109 C 15/2020- 204

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 1 190 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 190 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 10. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, dále náklady řízení 105 497 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 59 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2020 a upřesněnou podáním ze dne 5. 5. 2020 se žalobce domáhal po žalované a [jméno] [příjmení], narozeném 16. 7. 1937, zaplacení ve výroku I. uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 4. května 2015 zjistil úpadek dlužníků [jméno] [příjmení], RČ [číslo], a [jméno] [příjmení], RČ [číslo], obou bytem [obec a číslo] (dále„ dlužníci“) a povolil řešit jejich úpadek oddlužením. Současně ustanovil žalobce insolvenčním správcem. Žalovaní jako plátci uzavřeli s dlužníky jako příjemci dne 14. srpna 2015 smlouvu o důchodu, ve které se žalovaní společně a nerozdílně zavázali, že budou [jméno] [příjmení], své dceři, a [jméno] [příjmení], svému zeťovi, platit po dobu trvání již schváleného oddlužení pravidelné měsíční dávky (důchod) ve výši 35 000 Kč, splatné k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem rozhodnutí soudu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 1. září 2015 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Podle § 407 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon („ IZ“) účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí bylo zveřejněno ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku dne 1. září 2015. Dlužníci neplnili splátkový kalendář tak, jak předpokládá insolvenční zákon. Proto Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 24. února 2020 zrušil schválené oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil konkurs. Podle § 245 IZ účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí bylo zveřejněno ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku dne 24. února 2020. Ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 IZ je osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníků, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce. Žalovaní byli povinni dle smlouvy o důchodu platit pravidelné dávky důchodu, což ovšem žalovaní nečinili a důchodové dávky dlužníkům neplatili. Nárok dlužníků vůči žalovaným z titulu smlouvy o důchodu je zapsán v soupisu majetkové podstaty dlužníků. Za období trvání účinků schváleného oddlužení v období od září 2015 do února 2020 měli žalovaní zaplatit dlužníkům celkem 35 000 Kč x 53 měsíců, tj. 1 855 000 Kč. V tomto řízení se žalobce domáhal zaplacení 34 dávek důchodu po 35 000 Kč splatných v době od 30. 4. 2017 do 31. 1. 2020. Dále se domáhal úroku z prodlení z jednotlivých dávek vždy ode dne následujícího po jejich splatnosti do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně poukázala na skutečnost, že dne 24. 2. 2020 došlo bez dalšího k zániku práv a povinností ze smlouvy o důchodu, o kterou žalobce opírá svůj žalobní nárok, neboť dle článku V. uvedené smlouvy tato zaniká rozhodnutím insolvenčního soudu o zrušení oddlužení a prohlášením konkurzu na majetek dlužníků. Žalovaná navíc od smlouvy o důchodu odstoupila v dubnu 2017, když jí její finanční situace již neumožňovala na oddlužení dlužníků přispívat smluvenou částkou. Odstoupení od smlouvy o důchodu předala oběma dlužníkům. Jejím úmyslem nebylo nikdy poškodit věřitele v insolvenčním řízení nebo neuhradit částku, kterou přislíbila, avšak nelze po ní spravedlivě požadovat platit žalovanou částku za situace, kdy jí její finanční situace dlouhodobě a prokazatelně neumožňuje do majetkové podstaty dlužníků žalovanou částku hradit. Ostatně od září 2015 do března 2017 svůj závazek společně s žalovaným hradila řádně. V roce 2017 se však pro ni stala situace již neudržitelnou. Žalovaná je zcela nemajetná, v důchodu a trpí zdravotními problémy. Vzhledem k její bonitě a základnímu smyslu insolvenčního zákona, který je postaven na tom, že oddlužení má být plněno zásadně a primárně z příjmů dlužníka, kterých má dosahovat výkonem pracovní či jiné obdobné činnosti, nikoli dary, považovala žalovaná podanou žalobu za domáhání se práva v rozporu s dobrými mravy. Zásadní však je skutečnost, že odstoupením od smlouvy, které učinila v dubnu 2017, došlo k zániku smlouvy o důchodu s účinky minimálně vůči ní. Odstoupení od smlouvy ze dne 3. 4. 2017 předala jako dárce oběma dlužníkům jako obdarovaným.

3. Ve vztahu k [jméno] [celé jméno původního účastníka] bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 19. 5. 2022, č. j. 109 C 15/2020 – 153, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2022. Důvodem bylo jeho úmrtí a skutečnost, že zanechal majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty.

