108 C 105/2021 - 77

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Anonymizováno]-[Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o vyklizení bytu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. [hodnota], o velikosti 2+1, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno], č. or. [Anonymizováno] a na [adresa] a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované vyklizení bytu popsaného ve výroku I. (dále jen předmětný byt), neboť jej žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalovaná byla na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 5. 2015 nájemkyní předmětného bytu, avšak s ohledem na to, že hrubě porušovala nájemní smlouvu, když byt sama neužívala a dávala jej do podnájmu bez souhlasu pronajímatele, byla jí dána výpověď z nájmu bytu dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen „o. z.“). Výpověď ze dne 10. 8. 2020 byla žalované doručena dne 24. 8. 2020 a tříměsíční výpovědní lhůta uplynula dne 30. 11. 2020. Žalovaná podala dne 12. 10. 2020 námitky proti výpovědi, avšak žalobce na výpovědi trval a vyzval žalovanou k vyklizení bytu. Následně se žalovaná pokoušela se žalobcem dohodnout o narovnání právního vztahu, žalobce však setrval na svém názoru a žádost žalované o narovnání právního vztahu zamítl a trval na vyklizení bytu. Žalovaná užívá předmětný byt od 1. 12. 2020 bez právního důvodu, dobrovolně jej nevyklidila, proto žalobce podal tuto žalobu.

2. Žalovaná potvrdila skutečnosti uvedené žalobcem ohledně vzniku nájemního vztahu i jeho ukončení a dále uvedla, že ještě před podáním výpovědi, kdy jí přišla výzva žalobce, aby napravila své závadné chování, dala vše do pořádku. Byt k podnájmu nedávala, měla zde jen jednu spolubydlící, která byla oficiálně hlášena u žalobce a byly za ni placeny služby spojené s nájmem bytu. K navýšení počtu osob žijících v bytě nedošlo. Žalovaná v bytě bydlí trvale, pouze se v bytě nezdržovala každý den v týdnu, což bylo zapříčiněno péčí o onkologicky nemocnou matku, za kterou žalovaná často dojíždí. Žalovaná nikdy neporušila své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, řádně hradí nájemné i zálohy na služby spojené s nájmem bytu, nikdy neměla konflikt s ostatními nájemci v domě. Žalovaná je studentkou vysoké školy a hledání jiného bydlení by pro ni bylo neúměrně zatěžují a to i s přihlédnutím k její rodinné situaci. Žalovaná má za to, že žalobce při podání výpovědi vycházel z nesprávných podkladů a informací. Žalovaná považuje danou výpověď za neoprávněnou, když nebyl naplněn žádný výpovědní důvod. Žalobce nijak neprokázal, na základě čeho dospěl ke svým mylným závěrům, že žalovaná předmětný byt neužívá a podnajímá jej třetím osobám. Žalovaná má dále za to, že výpověď z nájmu předmětného bytu je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy případného výkonu práva vyklizením bytu. Za okolnosti hodné zvláštního zřetele považuje žalovaná zjevné nedorozumění ohledně řádně evidované spolužijící osoby, nenaplnění výpovědních důvodů, sociální postavení žalované, nemožnost jiného bydlení, péči o nemocnou matku a řádné plnění povinností nájemce. Žalovaná spatřuje rozpor s dobrými mravy v tom, že žalobce vypověděl žalované nájem z předmětného bytu, aniž by pro to měl jakýkoli důvod, uváděl zjevně smyšlené důvody, které nejsou v souladu se skutkovým stavem, ačkoli byl na to opakovaně upozorňován, a dosud nechal žalovanou v nejistotě ohledně závěrů mimosoudních jednání, když o její žádosti dosud nerozhodl, přičemž paralelně podal návrh na vyklizení bytu soudní cestou. Pronajímateli fakticky nevznikla žádná škoda, žalovaná řádně plnila své povinnosti, do bytu investovala a zhodnotila jej, a i nadále řádně hradí nájem a veškeré služby. Naopak na straně žalované došlo k tomu, že od roku 2019 se intenzivně stará o onkologicky nemocnou matku, sama žalovaná v roce 2022 utrpěla úraz při nehodě, kterou zavinil řidič autobusu, kdy následkem úrazu došlo ke špatnému hojení kostí, žalovaná má neurologické problémy, které neumožňují takovou výdělečnou činnost, jakou měla dříve a současně žalovaná studuje na vysoké škole a její majetkové poměry jsou omezené. Výpověď je pro ni tedy likvidační, neboť tržní nájemné je pro ni nedosažitelné. Ve svém vyjádření k žalobě pak žalovaná podala návrh na určení neoprávněnosti výpovědi. Tento návrh byl projednán v samostatném řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 51/2022 (viz níže).

