10A 14/2022 – 195

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: T–Mobile Czech Republic a.s., IČ: 64949681 Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4 zastoupeného JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219/58 190 00 Praha 9 Zastoupeného Mgr. Janou Pattynovou, LL.M. sídlem Perlová 371/5, Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného, který spočívá v uplatňování a vynucování podmínky „Závazku národního roamingu“ ve smyslu bodu 8.1 výběrového řízení vyhlášeného za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů pro zajištění sítí elektronických komunikací v kmitočtových pásmech 700 MHz a 3400–3600 MHz vyhlášením ze dne 7. 8. 2020, č. j. ČTÚ–38 426/2020–613 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Soudní poplatek v uvedené výši bude žalobci vrácen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Roberta Nerudy, Ph.D.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Vyhlášením ze dne 7. 8. 2020, čj. ČTÚ–38 426/2020–613 (částka 08/2020 Telekomunikačního věstníku) žalovaný vyhlásil výběrové řízení (aukci) podle § 21 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) za účelem udělení práv k využívání spekter vhodných pro vybudování mobilního pokrytí v nejnovějším standardu 5G (tj. Aukci 2020).

2. Žalobce se domáhá ochrany před veřejnou podporou; tu podle jeho názoru žalovaný bez nutného předchozího oznámení Evropské komisi selektivně poskytnul některým konkurentům žalobce – společnostem PODA a.s. a Nordic Telecom 5G a.s. Stalo se tak v roce 2020 v důsledku uskutečnění výběrového řízení (aukce) prováděného žalovaným za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů vhodných pro vybudování mobilního pokrytí ve standardu 5G. Podstata veřejné podpory tkví ve zpětném zhodnocení jiných kmitočtových spekter, které společnostem PODA a Nordic získaly v dřívější aukci v roce 2017.

3. Žalobce je názoru, že podmínky Aukce 2020 žalovaný nastavil tak, že poskytují přístup k tzv. národnímu roamingu za regulovanou cenu také všem držitelům spektra v pásmu 3,6 – 3,8 GHz draženého dříve v Aukci 2017. Oproti tomu podmínky Aukce 2017 přístup k národnímu roamingu za regulovanou cenu nezakotvovaly. Cena spekter v Pásmu 3,6 – 3,8 GHz dosažená v rámci Aukce 2017 tehdy nereflektovala významnou hodnotu přístupu k národnímu roamingu. Podmínky Aukce 2020 zvýhodnily společnosti PODA a Nordic, neboť jim založily subjektivní právo využívat po dobu 9 let (do 30. 6. 2029) sítě stávajících mobilních operátorů (tj. žalobce, O2 a Vodafone) bez nutnosti vynaložení adekvátních vlastních investic do mobilní sítě a za velmi výhodnou (nikoliv tržní cenu) na nákladové bázi.

4. S ohledem na výsledky Aukce 2020 pak mohou společnosti PODA a Nordic toto právo uplatňovat vůči společnosti O2.

5. Žalobce namítl, že příprava podmínek Aukce 2020 proběhla nestandardně – 27. 1. 2020 vláda České republiky odvolala předsedu žalovaného J. N. a jmenovala do funkce H. T., která předtím poskytovala právní služby společnosti PODA, právě společnost PODA byla prvním subjektem, jenž navrhl rozšíření povinnosti národního roamingu ve prospěch držitelů kmitočtů nejen v Pásmu 3,5 GHz, ale také v Pásmu 3,7 GHz. Následující dvě veřejné konzultace již zahrnovaly nové podmínky vedoucí k poskytnutí protiprávní veřejné podpory společnostem PODA a Nordic.

6. Společnosti PODA a Nordic získaly přístup k národnímu roamingu, aniž by se musely Aukce 2020 účastnit (přístup získaly již na základě přídělu spektra v Pásmu 3,7 GHz získaného v Aukci 2017). V rámci Aukce 2020 nemusely nijak platit hodnotu tohoto přístupu. Tato hodnota by se při správném postupu žalovaného nezbytně odrazila v ceně spektra v Aukci 2017. Pokud by bylo známo, že národní roaming je součástí draženého spektra, byla by jeho užitná hodnota z pohledu účastníků Aukce 2017 vyšší. Tímto postupem Žalovanému ušel vyšší výnos v Aukci 2017.

7. Žalobce tvrdí, že v návaznosti na podmínky Aukce 2020 tak žalovaný poskytl společnosti PODA a společnosti Nordic nedůvodnou výhodu oproti ostatní soutěžitelům (dražitelům). Tím mělo být zasaženo do práva žalobce na zajištění rovných podmínek účasti v hospodářské soutěži a práva podnikat. Společnostem PODA a Nordic tak byla poskytnuta selektivní výhoda ze státních zdrojů, která představuje veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 Smlouvy o fungování EU. Jelikož tato veřejná podpora nebyla oznámena Komisi, byl žalovaný podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen zdržet se jejího poskytnutí; to však žalovaný neučinil.

II. Žaloba a vyjádření k žalobě a) žaloba

8. Žalobce spatřuje zkrácení svých veřejných subjektivních práv tím, že poskytování protiprávní veřejné podpory žalovaným narušuje hospodářskou soutěž, které se žalobce účastní.

9. Žalobce v této souvislosti poukázal na článek 107 a 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle nichž je poskytování veřejné podpory zakázáno do doby posouzení Komisí, při porušení této povinnosti jde o protiprávní veřejnou podporu. Ochranu pak mají poskytnout vnitrostátní soudy (k tomu žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1341/2012).

10. Žalobce má za to, že uvedené jednání žalovaného představovalo veřejnou podporu, neboť naplňuje následující znaky: a) podpora je poskytována v jakékoli formě státem nebo ze státních (veřejných) prostředků – hodnota spektra Aukce 2017 se v důsledku Aukce 2020 zvýšila, aniž by společnosti PODA a Nordic toto zvýšení jakkoliv kompenzovaly. Žalovaný se vzdal příjmu do státního rozpočtu. b) podpora zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby (tj. selektivní výhoda) – výhoda v podobě národního roamingu pro společnosti Nordic a PODA poskytuje selektivní výhody těmto podnikům ve významné hodnotě oproti jakémukoli jinému podniku, který vydražil spektrum v Pásmu 3,5 GHz v Aukci 2020. c) je způsobilá narušit hospodářskou soutěž – v důsledku nastavení Aukce 2020 získaly společnost Nordic a společnost PODA výhodu v podobě zpětného poskytnutí národního roamingu zjevně zcela zdarma, ačkoli jiné podniky – jejich konkurenti (vč. žalobce) – za stejnou výhodu v Aukci 2020 museli zaplatit. Tato skutečnost je sama o sobě způsobilá narušit hospodářskou soutěž, poněvadž nákladově uměle zvýhodňuje společnosti PODA a Nordic oproti všem dalším subjektům působícím na trhu. d) je způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy – v důsledku podmínek Aukce 2020 jsou znevýhodněni aktuální i potenciální konkurenti společnosti Nordic a společnosti PODA. Mateřské společnosti těchto konkurentů jsou usazeny v jiných státech EU. Toto znevýhodnění představuje překážku pro zahájení či rozvoj jejich aktivit v České republice, zejména v podobě jejich vstupu na trh v pozici čtvrtého mobilního operátora. Není ekonomicky racionální zahájit budování čtvrté mobilní sítě. Nákladově orientovaná cena národního roamingu leží pod úrovní tržní velkoobchodní ceny za přístup k síti. Národní roaming společnostem PODA a Nordic (a dalším držitelům spektra v Pásmu 3,5 GHz) umožňuje poskytovat maloobchodní a dokonce i velkoobchodní služby a realizovat zisky z investice stávajícího operátora do celoplošné sítě, kterou ony samy naopak nikdy nemusí provést. Nový operátor, který by vynakládal náklady na budování celoplošné sítě, by nebyl schopen konkurovat subjektům využívajícím nákladově orientovaný národní roaming k poskytování celoplošných služeb. Žádný čtvrtý operátor ostatně na trh nevstoupil. e) veřejná podpora nebyla notifikována Komisi (žádná z výjimek pro notifikaci není naplněna) –opatření v podobě práva přístupu k národnímu roamingu podle podmínek Aukce 2020 pro držitele spektra v Pásmu 3,7 GHz nebylo notifikováno Komisi, nevztahuje se na věc ani žádná výjimka z povinnosti notifikace Komisi (nejedná se o veřejnou podporu de minimis dle nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. 12. 2013, vedle toho, nejsou naplněny ani podmínky stanovené v tzv. blokové výjimce ve smyslu nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014).

11. Žalobce je názoru, že poskytnutí veřejné podpory společnostem PODA a Nordic v důsledku provedení Aukce 2020 a na základě jejích podmínek není formálním rozhodnutím žalovaného. Jde o opatření svého druhu, proti němuž není přípustný opravný prostředek, účinná by nebyla ani ochrana práv žalobce odvoláním a případně žalobou proti rozhodnutí o přídělu spektra získaného v Aukci 2020 podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Výše popsaná nezákonnost podmínek Aukce 2020 má dopady na chování všech účastníků Aukce 2020. Přitom žalovaný o přídělu spektra nerozhoduje jediným rozhodnutím, ale více rozhodnutími adresovanými jednotlivým účastníkům aukcí, rozhodnutí se nezveřejňují, žalobce nemá možnost se s nimi seznámit a brojit proti nim právními prostředky. Namítaná nezákonnost zásahu žalovaného nespočívá v jednotlivých dílčích výsledcích Aukce 2020, ale v nastavení podmínek Aukce 2020. Důsledky zásahu vyvolaného podmínkami Aukce 2020 stále trvají. b) Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný konstatoval, že aukční fáze výběrového řízení 2020 byla ukončena dne 13. listopadu 2020. Žalobce byl ve výběrovém řízení úspěšný a získal kmitočty v pásmu 700 MHz i v pásmu 3400–3600 MHz. Dne 18. ledna 2021 vydal žalovaný rozhodnutí o přídělu kmitočtů adresované žalobci. Žalobce proti tomuto rozhodnutí nepodal rozklad ani se nedomáhal přezkumu jeho zákonnosti prostřednictvím správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s.

13. Žalovaný je názoru, že jsou dány důvody pro odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který spočívá v tom, že zásahová žaloba směřuje proti procesnímu úkonu žalovaného, který není způsobilý zasáhnout do subjektivních práv žalobce. Žalobce brojí proti vyhlášení výběrového řízení 2020, které v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Městského soudu v Praze nemůže naplnit znaky zásahu dle § 82 s. ř. s. (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 1201/21, rozsudky Nejvyššího správního soudu 8 As 224/2020–68 či 1 As 375/2020–88, nebo usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 A 107/2020, č.j. 18 A 49/2020, č.j. 3 A 122/2020 nebo č.j. 15 A 90/2020. Všechna tato rozhodnutí se týkají výběrového řízení 2020).

14. Ústavní soud potvrdil, že ustálená judikatura správních soudů k nepřípustnosti zásahové žaloby proti podmínkám výběrového řízení 2020 není odepřením práva na soudní ochranu. Není také dán žádný důvod k zahájení kompetenčního sporu. Jestliže se žalobce domníval, že výběrové řízení a postup žalovaného při jeho provádění trpěly vadami, včetně případných vad samotného vyhlášení, byl žalobce oprávněn tyto vady vytknout prostřednictvím rozkladu proti rozhodnutí žalovaného a následně žaloby dle § 65 s. ř. s. Jestliže tak žalobce z vlastního rozhodnutí neučinil, nelze v tom spatřovat odmítání správních soudů se přezkumem postupu žalovaného zabývat.

15. Žalovaný zdůraznil, že výsledky aukce výběrového řízení 2020, stejně jako konkrétní podmínky a závazky stanovené pro držitele konkrétních kmitočtů, byly žalobci známy z průběhu výběrového řízení, výsledků aukce a podmínek stanovených ve vyhlášení. Pokud se tedy žalobce domníval, že postup žalovaného v této souvislosti byl jakkoli vadný, měl možnost tyto vady vytknout prostřednictvím rozkladu žalobcova rozhodnutí o přídělu a případně následně také prostřednictvím správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného o rozkladu. Žalovaný dodal, že výběrové řízení jakožto správní řízení dle § 146 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) bylo v souladu s § 140 správního řádu vedeno jako společné řízení o všech žádostech. Dle § 140 odst. 7 správního řádu přitom platí, že „pokud se výroky takových společných rozhodnutí podmiňují, má odvolání [resp. rozklad] proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem odkladný účinek i vůči rozhodnutí s navazujícím výrokem.“ Případný rozklad žalobce proti jemu adresovanému rozhodnutí o přídělu by tak mohl založit odkladný účinek i pro rozhodnutí o přídělu adresované jinému účastníkovi výběrového řízení 2020.

16. V souvislosti s výběrovými řízeními na práva k užívání rádiových kmitočtů rozhodovací praxe Evropské komise i pokyny Evropské komise jednoznačně uvádí, že „Pokud stát jedná jako regulátor, může legitimně rozhodnout o tom, že nebude maximalizovat výnosy, jichž by jinak mohlo být dosaženo, aniž by toto spadalo do oblasti působnosti pravidel státní podpory, pokud je se všemi dotčenými hospodářskými subjekty zacházeno v souladu se zásadou zákazu diskriminace a pokud existuje neodmyslitelná souvislost mezi dosažením účelu regulace a vzdáním se příjmů.“ Úřad při stanovení podmínek výběrového řízení 2020 sledoval legitimní regulační cíle, mezi které mimo jiné patří efektivní správa rádiového spektra. Žalovaný při vyhlášení výběrového řízení 2020 vystupoval jako regulátor v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona o elektronických komunikacích a evropského regulačního rámce, tj. zejména zněním směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (dále jen „rámcová směrnice“). Rámcová směrnice uváděla, že podmínky výběrového řízení musí být objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřené. V případě posuzování, zda podmínky výběrového řízení na práva k rádiovým kmitočtům zakládají veřejnou podporu, proto platí, že (1) se bez dalšího žalobcem uváděný test čtyř kritérií neuplatní, protože mohou být legitimní regulační cíle, které vedou k nižším výnosům veřejných prostředků, když (2) naopak test veřejné podpory je založen na vyhodnocení, zda podmínky výběrového jsou nediskriminační, přiměřené a transparentní. Tyto zásady byly v případě výběrového řízení 2020 splněny a žalobce jejich nesplnění ve své žalobě nenamítá – a to ani ve vztahu k výběrovému řízení 2020 ani ve vztahu k výběrovému řízení 2017. A i pokud by namítal, tak dle výše uvedené opakované judikatury Ústavního soudu i správních soudů by se proti podmínkám výběrového řízení nemohl domáhat zásahovou žalobou, nýbrž žalobou proti rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. Zásady transparentnosti, přiměřenosti a nediskriminace má poté žalovaný v případě Aukce 2020 z důvodů uvedených ve vyjádření za splněné. c) replika žalobce 17. Žalobce v replice setrval na dosavadním postoji. Zdůraznil, že to byl Nejvyšší soud, kdo v bodech 34 – 37 usnesení ze dne 30. 11. 2021, č. j. 23 Cdo 2170/2021 – 128 označil zásahovou žalobu za přiléhavý žalobní typ. Má poté za to, že z důvodu odlišného právního základu není dosavadní judikatura správních soudů přiléhavá. Setrval na názoru, že nezákonnost spočívá v podmínkách Aukce 2020. Obrana žalobou proti rozhodnutí (o přídělu spektra či proti zamítnutí žádosti) podle § 65 s. ř. s. není efektivní, poukazuje na praktické nedostatky postupu při podání rozkladu – rozhodnutí o přídělu se týká jiné osoby, nejsou doručována ostatním žadatelům, nejsou zveřejněna. Právním základem sporu je veřejná podpora a potřeba efektivně uplatnit čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Efektivní „předstižný“ zásah soudu žaloba dle § 65 s. ř. s. neumožňuje, tou je jen zásahová žaloba dle § 82 s. ř. s.

18. Žalobce je názoru, že procesně právní aspekty věci je nutno znovu komplexně posoudit. Má za to, že kompetenční spor vznikl, znovu poukázal na to, že Nejvyšší soud shledal, že věc spadá do pravomoci správních soudů a má být řešena v režimu zásahové žaloby, přestože si byl vědom rozsudků Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 375/2020 a sp. zn. 8 As 224/2020, které naopak stanovení podmínek Aukce 2020 neshledaly jako zásah do veřejného subjektivního práva adresáta dle § 82 s. ř. s.

19. Co se týče věcné argumentace, žalobce stále nedovolenou veřejnou podporu spatřuje v tom, že žalovaný nedůvodně a selektivně poskytl výhodu společnostem PODA a Nordic, a to ještě na úkor stávajících operátorů (včetně žalobce). Žalovaný se však na základě tohoto svého postupu zároveň nedůvodně (fakticky) vzdal odpovídající části příjmu státního rozpočtu (tedy veřejných prostředků) za vydražená spektra v Aukci 2017.

20. Podle názoru žalobce nastavení podmínek Aukce 2020 je v rozporu s Rámcovou směrnicí; vyhlášené podmínky Aukce 2020 totiž nebyly (i) objektivní a transparentní, (ii) přiměřené a ani (iii) nediskriminační. Nastavením podmínek bylo zabráněno původně deklarovanému cíli – vstupu čtvrtého mobilního operátora. V důsledku nastavení Aukce 2020 získaly společnost Nordic a společnost PODA výhodu v podobě zpětného poskytnutí národního roamingu zjevně zcela zdarma, ačkoli jejich konkurenti (vč. žalobce) za stejnou výhodu v Aukci 2020 museli zaplatit. Tato skutečnost je sama o sobě způsobilá narušit hospodářskou soutěž, poněvadž nákladově uměle zvýhodňuje společnosti PODA a Nordic oproti všem dalším subjektům působícím na trhu. Je irelevantní, že žalovaný podmínky Aukce 2020 konzultoval s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. To, zda určité opatření představuje veřejnou podporu, může rozhodnout pouze Komise nebo vnitrostátní soud.

III. Dosavadní průběh řízení

21. Žalobce žalobu původně podal dne 2. 9. 2020 k Městskému soudu v Praze jako soudu v občanském soudním řízení. V petitu žaloby se domáhal toho, aby se žalovaný zdržel pokračování v konání výběrového řízení za účelem udělení práv k využívání radiových kmitočtů pro zajištění sítí elektronických komunikací v kmitočtových pásmech 700 MHz a 3400–3600 MHz vyhlášeného vyhlášením ze dne 7. 8. 2020, č. j. ČTÚ–38 426/2020–613, zveřejněným v částce 08/2020 Telekomunikačního věstníku. Žalovaný ve vyjádření ze dne 12. 10. 2020 namítl věcnou nepříslušnost soudů v občanském soudním řízení. Městský soud usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 2 Cm 29/2020 – 82 námitku nedostatku pravomoci civilních soudů zamítl. K odvolání žalovaného toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2021, č. j. 3 Cmo 207/2020 – 109.

22. K dovolání žalovaného obě předchozí usnesení zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 23 Cdo 2170/2021 – 128. Je názoru, že k projednání věci jsou příslušné soudy ve správním soudnictví. Tímto právním názorem zavázal pro další řízení městský soud. Citoval mj. ustanovení § 21 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích upravující podmínky vyhlášení výběrového řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů, dále citoval § 21 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, podle kterého zamítne žalovaný žádosti neúspěšných žadatelů a citoval i § 22 zákona o elektronických komunikacích, který se týká rozhodnutí o přidělení rádiových kmitočtů úspěšnému žadateli. Nejvyšší soud je názoru, že žalobce brojí proti činnosti žalovaného v postavení státního orgánu provádějícího výběrové řízení za účelem udělení práv podle § 21 zákona o elektronických komunikacích formou výběru žádosti ve smyslu § 146 odst. 1 správního řádu. Výsledkem této činnosti je vydání rozhodnutí o udělení přídělu rádiových kmitočtů. Úkon orgánu veřejné moci je založen na výkonu jeho veřejnoprávních pravomocí. Dovolací soud uzavřel, že soudy v občanském soudním řízení nejsou věcně příslušné k uložení povinnosti zdržet se zásahu do soukromého práva a to ani podle zákona č. 82/1998 Sb., ani podle jiného předpisu soukromého práva. I když důsledkem činnosti žalovaného může dojít k zásahu do soukromého práva jiné osoby, tudíž i zásah do účasti v neomezované hospodářské soutěži, nemění to nic na veřejnoprávní povaze této činnosti. Není rovněž významné, zda se jedná o výkon veřejné moci v souladu se zákonem či v rozporu s ním, tedy ve srovnání s § 19a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Soukromá práva stanovená v § 2990 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2988 o. z. jsou stanovena pro situaci, kdy je účast v hospodářské soutěži omezena jiným účastníkem hospodářské soutěže. Vystupuje–li však stát jako orgán veřejné moci, nejedná jako soukromý subjekt resp. subjekt v soukromém styku hospodářské soutěže (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, č. j. 23 Cdo 1420/2020). Nejvyšší soud závěrem upozornil na to, že ani Nejvyšší správní soud v řízení pod sp. zn. 1 As 375/2020 a 8 As 224/2020 nedospěl k závěru o tom, že by v těchto věcech byly k projednání nadány pravomocí soudy v občanském soudním řízení.

23. Městský soud jako soud v občanském soudním řízení následně vyslovil svoji věcnou nepříslušnost usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. 2 Cm 29/2020 – 145. Věc napadla městskému soudu jako soudu ve správním soudnictví. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze a) Otázka kompetenčního sporu mezi soudy v občanském soudním řízení a ve správním soudnictví 24. 10. senát městského soudu jako soudu ve správním soudnictví, kterému byla věc přidělena, vědom si předchozího procesního vývoje, kdy soudy v občanském soudním řízení svoji věcnou příslušnost k projednání věci popřely, vyzval žalobce k úpravě žaloby na některý ze žalobních typů podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Současně vzhledem k podstatě věci vyzval obě strany k vyjádření se k otázce možného kompetenčního sporu mezi soudy v občanském soudním řízení a ve správním soudnictví dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

25. Žalobce je v této otázce názoru, že věc náleží do pravomoci civilních soudů, nicméně v replice ze dne 8. 7. 2022 připouští, že by věc mohla být ponechána ve správním soudnictví ve formě tzv. zásahové žaloby: s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, čj. 23 Cdo 2170/2021–128 na jedné straně částečně nesouhlasí, nicméně v replice poukazuje na to, že dle názoru Nejvyššího soudu jednáním žalovaného došlo k zásahu do práv žalobce a k ochraně je příslušná zásahová žaloba. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud v citovaných věcech sp. zn. 1 As 375/2020 a 8 As 224/2020 vyslovil, že stanovení podmínek Aukce 2020 není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Žaloba proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. pak není podle žalobce dostatečným prostředkem ochrany jeho práv, neboť pomocí žaloby proti rozhodnutí nelze efektivně realizovat právo na „předstižný“ zásah soudu, jak vyžaduje čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Takovou žalobu je totiž možné podat až proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného a po vyčerpání řádných opravných prostředků; v tu chvíli je již ale poskytnutí protiprávní veřejné podpory dokonáno. Právo Evropské unie podle žalobce vyžaduje zásah soudu před poskytnutím podpory a zakazuje, aby procesní pravidla zabraňovala výkonu práv založených právem Evropské unie. Žalobce poukazuje na praktické problémy, které jsou dle jeho názoru spojeny s hledáním efektivní ochrany prostřednictvím rozkladu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti či přídělu kmitočtu jiným osobám a následné obraně žalobou podle § 65 s. ř. s.

26. Naopak žalovaný je názoru, že zde kompetenční spor nevznikl a není důvod předkládat věc kompetenčnímu senátu. Z dosavadní praxe správních soudů, které se otázkou přezkumu vyhlášení zabývaly, je zjevné, že svou věcnou příslušnost nepopírají. Zásahové žaloby žalobce a dalších účastníků výběrového řízení 2020 směřující proti podmínkám vyhlášení aukce 2020 byly odmítnuty, protože v konkrétním případě podané žaloby chyběla jedna z podmínek řízení, tj. opatření žalovaného, které je způsobilé zasáhnout do subjektivních práv žalobce, nikoli z toho důvodu, že by se správní soud věcí odmítal zabývat, protože by se domníval, že k řešení dané otázky není věcně příslušný.

27. Městský soud shledal, že podstata projednávané věci spočívá v tom, že žalovaný vyhlásil Aukci 2020 včetně jeho podmínek a následných závazků, které byl úspěšný účastník povinen přijmout na základě úspěchu ve výběrovém řízení – jako orgán veřejné moci vykonávající státní správu (§ 3 zákona o elektronických komunikacích) a jako vyhlašovatel a organizátor výběrového řízení za účelem přidělení práv k využívání rádiových kmitočtů podle § 21 zákona o elektronických komunikacích. Žalobce namítá, že na základě podmínek Aukce 2020 byl povinen úspěšný žadatel o kmitočet – operátor současně s rozhodnutím o přídělu povinen přijmout tzv. závazek národního roamingu. To představuje podle žalobce pro zájemce nedovolenou veřejnou podporu, v obsahu podmínek žalobce spatřuje omezení své účasti v hospodářské soutěži.

28. Je zjevné, že žalobce se domáhá ochrany vůči postupu orgánu veřejné moci, který vůči němu (ale i vůči ostatním účastníkům) jednal ve vrchnostenském a nikoliv v rovném postavení – v návaznosti na výsledek řízení o žádosti totiž vůči žalobci i ostatním účastníkům vystupoval autoritativně, na základě své pravomoci, kterou mu přiznává zákon o elektronických komunikacích. Z této pozice byl oprávněn přidělit úspěšnému žadateli kmitočty, vyřadit účastníka z řízení atp. a stejně tak byl sám dle § 21 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, byť po projednání (a vypořádání připomínek s potenciálními účastníky) dle § 130 zákona o elektronických komunikacích, oprávněn stanovit pravidla výběrového řízení za účelem přidělení rádiových kmitočtů, vyhlásit toto řízení a vynutit přijetí dotčeného závazku národního roamingu.

29. Žalobce se tedy v podstatě věci domáhá ochrany proti činnosti žalovaného jakožto orgánu veřejné správy rozhodujícího o jeho právech a povinnostech. Byť podle žalobce měla být část podmínek Aukce 2020 stanovena v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, stále se jedná o napadání podmínek a pravidel, která byla vrchnostensky učiněna z pozice orgánu veřejné moci a která následně dopadala mezi účastníky aukce. Spor žalobce a žalovaného, který vyvstal z uvedené činnosti žalovaného, tak i podle názoru městského soudu ve své podstatně nemá povahu sporu vyplývajícího z poměrů soukromého práva.

30. Městský soud je proto názoru, že k projednání sporu není příslušný soud rozhodující v občanském soudním řízení ani podle § 7 občanského soudního řádu a ani v řízení podle části páté občanského soudního řádu.

31. Věcnou příslušnost a pravomoc soudů v občanském soudním řízení nemůže založit ani to, že podle tvrzení žalobce není ochrana ve správním soudnictví vzhledem k jeho subsidiární povaze dostatečně efektivní a nemůže tak plnit „předstižnou“ úlohu.

32. Podle § 21 odst. 16 zákona o elektronických komunikacích na základě výsledku výběrového řízení žalovaný zamítne žádosti neúspěšných žadatelů, a to do 2 měsíců po skončení výběrového řízení. Po právní moci těchto rozhodnutí o zamítnutí a zaplacení ceny nebo její poměrné části v případě jejího hrazení formou dílčích úhrad úspěšným žadatelem, vydá žalovaný rozhodnutí podle § 22 zákona o přídělu kmitočtů, které se doručuje pouze úspěšnému žadateli.

33. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v prvním kroku se nejdříve žadatel dozví o procesním případném neúspěchu své žádosti. Teprve po právní moci tohoto rozhodnutí (tj. případně i po řízení o rozkladu) bude kmitočet přidělen úspěšnému žadateli a to včetně závazku národního roamingu. Neúspěšný žadatel může prostředky soudního řízení správního tedy brojit již proti zamítnutí vlastní žádosti o příděl kmitočtu. Poté, bude–li úspěšný žadatel, kterému byl přidělen kmitočet a pokud byl na přiděleném kmitočtu stanoven sporný závazek národního roamingu, nepochybně se může dle okolností jednat o zásah do práv žadatelů a tedy i o věcnou legitimaci k žalobě proti rozhodnutí proti přídělu kmitočtu dle § 65 s. ř. s. (k tomu znovu viz níže).

34. I v těchto procesních situacích právní prostředky soudního řádu správního umožňují neprodlený a prakticky okamžitý zásah soudu. A to (budou–li naplněny zákonné předpoklady pro jejich nařízení) formou předběžného opatření (§ 38 s. ř. s.) či odkladného účinku žaloby (§ 76 s. ř. s.) Zejména přiznáním odkladného účinku se totiž na rozhodnutí hledí, jako by ani nebylo vydáno (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 8 Azs 37/2021 – 81, též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2006, čj. 2 Afs 77/2005–108, dále rozvíjený v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019–38, č. 4039/2020 Sb. NSS). Vzhledem k návaznosti rozhodnutí o přídělu kmitočtu na právní moc odložením účinků rozhodnutí o zamítnutí žádosti např. nebude moci být účinné ani rozhodnutí o přídělu, odložením účinků rozhodnutí o přídělu kmitočtu nebude aplikován stanovený závazek národního roamingu. Sporům, pokud již z povahy věci nejsou zařazeny mezi tzv. přednostní dle § 56 s. ř. s., lze poté přiznat přednostní projednání, jsou–li pro to vážné důvody.

35. Tyhle procesní nástroje správního resp. soudního řízení správního k ochraně práv žalobce ve svých podáních pomíjí. Přitom si je jich nepochybně vědom – pozastavení výběrového řízení prostřednictvím předběžného opatření navrhl sám v předchozím řízení dvakrát ještě před soudem v občanském soudním řízení. Oba návrhy, k nimž mělo být prozatímně žalovanému zamezeno pokračovat ve výběrovém řízení, pak městský soud zamítl – usneseními ze dne 4. 9. 2020, č. j. 2 Cm 29/2020 – 18 a ze dne 24. 9. 2020, č. j. 2 Cm 29/2020 – 54, a věc byla určena k projednání dle svého pořadí. V nastalé situaci poté podle názoru městského soudu pozbylo významu tvrzení žalobce o vhodnější efektivitě předstižného zásahu civilního soudu.

36. Stejnými prostředky „okamžité“ právní obrany tedy disponuje jak občanské soudní řízení, tak i soudní řízení správní. Ať už by žalovaný správní orgán jednal ve formě zásahu, rozhodnutí či opatření obecné povahy, stále tedy podle názoru městského soudu existují i v podmínkách subsidiárně koncipovaného správního soudnictví dostatečně efektivní procesní nástroje, kterými by mohlo být ve výsledku i „předstižně“ zabráněno poskytnutí veřejné podpory, jak se žalobce domáhá.

37. Otázky spojené s výběrovým řízením za účelem přidělení kmitočtů jsou poté pravidelně projednávány soudy ve správním soudnictví (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 110/2013, 15 A 90/2020, 18 A 49/2020, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2020, č. j. 10 As 274/2019 – 67, ze dne 8. 3. 2021, č. j. 8 As 224/2020–68, ze dne 12. 11. 2020, č. j. 1 As 375/2020 – 88), aniž by tato judikatura popírala pravomoc těchto soudů. Jestliže podle tvrzení žalobce Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 11. 2021, čj. 23 Cdo 2170/2021–128 uvedl, že žalobce se domáhá ochrany proti zásahu žalovaného, k čemuž je příslušná zásahová žaloba dle § 82 s. ř. s., jedná se o argument vytržený z kontextu odůvodnění. Nejvyšší soud se totiž ve svém usnesení celkově zabýval povahou napadaného jednání z hlediska postavení žalovaného jako orgánu veřejné moci, proto shledal, že věc náleží k projednání soudům ve správním soudnictví, které poskytují ochranu za zákonem stanovených podmínek (bod 30 usnesení), a proto také zavázal nižší soudy v občanském soudním řízení k postoupení věci těmto soudům. Již od námitky žalovaného proti příslušnosti soudu jako soudu v občanském soudním řízení ze dne 12. 10. 2020 byla spornou toliko otázka věcné příslušnosti popř. pravomoci soudů k projednání věci, nikoliv jakou konkrétní formou má být ochrana zájmům žalobce poskytnuta. Nejvyšší soud proto v projednávané věci popřel toliko pravomoc civilní větve soudnictví. Teprve správnímu soudnictví poté přísluší právní kvalifikace toho, jaké jednání je zásahem správního orgánu a zda a jaká mu náleží právní ochrana.

38. Z uvedených důvodů se městský soud ztotožnil tedy jak s citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, čj. 23 Cdo 2170/2021–128, tak s přístupem, který k otázce pravomoci a příslušnosti soudů ve vztazích, které vyplývají z řízení o přidělení kmitočtů (včetně hodnocení podmínek výběrového řízení) implicitně zaujala judikatura správních soudů. Neshledal proto důvod k popření pravomoci soudů ve správním soudnictví v projednávané věci a není zde tedy důvod k předložení věci tzv. zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb. k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu podle § 1 odst. 1 písm. b) cit. zákona. b) stanovení podmínek aukce 2020 jako nezákonný zásah žalovaného 39. Městský soud v Praze z vyhlášení Aukce 2020 ze dne 7. srpna 2020, čj: ČTÚ–38 426/2020–613, ověřil, že dle bodů 2.2.3 a 8.1 ve spojení s bodem 7 vyhlášení podstata skutečně spočívá v povinnosti vítězného stávajícího operátora na základě rozhodnutí o přídělu pásma 700 Mhz v aukčním bloku A3 (příp. pokud stávající operátor nezíská blok A3, poté všichni stávající operátoři, kteří získají příděl v pásmu 700 Mhz) přijmout závazek národního roamingu. Cílem tohoto závazku má být „umožnit Oprávněným zájemcům o národní roaming s významným vlastním pokrytím podle kritérií a podmínek tohoto Vyhlášení věcně replikovat nabídku mobilních komunikačních služeb Stávajících operátorů (zejména co do rozsahu nabízených služeb volání, SMS a přístupu k internetu), kterou nebudou schopni poskytovat prostřednictvím vlastní sítě vybudované na základě rádiových kmitočtů v pásmu 700 MHz a/nebo 3400–3800 MHz, a to zejména zákazníkům, kteří nebudou mít koncová zařízení umožňující využívání služeb poskytovaných s využitím kmitočtů v pásmu 700 MHz a/nebo 3400–3800 MHz, a zároveň (ii) umožnit Oprávněným zájemcům o národní roaming zajistit svým zákazníkům celoplošnou dostupnost služeb po časově omezenou dobu, než budou schopni celoplošné pokrytí zajistit prostřednictvím vlastní sítě elektronických komunikací (zejména pokud získají příděl rádiových kmitočtů v pásmu 700 MHz) nebo na základě komerční dohody“ (srov. bod 2.2.3 a 8.1 vyhlášení).

40. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

41. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout jen tehdy, jsou–li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není–li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, č. 603/2005 Sb. NSS).

42. Žalobce současně s nynější žalobou (podanou prvně k městskému soudu jako soudu v občanském soudním řízení) téhož dne 2. 9. 2020 napadl ve správním soudnictví rovněž samotné vypsání a podmínky výběrového řízení – Aukce 2020 – jakožto opatření obecné povahy in eventum jako nezákonný zásah. Městský soud žalobu odmítl usnesením ze dne 23. 9. 2020, č. j. 15 A 90/2020– 76. Kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 1 As 375/2020 – 88.

43. Stěžejní závěry citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu shrnuje městský soud takto:

44. Samotný úkon vyhlášení výběrového řízení nepřináší pro žalobce žádné závazné povinnosti, jejichž nedodržení by se jakýmkoliv způsobem mohlo negativně dotknout jeho právní sféry. Zákon o elektronických komunikacích s procesním úkonem spočívajícím ve vyhlášení výběrového řízení odpůrcem nespojuje vznik jakékoliv povinnosti žalobce či jiné osoby účastnit se výběrového řízení, případná účast kohokoliv je dobrovolná. Vyhlášení výběrového řízení je pouze prvotním krokem, který je nutným předpokladem dalšího postupu, avšak sám o sobě potenciálně zainteresovaným subjektům žádná práva ani povinnosti nestanoví, neboť mohou být stanovena jedině konečným rozhodnutím odpůrce. Právní řád neposkytuje samostatnou ochranu proti jednotlivým procesním úkonům správního orgánu, které směřují k vydání rozhodnutí a které samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, čj. 8 Aps 2/2006–95); zákonnost procesních otázek včetně zahájení správního řízení lze zkoumat v řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí. Jinak řečeno, lze–li předpokládat, že ve správním řízení bude vydáno rozhodnutí, pak v rámci žaloby proti němu lze zkoumat i zákonnost správního procesu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2017, čj. 2 As 260/2016–44).

45. Na základě výsledku výběrového řízení žalovaný v souladu s § 21 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích zamítne žádosti neúspěšných žadatelů. Po právní moci zamítavých rozhodnutí a zaplacení ceny za udělení práva k využívání rádiových kmitočtů vydá rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů podle § 22 zákona o elektronických komunikacích, které se doručuje pouze úspěšnému žadateli. Neúspěšný žadatel se pak může bránit proti rozhodnutí o zamítnutí své žádosti, úspěšný žadatel proti rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů, resp. jím stanoveným podmínkám užívání přídělu. Aktivní legitimace k podání opravného prostředku vyplývá z postavení osoby jakožto účastníka řízení (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2003, čj. 5 A 41/2001–28, č. 333/2004 Sb. NSS). Přestože je výběrové řízení řízením o výběru žádosti, a tedy řízením společným, rozhodnutí v něm vydaná nejsou rozhodnutím společným. Zúčastní–li se žalobce řízení, může se bránit pouze proti rozhodnutí o její žádosti. Nemožnost napadnout rozhodnutí týkající se ostatních žadatelů však žalobci nebrání v tom, aby v opravném prostředku uplatnil své případné výhrady vůči podmínkám výběrového řízení, neboť ty jsou žalovaným stanoveny pro všechny účastníky shodně. Rozhodnutí o rozkladu pak může napadnout správní žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

46. Je–li spatřován nezákonný zásah ve vyhlášení výběrového řízení, včetně stanovení jeho podmínek, správní řízení o výběru žádosti coby formalizovaná procedura ústí v rozhodnutí, které je soudně přezkoumatelné v řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s., a to včetně procedury, která předchází jeho vydání, jakož i dodržení pro ni stanovených pravidel. Pod soudní kontrolu je tedy zásadně zahrnuta i zákonnost veškerých úkonů uskutečněných správním orgánem v průběhu správního řízení, včetně zahájení správního řízení (zde vyhlášení výběrového řízení a stanovení jeho podmínek). Prostřednictvím žaloby proti meritornímu rozhodnutí proto lze účinně napadat veškeré vady řízení, které by mohly vést k nezákonnosti rozhodnutí. Ve vztahu k meritornímu správnímu rozhodnutí je vyhlášení výběrového řízení včetně stanovení jeho podmínek pouze nutným procesním úkonem, jenž se nemůže stát předmětem samostatného soudního přezkumu. Vyvolání právních účinků pravomocného správního rozhodnutí však samo o sobě nemůže odůvodnit soudní přezkum jednotlivých procesních úkonů, neboť je předpokládaným následkem každého rozhodnutí. K ochraně před nepřiměřenými důsledky správního rozhodnutí pak může v řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. posloužit institut odkladného účinku či předběžného opatření.

47. Vyhlášení výběrového řízení je tedy pouze procesním úkonem. Poskytnutí soudní ochrany v tomto případě nelze s odkazem na tvrzenou neefektivitu „předsunout“ již do fáze probíhajícího výběrového řízení. Účel soudní ochrany, resp. zásahové žaloby, nelze spatřovat v poskytování preventivní ochrany již v průběhu správního řízení, která zabrání hypotetické újmě plynoucí z údajné nezákonnosti zahájení výběrového řízení, jeho podmínek či dalšího postupu v něm. Požadovaný postup by naopak popíral smysl a funkci zásahové žaloby, která není „univerzálním prostředkem ochrany proti jakémukoliv úkonu správního orgánu, který se žalobci nelíbí“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 10 Afs 304/2019–39, č. 3974/2020 Sb. NSS). Její účel je zcela opačný – plní roli „pomocného prostředku ochrany a doplňku tam, kam ochrana podle § 65 a násl. s. ř. s. nedosáhne“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008–98, č. 2206/2011 Sb. NSS, bod 18).

48. Na uvedené závěry později navázali městský soud a Nejvyšší správní soud v dalších rozsudcích – městský soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2020, č. j. 18 A 49/2020 – 81 a Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti tehdejšího žalobce v rozsudku ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8 As 224/2020 – 68. Závěry těchto rozhodnutí stvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 1201/21.

49. Žalobce v nynější věci napadá pro možný rozpor s hospodářskou soutěží stanovení jedné části podmínek výběrového řízení, jíž byla dle jeho názoru nedovoleně poskytnuta veřejná podpora jiným subjektům stanovením závazku národního roamingu. Nejde zcela o tytéž argumenty a důvody, pro které žalobce napadl nezákonnost výběrového řízení aukce 2020 v řízení pod sp. zn. 15 A 90/2020 (srov. shrnutí žalobních bodů v usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 15 A 90/2020 – 76) a není tedy důvod pro odmítnutí nynější žaloby pro překážku věci rozhodnuté (nejedná se o totožnost žalobních důvodů – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2021, č. j. 10 Afs 332/2020 – 31). Byť žalobce nyní brojí proti stanovení jedné povinnosti přijmout závazek národního roamingu, vyhlášení Aukce 2020 stanovují celou řadu dalších podmínek a závazků, které je úspěšný účastník v Aukci 2020 povinen přijmout na základě rozhodnutí o přídělu (srov. bod 7 vyhlášení). Ve své podstatě na všechny tyto podmínky či eventuální závazky podle názoru městského soudu dopadají příhodně výše uvedené závěry jednotné a ustálené judikatury, tj. že podmínky či závazky vypsání aukce (byť by se mohly projevit v hospodářské soutěži) nelze samostatně napadnout zásahovou žalobou, neboť nejde o úkon zasahující veřejná subjektivní práva adresáta; nemůže tedy jít o nezákonný zásah.

50. Není zde spor o pravomoc či věcnou příslušnost soudů v občanském soudním řízení a ve správním soudnictví. Naopak věcně příslušné soudy ve správním soudnictví setrvale judikují, že dostatečně efektivní právní prostředky ochrany práv účastníka v těchto případech poskytuje až žaloba proti konečnému rozhodnutí o přídělu dle § 65 s. ř. s. (které konkrétně stanovuje podmínky a závazky tohoto přídělu) s využitím institutů předběžného opatření (§ 38 s. ř. s.) či odkladného účinku žaloby (§ 73 s. ř. s.).

51. Městský soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu poté neshledal důvod na věc nahlížet odlišně a od této praxe se odchýlit.

V. Závěr a náklady řízení

52. Městský soud shrnuje, že projednání ochrany proti zásahu žalovaného, jenž má spočívat v uplatňování a vynucování podmínky „Závazku národního roamingu“ ve smyslu bodu 8.1 výběrového řízení vyhlášeného za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů pro zajištění sítí elektronických komunikací v kmitočtových pásmech 700 MHz a 3400–3600 MHz vyhlášením ze dne 7. 8. 2020, č. j. ČTÚ–38 426/2020–613, v čemž žalobce spatřuje rozpor se zákazem poskytování veřejné podpory dle článku 107 a 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, náleží soudům ve správním soudnictví. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je však nepřípustná, neboť jednání žalovaného pojmově není zásahem, pro který by žalobci příslušela v této fázi správního řízení právní obrana. Městský soud žalobu proto odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

53. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byl návrh odmítnut a soudem nebyly shledány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení navrhovatelům podle věty druhé téhož zákonného ustanovení.

54. Výrok usnesení o vrácení soudního poplatku je odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého platí, že byl–li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Žalobce zaplatil 14. 4. 2022 po výzvě soudu soudní poplatek za žalobu ve výši 2000 Kč, městský soud mu proto vrací tento poplatek. Soud vyzývá žalobce, nechť ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto rozhodnutí sdělí číslo účtu, na který mu má být přeplatek ve výši 2000 Kč vrácen.

Poučení

I. Předmět sporu II. Žaloba a vyjádření k žalobě III. Dosavadní průběh řízení IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze V. Závěr a náklady řízení