108 C 172/2020-79

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] ; b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhají určení, že mají ve společném jmění manželů pozemky parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 4 m v katastrálním území [část obce], zapsaný na listu vlastnictví [číslo] u Katastrální úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – město a parcelní [číslo] díl a, b v katastrálním území [část obce], který vznikl na základě geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], vyhotoveného společností [právnická osoba], [IČO] (dosud nezapsaný v katastru nemovitostí), a parcelní [číslo] v katastrálním území [část obce], který vznikl na základě geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], vyhotoveného společností [právnická osoba], [IČO] (dosud nezapsaný v katastru nemovitostí), se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají určení vlastnictví k pozemkům p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalobci uvedli, že vlastníkem pozemků je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, avšak pozemky užívají žalobci. Na pozemku p. [číslo] se nachází rodinný dům ve vlastnictví žalobců, který byl zkolaudován v roce 1997. Části pozemků p. [číslo] o výměře 84 m2 a [číslo] o výměře 104 m2 pak žalobci užívají od roku 1997, kdy se staly součástí jejich zahrady. Žalobci jsou přesvědčeni, že došlo k vydržení vlastnického práva k uvedeným pozemkům dle ust. § 1089 a násl. obč. zák. spolu s ust. § 1095 a § 3066 obč. zák., když žalobci tyto pozemky užívají více než 20 let. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví spatřují žalobci v tom, že mají zájem na zápis jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí tak, aby byl dán do souladu skutečný stav se stavem právním.

2. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobců, že jejich rodinný dům byl postaven a zkolaudován na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Pro účely stavebního řízení předložili žalobci v roce 1996 geometrický plán, kterým je dokumentován přesah stavby kolaudovaného rodinného domu na cizí pozemek. Předmětem kolaudačního rozhodnutí však byl pouze rodinný dům na pozemku p. [číslo]. Stavba domu v části odpovídající p. [číslo] o výměře 4 m2 nebyla povolena ani zkolaudována. Pokud jde o pozemky p. [číslo] je jejich část užívání jako zahrada u rodinného domu a část pozemku p. [číslo] jako přístřešek pro rodinné auto. Žalobci již dne [datum] doložili žádost o oplocení rodinného domu, kdy ze snímku katastrální mapy bylo zřejmé, že oplocení má být budováno přes cizí pozemky. Dne [datum] jim pak bylo vydáno stavební povolení na toto oplocení, avšak oplocení bylo povoleno jako stavba dočasná na 2 roky. Tato doba již uplynula a o změnu užívání pozemků nebylo dosud požádáno. Přístřešek pro auto pak byl vystavěn na části pozemku ve vlastnictví žalovaného, avšak bez jeho souhlasu. Žalobci užívají předmětné pozemky nikoli jako jejich držitelé, ale jako uživatelé pozemků ve vlastnictví třetí osoby. Pouhé ovládání věci s vědomím, ž věc je vlastnictvím někoho jiného, držbu nezakládá. Faktické užívání, byť dlouhodobé nelze ztotožnit s fakticitou držby. Na toho, kdo si je na základě objektivních okolností vědom skutečnosti, že práva spjatá s držbou věci, kterou dle svého subjektivního přesvědčení dlouhodobě vykonává, mu nenáleží, je pohlíženo jako na nepoctivého držitele. Samotný nepoctivý úmysl držitele vyplývá z toho, že držitel ví nebo s okolnostmi by vědět mě, že vykonává právo, které mu nenáleží. (V tomto směru žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2853/2015, 22 Cdo 170/2018, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 50/04). Institut vydržení je podmíněn držbou poctivou, pod níž je třeba chápat dobrou víru držitele, kdy držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Mimořádné vydržení dle ust. § 1095 obč. zák. nastane, uplyne-li dvojnásobně dlouhá doba, ne6 které by bylo jinak k zapotřebí a nemusí být prokazován právní důvod, na kterém je držba založena. to neplatí, pokud se prokáže nepoctivý úmysl. V daném případě žalobcům nesvědčila poctivá držba, když pro vznik držby neexistoval právem uznaný důvod, ani z pohledu faktického ani z právního se o držbu nejednalo, žalobci nebyli v okamžiku nabytí držby v dobré víře, že se uchopují držby věci, jako její vlastníci. Žalobci tak nesplňují základní předpoklady pro výkon práv k dotčeným pozemkům. Ve skutečnostech uváděných žalobci nelze dohledat žádný právní titul, od něhož by odvozovali svoji dobrou víru v existenci právního titulu držby pozemků. Žalobci si byli od počátku vědomi, že vlastníkem pozemků je žalovaný a neměli se tak důvod považovat se za vlastníky. Vědomé užívání věci z jiného titulu odlišného od práva vlastnického dobrou víru uživatele, že mu věc patří jako vlastníkovi, vylučuje a takový uživatel je držitelem nepoctivým. Z ničeho pak nelze ani dovodit, že by žalobci jednali v omylu. V roce 2014 žalobci podali na základě výzvy žalovaného návrh na dispozici s majetkem – předmětnými pozemky, v němž projevili zájem o koupi nebo nájem těchto pozemků. Námitku mimořádného vydržení namítli žalobci až po té, co dispozice s pozemky byla schválena, a žalobcům byly zaslány příslušné smlouvy.