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se nachází předmětný byt (viz informace o pozemku). Dne 7. 5. 2015 uzavřel žalobce se žalovanou nájemní smlouvu, na základě které jí dal do nájmu byt č. [hodnota] o velikosti 2+1, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží domu ve vlastnictví žalobce (předmětný byt). Nájem byl sjednán na dobu určitou s možností prodloužení (viz nájemní smlouva ze dne 7. 5. 2015, č. l. 18-19). Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě, který byl uzavřen dne 1. 6. 2016 došlo ke změně v trvání nájemní smlouvy, kdy mezi účastníky bylo ujednáno, že tato je uzavřena na dobu neurčitou. Z evidenčních listů pro výpočet nájemného vyplynulo, že původně byla jako uživatel bytu evidována pouze žalovaná. Od 3. 4. 2019 je pak jako spolubydlící osoba evidována i [jméno FO]. Žalobce dopisem ze dne 4. 6. 2019 informoval žalovanou o tom, že při kontrole užívání předmětného bytu zjistil, že byt řádně neužívá a neoprávněně jej bez písemného souhlasu pronajímatele pronajímá dalším osobám. Současně žalovanou upozornil na to, že takové jednání může být důvodem k ukončení nájemního poměru výpovědí a vyzval žalovanou k odstranění závadného stavu do 8. 7. 2019. Tato výzva byla žalované doručena dne 17. 6. 2019 (viz výzva před výpovědí z nájmu bytu, včetně doručenky, založené na č. l. 19p.v. a 20). Další výzva před výpovědí z nájmu bytu byla žalované zaslána dne 21. 4. 2020, kdy důvod výzvy byl totožný a opět byla žalovaná upozorněna na možnost podání výpovědi z nájmu bytu a vyzvána k odstranění závadného stavu do 20. 5. 2020. Dopis byl žalované vhozen do jí užívané schránky dne 6. 5. 2020 (viz výzva ze dne 21. 4. 2020 vč. doručenky, založené na č. l. 20p.v.). Na tuto výzvu žalovaná reagovala písemně dne 30. 6. 2020, kdy uvedla, že byt užívá a řádně platí nájemné. V bytě má pouze jednu spolubydlící, která je oficiálně nahlášená. K žádnému protiprávnímu jednání nedochází (viz reakce žalované ze dne 30. 6. 2020, č. l. 3). Dne 10. 8. 2020 pak žalobce dal žalované výpověď z nájmu předmětného bytu s tříměsíční výpovědní lhůtou dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušování povinností nájemce. Toto porušení povinností žalobce spatřuje v tom, že žalovaná byt bez písemného souhlasu pronajímatele pronajala další osobě a byt sama neužívá. Výpověď obsahovala poučení o výpovědní době a jejím plynutí, odkazovala na její schválení Radou MČ [adresa]-[Anonymizováno] a obsahovala poučení o právu žalované vznést proti ní námitky a podat návrh k soudu k přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od doručení výpovědi. Výpověď byla žalované doručena dne 24. 8. 2020 (viz výpověď z nájmu bytu ze dne 10. 8. 2020 a doručenka zásilky, založené na č. l. 21). Žalovaná dne 9. 10. 2020 podala proti rozhodnutí o výpovědi z nájmu bytu námitky, na které bylo ze strany žalobce reagováno dopisem ze dne 23. 11. 2020 tak, že nebyly akceptovány a žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu (viz dopis ve věci námitek proti rozhodnutí ze dne 9. 10. 2020, odpověď na námitky ze dne 23. 11. 2020, č. l. 15 a 22). Žalovaná poté dopisy ze dne 24. 11. 2020, 16. 12. 20120 a 15. 2. 2021 prostřednictvím svého zástupce žádala o narovnání právního stavu, když vysvětlovala okolnosti, které zapříčinily nastalou situaci a žádala stažení výpovědi z nájmu či uzavření nové nájemní smlouvy (viz zmíněné dopisy zástupce žalované). Na tyto žádosti žalobce reagoval dopisem ze dne 22. 3. 2021, ve kterém žalované sdělil, že k její žádosti o narovnání právního stavu nebylo příslušným orgánem samosprávy zaujato žádné stanovisko a posledním rozhodnutím ve věci užívání předmětného bytu je tak výpověď z nájmu bytu, která byla žalované doručena dne 24. 8. 2020. Žalobce tak má za to, že od 1. 12. 2020 užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu a vyzval ji opakovaně k vyklizení bytu (viz dopis žalobce ze dne 22. 3. 2021, č. l. 7). Žalovaná pak na tuto výzvu reagovala dopisem svého zástupce ze dne 31. 3. 2021, kterým trvala na projednání žádosti o narovnání právního stavu (viz dopis zástupce žalované ze dne 31. 3. 2021, č. l. 46).

4. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná má od 12. 4. 2019 živnostenské oprávnění pro poskytování překladatelské a tlumočnické činnosti, mimoškolní výchovu a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti a provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti. Od 21. 9. 2021 pak disponuje živnostenským oprávněním pro služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. Od 27. 4. 2020 má žalovaná dále oprávnění pro poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti tenisu. Z výpisu z živnostenského rejstříku dále vyplynulo, že uvedená oprávnění měla žalovaná přerušena pro krátké časové úseky v období od 1. 3. 2022 do 30. 4. 2022 a 4. 7. 2022 do 31. 8. 2022 a nyní od 10. 7. 2023 do 31. 12. 2023. Z potvrzení o studiu Aristotle University od Thessaloniki soud zjistil, že od 2. 10. 2023 do 9. 2. 2024 žalovaná absolvuje studijní program v rámci programu ERASMUS+ na Filosofické fakultě University v Soluni.

5. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 108 C 51/2022 se podává, že zde byl projednán vzájemný návrh žalované na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 108 C 51/2022- 23 byla žaloba, kterou se žalovaná domáhala určení, že výpověď ze dne 10. 8. 2020 je neoprávněná, zamítnuta. Tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2023, č. j. 19 Co 142/2022-43. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 20. 4. 2023. Stěžejním důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že tato byla podána opožděně, po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty dle § 2290 o. z. Naplněností výpovědních důvodů se pak soud již nezabýval.

6. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Odstavec2 cit. ustanovení stanoví, že vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

7. Dle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalované svědčilo právo nájmu předmětného bytu. Žalovaná se stala výlučnou nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem dne 7. 5. 2015. Nájemní smlouva byla ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 1. 6. 2016 uzavřena na dobu neurčitou. Nájemní poměr žalované k předmětnému bytu zanikl písemnou výpovědí žalobce ve smyslu ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Výpověď z nájmu bytu byla žalované dána z důvodu hrubého porušování povinností nájemce. Výpověď byla žalované doručena dne 24. 8. 2020.