4. Žalovaná v dalším průběhu řízení svoji argumentaci ve věci dále doplnila. Smlouva o důchodu, kterou uzavřela spolu se svým manželem a dlužníky dne 14. 8. 2015, je ve skutečnosti svým obsahem smlouvou darovací. Z podrobného gramatického výkladu uvedené smlouvy totiž lze dovodit, že úmyslem účastníků smlouvy bylo darovat dlužníkům - obdarovaným, každý měsíc ve smlouvě uvedenou finanční částku, která dlužníkům umožní navýšit jejich měsíční splátky oddlužení tak, aby splnili podmínky oddlužení a svým věřitelům v průběhu 5 let uhradili své dluhy v minimální výši 30 %. Je zjevné, že úmyslem účastníků nebylo poskytování důchodu či renty dlužníkům, ale časově omezený finanční dar rozložený do pravidelných měsíčních splátek za podmínek stanovených uvedenou smlouvou. Ostatně i z obsahu písemného odstoupení od smlouvy lze dovodit, že smluvní strany právní jednání od počátku chápaly jako poskytnutí daru, nikoliv jako poskytnutí důchodu. Právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu a vůle účastníků a nikoli podle názvu, který účastníci právnímu jednání přidělí. Žalovaná tak měla za to, že soud by měl předmětnou smlouvu posuzovat jako smlouvu darovací. Podle § 2059 občanského zákoníku platí, že zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil. Jestliže se dárce poté, co uzavře s obdarovaným darovací smlouvu, vinou změny okolností dostane do situace, že by nebyl schopen se živit či plnit vyživovací povinnost, může od darovací smlouvy odstoupit. Důvodem, pro který žalovaná od předmětné smlouvy odstoupila, byla reakce na nepředvídatelnou změnu okolností, která na její straně nastala. Dostala se do zdravotních problémů, tím také do finanční tísně, kdy řešila úhradu svých tehdejších závazků a dalším poskytováním daru by byla ohrožena na vlastní výživě. Po zralé úvaze se tedy rozhodla odstoupit od té části daru, který zatím neposkytla a měla jej poskytnout v budoucnu. Ostatně shora uvedené bylo v odstoupení od smlouvy také uvedeno jako důvod odstoupení. Účinky odstoupení od smlouvy nastaly dne 3. 4. 2017, kdy odstoupení od smlouvy podepsala a smluvním stranám osobně doručila (smluvní strany žily v tu dobu v jedné domácnosti). Nebylo povinností žalované uvedené odstoupení od smlouvy doručovat také insolvenčnímu soudu či insolvenčnímu správci dlužníků, ostatně žalované nemá v insolvenci dlužníků žádné procesní postavení a tedy nemá ani žádný titul, na základě kterého by mohla s insolvenčním soudem či insolvenčním správcem ve věci insolvence dlužníků jakkoliv komunikovat. Pokud by soud přesto dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou o důchodu, bylo by třeba odstoupení od smlouvy posoudit jako výpověď smlouvy dle ust. § 1999 odst. 1 občanského zákoníku, v němž je uvedeno:„ Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.“ Platnost takové výpovědi (ve vztahu k předchozí úpravě, která je však obdobná jako úprava současná) posuzoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2472/2015, kde žalobkyně (příjemkyně důchodu) namítala, že povaha smlouvy o důchodu, v níž bylo sjednáno pobírání důchodu po dobu trvání invalidity příjemkyně důchodu, vylučuje, aby byla ve smyslu ust. § 582 odst. 1 obč. zák. jednostranně vypovězena. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud si smluvní strany ohledně výpovědi neujednaly ničeho, bylo možné smlouvu o důchodu jednostranně vypovědět bez udání důvodů dle ust. § 582 odst. 1 obč. zák. Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze podle Nejvyššího soudu smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí (ust. § 582 odst. 1 obč. zák.). Podle ust. § 582 odst. 2 obč. zák. je však výpověď neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti, jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen. Podle ust. § 842 obč. zák. se smlouvou o důchodu zakládá někomu doživotně nebo na jinak stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu. Smlouva o důchodu zakládá závazkový právní vztah, jehož obsahem je povinnost zavázané osoby k opakujícímu se peněžitému plnění ve formě pravidelných splátek a právo oprávněné osoby na sjednané peněžité plnění. Obecně platí, že smlouva je sjednána na dobu neurčitou, není-li předem stanovena doba, po kterou trvá její účinnost. Z hlediska ust. § 582 odst. 1 obč. zák. to znamená, že smlouva na dobu určitou, již vypovědět nelze, může mít dobu, po kterou trvají její účinky, specifikovánu nejen datem, počtem dnů nebo let, ale i jiným údajem dostatečně časově určitelným. Výplata důchodu (renty) je pojmově spjata s právem na doživotní plnění oprávněné fyzické osobě, popř. s takovým vymezením doby plnění, které se vyznačuje časovou neurčitostí (je omezena skutečností, o které se neví, zda a kdy nastane). Výpověď – jednostranný právní úkon účastníka závazkového právního vztahu – má za následek zánik všech do té doby existujících práv a povinností, jež jsou obsahem právního vztahu založeného smlouvou, a to uplynutím výpovědní lhůty; souhlasu druhé strany k zániku závazku není třeba. Práva a povinnosti ze smlouvy nezanikají zpětně, ale až účinností výpovědi (ex nunc). Výpověď se stává perfektní okamžikem, kdy se dostane do sféry dispozice druhé smluvní strany, a účinnosti nabývá uplynutím výpovědní lhůty, která činí tři měsíce ke konci kalendářního čtvrtletí. Žalovaná k věci opětovně uvedla, že jejím úmyslem nikdy nebylo poškodit dlužníky v insolvenčním řízení nebo neuhradit částku, kterou přislíbila. Má však za to, že po ní nelze spravedlivě požadovat hradit žalovanou částku za situace, kdy jí její finanční situace dlouhodobě a prokazatelně neumožňuje do majetkové podstaty dlužníků přispívat. Ostatně od září 2015 do března 2017 tento svůj závazek společně s žalovaným hradila řádně.

