108 C 50/2016 - 588

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Orlíkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 2.970.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.970.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za dobu od 27. 9. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení k rukám advokáta [Jméno advokáta B] částku 123.904 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalobce se synem žalovaného [Jméno žalovaného], narozeným dne [Anonymizováno] (dále jen [jméno FO]), následující smlouvy o půjčce, na základě kterých půjčil žalobce [jméno FO] následující částky: 1. smlouva o půjčce ze dne 10. 4. 2016 na částku 900.000 Kč, 2. smlouva o půjčce ze dne 11. 4. 2016 na částku 600.000 Kč a 3. smlouva o půjčce ze dne 11. 5. 2016 na částku 2.000.000 Kč. V souladu s těmito smlouvami byly půjčované částky žalobcem poukazovány na účet č.[hodnota] sjednaný smluvními stranami jako místo plnění. [jméno FO] prostředky z půjčky žalobci nevrátil. Jak žalobce následně zjistil, účet, na který bylo v souladu se smlouvami o půjčce plněno, nebyl účet [jméno FO], ale šlo o účet samotného žalovaného. V mezidobí došlo k zahájení insolvenčního řízení na majetek [jméno FO] a následně byl na [jméno FO] prohlášen úpadek. Žalobce tvrdil, že se finanční prostředky z půjček shora dostaly do dispoziční sféry žalovaného, nároky žalobce z půjček jsou tak vymahatelné i přímo po žalovaném. Ten však plnit žalobci odmítl. Žalobce se proto obrátil na soud a žádal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 2.970.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 9. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že se o půjčkách mezi žalobcem a [jméno FO] dozvěděl až z osobní informace žalobce z června 2016 a z dopisu žalobce ze srpna 2016. Žalovaný o žádných takových půjčkách nic nevěděl a od žalobce si on žádné finanční prostředky nepůjčil. [jméno FO] pro něj po dobu cca 20 let vedl účetnictví a v rámci toho pro žalovaného prováděl i platby z účtů, což platilo i pro úschovný účet advokátní praxe žalovaného č.[hodnota] u [právnická osoba]. Tento účet přitom sloužil pro potřeby složení a výplaty kupních cen u kupních smluv sepisovaných žalovaným jako advokátem pro jeho klienty. Praxe byla taková, že žalovaný poté ověřil u [jméno FO] jako účetního, zda byla kupní cena do úschovy složena a v kladném případě žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Poté, co žalovaný obdržel rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu, předal sám (nebo prostřednictvím koncipienta) smlouvu o úschově účetnímu (svému synovi). Ten pak provedl podle instrukcí ve smlouvě výplatu kupní ceny prodávajícímu a obvykle uhradil i daň z převodu nemovitostí, když zajišťoval i zpracování daňového přiznání. Žalovaný pak ověřoval u klientů, zda došlo k vyplacení peněžních prostředků v souladu se smlouvou. Žalovaný za celou dobu žádné závady nezjistil a nikdy se za celých 20 let nestalo, že by s penězi na úschovném účtu bylo naloženo jinak, než jak bylo určeno ve smlouvě o úschově. Žalovaný měl o všech smlouvách o úschově přehled a za těchto okolností neměl důvod, aby prověřoval výpisy z tohoto účtu. Ten nebyl úročen a nemohly se na něm nacházet jiné peněžní prostředky než ty složené na základě smluv o úschově. Pro žalovaného bylo jedinou relevantní informací to, že z úschovy bylo vše vyplaceno. Žalovaný nikdy od žádného klienta neobdržel stížnost, a tak byl přesvědčen, že je vše v pořádku. O nestandardních peněžních operacích na účtu neobdržel informaci ani od [právnická osoba], kde byl úschovní účet veden. Žalovaný neměl žádné informace o tom, že si [jméno FO] půjčuje od různých osob vysoké finanční částky. Netušil, že [jméno FO] zneužívá úschovný účet, na který si nechává posílat půjčené peníze. Ten si půjčoval od přátel, známých, klientů, ale nikdo z nich žalovaného na situaci neupozornil. Žalobce půjčoval peníze [jméno FO] opakovaně již od února 2016 a ten mu část půjčených peněz splácel. To žalovaný zjistil poté, co si od banky vyžádal výpisy z předmětného účtu. Peníze půjčené [jméno FO] se do majetkové sféry žalovaného nikdy nedostaly. O jejich existenci žalovaný nevěděl a nikdy s nimi nedisponoval. Předmětný účet jako platební místo zneužil [jméno FO] bez vědomí žalovaného. Žalobce v žádném případě nepůjčoval peníze žalovanému, ale zasílal je vědomě jako půjčky [jméno FO] Za situace, kdy peněžní prostředky byly poukázány na účet žalovaného, aniž by ten byl účastníkem smluvního vztahu se žalobcem, nemohlo na straně žalovaného dojít k bezdůvodnému obohacení, když jeho účet byl sjednán jen jako platební místo a ze smluv o půjčkách shora pro žalovaného nevyplývaly žádné povinnosti. Žalovaný se tak nepovažoval ve věci za pasivně legitimovaného. Navrhl tak zamítnutí žaloby.