12. Výpověď z nájmu bytu obsahovala veškeré náležitosti dané § 2286 o. z. Výpověď byla písemná, byla žalované doručena a žalovaná byla poučena o možnosti podat proti výpovědi námitky a domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědi. Toto poučení bylo zcela jasné a nebylo nijak zavádějící, jak se snaží žalovaná dovozovat. Poučení odpovídá § 2286 o. z. a neznalost zákona nikoho nemůže omlouvat. Pokud pak žalovaná využila možnosti porady s odborníkem až po uplynutí lhůty k podání žaloby dle § 2290 o. z., lze to klást pouze k její tíži. Jestliže si nebyla jista tím, zda dobře pochopila poučení žalobce, mohla se obrátit na samotného žalobce či svého právního zástupce bezprostředně po doručení výpovědi. Žalobce pak dle ust. § 2291 odst. 3 o. z. ve výpovědi specifikoval, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení povinností žalované, co by nájemce, a vyzval žalovanou před doručením výpovědi k nápravě závadného chování.

13. Žalovaná nepodala u soudu žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ve lhůtě dvou měsíců ode dne jejího doručení dle § 2290 o. z. Tento návrh vznesla opožděně a žaloba tak byla pravomocně zamítnuta.

14. Nájemní poměr žalované k předmětnému bytu tak skončil uplynutím výpovědní lhůty, tedy dnem 30. 11. 2020. Od 1. 12. 2020 žalovaná předmětný byt užívá bez právního důvodu a tímto svým jednáním zasahuje do vlastnického práva žalobce a soud proto v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 o. z. rozhodl o vydání věcí tím způsobem, že zavázal žalovanou předmětný byt vyklidit.

15. Pokud jde o námitky žalované, že požadované vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy, soud se s její argumentací neztotožňuje. Žalovaná rozpor s dobrými mravy vidí zejména v zjevném nedorozumění ohledně řádně evidované spolužijící osoby, nenaplnění výpovědních důvodů, sociálním postavení žalované, nemožnosti jiného bydlení, péči o nemocnou matku a řádném plnění povinností nájemce. Také má žalovaná za to, že žalobce nechal žalovanou v nejistotě ohledně závěrů mimosoudních jednání. Současně žalovaná namítala, že na její straně došlo k tomu, že od roku 2019 se intenzivně stará o onkologicky nemocnou matku, sama žalovaná v roce 2022 utrpěla úraz při nehodě, kterou zavinil řidič autobusu, kdy následkem úrazu došlo ke špatnému hojení kostí, žalovaná má neurologické problémy, které neumožňují takovou výdělečnou činnost, jakou měla dříve a současně žalovaná studuje na vysoké škole a její majetkové poměry jsou omezené. Výpověď je pro ni tedy likvidační, neboť tržní nájemné je pro ni nedosažitelné.

16. Posouzení jednání žalobce, který dal žalované předmětnou výpověď, jako jednání v rozporu se dobrými mravy, by se mělo dít pouze zcela mimořádně, pokud by tak měla být odstraněna přílišná tvrdost zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022 sp. zn. 26 Cdo 3423/2021). Soud zde však žádné výjimečné okolnosti na straně žalované neshledal. Nedorozumění ohledně evidované spolužijící osoby a nenaplnění výpovědních důvodů, jak uvádí žalovaná, nelze již v nynějším řízení přezkoumat. Takto lze učinit pouze v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z., avšak pouze za předpokladu, že taková žaloba byla podána včas. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017 vyplývá, že institutem přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu upraveným v § 2290 o. z. se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen "R 75/2018", rozsudek téhož soudu ze dne 21.9.2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, rozsudek ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod č. 21/2017 Sb. rozh. obč.). Nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy "zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi". Soud se tak v tomto řízení zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu, a zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. Přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení je třeba chápat v širším smyslu, a zjistí-li soud v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána "po právu", a je proto "v širším smyslu" neoprávněná. Z výše uvedeného plyne, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem "oprávněnost" (v užším smyslu) tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné, dal celý byt bez souhlasu pronajímatele do podnájmu, neoznámil zvýšení počtu osob žijících v bytě atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 o. z. Vzhledem k tomu, že v řízení o vyklizení bytu soud již není oprávněn přezkoumávat naplněnost výpovědních důvodů a pouze zkoumá platnost výpovědi z formálního hlediska (zda byla užita písemná forma, zda byl řádně uveden výpovědní důvod, zda byl nájemce poučen o možnosti podat žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi), soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem svědků, kteří měli potvrdit, že předmětný byt byl žalovanou dáván do podnájmu. Naplněnost výpovědního důvodu nebyla předmětem tohoto řízení.

