106 Co 15/2025 - 155

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Staré a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě o 99 999,50 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 6 978,43 euro o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 2. 2025, č. j. 36 C 58/2024 – 133 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 37 852 Kč a o vzájemné žalobě částku 20 558 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta; v dalším se ve výroku I. v tomto správném znění „Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 999,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99 999,50 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku“ a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení o žalobě částku 13 431 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně náhradě nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě částku 20 497 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 99 999,50 Kč spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 99 999,50 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná vůči žalobkyni domáhala zaplacení částky 6 978,43 euro. Posledním výrokem (III.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 66 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odůvodnění odvolání namítá, že nesouhlasí s odůvodněním rozsudku, podle kterého to byla žalovaná, kdo v létě 2023 odstoupil od jednání o uzavření nové smlouvy s žalobkyní. Tento závěr soudu prvního stupně je právně i skutkově vadný, soud zcela opomněl zhodnotit důležité skutečnosti, zjištěné v průběhu řízení, zejména to, že tzv. „vynikající nabídka“ od žalobkyně pochází již z 18. 5. 2022, zatímco žalovaná čekala na dodání vozidla déle než jeden rok. Kromě toho byla konečná cena výrazně vyšší než cena uvedená v původní nabídce. Za této situace měla žalovaná spravedlivý důvod z jednání odstoupit, nikoliv svévolně, nýbrž v důsledku nepoctivého jednání na straně žalobkyně. Závěr soudu prvního stupně, který toto opomíjí, nelze akceptovat. Smluvní ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné sumy je dle názoru žalobkyně absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. V projednávané věci by platnost takového ujednání měla za následek, že žalovaná by musela platit ke dni rozhodnutí částku 58 899,70 Kč z titulu úroku z prodlení, oproti pohledávce ve výši 99 999,50 Kč. Takový nepoměr mezi jistinou a příslušenstvím je zjevně nepřiměřený a odporující institutu smluvního úroku. Žalovaná vystupovala vůči žalobkyni v postavení slabší smluvní strany, smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, bez reálné možnosti vyjednat její obsah. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že v dané věci nelze dovodit předsmluvní odpovědnost ze strany žalobkyně. Ze strany žalobkyně byla vůči žalované učiněna pouze předběžná kalkulace ze dne 18. 5. 2022, ve které bylo výslovně uvedeno, že „tato kalkulace má charakter předběžné a orientační kalkulace, nejedná se o závaznou nabídku“. Další komunikace již byla činěna ze strany společnosti [právnická osoba] a nelze jí bez dalšího žalobkyni přičítat. I kdyby bylo jednání uvedené společnosti přičítáno žalobkyni, nebyla to žalobkyně, která jednání o uzavření smlouvy na operativní leasing vozidla jakkoliv ukončila ale jednání bylo ukončeno ze strany žalované, když dne 14. 6. 2023 jí bylo sděleno, že vozidlo je připravené. Vzájemný návrh žalované je zcela nesmyslný, žalovaná požaduje náhradu za cestování letecky a vlakem a nedala si sebemenší práci odůvodnit účelnost vynaložení těchto nákladů. Sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky považuje žalobkyně ve vztazích mezi podnikateli a v souvislosti s pohledávkami ohledně leasingové smlouvy vozidla, jehož hodnota může být nezanedbatelná, jako zcela přiměřené, obvyklé a nijak nevybočující z rámců smluvní volnosti stran. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že ačkoliv odvolání žalované důvodné není, nákladový výrok je namístě změnit.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 13. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 999,50 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99 999,50 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní v postavení pronajímatele a žalovanou v postavení nájemce byla dne 15. 10. 2018 uzavřena leasingová smlouva, kterou žalobkyně přenechala žalované za úplatu do užívání osobní automobil [jméno FO] VIN: [VIN kód] (dále též „vozidlo“), a to na dobu 36 měsíců. Nedílnou součástí leasingové smlouvy jsou Všeobecné podmínky operativního leasingu pro vozidla. Vozidlo bylo žalobkyní předáno dne 15. 10. 2018, dodatky k leasingové smlouvě č. 1 – 6 bylo postupně prodlouženo trvání leasingové smlouvy až do 15. 6. 2023. Dodatkem č. 6 k leasingové smlouvě byl dohodnut maximální proběh ujetých kilometrů na 90 000 km, při převzetí vozidla žalovanou dne 15. 10. 2018 mělo vozidlo najeto 0 km, při vrácení vozidla zpět žalobkyni mělo vozidlo najeto 118 253 km. Žalovaná tedy přejela maximální proběh ujetých kilometrů o 28 253 km a vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, při ceně 1,50 Kč za každý jeden kilometr nad maximální proběh ujetých kilometrů, ve výši 42 379,50 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované tuto částku uhradit nejpozději do dne 29. 6. 2023, žalovaná žalobkyni dne 14. 7. 2023 uhradila částku ve výši 10 000 Kč a dne 13. 9. 2023 částku ve výši 5 853 Kč. Na tomto dílčím nároku tak žalovaná žalobkyni dluží částku 26 526,50 Kč. Současně při vrácení vozidla žalobkyni bylo zjištěno jeho nadměrné opotřebení, v důsledku kterého došlo dle ocenění ke snížení hodnoty vozidla o částku 146 946 Kč. Žalobkyně se v rámci vstřícného přístupu vůči žalované rozhodla požadovat náhradu škody vzniklé v důsledku nadměrného opotřebení vozidla pouze částku 73 473 Kč, tuto částku požadovala po žalované uhradit nejpozději do 29. 6. 2023.

6. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30. 9. 2024 žalovaná vůči žalobkyni uplatnila vzájemnou žalobu o zaplacení částky 6 978,43 euro, když v projednávaném případě žalobkyně dala najevo, že za ní jedná společnost [právnická osoba], IČO [IČO], a to od začátku smluvního vztahu se žalovanou až do nabídky nájmu nového vozidla, kdy tato společnost běžně používá ve styku s klientelou název žalobkyně. Domnívajíc se, že zástupce žalobkyně jedná seriózně, žalovaná od května 2022 čekala, až jí bude nové vozidlo poskytnuto na základě výjimečné nabídky, kterou přijala. Namísto toho žalobkyně nedodržela své slovo, takže žalovaná společnost zůstala bez vozidla a její zaměstnanci byli nuceni cestovat letadlem a vlakem, což vedlo právě k cestovním výdajům ve výši 6 978,43 euro, jak vyplývá z přiloženého seznamu, kterým žalovaná vůči žalobkyni uplatnila své cestovní výdaje za dobu od 14. 6. 2023 do 10. 9. 2024.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo z leasingové smlouvy č. [č. účtu] ze dne 15. 10. 2018 a Všeobecných podmínek operativního leasingu pro vozidla zjištěno, že žalobkyně přenechala žalované předmětné vozidlo, přičemž dodavatelem vozidla byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO]. Jednalo se o nový vůz, uvedený do provozu v roce 2018, počet ujetých km při převzetí žalovanou v postavení nájemce činil 0 km, maximální proběh ujetých kilometrů po 36 měsících do řádného ukončení leasingu, byl dohodnut na 60 000 km. V rámci Všeobecných podmínek žalovanou podepsaných bylo sjednáno, že nájemce je povinen přizpůsobit provoz vozidla maximálnímu proběhu ujetých kilometrů a pokud jej překročí, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 1,50 Kč za každý jeden km nad stanovený počet, čímž není dotčeno právo na náhradu škody. Dále bylo mezi účastníky sjednáno, že zjistí-li pronajímatel (tedy žalobkyně) při převzetí vozidla zpět poškození nebo opotřebení nad rámec opotřebení, které by vzniklo při běžném užívání, bude takové snížení hodnoty vozidla považováno za škodu, kterou musí nájemce nahradit. Současně z Všeobecných podmínek vyplývá, že v případě prodlení v úhradě splátek nebo jiných dluhů z leasingové smlouvy náleží pronajímateli úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

8. Z dodatku č. 6 leasingové smlouvy č. [č. účtu] a splátkového kalendáře č. 6 bylo zjištěno, že se žalobkyně se žalovanou dohodly na prodloužení leasingové smlouvy do 15. 6. 2023 s tím, že maximální proběh ujetých kilometrů je nově stanoven na 90 000 km.

