108 C 191/2022 - 93

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa žalované] o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 036 608,15 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 62 574,15 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení z částky 930 634 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 23 400 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 372 396 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 80 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 292 396 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 72 462 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3 482,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 9 709,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 51 852 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce uvedl, že byl dne [datum] účastníkem dopravní nehody jako řidič, v osobním vozidle Škoda Fabia, [registrační značka] na silnici II. třídy [číslo] v km 58,122 v katastru obce Lednice, když se střetl s vozidlem Volkswagen Passat Variant, [registrační značka], řízeným panem [jméno] [příjmení]. Viník dopravní nehody pan [jméno] [příjmení] porušil dopravní předpisy. [ulice] nehodu vyšetřuje PČR Krajské ředitelství policie jihomoravského kraje, územní odbor [obec], dopravní inspektorát v [obec] pod evidenčním číslem KRPB [číslo] 2019. Žalobce byl po nehodě hospitalizován ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, kde ještě v den nehody podstoupil operační výkon z důvodu otevřené zlomeniny levého loketního kloubu. Druhý operační zákrok podstoupil žalobce 19. 11. 2019. Po žalované, jakožto pojišťovně požaduje žalobce úhradu nároků dle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce si nechal zpracovat znalecké posudky, kterými byla stanovena výše bolestného a ztížení společenského uplatnění. Žalobce požadoval po žalované úhradu bolestného stanoveného znaleckým posudkem prof. MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ve výši 337 662,15 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 275 088 Kč, proto se žalobce domáhá doplatku bolestného ve výši 62 754,15 Kč. Za ztížení společenského uplatnění žalobce požadoval po žalované úhradu částky 1 550 595 Kč dle znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo]. Dle názoru znalce úraz zanechal na žalobcově zdravotním stavu trvalé následky ve smyslu těžkého omezení hybnosti levého lokte, reziduální parézy n. ulnaris vlevo s oslabením stisku levé ruky, lehkého omezení hybnosti pravé kyčle a pravého kolena, porušenému stereotypu chůze při insuficienci gluteálních svalů a výše popsané jizvy. Trvalé následky zasahují do pracovních, rodinných i volnočasových aktivit žalobce a žalobce se s nimi potýká každý den. Vylézt na strom i po žebříku a natrhat ovoce je značný risk. Jezdí autem, ale při nasedání a vystupování je limitován vyvracením pravé dolní končetiny. Žalobce se věnoval před úrazem mnoha sportovním aktivitám. Dnes si ale badminton, tenis, stolní tenis, volejbal, fotbal atd. nezahraje. Žalobce se kvůli nemožnosti provozování aktivit vyčleňuje z okruhu známých, více méně nedobrovolně. Žalovaná žalobci za ztížení společenského uplatnění uhradila pouze částku 619 961 Kč. Žalobce tak požaduje doplatit částku 930 634 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady částky 100 000 Kč jakožto nemajetkové újmy, když se u něj v souvislosti s prodělaným zraněním vyskytly i psychické útrapy. Žalobce nemohl trávit čas se svou přítelkyní a rodinou, nemohl se věnovat své pracovní činnosti ani jinak realizovat své zaměstnání ani volnočasové aktivity. Od data nehody jej provázela sociální izolace, která spočívá: a) ve ztrátě kontaktu s kamarády jak ze soukromého života, tak ze sportovního odvětví, stejně jako s kolegy z práce, b) v závislosti na pomoci blízkých osob – přítelkyně podřizuje svůj volný čas žalobci, c) v dopadu psychického stresu na společnou domácnost – veškerý chod domácnosti na bedrech přítelkyně žalobce, nejistý zdravotní stav žalobce, finanční situace, nejistá budoucnost, rozchod ze strany přítelkyně po mnoholetém funkčním vztahu, d) v odcizení od společnosti, kdy se žalobce cítí stále více uzavřen sám do sebe a dříve optimistický a pozitivně naladěný člověk najednou bojuje s příznaky depresí a velmi často propadá chmurám. Žalobce je tak vyřazen z normálního života, v důsledku zranění, které utrpěl. Vzhledem k tomu, že žalobce byl po propuštění z nemocnice odkázán na péči své přítelkyně, případně své matky, uplatnil rovněž požadavek na úhradu nákladů za péči třetí osoby v celkové výši 345 696 Kč. Žalobce k tomuto požadavku uvedl, že pomoc jeh osobě musela být poskytována v oblastech mobility, stravování, komunikace, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, péče o zdraví, péče o domácnost, osobních aktivit. Konkrétně se jednalo o tyto úkony: příprava stravy, podávání a porcování stravy, mytí těla, koupání a sprchování, dopomoc s úpravou nehtů a holením, vstávání z lůžka, ulehání, změna poloh, stání, schopnost vydržet stát, přemísťování předmětů denní potřeby, chůze po rovině, schůze po schodech nahoru a dolů, oblékání, svlékání, obouvání a zouvání, dodržování léčebného režimu, obstarávání potravin a běžných předmětů, vaření, ohřívání jednoduchých jídel, mytí nádobí, běžný úklid v domácnosti, péče o prádlo, přepírání drobného prádla, péče o lůžko, obsluha běžných domácích spotřebičů, udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady a další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o komplikovanou otázku pro posouzení, obrátil se žalobce na znalce za účelem vyhodnocení nutnosti péče další osobou. Tento došel k závěru, že zdravotní stav žalobce vyžadoval péči v následujícím rozsahu: 14. 11. - 28. 11. 2019 hospitalizace 28. 11. - 12. 12. 2019 závislost v rozsahu 80 % 12. 12. 2019 - 19. 10. 2020 závislost v rozsahu 60 % 20. 10. 2020 - 22. 6. 2021 závislost v rozsahu 30 % Žalobce tedy na základě znaleckého posudku č. 51/ 2021 uplatnil náhradu nákladů na péči v následujícím rozsahu: V období od 12. 12. 2019 do 19. 10. 2020, kdy nebyl tedy schopen se o sebe starat 60 % času, což je rovno 9,6 hodiny. Jedná se tak o 313 dní, od kterých je nezbytné odečíst dobu od 10. 9. 2020 do 14. 9. 2020, kdy byl žalobce hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici v Praze z důvodu operační revize lokte, stejně jako dobu od 15. 9. 2020 do 30. 9. 2020, kdy byl žalobce hospitalizován v Nemocnici Břeclav na rehabilitačním oddělení, a dobu od 5. 10. 2020 do 19. 10. 2020, kdy rehabilitace klienta pokračovala v Rehabilitačním ústavu Hrabyně Celkem tedy bylo nezbytné o klienta pečovat po 277 dní. Další období od 20. 10. 2020 do 30. 6. 2021 byla mobilita žalobce snížena o 30 %, kdy dle totožného postupu se jedná o rozsah 4,8 hodiny denně. Vzhledem k tomu, že se přítelkyně klienta, která o něj pečovala, rozhodla mnoholetý vztah ukončit právě v souvislosti s následky, které žalobce utrpěl během autonehody, tento se o sebe musel starat sám. Vzhledem k tomu, že žalobce nadále nebyl plně soběstačný, jednalo se o každodenní překonávání bolesti, za účelem učinění jednotlivých úkonů, které byly nad jeho síly. Jednalo se tedy o 243 dní, kdy klient nedisponoval dostatečnými finančními prostředky (což bylo způsobeno absolutní nespoluprácí ze strany žalované) k zaplacení profesionální asistence a byl tak vystaven nepřiměřeně větším bolestem a útrapám, což je zohledněno ve výši žalované nemajetkové újmy. Za účelem stanovení hodinové náhrady za péči o svoji osobu vyšel žalobce z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19, který v tomto směru odkázal na vyhlášku č. 505/2006 Sb. a maximální výši úhrady za poskytování osobní asistence částkou 130 Kč/hodina. Celkový nárok žalobce byl tedy vypočten následovně: 277 dní x 9,6 hodiny x 130 Kč/hod, tedy celkový nárok činí 345 696 Kč. Žalobce tak celkové požadoval po žalované úhradu částky 1 409 004,15 Kč.