3. Žalobce v konečném znění žalobních tvrzení uvedl, že svůj nárok uplatňuje z titulu náhrady škody, když původně existoval právní titul mezi [jméno FO] a žalobcem = smlouvy o půjčce. Tento titul však žalobce považoval za absolutně neplatný, neboť se na straně žalobce jednalo o neplatné ujednání. Žalovaný byl profesionál, odborník ve svém oboru, ale nejen jako ten (advokát), ale i jako běžný občan, měl povinnost zabezpečit svůj peněžní účet, kontrolovat ho, evidovat příchozí platby, pátrat po jejich původu, a pokud mu na účet doputovala žalovaná částka, měl ji vrátit. Žalovaný na své profesní povinnosti prokazatelně rezignoval, když přenechal bez kontroly svému synovi úschovný účet, a svým nekonáním umožnil vznik škody, přestože byl povinen si počínat tak, aby vzniku škody zabránil, když v tom spočívá porušení právní povinnosti, výše škody je dána (peníze, o které žalobce přišel) a je dána i příčinná souvislost – kdyby se žalovaný choval tak jak měl (jako běžný občan, a tím spíše jako advokát), peníze by zadržel a vrátil, ke vzniku škody by nedošlo. Žalovaný se nechoval jako řádný hospodář. Režim ochrany úschovného účtu platí pro všechny peníze, navíc peníze z úschovného účtu měly být mnohdy používány na úhradu jiných pohledávek žalovaného místo toho, aby byly vráceny žalobci. I když žalovaný nebyl odsouzen za úmyslný, ale za nedbalostní trestný čin, to ho nemůže zbavit civilní odpovědnosti za škodu.

4. Žalovaný předně popřel, že by ze strany žalobce byla na úschovný účet jako půjčka poukázána částka 900.000 Kč. Dále žalovaný tvrdil, že částky půjčené do 9. 3. byly zcela splaceny do 29. 4., ať už z účtu [jméno FO], nebo z účtu úschov, firmy [Anonymizováno] nebo vkladem na účet. Následovala 13. 5. splátka 425.000 Kč, a ta měla být v souladu s obvyklou zásadou použita na nejstarší dluh. Takže zbývá 1.000.000 Kč a částka 175.000 Kč jako zbytek z 600.000 Kč. Těch zbývajících 1.000.000 Kč bylo půjčeno na osobní účet [jméno FO] o žádných dalších částkách tu řeč není. Účet úschov sloužil mezi žalobcem a [jméno FO] jako platební místo a žalovaný není v řízení pasivně legitimován. Nic jiného nevyplynulo ani z odsuzujícího rozsudku žalovaného, protože vždy šlo jen o to, že zanedbal povinnosti ve vztahu k jeho klientům, že nehájil dostatečně zájmy poškozených klientů a dopustil, aby bylo neoprávněně nakládáno s penězi z úschov.

