108 C 18/2021-97

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 59 660,56 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Soud neschvaluje smír, kterým se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni: 1) částku ve výši 32 757 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 425 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 2 042,72 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 40 757 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 441,53 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 39 757 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 342,35 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 37 257 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 962,47 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 35 257 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 713,88 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 32 757 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, 2) částku ve výši 26 903,56 Kč, 3) smluvní úrok v úrokové sazbě ve výši 90 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj.: úrok za poskytnutí úvěru v úrokové sazbě ve výši 90 % p.a. z částky 41 261,18 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14 140,80 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90 % p.a. z částky 39 359,78 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 653,52 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90 % p.a. z částky 38 359,78 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 830,30 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90 % p.a. z částky 35 859,78 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 937,55 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90 % p.a. z částky 33 859,78 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14 103,25 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90 % p.a. z částky 31 359,78 Kč od [datum] do zaplacení, 4) náhradu nákladů řízení ve výši 14 793 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2022 až do úplného zaplacení celého dluhu. V případě prodlení žalovaného s úhradou byť jediné splátky o délce 45 dnů nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalovaného vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovaného k jejich úhradě vyzývat. Zaplacením celého dluhu budou veškeré závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi účastníky vyrovnány.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 660,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 502,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 757 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 42 665,42 Kč a s úrokem ve výši 90 % ročně z částky 31 359,78 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 192 024 Kč.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaným v součtu na částku 5 502,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 757 Kč od [datum] do zaplacení, dále úhrady smluvní pokuty ve výši 26 903,56 Kč, úroku za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaného v součtu na částku 42 665,42 Kč a úroku ve výši 90 % ročně z částky 31 359,78 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 192 024 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 63 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 138,17 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 5 334 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2018. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím výplatních pásek žalovaného, prohlášení žalovaného, pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný před zesplatněním uhradil celkem částku ve výši 96 012 Kč, poslední splátku uhradil dne [datum]. Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč při prodlení se splátkami [číslo]). S účinností ke dni [datum] došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 50 027,78 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 400 Kč za 22. a 23. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši 26 903,56 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem částku 18 668 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 31 359,78 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 26 903,56 Kč, úroku za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný v součtu na částku 42 665,42 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 31 359,78 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 90 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný v součtu na částku 5 502,95 Kč, a dále za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve výši 10 % ročně z dlužné částky 32 757 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, přičemž se z jednání omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Podáním ze dne [datum] navrhli účastníci schválení smíru v podobě, jak je zachycena ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.

5. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] a z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], včetně kopie dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Dne [datum] žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 63 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 30 měsíčními splátkami ve výši 5 334 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje dnem [datum]. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 160 020 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 138,16 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlení, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru.

6. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému [právnická osoba]), z něhož je zřejmé, že dne [datum] byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] provedena platba na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] ve výši 63 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. [číslo], přičemž toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu, které žalovaný označil ve smlouvě jako bankovní spojení pro výplatu úvěru.

7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne [datum], pracovní smlouvou žalovaného, včetně dohod o změně a pokynů k dočasnému výkonu práce, výplatními páskami, částečnými výpisy z bankovního účtu žalovaného, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru [příjmení], žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen skórem 252, což má představovat vyšší riziko a výrazně limitovanou výši vyplacené částky, případně zamítání úvěru. Podle pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako zaměstnancem a společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem byl žalovaný zaměstnán od [datum] jako agenturní zaměstnanec s přidělením ke [právnická osoba] s.r.o. Pracovní poměr byl sjednán na dobu dočasného přidělení. Dočasné přidělení dle pokynu mělo trvat do [datum]. Následně se strany smlouvy dohodli na změně začátku ke dni [datum]. Ke dni [datum] bylo dočasné přidělení prodlouženo do [datum]. Podle výplatních pásek měl žalovaný čistou mzdu v září 2017 ve výši 21 867 Kč, v říjnu 2017 ve výši 18 961 Kč a k listopadu 2017 ve výši 21 325 Kč. Ze snímku obrazovky, který zachycuje výpis z účtu žalovaného, vyplývá, že tento výpis je limitován na období od [datum] do [datum], na rozmezí částek od 18 961 Kč do 21 938 Kč a zobrazeny jsou pouze příchozí platby. Při zohlednění těchto limitů je pak ze snímku zřejmé, že na bankovní účet žalovaného byla připsána platba mzdy od jeho zaměstnavatele dne [datum] ve výši 21 867 Kč, dne [datum] ve výši 18 961 a dne [datum] ve výši 21 325 Kč. Počáteční stav účtu činil 10 749,72 Kč, konečný stav ke dni [datum] byl uveden ve výši 4 828,84 Kč. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku 20 600 Kč. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč jako životní minimum, 2 000 Kč na bydlení, 1 500 Kč na dopravu, kurzy, záliby apod. V části„ doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uveden zaměstnavatel žalovaného, doba zahájení pracovního poměru a existence pracovního poměru na dobu určitou, dále skutečnost, že je žalovaný ženatý, ale s manželkou nežije ve společné domácnosti. Dále je zaškrtnuto, že žalovaný bydlí u rodičů. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 114 680 Kč, přičemž do [datum] (do zesplatnění úvěru) uhradil postupnými splátkami částku 96 012 Kč a po zesplatnění úvěru uhradil celkem částku 18 668 Kč. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru [číslo] upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 27. 12. [číslo] pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splatných splátek úvěru [číslo] [číslo] přičemž byl žalovaný opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne [datum] se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové částce 51 425 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 32 757 Kč s příslušenstvím, přičemž mu byla určena lhůta 15 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne [datum] bylo doloženo podacím archem.