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobci jsou vlastníky pozemku p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavby [adresa], v k. ú. [část obce]. Tato stavba je rovněž součástí pozemku p. [číslo] zapsaného pro stejné katastrální území na [list vlastnictví] (viz. výpis z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví]). Vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] jakož i pozemků p. [číslo] je pak žalovaný (viz. výpis z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví]). Z plánku faktické držby pro lokalitu [ulice] předloženého žalobci je pak zřejmé, že stavba jejich rodinného domu přesahuje malou částí na pozemek žalovaného p. [číslo]. Dále je pak na plánku naznačena část pozemků ve vlastnictví žalovaného, kterou fakticky užívají žalobci jako zahradu kolem domu. Z geometrického plánu pro dělení parcel vypracovaného Ing. Rovným dne 11. 2. 1998 pod [číslo] bylo zjištěno, že byla zaměřena část pozemků ve vlastnictví žalovaného, kterou fakticky užívají žalobci a tato část byla nově označena jako pozemek p. [číslo] o výměře 70 m2 a p. [číslo] o výměře 117 m2. Ze skutkových tvrzení účastníků pak vyplynulo, že tento geometrický plán nebyl předložen k zápisu do katastru nemovitostí.

4. Stavebním povolením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], byla žalobcům povolena stavba rodinného domu se vznikem nové bytové jednotky 1+5 včetně přípojky vody, kanalizace, plynu a NN na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Stavba měla být provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Za soulad prostorové polohy s dokumentací odpovídal stavební dozor. Stavba pak po dokončení měla být zaměřena odpovědným geodetem (viz. rozhodnutí Úřadu městské části [obec] – [část obce], ze dne 22. 9. 1995 č. j. 492/95/Ja). Geometrickým plánem ze dne [datum] vyhotoveným Ing. Mitregovou a ověřeným Ing. Mohelem pod [číslo] bylo prokázáno, že stavba rodinného domu žalobců přesahovala na pozemek žalovaného, který byl označen p. [číslo] o výměře 4 m2. Z protokolu o místním šetření sepsaného dne [datum] ve věci kolaudace stavby rodinného domu soud zjistil, že k tomuto jednání předložili žalobci mimo jiné uvedený geometrický plán. Bylo konstatováno, že stavba je provedena dle stavebního povolení č. j. 492/95/Ja a trvalé užívání může být povoleno až po propojení hlavního kanalizačního řadu. Novostavba rodinného domu na pozemku p. [číslo] při ulici [anonymizována tři slova], v k. ú. [část obce] pak byla povolena k užívání kolaudačním rozhodnutím ÚMČ [obec] – [část obce] ze dne 10. 6. 1997, [číslo jednací] v tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že stavba je provedena podle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem a že byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. [příjmení] odchylky skutečného provedení stavby od projektové dokumentace nevyžadují zvláštní řízení a stavební úřad je vzal na vědomí (viz. kolaudační rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

5. Dne 13. 11. 1996 podal žalobce a) k Úřadu městské části [obec] – [část obce] žádost o vydání stavebního povolení k oplocení rodinného domku. Žádost odůvodnil probíhajícími dokončovacími pracemi na pozemku p. [číslo] obavou z poškození domu nebo možnosti snadného vloupání. K žádosti přiložil kopii snímku katastrální mapy s vyznačením oplocení, ze které vyplývá, že oplocení mělo být budováno okolo tří stran rodinného domu žalobců již na pozemcích žalovaného (viz. žádost o stavební povolení a kopie katastrální mapy s vyznačením vedení oplocení). Z protokolu o místním šetření ze dne 12. 12. 1996 vyplynulo, že příslušný stavební úřad souhlasil se stavbou oplocení a opěrné zdi jako se stavbou dočasnou na dobu trvání 2 let. Za těchto podmínek bylo žalobcům vydáno dne 9. 6. 1997 stavební povolení [číslo jednací]. Oplocení mělo dle tohoto stavebního povolení být budováno na pozemcích p. [číslo] části pozemku p. [číslo] to jako stavba dočasná na dobu 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí o stavebním povolení.