5. Okresní soud usnesením ze dne 20. 2. 2018, čj. 108 C 50/2016-132, řízení přerušil do skončení trestního řízení vedeného u Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality pod čj. [Anonymizováno] Usnesením ze dne 7. 11. 2023, čj. 108 C 50/2016-252, pak okresní soud rozhodl o pokračování v řízení.

6. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc podstatných učinil tato zjištění: - ze Smlouvy o půjčce č.11042016 datované 11. 4. 2016, že se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout [jméno FO], nar.[Anonymizováno] (ve smlouvě uvedeno rodné číslo) půjčku finanční hotovosti ve výši 600.000 Kč (čl.I. smlouvy); půjčka měla být poskytnuta převodem na účet č. [č. účtu], a to při podpisu smlouvy (čl.II. smlouvy); [jméno FO] se zavázal žalobci uvedené finanční prostředky vrátit (čl.1), to na účet věřitele č. [č. účtu] pod symbolem [Anonymizováno] nebo v hotovosti nejpozději do 30. 4. 2016 (čl. III. smlouvy); - ze Smlouvy o půjčce č.10042016 datované 10. 4. 2016, že se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout [jméno FO], nar.[Anonymizováno] (ve smlouvě uvedeno rodné číslo) půjčku finanční hotovosti ve výši 900.000 Kč (čl.I. smlouvy); půjčka měla být poskytnuta převodem na účet č. [č. účtu], a to nejpozději do 12. 4. 2016 (čl.II. smlouvy); [jméno FO] se zavázal žalobci uvedené finanční prostředky vrátit (čl.1), to na účet věřitele č. [č. účtu] pod symbolem [Anonymizováno] nebo v hotovosti nejpozději do 30. 4. 2016 (čl.III. smlouvy); - ze Smlouvy o půjčce č.11052016 datované 11. 5. 2016, že se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout [jméno FO], nar.[Anonymizováno] (ve smlouvě uvedeno rodné číslo) půjčku finanční hotovosti ve výši 2.000.000 Kč (čl.I. smlouvy); půjčka měla být poskytnuta převodem na účet č.[č. účtu], a to nejpozději do 12. 5. 2016 (čl.II. smlouvy); [jméno FO] se zavázal žalobci uvedené finanční prostředky vrátit (čl.1), to na účet věřitele č. [č. účtu] pod symbolem [Anonymizováno] nebo v hotovosti nejpozději do 25. 5. 2016 (čl.III. smlouvy); - z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba]., za období 23. 3. – 22. 4. 2016 na jméno žalobce, že dne 11. 4. 2016 je zde uvedena odchozí platba na účet [Jméno žalovaného], číslo účtu [č. účtu] ve výši 600.000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], označeno jako půjčka; - z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba]., za období 23. 4. – 20. 5. 2016 na jméno žalobce, že dne 11. 5. 2016 je zde uvedena odchozí platba na účet [Jméno žalovaného], číslo účtu [č. účtu] ve výši 1.000.000 Kč bez variabilního symbolu, označeno jako půjčka 1.část; z téhož výpisu účtu žalobce pak je zjištěno, že je zde uvedena s datem 12. 5. 2016 odchozí platba ve výši 1.000.000 Kč znovu na jméno [jméno FO], platba na účet [č. účtu], označeno jako půjčka 2.část; - z listiny datované 22. 9. 2016 nadepsané Předžalobní výzva, že se právní zástupce žalobce obracel na žalovaného s výzvou k zaplacení částky 2.970.000 Kč žalobci, když uvedená částka měla být formou peněžních převodů zaslána na účet žalovaného; - následoval dopis datovaný 27. 9. 2016, kterým žalovaný požadavek žalobce odmítl s tím, že si od žalobce žádné finanční prostředky nikdy nepůjčil, žalovaný o žádných půjčkách žalobce jeho synovi [jméno FO] nic nevěděl a žalobci tak žádné finanční prostředky není povinen vrátit; - z účastnického výslechu žalobce, že se s žalovaným znal dlouhodobě, šlo v podstatě o rodinného známého jeho otce a strýce; asi v roce 2015 žalobce oslovil [jméno FO], že by potřeboval půjčku; žalobce mu půjčil a [jméno FO] půjčku bezproblémově vrátil; počátkem roku 2016 pak [jméno FO] přišel s tím, že potřebuje finanční prostředky na nějaký obchod s peletkami, že potřebují peníze na překlenutí úvěru nebo na nákup materiálu; domluvili se na poskytnutí penz, a protože [jméno FO] nemohl nic nabídnout jako zajištění, všechno mělo jít přes úschovný účet žalovaného; žalobce věděl, že jde o úschovný účet (tenhle účet využívali pro jiné operace, nákupy a prodeje nemovitostí), takže vycházel z toho, že účet bude pod kontrolou žalovaného; šlo celkem o několik půjček; ty první [jméno FO] bez problémů vrátil; až někdy na jaře 2016, kdy se částky nakumulovaly, přestal půjčky splácet; tak žalobce začal zjišťovat, kde ty peníze jsou; žalobce se se žalovaným pokoušel situaci řešit, ale ten se k tomu nikdy nevyjádřil; několikrát se sešli, pak se žalobce dozvěděl, že jsou tam i jiní věřitelé; podle žalobce žalovaný musel o situaci na úschovném účtu vědět; přestože už byly problémy s vrácením zápůjček, žalobce [jméno FO] zapůjčil ještě 13.

