106 C 6/2022-86

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; [název žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] ; zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] ; zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 408 Kč od 2. 9. 2021 do 2. 8. 2023, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 692 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 408 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 443 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 100 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 20. 7. 2021 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila žalovaná a při které bylo poškozeno vozidlo značky [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], jehož vlastníkem byl [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“). Následujícího dne byla škodní událost nahlášena vedlejší účastnici, jakožto pojistiteli vozidla žalované. Po dobu opravy vozidla byl poškozený nucen zapůjčit si od žalobkyně vozidlo náhradní, které užíval od 21. 7. 2021 do 18. 8. 2021, tzn. po dobu 29 dní. Náhradním vozidlem byl [značka automobilu], [registrační značka], kdy denní sazba za užívání tohoto vozidla činila částku 1 000 Kč. Za užívání náhradního vozidla byla vystavena faktura [číslo] 2021 na částku 29 000 Kč se splatností dne 1. 9. 2021 Vedlejší účastnice vyplatila z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla za užívání náhradního vozidla pouze částku 11 900 Kč, zbývajících 17 100 Kč uhradit odmítla. Poškozený užíval po celou dobu náhradní vozilo účelně, neboť jej potřeboval k vyřizování každodenních záležitostí, a doba, po kterou byl nucen vozidlo užívat, nebyla nějak nepřiměřená, proto je žalobkyně přesvědčena, že je žalovaná jako viník dopravní nehody povinna k náhradě. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby, neboť se stala věřitelem pohledávky. S poškozeným totiž uzavřela smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2021. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani po obdržení předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2022.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává, neboť škoda způsobená dopravní nehodou, včetně všech účelně vynaložených nákladů a nákladů na zapůjčení náhradního vozidla, byla již zcela uhrazena vyplacením pojistného plnění vedlejší účastnicí dne 10. 8. 2022. Současně sdělila, že se plně ztotožňuje s vyjádřením vedlejší účastnice zaslané právnímu zástupci žalobkyně dne 26. 4. 2022, předmětné vyjádření přiložila k odporu a navrhla, aby pojišťovna vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Dále pak dodala, že maximálně akceptovatelná doba užívání náhradního vozidla trvala od 21. 7. – 10. 8. 2021, pokud se poškozený až dne 11. 8. rozhodl o opravu vozidla, oprava fakticky trvala cca týden, doba užívání náhradního vozidla akceptovaná vedlejší účastnicí trvala déle než samotná oprava vozidla. Podle ustálené judikatury přitom platí, že užívání náhradního vozidla je podmíněno účelností jeho využití, což je nutné posuzovat vždy individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. Jakmile je zřejmé, že opravu vozidla nelze provést, nelze náklady za další užívání náhradního vozidla považovat za účelné a nutné. Žaloba by proto měla být zamítnuta. V průběhu řízení pak žalovaná zpochybňovala rovněž řádné oznámení postoupení žalované pohledávky, když uvedla, že sice obdržela předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, součástí toto dopisu však nebylo předmětné oznámení.