9. Z protokolu o prohlídce vozidla včetně dokumentace soud prvního stupně zjistil, že žalovaná vrátila vozidlo žalobkyni dne 14. 6. 2023 se stavem tachometru 118 253 km, přičemž společností [právnická osoba]. bylo zjištěno poškození nad rámec běžného opotřebení. Toto nadměrné opotřebení bylo oceněno částkou 146 946 Kč.

10. Z faktur č. [IBAN] a [IBAN], vystavených dne 15. 6. 2023, bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalobkyně požadovala po žalované na smluvní pokutě za překročení stanoveného maximálního proběhu ujetých kilometrů částku 42 379,50 Kč a na náhradě škody za poškození vozidla částku 73 473 Kč se splatností dne 29. 6. 2023.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2024 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě v tomto řízení vymáhaných částek.

12. Současně bylo soudem prvního stupně z elektronické komunikace zjištěno, že v době od 11. 2. 2022 do 26. 5. 2023 jednala žalobkyně s obchodním zástupcem [jméno FO] o dodání nového vozidla [jméno FO], přičemž dle odpovědi 15. 2. 2022 by nemělo být problém vozidlo dodat za dobu cca pěti až šesti měsíců. V květnu 2022 byla pro žalovanou připravena individuální nabídka s dodáním za šest měsíců, následně bylo dodání v říjnu 2022 odloženo, to se nezměnilo ani v lednu 2023. Žalovaná se na možnost dodání následně dotazovala ještě v březnu a květnu 2023.

13. Z další komunikace mezi žalovanou a obchodním zástupcem bylo zjištěno, že dne 14. 6. 2023 měl být žalovanou poptávaný vůz připraven, probíhala jednání o nájemném, na což žalovaná prostřednictvím svého jednatele reagovala tak, že si celou věc ještě rozmyslí. Dne 15. 8. 2023 se pak obchodní zástupce opět ptal žalované, zda zájem na dodání vozidla trvá, když se doposud žalovaná nevyjádřila.

14. Z předběžné kalkulace ze dne 18. 5. 2022 bylo soudem prvního stupně zjištěno, že pod hlavičkou žalobkyně učinila [jméno FO], kontaktní osoba společnosti [právnická osoba], nabídku žalované ohledně automobilu [jméno FO] [jméno FO], přičemž délka operativního leasingu měla činit 48 měsíců, maximální proběh ujetých kilometrů 60 000 km a měsíční splátka 20 365 Kč. Předběžná kalkulace současně obsahovala upozornění, že je předběžná a orientační, nejedná se o závaznou nabídku, vystavitel nabídky si vyhrazuje právo na konečné rozhodnutí o přijetí případné žádosti o uzavření smlouvy při zvoleném typu financování, pojištění a doplňkových služeb.

15. Pokud žalovaná předložila přehled cestovních výdajů za dobu od 14. 6. 2023 do 10. 9. 2024 ve výši 6 978,43 euro, tak z této tabulky soud prvního stupně nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

16. Na základě takto zjištěné skutkového stavu, pokud jde o žalobu, soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva dle § 2201 o. z. a násl. s tím, že žalovaná porušila své povinnosti z uzavření smlouvy a je tak povinna dle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, a to jednak za překročení maximálního proběhu ujetých kilometrů ve výši 26 526,50 Kč (po započtení žalovanou žalobkyni na tento nárok zaplacených částek 10 000 Kč a 5 853 Kč) a náhradu škody dle § 2913 odst. 1 o. z. za nadměrné opotřebení vozidla ve výši 73 473 Kč. Celkovou částku 99 999,50 Kč přiznal soud prvního stupně žalobkyni současně s úrokem 0,1 % ročně z této částky ode dne 30. 6. 2023, a to s ohledem na znění Všeobecných podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy.