7. částku 350.000 Kč; [jméno FO] ho o to poprosil, že si potřebuje vyřešit nějaké své osobní věci; znovu mu tedy půjčil, znal ho, bral ho jako kamaráda; byl pro něj rodinným známým; - z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 16. 2. 2017 podaného žalovaným ve věci č.j. [Anonymizováno], že žalovaný uvedl, že mu syn [jméno FO] asi 20 let vedl kompletní účetnictví jeho podnikatelských i soukromých účtů; za celou tu dobu s ním neměl žalovaný nikdy problémy, žádný klient si nestěžoval, nikdy ho nikdo z jeho známých a přátel neupozornil, že si syn půjčuje peníze nebo že mu sami vysoké částky půjčují, odcizené finanční prostředky byly odcizeny z jeho úschovných účtů sloužících k úschově finančních prostředků klientů podle řádných písemných smluv o úschově uzavíraných v souvislosti s vyřizováním převodů nemovitostí; až do odhalení činnosti syna počátkem června roku 2016 se nikdy nestalo, že by peníze z úschovných účtů nebyly klientům vyplaceny; veškeré finanční prostředky, které mu syn odcizil, žalovaný na tyto účty ihned po odhalení doplnil za pomoci půjček od svých přátel; a i když se jednalo o částku cca 5 až 6 milionů Kč, všichni klienti dostali své peníze řádně vyplaceny; na úschovných účtech se neměly nacházet jiné peníze než ty složené jeho klienty; žalovaný sledoval pouze to, zda byly složené peníze vyplaceny a neměl jakýkoli důvod sledovat další pohyb na těchto účtech, neboť se tam jiné peníze neměly a nemohly nacházet; z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 21. 3 2.017 podaného [jméno FO] v téže věci, že finanční problémy už měl na přelomu dubna až května 2016, začalo prosakovat, že manipuloval s otcovým úschovným účtem; otec za ním přišel a on mu vysvětlil svou finanční situaci, že to vzniklo kvůli jeho podnikání; otec pak sehnal odborníka a celou situaci řešili; měl dispoziční právo k účtům svého otce v [právnická osoba] a mohl podávat platební příkazy k provedení bez omezujícího limitu; - z rozsudku Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa], č.j. [právnická osoba], ze dne 8. 9. 2023 ohledně žalovaného, že obžalovaný [Jméno žalovaného] byl uznán vinným, že z hrubé nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou a smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování a správě cizího majetku, čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozených, a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu; tím spáchal přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody; trestného činu se [Jméno žalovaného] dopustil tím, že v přesně nezjištěném období od [Anonymizováno] 2013 do konce první poloviny roku 2016 v [Anonymizováno] [Jméno žalovaného] adekvátně nespravoval peněžní prostředky svých klientů dle smluv o úschově na bankovních účtech č. [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]., a č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], vedených u [právnická osoba]., jež fakticky sloužily jako účty advokátní úschovy pro finanční prostředky, které byly advokátu [Jméno žalovaného] – schovateli svěřeny klienty do úschovy v souvislosti s poskytováním advokátních služeb spjatých s realizací prodeje nemovitostí/převodu práv, a nejednal v souladu s povinnostmi advokáta vymezenými v § 16 odst. 1, odst. 2 a § 56a odst. 1, odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a v čl. 2 odst. 3, 5 usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 28. 