2. Žalovaná potvrdila vznik žalobcem uváděné škodní události, kdy vozidlo řízené panem [jméno] [příjmení] bylo pro tyto případy pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění z provozu vozidla, právě u žalované. Žalovaná škodní událost vede pod č. 2019 [číslo]. Žalovaná rovněž potvrdila, že se žalobce u ní domáhal úhrady celkové částky 1 409 004,15 Kč představující náhradu bolestného ve výši 62 574,15 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) ve výši 930 634 Kč, náhradu za další nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a náhradu za péči ve výši 315 796 Kč. V rámci šetření výše uvedené škodní události bylo na uplatněných nárocích žalobce mimo jiné uhrazena částka ve výši 275 088 Kč představující náhradu bolestného, částka ve výši 619 961 Kč představující náhradu ZSU a částka ve výši 29 900 Kč představující náhradu za péči. Žalovaná je přesvědčená, že nároky žalobce řádně prošetřila a kompenzovala je v plné výši, proto se žalobou nesouhlasí. Žalobkyně si za účelem stanovení výše bolestného i ZSU nechala zpracovat znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení], na základě, kterých došlo následně k úhradě částek ze strany žalované tak, jak byly uvedeny. Žalovaná nesouhlasí s vyčíslením bolestného ze strany prof. MUDr. [příjmení], když tento do svého posudku zahrnul i podezření na kontuzi ledviny, které nebylo potvrzeno. Dále žalovaná nesouhlasí s velikostí operačních rán stanovených znalcem prof. MUDr. [příjmení]. Rozporuje klasifikaci zranění žalobce, které znalec prof. MUDr. [příjmení] hodnotil jako vymknutí zánártní kosti, když žalovaná akceptuje to, že se jednalo o vymknutí základních kloubů prstů nohy. Nakonec žalovaná nesouhlasí s navýšením hodnocení bolestného u položek 1, 2, 3, 6, 7 a [číslo] o 20 %, když se v případě žalobce mělo jednat o středně závažné komplikace, a proto mělo dojít dle Metodiky Nejvyššího soudu k navýšení pouze o 10 %. Pokud se týká ZSU žalovaná namítá, že prof. MUDr. [příjmení] při svém hodnocení nevychází ze správného zjištění stran tvrzených omezení žalobce. Žalovaná vychází při hodnocení ZSU ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] kdy znalkyni provedla osobní vyšetření žalobce, u něhož sám žalobce uvedl, že mu běh a rychlá chůze činí potíže, avšak jezdí na snowboardu a lyžích, chodí do posilovny, kde zvedá 10 kg těžké činky a bench press zvládne 30 kg. Žalobce však tyto skutečnosti v podané žalobě neguje. Žalovaná tedy odkazuje na závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení] o ZSU, která dospěla k závěru, že žalobci nějaké trvalé následky vznikly, nikoli však v uplatněném rozsahu. Ohledně nároku vzneseného žalobcem na náhradu další nemajetkové újmy má žalovaná za to, že jej nelze podřadit pod nároky dle § 2958 o. z. Jedná se totiž o běžné, i když nepříjemné pocity, které jsou součástí obvyklého způsobu léčby, a které tak nelze odškodnit nad rámec bolestného či ZSU. Na podporu výše uvedeného žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018. Žalovaná pak neuznala ani žalobcem uplatněný nárok na úhradu příspěvku na péči, když má za to, že jí uhrazená částka 29 900 Kč je zcela dostačující pro danou situaci. Žalovaná vyhodnotila, že žalobci bylo nutno poskytovat péči třetí osobou v rozsahu 2,5 hodiny denně po dobu 92 dní (od 12. 12. 2019 do 12. 3. 2020). Pokud žalobce odkazoval na znalecký posudek žalovaná uváděla, že z něj není zřejmé, jakým způsobem zjišťoval znalec závislost žalobce na cizí pomoci, jak dlouho jej pozoroval v domácnosti při běžných pracích a jaké konkrétní činnosti žalobce nezvládá. Vyčíslený nárok žalobce neodpovídá ani formuláři, který vyplnila přítelkyně žalobce, kde uváděla, že rozsah její pomoci byl 5,5 hodin denně, nikoli 9,6 hodin denně, jak uváděl žalobce. Žalovaná poukázala na dokument Potvrzení o zdravotním stavu pro pojišťovnu [anonymizováno] ze dne 3. 7. 2020, ve kterém ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] uvádí, že žalobce potřeboval péči druhé osoby přibližně po dobu 3 měsíců, přičemž žalobce nyní žádá úhradu za péči přibližně po dobu až 20 měsíců. V neposlední řadě žalovaná odkazuje na rozsudek ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 (Rc 44/2015), kde Nejvyšší soud dovodil, že zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán za podmínky, že rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce byl dne 14. 11. 2019 účastníkem autonehody, kterou zapříčinil řidič druhého vozidla. V důsledku této události došlo ke zranění žalobce a následnému operačnímu řešení jeho zranění a hospitalizaci v nemocnici. Vozidlo viníka dopravní nehody bylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění z provozu vozidla, u žalované (o těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu). Z předložených lékařských zpráv vyplynulo, že žalobce byl ihned po dopravní nehodě dne 14. 11. 2019 operován (viz operační vložka chirurgického záznamu ze dne 14. 11. 2019), kdy došlo k reposici luxace levého loketního kloubu a následné sádrové fixaci, dále k reposici luxace kloubu palce pravé nohy bez nutnosti fixace, současně došlo k osteosyntéze zlomeniny diafýzy stehenní kosti se zavedením titanového šroubu. Následně byl žalobce od 15. 11. 2019 do 28. 11. 2019 hospitalizován ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v [obec] (zpráva o hospitalizaci ze dne 28. 11. 2019). Při vyšetření dne 15. 11. 2019 byla konstatována fraktura pravého femuru, luxace levého lokte, luxace I. MTP skloubení pravého palce a subkapitální dislokovaná fraktura II. MTT skloubení pravého palce, dále exkorizace na čele. Při ultrazvukové kontrole břišní dutiny dne 16. 11. 2019 byla v oblasti střední třetiny levé ledviny zjištěna tekutina v rozsahu plochy cca 22 x 34 mm a výšky 7–9 mm. Znalec prof. MUDr. [příjmení] pak vysvětlil, že se jednalo o zakrvácení pod pouzdro ledviny, které vzniká tupým nárazem, který způsobil porušení povrchových krevních cév. Dne 19. 11. 2019 byla provedena operace levého loketního kloubu, kdy byla učiněna reposice humeroulnálního skloubení, s odstraněním volných fragmentů a výplachem kloubu (operační vložka chirurgického záznamu ze dne 19. 11. 2019). V období od 28. 11. 2019 do 12. 12. 2019 byl žalobce hospitalizován na Klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace FN u svaté Anny (zpráva o hospitalizaci ze dne 10. 12. 2019). Dne 2. 12. 2019 v rámci kontroly na urologické ambulanci kvůli diagnóze D31 – neurčená hematurie (přítomnost krve v moči) bylo prováděno další vyšetření ultrazvukem, které konstatovalo, že vše už je v normě. Nicméně kvůli bolesti a pálení na šourku bylo žalobci doporučeno dermatologické vyšetření. Během hospitalizace na rehabilitační klinice došlo u žalobce ke zlepšení celkového stavu, byl schopen chůze o podpažních berlích. Dne 9. 12. 2019 došlo k výměně sádrové fixace za ortézu, v levé horní končetině však přetrvávala paréza, hybnost lokte byla v rozsahu 30 % a byla oslabená extense prstů. Z dalších lékařských zpráv vyplynulo, že žalobce docházel na pravidelné kontroly do nemocnice v Břeclavi, kde absolvoval v období od 17. 12. 2019 do 8. 1. 2020 i rehabilitace, kam měl zajištěn odvoz sanitkou z důvodu obtížné chůze. Rovněž proběhlo přeléčení infekce močového ústrojí. Dva měsíce po operaci byl žalobce schopen chodit o berlích s možným došlapem a zatížením na 50 %. Přervávala však bolest v lokti a byla zde i omezená hybnost lokte. V lednu 2020 došlo ke kontrole pro přetrvávající bolest na šourku. Pro bolesti v levém lokti a jeho omezené hybnosti byla žalobci doporučena revize levého loketního kloubu a odstranění částečného zkostnatění měkkých tkání. Tři měsíce po operaci došlo ke zřetelnému přehojení lomné linie na levém loketním kloubu. Trvalo však omezení hybnosti lokte. Žalobci byla doporučena další rehabilitace. Ohledně pravého stehna byla konstatována plná chůze, bez otoku měkkých tkání. V květnu 2020 byla stále hybnost levého lokte omezena, hybnost pravé kyčle lehce oponovala v krajních polohách, byla konstatována hypotrofie stehenního kvadricepsu. Žalobci bylo doporučeno pokračovat ve cvičení s levým loktem pasivně s aktivní dopomocí. Bylo doporučeno operační řešení stavu levého lokte. Dále se měl žalobce zaměřit na posilování stehenních svalů, reedukaci správného stereotypu chůze a posilování svalů trupu pánve. Šest měsíců od operace zůstával levý loket nepohyblivý, resp. s minimálním pohybem o 5 stupňů. Ohledně pravé končetiny byla žalobci doporučena již plná zátěž, bez skoků a běhů.