17. Pokud jde o nedorozumění mezi účastníky ve fázi po podání výpovědi k tomuto se vyjádřil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 22. 3. 2023, č. j. 19 Co 142/2022-43, kterým bylo rozhodováno o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 108 C 51/2022- 23. Soud se z argumentací Krajského soudu v Brně zcela ztotožňuje, když z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce v každé své komunikaci s žalovanou dal jasně najevo svůj postoj v tom smyslu, že trvá na podané výpovědi a následně jí opakovaně sděloval, že nájem považuje za skončený a trvá na vyklizení bytu. Žalobce nenechával žalovanou v nejistotě, ani jí neposkytoval naději na vyřešení sporu. Na podané námitky proti výpovědi žalobce reagoval a svůj postoj dal žalované písemně najevo, když tyto neakceptoval a opětovně ji vyzýval k vyklizení bytu. Pokud se žalovaná následně dopisy z 24. 11. 2020, 16. 12. 2020 a 15. 2. 2021 pokusila zvrátit stanovisko žalobce žádostmi o narovnání právního stavu, pak na i na tyto její tyto přípisy žalobce reagoval, a to přípisem z 22. 3. 2021, kde sice sdělil, že k její žádosti o narovnání právního stavu žalobce nezaujal žádné stanovisko, nicméně zdůraznil, že posledním rozhodnutím ve věci je proto výpověď z nájmu bytu, která jí byla doručena 24. 8. 2020. Na tomto stanovisku soud nevidí nic nejasného a nijak z něj nevyplývá, že by žalovaná mohla být v nejistotě ohledně postoje žalobce k podané výpovědi a vyklizení bytu. Žalobce jí opětovně zdůrazňoval, že má za to, žalovaná užívá byt bez právního důvodu a opakovaně ji vyzýval k vyklizení bytu. Provedenými listinnými důkazy byl dostatečně prokázán skutkový děj, a z předložených listin zcela jasně vyplynulo, že žalobce žalovanou v žádné nejistotě neudržoval ani že nemohlo dojít k nedorozumění, když naopak žalobce po celou dobu dával zcela jasně najevo své stanovisko ohledně podané výpovědi a trvání na vyklizení bytu. Z tohoto důvodu soud považoval za nadbytečné provádět důkazy výslechem žalované a svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [jméno FO], když tito měli být vyslechnuti právě k okolnostem, za jakých proběhla jednání ohledně žalovanou požadovaného narovnání právního vztahu. Soud má za to, že z předložených listin toto vyplývá zcela jednoznačně a je tak neekonomické k tomuto provádět další dokazování, když skutkový stav byl provedenými listinnými důkazy již prokázán.

18. Pokud jde o další okolnosti, na které žalobkyně poukazuje (sociální postavení žalované, nemožnost jiného bydlení, řádné plnění povinností nájemce péče o nemocnou matku), žádná z těchto okolností nepředstavuje okolnost takovou, která by odůvodnila posouzení předmětné výpovědi jako rozporné s dobrými mravy. Žalobkyně není v žádném sociálním postavení, které by vyžadovalo zvláštní ochranu. Sice studuje vysokou školu, avšak současně již provozuje výdělečnou činnost. Jak vyplynulo z výpisu z živnostenského rejstříku, oprávnění k podnikání jí vzniklo již 12. 4. 2019, tedy ještě před tím než jí byla dána výpověď z nájmu bytu. To, zda toto oprávnění žalovaná skutečně využívá, je na jejím rozhodnutí, když pojmovým znakem podnikání je činnost za dosažením zisku. Pokud by podnikat nehodlala, měla by provozování živnosti přerušeno trvale, nikoli jen na krátké časové úseky (kdy poslední koresponduje s jejím současným studiem v zahraničí). Navíc, pokud žalovaná studuje a tímto studiem se soustavně připravuje na budoucí povolání, a pokud dle svého tvrzení není výdělečně činná či je její výdělek omezen, trvá vyživovací povinnost jejích rodičů dle § 910 a násl. a § 859 o. z. K vyživovací povinnosti se pak váže i povinnost zajistit dítěti bydlení. Tudíž nelze tuto povinnost přenášet na žalobce. Pokud žalovaná chce bydlet samostatně a nemá dostatek finančních prostředků na získání požadovaného bydlení, není to důvodem pro odepření výkonu práva žalobci pro rozpor s dobrými mravy. Daná situace není pro žalovanou nijak likvidační, když by (v případě, že si nemůže dovolit samostatné bydlení, které je dle jejího tvrzení pro ni nedostupné) měla mít zajištěno bydlení svými rodiči. Evidentně to takto i probíhá, když žalovaná sama uváděla, že se v předmětném bytě nezdržovala denně, neboť pečuje o nemocnou matku, kde občas přespí. Navíc pokud žalovaná je studentkou vysoké školy, může požádat o ubytování na vysokoškolských kolejích. Míra naléhavosti bytové potřeby žalované v předmětném bytě tedy není nijak vysoká. Soud nevidí nic významného na okolnosti, že žalovaná je studentkou vysoké školy a hledání jiného bydlení je pro ni nadměrně zatěžující. Toto tvrzení je zcela nelogické. Je obecně známo, že studenti vysokých škol běžně hledají vhodné ubytování pro dobu studia. Jsou v aktivním věku, kdy tyto situace zvládají poměrně snadno, nic jim nebrání vhodné bydlení vyhledávat prostřednictvím internetové sítě a chodit na prohlídky nabízených bytů. Současně je pak zcela běžné, že v bytech bydlí více studentů, aby se mohli o náklady spojené s nájmem a službami podělit. I žalovaná je studentkou, je v aktivním věku a soud nevidí nic zatěžujícího na tom, pokud by si měla hledat jiné bydlení, jako je tomu např. u seniorů se závažnými zdravotními komplikacemi. Případně, pokud nemá finance na úhradu tržního nájemného, může nájem bytu sdílet s nějakou spolubydlící osobou, jak ostatně doposud činila.

19. Ani skutečnost, že žalovaná doposud řádně plnila své povinnosti z titulu úhrady nájemného a služeb, není důvodem, pro který by soud mohl námitkám žalované přitakat. Pokud žalovaná řádně plnila povinnosti nájemce, žalobce oproti tomu poskytoval plnění formou poskytnutí předmětného bytu do užívání žalované v době trvání nájemního vztahu. Jedná se o základní práva a povinnosti vyplývající z nájemního vztahu a nejde o žádnou mimořádnou okolnost, ke které by měl soud přihlížet v případě vyklizení bytu. Pokud by si žalovaná své povinnosti řádně neplnila, byl by to další důvod k ukončení nájemního vztahu výpovědí. I pokud žalovaná řádně hradí za užívání bytu po skončení nájemního vztahu, jde pouze o to, že jí tím nevzniká bezdůvodné obohacení, kdy nyní již byt užívá bez právního důvodu, ale přes to je povinna za užívání bytu hradit adekvátní úhradu. Tyto povinnosti soud hodnotí jako základní a nikoli výjimečné a nevidí v nich nic, co by mělo být hodnoceno ve prospěch žalované jako mimořádná okolnost. Do doby podání výpovědi žalovaná byt užívala po dobu 5 let, nicméně soud toto nehodnotí jako dlouhodobé užívání bytu ve smyslu rozsudku Nejvyššího soud ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, které by mohlo mít vliv pro posouzení vyklizení bytu v rozporu s dobrými mravy. Nejedná se o dobu nijak dlouhou, žalovaná zde není celoživotně vázaná a netvrdila, že by zde byly na její straně nějaké mimořádné okolnosti, pro které by musela užívat výhradně předmětný byt (např. zdravotní či jiný hendikep, vzdálenost bytu ke zdravotnickému zařízení, které nutně musí využívat apod.). Navíc z vyjádření samotné žalované vyplynulo, že se v bytě nezdržuje každý den, tudíž naléhavost bytové potřeby u ní není nijak zásadní.

20. Dále žalovaná namítá, že dlouhodobě pečuje o nemocnou matku. Ani tuto okolnost soud nevidí jako důvod pro vyhodnocení podané výpovědi nájmu z bytu jako rozporné s dobrými mravy. Takováto péče je poskytována v rámci rodinných vztahů a nejedná se o okolnost mimořádnou ve vztahu k posuzování otázek souvisejících s nájemním vztahem žalované. Soud zde hodnotí okolnosti na straně žalované, nikoli její matky. Žalovaná však netvrdí, že by to byla ona, kdo je dlouhodobě onkologicky nemocný a v důsledku toho není schopen si zajistit jiné bydlení. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, soud při hodnocení dobrých mravů při vyklizovací žalobě zkoumá, zda by se vyhovění žalobě na vyklizení dotýkalo zvlášť významného zájmu na straně žalované. Musí se tak jednat o významné subjektivní okolnosti na straně samotné žalované, nikoli její matky, která s ní ani nežije ve společné domácnosti. To, že se žalovaná stará o svoji nemocnou matku je chvályhodné, nicméně ve vztahu k posouzení dané situace zcela právně nevýznamné. Vyhovění žalobě na vyklizení se tak nedotýká zvlášť významného zájmu žalované (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 26 Cdo 649/2012).

21. Jestliže žalovaná v současné době tvrdí, že v roce 2022 utrpěla úraz, v jehož důsledku jsou nyní omezeny její výdělkové možnosti, není ani toto důvodem pro zamítnutí žaloby. Jednak se k tomu již soud vyjádřil výše, kdy uvedl, že pokud se žalovaná soustavně připravuje na budoucí povolání, trvá vyživovací povinnost jejích rodičů, jakož i povinnost zajistit jí bydlení, a pokud není v možnostech žalované zajistit si jiné bydlení, nelze tuto povinnost přenášet na žalobce. Jednak pak z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4136/2010, rozsudek ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016) vyplývá, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat. Výpověď z nájmu bytu byla žalované doručena dne 24. 8. 2020. Pokud žalovaná odkazuje na událost z roku 2022, v důsledku které je limitována ve výdělečné činnosti, nelze k ní přihlížet, neboť nastala až po podání výpovědi z nájmu bytu.