3. Vedlejší účastnice, potom co oznámila vstup do řízení na straně žalované, rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Již při uplatnění škody autoservisem, který zastupoval poškozeného, byl poškozený upozorněn na to, že v případě užívání náhradního vozidla, je nutné odečíst pevné náklady a rovněž byl poškozený upozorněn na sazby denní výše odškodného vztahující se k pronájmu náhradních vozidel. Již dne 22. 7. 2021 byla škoda na poškozeném automobilu vyhodnocena jako totální s tím, že dne 12. 8. 2021 došlo k výplatě pojistného plnění ve výši 34 700 Kč. Ohledně pronájmu náhradního vozidla bylo pojistné plnění vypočteno za období od 21. 7. 2021 do 10. 7. 2021 (správně 10. 8. 2021), tedy celkem za 21 dní. V únoru 2023 pak vedlejší účastnice doplatila pojistné plnění za dobu od 11.- 12. 8. 2021 ve výši 1 134 Kč Celkem došlo k úhradě částky 13 034 Kč. Přestože došlo k vyhodnocení škody jako totální již následující den po oznámení vedlejší účastnicí, rozhodl se poškozený pro opravu vozidla až dne 11. 8. 2021, tj. 22 dní po dopravní nehodě. Pokud užívání náhradního vozidla trvalo pouze do 18. 8. 2021, je evidentní, že za 8 dnů bylo vozidlo opraveno, vedlejší účastnice přitom uznala dobu užívání náhradního vozidla v délce 23 dní, tj. zdaleka více, než trvala skutečná délka opravy. Při výplatě pojistného plnění ve výši 13 034 Kč vedlejší účastnice vycházela z uznané délky pronájmu za dobu od 21. 7. - 12. 8. 2021, když již dne 22. 7. byl poškozený informován o tom, že škoda je vyhodnocena jako totální a dne 12. 8. 2021 pak došlo k výplatě pojistného plnění, přičemž uhrazená částka za denní pronájem byla 665,50 Kč s DPH, neboť poškozeno bylo vozidlo nižší střední třídy starší 6 let (téměř 19 let), pronajato mělo být dle sazebníku vedlejší účastnice tedy vozidlo malé třídy. Výpočet pojistného plnění ovlivnila skutečnost, že ze strany žalobkyně nedošlo k odpočtu pevných nákladů, tj. náklady, které by byly za normálních okolností vynaloženy na provoz vlastního automobilu. Vzhledem k uvedenému měla vedlejší účastnice za to, že v době od 13. 8. do 18. 8. 2021 měl poškozený pronajato náhradní vozidlo pouze ze své vlastní vůle, nikoliv v bezprostředním důsledku dopravní nehody. Ohledně ceny, za jakou bylo poškozenému poskytnuto náhradní vozidlo, pak uvedla, že v souladu s judikaturou je rozsah omezen hlediskem účelnosti, přičemž škůdce odpovídá s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase. Cena, za kterou žalobkyně poskytla náhradní vozidlo, neodpovídá těmto obvyklým cenám v daném čase a místě. Ceník žalobkyně není veřejně dohledatelný, neodpovídá reálným cenám, za které se automobily běžně v tomto regionu přenechávají k užívání, přičemž celé fungování a vystupování žalobkyně se jeví čistě účelně jako tzv. lovci nehod. Tomuto závěru odpovídá také skutečnost, že žalobkyně je účastníkem velkého množství soudních sporů s obdobným skutkovým základem a obdobnou argumentací (obdobný spor byl veden u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). K aktivní legitimaci žalobkyně pak vedlejší účastnice uvedla, že smlouva o postoupení pohledávky, na základě které byla žalovaná pohledávka na žalobkyni převedena, nedostatečně vymezuje předmětnou pohledávku, neboť ta je ve smlouvě vymezena jako pohledávka vůči„ České poj.“. Takový subjekt však nikdy neexistoval. Ve smlouvě není nikterak specifikováno„ povinné ručení vůči uvedené pojišťovně“. Dále se ve smlouvě uvádí, že částku 29 000 Kč uhradil žalobkyni pan [příjmení]. Pokud se tak stalo, měla by tuto skutečnost žalobkyně prokázat. Pokud však poškozený již uhradil žalobkyni celou částku 29 000 Kč, nelze částku znovu požadovat po viníkovi nehody, neboť by vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Naopak v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021 je uvedeno, že náklady zaplatila žalobkyně, což je rozporné s tím, co je uvedeno ve smlouvě. Není proto zřejmé, kdo je věřitelem žalované pohledávky. Sporné je rovněž vlastnictví pronajímaného vozidla, které dle údajů zapsaných v technickém průkazu vlastní společnost [právnická osoba], kde je jediným společníkem a jednatelem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tedy uzavírala nájemní smlouvy k vozidlu, které nevlastnila. V daném případě tak došlo k uměle vytvořené újmě poškozeného vzniklé prodlužováním doby nájmu či nastavování přemrštěných a zcela netržních cen, proto vedlejší účastnice navrhla, aby soud žalobu zamítl. V průběhu řízení pak sdělila, že netrvá na své argumentaci ohledně vlastnictví pronajímaného vozidla, neboť má za to, že automobil byl zapůjčen v souladu s uzavřenými smlouvami.

4. V průběhu řízení pak vedlejší účastnice upřesnila, že výplatu pojistného plnění provedla na účet č. [bankovní účet], a to na základě plné moci udělené poškozeným.

5. Žalobkyně k tomuto uvedla, že je vlastníkem tohoto účtu. Dále pak žalobkyně změnila své původní tvrzení a uvedla, že smlouva o postoupení pohledávky ze srpna 2021 byla následně vypovězena a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni platně převedena až v prosinci 2021. Poškozený žalobkyni v souvislosti s dopravní nehodou nic nehradil.

6. V průběhu řízení účastníci učinili nespornými tyto skutečnosti. Dne 20. 7. 2021 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila žalovaná a při které bylo poškozeno vozidlo [jméno] [příjmení] zn. [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], rok registrace vozidla 2002. Poškozený užíval náhradní vozidlo zn. [tovární značka] [anonymizováno] v období od 21. 7. 2021 do 18. 8. 2021, tj. po dobu 29 dní. Vedlejší účastnice oznámila poškozenému, že škoda na vozidle je vyhodnocena jako totální dne 11. 8. 2021 a vyplatila pojistné plnění dne 12. 8. 2021, přičemž nejprve uhradila na nákladech spojených s užíváním vozidla poškozeným za období od 21. 7.- 10. 8. 2021 částku 11 900 Kč a následně v únoru 2023 doplatila částku 1 134 Kč, a to za užívání náhradního vozidla poškozeným ve dnech 11. - 12. 8. 2021. Dále pak účastníci učinili nesporným, že oprávněným byl rovněž odpočet pevných nákladů ve výši 2 274 Kč, což jsou náklady, které by poškozený vynaložil na užívání svého vozidla, tak jak učinila vedlejší účastnice. Účastnici nerozporovali ani závěr, že do 12. 8. 2021 byly náklady za užívání náhradního vozidla účelně vynaloženy.

7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně učinila nesporným dodatečnou úhradu vedlejší účastnice v únoru 2023 a rovněž nutnost odpočtu pevných nákladů, vzala žalobu zpět ohledně částky 3 408 Kč (1 134 Kč + 2 274 Kč) a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 2. 9. 2021 do 2. 8. 2023. Ostatní účastníci s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili, soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil v souladu § 96 odst. 2, 3 občanského soudního řádu.

8. Spornými zůstala tvrzení žalobkyně o tom, že poškozený účelně užíval náhradní automobil i v době od 13. 8. - 18. 8. 2021, když k výplatě pojistného plnění ze strany vedlejší účastnice došlo dne 12. 8. 2021. Sporné zůstalo rovněž tvrzení žalobkyně ohledně ceny denního pronájmu náhradního automobilu, neboť cena, za jakou bylo náhradní vozidlo užíváno, tj. 1 000 Kč/den, odpovídá obvyklé tržní ceně za jakou byly obdobné vozidla poskytovány k užívání v daném čase a místě, přičemž žalovaná strana v tomto ohledu akceptovala pouze částku 665,50 Kč/den. Za sporné bylo považováno také tvrzení ohledně aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení, kdy žalobkyně měla za to, že žalovaná pohledávka na ni byla platně postoupena, přičemž žalovaná strana uvedené zpochybňovala z důvodu existence dvou smluv o postoupení pohledávky. Spornou zůstalo tvrzení o řádném oznámení postoupení pohledávky žalované.

9. Žalobkyně a vedlejší účastnice navrhovaly provést řadu důkazu ke zjištění obvyklé ceny pronájmů obdobných automobilů v daném čase a místě, a to především nahlédnutím na internetové stránky jednotlivých autopůjčoven působících na Opavsku a Ostravsku, resp. žalobkyně předložila dva aktuálně platné ceníky autopůjčoven v listinné podobě. Vzhledem ke skutečnosti, že vyhotovení znaleckého posudku za účelem zjištění obvyklé ceny žalobkyně nenavrhovala, přičemž navrhovanými důkazy by soud získal informace pouze ohledně aktuálních cen pronájmu, podstatné jsou přitom ceny v roce 2021, učinil soud dotazy na účastníky označené autopůjčovny, kdy s tímto postupem soudu účastníci souhlasili. Z tohoto důvodu soud neprovedl dokazování nahlížením na internetové stránky [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], a listinou nadepsanou jako ceník oprav motorových vozidel [právnická osoba] a listinou nadepsanou jako Přehled denních sazeb zapůjčení vozidel platných od 1. 1. 2023 opatřenou razítkem [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] [část obce].

10. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.

11. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ([právnická osoba] [anonymizováno]) bylo zjištěno, že tato autopůjčovna poskytuje k užívání automobily zn. Škoda Fabia I, rok výroby 2003, cena za den užívání činí 300 Kč - 320 Kč Cena je stejná i v případě pronájmu automobilu na dobu delší 4 dnů a více. Sleva je poskytována až při měsíčním pronájmu.