17. Vzájemnou žalobu soud prvního stupně zamítl. Dospěl sice k závěru že žalovaná, pokud jednala s pracovníky společnosti [právnická osoba], mohla být v dobré víře, že ve skutečnosti jednala s žalobkyní (§ 444 odst. 1 o. z.), nicméně nebyl naplněn jeden z předpokladů vzniku předsmluvní odpovědnosti za tvrzenou škodu, dodání automobilu bylo negativně ovlivněno událostmi mimo jejich kontrolu, žalobkyně měla vůli smlouvu uzavřít, v závěru to pak byla žalovaná, která leasingovou smlouvu se žalobkyní odmítla uzavřít. Odpovědnost žalobkyně tak nelze dovodit jak z ustanovení § 1728 o. z., tak z ustanovení § 1729 o. z.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Pokud jde o výši odměny za jeden úkon právní služby, tak tu poté, co předmětem řízení bylo jak řízení o žalobě, tak o vzájemné žalobě, určil z tarifní hodnoty vyššího nároku, když dospěl k závěru, že se jedná o spojené věci.

19. Pokud soud prvního stupně výrokem I. napadeného rozsudku žalobě vyhověl a výrokem II. tohoto rozsudku vzájemnou žalobu zamítl, rozhodl správně.

20. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak zde odvolací soud zcela odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, podrobně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledku dokazování soudu prvního stupně, které ten ve svém rozsahu správně a podrobně popsal a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak plně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011. Základní skutková zjištění soudu prvního stupně jsou shrnuta výše.

21. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že pokud jde o žalobkyní uplatněný a soudem prvního stupně přiznaný nárok, vycházející ze žalobkyní požadované žaloby na zaplacení částky 99 999,50 Kč na jistině, tak byť odvolání žalované napadá rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, tak žádné odvolací námitky ve vztahu k tomuto nároku nebyly v odvolání žalované uplatněny. Jestliže žalovaná ve svém odvolání zpochybňuje pouze soudem prvního stupně přiznaný úrok z prodlení ve výši 0,1 % z částky 99 999,50 Kč ode dne 30. 6. 2023 do zaplacení, tak i pokud jde o právní posouzení věci, tak ve vztahu k přiznané jistině v částce 99 999,50 Kč odvolací soud zcela odkazuje na právní posouzení věci uvedené v napadeném rozsudku, a tedy na ustanovení § 2201, § 2213, § 2048 odst. 1 a § 2913 odst. 1 o. z., podle kterých soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil a o žalobě žalobkyně rozhodl tak, že požadovanou částku ve výši 99 999,50 Kč na jistině žalobkyni přiznal a k tomuto nemá co dodat.

22. Žalovaná ve svém odvolání namítá, že pokud žalobkyně požadovala po žalované zaplacení též smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně, tak takováto výše smluvního úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy a takovéto ujednání smluvního úroku z prodlení je dle ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatné, když žalovaná byla v tomto řízení v postavení slabší smluvní strany, přičemž leasingová smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, bez reálné možnosti ovlivnit její obsah.

23. Dle ustanovení § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

24. Dle ustanovení § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

25. Dle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Mezi účastníky dne 22. 10. 2018 uzavřená leasingová smlouva odkazuje na Všeobecné podmínky operativního leasingu pro vozidla, které jsou v souladu s ustanovením § 1751 a násl. o. z., její nedílnou součástí.

28. Číslo leasingové smlouvy je [č. účtu], dle Všeobecných podmínek operativního leasingu pro vozidla se tyto Všeobecné podmínky vztahují k leasingové smlouvě č. [č. účtu]. Všeobecné podmínky obsahují podpis nájemce, tedy žalované. V bodě 6.6.13 je uvedeno, že jestliže dojde k prodlení k úhradě splátek celkem, je nájemce povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení; stejný úrok se sjednává i pro případ prodlení s placením ostatních peněžitých dluhů nájemce vůči pronajímateli z leasingové smlouvy těchto Všeobecných podmínek, případně i dalších smluv uzavřených mezi pronajímatelem a nájemcem v souvislosti s leasingovou smlouvou. Mezi účastníky uzavřený dodatek č. 6 k leasingové smlouvě výslovně konstatuje, že v ostatním zůstává znění leasingové smlouvy, tedy včetně jejího odkazu na Všeobecné podmínky operativního leasingu pro vozidla, beze změn (článek IV. dodatku č. 6 k leasingové smlouvě č. [č. účtu] ze dne 28. 3. 2023).

29. Judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 765/2020) dovodila, že sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši) nezpůsobuje neplatnost takovéhoto ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda konstatováním neplatnosti takovéhoto ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Jinak řečeno, jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy lze posoudit ujednání o úroku z prodlení tehdy, pokud jím věřitel (v tomto případě žalobkyně) nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera, v tomto případě žalované (v postavení nájemce). Vždy je však potřeba vážit, zda příslušné smluvní ujednání představuje legitimní (a nikoliv) zjevně excesivní nástroj věřitele pro případ prodlení dlužníka anebo sankci sloužící jen k vykořisťování druhé smluvní strany. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecně vnímání hranice mravnosti je v podnikatelských vztazích, i s přihlédnutím ke specifikum těchto vztahů a jejich subjektů odlišné od vztahů nepodnikatelských.

30. Současně Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 přijal a odůvodnil závěr, dle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy dle úpravy o. z., platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z. a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tak lze zjevně uplatnit i v případě, pokud by ujednání o výši úroku bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

31. Pokud odvolací soud posuzoval, vzhledem ke všem okolnostem, zda ujednání o smluvním úroku 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení vycházející ze Všeobecných podmínek operativního leasingu pro vozidla, které jsou nedílnou součástí leasingové smlouvy uzavřené mezi účastníky, je se zřetelem ke všem okolnostem, v souladu s dobrými mravy, dospěl k závěru, že takovéto ujednání v souladu s dobrými mravy je.

32. Pořizovací cena vozidla včetně DPH činila částku 1 309 895 Kč, každá z 36 původně dohodnutých splátek pak představovala částku 23 140 Kč.

33. Již s ohledem na výši leasingové splátky, vycházející z pořizovací ceny vozidla, je patrná rizikovost celkového obchodu pro žalobkyni v postavení pronajímatele, když ta pořizovací cenu vozidla nepochybně dodavateli, [právnická osoba] musela uhradit. Současně je možné konstatovat, že leasingové smlouvy na operativní leasing jsou smlouvami rizikovými, kdy pronajímatel nad pronajatou nájemci věcí nemá faktickou kontrolu, zvláště pokud je jejich předmětem motorové vozidlo a současně na druhé straně vystupuje v postavení nájemce společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 200 000 Kč a poměrně krátkou historií (tyto skutečnosti vyplývají z úplného výpisu z obchodního rejstříku, když žalovaná byla založena dne 5. 10. 2015).

34. V době uzavření leasingové smlouvy na předmětné vozidlo mezi účastníky dne 15. 10. 2018 činila výše úroků vypočtená dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., 9 %, účastníky dohodnutý roční úrok z prodlení (36,5 % ročně) tak převyšuje takto upravenou výši úroku čtyřnásobně.

35. Dle názoru odvolacího soudu rizikovost tohoto obchodního případu, kdy i žalovaná vystupuje v postavení podnikatele, úrok 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně, odůvodňuje, takovýto úrok není nepřiměřený, již vůbec ne šikanózní, vychází ze smluvního ujednání mezi účastníky a není tak v rozporu s dobrými mravy.

36. Mezi účastníky sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně zcela jednoznačně sleduje naplnění legitimních zájmů žalobkyně, plní zde funkci sankčně motivační a kompenzační, nejedná se v tomto případě o neodůvodněnou sankci, zvláště za situace, kdy žalovaná podpisem leasingové smlouvy deklaruje svou vůli dodržet smluvní ujednání v této leasingové smlouvě uvedené, a sama rozhodně nepředpokládá, že by se měla v prodlení vůbec octnout. V tomto případě sjednaný smluvní úrok z prodlení nepochybně představuje legitimní nástroj žalobkyně jako věřitele pro případ prodlení žalované jako dlužníka, opět i s poukazem na tu skutečnost, že v projednávané věci se jedná o podnikatelský vztah, byť v něm nepochybně žalovaná slabší stranou je.

37. Závěrem musí odvolací soud uzavřít, že v minulosti Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dospěl k závěru, že i úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky může být ústavně akceptovatelný, zvláště v případech, kdy se k placení takovýchto úroků z prodlení zavázal podnikatel, kterým v tomto případě žalovaná je.