5. Žalobce s argumentací žalované nesouhlasil. V daném případě byla uzavřena smlouva o důchodu, nikoli smlouva darovací. Označení smlouvy jako„ Smlouva o důchodu“ plně koresponduje s jejím obsahem, což znamená, že označení smlouvy jako právního jednání je zcela v souladu s obsahem tohoto právního jednání a vůlí účastníků. Je pravdou, že při výkladu jakéhokoliv právního jednání je vždy nutné zjistit skutečnou vůli jednajícího, ale je třeba tak činit pouze tehdy, pokud se dovozování vůle jednajících z čistě jazykového výkladu psaného textu jeví pro prokázání skutečného úmyslu stran jako nedostatečné. V případně smlouvy o důchodu, kterou žalovaná uzavřela s dlužníky, není nutné úmysl stran z ničeho dovozovat, neboť jazykový výklad psaného textu smlouvy je zcela jasný a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Ať už se jedná o jakoukoliv smlouvu (smlouvu darovací či smlouvu o důchodu) a tato smlouva má být jednostranně ukončena (je lhostejné, zda výpovědí či odstoupením), tak vždy platí, že ukončení smlouvy jako jednostranné právní jednání se stává perfektním, resp. způsobilým vyvolat zamýšlené právní účinky, jakmile je doručeno (oznámeno) druhé straně. Z listiny označené jako„ Odstoupení od smlouvy“ a datované dnem 3. dubna 2017 není zřejmé, komu je adresována, a není prokázáno, že odstoupení od smlouvy bylo„ někomu“ doručeno. Žalobci jako insolvenčnímu správci ani insolvenčnímu soudu nebylo žádné odstoupení od smlouvy o důchodu nikdy doručeno. Žalovaná však neprokazuje ani to, kdy mělo být odstoupení od smlouvy doručeno dlužníkům, tj. [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobce však současně uvedl, že žalovaná nebyla oprávněna od smlouvy o důchodu odstoupit, neboť účastníci si ve smlouvě žádnou možnost odstoupení nedohodli. Nejedná se o smlouvu na dobu neurčitou, ale zcela jednoznačně jde o smlouvu o důchodu uzavřenou na dobu určitou. Lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze kterých vyplývá, že je-li závazek sjednán do okamžiku, o kterém je jisté, že nastane, ale neví se kdy, jedná se o smlouvu na dobu určitou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2003). V daném případě byla smlouva o důchodu sjednána na přesně vymezenou dobu„ …trvání již povoleného oddlužení…“ Každé oddlužení skončí, tedy je jisté, že skončení oddlužení nastane. Konečnost oddlužení je (když žalobce pomine logiku věci) stanovena insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb. Lhůta 5 let byla a je maximální dobou vyměřenou pro trvání oddlužení. Ať již se použijí ustanovení insolvenčního zákona platná a účinná ke dni zahájení oddlužení dlužníků či k dnešnímu dni, platilo a stále platí, že oddlužení je konečné a jeho maximální trvání je vymezeno přesně určenou lhůtou 5 let od schválení oddlužení. Oddlužení může skončit dříve (např. jeho zrušením jako v projednávaném případě), ale vždy je jisté, že skončí.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, Že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 4. 5. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] 3, že se zjišťuje úpadek dlužníků [jméno] [příjmení], RČ [číslo], a [jméno] [příjmení], RČ [číslo], obou bytem [obec a číslo]. Současně bylo rozhodnuto, že se povoluje řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena žalující společnost. Ve zprávě insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka v oddlužení ze dne 29. 6. 2015 žalobce konstatoval, že dlužníci nesplňují podmínky oddlužení, protože předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů je pouze 3,48 %. Minimální míra uspokojení nezajištěných věřitelů by byla dosažena pouze tehdy, pokud by dlužníci doložili navýšení svého příjmu např. formou darovací smlouvy ve výši cca 35 000 Kč měsíčně (viz č.l. 101 p. v.). Dalším usnesením ze dne 1. 9. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] [anonymizováno], insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Pod bodem V. tohoto usnesení uložil soud dlužníkům, aby každý měsíc po dobu následujících pěti let (nejdéle do úplného zaplacení všech svých pohledávek) poukazovali k rukám insolvenčního správce (žalobce) přímo na účet majetkové podstaty č. [bankovní účet], [variabilní symbol], stálou měsíční platbu ve výši 35 000 Kč, kterou dlužníci pobírají na základě smlouvy ze dne 14. 8. 2015 uzavřené mezi dlužníky a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení]. Konečně usnesením ze dne 24. 2. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] [anonymizováno], insolvenční soud rozhodl, že se schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře zrušuje a že se na majetek dlužníků prohlašuje konkurs. V odst. 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že dlužníci nezažalovali plnění ze smlouvy o důchodu, protože toto plnění měli poskytovat blízcí rodinní příslušníci (rodiče dlužnice), kteří se sami ocitli ve finanční tísni a plnění ze smlouvy o důchodu poskytovat nemohou. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z listin předložených žalobcem, které jsou rovněž veřejně přístupné v insolvenčním rejstříku.