4. Dne 11. 9. 2020 proběhla operační revize levého lokte v ÚVN Praha a žalobce byl následně hospitalizován na rehabilitačním oddělení v Nemocnici Břeclav od 15. 9. 2020 do 30. 9. 2020, kde probíhala rehabilitace se zaměřením na posílení svalstva levé horní končetiny. Došlo ke zlepšení aktivní hybnosti levé horní končetiny a žalobce byl zaučen pro domácí cvičení. Od 5. 10. 2020 do 30. 10. 2020 byl žalobce hospitalizován v rehabilitačním centru v Hrabyni. Zde bylo konstatováno, že chůzi žalobce zvládá samostatně bez kompenzačních pomůcek s plnou zátěží dolních končetin. Schody vyjde s oporou horní končetiny o zábradlí. Přetrvává omezení kloubního rozsahu levého lokte. Bylo doporučeno pokračování v rehabilitaci. Ze závěrečné zprávy Nemocnice Břeclav ze dne 9. 11. 2020 vyplývá, že při cvičení lze dosáhnout zlepšení v hybnosti lokte, nicméně do následujícího dne efekt mizí. Proto byla žalobci doporučena redresní polohovací dlaha. Bylo konstatováno, že bez dalšího zintenzivnění rehabilitace lze předpokládat zcela minimální trvalý efekt hybnosti, což je výrazně limitující v pracovním i sportovním životě. V listopadu 2020 byla MUDr. [jméno] [příjmení] z FN u sv. Anny konstatována hybnost lokte ve flexi v normě, extenze s cca 10stupňovým deficitem. Hybnost pravého kolene pak byla v normě. Žalobci bylo doporučeno pokračovat v rehabilitaci lokte. V lednu 2021 u žalobce přetrvávalo omezení hybnosti levého lokte a byla mu opět předepsána rehabilitace. Dne 17. 4. 2021 byla ukončena dlouhodobá rehabilitace žalobce, bylo konstatováno chronické omezení hybnosti levého lokte žalobce s tím, že se již jedná o setrvalý stav a do budoucna lze očekávat obtíže. Ohledně pravé dolní končetiny je plánováno cvičení po extrakci kovového materiálu. Byla zjištěna výrazná porucha chůze (kachní houpavá) s obtížemi do schodů a ze schodů, kdy se žalobce musí přidržovat. Z lékařské zprávy ze dne 21. 1. 2022 vyplynulo, že u žalobce přetrvávají obtíže v oblasti kyčle a kolene při hlubokém dřepu a při chůzi do schodů. U lokte byl konstatován deficit v hybnosti při extenzi a flexi. Žalobci bylo doporučeno vyjmutí kovového materiálu z oblasti stehenní kosti. Dne 3. 2. 2022 proběhlo u žalobce odstranění symptomatických distálních šroubů, kdy propuštěn z nemocnice byl dne 6. 2. 2022. Následně žalobce absolvoval rehabilitaci. Dne 16. 9. 2022 žalobce popisuje přetrvávající omezení hybnosti při abdukci končetiny, má potíže při chůzi do schodů či nástupu/výstupu z auta, zhruba 2-3 měsíce má bolesti stehna. Žalobci byla doporučena extrakce kovu.

5. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] 2020 ze dne 12. 6. 2020 soud zjistil, že tento byl zpracován pro vyhodnocení bolestného žalobce. Posudek zadávala žalovaná. Znalkyně vyšla z lékařské dokumentace, která je součástí posudku a jedná se o tutéž dokumentaci, která byla soudem provedena k důkazu. Znalkyně dospěl k celkovému bodovému ohodnocení odškodnění bolesti ve výši 710 bodů, při hodnotě bodu v roce 2019 ve výši 318,85 Kč pak bolestné stanovila částkou 226 383,50 Kč.

6. Znalec prof. MUDr. [příjmení] v posudku [číslo] 2021 ze dne 22. 6. 2021 zpracovaném na žádost žalobce stanovil výši bolestného 925 body, kdy došlo k navýšení z důvodu středně těžkých komplikací u 9 položek o 20 %, tedy o 134 bodů a celkové bolestné tak činilo 1059 bodů. Při stejném finančním vyhodnocení za jeden bod pak částka bolestného má činit 377 662,15 Kč. Pro zpracování znaleckého posudku znalec využil dostupnou lékařskou dokumentaci, dále bylo provedeno dne 13. 5. 2021 vyšetření žalobce specialistou – ortopedem Doc. MUDr. [jméno] [příjmení] a vyšetření znalcem taktéž dne 13. 5. 2021. Znalec zjistil, že u žalobce přetrvávají obtíže při chůzi do i ze schodů, parestesie a dysestesie v intervenční zóně n. ulnaris. Má těžké omezení hybnosti levého lokte, oslabený stisk levé ruky, lehké omezení hybnosti pravé kyčle a pravého kolene a pooperační jizvy. Obtíže zasahují do všech denních aktivit žalobce. Lze předpokládat závažné trvalé následky.

7. Oba znalci se lišili zejména ve stanovení některých klasifikací u jednotlivých obtíží a výši stanovených bodů. Znalkyně [příjmení] [příjmení] neuznala jako žalobcem prodělanou obtíž kontuzi ledviny, ránu paže pronikající ke kosti á 15 cm x 5 při operaci dne 19. 11. 2019 a tutéž ránu při operaci dne 11. 9. 2020. Oproti tomu znalkyně [příjmení] [příjmení] hodnotila i exkoriaci čela, zavedení PŽK k aplikaci léků, opakovanou celkovou anestezii a opakované zavedení OTI k UPV při celkové anestezii.

8. Ohledně kontuze ledviny MUDr. [příjmení] uvedla, že tato nebyla diagnostikována, když z dostupné lékařské dokumentace nevyplývá a je zde uváděna jen jako možná nikoli potvrzená. V následujících zprávách se pak tato diagnóza již neobjevuje. Naproti tomu MUDr. [příjmení] odkázal na ultrazvuk ze dne 16. 11. 2019, kde byl uveden nález krvácení pod pouzdro ledviny, které mohl způsobit tupý náraz, který jistě při autonehodě žalobce utrpěl. To, že se následně již tato obtíž u žalobce nevyskytovala je zcela v pořádku, kdy mohlo dojít ke vstřebání, nicméně objektivně zde toto krvácení bylo a je nutno je do bolestného zahrnout, avšak znalec je již dále nehodnotil v trvalých následcích, neboť zde již tato obtíž nebyla. Ránu paže pronikající ke kosti znalkyně [příjmení] [příjmení] hodnotila jako součást diagnózy S 5101 operační rány lokte. V době podání znaleckého posudku jizvu žalobce neviděla a uznala, že by zde měla být hodnocena tak, jak to provedl MUDr. [příjmení]. Znalec [příjmení] [příjmení] pak k tomu uvedl, že žalobce sám osobně vyšetřil, provedl přeměření jizvy a délka jizvy odpovídá jím stanovenému bodovému ohodnocení. Znalci se pak shodli na tomtéž postupu ve vztahu k operační ráně ze dne 11. 9. 2020. V případě exkoriace čela k MUDr. [příjmení] uznal, že tato měla být jeho v posudku rovněž ohodnocena, stejně jako zavedení PŽK k aplikaci léků, opakovaná celková anestezii a opakované zavedení OTI k UPV při celkové anestezii, kdy toto znalec opomněl. Dále se znalci lišili v bodovém ohodnocení některých diagnóz, kdy ohledně diagnózy S 9231 (S 9231) MUDr. [příjmení] uznal, že tuto špatně vyhodnotil, neboť se nejednalo o zlomeninu s dislokací. Ohledně diagnózy S 933 (S934) pak MUDr. [příjmení] dala za pravdu MUDr. [příjmení] s tím, že se jednalo o vykloubení palce a tudíž došlo k poškození, jak článku palce tak i zánártní kosti.

9. Znalec [příjmení] [příjmení] pak uvedl, že 9 položek navýšil o 20 % pro středně závažné komplikace, když léčba žalobce byla ztížena infekcí močových cest, kožním onemocněním a dále pak byla vyžadována reoperace. MUDr. [příjmení] k tomu uvedla, že v daném případě by mělo dojít k navýšení o 10 %.

10. Znalkyně [příjmení] [příjmení] dále na žádost žalované vypracovala znalecký posudek [číslo] dne 22. 7. 2022, kterým hodnotila ZSU žalobce. Také při zpracování tohoto posudku měla k dispozici výše uvedené lékařské zprávy a zdravotnickou dokumentaci žalobce vztahují se k léčení následků dopravní nehody. Dále vyšla z vyšetření žalobce, kdy z výslechu znalkyně u soudu vyplynulo, že vyšetření probíhalo pouze formou pohovoru a pohledu znalkyně. Znalkyně žalobce shlédla v místě jeho bydliště a viděla, jak je schopen se pohybovat a pečovat o sebe v domácím prostředí. Žalobce jí sdělil, že má slabší pravou nohu, činí mu potíže běh a rychlá chůze. Jezdí však na snowboardu a na lyžích. Z důvodu brnění v palci mu dělá potíže i delší jízda autem. Schody mu již potíže nedělají. Není schopen ležet na pravém boku. Neudělá turecký sed, nedá pravou nohu přes levou, má problémy s rovnováhou, vadí mu delší stání, má problémy se žebříkem či při plavání. Nyní se snaží cvičit a posilovat. Pracuje na stejné pozici, jako před úrazem, problémy mu však činí práce na PC, kdy ho brní levá ruka. Nezvládá přesun těžkých předmětů. Vadí mu jízda na kole či na motorce. Ohledně levého lokte znalkyně konstatovala viditelnou deformitu a u pravé nohy normální hybnost. Znalkyně vyčíslila finančně odškodnění ZSU částkou 619 691 Kč.