38. Pokud pak jde o počátek běhu úroku z prodlení, tak ten vychází ze skutkových zjištění, kdy žalobkyně po žalované v tomto řízení požadovanou částku 99 999,50 Kč na jistině žalované vyfakturovala dvěma fakturami splatnými dne 29. 6. 2023.

39. Co se týče vzájemné žaloby, tak zde odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, který dal za pravdu žalované, že pokud jednala s pracovníky společnosti [právnická osoba], byla v dobré víře v to, že ve skutečnosti jedná se žalobkyní.

40. Z provedených důkazů má odvolací soud za to, že žalobkyně nemohla nikdy objektivně vyvolat u žalované domněnku, že zmocnila právě společnost [právnická osoba] k právnímu jednání, spočívajícím v uzavření leasingové smlouvy.

41. Dle ustanovení § 444 odst. 1 o. z. kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.

42. Z předběžné kalkulace ze dne 18. 5. 2022 vystavené společností [právnická osoba] pro žalovanou se podává, že tato kalkulace se týkala vozidla, které poptávala žalovaná, konkrétně vozidla [jméno FO] [jméno FO]. V kalkulaci je pak výslovně uvedeno, že tato kalkulace má charakter předběžné a orientační kalkulace, nejedná se o závaznou nabídku ani financování ani pojištění ani doplňkových služeb, vystavitel nabídky si vyhrazuje právo na konečné rozhodnutí o případné žádosti o uzavření smlouvy při zvoleném typu financování, pojištění a doplňkových služeb. Kalkulace je platná k datu vystavení. Tato předběžná kalkulace, v záhlaví obsahující hlavičku žalobkyně, je kalkulací na operativní leasing, tedy na stejný smluvní vztah, leasingovou smlouvu, jakou v minulosti dne 22. 10. 2018 na jiné vozidlo tovární značky [jméno FO] uzavřela žalobkyně v postavení pronajímatele a žalovaná v postavení nájemce. Jestliže v původní leasingové smlouvě je zcela zřetelně uvedeno, že dodavatelem tohoto vozidla je společnost [právnická osoba], tak nepochybně žalovaná jako nájemce musela nepochybně vědět, opět to vyplývá z předběžné kalkulace, že dodavatelem vozidla bude společnost [právnická osoba] ([jméno FO]) a že tedy samotné dodání vozidla k tomu, aby následně mohlo být uskutečněno právní jednání, uzavřena leasingová smlouva není předmětem žádného závazku žalobkyně, jako pronajímatele, nýbrž závazku dodavatele, v tomto případě právě společnosti [právnická osoba] Ostatně za tuto společnost, jak vyplývá ze vzájemné komunikace, jednal [jméno FO], který se vyjadřoval za společnost [právnická osoba] k dodání vozidla s tím, že samozřejmě může být připravena individuální nabídka operativního leasingu, a to zjevně ve spolupráci se žalobkyní. To, že [jméno FO] jednal za společnost [právnická osoba], lze jednoznačně dovodit z komunikace mezi účastníky zachycené na č. l. 106 spisu, kde se [jméno FO] označuje jako [jméno FO].

43. S ohledem na všechny okolnosti případu, se zdůrazněním předchozího smluvního vztahu mezi účastníky, na který měl navazovat smluvní vztah nový, kdy předchozí uzavřená leasingová smlouva zcela jednoznačně označovala jednotlivé účastníky tohoto smluvního vztahu, dospěl odvolací soud k závěru, že nepravý zmocněnec, v tomto případě společnost [právnická osoba], nemohla vyvolat u žalované domněnku, že jí bylo uděleno žalobkyní jako nepravým zmocnitelem jakékoliv zmocnění k právnímu jednání, tj. k uzavření leasingové smlouvy, ze které by měl z důvodu prodlení s jejím uzavřením vznikat nárok žalované vůči žalobkyni na uplatněnou náhradu škody.

44. Žalobkyně se k dodání vozidla v určité lhůtě nikdy nezavázala, mezi účastníky probíhala jednání o dodání vozidla a byť je faktem, že toto vozidlo bylo nepochybně dodáno později, než jak žalovaná požadovala, rozhodně nenese za toto prodlení s uzavřením leasingové smlouvy, jako jediného právního jednání, které měla žalobkyně se žalovanou vést, nést odpovědnost žalobkyně.