7. Z listiny nazvané„ Smlouva o důchodu“ vyplývá, že v listině zachycená smlouva byla uzavřena dle ustanovení § 2701 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dne 14. 8. 2015. Smlouvu uzavřeli na straně jedné jako plátci manželé [celé jméno původního účastníka], RČ [číslo], a žalovaná, oba bytem [adresa žalované a původního účastníka], přičemž soud povolil řešení úpadku oddlužením. O způsobu oddlužení insolvenční soud dosud nerozhodl. Dlužníci žádali insolvenční soud o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na výši závazků, bez práva věřitelů na uspokojení ze zajištění, s přihlédnutím k předpokládané odměně a hotovým výdajům insolvenčního správce a při zohlednění vyživovacích povinností dlužníků bylo zřejmé, že tito nedisponují takovým příjmem, který by umožňoval povolení oddlužení navrhovaným splátkovým kalendářem tak, aby se po dobu trvání oddlužení dostalo nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň v požadovaném minimálním rozsahu 30 % a byly nahrazeny náklady vzniklé insolvenčnímu správci. V článku II. smlouvy bylo uvedeno:„ Vzhledem ke skutečnostem popsaným v článku I. této smlouvy se manželé [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] v postavení plátců podle této smlouvy společně a nerozdílně zavazují, že budou [jméno] [příjmení], své dceři, a [jméno] [příjmení], svému zeťovi, oběma v postavení příjemců, platit po dobu trvání již povoleného oddlužení pravidelné měsíční dávky (důchod) ve výši 35 000 Kč, slovy třicetpěttisíc korun českých, splatné pokaždé k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dle rozhodnutí soudu.“ V článku III. smlouvy bylo uvedeno:„ Manželé [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] v postavení příjemců podle této smlouvy společně prohlašují, že právo na důchod podle článku II. této smlouvy přijímají a zavazují se takto získané peněžní prostředky použít na uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení podle článku I. této smlouvy. Za tím účelem se smluvní strany dohodly, že důchod podle článku II. této smlouvy může být dle příslušného pokynu insolvenčního správce poskytovateli placen přímo na peněžní účet majetkové podstaty, zřízený insolvenčním správcem.“ V článku IV. smlouvy bylo uvedeno, že postoupení práva příjemců na důchod podle smlouvy jinému není přípustné, pohledávku splatné dávky však postoupit lze. Bylo však výslovně dohodnuto, že pohledávku spočívající v podobě splatných měsíčních dávek důchodu za poskytovateli jsou příjemci oprávněni postoupit na třetí osobu jedině za účelem úhrady závazků vůči nezajištěným věřitelům v insolvenčním řízení podle článku I. smlouvy. V článku V. pak bylo uvedeno, že práva a povinnosti obou smluvních stran touto smlouvou výslovně neupravené se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, v platném znění. Smluvní strany si dále jako rozvazovací podmínku ujednali zánik veškerých práv a povinností z této smlouvy v případě, že příslušný insolvenční soud neschválí oddlužení manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] plněním splátkového kalendáře. Práva a povinnosti ze smlouvy měla v takovém případě bez dalšího zaniknout rozhodnutím insolvenčního soudu o zrušení oddlužení a o prohlášení konkursu nebo rozhodnutím insolvenčního soudu o schválení oddlužení jiným způsobem nežli plněním splátkového kalendáře. Konečně bylo uvedeno:„ Každý z účastníků zvláště po přečtení textu této smlouvy shodně prohlašuje, že jejímu obsahu i důvodům, proč je tato smlouva mezi nimi uzavírána, zcela porozuměl a že odpovídá jejich svobodné a pravé vůli, což níže stvrzuje svým vlastnoručním podpisem.“ Smlouva je opatřena ověřenými podpisy všech účastníků ze dne 14. 8. 2015.