11. Znalec prof. MUDr. [příjmení] zpracoval znalecký posudek na ohodnocení ZSU žalobce dne 15. 5. 2022 pod [číslo]. Rovněž on měl pro zpracování posudku k dispozici lékařskou dokumentaci žalobce a dále pak dne 28. 4. 2022 žalobce vyšetřil specialista – ortoped doc. MUDr. [jméno] [příjmení], který zjistil, že žalobce má nadále kolébavou chůzi, má jizvu na dolní končetině v délce 18 cm. Hybnost pravého kolene je mírně omezená, je zde palpační bolestivost v oblasti, kde je zajištěn šroub. Na levém lokti je jizva o délce 15 cm. MUDr. [příjmení] dospěl k závěru, že úraz zanechal trvalé následky ve smyslu těžkého omezení hybnosti levého lokte, reziduální parézy n. ulnalis vlevo s oslabením stisku levé ruky, lehkého omezení hybnosti pravé kyčle a pravého kolene, porušeného stereotypu chůze a jizvy. Stav je možno považovat za trvalý. Sám znalec pak provedl vyšetření žalobce taktéž dne 28. 4. 2022. Žalobce při vyšetření u znalce uvedl, že bydlí stejně jako před úrazem, má rovněž stejné zaměstnání. Koníčky mu taktéž zůstaly stejné avšak musel omezit jejich intenzitu, musel omezit sport, zejména jízdu na kole a motocykl. V pracovní činnosti musel omezit fyzickou námahu a práci na PC. Je pro něj obtížnější běh a chůze do schodů či lezení na žebřík. Je limitován při nasedání do auta a nošení těžkých věcí. Znalec vyhodnotil ZSU žalobce celkovou částkou 1 550 595 Kč.

12. K rozdílnému hodnocení ZSU se pak oba znalci vyjádřili u výslechu soudem, kdy bylo zjištěno, že znalci hodnotili stejné obtíže žalobce, ale ve většině případů jim přikládali každý jinou váhu a tedy bodové hodnocení. MUDr. [příjmení] uvedla, že vyšla z toho, že žalobce dokáže dělat spoustu věcí, kdy uvedl, že chodí do posilovny, jezdí na snowboardu apod., z toho důvodu hodnotila jeho obtíže jako lehké. Rovněž brala v úvahu to, že jí žalobce řekl, že dokáže v posilovně zvedat těžké činky, tudíž jeho obtíže nehodnotila jako závažné. Stejně tak dokáže přemísťovat předměty, byť s obtížemi, ale zvládne to. Znalkyně [příjmení] [příjmení] pak u všech hodnocených položek svoje posouzení vysvětlovala tím, že fakticky žalobce obtíže nemá či je má pouze minimální a dokáže se i po ustálení zdravotního stavu o sebe postarat, nemá zásadní potíže v práci či v péči o svoji osobu, proto hodnotila bodově níže než MUDr. [příjmení]. Znalec [příjmení] [příjmení] naopak uvedl, že nevycházel pouze ze subjektivních potíží žalobce, ale vyšel zejména z objektivního lékařského vyšetření, kde byly prokázány trvalé následky úrazu. Nelze vycházet pouze ze subjektivního hodnocení samotného žalobce. Někteří pacienti mají tendenci své obtíže zveličovat jiní zmenšovat. U žalobce se spíše jedná o zmenšování svých obtíží a jde jen o jeho sebekontrolu a sebezapření, že se dokázal pravidelným cvičením se svými obtížemi vyrovnat a zlepšit je. To, že žalobce dokáže v důsledku pravidelného posilování zvednout těžkou činku nic nemění na faktu, že zde objektivně jsou prokázány trvalé následky úrazu. Při stanovení bodového hodnocení určité obtíže je nutno vždy vyjít nejen ze subjektivních obtíží pacienta, ale také objektivně stanovené diagnózy. Znalec uvedl, že i když nečiní žalobci určitá činnost potíž, je nutno však vycházet z daného zjištěného objektivního stavu, kdy např. zásobení konce levé ruky je poškozené a byť žalobce zvládne úkony jemné motoriky, je nutno hodnotit, že daná porucha zde objektivně je. Dále pak se v některých bodech lišili ohledně podřazení konkrétních obtíží pod danou položku posudku, což však oba znalci vysvětlili a v konečném důsledku toto podřazení nečinilo zásadní rozdíl při konečném vyhodnocení posudku. Tímto rozdílem bylo zejména jiné bodové ohodnocení jednotlivých obtíží. Znalec [příjmení] [jméno] k tomu uvedl, že úlohou znalce je zhodnotit mechanismus nebo následky úrazu, průběh léčení a závěrečný zdravotní stav. Znalec má vycházet z objektivního vyšetření a všechno ostatní se musí vázat k tomu objektivnímu vyšetření. Nelze vycházet jen z toho, co posuzovaný řekne. Protože je jasné, že když bude posuzovaný zveličovat své potíže, tak i s minimálním úrazem bude mít maximální obtíže všude. Úlohou znalce je říct, to jsou zveličené obtíže a neodpovídá to tomu úrazu. Dle názoru znalce žalobce své obtíže spíše zmenšuje, protože těžké omezení hybnosti levého lokte, zhoršená inervace levé ruky, není jen nějaký pocit, to je prokazatelně objektivně vyšetřené. Pokud žalobce s tím dokáže žít, chodí sportovat, a tímto se pokouší minimalizovat následky úrazu a snaží se maximálně zapojit do normálního běžného života, jedná se o jeho úsilí, a to by mu mělo být přičteno výrazně k plusu, protože kdyby toto činit nechtěl a reálně nečinil, jeho objektivní stav by byl mnohem horší.

13. V posudku [číslo] 2021 ze dne 22. 6. 2021 se znalec prof. [příjmení]. [příjmení] vyjádřil také k otázce odkázání žalobce na pomoc druhé osoby, kdy vyhodnotil, že v době od 14. 11. do 28. 11. 2019 byl rozsah jeho závislosti na cizí osobě 100 %, kdy se jedná o dobu jeho hospitalizace. Od 28. 11. do 12. 12. 2012 byl rozsah závislosti na cizí osobě 80 %, protože měl omezenou mobilitu, zvládal sed s dopomocí, chůzi s dopomocí a oporou 2 podpažních berlí. Od 12. 12. 2019 do 19. 10. 2020 pak byl rozsah závislosti žalobce na cizí osobě 60 %, kdy zvládal chůzi s dopomocí 2 francouzských holí a měl omezenou hybnost levého lokte. Od 20. 10. 2020 do doby zpracování posudku pak byla jeho závislost na cizí osobě v rozsahu 30 %, protože má omezený stereotyp chůze bez opory a těžké omezení hybnosti levého lokte.

14. Z fotografií ze sociálních sítích žalobce soud zjistil, že žalobce sdílel snímky z října 2020, kde se účastnil svatební hostiny či návštěvy vinného sklepa. Dále byla předložena nedatovaná fotografie z rehabilitace v nemocnici Břeclav či blíže nespecifikovaného fitness centra. Dne 28. 4: 2021 žalobce zveřejnil fotografii s výhrou ze závodu strong race (tričko). V září 2021 a červnu neuvedeného roku pak byly zveřejněny fotografie ze závodu dračích lodí. V červenci 2020 pak dle fotografií žalobce absolvoval tandemový seskok padákem. Z popisu na jeho profilu vyplývá, že se zajímá o motocykly, snowboarding, fitnesslife.