45. Současně odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že uzavření leasingové smlouvy následně nebylo zmařeno z vůle žalobkyně ale z vůle žalované, která se rozhodla, v průběhu času měnící se nabídku, neakceptovat. Odpovědnost žalobkyně za uplatněný nárok z titulu náhrady škody za porušení předsmluvní povinnosti jak dle ustanovení § 1728 odst. 1, tak dle ustanovení § 1729 o. z. není dána.

46. Závěrem si pak dovolí odvolací soud podotknout, že žalovaná vzájemnou žalobou požadovala po žalobkyni zaplacení částky 6 978,43 EUR za škodu, která jí měla vzniknout v době od 14. 6. 2023 do 10. 4. 2024. Jestliže vozidlo, jak vyplývá z komunikace mezi žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba]., [jméno FO], bylo připraveno k předání žalobkyni již dne 14. 6. 2023, nemohla by být žalovaná se svou vzájemnou žalobou úspěšná ani z důvodu časového nesouladu svého požadavku na náhradu škody.

47. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve správném znění výroku I. zachycujícím, že mezi účastníky sjednaný úrok je úrokem z prodlení.

48. Ke změně rozsudku dle ustanovení § 220 o. s. ř. byl nucen odvolací soud přistoupit ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil konstantní judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017) vztahující se k rozhodování o žalobě a vzájemné žalobě.

49. Pokud soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve společném řízení, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemnou žalobou, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení a kdo z účastníků má právo na jejich náhradu.

50. Pokud je ve společném řízení rozhodováno o žalobě a o vzájemné žalobě, tak takové rozhodnutí musí vždy obsahovat dva samostatné nákladové výroky, a to jednak samostatný výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě a dále samostatný výrok o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě. Současně je třeba tato řízení posoudit, byť spojená, jako samostatná řízení, přičemž pokud jde o odměnu za jeden úkon právní služby, je třeba tuto odměnu vypočíst jednak samostatně z tarifní hodnoty žaloby a dále samostatně z tarifní hodnoty vzájemné žaloby.

51. V projednávané věci byla žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení jak z žaloby, tak ze vzájemné žaloby (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

52. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč z žaloby a náklady právního zastoupení sestávající v řízení před soudem prvního stupně z odměny za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní upomínka, vyjádření ze dne 19. 8. 2024, účast na jednání dne 7. 2. 2025) po 5 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky v platném znění. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů řízení z žaloby ve výši 37 852 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

53. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení o vzájemné žaloby před soudem prvního stupně pak představuje náklady právního zastoupení žalobkyně, sestávající z jednoho úkonu právní služby (vyjádření ke vzájemné žalobě ze dne 12. 12. 2024) ve výši 8 100 Kč, jednoho úkonu právní služby (účast na jednání dne 7. 2. 2025) ve výši 8 140 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky v platném znění. Součástí žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení o vzájemné žalobě je i v tomto případě náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, jak uvedeno výše. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě v částce ve výši 20 558 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

54. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí v řízení o žalobě a o vzájemné žalobě vznikly.

55. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení o žalobě představuje náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne 16. 5. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 26. 8. 2025) po 5 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Součástí žalobkyni přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení o žalobě je opět i v tomto případě náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 431 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

56. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě pak představuje náklady právního zastoupení žalobkyně sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 16. 5. 2025) ve výši 8 060 Kč a z jednoho úkonu právní služby (účast při jednání u odvolacího soudu dne 26. 8. 2025) ve výši 7 980 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. I v tomto případě patří k nákladům řízení žalobkyně náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování z náhrad. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě ve výši 20 497 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

57. Pro úplnost odvolací soud dodává, že za procesní situace, kdy žalovaná vzájemnou žalobou požadovala po žalobkyni zaplacení částky v eurech, odvolací soud při určení výše odměny za jeden úkon právní služby vypočetl tuto odměnu z tarifní hodnoty, když přepočetl v eurech požadovanou částku na Kč vždy dle aktuálního kurzu v době uskutečnění úkonu právní služby.

Poučení