6. 2004 č. 7/2004 Věstníku o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, jakož i s povinnostmi majitele úschovných bankovních účtů dle § 41f odst. 2, 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, které hrubě nedbale porušil, kdy buď nezřídil pro úschovy peněz více osob samostatné bankovní účty, anebo, popřípadě současně, dle § 41f odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, během dispozic s bankovními účty v níže uvedených případech neoznámil, že skutečným vlastníkem peněžních prostředků na úschovných bankovních účtech jsou jiné osoby, které [Jméno žalovaného] nebyly identifikovány, a takto s peněžními prostředky na úschovných účtech fakticky nechal syna [jméno FO] nakládat v rozporu se smlouvami o úschově a bez písemného souhlasu klientů, stav finančních prostředků na dotčených bankovních účtech, kde byl u bankovních ústavů veden jako majitel, řádně nekontroloval, a současně podepisoval platební příkazy na převody peněžních prostředků z označených bankovních účtů, se kterými se buď dostatečně obsahově neseznamoval, nebo které vědomě podepisoval a poskytl k nakládání synovi [jméno FO] bez toho, že by byly předem vyplněny s odkazem na číslo bankovního účtu adresáta peněžních prostředků a peněžní částku, která pak byla předmětem bankovní transakce, neboť spoléhal na syna [jméno FO] který realizoval pro [Jméno žalovaného] účetní služby, avšak s ohledem na vlastní zákonné i smluvně převzaté povinnosti advokáta k opatrování a spravování cizího majetku takto vědomě vystavil vlastní klienty možnému vzniku škody na uschovaných peněžních prostředcích, které byly [jméno FO] z daných bankovních účtů účelově vyvedeny, neboť obžalovaný [jméno FO]. – syn [Jméno žalovaného] průběžně odčerpával z úschovných bankovních účtů peněžní prostředky především pro splácení svých neuspokojených pohledávek ve vysokých částkách z titulu poskytnutých zápůjček od věřitelů, nebo k jiným osobním účelům, po využití omylu a zneužití důvěry otce [Jméno žalovaného]; ohledně uplatněných nároků na náhradu škody soud odkázal poškozené, včetně žalobce, s jejich nároky na náhradu škody proti oběma obžalovaným na řízení ve věcech občanskoprávních; v odůvodnění pak trestní soud odkázal na rozhodnutí nadepsaného okresního soudu sp. zn. 105 C 37/2016, kdy se soud zabýval i možným porušením prevenční povinnosti dle § 2900 o. z.,[Anonymizováno]uzavřel však, že toto sice umožnilo [jméno FO] manipulaci s úschovným účtem, avšak škoda vznikla tím, že účetní [jméno FO] nesplnil závazek ze smlouvy o zápůjčce. Trestní soud pak v odůvodnění ve vztahu k náhradě škody uvedl, že nebyla dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při správě cizího majetku advokátem a zápůjčkami, které vylákal [jméno FO] dále trestní soud uvedl, že pro krátkodobou přítomnost peněz na úschovném bankovním účtu obžalovaný [Jméno žalovaného] ani nezískal bezdůvodné obohacení na úkor poškozených z trestného činu podvodu, který spáchal [jméno FO]; - dle odůvodnění uvedeného rozsudku Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] obžalovaný [jméno FO] ve své výpovědi potvrdil neoprávněnou manipulaci s penězi na bankovních úschovných účtech [Anonymizováno]–[Jméno žalovaného] nebo advokátní kanceláře [Anonymizováno]; popřel úmysl ke spáchání podvodu či zpronevěry a ke způsobení škody, když jeho cílem bylo peníze si zapůjčit a nedovoleně odčerpané peněžní prostředky