9. Podle výpisu z databáze časových řad [příjmení] byla v prosinci 2017 obvyklá sazba pro nové spotřebitelské úvěry se splatností do dvou let ve výši 8,7 % ročně.

10. Soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí věci z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], který konstatuje rozdíly mezi efektivní a nominální úrokovou mírou, ani z přípisu z [datum], žádosti o úpravu splátkového kalendáře, dohody o ukončení pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání či upraveného splátkového kalendáře, které se vztahují k žádosti o změnu splátek, což s ohledem na dále přijaté závěry nemůže ovlivnit rozhodnutí ve věci.

11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne [datum] akceptovaného dopisem ze dne [datum] úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 63 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 138,17 % ročně splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 5 334 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 160 020 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 63 000 Kč. První splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 114 680 Kč, z toho 18 668 Kč po zesplatnění úvěru (po [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 50 027,78 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 41 261,18 Kč a úroků ve výši 8 766,60 Kč.

12. Podle § 99 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. mohou účastníci, připouští-li to povaha věci, skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

13. Soud s ohledem na výše uvedené ustanovení posoudil smír uzavřený mezi účastníky a dospěl k závěru, že tento je v rozporu s právními předpisy, a proto jej nelze schválit. V prvé řadě je na místě konstatovat, že mezi stranami ujednaný úrok je rozporný s dobrými mravy. Nejvyšší soud již dříve dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Následně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2617/2020 dospěl k závěru, že jednoznačně v rozporu s dobrými mravy je úroková sazba úvěru ve výši 68,66 % ročně, neboť tato podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či sp. zn. 20 Cdo 2834/2020, přičemž některá rozhodnutí byla vydána v řízeních, v nichž vystupovala žalobkyně). V tomto konkrétním případě byl mezi stranami smíru sjednán úrok ve výši 90 % ročně, přičemž ke dni uzavření smlouvy o úvěru se obvyklá míra úrokové sazby pohybovala ve výši 8,7 % ročně. Tento rozdíl (více než desetinásobek) zcela jednoznačně naplňuje kritérium zjevného rozporu. Dalším důvodem, pro který nemohl být smír schválen, jsou níže uvedené závěry soud, podle nichž je nutné celou úvěrovou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou.

14. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na [webová adresa] či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa], přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Pokud žalobkyně disponovala (byť pouze značně omezeným) výpisem z účtu žalovaného, z nějž je zřejmý konečný zůstatek ve výši 4 828,84 Kč, bylo dle názoru soudu na místě blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného; pokud totiž žalobkyně z tohoto výpisu z účtu posoudila žalovaného jako schopného splácet měsíčně částku 5 334 Kč, má soud za to, že se jedná o nesprávné posouzení. Je totiž nutné si uvědomit, že konečný zůstatek nedosahoval ani výše jedné měsíční splátky, přitom byl vyjádřen stav těsně pro připsání výplaty mzdy ve výši 21 325 Kč (rozdíl pouhé dva dny!). Současně disponovala žalobkyně doloženou informací o existenci pracovního poměru v tu dobu omezeného pouze do [datum], tj. na dobu pokrývající pouze 12 měsíců splácení. Další indicií, na základě které měla žalobkyně prověřit skutečné výdaje a případně zadlužení žalovaného, byl údaj obsažený ve výpisu z rejstříku [příjmení]. V moci žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení podrobnějších výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 000 Kč), byť by šlo o bydlení u rodičů. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na [webová adresa]).

16. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.

18. Na místě tedy bylo aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 63 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 114 680 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný již splnil povinnost vyplývající ze ZoSÚ a vrátil poskytnutou jistinu, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci s ohledem na zamítnutí žaloby zcela úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, přičemž pro jeho pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.