8. V listině nazvané„ Odstoupení od smlouvy“ se uvádí, že byla sepsána v [obec] dne 3. 4. 2017. Listina obsahuje následující text:„ Já, níže podepsaná [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované a původního účastníka], tímto z důvodu finanční tísně a zdravotních problémů odstupuji od smlouvy o důchodu, kterou jsem podepsala dne 14. 8. 2015, abych pomohla své dceři [jméno] [příjmení], [datum narození] a jejímu manželovi [jméno] [příjmení], [datum narození] v insolvenci, kterou plní oddlužením. Sama jsem v takové situaci, že řeším úhradu svých vlastních závazků a tento dar již bohužel nemohu poskytovat.“ Listina je opatřena podpisem žalované.

9. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován. Dle § 246 odst. 1 věty prvé zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Bylo-li proto usnesením insolvenčního soudu ze dne 24. 2. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] [anonymizováno], rozhodnuto, že se schválené oddlužení dlužníků [jméno] a [jméno] [příjmení] plněním splátkového kalendáře zrušuje a že se na majetek dlužníků prohlašuje konkurs, pak tímto rozhodnutím přešlo z dlužníků na žalobce právo vymáhat po plátcích [jméno] [příjmení] a žalované plnění ze smlouvy o důchodu.

10. Žalovaná je v tomto řízení pasivně legitimována. Plátci se v uzavřené smlouvě zavázali plnit dlužníkům společně a nerozdílně. Dle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. I když tedy [celé jméno původního účastníka] v průběhu řízení zemřel a řízení vůči němu bylo zastaveno, je žalobce oprávněn požadovat celé sjednané plnění po žalované jako solidárně zavázané dlužnici.

11. Mezi účastníky byla sporná právní kvalifikace právního jednání – smlouvy ze dne 14. 8. 2015. Zatímco dle žalobce se jednalo o smlouvu o důchodu, dle žalované šlo o darovací smlouvu.

12. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 565 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

13. Dle § 2701 odst. 1 o. z. smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (důchod). Dle § 2702 o. z. nebylo-li trvání závazku ujednáno, platí, že povinnost platit důchod trvá po dobu příjemcova života.

14. Dle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Dle § 2062 o. z. zaváže-li se dárce obdarovaného pravidelně podporovat, přechází právo na podporu i povinnost k podpoře na dědice dárce a obdarovaného, jen pokud to bylo výslovně ujednáno.

15. Právní úprava obou institutů – smlouvy o důchodu a darování podpory – vykazuje určité společné znaky. Jde zejména o pravidelnost poskytovaného plnění, které má v případě smlouvy o důchodu obligatorně formu peněžitého plnění, v případě darování podpory může mít formu peněžitého plnění (může však jít i o plnění nepeněžité povahy). Smlouva o důchodu je tzv. zaopatřovacím závazkem. Důchod je poskytován za účelem uspokojování potřeb příjemce. Pohnutky a motivy darování podpory mohou být širší a různorodější (vděk, uznání, morální závazek apod.). V případě darování podpory jde o tzv. konsenzuální darování, kdy k odevzdání darované věci (podpory) nedochází současně s projevem vůle darovat. Vzhledem k této povaze by se darování podpory mělo uskutečnit v písemné formě. Uvedené skutečnosti byly pro soud významné při posuzování právního jednání, o které se opírá žalobou uplatněný nárok.

16. Soud předně vycházel z gramatického výkladu smlouvy ze dne 14. 8. 2015 Smlouva je zcela jednoznačně označena jako smlouva o důchodu, výslovně odkazuje na ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o důchodu. Účastníci smlouvy jsou v souladu s ust. § 2701 o. z. označeni jako plátci na straně jedné a příjemci na straně druhé. Ve smlouvě je citováno ust. § 2704 o. z. Smlouva neobsahuje jakoukoliv zmínku o tom, že by poskytnutá peněžitá plnění byla darem. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ve zprávě insolvenčního správce o jeho činnosti ze dne 29. 6. 2015 bylo výslovně uvedeno, že dlužníci [jméno] a [anonymizována dvě slova] by mohli splňovat podmínky pro plnění oddlužení formou splátek, pokud by„ doložili navýšení svého příjmu např. formou darovací smlouvy ve výši cca 35 000 Kč měsíčně“. Obě smluvní strany tak měly v době uzavření posuzované smlouvy o důchodu informaci o tom, že k získání dodatečného zdroje příjmů na straně dlužníků může dojít i formou darování, přesto však smlouvu uzavřenou dne 14. 8. 2015 výslovně označily jako smlouvu o důchodu. Účastníci ve smlouvě konečně výslovně prohlásili, že zcela porozuměli obsahu i důvodům smlouvy a že smlouva odpovídá jejich pravé a svobodné vůli. Gramatickým výkladem smlouvy ze dne 14. 8. 2015 nelze dospět k závěru, že se jednalo o smlouvu darovací. První zmínka o daru se objevuje až v odstoupení od smlouvy ze dne 3. 4. 2017.

17. Ke stejnému závěru, tedy že posuzovaná smlouva je smlouvou o důchodu, je však nutno dospět i výkladem jejího obsahu a účelu. K uzavření smlouvy došlo z toho důvodu, aby dlužníci v insolvenčním řízení uspěli se svým požadavkem na schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V souladu s tím byl ve smlouvě poměrně striktně vymezen způsob použití důchodu, jenž měl být dlužníkům na základě smlouvy poskytován. Příjemci se výslovně zavázali získané peněžní prostředky použít na uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení. Časově pak placení důchodu bylo omezeno na trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dle soudu zákonná úprava nijak nevylučuje, aby smlouva o důchodu tímto způsobem upravila důvod poskytování důchodu i způsob použití poskytnutých částek. Naproti tomu v případě darování obdarovaný nabývá vlastnické právo k věci, se kterou pak může nakládat dle vlastní úvahy (viz § 1012 věta prvá o. z. - vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit). Jde-li tedy o darování podpory podle ust. § 2062 o. z., nemůže být obdarovaný nijak omezován v tom, jak s darovanými finančními prostředky naloží. Ani výkladem podle obsahu a účelu smlouvy tedy nelze dovodit, že by se jednalo o darování podpory.

18. Pro rozhodnutí soudu bylo dále významné posouzení otázky, zda zákonu neodporuje ujednání o době trvání smlouvy. Jak již bylo uvedeno, trvání smlouvy bylo omezeno na trvání oddlužení dlužníků [jméno] a [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, a to konkrétně na trvání schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. V době uzavření smlouvy žádný z účastníků nemohl vědět, zda oddlužení plněním splátkového kalendáře bude schváleno a do kdy bude trvat. Otázkou platnosti smlouvy o důchodu z hlediska sjednání doby trvání práva na vyplácení sjednaných částek se zabýval Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3027/2020. V tomto rozhodnutí se mj. uvádí:„ V rámci subjektivního práva na svobodné jednání plynoucího z článku 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je chráněna smluvní svoboda a princip autonomie vůle (srov. nález Ústavního soudu z 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 3379/19). Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2472/2015, uvedl, že smlouva o důchodu zakládá závazkový právní vztah, jehož obsahem je povinnost zavázané osoby k opakujícímu se peněžitému plnění ve formě pravidelných splátek a právo oprávněné osoby na sjednané peněžité plnění. Obecně platí, že smlouva je sjednána na dobu neurčitou, není-li předem stanovena doba, po kterou trvá její účinnost. Výplata důchodu (renty) je pojmově spjata s právem na doživotní plnění oprávněné fyzické osobě, popř. s takovým vymezením doby plnění, které se vyznačuje časovou neurčitostí (je omezena skutečností, o které se neví, zda a kdy nastane). Jak žádá definice smlouvy o důchodu, má být doba, po kterou má věřitel právo na výplatu důchodu, stanovena neurčitě. Tomu vyhovuje ujednání, podle něhož bude důchod vyplácen do smrti věřitele, tedy doživotně, ale i takové ujednání, které se vyznačuje neurčitostí například po dobu studia, po dobu invalidity, po dobu setrvání ve stavu svobodném atd. Naopak tedy nevyhovuje tomuto požadavku, je-li ve smlouvě uvedena doba trvání práva na výplatu důchodu výlučně přesně stanovenou dobou, například po dobu deseti let. Rovněž musí být uveden i počátek výplaty důchodu. Tento okamžik může být stanoven jak přesným datem (uvedení data, dovršení určitého věku apod.), tak může být ovšem vázán na určitou, třeba i nejistou, skutečnost (přijetí na školu a zahájení studia, promoce, smrt určité osoby atd.) (ŠÍMA, Alexander. § 842 (Obsah smlouvy o důchodu) In: FIALA, Josef, Milan KINDL aj. Občanský zákoník: Komentář, Systém ASPI, Wolters Kluwer (cit. 2021 -6-1).“ Dle soudu způsob sjednání počátku výplaty důchodu a doby plnění v posuzované věci odpovídá požadavkům vyplývajícím z citovaného rozhodnutí. Možnost ujednání o vyplácení důchodu po dobu trvání oddlužení ostatně Nejvyšší soud připustil i v rozhodnutí ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3563/2021.

19. Pro posouzení otázky platnosti právního jednání žalované směřujícího ke zrušení uzavřené smlouvy (odstoupení od smlouvy datované dnem 3. 4. 2017) bylo významné, zda smlouva o důchodu byla uzavřena na dobu určitou či na dobu neurčitou.

20. Soud se shoduje se žalobcem v právním názoru, že smlouva o důchodu byla v daném případě uzavřena na dobu určitou.

21. Za výstižný v této souvislosti soud považuje rovněž odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2013, ve kterém se mj. uvádí:„ Doba nájemního poměru na dobu určitou může být dohodnuta nejen uvedením určitého časového období (např. měsíců) jeho trvání, popř. uvedením konkrétního dne, k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že dobu trvání nájemního poměru lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí, přičemž v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že tato skutečnost nastane.“ V posuzované věci nejde o dobu trvání nájmu, ale o dobu, po kterou měl být vyplácen důchod. Bylo-li trvání závazku ze smlouvy o důchodu omezeno na trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak šlo o objektivně zjistitelnou skutečnost, o níž sice v době uzavření smlouvy o důchodu neměli účastníci jistotu, kdy nastane, avšak měli jistotu, že nastane. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 29 NSČR 70/2020-B-119, v němž se s odkazem na rozhodnutí R 77/2015 uvádí:„ V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud též konstatoval, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splacení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (plněním splátkového kalendáře) (§ 406 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona)“ 22. Smlouva o důchodu ze dne 14. 8. 2015 neobsahovala ujednání o důvodech pro případné odstoupení od smlouvy či pro výpověď smlouvy. Za tohoto stavu se soud zabýval otázkou, zda byly naplněny zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy či výpověď smlouvy ze strany žalované. Zákonné důvody odstoupení od smlouvy jsou upraveny v ust. § 2001 a násl. o. z. Obecně platí, že smluvní strana je oprávněna od smlouvy odstoupit v případě kvalifikovaného porušení smluvní povinnosti druhou smluvní stranou. O takový případ se v posuzované věci nepochybně nejedná. Žalovaná odůvodnila odstoupení od smlouvy ze dne 3. 4. 2017 finanční tísní a zdravotními problémy na své straně. Uvedla, že vzhledem k uvedeným skutečnostem nadále nemůže poskytovat dar. Vzhledem k obsahu daného právního jednání by bylo možno uvažovat o tom, že žalovaná mínila od smlouvy odstoupit podle ust. § 2059 o. z. Podle tohoto ustanovení zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil. K odstoupení od smlouvy z tohoto důvodu však nemohlo platně dojít, neboť uzavřená smlouva nebyla smlouvou darovací, jak již soud uvedl výše.

23. Dalším v úvahu připadajícím právním jednáním, kterým by bylo možno dosáhnout zrušení smlouvy, byla výpověď. Dle § 1998 odst. 1 o. z. závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Dle § 1999 odst. 1 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Vzhledem ke shora uvedenému závěru, že na uzavřenou smlouvu o důchodu je třeba pohlížet jako na smlouvu uzavřenou na dobu určitou, však nemohla žalovaná smlouvu platně vypovědět ani podle ustanovení § 1999 odst. 1 o. z.

24. Vzhledem ke shora uvedeným právním závěrům soud neprováděl další žalovanou navržené důkazy (výslechy [jméno] a [jméno] [příjmení]) k okolnostem uzavření smlouvy ze dne 14. 8. 2015 a k doručení odstoupení od smlouvy ze dne 3. 4. 2017, protože tyto důkazy jsou pro rozhodnutí ve věci irelevantní.

25. Žalovaná v prvním vyjádření ve věci namítla, že vymáhání sporné částky žalobcem odporuje dobrým mravům. S takovým hodnocením postupu žalobce soud nesouhlasí. Insolvenční správce je naopak po prohlášení konkursu povinen vymáhat plnění náležející do majetkové podstaty, tedy v daném případě i důchod, k jehož poskytování dlužníkům po dobu oddlužení plněním splátkového kalendáře se žalovaná zavázala.

26. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, že by smlouvou o důchodu bylo sjednáno od počátku nemožné plnění ve smyslu ust. § 588 o. z., a to ani poté, kdy soud na možnost takového posouzení smlouvy poukázal při jednání dne 20. 7. 2022. Naopak žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že do doby odstoupení od smlouvy závazek ze smlouvy o důchodu byl plněn a že k odstoupení došlo z důvodu změny poměrů na její straně. Soud tak neměl důvod postupovat dle § 588 věty druhé o. z. a zabývat se z úřední povinnosti otázkou platností smlouvy o důchodu ze dne 14. 8. 2015. Přezkum smlouvy podle ust. § 588 o. z. pak žalovaná navrhla až poté, kdy byli účastníci při jednání soudu dne 6. 1. 2023 poučení postupem dle § 119a o.s.ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti. K obraně původně žalovaného [celé jméno původního účastníka], který se ustanovení § 588 o. z. v době, kdy byl účastníkem řízení, dovolával, pak soud nemohl bez dalšího přihlížet již z toho důvodu, že žalovaní byli v tomto řízení v postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Každý se žalovaných tak byl povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání sám za sebe.

28. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Žalobci byla přiznána jím požadovaná částka 1 190 000 Kč spolu se zákonným rokem z prodlení z jednotlivých dlužných dávek důchodu vždy od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém měla být dlužná dávka zaplacena. Výše přiznaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v nákladech právního zastoupení, jejichž výši soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Konkrétně soud přiznal odměnu za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 15. 12. 2020 a 6. 9. 2022, účast při dvou jednáních soudu), která dle § 7 vyhlášky z hodnoty předmětu sporu 1 190 000 Kč činí 13 060 Kč za úkon, a paušální náhradu hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Dále bylo přiznáno cestovné za použití vozidla ke 2 jednáním soudu, a to konkrétně za cestu dne 20. 7. 2022 ve výši 2 575 Kč (Praha – Trutnov a zpět, celkem 314 km, cena PHM dle vyhl. č. 511/2021 Sb. 44,50 Kč, náhrada za použití vozidla 4,70 Kč/km) a za cestu dne 6. 1. 2023 ve výši 2 653 Kč (cena PHM dle vyhl. č. 467/2022 Sb. 41,20 Kč, základní náhrada 5,20 Kč/km). Konečně byla přiznána náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním celkem ve výši 1 800 Kč (jedna cesta tam a zpět 4,5 hodiny, celkem 18 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě nákladů náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 87 188 Kč, daň činí 18 309 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 105 497 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

30. Žalobce je v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění). Podle § 2 odst. 3 zákona tak poplatková povinnost přechází na žalovanou, která v řízení nebyla úspěšná. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 59 500 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.