z úschovných účtů navrátit tak, aby došlo k naplnění základního účelu úschov (úhrada složené kupní ceny plynoucí ze smlouvy o převodu nemovitostí kupujícímu a platba z převodu nemovitostí); v advokátní kanceláři to fungovalo tak, že bratr [jméno FO] působící v advokátní kanceláři jako koncipient předkládal [jméno FO] jako účetnímu smluvní podklady, ze kterých bylo patrno, na jaký bankovní účet má být úschova vyplacená; pokyn k výplatě dával [jméno FO]; pokud obžalovaný [jméno FO] vyvedl z úschovných účtů finanční prostředky, činil tak buď přes elektronické bankovnictví, ke kterému měl zřízen přístup, nebo písemnými platebními a příkazy zanesenými do banky do sběrného boxu nebo na přepážku, které byly již [jméno FO] vyplněné a na obou stranách podepsané žalovaným; obžalovaný [jméno FO] byl disponentem k osobním bankovním účtům žalovaného, pro kterého realizoval přes obchodní společnost [právnická osoba] mající sídlo ve stejné budově s advokátní kanceláří [Jméno žalovaného] dlouhodobě účetní služby a ze kterého prakticky vykonával i jiné běžné platby, které nesouvisely s výkonem advokacie ani s úschovami; [jméno FO] se dostával do špatné finanční a dluhové situace, půjčoval si peníze od známých a obchodních partnerů; peněžní prostředky zapůjčené od poškozených, např. [jméno FO] a dalších výlučně pro [jméno FO] bez dohody s žalovaným; tyto peníze nechal [jméno FO] zasílat na úschovný bankovní účet advokáta žalovaného a byly využívány jak pro osobní potřeby [jméno FO], tak pro výplaty úschov – takto s penězi ze zápůjček bez vědomí žalovaného [jméno FO] nakládal; žalovaný ve své výpovědi uvedl, že si nebyl vědom ani zápůjček poskytovaných synovi [jméno FO], ani nedovolených zásahů do úschovných bankovních účtů, ze kterých byly synem odčerpány peněžní prostředky z advokátních úschov a na které byly částečně zasílány i peníze ze zápůjček od poškozených; žalovaný akcentoval, že ke svému synovi choval důvěru, ten mu přes obchodní společnost [právnická osoba] dlouhodobě poskytoval účetní služby; za celou rozhodnou dobu se nestalo, že by si kterýkoli z klientů advokátní úschovy nebo realitní makléř [jméno FO] anebo kdokoli z věřitelů syna stěžovali; v takovém případě by zjednal nápravu a nedovolil by, aby s machinacemi na úschovných účtech bylo jakkoli pokračováno; o těchto machinacích v období činu podle obžaloby nevěděl, na žádnou nesrovnalost nebyl nikým upozorněn; úschovy byly vyplaceny; žalovaný neměl do června 2016 žádný důvod pochybovat o účetních službách [jméno FO]. a fakticky kontrolovat peněžní prostředky na úschovných účtech; využíval komplexně služeb účetního syna [jméno FO] a spolupracoval s realitním makléřem [jméno FO], který kontroloval realizaci účelu smluv o úschově a včasné vyplacení v úschově složené kupní ceny konkrétnímu prodávajícímu; žalovaný také namítal jakoukoli absenci motivu k páchání úmyslné majetkové trestné činnosti - byl uznávaným advokátem a neměl žádnou majetkovou nouzi, tak aby riskoval pověst nedovoleným nakládáním s úschovnými bankovními účty; - z usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 2 To 14/2024-7182, že odvolací soud zamítl všechna podaná odvolání v trestní věci obžalovaných [právnická osoba].ml. a [Jméno žalovaného]; odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za správná a úplná, neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem jednotlivých provedených důkazů.

7. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§2390 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník).

8. V dané věci bylo prokázáno, že žalobce zapůjčil minimálně ve 2 případech (11. 4. 2016 a 11. 5. 2016) synovi žalovaného [jméno FO] částky 600.000 Kč a 200.000.000 Kč s tím, že ten se zavázal je žalobci ve sjednaných termínech splatnosti vrátit – částku 600.000 Kč do 30. 4. 2016 a částku 2.000.000 Kč do 25. 5. 2016. Žalobce tvrdil, že synovi žalovaného [jméno FO] poskytl dne 10. 4. 2016 ještě jednu zápůjčku ve výši 900.000 Kč, kterou měl [jméno FO] vrátit do 30. 4. 2015. Ohledně všech zápůjček žalobce disponoval písemnými smlouvami. Tvrdil, že v souhrnu na všech 3 zápůjčkách je stále dluh ve výši 2.970.000 Kč. A ten by mu měl být uhrazen. Jeho zaplacení se ale nedomáhal po [jméno FO] jako vydlužiteli, nýbrž po žalovaném. To na jeho účet jako na smluvené místo plnění měly být totiž všechny 3 zápůjčky žalobcem poukázány. Šlo přitom o úschovní účet používaný žalovaným v rámci jeho advokátní praxe.

9. Žalobce tvrdil, že se po žalovaném domáhá náhrady škody. S ohledem na odsouzení [jméno FO] měly být všechny shora uvedené smlouvy o zápůjčkách totiž absolutně neplatné. Úschovní účet, na který žalobce zápůjčky poukazoval, je svým účelem určen pro zcela jiné účely. Mělo být přitom na žalovaném, aby jako profesionál a odborník svůj účet řádně spravoval, kontroloval, a pokud pak na ten účet došly finanční prostředky neznámého původu, měl žalovaný uvedenou peněžní operaci prověřit a peníze případně vrátit. Žalovaný se tak dle žalobce ve vztahu k uvedenému účtu nechoval jako řádný hospodář, když nezajistil, aby na účtu byly jen ty finanční prostředky, pro které je uvedený účet určen. Navíc umožnil k účtu i přístup jiným osobám. Tím měl žalovaný porušit zákonnou prevenční povinnost, a současně i příslušné stavovské předpisy.

10. Žalobce také tvrdil, že z peněz ze zápůjček měly být i hrazeny dluhy žalovaného.

11. Předně nutno uvést, že plněním na účet 3.osoby se v minulosti již opakovaně zabývala judikatura. Uzavřela, že zaplacení určité částky na účet 3.osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé straně, nikoli majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Proto plnění poskytnuté na základě určitého (byť později odpadnuvšího) právního důvodu mezi 2 subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající (viz rozhodnutí NSČR sp.zn. 28 Cdo 4279/2016, obdobně též 33 Cdo 4312/2008 nebo 33 Cdo 3912/2010).