12. Ze sdělení [jméno] [příjmení] [webová adresa]) bylo zjištěno, že tato autopůjčovna disponuje vozy nižší střední třídy (Škoda Fabia, Ford Focus, Škoda Octavia), průměrné stáří jejich vozového parku je okolo 7 let. Cena pronájmu se liší v závislosti na délce užívání, přičemž čím delší pronájem, tím vyšší sleva. Ceny se tady pohybovaly při užívání vozidla 14-21 dní 390 Kč/den, nad 21 dní 300 Kč/den. Dále byly k tomuto sdělení přiloženy faktury z této doby, neboť ceník z roku 2021 již nebyl k dispozici. Uvedené faktury byly soudu poskytnuty ve dvojím vyhotovení, kdy obsahem se obě vyhotovení shodovaly.

13. Z faktury č. 2021 ze dne 29. 4. 2021 bylo zjištěno, že autopůjčovna [jméno] [příjmení] - [webová adresa] vyúčtovala za pronájem osobního automobilu zn. Ford Focus III Combi za dobu užívání automobilu od 7. 5. – 5. 6. 2021, tj. celkem 30 dní částku 18 000 Kč, s tím, že byla započítána sleva ve výši 50 %, celkem tedy na základě této faktury požadovala k zaplacení 9 000 Kč (tj. 300 Kč/den).

14. Z faktury č. 2021 ze dne 8. 3. 2021 bylo zjištěno, že autopůjčovna [jméno] [příjmení] - [webová adresa] vyúčtovala za pronájem osobního automobilu zn. Škoda Fabia III Combi za dobu užívání automobilu od 8. 3. – 6. 4. 2021, tj. celkem 29,50 dní částku 17 700 Kč, s tím, že byla započítána sleva ve výši 50 %, celkem tedy na základě této faktury požadovala k zaplacení 8 850 Kč (tj. 295 Kč/den).

15. Z faktury č. 2021 ze dne 12. 6. 2021 bylo zjištěno, že autopůjčovna [jméno] [příjmení] - [webová adresa] vyúčtovala za pronájem osobního automobilu zn. Ford Focus III Combi za dobu užívání automobilu od 13. 6. – 28. 6. 2021, tj. celkem 16 dní částku 9 600 Kč, započítána byla sleva ve výši 35 %, celkem tedy na základě této faktury požadovala k zaplacení 5 740 Kč s tím, že v této ceně je zohledněno uhrazení zálohy 500 Kč (čili celková cena za užívání předmětného automobilu činila 6 240 Kč, tj. 390 Kč/den).

16. Ze sdělení [jméno] [jméno] ([právnická osoba]) bylo zjištěno, že v roce 2021 tato společnost provozovala půjčovnu vozidel, a to jak autopůjčovnu komerčních vozidel, tak i půjčovnu náhradních vozidel pro pojistné události. K dispozici přitom měli vozy Toyota Zaris Hybrid a Toyota Corolla TS Hybrid, oba vozy byly vyrobeny v roce 2021 dle standartu značky Toyota (max 12 měsíců stáří vozu). Za den užívání vozidla (limitní nájezd 150 Km denně) byla cena stanovena na 690 Kč bez DPH. V případě zapůjčení vozu jako náhradní vozidlo při dopravní nehodě se cena řídila ceníkem dané pojišťovny, kdy se ceny vozů nižší střední třídy pohybovaly v dané době v rozmezí od 600 - 850 Kč bez DPH.

17. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ([právnická osoba]) bylo zjištěno, že tato autopůjčovna poskytovala vozidlo Škoda fabia II 1.2i po dobu třech týdnů za cenu 6 500 Kč (tj. 309 kč/den) a po dobu 4 týdnů za cenu 7 200 Kč (tj. 240 Kč/den). Dále poskytovala vozidlo Škoda Rapid po dobu třech týdnů za cenu 7 400 Kč (tj. 352 Kč/den) a po dobu 4 týdnů za cenu 9 500 Kč (tj. 316 Kč/den) a vozidlo Škoda Octavia 1,6 TDi combi po dobu 3 týdnů za cenu 10 500 Kč (tj. 500 Kč/den) a po dobu 4 týdnů za cenu 12 500 Kč (tj. 416 Kč/den).

18. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ([ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce]) bylo zjištěno, že v roce 2021 provozoval autopůjčovnu, kdy poskytoval vozidlo Škoda Octavia, stáří 6 let, kdy cena za 1 den užívání činila 1 000 Kč s tím, že nebyla rozlišována celková doba pronájmu, vždy byla cena na smluvní dohodě s klienty.