15. Svědek [jméno] [příjmení], který je nadřízeným žalobce, uvedl, že žalobce v jejich firmě pracuje od roku 2014 nebo 2013 na stejné pozici. Jeho práce spočívá v realizaci staveb v oblasti vodovodů a kanalizací, úpravnách vod, vodojemů apod. Žalobce má na starosti danou stavbu vždy od počátku (od zpracování projektu) až do konce realizace stavby, či následné kontroly záručních oprav. JE tak vždy nutná přítomnost žalobce na dané stavbě. V rámci dané oblasti je potřeb, aby žalobce lezl po žebříku i do hlubších výkopů či vodojemů apod. Práce žalobce byly přerušeny po dobu jeho léčení po autonehodě. Po návratu působí na stejné pracovní pozici, avšak s ohledem na omezení hybnosti ruky a částečně i nohy měl svědek tendenci ho šetřit ohledně zařazení do procesů týkajících se staveb jako takových a spíše mu zadával úkoly související s administrativní činností, přípravou stavby, rozpočtu apod. Práci v terénu žalobci svědek nezadával v takovém rozsahu, jako před úrazem. Postupem času si však svědek ověřil, že i práce související s lezením po žebříku žalobce zvládne, byť omezeně. Ohledně péče o žalobce v domácím prostředí se svědek nedokázal vyjádřit. Byť jej po úrazu navštívil, neřešil, zda je žalobce schopen se o sebe postarat, či jak se dokáže obsloužit.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení] – matka žalobce uvedla, že po propuštění z nemocnice se o žalobce starala jeho přítelkyně [jméno]. Pouze, když tao nemohla, docházela matka žalobci trošku uklidit, nebo donesla oběd. Pp druhé operaci se s ním přítelkyně rozešla a matka žalobci chodila uklidit či uvařit, nebo nakoupit, pokud bylo potřeba. Takto k žalobci docházela asi 3x týdně. V dob, kdy se žalobcem ještě žila přítelkyně, tak péči o žalobce zastala ona. přítelkyně vařila automaticky i chystala žalobci svačiny do práce. Po druhé operaci pak matka žalobci zajišťovala jen občasné uvaření a úklid. Veškerou sebeobsluhu zvládal žalobce sám. Pokud jde o sportovní činnost žalobce tak dříve s matkou chodil trénovat košíkovou, po úraze už toto přestal dělat, rovněž přestal s matkou chodit hrát squash. Nechce také jezdit na kole, případně jede pouze do práce, což není daleko, ale delší vyjížďky mu činí problém. Pokud jde o dopravu do práce po úraze žalobce buď chodil pěšky nebo občas jel autem, na kole začal jezdit až tento rok. Na rehabilitace do nemocnice jezdil sanitkou. Matka žalobce dále uvedla, že pokud po jednotlivých operacích v době, po jeho rozchodu s přítelkyní chodila k žalobci tak proto, aby jej zkontrolovala, zda něco nepotřebuje, nakoupila mu či uvařila na druhý den. Osobní péči žalobce zvládal s tím pomoci nepotřeboval. V období 4 dnů mezi revizní operací lokte a nástupem žalobce do rehabilitačního ústavu v Hrabyni chodívala matka k žalobci každý den asi na 2 hodiny, o víkendu mu šla uklidit, což zabralo asi 3 hodiny.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se jedná o bývalou přítelkyni žalobce, která s ním v době úrazu žila ve společné domácnosti. Rozešla se s ním na podzim roku 2020 v době, kdy žalobce byl na rehabilitačním pobytu v Hrabyni. Po propuštění žalobce z nemocnice (po první hospitalizaci po autonehodě) žalobci pomáhala s úklidem, vařením, žehlením apod. Zkrátka dělala vše, co se běžně dělá v domácnosti, zajištovala kompletní péči o domácnost. Pře úrazem jí žalobce s domácností vypomáhal občas, kdy párkrát do měsíce uvařil či pomohl s úklidem. Jezdili společně pravidelně na nákupy. Po úraze pak svědkyně žalobci rovněž pomáhala do sprchy nebo se cvičením. Asi po dva měsíce žalobci pomáhala každý den, kdy mu chystala snídaně a jídlo na oběd, pomáhala mu s oblékáním, večer mu pak pomáhala jít do sprchy či se stříháním nehtů. Tyto činnosti jí zabraly asi 1–2 hodiny denně. Žádné omezení v práci to však pro ni neznamenalo. Občas žalobce odvezla na rehabilitaci, pak si žalobce domluvil odvoz sanitkou. Zhruba za dva měsíce se žalobce zvládal již sám pohybovat a vše si zajišťoval sám. Svědkyně mu pouze připravila jídlo, ale jeho ohřev zvládl žalobce sám a dám se také zvládal najíst, v tomto směru pomoct nepotřeboval. Svědkyně vypomáhala žalobci s některými úkony zhruba do března 2020, pak už vše dokázal sám. Žalobci však nadále vypomáhala s rozhýbáním ruky, kdy cvičení bylo sice potřeba každý den, ale ne vždy toto dodrželi. Žalobce před úrazem aktivně sportoval Spolu se svědkyní hráli squash, chodívali cvičit do fitka či na kruhové tréninky. V zimě spolu jezdili na lyže či snowboard. Po úraze několik měsíců žalobce vůbec nesportoval. V rámci rehabilitací se pak vrátil ke cvičení v posilovně.

18. Žalobce pak potvrdil, že po propuštění z nemocnice ho nejprve na rehabilitace mezi vánočními svátky vozila jeh přítelkyně, poté však již jezdil sanitkou. V pracovní neschopnosti byl rok a půl. Bezprostředně po propuštění z nemocnice nebyl schopen vůbec ničeho, takže mu přítelkyně pomáhala se sprchováním ve vaně a s dalšími věcmi. Jeho stav se začal zlepšovat zhruba v dubna 2020, kdy již byl schopen si sám udělat osobní hygienu. Nicméně na jeho přítelkyni byly všechny další věci, pokud šlo o domácnost – vaření, úklid, nákupy apod. Před úrazem běžně zastával všechny domácí práce. V době pobytu v rehabilitačním zařízení v Hrabyni v říjnu 2020 se se žalobcem rozešla jeho přítelkyně, proto se nadále o žalobce starala jeho matka. V té době již zvládal chůzi, osobní hygienu i sebeobsluhu, matka mu však pomáhala s úklidem či vařením, což trvalo asi do února 2021. Úplně soběstačný žalobce začal být až v době, kdy se vracel do práce, což bylo v červenci 2021. Ohledně zaměstnání je pak omezen, pokud jde o terénní práce, kde jde zejména o potíže s lezením po žebřících, či výškové práce na lešení. Byť se jeho potíže již zlepšili, stále se vyhýbá pracím, kde je žebřík. Pokud jde o dopravu do práce tak v zimě jezdí autem, nebo chodí pěšky, v létě pak jezdí na kole. Delší výlety na kole však nezvládá. Další sportovní aktivity po úraze omezil. Občas chodí do fitness centra, kde buď posiluje nebo dělá cviky doporučené fyzioterapeutem. Zkoušel hrát i squash nebo košíkovou, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rychlé hry, nebyl toho schopný. S kolegy z práce se zúčastnil teambuildingové aktivity – závodu dračích lodí.

19. Z potvrzení pana [jméno] [příjmení] se podává, že žalobce od roku 2018 navštěvoval několikrát týdně sportoviště Potírna, kdy se jednalo kondiční tréninky – kruhový trénink a crossfit pod vedením profesionálního trenéra.TJ Lokomotiva Břeclav pak potvrdila, že žalobce od roku 2014 vykonával v jejich sportovním zařízení pozici asistenta trenéra basketbalového oddílu.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] dále dne 26. 6. 2020 čestně prohlásila, že žalobci v době od 12. 12. 2019 do 13. 1. 2020 poskytovala péči, která spočívala v přípravě snídaní, obědů, večeří a svačin včetně nápojů pomoci při koupání, oblékání, obouvání, provádění drobných ošetřovatelských úkonů, stříhání nehtů na nohou, ledování kolene a transport do a z lékařského zařízení. Z formuláře vyplněného pro žalovanou dne 6. 3. 2021 pak bylo zjištěno, že svědkyně strávila při přípravě stravy denně 0,5 hodiny, při podávání stravy 0,5 hodiny, mytí těla 0,5 hodiny, koupání 0,5 hodiny. Dále vypomáhala s čištěním a stříháním nehtů, holením či stáním, chůzí po schodech, oblékáním, svlékáním a obouváním, prováděním jednoduchého ošetření, mytím nádobí a běžným úklidem v domácnosti, péčí o prádlo, přepíráním drobného prádla, péčí o lůžko, obsluhou běžných domácích spotřebičů, udržováním pořádku v domácnosti a dalšími jednoduchými úkony spojenými s úklidem v domácnosti. Pomoc při vstávání z lůžka či uléhání zabrala svědkyni 0,5 hodiny denně, pomoc při přemísťování předmětů denní potřeby 0,5 hodiny, pomoc s chůzí po rovině 0,5 hodiny, pomoc s dodržováním léčebného režimu 0,5 hodiny denně pomoc při obstarávání potravin a běžných předmětů 0,5 hodiny a vaření, ohřívání jednoduchého jídla 1 hodinu denně.

21. Z potvrzení Polikliniky Břeclav ze dne 3. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce byl tři měsíce po dopravní nehodě odkázán na pomoc druhé osoby z důvodu celodenní pomoci při základních životních potřebách.

22. Z informací o likvidaci škody č. 2019 [číslo] ze dne 25. 6. 2020 a 1. 9. 2021 vyplynulo, že žalovaná vyplatila žalobci na bolestném částku 232 246 Kč a 45 908 Kč. Dále z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 7. 3. 2022 bylo zjištěno, že se žalovaná rozhodla doplatit žalobci ještě částku 19 131 Kč.

23. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

24. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se dne 14. 11. 2019 stala dopravní nehoda, při které došlo ke střetu vozidel, kdy jedno řídil žalobce a druhé [jméno] [příjmení]. Viníkem dopravní nehody byl řidič [jméno] [příjmení], přičemž jeho vozidlo bylo pro tyto případy pojištěno u žalované dle zákona č. 168/1999 Sb. a žalovaná je tak povinna plnit poškozenému (tedy žalobci) zdle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Účastníci se však neshodovali v tom, v jakém rozsahu má žalovaná plnění poskytnout.

25. Soud v daném případě vychází z § 2958 o. z., kdy je nutno odškodnit bolestné, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění. Dále pak soud vyšel z § 2960 o. z. a odškodnil i nárok žalobce na náklady spojené s péčí o jeho osobu a domácnost v době, kdy nebyl schopen se sám o sebe postarat.

26. Pokud jde o bolestné, účastníci předložili soudu posudky znalců, které si každý z nich nechal zpracovat a soud z nich vycházel. Soud rovněž vycházel z Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku, zpracované Nejvyšším soudem dne 1. 4. 2019 (dále jen„ Metodika Nejvyššího soudu“). Po výslechu obou znalců dospěl soud k závěru, že přesnějším je v daném případě posudek znalce prof. MUDr. [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 22. 6. 2021. Znalec při svém výslech zcela přesvědčivě a logicky odůvodnil, proč stanovil bodové ohodnocení jednotlivých položek i proč užil zrovna uvedené diagnózy. Znalec prof. MUDr. [příjmení] pak pro zpracování posudku provedl i podrobné vyšetření žalobce pro zjištění jeho aktuálního zdravotního stavu. Znalkyně [příjmení] [příjmení] pro stanovení bolestného žalobce vůbec nevyšetřovala. V případě jednotlivých položek, ve kterých se znalci lišili pak soud dospěl k závěru, že hodnocení provedená znalcem prof. MUDr. [příjmení] odpovídají zdravotnímu stavu žalobce. Pokud jde o spornou kontuzi ledviny, znalec zcela logicky zdůvodnil, proč tuto položku do posudku zahrnul, když zde byl objektivní zdravotní nález spočívající v krvácení pod pouzdro ledviny, což odpovídá předložené zdravotnické dokumentaci žalobce. Znalec rovněž vysvětlil, že jako trvalé následky tento nález nehodnotil, neboť v následujícím průběhu léčby došlo k vymizení těchto obtíží. Objektivně však tento nález byl diagnostikován. Pokud se pak týká hodnocení jizev, soud rovněž přisvědčil znalci prof. MUDr. [příjmení], který provedl osobní vyšetření žalobce, přeměřil jizvy a tyto položky pak odpovídají právě délce jizev. Dále se znalci shodli, na tom, že zlomenina zánártní kosti neměla být hodnocena jako dislokovaná, když toto neodpovídá zdravotnické dokumentaci a byla správně bodově ohodnocena znalkyní [příjmení] [příjmení] ve výši 30 bodů. Naproti tomu znalkyně [příjmení] [příjmení] hodnotila v bolestném i položky - exkoriace čela, opakovaná celková anestezii a opakované zavedení OTI k UPV při celkové anestezii. Znalci se pak shodli, že tyto položky měly správně být do posudku zahrnuty. Dále se pak ve svém výslechu oba znalci shodli, že znalec prof. MUDr. [příjmení] správně stanovil počet bodů pro položku vymknutí zánártní kosti. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že posudek znalce prof. MUDr. [příjmení] byl zpracován zcela pečlivě, předcházelo mu podrobné vyšetření žalobce, jak specialistou v oboru ortopedie, tak i samotným znalce, znalec přihlédl jak k subjektivním obtížím uváděným žalobcem tak i k objektivním zjištěním z lékařských zpráv i samotného vyšetření žalobce a zjištění znalce prof. MUDr. [příjmení] odpovídají i zdravotnické dokumentaci, která byla provedena k důkazu, soud vyšel při stanovení bolestného z posudku tohoto znalce. Soud však má za to, že z hodnoty 925 bodů je nutno odečíst 20 bodů za položku – zlomenina zánártní kosti s dislokací, kde znalce prof. MUDr. [příjmení] uznal, že tuto chybně ohodnotil, a naopak je nutno přičíst i body, které oproti prof. MUDr. [příjmení] hodnotila MUDr. [příjmení], když se znalci shodli, že i tyto položky měly být do bolestného zahrnuty. Jedná se o 5 bodů za exkorizaci čela, 10 bodů za zavedení PŽK k aplikaci léků, 20 bodů za opakovanou celkovou anestezii a 100 bodů za opakované zavedení OTI k UPV při celkové anestezii. Celkem tak na bolestném soud přiznal žalobci 1040 bodů. Znalec prof. MUDr. [příjmení] přistoupil k navýšení o 20 % pro středně závažné komplikace u položek č. 1, 2, 3, 6, 7, 9, 10, 11 a 12 svého posudku. Soud souhlasí s hodnocením znalcem ohledně komplikací, které znalec vysvětlil tím, že v průběhu léčby žalobce se objevila infekce močových cest, ztuhlost loketního kloubu vyžadující další operaci a dermatitida šourku, kdy tyto diagnózy odpovídají zjištěním ze zdravotnické dokumentace žalobce. Pokud však znalec vyhodnotil tyto komplikace jako středně závažné, mělo dle Metodiky Nejvyššího soudu dojít k navýšení jen o 10 %. Soud tedy navýšil body za uvedené položky, které v součtu činí 650 o dalších 65 bodů, a celkově přiznal žalobci bolestné v hodnotě 1105 bodů. Na finančním ohodnocení bodů se oba znalci shodli, kdy pro rok 2019, kdy došlo k úrazu žalobce činila hodnota 1 bodu 318,85 Kč. Výše bolestného tak dle názoru soudu měla činit 352 329,25 Kč žalovaná žalobci na bolestném uhradila celkově částku 275 088 Kč, proto rozdíl, který by měla doplácet činí 77 241,25 Kč. Žalobce však požadoval na bolestném uhradit částku 62 754,15 Kč, proto soud vyšel z jeho návrhu a přiznal žalobcem požadovanou částku.

27. Rovněž za účelem hodnocení ZSU si oba účastníci nechali zpracovat znalecké posudky, ze kterých soud vycházel. Opět pak soud znalecké posudky porovnával i s Metodikou Nejvyššího soudu. Za účelem zhodnocení zásadních rozporů mezi oběma posudky pak soud oba znalce vyslechl. I v případě ZSU dospěl soud k závěru, že je nutno náhradu žalobci přiznat dle znaleckého posudku prof. MUDr. [příjmení]. Tento znalec pro účely zpracování znaleckého posudku žalobce nechal vyšetřit specialistou – ortopedem a současně provedl i vyšetření žalobce sám osobně. Oproti tomu znalkyně [příjmení] [příjmení] znalecký posudek zpracovala zejména na základě zdravotnické dokumentace a žalobce pouze shlédla v jeho domácnosti, podrobně jej nevyšetřovala a spokojila se pouze s minimem informací, které ji žalobce uvedl. V daném případě se však soud ztotožňuje se znalcem prof. MUDr. [příjmení] v tom, že nelze vycházet toliko ze zdravotnické dokumentace a subjektivního hodnocení obtíží žalobcem, ale je nutno přihlédnout k objektivnímu zdravotnímu stavu žalobce, které bylo zjištěno na základě lékařského vyšetření. Pokud pak znalkyně [příjmení] [příjmení] vyšla z toho, že žalobce jí sám řekl, že dokáže dělat spoustu věcí – chodí do posilovny, jezdí na snowboardu apod., nelze její hodnocení považovat za adekvátní. Je nutno posoudit rovněž intenzitu těchto činností tak, jak je žalobce vykonával před úrazem a jak je schopen je vykonávat nyní. Je nutno připustit, že žalobce je schopen např. jezdit na lyžích či snowboardu, avšak je potřeba vzít v úvahu, zda dosahuje stejné výkonosti či komfortu jízdy, jako tomu bylo před úrazem. Je obecně známo, že i tělesně postižení lidé dokáží provozovat různé sporty, avšak ne na takové úrovni, jako to dokáže zdravý člověk. Stejně je tak tomu i v případě chůze po schodech, kdy i ze zdravotnické dokumentace vyplynulo, že žalobce jí je schopen, ale s oporou horní končetiny o zábradlí. Rovněž je schopen jízdy v autě, ale činí mu potíže nasedání či vysedání. Je tak zřejmé, že nelze hodnotit pouze schopnost žalobce činit určité úkony, ale i to, zda při těchto úkonech nemusí žalobce překonat nějakou obtíž, která nemusí být jasně viditelná. Pokud tedy MUDr. [příjmení] hodnotila pouze to, že žalobce určitou činnost dokáže činit, ale nezabývala se tím v jaké intenzitě či rozsahu, nelze její posudek považovat za správný. Znalec [příjmení] [příjmení] pak zcela přesvědčivě vysvětlil, že vyšel z prokázaných trvalých následků úrazu, podložených objektivním lékařským vyšetřením, neboť je nutno brát v úvahu, že posuzovaní mohou své obtíže zveličovat či umenšovat. Ve svém posudku zhodnotil trvalé následky, které žalobce po úrazu má.

28. Soud pak má za to, že v případě hodnocení toho, co je žalobce schopen činit nelze vycházet z fotografií zveřejněných na jeho profilu na sociálních sítích. Je obecně známo, že fotografie nemusí vyjadřovat reálný stav. Navíc dle názoru soudu se v případě žalobce nejedná o činnost, které by vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nebyl schopen zvládnout. Při tandemovém seskoku je pouze v roli pasivního účastníka a pokud jednorázově zvládne doskočit, neznamená to, že by tím bylo nějak umenšováno jeho poškození stehenní kosti a hybnosti pravé nohy. Z lékařské dokumentace pak vyplynulo, že nohu již může plně zatěžovat. Rovněž tak závody dračích lodí soud nehodnotí, jako činnost, která by měla prokázat menší trvalé následky u žalobce. Jedná se o týmový sport. Z fotografií není zřejmé, v jaké intenzitě se žalobce zapojil do pádlování a soudu je známo, že je i rozdíl v zatížení konkrétní ruky, dle strany, na kterou je pádlováno. Žalobci pak bylo lékaři doporučováno posilování, jak levé ruky, tak i pravé nohy a pokud žalobce tuto činnost zvládne, alespoň v takové intenzitě, aby se zapojil do této týmové soutěže (která není vrcholovým sportem), nelze to klást žalobci k tíži. Ani fotografie, kde žalobce přebírá tričko, jakožto cenu za blíže neurčený závod, nemůže mít vliv na hodnocení trvalých následků žalobce a ZSU. Z fotografie není zřejmé, o jaký závod se jednalo, na kolikátém místě se umístil a ani není zřejmé, zda šlo o závod profesionálních sportovců či amatérů. Taktéž záběr z posilovny nic nevypovídá o postižení pohybového aparátu žalobce, navíc v situaci, kdy mu lékaři bylo posilování doporučeno. Záběry ze společenských akcí pak rovněž nijak nemohou vyvrátit to, že žalobce následkem úrazu utrpěného při autonehodě má trvalé obtíže, které ho v některých činnostech limitují. Není důvod, proč by se žalobce nemohl účastnit svateb či jiných oslav. Rovněž tak výčet oblastí jeho zájmů uvedený v jeho profilu na sociální síti nic nevypovídá o skutečném provozování takových aktivit. To, že se o nějakou oblast zajímá, ještě neznamená, že takovou činnost vyvíjí a nelze z toho ani dovodit na jaké úrovni a v jaké intenzitě by se takovou činností měl zabývat. Lze pak souhlasit se znalcem prof. MUDr. [příjmení], že je spíše ku prospěchu žalobce a tím minimalizace budoucích zdravotních obtíží, pokud chodí sportovat a maximálně se snaží zapojit do normálního sportovního, pracovního i běžného života. Nic to však nemění na tom, že objektivně jsou u něj zjištěny trvalé následky úrazu, které jeho sportovní, pracovní i běžné aktivity limitují.

29. Ze všech shora uvedených důvodů se soud přiklonil k závěrům znaleckého posudku prof. MUDr. [příjmení], který stanovil hodnotu ZSU částkou 1 550 595 Kč, když soud vyhodnotil jeho posudek jako správný, vyhotovený na základě adekvátních podkladů a zcela logicky a přiléhavě odůvodněný. Hodnocení jednotlivých položek posudku pak odpovídá i Metodice Nejvyššího soudu a objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu žalobce, když závěry znalce korespondují i s předloženou zdravotnickou dokumentací. Ze závěrů tohoto znalce pak soud vyšel a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě ZSU částku 930 634 Kč, neboť částku 619 961 Kč již žalobci uhradila.

30. Žalobce dále uplatnil požadavek na odškodnění nemajetkové újmy dle § 2958 o. z. v celkové výši 100 000 Kč, když tuto spatřoval zejména ve ztrátě kontaktu s kamarády, v závislosti na pomoci blízkých osob, v dopadu psychického stresu na společnou domácnost a v odcizení od společnosti. Soud v tomto uplatněném nároku souhlasí s argumentací žalované, kdy důvody, které žalobce popisuje nelze hodnotit jako nárok na další nemajetkovou újmu. Jde o běžné pocity jakéhokoli pacienta, které jsou součástí způsobu léčby a zejména dlouhodobého trvání léčby s nutností další reoperace. Tyto okolnosti jsou pak již zhodnoceny v odškodnění bolestného a ZSU. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (srov. usnesení sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Dle citované judikatury Nejvyššího soudu se v případě další nemajetkové újmy musí jednat o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Žalobcem popisované důvody, pro které požaduje náhradu další nemajetkové újmy soud ve smyslu uvedené judikatury Nejvyššího soudu hodnotí, jako okolnosti běžně navázané na dlouhodobou hospitalizaci a následné léčení úrazů obdobného typu, jaký utrpěl žalobce. Jako takové byly tyto okolnosti zohledněny již ve stanovení odškodnění za bolest a ZSU. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce ne zcela ztratil kontakt s kamarády, když z fotografií umístěných na jeho profilu na sociální síti je zřejmé, že se nadále účastní společenských i sportovních akcí, a to ve větším kolektivu. Stejně tak absolvuje i team buildingové akce (dračí lodě). Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že pouze omezil některé sportovní aktivity, které mu kvůli trvalým následkům činí neúměrné obtíže. Toto však opět bylo hodnoceno v rámci bolestného a ZSU. Rovněž zde bylo ohodnoceno i omezení při výkonu některých domácích prací. Navíc bylo zjištěno, že žalobce ještě před úrazem z domácími pracemi vypomáhal jen občas a většinu z nich dělala jeho přítelkyně. Žalobcem popisované psychické dopady nejsou ve vztahu k jiným obdobným případům nijak výjimečné, soud je hodnotí jako zcela pravidelné. Obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta. Nejsou tak způsobilé založit samostatnou kategorii odškodnění, jak požaduje žalobce. Jedinou okolností, která vybočuje z obvyklých následků při zvoleném způsobu léčením, je dle názoru soudu skutečnost, že se se žalobcem rozešla dlouholetá přítelkyně. Soud hodnotí, že se tak stalo zhruba po jednom roce léčby a v době, kdy žalobce absolvoval rehabilitační pobyt, což pro něj bylo nečekané. Tato okolnost je tedy zcela výjimečná, nenastává běžně při léčbě obdobných úrazů a soud hodnotí, že to pro žalobce bylo psychicky zatěžující a jistě stresující. Za přiměřenou výši odškodnění této nemajetkové újmy pak soud považuje částku 20 000 Kč, kterou zavázal žalovanou uhradit. Pokud tedy žalobce požadoval částku 100 000 Kč soud ve zbývající výši (80 000 Kč) jeho nárok zamítl.

31. Ohledně požadavku žalobce na úhradu nákladů spojených s péčí o jeho osobu, dospěl soud k závěru, že tento je důvodný pouze částečně. Žalobce požadoval za dobu 277 dní v rozsahu poskytované péče 9,6 hodiny denně. Soud tento požadavek hodnotí jako nepřiměřený. Dle § 2960 o. z. má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o jeho osobu či domácnost. Jako účelně vynaloženou soud hodnotí pouze péči o osobu žalobce v období zhruba 3 měsíců po propuštění z nemocnice dne 28. 11. 2019. Žalobce pak svůj nárok dovíjí od znaleckého posudku prof. MUDr. [příjmení] 51/ 2021 ze dne 22. 6. 2021, ve kterém se znalec vyjádřil k otázce odkázání žalobce na pomoc třetí osoby. Žalobce pak vyhodnotil stanovené procentuální ohodnocení jako procento jeho možnosti se pohybovat. Soud však nesdílí tento postoj žalobce. To, že zde byla určitá ztráta mobility se nerovná současně tomu, že o žalobce bylo nutno ve stejném rozsahu i pečovat. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, největší potíže měl žalobce bezprostředně po propuštění z nemocnice, kdy chodil o dvou berlích a měl velké omezení hybnosti levého lokte. Potřeboval pomoci s oblékáním (zejména ponožek), vstupem do vany či sprchy či přípravou jídla. I v této době však byl schopen se sám umýt, najíst i přemísťovat po bytě či ohřát připravené jídlo. Soud tak nemá za to, že by jeho stupeň imobility odpovídal i stupni závislosti na pomoci třetí osoby. Z výslechu svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že žalobci vypomáhala pouze po ránu s oblékáním a přípravou jídla, přes den však zvládal vše sám, včetně ohřátí oběda. Následně mu vypomáhala až v odpoledních hodinách s určitými úkony osobní hygieny (např. stříhání nehtů), přípravou jídla na další den a s předepsaným rehabilitačním cvičením. Z lékařských zpráv taktéž vyplynulo, že žalobce byl odkázán na péči jiné osoby po dobu přibližně 3 měsíců po propuštění z nemocnice. Pokud mu pak v dalším období (po rozchodu s přítelkyní) vypomáhala matka, nelze říci, že by to bylo z důvodu, že by na její pomoc byl odkázán, ale spíše to soud hodnotí jako běžnou rodinnou výpomoc. Sama matka žalobce ve svém výslechu uvedla, že nemusela k žalobci docházet denně, jen mu občas přinesla připravené jídlo, zařídila nákup či uklidila. Soud pak tuto péči hodnotí jako běžnou výpomoc v rámci rodiny, kdy žalobce již na tuto péči nebyl odkázán z důvodu své nemohoucnosti. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. Dále se k tomu vyjadřoval i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 830/2020, kde uvedl, že jde-li o domácnost společnou s osobou, která péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce, neboť úklid, praní, vaření, nakupování, péče o vybavení domácnosti apod. se nejspíše týkají všech členů domácnosti a nejsou jen ve prospěch samotného poškozeného. Soud tak dospěl k závěru, že účelně byla žalobci nezbytná péče třetí osobou poskytována po dobu 3 měsíců, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a ze zdravotnické dokumentace žalobce. Soud nepřisvědčil názoru žalobce, že ztráta mobility v rozsahu specifikovaném znalcem prof. MUDr. [příjmení] odpovídá rozsahu času, po který žalobce nebyl schopen se o sebe postarat. Je nutno přihlédnout k tomu, kolik času reálně byla daná péče poskytována. Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů vynaložených na péči o jeho osobu v období od 28. 11. 2019 do 28. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že bezprostředně po propuštění z nemocnice byl žalobce odkázán na péči jiné osoby v nejvyšší míře, kdy teprve započala jeho rekonvalescence a musel se sžít se svým omezením (berlemi a omezením hybnosti pravé dolní končetiny a levé horní končetiny), bylo pro něj prakticky nemožné či velmi obtížné vůbec vyjít z bytu, soud má za to, že péče třetí osoby o něj byla v období od 28. 11. 2019 do 31. 12. 2019 v rozsahu 5,5 hodiny denně (jak to odpovídá i formuláři, který vyplnila svědkyně [příjmení] pro žalovanou). Za dané období tak soud přiznal nárok na péči o žalobce v rozsahu 187 hodin. V dalším období se již žalobce naučil fungovat se svým omezením a dopomoc při běžných denních úkonech nebyla již tak výrazná, proto soud pro období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 dospěl k závěru, že dopomoc nad rámec běžné rodinné péče byla žalobci poskytována v rozsahu 4,5 hodin denně a za uvedenou dobu přiznal žalobci nárok na péči v rozsahu 139 hodin. Pro období od 1. 2. 2020 do 28. 2. 2020 je soud toho názoru, že již postačovala péče v rozsahu 3 hodin denně a přiznal tak žalobci nárok na péči v rozsahu 84 hodin denně. Celkem za období od 28. 11. 2019 do 28. 2. 2020 hodnotí soud jako účelně vynaloženou dobu péče o žalobce v rozsahu 410 hodin.