6. Z vyjádření Magistrátu města Brna, odboru územního plánování a rozvoje ze dne [datum] vyplynulo, že bylo podáno vyjádření k majetkoprávnímu vypořádání pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ve vyjádření bylo konstatováno využití pozemků dle Územního plánu města Brna a příslušný odbor konstatoval, že nemá námitky k prodeji pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Prodej pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce] však nedoporučil, neboť jsou v zájmu města. Dopisem ze dne [datum] žalovaný vyzval žalobce k vyjádření, na základě jakého právního vztahu užívají pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] a části pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce], když v evidenci Majetkového odboru Magistrátu města Brna není veden žádný doklad odůvodňující užívání těchto nemovitostí žalobci. Tato výzva byla žalobcům doručena dne [datum] (viz. dopis ve věci nemovitostí v k. ú. [část obce] ze dne [datum] a dodejka dopisu). Žalobci dne [datum] podali k Majetkovému odboru Magistrátu města Brna žádost na dispozici s majetkem města, ve které požádali o prodej či pronájem pozemků p. [číslo] o výměře 4 m2 a pozemků p. [číslo] (jejich částí dle nákresu). V žádosti uvedli, že mají zájem o prodej uvedených pozemků z důvodů větší investice (oplocení, výsadba okrasných keřů, stromů). Z venkovní části žalobci již 17 let provádí údržbu (viz. Návrh na dispozici s majetkem města ze dne [datum]). Ze sdělení Úřadu městské části města Brna, [obec] – [část obce] ze dne [datum] soud zjistil, že k dotazu majetkového odboru Magistrátu města Brna Úřad městské části [obec] – [část obce] uvedl, že žalobcům bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání novostavby rodinného domu na pozemku p. [číslo]. Na zastavění pozemku p. [číslo] nebylo vydáno žádné povolení a kolaudační rozhodnutí deklaruje pouze parcelu [číslo] k. ú. [část obce], od které byla geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] oddělena parcela [číslo] jako zastavěná plocha o výměře 92 m2. Na parcele [číslo] k. ú. [část obce] plochy 4 m2 nebyla povolena ani kolaudována žádná stavba, tj. ani část rodinného domu. Stavebním povolením [číslo] ze dne [datum] stavební úřad povolil stavbu oplocení na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] jako stavbu dočasnou na dobu 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí. Ze zápisu schůze Rady města Brna č. R8/055 konané dne 11. 12. 2019 pak soud zjistil, že [jméno] města Brna schválila propachtování části pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce] užívaných jako zahrada u rodinného domu manželům [příjmení] za dohodnuté pachtovné 13.650 Kč (75 Kč/m2/rok). Z usnesení zasedání Zastupitelství města Brna Z8/12 konaného dne 10. 12. 2019 vyplynulo, že zastupitelstvo města Brna schválilo prodej pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 4 m2 žalobcům za cenu 13.800 Kč. Dopisem ze dne [datum] pak žalovaný zaslal žalobcům 4 vyhotovení kupní smlouvy [číslo] na pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] a 3 vyhotovení pachtovní smlouvy [číslo] na části pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce] a žádal žalobce o zajištění potřebných podpisů smlouvy a zaplacení kupní ceny a úhrady za užívání v případě, že s návrhem smluv souhlasí. Dopis byl žalobcům doručen dne [datum] (viz. dopis ve věci prodeje a propachtování pozemků v k. ú. [část obce] ze dne [datum] a dodejka dopisu).

