pokud při výstavbě domu v [obec] na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách proběhne další společná investice a tato další investice bude do 31.12.2005 zajištěna v katastru nemovitostí, jinak ve výši 4,00% s platbou úroků k 31.12 a ze stávajícího dluhu. Obě části (tedy bezúročné zapůjčení prostředků i to úročené sazbou 4%) je spojeno příslovcem jinak a logicky spolu souvisí. Účel úvěru je uveden v jiné části smlouvy a směřuje k výstavbě domu v [obec], na parcele [číslo], resp. přilehlých parcelách. Ve smlouvě je tak zmíněna jakási další společná investice, aniž by tato další společná investice byla jakkoliv blíže specifikována. Žalobce i oba žalovaní pak v rámci účastnickým výslechů shodně vypověděli, že mezi nimi nebyla nikdy projednávána jiná investice, než výstavba rodinného domu, resp. penzionu, na pozemcích žalovaných, jak je uvedeno ve smlouvě v části účelu úvěru. Nelze tedy než dospět k závěru, že ani na základě provedeného dokazování, a následného výkladu dle § 35 odst. 2 obč. zák. se nepodařilo tuto neurčitost odstranit tak, aby předmětné ujednání o smluvních úrocích mohlo být považováno za platné, a to za respektování zásady, že ani výkladem nelze doplňovat nebo nahrazovat to, co právní úkon neobsahuje, přičemž přihlédnout k vůli účastníků lze pouze v případě, že tato není v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.

30. Pokud se jedná o smlouvu o půjčce ze dne 13.4.2006 má soud ujednání o úročení za nesrozumitelné a tedy rovněž za absolutně neplatné dle § 37 odst. 1 obč. zák., kdy ani výkladem těchto ujednání nelze zjistit, jaký obsah měl být vlastně vyjádřen. V části smlouvy označené jako I. Preambule bylo ujednáno poskytnutí půjčky jako bezúročné. O odrážku níže je uvedeno, že úroky by měly vyrovnat pouze vyšší inflaci. V části smlouvy označené jako II. Úvěrová smlouva bylo úročení sjednáno ročně k 31.12. procentní sazbou překračující roční českou inflaci ve výši 3,00 % p.a., jinak 0,00%, při mimořádné výpovědi platí od počátku smlouvy dodatečná úroková sazba ve výši 4,00% p.a., kdy nabíhající úroky navyšují částku úvěru vždy k 31.

12. Vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě a srozumitelně, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Určitost představuje kvalitu obsahu právního úkonu; právní úkon je neurčitý, jestliže se jednajícímu nezdařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.5.2010, sp.zn. 23 Cdo 1122/2010). Soud má za to, že shora citované znění upravující sjednané úročení zapůjčené jistiny nelze mít za srozumitelné, kdy připouští různou interpretaci a nelze de facto seznat, k čemu směřovala vůle stran. Jelikož předmětný úkon vzbuzoval pochybnosti, co chtěli účastníci ve skutečnosti vyjádřit, přistoupil i v tomto případě soud k doplnění dokazování výslechem účastníků. Je však třeba uvést, že ani jeden z účastníků se nebyl schopen ke sjednanému úročení, resp. k podstatným rozdílům v tomto směru (bezúročná půjčka versus úroky pokrývající inflaci versus navázání úročení na mimořádnou výpověď smlouvy) relevantně vyjádřit a soud nemohl v tomto směru z účastnických výpovědí čerpat jakákoliv skutková zjištění. Pochybnosti se tak nepodařilo odstranit ani doplněním dokazování a následným výkladem za použití výkladových pravidel stanovených obecně v § 35 odst. 2 obč. zák.

31. S ohledem na výše uvedené soud úrokový závazkový právní vztah u obou půjček posoudil jako absolutně neplatný dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť úročení nebylo v případě smlouvy o půjčce ze dne 5.9.2004 sjednáno dostatečně určitě a v případě smlouvy o půjčce ze dne 13.4.2006 dostatečně srozumitelně a není tedy zřejmé, jaká práva a povinnosti pro smluvní strany z této dohody vyplývají a pochybnosti o obsahu předmětných právních úkonů se nepodařilo odstranit ani výkladem za použití výkladových pravidel stanovených v § 35 odst. 2 obč. zák.

32. Uvedený závěr o neplatnosti právního úkonu se u obou předložených smluv týká jen té části právního úkonu, která se smluvených úroků týká a nezpůsobuje neplatnost právního úkonu v celém jeho rozsahu (§41 obč. zák.). Po„ oddělení“ části právního úkonu, který se týká sjednání úročení zapůjčené jistiny, lze konstatovat, že mezi stranami došlo platně k uzavření smluv o půjčce ve smyslu platného sjednání hlavního peněžitého závazkového vztahu. Žalobní nárok se však týkal výlučně vztahů úrokových.

33. S ohledem na shora učiněný závěr soudu neučinil soud z jiných důkazů žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí a návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl, neboť by nemohly vést k jinému posouzení uplatněných nároků. Z důvodu procesní ekonomie se soud rovněž již nezabýval ani vznesenou námitkou promlčení či námitkou rozporu s dobrými mravy.

34. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Soud přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) v celkové výši 91 718 Kč sestávající z odměny zástupce žalovaných za 4 úkony právní služby v celkové výši 74 200 Kč a 4 paušálních náhrad hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč. Při výpočtu výše odměny za jednotlivé úkony právní služby soud vycházel z právního názoru vysloveného Vrchním soudem v Olomouci v rozsudku ze dne 15.1.2016, sp.zn. 5 Cmo 241/2015, podle kterého je třeba v řízení, jehož předmětem je peněžitá částka v cizí měně, pro účely stanovení tarifní hodnoty předmět řízení vyjádřit v české měně podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden kurzovním lístku České národní banky vydaném v době započetí úkonu každé konkrétní právní služby zvlášť (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen a.t.). Takto vypočtenou výši tarifní hodnoty vážící se k nároku uplatněnému v Eurech, tj. k částce 6 426,67 EUR soud připočetl k tarifní hodnotě uplatněné v českých korunách, tj. k částce 860 520,12 Kč dle § 12 odst. 3 a.t. Při tomto postupu činí výše odměny vypočtená dle § 7 bod 6. a.t. za úkon právní služby příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. (27.5.2021) částku 12 380 Kč, při tarifní hodnotě 1 013 924,73 Kč a kurzu Eur/Kč 23, 870 Kč, dále za podání vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. (4.6.2021) částku 12 380 Kč, při tarifní hodnotě 1 013 924,73 Kč a kurzu Eur/Kč 23, 870 Kč, dále za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. (6.12.2021) částku 2x 12 380 Kč, tj. celkem 24 760 Kč při tarifní hodnotě 1 013 731,93 Kč a kurzu Eur/Kč 23, 840 Kč a konečně za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. (21.2.2022) částku 2x 12 340 Kč, tj. celkem 24 680 Kč při tarifní hodnotě 1 007 241 Kč a kurzu Eur/Kč 22, 830 Kč. Obě soudní jednání konaná dne 6.12.2021 a dne 21.2.2022 překročila svým trváním délku dvou hodin. Z tohoto důvodu byla dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. přiznána odměna za dva úkony právní služby za účast advokáta na jednom jednání. Dále soud žalovaným přiznal náhradu hotových výdajů zástupce žalovaných za 4 shora označené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. v částce 1 200 Kč. K tomu soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě času promeškaného cestou k procesnímu soudu a zpět dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 400 Kč při době jízdy celkem 4 započaté půlhodiny (za účast na jednání dne 6.12.2021 a dne 21.2.2022). Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (tj. z částky 75 800 Kč) činí 15 981 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Cestovné advokát žalovaných neúčtoval. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Poučení