22. Soud se dále zabýval i okolnostmi na straně žalobce. Žalovaná uváděla, že je nutno přihlédnout k tomu, že žalobci při zamítnutí žaloby na vyklizení fakticky nevznikne žádná škoda, když žalovaná si řádně plní své povinnosti nájemce stran úhrady nájemného a služeb. Toto však není jediná okolnost, ke které soud přihlíží. Jak již výše uvedl považuje plnění povinností vyplývajících z nájemní smlouvy za standart a nikoli něco, co by mělo být hodnoceno jako mimořádné. To, že si doposud žalovaná své povinnosti, pokud jde o úhradu nájemného a služeb, řádně plnila, je pouze její výhodou, kdy nemusí nést důsledky neplnění této povinnosti v podobě vymáhání nedoplatků a případných úroků z prodlení, neboť za užívání bytu je povinna žalobci hradit obvyklé nájemné. Soud však hodnotí danou situaci, nikoli pouze k otázce úhrady nájemného či služeb, ale zejména z důvodu podané výpovědi z nájmu bytu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že výpověď byla dána žalované z důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., tedy pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu, které spočívaly v tom, že žalovaná byt sama neužívala a přenechávala jej k užívání třetím osobám. Ze shora uvedených důvodů již soud v tomto řízení nezkoumal, zda došlo k naplnění těchto výpovědních důvodů, nicméně musí přihlédnout ke znění podané výpovědi. Soud pak má za to, že nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby byt nadále přenechával k užívání osobě, která jej sama neužívá, aby se nadále obával, že se vzniklá situace bude opakovat. Navíc, jak již soud výše zmínil, nevidí bytovou potřebu žalované jako naléhavou. Jak sama žalovaná ve svém vyjádření zmínila, na žalobce dopadá ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Je tak povinen zajišťovat uspokojování potřeb svých občanů mimo jiné i ohledně bydlení. Nicméně takto nelze uspokojovat bytové potřeby všech občanů dané obce. Obecní bydlení má sloužit zejména těm, jejichž naléhavá potřeba to skutečně vyžaduje. U žalované však soud takovouto naléhavou potřebu neshledává. Soud tak má za to, že je nutno v případě nájmu obecního bytu upřednostnit osoby sociálně slabší, rodiny s dětmi či matky samoživitelky nebo seniory se zdravotními obtížemi. Žalovaná jakožto osoba v aktivním produktivním věku do takovéto kategorie nespadá. Nelze pak po žalobci žádat, aby ponechal v obecním bytě osobu, která se mu jeví jako nespolehlivá a byt nepotřebuje ke svému trvalému bydlení. Ve vztahu k tomuto pak soud přihlédl i k tomu, že v současné době žalovaná dlouhodobě studuje v zahraničí a fakticky byt neužívá. Žalobce by tak mohl tento byt poskytnout osobám, které jsou v bytové nouzi a byt naléhavě potřebují. Je pak obecně známo, že ve městě Brně je takovýchto osob více, než kolik umožňuje uspokojit tomuto městu jeho bytový fond. Soud tak má za to, že právě žalovanou zmiňovaná povinnost žalobce dle § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je důvodem, aby bylo vyhověno této žalobě na vyklizení, a byt mohl být k dispozici osobám s naléhavou bytovou potřebou.

23. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že výpověď z nájmu bytu daná žalobcem žalované není v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., námitky žalované shledal nedůvodnými a vyhověl žalobě na vyklizení předmětného bytu (viz výše).

24. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak rovněž vyplývá, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 o. z.), má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3588/2022, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2012 sp. zn. 26 Cdo 649/2012 (kdy i judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). V daném případě však soud neshledal žádné mimořádné okolnosti na straně žalované, pro které by bylo důvodné přistoupit k zamítnutí žaloby na vyklizení bytu.

25. Soud má za to, že zde ani není dán důvod pro určení delší lhůty k vyklizení bytu. V daném případě byla výpověď žalované dána již 24. 8. 2020 a žalovaná je od této doby, tedy více než 3 roky, srozuměna s tím, že žalobce trvá na vyklizení bytu. V následujících letech pak byl tento názor žalobce nadále prezentován v dalších výzvách k vyklizení bytu. Dne 28. 6. 2021 jí pak byla doručena žaloba v této věci a žalovaná již více než 2 roky ví, že žalobce byt skutečně požaduje vyklidit. Není to pro žalovanou žádná překvapující okolnost. Na straně žalované pak soud neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodnily poskytnutí delší doby k vyklizení bytu, jak vyplývá z odůvodnění výše. Proto soud lhůtu k vyklizení bytu stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 5 600 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a paušální náhradě nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (podání žaloby a účast na jednání soudu dne 3. 10. 2023).

Poučení