32. Pokud jde o finanční ohodnocení péče o žalobce vyšel soud z nálezů Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 46/12 a ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, které se vyjádřily k výši nároků na náhradu nákladů péče vykonávanou třetí osobou tak, že je nutno vyjít z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle příslušné vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Povaha služby, kterou žalobce využíval, odpovídá službě osobní asistence ve smyslu § 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Podle § 5 odst. 2 prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí 130 Kč za hodinu. Za poskytovanou péči v rozsahu 410 hodin tak soud přiznal žalobci částku 53 300 Kč. Žalovaná na tento nárok žalobci již poskytla částku 29 900 Kč, proto soud přiznal žalobci jako nárok na úhradu nákladů spojených s péčí o jeho sobu částku 23 400 Kč. Ve zbývající požadované částce 292 396 Kč jeho nárok soud zamítl.

33. Soud žalovanou zavázal zaplatit žalobci celkovou částku 1 036 608,15 Kč a ve zbývající požadované části 372 396 Kč nárok žalobce zamítl, když jej neshledal důvodným. Pokud jde o úroky z prodlení vyšel soud z toho, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení řádně vyčíslených nákladů na další nemajetkovou újmu dopisem ze dne 13. 1. 2020, ve kterém stanovil lhůtu pro úhradu do 1. 2. 2020. Žalovaná tyto náklady neuhradila, proto se následující den dostala do prodlení. Žalobce však požadoval úrok z prodlení až od data 15. 2. 2020, proto soud pro částku 20 000 Kč (kterou uznal za důvodnou ve vztahu k požadavku žalobce na úhradu další nemajetkové újmy), přiznal žalobci úroky z prodlení od jím požadovaného data. Řádně vyčíslený nárok na úhradu bolestného a nákladů na péči pak žalobce uplatnil u žalované dopisem ze dne 1. 7. 2021, kde stanovil lhůtu k plnění do 31. 7. 2021 k tomu, že žalovaná nevyhověla požadavku žalobce zcela, dostala se dnem 1. 8. 2021 do prodlení a soud přiznal žalobci úrok z prodlení ohledně bolestného ve výši 62 574,15 Kč a náhrady nákladů za péči ve výši 23 400 Kč od 1. 8. 2021. K úhradě nároku na náhradu za ZSU pak vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 20. 9. 2022, kde stanovil lhůtu k plnění do 3. 10. 2022. Žalovaná opět nevyhověla nároku žalobce zcela a dostala se tak dne 4. 10. 2022 do prodlení s úhradou částky 930 634 Kč. Proto soud přiznal žalobci nárok na úhradu úroků z prodlení za náhradu ZSU od 4. 10. 2022. Nárok na úhradu úroků z prodlení vyplývá z § 1970 a jejich výši soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy k prvnímu dni prodlení žalované, jak je uvedeno výše.

34. Náklady řízení žalobce představují náklady jeho právního zastoupení v celkové výši 114 300 Kč Náklady právního zastoupení žalobce jsou tvořeny odměnou zástupkyně žalobce za 9 úkonů po 12 400 yKč dle ust. § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020), kdy soud tarifní hodnotu 50 000 Kč určil za každý ze 4 uplatněných nároků žalobce dle § 2958 a 2960 o. z. Za jeden nárok tak odměna za úkon činí 3 100 Kč, za uplatněné 4 nároky pak 12 400 Kč, odměna právní zástupkyně žalobce tak celkem činí 111 600 Kč. Dále jsou náklady zastoupení žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobce dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, a to za tyto úkony zástupkyně žalobce: převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné podání žalobkyně obsahující vyjádření ve věci samé ze dne 2. 2. 2023 a účast na jednání před soudem ve dnech 11. 5. 2023 (trvající déle než 2 hodiny), 29. 6. 2023 (trvající déle než 2 hodiny) a dne 3. 10. 2023. Paušální částka tak celkem činí 2 700 Kč. Dále náklady řízení žalobce představují náhradu za promeškaný čas při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta (při účasti jednání soudu ve dnech 11. 5. 2023, 29. 6. 2023 a 3. 10. 2023 (tedy 3 dnech) dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 za 8 půlhodin po 100 Kč ke každému jednání, tedy celkem 24 půlhodin po 100 Kč v celkové částce 2 400 Kč, a náhradu cestovních výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 10 177,12 Kč. Cestovní náhrada pak náleží zástupkyni žalobce za cestu z Prahy do Brna a zpět (jedna cesta 204 km) při použití osobního automobilu o kombinované spotřebě 8,8 l motorové nafty na 100 km (na jednání ve dnech 11. 5. 2023 a 29. 6. 2023 a při použití osobního automobilu o kombinované spotřebě 4,6 l motorové nafty na jednání dne 3. 10. 2023. Na jednání dne 11. 5. 2023 a 29. 6. 2023 činí tato náhrada dle vyhl. č. 85/2023 Sb. částku 1 852,48 Kč za cestu v jednom směru. Na tato dvě jednání tedy náklady cestovného činí 7 409,92 Kč. Na jednání dne 3. 10. 2023 je pak výše cestovní náhrady stanovena vyhláškou č. 191/2023 Sb. Výše cestovní náhrady za cestu v jednom směru činí částku 1 383,60 Kč Náklady cestovného na toto jednání pak činí částku 2 767,20 Kč. Výši jízdného osvědčila zástupkyně žalobce kopiemi velkého technického průkazu použitých vozidel. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. pak soud k nákladům zastoupení přičetl i 21 % DPH v částce 26 644,21 Kč Celkem náklady žalobce činí částku 153 521,32 Kč.

35. Soud přiznal žalobci poměrnou část náhrady nákladů řízení, a to s ohledem na jeho úspěch ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), který činil 73,6 %. Po odečtení neúspěšné části žalobce od jeho úspěchu přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47,2 %, což činí 72 462 Kč a tuto částku zavázal uhradit žalobci žalovanou.

36. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Česká republika prostřednictvím Městského soudu v Brně hradila náklady spočívající ve znalečném přiznaném znalci prof. MUDr. [příjmení] ve výši 10 167 Kč a znalkyni [příjmení] [jméno] ve výši 3 025 Kč (za ústní doplnění jejich znaleckých posudků provedených u jednání dne 29. 6. 2023). Celkem tak bylo na nákladech řízení státu uhrazeno 13 192 Kč. Dle neúspěchu ve věci soud zavázal žalobce uhradit 26,4 % těchto nákladů, tedy částku 3 482,70 Kč, a žalovanou 73,6 % nákladů státu, tedy 9 709,30 Kč.

37. Žalobce byl dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Dle § 2 odst. 3 uvedeného zákona pak poplatková povinnost přechází na žalovanou, neboť soud žalobci v části 73,6 % jeho nároku vyhověl. Poplatek dle položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí částku 70 451 Kč. Soud zavázal žalovanou k úhradě 73,6 % tohoto poplatku tedy k úhradě částky 51 852 Kč.

Poučení