12. V daném případě bylo nesporným, že žalovaný i jeho syn byly účastníky trestního řízení a oba byli nakonec i pravomocně odsouzeni. Žalovaný za přečin porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, 2 písm.a, b trestního zákoníku spočívající v chování popsaném na straně 57 až 105 rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] čj. [hodnota] ve spojení v usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, čj. [Anonymizováno], za což byl žalovaný odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky a 6 měsíců.

13. Soud je vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (§ 135 odst.1 občanského soudního řádu – dle jen o.s.ř.).

14. Pokud šlo o žalobcem namítanou absolutní neplatnost smluv o zápůjčce, Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 24 Cdo 2099/2024 uzavřel, že absolutně neplatná je smlouva uzavřená v podvodném úmyslu všemi jejími účastníky (jde o neplatnost pro rozpor s veřejným pořádkem). V každém jednotlivém případě je třeba posoudit, zda je trestněprávní následek orientován proti jednomu účastníku právního vztahu, nebo naopak znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků. Relativní neplatnost právního jednání pak nastává v případě, pokud je trestněprávní následek orientován výhradně proti jinému, resp. druhé smluvní straně. Naopak absolutní neplatnost nastává v případě, kdy znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků.

15. S ohledem na výše uvedené nelze uzavřít, že by shora uvedené smlouvy o zápůjčkách byly absolutně neplatné (trestněprávní následek jednání žalovaného, kterým byl uznán vinným nebyl rozhodně orientován ani proti jednomu z účastníků smluv o zápůjčkách, když porušování povinností ve vztahu k úschovním účtu se týkalo pouze vztahu žalovaný a jeho klienti). A případnou relativní neplatnost nikdo nenamítal.

16. Žádal-li žalobce po žalovaném náhradu škody, musel tvrdit a prokázat porušení jaké povinnosti se žalovaný dopustil, jaká byla výše škody a z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti (§ 2910 a násl. o.z.).

17. Příčinnou souvislostí se zabýval NSČR v rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 2479/2016. Dospěl k závěru, že o vztah příčinné souvislosti jde v případě, že škoda vznikla následkem protiprávního úkonu žalobce. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnímu následku nedošlo.

18. V daném případě je zřejmé, že za to, že se žalobci nedostalo zpět finančních prostředků ze smluv o zápůjčkách, nemůže žalovaný, ale jeho syn [jméno FO] To on žalobci uvedené peníze neuhradil, ač se k tomu smlouvami o půjčkách zavázal. Nelze uzavřít, že nebylo-li by chování žalovaného uvedeného v konečném trestním rozsudku, žalobci by se dostaly peněžní prostředky ze smluv o zápůjčkách.

19. V řízení také nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno dovodit, že žalovaný s peněžními prostředky ze zápůjček nakládal ve svůj prospěch.

20. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Protože na uvedených závěrech by další navržené důkazy (účastnický výslech žalovaného, výpisy z úschovního účtu 2.žalovaného za 1.pololetí 2016) nic nezměnily, soud je jako nadbytečné neprováděl.

22. Soud se detailněji nezabýval ani skutečnou existencí 3.zápůjčky na 900.000 Kč z 10. 4. 2016, jejíž faktické poskytnutí žalovanému na úschovní účet žalovaného zatím nebylo prokázáno. Ani prokázaná existence uvedené zápůjčky by na posouzení podstaty nároků shora nic nezměnila.

23. V řízení úspěšný žalovaný má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst.1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady jeho právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. podle data realizace právního úkonu zastupujícího advokáta takto: odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 20.180 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1a,d,g cit.vyhlášky za převzetí zastoupení, 1 x písemné podání – vyjádření k žalobě, účast u dvou jednání – 16. 1. 2025 a 20. 3. 2025 - jednání přesahovalo 2 hodiny), 2 x 300 Kč a 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit.vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 a ve znění od 1. 1. 2025) a částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad 21.504 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení 123.904 Kč.

24. Žalobce je povinen plnit v obvyklé lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení