109 C 22/2023 - 166

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 1 o zaplacení částky 12 367 364,37 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 367 364,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 367 364,37 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 422 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

ŽALOBA 1. Žalobkyně, insolvenční správkyně společnosti [právnická osoba] (dále také „GW“), jejíž insolvenční řízení je vedenu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH [spisová značka], se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 367 364,37 Kč s příslušenstvím.

2. Společnost GW byla zapsána u České národní banky jako alternativní fond dle § 15 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“) a v rámci své činnosti shromažďovala od veřejnosti finanční prostředky, které následně dále v rámci společné investiční strategie investovala do investičních nástrojů či jiných aktiv, ačkoliv tato činnost je alternativnímu fondu dle § 15 ZISIF zapovězena. Společnost tedy vykonávala činnost pokoutného fondu dle § 98 ZISIF. GW na základě sítě svých obchodních zástupců slibovala svým investorům nadstandardní zhodnocení jejich prostředků, a to ve výši až 30 % ročně, kterého mělo být dosahováno díky schopnostem jednatele společnosti a tradera [jméno FO]. Takto bylo nalákáno přibližně 4 000 lidí, kteří GW svěřili finanční prostředky ve výši cca 1,5 mld. Kč. Ze šetření orgánu činných v trestním řízení byla činnost GW byla založena na tzv. letadle (či tzv. Ponziho schématu), když GW slibovaného zhodnocení investovaných prostředků nedosahovala, přičemž prostředky nových investorů používala k vyplácení investic. Proti GW a jejímu jednateli [adresa] je na základě usnesení policejního orgánu Policie ČR, NCOZ, SKPV, expozitury [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], vedeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Pohledávky investorů jsou pak patrné z insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně jedním z obchodních zástupců GW, kteří pro ni získávali investory, přičemž tato spolupráce byla upravena jednak Smlouvou o obchodním zastoupení a jednak smlouvou o odměňování, která upravovala zvláštní odměnu pro žalovaného. Druhou jmenovanou smlouvu žalobkyně považuje za dodatek smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaný byl významným obchodní zástupcem GW, co do objemu zprostředkovaných obchodů. Ačkoli tváří společnosti GW byl zejména [jméno FO], kolem něhož byla budována aura „zázračného tradera“, ten se samotným získáváním investorů příliš nezabýval. Byli to naopak obchodními zástupci, kdo zajišťoval kontakt s investory, sliboval jim nereálné zhodnocení investic a jejich prostředky do systému získával, budoval kolem [jméno FO] auru „zázračného tradera“. Bez žalovaného a dalších obchodních zástupců by činnost GW a škoda jednotlivých investorů nemohla dosáhnout rozměrů, jakých následně dosáhla, a nemohlo by dojít k vybudování celého dle podezření orgánů činných v trestním řízení podvodného systému. Žalovaný z celého tohoto systému těžil značný prospěch, pravděpodobně na provizích dle smlouvy o obchodním zastoupení, ve znění smlouvy o odměňování, byla žalovanému vplacena žalovaná částka. Žalobkyně takto vysokou částku provizí, které byly dle podezření vyplaceny z investovaných prostředků podvedených investorů považuje za zcela amorální. Žalovaný se takto bezdůvodně obohatil a je povinen žalovanou částku vydat do majetkové podstaty GW, aby mohla být následně rozdělena mezi věřitele. Žalobkyně pak v žalobě specifikovala jednotlivé platby provedené ve prospěch žalovaného, které součtem odpovídají žalované částce.

3. Pokud se týká jednotlivých důvodů, na jejichž podkladě mělo žalovanému vzniknout bezdůvodné obohacení, žalobkyně specifikovala a uvedla následující.

4. Žalovaný nedoložil právní titul pro výplatu žalované částky, neboť ze smlouvy o obchodním zastoupení ve znění smlouvy o odměňování nelze úhrady bez dalšího podřadit a zpětně rekonstruovat. Úhrady byly zcela nebo zčásti uhrazeny bez právního důvodu a žalovanému na jejich úhradu nikdy nevzniklo právo.

5. Žalobkyně dále považovala ujednání o odměně dle smlouvy o obchodním zastoupení ve znění Smlouvy o odměňování za zdánlivá, protože na základě jednotlivých ujednání nelze výši provize stanovit.

6. Nadto žalobkyně považovala obě uváděné smlouvy za neplatné dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 588 o. z, protože se jednak zjevně příčí dobrým mravům a jednak odporují zákonný a narušují veřejný pořádek, a to ze dvou důvodů. První důvod žalobkyně spatřovala v tom, že smlouva byla uzavírána jako jedna ze součástí možného podvodného systému, jaký společnost GW, resp. osoby v této společnosti působící nebo s touto společností spolupracující, tedy včetně žalovaného, budovaly. Tato smlouva byla uzavřena v zásadě k tomu, aby bylo umožněno jednání, které je nyní OČTŘ označováno za podvodné. Smlouva, jíž je naplňováno systematické podvodné jednání, musí být neplatná, a to absolutně. Druhý důvod dle žalobkyně spočívá v rozporu e zákonem a veřejným pořádkem, protože prostřednictvím citovaných smluv byly porušovány omezení a zákazy, které jsou explicitně stanoveny v § 98 ve spojení s § 99 ZISIF. I kdyby neplatnost nebyla odůvodněna ani jedním z těchto případů, je smlouva neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, a to z důvodů okolností celého případu.

7. K dalším důvodům zakládajícím bezdůvodné obohacení žalobkyně uvedla, že žalovaný nesplnil podmínky pro vznik práva na provizi dle čl. II odst. 2 Smlouvy o obchodním zastoupení, neboť jednal v rozporu s § 99 ZISIF a prokazatelně tak porušil právní předpisy. Pro případ, že by soud tento názor nesdílel, žalobkyně odstoupila od smlouvy o odměňování dopisem ze dne [datum] pro podstatné porušení povinností ze strany žalovaného (kdyby GW věděla, že, že žalovaný nezajistí společnosti skutečný přínos, zvláštní odměnu by mu neposkytla), čímž došlo k zániku práva na provizi.

8. Žalovaný taktéž nesplnil podmínky pro vznik práva na provizi dle § 2504 o. z., protože smlouvy zprostředkované žalovaným, které byly uzavřeny mezi klienty a GW jsou absolutně neplatné, a to vzhledem k tomu, že byly uzavřeny v souvislosti s prošetřovaným podvodným jednáním GW. Jsouli tyto smlouvy absolutně neplatné, společnost nikdy nebyla oprávněna prostředky investorů do správy převzít a na základě činnosti žalovaného tedy nebyla nikdy mezi investory a společností GW uzavřena žádná smlouva a nikdy tedy ani nemohl nastat okamžik vzniku práva žalovaného na úhradu provize dle Smlouvy o obchodním zastoupení. Smlouva o obchodním zastoupení neupravuje okamžik vzniku práva žalovaného na úhradu provize a je nutné vycházet ze zákonné právní úpravy. Rovněž od smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně odstoupila.

9. K zaplacení dlužné částky žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum], který mu byl doručen dne [datum], přesto žalovaný nic nezaplatil. Součástí tohoto dopisu byla i námitka realitní neplatnosti, pakliže by soud neshledal smlouvy absolutně neplatné. VYJÁDŘENÍ K ŽALOBĚ 10. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a nárok v ní uplatněný neuznal. Žalovaný uzavřel s GW smlouvu o zprostředkování obchodního kontaktu a také smlouvu o odměňování ze dne [datum] a nemá žádnou pochybnost o jejich platnosti a jejich souladu se zákonem, přičemž smlouvy odpovídají vůli obou smluvních stran a konečně jsou také uzavřeny za podmínek v místě a čase v daném oboru obvyklých, navíc se jedná o dvě samostatné smlouvy, nikoliv o jednu smlouvu a její doplněk.

11. Společnost GW poskytovala svým zákazníkům službu správy majetku způsobem srovnatelným s obhospodařováním investičních fondu podle § 15 ZISIF, je naprosto standardní, že investory tyto fondy nevyhledávají samy, ale prostřednictvím sítě obchodníků. Obchodníci jsou nazýváni jako „tipaři“, jejich činnost spočívá ve zprostředkování obchodních kontaktů, což ostatně koresponduje s dikcí smlouvy o obchodním zastoupení. Tipař není oprávněn uzavírat s klienty příslušné smlouvy stran předmětných investic, ale toliko potenciální klienty vyhledá v rámci své sítě kontaktů, jde tedy o neveřejnou marketingovou činnost. Žalovaný byl v pozici tipaře, samozřejmě věděl, že vyhledal pro společnost GW potenciálního klienta, ovšem neměl již dále žádnou kontrolu nad tím, zda klient se společností GW uzavře příslušnou smlouvu ohledně investice ani nad tím, o jak vysokou investici by se v takovém případě mělo jednat. O tom, zda a v jaké výši byly realizovány investice se žalovaný mohl dozvědět až v rámci informace společnosti GW pro účely stanovení výše odměny za jeho činnost. Jak je v oboru běžné a obvyklé, sít tipařů byla vybudována na principu pravidel „multilevel marketingu“.

12. Žalovaný své povinnosti ze smluv plnil a proto mu náležela odměna. Žalovaný nerozporoval, že od GW obdržel v souhrnu právě žalovanou částku. Protože žalovaný byl jedním z prvních tipařů působících pro GW, svou činností si vybudoval síť dalších tipařů i klientů, resp. potenciálních klientů v rámci jeho stávající sítě obchodních kontaktů. Jestliže pak byla odměna vyplácena dle výše skutečně realizovaných investic klientů, pak se to tyká také klientů, které doporučili tipaři návazně organizovaní pod žalovaným v rámci popsaného principu multilevel marketingu, a to jednak jako samotná provize, tedy odměna dle smlouvy o obchodním zastoupení a dále jako tzv. management fee, jako odměna dle smlouvy o odměňování, která náleží žalovanému jakožto nejvýše postavenému obchodníkovi v rámci systému multilevel marketingu, tedy odměna v podstatě za vybudování a management sítě tipařů. je nutno především vycházet z příslušných ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o odměňování. Na základě smlouvy o obchodním zastoupení byl výpočet provizí v dikci GW, žalovaný měl pouze možnost vyúčtování odměny zkontrolovat, a to do 7 dnů od doručení vyúčtování, přičemž mohl v této lhůtě namítat nesprávnost vyúčtování. Po uplynutí této doby se stalo vyúčtování provedené GW odsouhlaseným a závazným pro obě strany. Podklady pro výpočet disponovala GW. Smlouvy tedy v žádném případě nejsou zdánlivým právním jednáním.

13. Pokud se týká žalobkyní tvrzené neplatnosti smluv, pak žalovaný znovu odkázal na to, že v dané věci není trestně stíhán a dále uvedl, že nemohl porušit ustanovení ZISIF už jen proto, že tento zákon stanoví povinnosti investičním fondům, ale ne tipařům. I kdyby hypoteticky žalovaný doporučil i osobu, která by ve skutečnosti nebyla kvalifikovaným investorem, vyhodnocení toho, zda je nebo není s tímto investorem možné uzavření smlouvy o investování bylo výhradně v dikci GW. Žalovaný neměl žádný důvod se domnívat, že by společnost GW porušovala ZISIF 14. Žalobkyně se podle žalovaného snaží prezentovat žalovaného jako součást a podporovatele „podvodného systému“, který měl vytvořit zakladatel GW [jméno FO]. V tomto kontextu žalovaný zdůraznil, že jednak je třeba respektovat zásadu presumpce neviny a jednak on sám ani, pokud je mu známo, žádný dalších tipařů, není v žalobkyní zmíněné trestní věci obviněn. Žalovanému nebylo ani nemohlo být známo, pokud se tak prokáže, že GW působila jako pokoutný fond nebo snad na principu „ponzi schema“. DOKAZOVÁNÍ 15. Soud ve věci nařídil jednání, u nichž provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a z provedených důkazů zjistil tyto skutečnosti.

16. Z výzvy ze dne [datum] (č. l. 9-10) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalované částky s tím, že jí má žalovaný doložit právní titul k výplatě částek, jakož i vznesla námitku neplatnosti a pro další případ i odstoupila od smlouvy o odměňování ze dne [datum], tedy tak jak uvedla v žalobě. Odstoupení od smlouvy žalobkyně odůvodnila odkazem na § 2002 odst. 1 občanského zákoníku z důvodu podstatného porušení smlouvy, a to s odkazem, že žalovaný v minulosti nemohl pro GW vykonat činnost, když všechny smlouvy mezi zákazníky a GW jsou neplatné a GW je tak povinna všechny prostředky klientům vrátit. Žalovaný se proto podle žalobkyně na činnosti GW nikdy nepodílel a odpadl tak základní důvod, proč by mu měla zvláštní odměna náležet, pokud by GW takové informace měla, nikdy by s ním tuto smlouvu neuzavřela. Neposkytnutí protiplnění proto považuje za podstatné porušení smlouvy. Tato zásilka byla dle připojené dodejky doručena žalovanému dne [datum] (č. l. 11).

17. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], (č. l. 14-16) byl zjištěn úpadek dlužnice GW a na její majetek byl prohlášen konkurs. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], (č. l. 12-13) vyplývá, že žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní GW.

18. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti GW soud zjistil, že od [datum] byl jejím jednatelem [jméno FO], nar. [datum] (č. l. 17).

19. Z výpisu z pohybů na účtů společnosti GW (č. l. 17) soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byly v těchto dnech zaslány uvedené částky: [datum] 22 623,77 Kč, [datum] 30 148,12 Kč, [datum] 38 475 Kč, [datum] 37 000 Kč, [datum] 63 640 Kč, [datum] 41 700 Kč, [datum] 128 862 Kč, [datum] 439 000 Kč, [datum] 203 440 Kč, [datum] 250 900 Kč, [datum] 278 394 Kč, [datum] 304 006 Kč, [datum] 1 010 052 Kč, [datum] 1 000 000 Kč, [datum] 451 646 Kč, [datum] 518 181 Kč, [datum] 682 419 Kč, [datum] 799 483 Kč, [datum] 644 787 Kč, [datum] 685 567 Kč, [datum] 733 326 Kč, [datum] 3 198 416 Kč, [datum] 805 298,48 Kč. Shodné částky odpovídají i výpisu provize (č. l. 19), navíc skutečnost, že žalovaný částky obdržel mezi stranami sporná nebyla.

20. Z vizitky subjektu vedeného u ČNB (č. l. 22) bylo zjištěno, že GW byla osobou uvedenou v § 15 odst. 1 ZISIF.

21. Z usnesení Policie ČR, NCOZ, SKPV, expozitury [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], (č. l. 71 a násl.) bylo zahájeno trestní stíhání GW pro jednání právně kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Vytýkaného jednání se GW měla dopustit tak, že na základě jednání svého jediného jednatele a společníka [jméno FO] v období nejméně od [datum] do současné doby nabízela jak prostřednictvím jednatele, tak zejména prostřednictvím [jméno FO], [Jméno žalovaného], [právnická osoba] a dalších více než čtyř set osob – zprostředkovatelů, širokému okruhu osob možnost investovat finanční prostředky formou investičních vkladů do investičních strategií GW a zhodnocovat si tak své vklady. Se zájemci jako se zákazníky uzavřela smlouvu o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním, ve které za úplatu ve výši 1 % ze zisku ročně se zavázala obhospodařovat jejich majetek, a poté, co zájemci složili finanční prostředky na účet GW, se kterým disponoval výhradně [jméno FO], nechala zasílat jednotlivým zákazníkům prostřednictvím jejich uživatelského účtu, dostupného na webových stránkách [web].cz, výpis z jejich údajného obchodního účtu, kde úmyslně nepravdivě deklarovala pravidelné měsíční zhodnocení jejich vkladů. GW však zamlčela, že sama svým jménem fakticky žádnou činnost nevyvíjí, nemá žádné zdroje příjmů, a mimo jiné z finančních vkladů vyplácela provize zprostředkovatelům a uspokojovala nároky stávajících klientů na výplatu vkladů, vč. deklarovaného zhodnocení, aby tak udržela celý podvodný systém v provozu. Tímto způsobem GW měla přimět zákazníky věřit, že s finančními prostředky je nakládáno sjednaným způsobem a že jsou průběžně zhodnocovány ačkoliv věděla, že není schopna svým závazkům dostát. Tímto jednáním měla GW způsobit škodu nejméně v rozsahu 1 520 987 340,44 Kč.

22. Z citovaného usnesení dále vyplývá, že stíhán je rovněž jednatel GW [jméno FO]. Policejní orgán při zahajování stíhání GW vycházel také z podaného vysvětlení žalovaného, jeho manželky [jméno FO], jakož [jméno FO], [jméno FO], kteří se vyjádřili také k osobě žalovaného. Z těchto částí usnesení vyplývá, že žalovaný i policejnímu orgánu vypověděl, že nabízel možnost investování do společnosti GW, informace o obchodování na burze měl od pana [jméno FO] a na této činnosti se nepodílel. Žalovaný dále uvedl, že zhodnocení do systému podle něj dopisoval pan [jméno FO], ale nakolik bylo reálné, neví, nicméně věřil panu [jméno FO], informace si neměl jak ověřit. Ve shodě s jeho tvrzeními u jednání žalovaný uvedl, že odměna byla e výši 0,5 % z klientem vložené částky, měl za to, že. byla vyplácena z výnosů z obchodů. [jméno FO], která v GW vykonávala back office, popsala poznatky o činnosti pana [jméno FO] shodně jako žalovaný či svědkyně Ing. [jméno FO]. [jméno FO] pak podle odůvodnění usnesení prováděla evidenci smluv s klienty, které se sjednávaly tak, že na nich byl předtištěn podpis pana [jméno FO]. V souladu s výpovědí slyšených svědků i ona uvedla, že zhodnocení bylo vidět každý měsíc v systému, ale nevěděla, do konktrétně tam ty informace dává, potvrdila také, že obchodní zástupci pouze vyhledávali klienty za slíbenou provizi. K panu [jméno FO] měli mít bližší přístup žalovaný, paní [jméno FO] a pan [jméno FO], kteří měli přenášet informace od pana [jméno FO] i na další zástupce, jak rovněž uvedla Ing. [jméno FO].

23. Policejní orgán tak vyšel ze zjištění, že činnost GW byla značně netransparentní, jelikož neposkytovala nikomu, kromě svého jednatele, přehled o tom, jakým konkrétním způsobem a s jakými výsledky spravuje vklady, se svými obchodními zástupci komunikovala prakticky pouze otázky týkající se vkladů klientů a provizí, výši zhodnocení spravovaného majetku byla určována libovůlí a nebyla doložena žádnými podklady, které by způsob reálného nakládaní s majetkem prokazovaly. Podle Policie ČR za účelem udržení podvodného systému, co nejdéle v chodu, což vyžadovalo přijímání co největších vkladů od co nejvíce nových zájemců, disponovala GW rozsáhlou sítí zprostředkovatelů obchodního kontaktu (více než 400) a těmto zaručovala provize 0,5 % až 1 % měsíčně z výše všech vkladů vč. zhodnocení těch zájemců, se kterými příslušný zástupce uzavření smlouvy zprostředkoval. Vybraným zástupcům, vč. žalovaného, pak náleželo čtvrtletně 0,25 % z vkladů všech zájemců. Policejní orgán dále předestřel, že GW muselo být zřejmé, že odměny, které vyplácí obchodním zástupcům, jsou zcela mimo jakýkoliv rámec odměňování ve finančním sektoru, když toto srovnává s roční mzdou členů bankovní rady ČNB, nicméně, jelikož vklady klientů nebyly zhodnoceny, ale naopak znehodnoceny, k výplatě provizí byly podle Policie ČR užívány prostředky, které pocházejí ze vkladů klientů. Orgány činné v trestním řízení, tak mají za to, že GW o své investorské činnosti poskytovala nepravdivé informace, když jak obchodním zástupcům, tak klientům deklarovala neexistující zhodnocení jejich vkladů a za tímto účelem byly do klientského systému GW zadávány jejím jednatelem [jméno FO] lživé údaje o zhodnocení vkladů, stanovené pouze na základě vlastní libovůle.

24. Byť má soud na paměti zásadu presumpce neviny, tak z dosud zjištěných informací, které policejní orgán zahrnul do usnesení o zahájení trestního stíhání, vzal zatím za zjištěné, že žalovaný, jakožto „obchodní zástupce“ GW neměl o tvrzené podvodné činnosti GW tušení a vycházel z informací, které mu k tomu poskytl její jednatel, případně se je dozvěděl z klientského sytému, kam měl jako každý klient přístup, a to z toho důvodu, že sejná skutečnost vyplynula i z výslechu svědkyně Ing. [jméno FO], která uvedla, že informace měli od pana [jméno FO], že nebylo od koho jiného informace mít.

25. Detailním rozpisem provize pro žalovaného za měsíc 7/[rok] (č. l. 95-107) soud zjistil, že se jedná o sjetinu ze sytému GW, kde měl žalovaný každý měsíc uvedeno, jakým způsobem byla vypočtena jeho provize z každého jednotlivého vkladu. Provize 0,9 je pak hranice provize, která však nebyla z každého jednotlivého vkladu, což lze pozorovat u konkrétních provizí z konkrétních vkladů. Hodnota provize v tomto měsíci byla 805 298,48 Kč. Vpravo nahoře je číslo faktury. O rozpisu provize mluvila i svědkyně Ing. [jméno FO], která shodně jako žalovaný ve svém vyjádření uvedl, jakým způsobem se provize za každý měsíc schvalovala 26. Fakturami, které předložil žalovaný (č. l. 108-123) bylo zjištěno, že tyto byly vystavovány pod hlavičkou GW, která byla titulována jako poskytovatel, jako příjemce byl uveden žalovaný. Jedná se přitom o faktury, které byly vystaveny na zaplacení některých žalovaných částek, jež odpovídají částkách, které následně došly na účet žalovaného č. [č. účtu], který je na fakturách uveden. Konkrétně se jedná o částky, u nichž je na výpisech uveden variabilní symbol, s výjimkou částky 805 298,48 Kč.

27. Z listiny nazvané Smlouva o obchodním zastoupení ze dne [datum] (č. l. 127-129) bylo zjištěno, že žalovaný, vystupující pod svým IČO [IČO žalovaného] a označený jako „obchodní zástupce“ a GW se dohodli, že se žalovaný zavazuje vůči GW provádět výhradně na území ČR propagační a informační činnosti týkající se investičních služeb poskytovaných GW nebo investičních nástrojů. Žalovaný však nebyl oprávněn uzavírat jakékoliv smlouvy, činit jakékoliv právní jednání v zastoupení GW, nebyl oprávněn zavazovat GW, jednat jejím jménem. Veškeré smlouvy totiž podle čl. I. musely být uzavřeny přímo a výhradně GW. Jediným cílem žalovaného bylo získání údajů zákazníka. Činností žalovaného tedy bylo pouze získat údaje zákazníků a zjistit jejich obecný zájem o služby GW a tyto informace předat GW. Žalovaný nebyl oprávněn vyvíjet jakékoliv aktivity, které nesměřují pouze k vyhledání zákazníka. Odměna byla sjednána v čl. II. listiny, a to tak, že byla stanovena na provizním schématu, jehož aktuální verzi k datu podpisu smlouvy tvoří přílohu. Nárok na provizi však nevznikal, v případě, že by žalovaný prokazatelně porušil platné právní předpisy, zejména předpisy upravující výkon investičního zprostředkování. Dle následujících odstavců zmíněného článku výplata odměny probíhala tak, že GW předložila každý kalendářní měsíc zástupci přehled o výši odměny, přičemž se při vyúčtování přihlíželo k uzavřeným zprostředkovaným smlouvám, které byly GW doručeny k rozhodnému dni, kterým je poslední dne předcházejícího kalendářního měsíce. Následně byl obchodní zástupce povinen bez odkladu zkontrolovat správnost vyúčtování a nesprávnost údajů písemně oznámit, nejpozději ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení, přičemž po uplynutí této lhůty se vyúčtování povazovalo za odsouhlasené ze strany obchodního zástupce. K vyplacení odměny došlo na účet uvedený obchodním zástupcem ve lhůtě nejpozději do 10. dne v měsíci následujícím po ukončení příslušného zúčtovacího období. Dohoda byla ujednána na dobu neurčitou s možností jejího ukončení formou písemné výpovědi druhé straně s výpovědní lhůtou 1 měsíc. Dle závěrečných ustanovení smlouva nabyla platnosti a účinnosti podpisem oběma smluvními stranami, k čemuž došlo dne [datum].

28. Tato dohoda byla ukončena dohodou ze dne [datum] (č. l. 138v), a to ke dni [datum].

29. Na předchozí dohodu navázala písemná dohoda nazvaná Smlouva o zprostředkování obchodního kontaktu (č. l. 131v-134) kde se žalovaný jako zprostředkovatel obchodního kontaktu vystupující opět pod svým IČO (ZOK) zavával pro GW vykonávat činnost, a to zejména neveřejnou marketingovou činnost směřující k seznámení potencionálních zákazníků se službami GW, poskytnutí kontaktních údajů GW potencionálnímu zákazníkovi, poskytnutí kontaktních údajů o potencionálním zákazníkovi GW a získávání dalších zájemců o uzavření obdobné smlouvy, jako je tato smlouva, oproti závazku GW zaplatit ZOK odměnu. Dle čl. III odst. 2 měl ZOK činnost vykonávat osobně, potencionálním zákazníkovi měl poskytnout základní informace o GW a jejich službách, a to za pomoci materiálů a dokumentů, které mu byly sděleny nebo zpřístupněny ze strany GW, zjistit zájem o investiční služby a všechny tyto informace společně s kontaktními údaji předat GW. ZOK nebyl vázaným zástupcem a podle odst. 3 citovaného článku neměl oprávnění uzavírat jakékoliv smlouvy, činit jakékoliv právní jednání v zastoupení GW nebo společnost jakkoliv zavazovat ani činit jakékoliv projevy vůle jménem GW nebo jménem svým na účet GW. Dle odstavce 6 musely být veškeré smlouvy uzavřeny přímo a výhradně GW. Pokud se týká odměny, tak z čl. IV. vyplývá, že GW vedla evidenci potencionálních zákazníků a zákazníků, kteří získali informace o nabídce služeb a produktů v důsledku propagační a reklamní činnosti ZOK a uzavřeli smlouvu o poskytování investičních služeb s GW. ZOK měl podle odst. 2 nárok na odměnu, pokud na základě ZOK poskytnutých kontaktních informací o potencionálním zákazníkovi uzavřel s tímto GW smlouvu a zákazník poukázal na základě této konkrétní smlouvy na ni plnění, ke kterému se zavázal. Dle odst. 3 byl dán nárok na odměnu i pokud vznikl nárok na odměnu jinému ZOK, pokud byla taková smlouva uzavřena na základě činnosti ZOK (jinak řečeno, pokud někdo z hierarchie pod žalovaným přivedl zákazníka, měl z jeho vkladu odměnu i žalovaný). Výše odměny, její výpočet, termín výplaty a další doplňující a upřesňující ustanovení k odměně byly definovány v Příloze č. 2, která mohla být ze strany GW měněna, zejména z důvodu změn podmínek smluvních vztahů mezi GW a zákazníky, z důvodu rozlišení služeb, počtu obhospodařovaných podfondů apod. Z odst. 10 pak vyplývá, že GW vyhotovila v elektronické podobě pro ZOK za každý jednotlivý ukončený kalendářní měsíc, přehled o výši a způsobu úhrady odměny z jednotlivých smluv, které vznikly na základě činnosti ZOK, přičemž provizní výpis bude uložen a zpřístupněn v interním informačním systému GW. Následně je ZOK povinen bez odkladu zkontrolovat správnost vyúčtování odměn, které takto od GW obdržel a správnost vyplacené provize. Pokud by ZOK zjistil, že je odměna nesprávně stanovena či vyplacena, byl povinen písemně informovat GW a to nejpozději do 7 dnů od připsání provize na účet ZOK. Po uplynutí této lhůty se vyúčtování a vyplacená považuje za odsouhlasené ze strany ZOK. smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností ukončení formou písemné výpovědi doručené druhé straně s výpovědní lhůtou 1 měsíc. Dle závěrečných ustanovení smlouva nabyla platnosti dnem podpisu oběma stranami, což bylo dne [datum] a účinnosti od [datum].

30. Z Přílohy č. 2 nazvané Odměna ZOK (č. l. 135) soud zjistil, že se odměna skládala z více typů odměn. Nárok na první část odměny vznikl, pokud v důsledku neveřejné marketingové aktivity ZOK poskytl potencionálnímu zákazníkovi informace o službách poskytovaných ZOK, ZOK do informačního systému GW zaznamenal úplně a správně všechny požadované kontaktní údaje na potencionálního zákazníka a s potencionálním zákazníkem nebo zákazníkem GW uzavřela konkrétní smluvní vztah a společnost GW obdržela pokyn od zákazníka ke službě správy majetku. Tato první část byla vyplacena v nejbližším termínu úhrad odměny v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl nárok ZOK na odměnu. Odměna se vypočetla jako součin výpočtového základu (což je suma prostředků, kterou zákazník vloží při realizaci vkladu na účet GW) a provize v % ZOK, přičemž výše provize se odvíjela od celkového objemu prostředků, podle tabulky č. 1 (stanovila % provize v rozmezí 0,5 % až 1 % odstupňované dle hodnoty spravovaného kapitálu), které společnost GW spravuje ve prospěch zákazníků a které GW získala na základě poskytnutých kontaktů ze strany konkrétního ZOK, nebo na základě informací dalších ZOK, kteří také uzavřeli smlouvu na základě aktivity ZOK.

31. Druhá část odměny vznikla v případě, že ZOK je veden ve vztahu k předmětné smlouvě jako osoba, která k ní poskytla kontakt a po celou dobu zúčtovacího období, ke kterému se odměna vztahuje, má uzavřenou platnou smlouvu s GW, a zároveň ke složení prostředků do správy GW došlo před prvním dnem konkrétního zúčtovacího období a zároveň zákazník využívá služby správy majetku po celou dobu zúčtovacího období. I tato část odměny byla vyplacena ve stejném termínu jako její první část. Druhá část odměny se vypočetla jako součin výpočtového základu (což je suma majetku ze všech smluv, které splnily shora uvedení podmínky, tj. suma majetku uvedených zákazníků) a provize v % ZOK, přičemž výše provize se odvíjela od celkového objemu prostředků, podle tabulky č. 1 (stanovila % provize v rozmezí 0,5 % až 1 % odstupňované dle hodnoty spravovaného kapitálu).

32. Další odměna pak ZOK náležela v případě, že vznikl nárok na odměnu jinému ZOK, na základě smlouvy uzavřené mezi GW a tímto jiným ZOK, přičemž na uzavření takové smlouvy se svou činností podílel ZOK. Tato odměna se vypočetla jako součin výpočtového základu (výpočtový základ toho jiného ZOK) a SuperProvize v %, která se stanovila jako rozdíl mezi výší provize v % ZOK a provizí v % jím přímo získaného ZOK.

33. Z uvedené dohody má soud za prokázané, jak vypadala činnost žalovaného a dalších „obchodních zástupců“ (tipařů), přičemž tato okolnost je v souladu s výpověďmi slyšených svědků. Pravost a správnost listiny nebyla žádnou ze stran namítána, její znění potvrdila zejména svědkyně Ing. [jméno FO], která měla uzavřenou také tuto smlouvu a vyplácení provize, jejímu stanovení rozuměla, rovněž věděla, jakým způsobem odsouhlasovala měsíční provize, které GW stanovovala. K tomu, aby byla provize zaplacena nebylo třeba, aby žalovaný vystavoval fakturu.

34. Z listiny nazvané Smlouva o odměňování ujednané mezi GW jako poskytovatelem a žalovaným jako příjemcem dne [datum] (č. l. 20-21, 136v-138) soud zjistil, že se jedná o tzv. management fee, o které hovořil žalovaný. Strany prohlásily, že žalovaný měl pro rozvoj podnikatelské činnosti GW (zejména v oblasti distribuce služeb GW a zajištění zákazníků) zásadní význam a proto mu za to náleží ujednané odměna ve výši 0,25 % kvartálně z celkového objemu finančních prostředků všech zákazníků, které bude mít GW v rozhodné době ve správě. Odměna dle čl. 2.3. byla vyplácena GW na základě žalovaným vystavených faktur, které je oprávněn vystavit nejdříve po skončení každého kvartálu příslušného roku. Aby nebyly pochybnosti odměna za 1. kvartál se počítala z objemu finančních prostředků všech zákazníků k 31. 3. příslušného roku, za 2. kvartál shodně ke 30. 6. příslušeného kalendářního roku, za 3. kvartál shodně ke 30. 9. příslušeného kalendářního roku a za 4. kvartál k 31. 12. příslušeného kalendářního roku. Dle čl. 2.7. se GW zavázala zajistit žalovanému přístup do interního systému GW, a to v rozsahu, aby žalovaný mohl dálkovým přístupem zjistit, zejména, počet zákazníků, celkový objem spravovaných prostředků a hospodářské výsledky správy finančních prostředků zákazníků. Z čl. 2.9. vyplývá, že nárok na tuto odměnu nebyl vázán na jakoukoliv další činnost žalovaného, pouze reflektovala dosud provedené činnost žalovaného a poskytnuté know-how. Dle čl. 3 byla dohoda uzavřena na 99 let s tím, že se obě strany výslovně vzdaly aplikace § 2000 odst. 2 o. z. Dohoda nabyla platnosti a účinnost dnem podpisu stranami, tj. dnem [datum].

35. Rovněž pravost a správnost této listiny nebyla žádnou ze stran namítána, soud vyšel ze zjištění, že opět i tuto část odměny žalovaného stanovovala GW prostřednictvím dat zavedených v informačním systému GW. Odměna pak měla být uhrazena na základě žalovaným vystavených faktur.

36. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil tyto skutečnosti. S GW spolupracoval na základě smlouvy o tipařství od září [rok], jednalo se o jednu smlouvu. Nepamatoval si, kdo s ním za GW jednal, pana [jméno FO] osobně neznal. Když někdo měl zájem si někde uložit nebo zainvestovat část peněz, tak dal tip GW a klient se zaregistroval na nějakém linku, který mu přišel a sjednal si smlouvu, kde si potom na základě instrukcí poslal nějaké peníze. Vklad byl minimálně 10 000 Kč, ale pak si tam mohli přihodit více. Dával jen tipy, klient si to pak řešil sám ve webovém rozhraní, každý si zvážil, věděli pro a proti. Žádné smluvní dokumenty ke GW nemá, takže s klientem asi nic nepodepisoval. Jako tipař měl všechny informace popsané na webu, byly tam informace o GW, o lidech, názory odborníků, videa, jak se pracuje, jak se obchoduje. V tomto směru to pak nabízel, nezaručoval zisk. Ve financích pracuje od května 1998, takže za tu dobu měl spoustu klientů, kteří využívali spořicí produkty, investiční produkty, důchodové, úvěrové produkty, takže s každým se bavil o všem, a když přišla s nabídkou GW, tak se ptal těch klientů kteří někde měli uloženy peníze. Klientovi řekl, že GW je alternativní investiční společnost fungující na základě § 15 a že nepodléhá tak přísnému dozoru a že pokud to chtějí zkusit, tak si to můžou zřídit a eventuálně obhospodařovat sami. Jeho samotného oslovil spolupracovník. Odměna byly drobné, protože měl asi šest tipů. Výše odměny byla stanovena v tipařské smlouvě, a to dle objemu vložených peněz, jednalo se o nějaké procento z investované částky, asi 0,5 %, a v jeho případě to znamená ta nejnižší odměna, chodilo to každý měsíc. Ze smlouvy mu bylo zřejmé, jak odměna funguje. Fungovalo to tak, že pokud se klient zaregistroval a vložil nějaké peníze, tak potom jemu další měsíc přišla odměna z vkladu klienta. Přehled tipů a zhodnocení měl přístupný na webu. Informace o odměně chodila e-mailem, ale dalo se to lehce spočítat. Proces kontroly odměny byl takový, že přišel e-mail, kde byla uvedena částka, a to i jmenovitě, za které jednotlivé investice nebo z čeho se to vypočítává. Faktury asi nevystavoval. Žalovaného zná od roku [rok], poznali se ve společnosti [právnická osoba], v době GW ho neznal.

37. Výpověď tohoto svědka soud hodnotil jako věrohodnou, když byla v souladu jednak s listinami v podobě smluv uzavřených mezi žalovaným a GW, jakož i v souladu s výpovědí svědkyně Ing. [jméno FO], která činnost tzv. tipaře popsala shodně, stejně tak jako shodně popsala srozumění s tím, jak fungovalo odměňování na základ dohod mezi tipaři a GW.

38. Soud dále vyslechl Ing. [jméno FO], která v roce [rok] byla v roli tipaře pro GW, přivedl ji pan [jméno FO]. [jméno FO] ji přivedl na nějaké školení vysvětlil jí, jak to funguje na základě Londýnské burzy, kde obchodoval pan [jméno FO], podívala se se na pár videí, kde pan [jméno FO] vysvětloval, jak funguje burza. S GW měla uzavřenou tipařskou smlouvu, nebyla však obchodní zástupce, a jelikož zároveň byla klientem měla s nimi i smlouvu o obhospodařování. Jako tipař se klientovi mohla zmínit, jak investice funguje, ukázala mu, jak to funguje na portále, kde bylo vidět zhodnocování každý den, které tam měla sama, a když se to klientovi líbilo, mohl se společností uzavřít sám a ona pak z toho dostávala odměnu. Věděla, že klienty smí oslovovat jen neveřejně, což znamená, že to nemůže být žádnou formou reklamy, žádného plakátu, žádného letáku. Vše dělala v souladu se zákonem. GW byla alternativní fond, nedělala se kontrola AML. Smlouvy s klienty neuzavírala. O tom, zda s klientem bude uzavřena smlouva rozhodoval sám pan [jméno FO], asi vyplácel i výplaty, říkal to na školení.

39. V tipařské smlouvě byla ujednaná odměna, která se odvozovala z objemu peněz pod správou, mohlo se jednat o půl procenta, což je ve financích běžná odměna. Z její smlouvy bylo zřejmé, jakou odměnu dostane, čím výše člověk byl, tím měl více peněž. Na portále viděla měsíční výpis (chodil pak i do e-mailu), který potvrzovala, asi odkliknutím, a na základě toho jí odměna chodila. Na výpise bylo zhodnocení za předchozí měsíc a bylo to z objemu to, co klienti investovali z jejich prostředků a z jejích vlastních. Fakturu nevystavovala, byl tam provizní lístek, který si dala do účetnictví. Naposledy jí bylo umožněno do systému GW vstoupit asi v roce [rok], v létě zaznamenala pokles asi o 30 %. Když GW skončila, tak už se do systému nedostali. Ona sama si pořizuje zálohy ze systémů, protože chce mít o svých klientech přehled, ale nevím o tom, zda to bylo v GW povinné. Systém spravoval pan [jméno FO], byl jediný trader, v IT byl schopný.

40. Soud svědkyni předložil „Smlouvu o obchodním zastoupení“ (č. l. 127-129), ta se v průběhu měnila, určitě tam bylo napsáno že nejsou oprávněni uzavírat smlouvy a nejsou vázaným zástupcem. Ujednání o odměně odpovídaly. Svědkyně si více pamatovala „Smlouvu o zprostředkování obchodního kontaktu (č. l. 131verte-134) a doplnila, že když to teď vidí, uvědomuje si, že pokud by nebyla odměna správně spočítaná, mohlo se to reklamovat, jinak přišly peníze, jí vždy přišly včas.

41. Na školeních byla asi dvakrát, bylo to i s panem [jméno FO], ukazoval, jak se obchoduje, jaké jsou historické výnosy, co se může stát, popisoval i zákon, jak to funguje v té patnáctce, že by klienti měli investovat maximálně 10 % z volných prostředků, že drží 2/3 prostředků na účtu, že do GW vložil svých 200 000 000 Kč na rozjezd. Tipařů na setkání bylo kolem stovky, možná i více. Podle ní tipaři pracovali pro více společností, pro ni byla GW okrajová, nicméně myslí si, že ředitelé a ti, co byli nahoře, to měli jako hlavní činnost, protože to nešlo stíhat. Tipařství fungovalo na principu multilevel marketingu, kdo přišel dřív, měl pod sebou více lidí, mohl mít i vyšší provizi, měl možná nějakou lepší pozici. Součástí nějakého dodatku smlouvy byl i nějaký kariérní růst. [jméno FO] jí řekl, že patří do struktury paní [jméno FO], žalovaný pracoval s paní [jméno FO], takže věděla, kdo je ve struktuře nad ní, kdo je manažer nebo obchodní ředitel. Žalovaného znala z jiných společností z minulosti, potkávali se, protože pracovali ve financích, stejně zná i paní [jméno FO]. Žalovaný byl v GW na manažerské řídící činnosti, prováděl školící činnost, určitě byl každý den k zastižení, asi podle ní měli nějakou mandátní smlouvu, nicméně její znění neznala, nebyla manažer. Na tuto pozici se asi dostal tak, že to s panem [jméno FO] nějak zakládala a on si vybíral lidi kolem sebe. Informace o činnosti GW měl žalovaný od pana [jméno FO], nebylo kde jinde informace získat.

42. Jak již soud uváděl v případě výpovědi svědka [jméno FO], lze ze stejných důvodů považovat výpověď této svědkyně za věrohodnou. Navíc svědkyně vypovídala shodně se zjištěními policejního orgánu, které jsou uvedeny v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to v tom smyslu, že informace o činnosti GW přicházely ze strany [jméno FO]. Svědkyně taktéž potvrdila, jak tvrdí i sám žalovaný, že tipařství fungovalo na principech multilevel marketingu, kdy tipaři ˇumístění“ výše v hierarchii získávali poměrnou odměnu i za smlouvy uzavřené jinými tipaři v jejich struktuře, což ostatně vyplývá i z příloh písemných dohod, které mezi sebou sjednali žalovaný a GW. Svědkyně taktéž potvrdila to, že žalovaný byl osobou významnou pro GW, respektive, že byl tím tipařem umístěným na nejvyšších patrech struktur, z čehož logicky vyplývá, že musel dle systému odměny získávat odměny ve struktuře nejvyšší. Stejně tak je logickým i to, že dostával zvláštní odměnu na základě předložené listiny „Smlouva o odměňování“. ZÁVĚR O SKUTKOVÉM STAVU 43. Soud již neprováděl dokazování dalšími navrženými výslechy svědků pro jejich nadbytečnost. Soud pro výslech vybral dva z navržených svědků, kteří sami nejsou trestně stíhání a není zároveň proti nim vedeno ze strany žalobkyně žádné civilní řízení, které by tak mohlo mít vliv na jejich vůli vypovídat u jednání. Zároveň oba svědci vypovídali shodně, jejích výpověď odpovídala provedeným listinám a nebyla ani v rozporu s dosavadními závěry policejního orgánu. Soud tak vycházel z toho, že tvrzení prezentovaná žalovaným byla v tomto směru dostatečně prokázána.

44. Soud rovněž neprovedl dokazování dalšími podrobnými přehledy provize, když jak vyplývá ze skutkových zjištění byla to právě GW, kdo vedl interní systém, ze kterého byly tyto přehledy a vyplývaly z něj veškeré informace o zákaznících a jejich vkladech. Do interního systému zprostředkovatelé přístup již nemají, jak uvedla svědkyně Ing. [jméno FO]. Navíc správnost vyplacených částek soud podepřel jinými provedenými důkazy, zejména listinami v podobě Smlouvy o obchodním zastoupení a Smlouvy o zprostředkování obchodního kontaktu, ze kterých vyplynulo, že výše odměn stanovila GW a v případě, že neměl žalovaný námitek, bylo považováno za správné. Protože došlo k vyplacení částek, není pochyb o tom, že GW považovala tyto odměny za správně vypočtené.

45. Stejně tak nebyly prováděny důkazy v podobě soupisu majetkové podstaty, když tvrzení, která měla být touto listinou prokázána nejsou relevantní, když pro závěr soudu nebylo podstatné, jakým způsobem společnost GW nakládala s prostředky získanými od klientů, když se ukázalo, že žalovaný není stíhán a z ničeho nevyplývá, že by o této tvrzené nezákonné činnosti GW nebo pana [jméno FO] měl jakékoliv poznatky. Skutečnost, že investoři, kteří jsou nyní věřiteli GW, vložili do GW peníze pak nebyla mezi stranami sporná.

46. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

47. GW poskytovala svým zákazníkům možnost správy majetku způsobem srovnatelným s obhospodařováním investičních fondů podle § 15 odst. 1 ZISIF a takto byla vedená u ČNB. Jednatelem GW byl [jméno FO], který se prezentoval jako velmi schopný investor, ostatními byl i takto obecně vnímán, byl taktéž jediným investorem působícím v GW. Za účelem shánění nových zákazníků, kteří by chtěli GW svěřit své finance a kontaktu se stávajícími zákazníky disponovala GW větším počtem tzv. tipařů, jejichž úkolem byla neveřejná propagace služeb GW, seznámení potencionálních zákazníků se službami a fungováním GW a v případě zjištění obecného zájmu zákazníka o služby GW pak předáni kontaktních údajů na zákazníka GW a naopak, jakož i zjišťování zájmů těchto lidí o činnost tipaře. Tímto tipařem byl právě i žalovaný nebo svědci [jméno FO] a Ing. [jméno FO].

48. Žalovaný pod svým IČO spolupracoval s GW nejprve na základě písemné dohody nazvané „Smlouva o obchodním zastoupení“, ve které se žalovaný zavázal vyvíjet pro GW propagační a informační činnosti týkající se investičních služeb poskytovaných GW nebo investičních nástrojů. Jediným cílem činnosti žalovaného bylo dle popsané dohody získání údajů zákazníka a zjištění obecného zájmu o služby GW a předání těchto informací GW. Žalovaný nebyl oprávněn vyvíjet jakékoliv aktivity, které nesměřují pouze k vyhledání zákazníka. GW se naproti tomu zavázala za tuto činnost žalovanému vyplácet odměnu založenou na provizním schématu. Provizní schéma se v odměně promítlo tak, že se při vyúčtování přihlíželo k uzavřeným zprostředkovaným smlouvám, které byly GW doručeny k rozhodnému dni, kterým je poslední dne předcházejícího kalendářního měsíce. Výplata odměny probíhala každý kalendářní měsíc, a to za měsíc předcházející, a to tak, že GW nejprve prostřednictvím interního systému dostupného na webu (následně i e-mailem) předložila žalovanému přehled o výši odměny, který byl žalovaný povinen bez odkladu zkontrolovat a nesprávnost údajů písemně oznámit, nejpozději ve lhůtě 7 dnů, přičemž po uplynutí této lhůty se vyúčtování považovalo za odsouhlasené. K vyplacení odměny došlo na účet uvedený obchodním zástupcem ve lhůtě nejpozději do 10. dne v měsíci následujícím po ukončení příslušného zúčtovacího období, kterým byl právě kalendářní měsíc. Jelikož to byla GW, kdo předkládala a tedy i určovala výši provize za každý jednotlivý měsíc, který považovala za správný, a jehož správnost pak potvrdil žalovaný tím, že nevznesl žádné námitky stran nespránosti vyúčtování, je námitka žalobkyně lichá, neboť pokud GW zadávala údaje do systému a na základě nich pak určila provizi, nelze se po žalovaném domáhat, aby doložil, jakým způsobem toto GW provedla, či zda tato data do systému zadala správně. Tato dohoda mezi GW a žalovaným platila od [datum] do [datum].

49. Od [datum] mezi stranami totiž začala platit písemná dohoda nazvaná „Smlouva o zprostředkování obchodního kontaktu“, dle které se žalovaný pod svým IČO zavázal zavával pro GW vykonávat činnost, a to zejména neveřejnou marketingovou činnost směřující k seznámení potencionálních zákazníků se službami GW, poskytnutí kontaktních údajů GW potencionálnímu zákazníkovi, poskytnutí kontaktních údajů o potencionálním zákazníkovi GW a získávání dalších zájemců o uzavření obdobné smlouvy, jako je tato smlouva. GW se zavázala zaplatit žalovanému odměnu. Žalovaný měl potencionálnímu zákazníkovi poskytnout základní informace o GW a jejích službách, a to za pomoci materiálů a dokumentů, které mu byly sděleny nebo zpřístupněny ze strany GW, zjistit zájem o investiční služby a všechny tyto informace společně s kontaktními údaji předat GW. GW vedla evidenci potencionálních zákazníků a zákazníků, kteří získali informace o nabídce služeb a produktů v důsledku propagační a reklamní činnosti žalovaného a uzavřeli smlouvu o poskytování investičních služeb s GW. Žalovanému vznikl nárok na odměnu pokud na základě jeho uvedené činnosti uzavřel kontaktovaný zákazník s GW smlouvu a zákazník poukázal na základě této konkrétní smlouvy na ni plnění, ke kterému se zavázal. Rovněž měla žalovaný nárok na odměnu i pokud vznikl nárok na odměnu jinému „tipaři“, pokud byla taková smlouva uzavřena na základě činnosti žalovaného (jinak řečeno, pokud někdo z hierarchie pod žalovaným přivedl zákazníka, měl z jeho vkladu odměnu i žalovaný). Výše odměny, její výpočet, termín výplaty a další doplňující a upřesňující ustanovení k odměně byly definovány v Příloze č. 2 a v tomto soud pro stručnost odkazuje na popis uvedený v odstavci 30-32 tohoto odůvodnění. V obou případech dohod žalovaný nebyl oprávněn právně jednat za GW, všechny smlouvy se zákazníky byly uzavírány přímo GW.

50. Jelikož žalovaný byl úspěšný ve shánění zákazníků, GW se jej rozhodla odměnit tím, že si s ním dne [datum] písemně dohoda, pod listinou s názvem „Smlouva o odměňování“, že mu bude kvartálně vyplácet odměnu ve výši 0,25 % z celkového objemu finančních prostředků všech zákazníků, které bude mít GW v rozhodné době (ke 31. 3., 30. 6., 30. 9. a 31. 12.) ve správě, což žalovaný opět mohl zjisti z interního systému. Nárok na tuto odměnu nebyl vázán na jakoukoliv další činnost žalovaného, pouze reflektovala dosud provedené činnost žalovaného a poskytnuté know-how. Žalovaný nicméně měl na tuto částku vystavovat faktury, aby odměna na základě nich mohla být vyplacena.

51. K vyplacení konkrétní odměny došlo vždy na účet uvedený žalovaným. Nárok na provizi nevznikl, pokud by žalovaný prokazatelně porušil platné právní předpisy, zejména předpisy upravující výkon investičního zprostředkování. K této situaci však prokazatelně dle GW nedošlo, když žalovanému odměnu pravidelně vyplácela, jak vyplývá jednak z nesporných tvrzení stran a jednak z předložených výpisů z účtu GW a faktur, které předložil žalovaný. K výši vyplacených odměn soud odkazuje na odstavec 19 tohoto odůvodnění. Zároveň soud upozorňuje, že platby odměny dle „Smlouvy o odměňování“ jsou patrné u plateb ze dne [datum] a [datum], [datum] a [datum], když k uzavření zmíněné dohody došlo [datum] a prvním kvartálem tedy bylo období ke dni [datum]. Z povahy věci je zřejmé, že touto odměnou byla ta vyšší z částek, když se počítala z objemu všech prostředků zákazníků, a nikoliv pouze z prostředků těch zákazníků, které zprostředkoval žalovaný. Navíc u těchto vyšších částek je společné to, že jim chybí variabilní symbol u platby.

52. V případě všech shora uvedených dohod byla odměna stanovována výlučně ze strany GW, která k tomu vedla interní systém, kde vkládala informace o zákaznících a jejich vkladech, tedy i údaje o hodnotě spravovaného majetku. Jelikož provize byly žalovanému vypláceny, což opět nebylo žádnou ze stran rozporováno, je zřejmé, že GW s těmito úhradami souhlasila, stejně tak jako žalovaný, který s jejich správností vyslovil souhlas tím, že námitky nevznesl. Nelze se tedy po žalovaném domáhat, aby doložil, jakým způsobem toto GW provedla, či zda tato data do systému zadala správně, když žalovaný pouze vycházel z údajů, které k tomu GW vedla.

53. Lze shrnout, že činnost žalovaného a ostatních zprostředkovatelů (tipařů) tedy spočívala v tom, že vybraným zájemcům neveřejně, typicky na schůzce s danou osobou, nabízeli možnost investovat do GW, přičemž jim podali informace, které jim GW poskytla, ukázali systém GW dostupný na webu. V případě, že investor projevil obecný zájem vložit prostředky do GW, dali mu na GW kontakt a rovněž GW předali o tomto informaci spolu s kontaktem na daného potenciálního investora. Samotné dohody s investory, zřejmě o obhospodařování majetku, pak sjednávala svým jménem GW a konkrétní investor, stejně tak zprostředkovatelé informaci o tom, že jimi odkázaný investor do GW peníze vložil seznali až z interního systému GW. Zprostředkovatelé neměli v kompetenci uzavírat za GW ani v její prospěch žádné smlouvy s investory. Zprostředkovatelům i GW bylo zřejmé, jakým způsobem je provize stanovována, když o tom jasně vypověděli slyšení svědci a stejně tak to GW sama konkludentně potvrdila, když odměny žalovanému a dalším zprostředkovatelům vyplácela. O tom, že investoři poukázali finanční prostředky GW, aby je obhospodařovala zjevně nebylo mezi stranami sporu. Žalovaný, stejně jako ostatní zprostředkovatelé však neměl informace o reálné činnosti GW a jejího jednatele, nikdo neměl přehled, jakým konkrétním způsobem je se vklady nakládáno, všichni vycházeli z informací poskytnutých GW, jednatelem [jméno FO] a informací uveřejněných GW v interním systému. O tom jak vypadl takový rozpis provize, který byl zprostředkovatelům poskytnut ze strany GW a jimi pak kontrolován je patrný z detailního rozpisu provize za měsíc 7/[rok], který předložil žalovaný a který je „sjetinou“ z části interního systému žalobkyně.

54. V současné době je proti GW vedeno trestní stíhání pro jednání právně kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestného zákoníku. GW je vytýkáno že měla prostřednictvím svého jednatele, který má být taktéž trestně stíhán, v době nejméně od [datum] do současné doby nabízet také prostřednictvím žalovaného a dalších více než čtyř set osob – zprostředkovatelů, širokému okruhu osob možnost investovat finanční prostředky formou investičních vkladů do investičních strategií GW a zhodnocovat si tak své vklady. GW se totiž zavázala obhospodařovat majetek těchto investorů, a poté, co složili finanční prostředky na účet GW, nechala zasílat jednotlivým zákazníkům prostřednictvím jejich uživatelského účtu, dostupného na webových stránkách growingway.cz, výpis z jejich údajného obchodního účtu, kde úmyslně nepravdivě deklarovala pravidelné měsíční zhodnocení jejich vkladů. GW však měla zamlčet, že sama svým jménem fakticky žádnou činnost nevyvíjí, nemá žádné zdroje příjmů, a mimo jiné z finančních vkladů vyplácela provize zprostředkovatelům a uspokojovala nároky stávajících klientů na výplatu vkladů, vč. deklarovaného zhodnocení, aby tak udržela celý podvodný systém v provozu. Tímto způsobem GW měla přimět zákazníky věřit, že s finančními prostředky je nakládáno sjednaným způsobem a že jsou průběžně zhodnocovány ačkoliv věděla, že není schopna svým závazkům dostát. Tímto jednáním měla GW způsobit škodu nejméně v rozsahu 1 520 987 340,44 Kč.

55. Soud nevycházel z informací uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání, jako z informací prokázaných, a to při respektování zásady presumpce neviny. Zjištění v usnesení, zejména o toku informací ze strany GW a jejího jednatele směrem k žalovanému a dalším zprostředkovatelům však odpovídají tomu, co bylo zjištěno zejména ze svědeckých výpovědí a listin (smluv ujednaných mezi GW a žalovaným).

56. GW se nyní nachází v insolvenci, insolvenční správkyní byla stanovena žalobkyně. Před podáním této žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k vrácení žalované částky, a to s odkazem na stejné důvody, jak jsou nyní popsány v žalobě. Žalobkyně navíc projevila vůli odstoupit od smlouvy o odměňování ze dne [datum] s odkazem na § 2002 odst. 1 o. z. z důvodu podstatného porušení smlouvy, které spatřovala v neposkytnutí protiplnění žalovaným, protože všechny dohody se zákazníky jsou neplatné a GW je povinna tyto prostředky vrátit z čehož vyplývá, že se žalovaný na podnikatelské činnosti podle ní nepodílel. Žalobkyně proto uvedla, že kdyby tyto informace měla, nikdy by se žalovaným tuto dohodu neuzavřela. PRÁVNÍ POSOUZENÍ 57. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

58. Podle § 554 odst. 1 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

59. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

60. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

61. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

62. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 63. podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

64. Podle § 15 odst. 1 ZISIF ve znění účinném od 13. 8. 2017 do 28. 5. 2022, které je shodné s aktuálním zněním zákona, právnická osoba, která není oprávněna obhospodařovat investiční fondy a v České republice výdělečně živnostenským nebo obdobným způsobem spravuje nebo hodlá takto spravovat majetek, spočívající ve shromážděných peněžních prostředcích nebo penězi ocenitelných věcech od investorů nebo nabytý za tyto peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci, za účelem jeho společného investování na základě určené strategie ve prospěch těchto investorů, musí podat žádost o zápis do seznamu vedeného Českou národní bankou podle § 596 písm. f) a být v tomto seznamu zapsána. Pro správu majetku investičního fondu se věta první nepoužije. Osoba zapsaná v seznamu vedeném Českou národní bankou podle § 596 písm. f) není oprávněna přesáhnout rozhodný limit 65. Podle § 15 odst. 6 ZISIF ve znění novely provedené zákonem č. 163/2024 Sb., účinném od 1. 7. 2024, osoba podle odstavce 1 může shromažďovat peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci až od 20 investorů, kteří nesplňují podmínku podle odstavce 4 písm. b). Shromažďuje-li tato osoba peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci od více než 20 investorů, předloží elektronicky do konce šestého měsíce od uplynutí předcházejícího kalendářního roku České národní bance zprávu auditora o ověření dodržení limitu investorů podle věty první.

66. Podle § 98 odst. 1 ZISIF se zakazuje shromažďovat, jakož i pokusit se shromažďovat, peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci od veřejnosti za účelem jejich společného investování nebo investování takto nabytých peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věcí, má-li být návratnost investice nebo zisk investora byť jen částečně závislý na hodnotě nebo výnosu majetku, do kterého byly peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci investovány, jinak než za podmínek, které stanoví nebo připouští tento zákon.

67. Podle § 98 odst. 4 ZISIF se zákaz podle odstavce 1 vztahuje i na činnost vykonávanou v návaznosti na § 15 odst. 1.

68. Podle § 99 ZISIF Zakazuje se umožnit nebo usnadnit jinému činnost zakázanou podle § 98 její propagací nebo zajištěním její dostupnosti jiným způsobem.

69. Podle § 295a odst. 1 a odst. 2 ZISIF ve znění do 30. 6.2024 (1) Investice do investičního fondu nebo do zahraničního investičního fondu lze v České republice veřejně nabízet jen za podmínek stanovených tímto zákonem a jen tehdy, je-li tento fond zapsán v příslušném seznamu vedeném Českou národní bankou; tím není dotčen § 305 odst. 1. (2) Nabízet v České republice investice do investičního fondu nebo do zahraničního investičního fondu těm, kdo nejsou kvalifikovanými investory, jinak než veřejně (private placement) lze jen tehdy, jestliže takové investice v České republice lze nabízet veřejně, nebo počet těchto osob nepřevyšuje 20.

70. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Mezi GW, která byla právnickou osobou podle § 15 ZISIF a řádně byla pod tímto označením zapsána v seznamu vedením ČNB, tedy tzv. alternativním fondem, a žalovaným prokazatelně došlo při jejich podnikatelské činnosti k uzavření dvou shora citovaných smluv (Smlouva o obchodním zastoupení a Smlouva o zprostředkování obchodního kontaktu“), které soud kvalifikoval jako smlouvy inominátní (nepojmenované) dle § 1746 odst. 2 o. z. Na podkladě obou těchto smluv se žalovaný zavázal v zásadě vyvíjet pro GW opakovanou propagační činnost spočívající v prezentaci činnosti GW potenciálnímu zákazníkovi, zjištění zájmu tohoto zákazníka o služby GW a v případě projeveného obecného zájmu, předat potencionálnímu zákazníkovi kontaktní údaje na GW a naopak GW předat informaci a kontaktní údaje o potencionálním zákazníkovi. Tímto činnost žalovaného skončila. Stejně tak žalovaný pro GW vyvíjel shodnou činnost ve vztahu, k osobám, které by měly zájem vyvíjet stejnou činnost jako on sám. Za tuto činnost pak vznikal žalovanému nárok na odměnu (provizi), a to za splnění podmínek, které byly upraveny v Přílohách shora uvedených smluv, jak bylo popsáno výše. Žalovaný však neměl oprávnění za GW jakkoliv právně jednat a nejednalo se tedy o obchodní zastoupení ve smyslu § 2483 o. z. a jelikož se nejednalo o jednorázovou činnost, nejednalo se ani o smlouvu o zprostředkování, která je upravena v § 2445 o. z.

71. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyvíjel onu propagační činnost pro GW, když oslovoval potencionální zákazníky, a to z řad známých a klientů, které měl z důvodu své jiné podnikatelské činnosti, a rovněž údaje o zájmu těchto osob o uzavření smlouvy s GW řádně předával GW, která následně s oslovenými zákazníky jednala sama svým jménem. Výsledek činnosti žalovaného pak byl patrný z interního systému GW, kde se propisovaly údaje o zákazníkovi, výše jeho vkladu do GW, výše zhodnocení jeho vkladu a také informace o tom, kdo zákazníka do GW „dovedl“. Stejně tak v systému byly údaje o tom, kdo do GW dovedl nového tipaře. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný své povinnosti, ke kterým se zavázal v těchto dvou smlouvách splnil, a proto mu vznikl nárok na odměnu (provizi).

72. Nadto mezi sebou žalovaný a GW uzavřeli dle § 1746 odst. 2 o. z. nepojmenovanou smlouvu nazvanou Smlouva o odměňování, která zavazovala GW poskytnout žalovanému odměnu ve výši a způsobem uvedeným blíže v odstavci 34 odůvodnění, přičemž žalovaného k žádné povinnosti nezavazovala, když výslovně uvedla, že nárok na odměnu nebyl vázán na jakoukoliv další činnost žalovaného. Jednalo se tak o jakousi obdobu darovací smlouvy dle § 2055 o. z. Jelikož citovaná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný v obdobích ke dni [datum], [datum], [datum] a [datum] stále působil v GW, vznikl mu nárok na odměnu.

73. Pokud se jedná o žalobkyní tvrzenou zdánlivost ujednání o odměně dle Smlouvy o obchodním zastoupení, Smlouvy o zprostředkování obchodního kontaktu a Smlouvy o odměňování, tak obecně lze uvést, že určité je to, co je nepochybné, jisté, jednoznačné. Neurčitost se zpravidla netýká vyjádření, neurčitost bývá „hlubší“: vyjádří-li se někdo neurčitě, nebyla nejspíš určitá ani jeho vůle, tj. jednající přesně neví, jaké právní následky si přeje [srov. ZUKLÍNOVÁ, M. § 553 (Sankce neurčitého nebo nesrozumitelného projevu vůle). In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I]. Ústavní soud konstatoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, neboť se jedná o zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu a při výkladu jednotlivých smluvních ujednání by tak soudy měly postupovat nanejvýš citlivě a obezřetně, aby v co nejširší možné míře ctily autonomní vůli smluvních subjektů, na níž je třeba klást důraz. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 128/06). Závěru soudu o neurčitosti právního úkonu proto musí předcházet aplikace těchto interpretačních pravidel zavazujících k výkladu právního úkonu nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména podle vůle a úmyslu jednajících osob, zjišťovaných též jejich výslechem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1241/2011). Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ však bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by strany (GW nebo žalovaný) nevěděly, jaké právní následky má jejich jednání zachycené v předložených smlouvách, zejména v částech, které se týkaly odměňování. GW, která uvedené smlouvy připravovala a odměny (provize) na základě nich vyplácela si tedy musela být velmi dobře vědoma toho, jakým způsobem se odměna vypočítává. Stejně tak výpočet odměny byl zřejmý žalovanému (i jiným zprostředkovatelům, jak bylo zjištěno výpověďmi svědků). Pokud se žalobkyni zdálo písemné vyjádření stanovování odměny krkolomné a nebyla schopna se zpětně dopočítat každé částky, pak toto ale nelze klást k tíži žalovaného, který vycházel z informací, které mu k tomu poskytla GW, tedy dlužnice, která měla ve správě interní systém, ve kterém se vklady a výše odměn evidovaly a zjevně i vypočítávaly, přičemž tyto data zde zadávala GW, resp. její jednatel. Dle návrhu žalovaného soud vyslechl dva svědky, kteří rovněž vykonávali obdobnou činnost pro GW jako žalovaný. Soud si svědky vybral, tak, aby se nejednalo o osoby, které jsou rovněž ze strany žalobkyně žalované u jiného soudu (tj. [jméno FO]), nebo se jedná o jednatele GW, který je trestně stíhán. Z výslechu obou svědků vyplynulo, že tito zcela jasně věděli, jakým způsobem je odměna stanovována a jakým způsobem byla odsouhlasená. Soud tedy nepovažoval ujednání o odměně ani v jedné z předložených smluv za zdánlivé.

74. Žalobkyně následně namítala absolutní neplatnost předmětných tří smluv, a to z důvodu jejich zjevného rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a se zákonem. V praxi se nejprve posoudí, zda je právní jednání v souladu se zákonem a pokud ano, následně se posoudí, zda smysl a účel zákona vyžaduje absolutní či relativní neplatnost právního jednání [srov. ZUKLÍNOVÁ, M. § 580 (Některé z tzv. hlavních důvodů neplatnosti). In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I]. V případě, že však jednání zákonu neodporuje, soud zkoumá rozpor takového jednání s dobrými mravy.

75. Shora citované ustanovení § 580 o. z. tudíž kromě zjevného rozporu s dobrými mravy upravuje neplatnost právního jednání v i v případě, kdy se jednání dostane do rozporu se zákonem, ovšem jen za podmínky, že smysl a účel zákona sankci neplatnosti vyžaduje. Pokud tedy právní jednání bude v rozporu se zákonem, je soud povinen výkladem zjistit, zda smysl a účel porušeného zákonného ustanovení je právě takový, že je zapotřebí trvat na dodržení zákonného pravidla, jinak řečeno na tom, aby právní jednání bylo v souladu se zákonným pravidlem. V případě pochybností o smyslu a účelu ustanovení, je soud povinen řídit se pravidlem, že na právní jednání je třeba hledět spíš jako na platné než jako na neplatné (§ 574). Dojde-li však k nepochybnému závěru, že právní jednání neplatné je, může ještě rozhodnout, zda jde o tzv. absolutní, anebo tzv. relativní neplatnost, tj. zvážit, zda porušením dotčeného zákonného ustanovení byl nebo nebyl zjevně narušen veřejný pořádek. Argumentace žalobkyně stála na porušení zákazů stanovených v § 98 a § 99 ZISIF s odkazem na znění ustanovení § 295a ZISIF. Ustanovení § 15 odst. 6 ZISIF však bylo do zákona zaneseno novelou, která byla účinná od 1. 7. 2024, nicméně i v době minulé bylo takto vykládáno praxí. Vše tak stojí na výkladu pojmu veřejnost, se kterým citovaná ustanovení operují. ČNB zaujala výkladové stanovisko, dle kterého se za veřejnost považuje okruh osob, který přesahuje počet 20 osob a nezahrnuje osoby, které lze považovat za dostatečně kvalifikované. Za veřejnost se tedy nepovažují nejen profesionální zákazníci, jako jsou finanční instituce, případně největší obchodní společnosti a další specifické subjekty (§ 2a zákona č. 256/2004 Sb.), ale i další osoby označené ČNB za kvalifikované investory (stanovisko ČNB dostupné na https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/stanoviska-k-regulaci-financniho-trhu/RS2018-05/). Shromažďování investic od takových kvalifikovaných investorů tak nepodléhá zákazu shromažďování investic od veřejnosti, plynoucímu z § 98 odst. 1 ZISIF. (viz HOBZA, Martin, MAZANEC, Luboš. „Veřejnost“ na finančním trhu: aktuální výkladové otázky. Obchodněprávní revue, 2019, č. 7-8, s. 176-186). Za kvalifikované investory bez dalšího považovat osoby, jejichž investice nebo vklad může pravděpodobně přesahovat ekvivalent 125 000 EUR a u kterých lze předpokládat znalost rizik spojených s investováním (odkazované stanovisko ČNB). Z tohoto lze přisvědčit žalobkyni, že minimálně z detailního rozpisu provize vyplývá, že zákazníci nemuseli být kvalifikovanými investory, jak jsou výkladem zákona definováni. Smyslem citovaných ustanovení je zajistit ochranu drobných investorů před nežádoucími praktikami při shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti. Soud dále má za to, že však o nabízení investování veřejnosti ve smyslu těchto ustanovení nemůže jít v případech, kdy při samotném oslovení není na první pohled zřejmé, že osoba hodlající investovat, není tzv. kvalifikovaným investorem. Soud má zároveň za to, že povinností žalovaného nebylo se přesvědčit o tom, zda jím oslovený zákazník je tzv. kvalifikovaným investorem (příp. profesionálním zákazníkem), tato povinnost stíhala přímo GW, která se o tom, pokud by chtěla postupovat v souladu se zákonem, měla přesvědčit. Oba vyslechnutí svědci taktéž shodně uvedli, že investování nebylo pro každého a GW nenabízeli všem svým zákazníkům, což značí, že již z tohoto lze usoudit, že tipaři zjevně vybírali „kvalifikovanější“ osoby, které by mohli do GW vložit své peníze. To však nic nemění na faktu, že povinnost odborně posouzení vhodnosti zájemce o investici stíhala GW. Z předložených důkazů tato povinnost žalovaného nevyplývá. Rovněž z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ani jiní tipaři nevěděli o tom, že GW tyto povinnost neplní a nelze proto uzavřít, že by činnost zakázanou podle § 98 ZISIF prostřednictvím předložených uzavřených „tipařských smluv“ usnadňovali, když jejich povinností nebylo tyto informace o vytipovaných zákaznících zjišťovat. Nelze tedy uzavřít, že ujednání tří smluv, které byly v řízení předloženy, byly v rozporu se zákonem (§ 98 a § 99 ZISIF) a tedy neplatné.

76. K námitce rozporu s dobrými mravy soud uvádí, že dobré mravy jsou chápány jako korektiv platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona, jak bylo výše naznačeno. Dobré mravy jsou souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Při posuzování, zda se právní jednání zjevně příčí dobrým mravům, je nejprve třeba zjistit, jaký je obsah právního jednání a co je jeho účelem (smyslem). Nelze vyloučit, že bude zjištěn rozpor např. rozpor mezi obsahem právního jednání a jeho účelem: pak je třeba hodnotit právní jednání z hlediska úmyslu jednajícího nebo jednajících. Jestliže právní jednání odporuje svým obsahem a účelem dobrým mravům, bude rozhodnutí o povaze (druhu) neplatnosti takto vadného jednání záviset na tom, zda rozpor s dobrými mravy lze označit za zjevný (evidentní), či nikoli. Dobré mravy ovšem plní funkci krajního korektivu platnosti právního jednání, proto by i závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy měl být výjimečný. Pokud však soud dospěje k závěru o zjevném rozporu s dobrými mravy, jedná se ve spojení s § 588 o. z. o neplatnost absolutní.

77. Žalobkyně při svých úvahách o rozporu s dobrými mravy vychází z přesvědčení, že žalovaný byl součástí tvrzeného podvodného systému, který měla vybudovat GW a zjevný rozpor pak dovozuje pouze z toho, že mělo docházet k podvodnému jednání v rozsahu v jakém jej zjistil policejní orgán. Pokud však ale odhlédneme od trestního stíhání, smlouvy předložené v tomto řízení se samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, natož pak ve zjevném rozporu s dobrými mravy, nejsou. Z jejich obsahu vyplývá pouze dovolená činnost žalovaného, jak soud nastínil v předcházejících odstavcích, a také pouze dovolená činnost GW (odměňování). Tyto povinnosti samy o sobě tedy nejsou už jen z povahy věci v rozporu s dobrými mravy, nezavazují žádnou ze stran k plnění zakázanému či nemravnému. Samotná skutečnost, že žalovaný obdržel odměnu v řádech milionů korun, a to v závislosti na obejmu prostředků, které byly vloženy do GW na základě zákazníků, které oslovil, je pak až další skutečností, která na neplatnost ujednání nemá vliv, neboť je založena až na dalších skutečnostech, které však nebyly v moci smluvních stran. V řízení vyšlo najevo, že úmyslem žalovaného nebylo podílet se na možné trestné činnosti GW, případně jejího jednatele, ale pouze vyvíjet podnikatelskou činnost spočívající v jakési marketingové činnosti a předávání kontaktů na potencionální zákazníky GW, která pak měla ke svým povinnostem přistupovat s odbornou péčí a zkoumat vhodnost investorů.

78. Nadto vše, pokud by soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že by snad GW měla provádět onu, dosud neprokázanou, podvodnou činnost, a žalovaný na této participoval, tak by GW byla právě osobou, která by neplatnost veškerých smluv zavinila a dle § 579 odst. 1 o. z. by jí bylo zapovězeno namítat neplatnost uvedených smluv či z těchto uplatnit pro sebe výhodu. Předmětné ustanovení totiž stanoví, že ten, kdo způsobil, že nějaká náležitost právního jednání nebyla splněna, nebo kdo způsobil jinou vadu právního jednání, kterou zákon sankcionuje neplatností, nejen nemá právo vadu právního jednání soudu připomínat, ať už tím, či oním procesně přípustným způsobem, ale nemá ani právo uplatňovat pro sebe z dotyčného (vadného) právního jednání výhodu, tj. nemá právo na případný prospěch z tohoto jednání, pokud byla neplatnost dotyčného právního jednání postavena najisto. Toto ustanovení tak chrání druhou stranu jednající, aby proti ní nemohla strana, která vadu způsobila uplatnit nárok z bezdůvodného obohacení. Je pravdou, že žalobcem není samotná GW, ale insolvenční správkyně, nicméně toto účastenství vyplývá z právního předpisu, avšak argumentace se nadále týká GW, do jejíž majetkové podstaty (tedy do majetku) se insolvenční správkyně snaží majetek získat zpět. Soud má tedy za to, že na základě žalobkyní přednesených tvrzení nelze namítat neplatnost předmětných smluv.

79. Žalobkyně dále svůj nárok zakládala na tom, že žalovanému nevzniklo právo na provizi dle čl. II odst. 2 Smlouvy o obchodním zastoupení. Předmětem činnosti žalovaného, ke které se zavázal ve Smlouvě o obchodním zastoupení a ve Smlouvě o zprostředkování obchodního kontaktu však nebylo investiční zprostředkování, které je popsáno v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, nýbrž pouhé kontaktování potencionálního zákazníka (případně komunikace se stávajícím zákazníkem) a v případě obecného zájmu zákazníka o služby GW, kontakt na zákazníka předat GW, v dikci žalovaného nebylo nic, co patří do činnosti investičního zprostředkovatele. Pokud se týká porušení ustanovení § 98 a § 99 ZISIF k tomu lze odkázat na shora uvedené. Soud tedy nemá za to, že by žalovanému nárok na vyplacení provize na základě této argumentace žalobkyně nevznikl. Soud má za to, že z těchto důvodů žalobkyně nemohla ani platně odstoupit od smlouvy, jak provedla, když sama měla páchat podvodnou činnost.

80. Pokud žalobkyně poukazovala na nesplnění podmínek pro vznik práva na provizi dle § 2504 o. z. Žalovanému vzniklo právo na provizi v okamžiku, kdy skončilo zúčtovací, kterým byl kalendářní měsíc, ve kterém žalovaný vyvíjel činnost upravenou ve Smlouvě o zprostředkování obchodního kontaktu, ve Smlouvě o obchodním zastoupení. Pokud se týká Smlouvy o odměňování nárok na odměnu vznikl poslední den každého kvartálu příslušného kalendářního roku. Výše odměny se pak stanovovala dle objemu smluv, případně finančních prostředků (Smlouva o odměňování) v rozhodné období nebo daném kalendářním měsíci. Všechny smlouvy tedy jasně upravovaly, kdy vzniká nárok na odměnu a za jaké období se odměna stanoví. V rozhodných okamžicích GW s finančními prostředky nějakým způsobem nakládala, žalovaný dle systému GW a rovněž tvrzení žalobkyně své povinnosti z uzavřených smluv splnil, když na základě jím vytipovaných zákazníků GW následně smlouvy uzavírala. Žalobkyně se také mýlí, pokud tvrdí, že Smlouva o obchodním zastoupení (shodně i Smlouva o zprostředkování obchodního kontaktu) neobsahuje okamžik vzniku práva žalovaného na úhradu provize, k tomu srov. jednotlivá skutková zjištění z předložených smluv uvedená v odůvodnění tohoto rozsudku (odstavce 27, 30-32 a 34). Navíc žalobkyně na vztah mezi GW a žalovaným nesprávně aplikuje ustanovení § 2504 o. z. upravující okamžik vzniku provize obchodnímu zástupci, žalovaný však takovým obchodním zástupcem nebyl.

81. Na uvedené právní závěry tak navazuje závěr soudu, že plnění poskytnutá GW žalovanému tak, jak jsou předmětem žaloby nejsou plněním bez právního důvodu dle § 2991 o. z., které by zakládaly nárok žalobkyně na jejich vydání. Důvodem plnění uvedených v žalobě byly právě uvedené odměny na základě tří smluv, které byly v řízení předloženy. Předmětné smlouvy jsou pak doplněny vystavenými fakturami, které zcela odpovídají vyplaceným částkám, které žalobkyně vyjmenovala v žalobě. Vzhledem ke shora uvedenému soud nenašel podklad pro žalobní tvrzení, která by žalovaného zavazovala žalobkyni cokoliv z vyplacených částek ze strany GW vrátit a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. NÁKLADY ŘÍZENÍ 82. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný úspěch, proto je žalobkyně povinna uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 422 008 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalovaného tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 344 820 Kč za sedm úkonů právní služby učiněné zástupcem žalovaného [příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u dvou jednání dne [datum] a [datum]] po 49 260 Kč, dále částkou 2 100 Kč jako sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cesty zástupce žalovaného k jednáním soudu z Ostravy do FrýdkuMístku a zpět ve dnech [datum], [datum] a [datum] v délce za jednu cestu celkem 50 km osobním automobilem značky Subaru o kombinované spotřebě 8,6 l/100 km benzínu, celkem za jednu cestu 444 Kč (náhrada za cestovné 280 Kč, náhrada za palivo 164 Kč), tj. celkem 1 332 Kč (náhrady za cestovné 840 Kč a náhrady za palivo 492 Kč) , za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za šest půlhodin, celkem 600 Kč, to vše, vyjma náhrady za palivo (ve kterém je DPH již zahrnuta), včetně 21% DPH z částky 348 360 Kč, tj. ve výši 73 156 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalovaného jako registrovaný plátce DPH. Lhůta k plnění byla. stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení