106 C 22/2025 - 75

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 103 663 Kč a 18 449,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky ve výši 103 663 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 103 663 Kč ve výši 12,00% ročně za dobu od 1.4.2025 do zaplacení, částky ve výši 18 449,34 Kč, úroku ve výši 76,04% ročně z částky 85 327,65 Kč za dobu od 1.4.2025 do 22.4.2025 ve výši 3 795,88 Kč a úroku ve výši 12,00% ročně z částky 85 327,65 Kč za dobu od 23.4.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1.4.2025 dosáhne částky 365 932 Kč.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 26 698,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.9.2025 domáhala zaplacení částky 103 663 Kč a 18 449,34 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovanou, jako klientkou, byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 11.7.2023. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 95 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 11.7.2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 353 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitelky) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Uvedla, že žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Tvrdila dále, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Uvedla, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.8.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 20.9.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 23.10.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 14.11.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 18.12.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.1.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 16.2.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 22.3.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.4.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.5.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 24.6.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 22.7.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.8.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.9.2024, částka ve výši 5 000 Kč ze dne 13.12.2024, částka ve výši 7 706 Kč ze dne 18.12.2024 a částka ve výši 6 353 Kč ze dne 18.12.2024. Doplnila, že před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 15, 18, 19, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále uvedla, že v důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 15, 16, 18, 19, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Uvedla, že v důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 18 splatné dne 22.1.2025. K datu 30.3.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 101 366 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.4.2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2.smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Závěrem uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 101 366 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 327,65 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 038,35 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 101 366 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně pak touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 18 449,34 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 327,65 Kč ode dne 1.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 76,04 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 23.4.2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 7.12.2025 v němž uvedla, že s předmětnou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu. Argumentuje tím, že žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonem, když žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., k čemuž dále odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu k výkladu pojmu odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Uvedla, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. Žalovaná dále tvrdí, že i při užití skóringových modelů je nutné ověřit, zda závěr o úvěruschopnosti klienta získaný užitím skóringového statistického modelu není zcela v rozporu s realitou finanční situace klienta. Má za to, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. zcela nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Uvádí, že v předmětném případu by žalobkyně z výpisu účtu, kam chodí žalované výplata ([Anonymizováno] [právnická osoba].) a kam byl žalobkyní poskytnut žalované předmětný úvěr ve výši 95 000 Kč dne 11.7.2023 (a na který byla realizována pokusná platba ve výši 1 Kč též dne 11.7.2023) zjistila, že: Dne 1.7.2023 získala žalovaná úvěr od [právnická osoba] ve výši 4 525,78 Kč, který zjevně bude muset splácet. Dne 20.6.2023 pravidelně splácí úvěr ve výši 9 257 Kč u [právnická osoba] (Inkaso úvěru, Variabilní symbol: [var. symbol] Konstantní symbol: [konst. symbol]). Pokud by žalobkyně sáhla do své vnitřní databáze, zjistila by, že žalovaná se stejnou žalobkyní, tj. též [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO], uzavřela i jinou smlouvu o úvěru, konkrétně smlouvu o úvěru č. [hodnota] a to dne 2.9.2023 (tj. o necelý rok dříve) na částku ve výši 80 000 Kč, na základě, které měla žalovaná měsíčně splácet žalobkyni částku ve výši 4 276 Kč Kč měsíčně (tj. na předchozí, jiný dluh). Pokud by si žalobkyně vyžádala u žalované výpisy i z průběhu roku, zjistila by, že žalovaná splácí též úvěr společnosti [právnická osoba] ve výši kolem 2 000 Kč měsíčně. Jen za měsíc červen 2023, tj. měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru (spor v nadepsané věci), činí výdaje z platební karty žalované vázané k předmětnému účtu, na který byl poskytnut žalobkyní žalované úvěr, v souhrnu výdaje ve výši 14 994,10 Kč měsíčně, které však nezohledňují výše uvedené splátky úvěrů. Na účtu jsou pak zmíněny další platby žalované. Dále nejsou zohledněny ani náklady na bydlení apod. Výše uvedené výdaje a splátky dluhu (bez zohlednění v nadepsané věci poskytovaného úvěru, resp. splátek) pak překračují měsíční mzdu žalované, kterou obdržela na svůj účet (v července 2023 ve výši 21 578 Kč, dne 9.6.2023 ve výši 22 395 Kč) o cca 1/3 bez započtení splátek z nově poskytovaného úvěru a bez zohlednění nákladů na bydlení. V případě zohlednění i splátek z v nadepsané věci žalovaného úvěru jsou pak měsíční výdaje žalované o více jak polovinu vyšší, než příjmy a to bez započítání nákladů na bydlení. Další úvěrová smlouva uzavřená se žalobkyní, konkrétně smlouva o úvěru č. [hodnota], byla u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou shledána jako absolutně neplatná právě pro neplatné posouzení úvěruschopnosti, a to rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 122 C 18/2025-81 ze dne 12. listopadu 2025. Namítá, že v žádném myslitelném scénáři tak nemohla být posouzena žalobkyní úvěruschopnost žalované řádně. Naopak z výše uvedeného vyplývá, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní posouzena vůbec. Dle tvrzení žalobkyně bylo předmětnou úvěrovou smlouvou poskytnuto 95 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně byly na dluh z titulu úvěrové smlouvy zaplaceny žalovanou částky v součtu ve výši 108 001 Kč. Ze strany žalobkyně a žalované jsou tak tvrzení o zaplacených platbách na dluh shodná. S ohledem na výše uvedené by tak měla být žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení, které dále žalovaná vyčísluje.

3. Žalobkyně se z jednání konaného dne 10.12.2025 omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a právního zástupce žalobkyně.

4. Na základě předložených a soudem provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k osobě žalované ze dne 11.7.2023 soud zjistil, že tento je bez poznatku.

6. Z výpisu NRKI (tzv. skóring karty) k osobě žalované ze dne 11.7.2023 soud zjistil, že žalovaná má podáno 13 žádostí u finančních institucí, její expozice činí částku 1 268 041 Kč, dluh po splatnosti nemá.

7. Z exportu transakční historie z účtu žalované č. [č. účtu] soud zjistil, že dne 11.4.2023 byla na účet připsána částka 18 017 Kč a dne 11.5.2023 částka 19 914 Kč, a to v obou případech od společnosti [právnická osoba].

8. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 11.7.2023 soud zjistil, že finanční potřeba žalované činí 250 000 Kč, celková výše úvěru 95 000 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí částku 21 295 Kč plynoucí ze zaměstnání, kdy se zároveň jedná o celkový příjem žalované. Celkové výdaje jsou značeny částkou 13 051 Kč, z toho 4 860 Kč jako životní minimum, 3 915 Kč na bydlení a 4 276 Kč na splátkách žalobkyni, rezerva činí částku 7 244 Kč. Žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba]. od 1.10.2019 na dobu neurčitou v hlavním pracovním poměru. Je rozvedená, dosáhla maturitního vzdělání a jako forma bydlení je značeno vlastní.

9. Z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 11.7.2023 soud zjistil, že žalovaná mimo dalšího prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy.

10. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 11.7.2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 95 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činila 304 944 Kč. Měsíční splátka činila 6 353 Kč (celkem 48 splátek). Zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 76,04%. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 109,03%. Úvěr má být žalované vyplacen na účet číslo [č. účtu]. Předložen byl dále Dodatek č. 1 smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 11.7.2023 upravující uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 11.7.2023 byla na účet č. [č. účtu] vyplacena částka 95 000 Kč.

12. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. [hodnota] (vč. splátkového kalendáře) ze dne 12.7.2023 soud zjistil, že celková výše úvěru činí 95 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientkou žalovaná.

13. Z dopisu ze dne 30.3.2025 soud zjistil, že tímto je žalované oznamováno zesplatnění úvěru dle smlouvy č. [hodnota].

14. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 108 001 Kč, vyplacena byla částka 95 000 Kč dne 11.7.2023.

15. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 2.9.2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činila 205 248 Kč. Měsíční splátka činila 4 276 Kč (celkem 48 splátek). Zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 57,30%. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 75,03%. Úvěr má být žalované vyplacen na účet číslo [č. účtu].

16. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že čistá mzda žalované za duben 2023 činila částku 19 914 Kč, za květen 2023 částku 22 395 Kč a za červen 2023 částku 21 578 Kč. 17. [právnická osoba] transakční historie k platební kartě žalované u [právnická osoba]. za období od 1.1.2023 do 31.7.2023 soud zjistil, že žalovaná 20.1.2023, 20.2.2023, 20.3.2023. 20.4.2023, 22.5.2023, 20.6.2023, 20.7.2023 splácela inkasem vždy částku 9 257 Kč na bezhotovostní splátku úvěru. Dále, že dne 15.1.2023 je evidována odchozí platba 2 000 Kč ve prospěch společnosti Homecredit, dále dne 18.2.2023 rovněž ve prospěch společnosti Homecredit je evidována odchozí platba v částce 1 827 Kč. Dne 1.3.2023 je evidována příchozí úhrada od [právnická osoba] v částce 55 000 Kč.

18. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

19. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici pouze hodnocení klienta podepsané žalovanou dne 11.7.2023 (nikoliv však za stranu žalující), aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalované, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Za prokázané lze mít toliko příjmy žalované spočívající ve vyplácení mzdy v částce 18 017 Kč v dubnu 2023 a v částce 19 914 Kč v květnu 2023. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že z hodnocení klienta ze dne 11.7.2023 vyplývá započtení výdajů žalované v celkové částce 13 051 Kč, která však nebyla nikterak osvědčena, a to zejména vhledem k údajům známým žalobkyni ze skóringu NRKI, podle kterého má žalovaná podáno 13 žádostí u finančních institucí a její expozice činí částku 1 268 041 Kč. Dle názoru soudu by takto uváděná majetková situace v porovnání s dalšími dostupnými údaji (např. finanční potřebou v částce 250 000 Kč) měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované však z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalované. Z dokladů předložených žalovanou nadto plyne, že úvěrová angažovanost v době uzavření smlouvy nebyla u žalované v porovnání s jejím příjmem nízká a po žalobkyni je možné v takovém případě požadovat zkoumání skutečné finanční situace žalované v takovém rozsahu, aby z ní vyplynulo, zda skutečnost, že žalovaná nemá dosud dluhy po splatnosti není dána pouze platbou předchozích úvěrových splátek nově převzatými úvěrovými závazky.

22. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022. Z uvedené právní úpravy plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

23. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. [spisová značka]). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

24. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 11.7.2023 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 95 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná by byla podle § 2 991 o.z. povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Avšak, dle nesporných tvrzení stran, uhradila žalovaná na jistinu v částce 95 000 Kč celkem částku 108 001 Kč. Jistina tedy již byla žalovanou splacena a dokonce přeplacena.

25. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

26. Soud přiznal žalované, jako procesně zcela úspěšné straně, právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) v celkové výši 26 698,65 Kč, sestávající z odměny zástupce žalované za tři úkony právní služby ve výši po 6 020 Kč z tarifní hodnoty ve výši 122 112,34 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, podání písemného vyjádření ze dne 7.12.2025 a účast na jednání dne 10.12.2025), tj. celkem 18 060 Kč, náhrady hotových výdajů zástupce žalované za tytéž tři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). tj. celkem 1 350 Kč. Dále náhrada cestovného na trase [adresa] a zpět dne 10.12.2025, celkem 218 km při průměrné spotřebě vozidla tov. zn. Hyundai, RZ9AP4575, 6,3 litru/100 km a při ceně automobilového benzinu 35,80 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., k tomu základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,80 Kč/km, tj. celkem 1 755 Kč. Náhrada za promeškaný čas v délce 6 půlhodin za cestu [adresa] a zpět činí 900 Kč dle § 14 odst. 3 a.t. Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad byla přiznána ve výši 4 633,65 Kč, a sice z částky 22 065 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Poučení