19. Z přehledu denních sazeb půjčovného pojišťovny od 1. 1. 2020 bylo zjištěno, že vozidlo zn. Peugeot 307 v tomto přehledu uvedeno není, přičemž automobil zn. Peugeot 301 a 308 je považován za vozidlo kategorie nižší střední třídy s tím, že do této kategorie jsou řazena rovněž vozidla Ford Focus, Renault Fluence, Škoda Rapid, Škoda Octavia I. Do kategorie malá vozidla je pak řazen automobil Škoda Fabia. Dále je v uvedeném ceníku vedlejší účastnice uvedeno, že v případě, že je poškozeno vozidlo starší 6 let dle data výroby, je nutno uvažovat pro posouzení srovnatelnosti technickou zastaralost a úroveň vybavení, což znamená jeho zařazení do nižší kategorie.

20. K prokázání tvrzení, že náklady za užívání náhradního automobilu za dobu od 13. 8. – 18. 8. 2023 byly vynaloženy účelně, navrhla žalobkyně svědecký výslech poškozeného [jméno] [příjmení]. Z této svědecké výpovědi pak soud zjistil, že s automobilem ve vlastnictví poškozeného havaroval vnuk poškozeného. Opravu a náhradní vozidlo pak zařizoval jeho zeť. Podmínky, za kterých byl automobil poskytnut k užívání, svědek neznal. Dále uvedl, že automobil potřeboval v létě roku 2021 poměrně často, vnuk automobilem jezdil do práce, svědek pak k doktorům a na nákupy. V srpnu 2021 přitom peníze na zakoupení nového vozu neměl, pobíral důchod ve výši cca 22 tis. Kč s tím, že našetřeny má prostředky pouze na pohřeb, tj. cca 40-45 tis. Kč. Ohledně lékařů, které pravidelně navštěvoval, pak uvedl, že jezdí na kontroly co půl roku do [obec], dále pak chodí ke kardiologovi do [obec] ([ulice] [anonymizováno]) a pravidelně dochází rovněž k praktickému lékaři do [obec]. V souvislosti s dopravní nehodou podepsal pouze jediný dokument, a to smlouvu o postoupení pohledávky ze den 6. 12. 2021, kdy podpis této listiny si pamatoval, neboť ji podepsal fixou a musel rovněž absolvovat cestu do [obec], neboť bylo nutné ověřit jeho podpis.

21. Z plné moci ze dne 21. 7. 2021 bylo zjištěno, že poškozený k vyřízení záležitostí souvisejících s dopravní nehodou zmocnil třetí osobu s tím, že pojistné plnění mělo být vyplaceno na účet půjčovny, a to č. [bankovní účet].

22. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021 bylo zjištěno, že touto listinou poškozený jako postupitel postoupil pohledávku vůči pojišťovně označené jako„ Česká poj.“ v celkové výši 29 000 Kč na žalobkyni, kdy tato pohledávka je tvořena úhradou nákladů na zapůjčení náhradního vozidla zaplacenými žalobkyní. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021 pak bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo vedlejší účastnici oznámeno.

23. Z výpovědi smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že poškozený jako postupitel vypověděl smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021, kterou uzavřel s žalobkyní.

24. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2021 bylo zjištěno, že touto listinou poškozený jako postupitel postoupil pohledávku vůči škůdci, tj. žalované ve výši 17 100 Kč na žalobkyni, kdy tato pohledávka je tvořena úhradou nákladů na zapůjčení náhradního vozidla zaplacenými žalobkyní. Tato listina je opatřena úředně ověřeným podpisem poškozeného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021 pak bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo vedlejší účastnici oznámeno.

25. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že pohledávka poškozeného byla na ni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2021, přičemž smlouva o postoupení pohledávky tvoří přílohu předžalobní výzvy. Dále pak vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 17 100 Kč do 4. 4. 2022, jinak se žalobkyně obrátí na soud. Z dokladu o odeslání je pak prokázáno, že předžalobní upomínka byla zaslána žalované dne 25. 3. 2022.

26. Z listiny označené jako odpověď na předžalobní upomínku adresované právnímu zástupci žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná sdělila, že obdržela předžalobní upomínku s tím, že se dále má žalobkyně obracet na vedlejší účastnici.

27. Soud neučinil žádná skutková zjištění ze sdělení [právnická osoba] spol. s.r.o, neboť tato autopůjčovna sdělila, že obdobné automobily nenabízí k pronájmu.

28. Soud neprováděl dokazování listinou označenou jako Informace pro poškozeného, neboť žalobkyně nerozporovala tvrzení vedlejší účastnice o tom, že poškozený znal ceny proplácené vedlejší účastnicí za užívání náhradního vozidla. Vzhledem k nesporným tvrzením účastníkům o poškození vozidla a výplatě pojistného plnění soud považoval za nadbytečné provádět dokazování zápisem o poškození motorového vozidla a listinou označenou jako informace o výplatě pojistného plnění.

29. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 20. 7. 2021 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila žalovaná a při které bylo poškozeno vozidlo [jméno] [příjmení] zn. [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], rok registrace vozidla 2002. Poškozený užíval náhradní vozidlo v období od 21. 7. 2021 do 18. 8. 2021, tj. po dobu 29 dní, a to vozidlo zn. [tovární značka] [anonymizováno], rok výroby 2015 Vedlejší účastnice oznámila poškozenému, že škoda na vozidle je vyhodnocena jako totální dne 11. 8. 2021 a vyplatila pojistné plnění dne 12. 8. 2021, dohromady vedlejší účastnice za užívání náhradního vozidla zaplatila 13 034 Kč, a to vždy na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Za dobu od 21. 7. do 12. 8. 2021 byly náklady za užívání náhradního vozidla účelně vynaloženy.

30. Podle § 2927 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak platí, že povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku platí, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 platí, že se hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Po právní stránce soud věc uzavřel tak, že vzhledem k jednoznačnému závěru o tom, že žalovaná způsobila dopravní nehodu, je nárok uplatněný žalobou podle § 2927 odst. 1 občanského zákoníku v zásadě dán a žalované vznikla povinnost nahradit způsobenou škodu vzniklou v důsledku dopravní nehody. Z judikatury, která se váže k náhradě škody spočívající v užívání náhradního vozidla, je zřejmé, že vyšší náklady než na provoz vlastního vozu vzniklé v souvislosti s nájmem osobního automobilu, je nutné považovat za skutečnou škodu, kterou je v rozsahu nutných a účelných nákladů povinen nahradit škůdce (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90). Ohledně výše náhrady účelně vynaložených nákladů na vypůjčení či pronájem vozu po dobu opravy vlastního poškozeného vozidla pak platí, že zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Důkazní břemeno o výjimečných okolnostech odůvodňujících v konkrétním případě náhradu v částce vyšší, než odpovídá nákladům na pronájem srovnatelného vozu, nese poškozený (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019). Ohledně délky užívání náhradního vozu je judikatura ustálena v názoru, že do rozhodnutí pojišťovny o tzv. totální škodě, je užívání náhradního vozidla v zásadě účelné, není však vyloučeno užívání vozidla delší dobu s tím, že je nutné zohledňovat další okolnosti věci, zejména na straně poškozeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019, nález Ústavního soudu z 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17).

32. V daném případě soud nejprve vyhodnotil otázku, zda cena 1 000 Kč za den užívání náhradního vozidla, byla obvyklou cenou pronájmu obdobných aut v daném čase a místě. Vzhledem k tomu, že ve věci nebylo navrhováno vyhotovení znaleckého posudku za účelem zjištění obvyklé ceny, vycházel soud ze sdělení jednotlivých autopůjčoven působících ve zdejším regionu, přičemž dospěl k závěru, že obvyklou cenou za nájem obdobného automobilu jako bylo poškozené vozidlo, tj. [tovární značka] [anonymizováno], rok registrace 2002, je maximálně částka 395 Kč/den. Tuto cenu soud určil aritmetickým průměrem zjištěných ze sdělení jednotlivých autopůjčoven. U [právnická osoba] [anonymizováno] byla do výpočtu zahrnuta částka 320 Kč, přičemž u všech ostatních soud vycházel jak z uvedených vyšších hodnot, tak rovněž i z hodnot nižších, které byly poskytovány v případě delších pronájmů. Vzhledem ke skutečnosti, že [právnická osoba] a.s. poskytovala jen vozy maximálně 12 měsíců staré, kdy se jednalo o vozy co do technického stavu a vybavení zcela zřejmě nesrovnatelné (a to i laikovi) s poškozeným vozidlem [tovární značka] [anonymizováno], rok výroby 2002, soud částky uvedené touto společností nezohledňoval. U ostatních vozidel měl soud za to, že se jedná o vozy srovnatelné s poškozeným vozidlem a vozidlem, které bylo poškozenému poskytnuto jako náhradní vozidlo, tj. [tovární značka] [anonymizováno], neboť i z přehledu denních sazeb půjčovného pojišťovny od 1. 1. 2020, byly oba tyto vozy zařazeny do kategorie vozů nižší střední třídy, tj. Ford Focus, Škoda Octavia, Škoda Rapid, popř. do kategorií malé vozy Škoda Fabia. Soud přitom vycházel z předpokladu, že poškozené vozidlo a vozidlo náhradní byla sama o sobě srovnatelná vozidla, když i v uvedeném ceníku jsou zařazeny do stejné kategorie automobilů nižší střední třídy. Nepovažoval za nutné poškozené vozidlo srovnávat vzhledem k jeho stáří zásadně jen a pouze s vozy malé třídy, tak jak to učinila vedlejší účastnice, nýbrž ceny nájmů vozů malé třídy např. Škoda Fabia z tohoto důvodu do výpočtu zahrnul také, a to i z důvodu, že ve většině případů oslovené autopůjčovny rok výroby vozidel neuváděly (vyjma vozů [právnická osoba] a.s. a [webová adresa]). Závěr o tom, že cena 395 Kč za den užívání je obvyklou cenou v daném čase a místě, je možné nepřímo dovodit i ze sdělení [právnická osoba], když tato společnost nabízela automobily staré maximálně 12 měsíců za cenu o něco vyšší, tj. 690 Kč bez DPH (žalobkyně přitom účtovala rovněž cenu 1 000 Kč bez DPH).

33. Pro úplnost pak soud dodává, že žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že účtována částka 1000 Kč za den užívání, je obvyklou cenou za nájem obdobných automobilů v daném čase a místě, kdy k prokázání tohoto tvrzení navrhovala i důkazy. Jakákoliv existence mimořádných okolností pro přiznání vyšší náhrady nebyla zřejmá z jejich podání, ani tak nevzešla najevo při jednání soudu (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019).

34. Soud tedy dospěl aritmetickým průměrem hodnot 320 Kč ([právnická osoba] [anonymizováno]), 390, 300 (obě hodnoty [webová adresa]), 300, 295, 390 (jednotlivé faktury), 309, 240, 352, 316, 500, 416 (vše z [právnická osoba]) a 1000 Kč ([jméno] [příjmení]) částce 395 Kč/den. Při zohlednění celkového počtu dní, které poškozený automobil užíval, a to bez zohlednění účelnosti užívání náhradního automobilu v období od 13. 8. do 18. 8. 2021, tzn. 29 dní, dospěl k částce 11 455 Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice již učinila náhradu za užívání vozidla ve výši 13 034 Kč, je zřejmé, že obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase již tímto uhradila. Soud proto vzhledem k tomuto závěru ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

35. Soud se již pak podrobně nezabýval ostatními spornými otázkami tohoto řízení, tzn. zda je žalobkyně aktivně legitimovaná, či bylo postoupení pohledávky žalované řádně oznámeno a zda bylo vozidlo užíváno účelně i v době od 13. 8. do 18. 8. 2021. Pro úplnost však soud uvádí, že pokud bylo poškozenému vyplaceno pojišťovnou pojistné plnění dne 12. 8. 2021, což byl čtvrtek, přičemž oznámení o výplatě pojistného plnění učinila pojišťovna pouze jeden den před tímto datem, přitom náhradní vozidlo bylo užíváno do středy 18. 8. 2021, kdy součástí tohoto období byly rovněž dva víkendové dny, odpovídá tato doba v zásadě době, ve které lze reálně očekávat pořízení nového vozidla, resp. tato doba na pořízení nového vozidla nebyla zcela zjevně nepřiměřená, když nelze očekávat, že nové vozidlo bude zakoupeno ihned po výplatě pojistného plnění, či o víkendu. Poškozený přitom sdělil, že je starobní důchodce s měsíčním příjmem cca 22 tis. Kč, našetřeno má cca 45 tis. Kč s tím, že tyto prostředky jsou určeny k jiným účelům, než je nákup automobilu. Vozidlo přitom využíval denně, či každý druhý den buď on sám, nebo jeho vnuk. Podle názoru soudu tak lze uzavřít, že náhradní automobil byl i v době od 13. 8. do 18. 8. 2021 užíván účelně a v souvislosti s dopravní nehodou, přičemž soud činí tento závěr i s vědomím, že oprava trvala ve výsledku pouhých 8 dní a kdyby se poškozený pro opravu rozhodl ihned po nehodě, byla by v době výplaty pojistného plnění již dávno skončena. Na poškozeného nelze v tomto směru činit takové nároky, aby se bezprostředně po nehodě, aniž by znal zejména skutečnou výši pojistného plnění, která mu bude v souvislosti s nehodou fakticky uhrazena, ihned rozhodl pro opravu vozidla, či pro pořízení nového vozu, a to zejména proto, že podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde ať již k částečnému, nebo totálnímu poškození vozidla (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17).

36. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení soud uvádí, že má za to, že minimálně v rozsahu převyšujícím plnění vyplacené poškozenému ve výši 11 900 Kč, tj. v rozsahu žalované částky, na něj byla pohledávka poškozeného postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2021 a postoupení pohledávky bylo žalované rovněž i řádně oznámeno, když sama žalovaná reagovala na zaslanou předžalobní upomínku. Uvedený závěr soud činí vzhledem k tomu, že podpis poškozeného na této smlouvě byl úředně ověřen, poškozený během svědeckého výslechu uvedl, že tato listina je jedinou listinou, kterou v souvislosti s dopravní nehodou podepsal a žalobkyně sama změnila své tvrzení stran postoupení pohledávky tak, že smlouva o postoupení pohledávky dne 18. 8. 2021 byla následně vypovězena.

37. K rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], který byl vedlejší účastnicí navrhován k důkazům a kterým soud přes nesouhlas žalobkyně dokazování provedl, pak soud dodává, že tuto listinu provedl k důkazům, neboť v souladu s judikaturou (např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I.ÚS 3324/15) je povinen dbát zásady vyjádřené v § 13 občanského zákoníku a v případě, že se případy shodují v podstatných rysech a rozhodnutí jsou odlišná, je nucen s důvody rozporu řádně vypořádat v odůvodnění svého rozsudku. Rozhodnutí okresních soudů přitom nejsou všechna běžně veřejně dostupná, tak jako tomu je u rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu, nemohl proto vycházet z předpokladu, že zejména žalovaná zná předmětné rozhodnutí OS v [obec]. Soud v tomto případě však posoudil věc obdobným způsobem, nebylo proto nutné se rozhodnutím OS v [obec] dále zabývat. Skutečnost, že žalobkyně vede řadu obdobných sporů, přitom sama o sobě nemá na hodnocení soudu v této věci jakýkoliv další vliv. V souladu s výše uvedeným soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3831/17 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 232/2012, když tato rozhodnutí jsou veřejně dostupná, a proto bylo nadbytečné jimi provádět dokazování.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k úhradě částky 1 134 Kč v únoru 2023 musela být žaloba žalobkyní v této části vzala zpět. Lze tak učinit závěr, že ke zpětvzetí žaloby došlo v této části pro chování žalované strany. Ohledně zbývající části žalované částky však byla úspěšná žalovaná, neboť co do 2 274 Kč bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žalobkyní v důsledku vlastního rozhodnutí a dále pak byla žaloba zcela zamítnuta. Žalovaná tak měla podle výsledku řízení neúspěch jen v poměrně nepatné části, soud ji proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady žalované sestávaly z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za šest úkonů právní služby v celkové výši 10 920 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne 25. 7. 2023, 2 úkony právní služby za účast u jednání konaného dne 2. 8. 2023 a za účast u jednání konaného dne 27. 9. 2023, kdy obě tato jednání trvala více než dvě hodiny) dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“) a z hotových výdajů advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke všem těmto úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 1 800 Kč Náklady řízení žalované dále sestávaly z cestovného jejího právního zástupce ze sídla advokáta v [obec] do [obec] na jednání soudu a zpět dne 2. 8. 2023 a 27. 9. 2023 vždy ve výši 861 Kč, neboť právní zástupce vykonal tuto cestu (2 x 80 km) [značka automobilu], [registrační značka], s průměrnou spotřebou benzínu 13,5 l /100 km (u normy EU 2015 je relevantní 3. údaj o spotřebě paliva dle technického průkazu, nikoliv aritmetický průměr hodnot), cenou paliva ve výši 41,20 Kč a sazbou základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč, vše podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2023. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta k soudu na jednání, tj. 4 půlhodiny á 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu za každou z jízd, dohromady 800 Kč. K nákladům řízení byla dále připočtena náhrada DPH (21 %) z uvedených částek ve výši 3 201 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 443 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

39. Soud rovněž ze stejného důvodu přiznal podle § 142 odst. 3 o.s.ř. vedlejší účastnici plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byla přiznána paušální náhrada za celkem 6 úkonů, tj. vyjádření ze dne 11. 7. 2023, 2 úkony za účast u jednání, které se konalo dne 2. 8. 2023, sdělení ze dne 15. 8. 2023, 2 úkony za účast u jednání soudu konaného dne 27. 9. 2023 ve výši 300 Kč za každý z úkonů podle § 2 odst. 3 posledně uvedené vyhlášky, dohromady 1 800 Kč.

Poučení