7. Z mapových podkladů a nákresů skutečné polohy rodinného domu žalobců a vybudovaného oplocení bylo potvrzeno, že rodinný dům žalobců zasahuje svou částí do pozemku p. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného. Oplocení domu žalobců je pak z jeho čelní části, jedné boční části a zadní části vedeno na pozemcích, které jsou ve vlastnictví žalovaného. Tatáž situace vyplývá z výkazu dosavadního a nového stavu výměr, kdy je zde zaznačeno i garážové stání vybudované vedle rodinného domu žalobců, které rovněž svou částí zasahuje do pozemku ve vlastnictví žalovaného. Z fotografií rodinného domu žalobců vyplývá, že oplocení je vybudováno jako nízká zídka s dřevěnou nástavbou a kolem domu i oplocení jsou provedeny zahradnické úpravy. V levé čelní část domu je pak zbudováno garážové stání, které svou částí rovněž zasahuje do pozemku žalovaného, jak vyplynulo z porovnání fotografií a mapových podkladů.

8. V posuzované věci se žalobci domáhají žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že jsou vlastníci předmětných nemovitostí. Mezi účastníky tak vzniká spor o vlastnické právo, kdy žalobci tvrdí, že nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě tzv. mimořádného vydržení dle ust. § 1095 obč. zák.. Žalobci spatřují naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným pozemkům, neboť mají zájem na zápis jejich vlastnictví do katastru nemovitostí tak, aby byl dán do souladu stav skutečný se stavem právním.

9. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle názoru soudu mají žalobci naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby. Pouze touto určovací žalobou mohou žalobci dosáhnout jistého určení vlastnictví předmětných nemovitostí, přičemž výrok rozsudku, jehož vydání se žalobci domáhají, bude závazný také pro žalovaného. Podaná žaloba má charakter preventivní žaloby a do budoucna tak vylučuje vznik dalších sporů, zajistí žalobcům i žalovanému jisté postavení ve vztahu ke sporným nemovitostem. Soud tedy dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem pro tuto určovací žalobu je zde dán.

10. Podle ust § 1089 odst. 1 obč. zák. pokud poctivý držitel drží vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Ustanovení § 1090 obč. zák. stanoví, že k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle ust. § 1091 odst. 2 obč. zák. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Ustanovení § 1095 obč. zák., pak zakotvilo tzv. mimořádné vydržení a stanoví, že pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Základními podmínkami pro vydržení vlastnického práva dle ust. § 1089 a 1090 obč. zák. je poctivost držby, pravost držby a právní důvod držby. V případě vydržení vlastnického práva je pak další základní podmínkou stanovenou v ust. § 1091 obč. zák. uplynutí doby 10 let, po kterou držitel nepřerušeně nemovitost drží. Žalobci svůj nárok opírají o ust. § 1095 obč. zák., tedy tzv. mimořádné vydržení. Jeho hlavním specifikem je to, že nevyžaduje právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (např. koupi, směnu, darování, dědický odkaz). K mimořádnému vydržení není tak vyžadována řádná držba ani držba pravá. Avšak i v případě mimořádného vydržení nesmí jít o držbu nepoctivou. Ve smyslu ust. § 992 obč. zák. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. v daném případě žalobci již od samého počátku, kdy vystavěli svůj rodinný dům, věděli, že malou částí zasahuje do pozemku žalované, která byla následně oddělena geometrickým plánem ze dne [datum] vyhotoveným Ing. Mitregovou a ověřeným Ing. Mohelem pod [číslo] jako pozemek p. [číslo]. Tedy ještě před kolaudací novostavby jejich rodinného domu si žalobci byli vědomi, že svou stavbou zasáhli do pozemku jiného vlastníka. Stejně tak si byli vědomi, že oplocení rodinného domu budují na cizím pozemku, když svoji žádost o vybudování oplocení podali již dne [datum] a k této žádosti sami připojili nákres, ze kterého bylo jednoznačně zřejmé, že chtějí oplocení budovat na pozemcích žalovaného. Dne [datum] jim bylo vydáno stavební povolení na požadované oplocení, avšak pouze jako stavba dočasná na dobu 2 let. Žalobci si tedy od samého počátku své držby byli vědomi, že předmětné pozemky nejsou v jejich vlastnictví a jejich užívání je vázáno na souhlas žalovaného. Žalobci pak měli k dispozici i geometrický plán pro dělení parcel vypracovaný Ing. Rovným dne [datum] pod [číslo] ze kterého je taktéž zcela zřejmé, jak rodinný dům žalobců zasahuje do pozemku žalovaného i poloha vybudovaného oplocení na dalších pozemcích žalovaného. Jak pak vyplývá ze samotného názvu geometrického plánu, tento byl vypracován za účelem dělení parcel a počítal s tím, že dl nového stavu měly být nabyvateli oddělených částí pozemků, zanesenými pod p. [číslo] žalobci. Do současné doby však nebyl podán příslušný návrh na katastr nemovitostí. Z tohoto geometrického plánu lze tedy zcela jednoznačně dovodil, že žalobci si byli vědomi, že nejsou vlastníky předmětných pozemků, a měli v plánu provést s dosavadním stavem změnu, ke které však nedošlo. Soud tak má za to, že z uvedeného je zcela zřejmé, že žalobci nemohli být poctivými držiteli, neboť od samého počátku absentovala jejich dobrá víra, že jim náleží vlastnické právo k předmětným pozemkům. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že žalobci vzhledem k okolnostem výstavby rodinného domu i oplocení nemohli být v dobré víře, že jsou vlastníky předmětných pozemků. Poctivost držby žalobců by musela být opřena o přesvědčivý důvod a okolnosti nabytí držby by musely být dostatečně objektivně přesvědčivé, aby bylo možno uvěřit, že žalobci jsou držiteli poctivými. V daném případě si však žalobci již od počátku byli vědomi, že užívají pozemky, které jsou ve vlastnictví žalovaného. Stejně tak nebyli od samého počátku v dobré víře, že se uchopují držby nemovitostí, jako jejich vlastníci, když věděli, že stavba plotu zasahuje na pozemky, jejichž vlastníkem je žalovaný a nebyl zde dán žádný důvod k tomu, aby se domnívali, že pokud jim žalovaný udělil souhlas k dočasnému užívání pozemků, získávají tím vlastnické právo. Byť ustanovení § 1095 obč. zák. vymezuje požadavek poctivé držby mírněji, a to negativním vymezením, že nesmí jít o nepoctivý úmysl, je třeba zde jisté znaky poctivé držby stále naplnit. Např. v případě, kdy by žalobci pozemky od žalovaného skutečně zakoupili, jen by byl opomenut vklad práva do katastru nemovitostí, nebo by došlo k chybě ve výměře pozemků či označení parcelním číslem, by bylo možno dovodit mimořádné vydržení. V daném případě k tomu však nedošlo. Vědomé užívání věci z jiného titulu odlišného od práva vlastnického zcela vylučuje dobrou víru uživatele, že mu věc patří jako vlastníkovi. Takový uživatel je pak držitelem nepoctivým. Nepoctivost žalobců tak soud spatřuje zejména v tom, že vědomě užívali věc z jiného titulu odlišného od práva vlastnického, byť jim nepochybně bylo známo, že užívají majetek jiné osoby. Žalobci tak po celou dobu užívání pozemků žalovaného měli pochybnosti o tom, že jim věc patří a věděli, že bez právního důvodu užívají majetek žalovaného. Dobrá víra žalobců tak zanikla okamžikem, kdy se seznámili s prokazatelnými skutečnostmi, které objektivně vylučovaly pochybnosti o tom, že jim pozemky patří, což bylo již po vyhotovení geometrického plánu v roce 1996. Soud pak má za to, že i z postupu žalobců při řešení otázky užívání předmětných pozemků do budoucna je pak zjevný jejich nepoctivý úmysl. Žalobci byli již v roce 2014 žalovaným upozorněni na to, že užívají jeho pozemky bez právního důvodu. Následně pak požádali o koupi pozemků případně jejich pronájem. Když jim pak na přelomu let 2019 a 2020 byl učiněn konkrétní návrh na možnost odkoupení pozemku p. [číslo] možnost propachtování pozemků ve vlastnictví žalovaného, které jsou žalobci oploceny, žalobci ze svého záměru ustoupili a začali se domáhat mimořádného vydržení pozemků. Ze všech shora uvedených skutečností tak soud dovil, že žalobci jsou držiteli nepoctivými. Naplnění institutu nepoctivého držitele tak vylučuje vznik možnosti mimořádného vydržení, neboť žalobci od počátku nemohli být v dobré víře, že jim předmětné pozemky patří a že je jako vlastníci užívají. Z tohoto důvodu soud žalobu žalobců v plném rozsahu zamítl.

12. Ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] pak soud zvažoval, zda se pozemek nestal vlastnictvím žalobců dle ust. § 1087 obč. zák. (dle kterého, zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku). S ohledem na závěry soudu učiněné výše ohledně dobré víry žalobců, však soud dospěl k závěru, že ani tímto způsobem nemohli žalobci nabýt vlastnické právo k uvedenému pozemku. Žalobci již v době výstavby nemohli být v dobré víře, že staví na pozemku v jejich vlastnictví. Ve stavebním povolení ze dne [datum] bylo žalobcům uloženo, aby stavbu provedli dle projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení a za soulad prostorové polohy s dokumentací odpovídali žalobci. Tento soulad měl být ještě před kolaudací doložen geometrickým plánem. Žalobci tak byli povinni při stavě si počínat tak, aby došlo k přesnému a řádnému zaměření stavby a respektovat toto zmaření i projektovou dokumentaci. Toto pak i bylo v jejich silách a žalobci si tak mohli být při správném zaměření stavby vědomi, že staví z části na cizím pozemku. Základním předpokladem pro aplikaci přestavku je skutečnost, že je stavba zřizována na cizím pozemku v dobré víře, že stavebník zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku, ač tomu tak ve skutečnosti není (např. rozhodnutí Nejvyššího soud č. j. 22 Cdo 4572/2015, č. j. 22 Cdo 2851/2015). Tento předpoklad není naplněn tehdy, jestliže je stavba zřizována na cizím pozemku, ačkoli stavebník v dobré víře není, a ani tehdy, pokud má stavebník ke zřízení stavby na cizím pozemku platný právní titul. Navíc jde v daném případě o stavbu zřizovanou před účinností zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, tedy před 1. 1. 2014 a požadavek dobré víry tak lze vztahovat až k tomuto datu. Je tomu tak proto, že zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný v předcházejícím období nebyl založen na superficiální zásadě, kdy stavby nebyly součástí pozemku. K datu vybudování stavby nemohli tak žalobci být v žádném legitimním očekávání nabytí vlastnického práva k pozemku z toho důvodu, že pro existenci § 120 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku, se stavba součástí pozemku nemohla stát. Jak již bylo prokázáno výše k datu 1. 1. 2014 pak již žalobci nebyli v dobré víře, že část jejich rodinného domu stojí na pozemku v jejich vlastnictví, když již od roku 1996 zcela nepochybně věděli, že při výstavbě rodinného domu došlo k jeho přesahu na pozemek žalovaného. Z těchto důvodů tak žalobci nemohli nabýt vlastnické právo k pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] ani na základě ust. § 1087 obč. zák.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného v projednávané věci představují paušální náhradu nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony po 300 Kč (písemné vyjádření ve věci ze dne 21. 12. 2020, písemné vyjádření ve věci ze dne 29. 3. 2021, příprava účasti na jednání a účast na jednání soudu dne 30. 3. 2021). Celkem soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč.