11 A 103/2014 - 151

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobkyň: a) RNDr. M. Š., narozena xxx, bytem xxx a b) M. H., narozena xxx, bytem xxx obě právně zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 4, Pod Vilami 747/10 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti: 1) JUDr. R. S., bytem v xxx, 2) Ing. M. H., 3) Ing. H. H., oba bytem xxx, oba zast. JUDr. Emilem Flegelem, advokátem v Praze, Praha 10, K chaloupkám 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.4.2014, čj: S-MHMP 758706/2013/SUP/So/La, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28.4.2014, kterým zamítl odvolání žalobkyň a dalších účastníků řízení proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru stavebního a infrastruktury ze dne 7.2.2013, čj: OSI.Koš.p.1081-40918/12-Gre-R o vydání stavebního povolení na stavbu s názvem „rodinný dům Košíře“ žadatelů Ing. M. H. a Ing. H. . na pozemku parc. č. xxx v k.ú. xxx, při ulici xxx, xxx. Stavba rodinného domu byla umístěna pravomocným rozhodnutím č.j. OUR.Koš.p.1081-5914/08-Pka-UR ze dne 11.12.2008 (právní moci nabylo dne 22.7.2009). Dům půdorysných rozměrů 22 x 6 m je zastřešen pultovou střechou s max. výškou atiky 9,4 m od úrovně podlahy 1 nadzemního podlaží, umístěn byl je na mírně svažitém pozemku pod svahem nad ulicí U Vojanky v přírodním parku Košíře – Motol. Stavební řízení bylo zahájeno dne 13.4.2010 na základě žádosti stavebníků,Ing. H. H. a Ing. M.H. Žalovaný v rozhodnutí konstatoval, že na základě námitek vlastníků sousedních nemovitostí stavební úřad řízení přerušil a vyzval stavebníky k doplnění hydrogeologického posudku a dokumentace případných vyvolaných úprav na pozemku stavby a v jejím okolí pro zamezení vlivu vzdutí spodních vod. K námitce druhé žalobkyně, že vyjádření stavebního úřadu v prvostupňovém rozhodnutí, pokud jde o skutečný stav spodního kanálu na stavebním pozemku, je souborem spekulací nepodložených řádně zjištěným skutkovým stavem, žalovaný uvedl, že se tato otázka týká problematiky územního řízení. Problematika věcného břemena a odvodnění pozemku byla předmětem jedné z odvolacích námitek v územním řízení. Odbor stavební a územního plánu MHMP, který problém řešil v odvolacím řízení pod spis. zn. S-MHMP 173876/2009/OST zjistil, že v územním řízení byl doložen hydrogeologický posudek z října 2008, který posuzuje vliv stavby na věcné břemeno, dle jehož závěru projektovaná stavba distribuci srážkových vod z okolních parcel neovlivní. Posudek byl zpracován autorizovanou osobou, proto odvolací správní orgán neshledal důvody k pochybnostem o správnosti v řízení předložených materiálů. V rámci stavebního řízení provedl stavební úřad další místní šetření na pozemku výstavby a zjistil, že přítomnost či nepřítomnost odvodnění nelze zjistit pouhým ohledáním na místě, rovněž nelze posoudit míru funkčnosti historického melioračního systému v zatrubněných podzemních úsecích a na pozemcích přiléhajících k dotčenému pozemku parc.č. 1081 v k.ú. Košíře. Ze zjištěných skutečností stavební úřad usoudil, že systém na sousedních pozemcích je nefunkční, neboť chybí jeho původní otevřená část, tj. strouha na pozemku, který je předmětem řízení. S názorem stavebního úřadu lze souhlasit. Žalovaný poukázal na fakt, že stavebník 21.3.2012 potvrdil katastrálnímu úřadu zánik práva odpovídajícího věcnému břemeni z roku 1917. Bylo ověřeno, že na pozemku výstavby již není zapsáno žádné věcné břemeno povinnosti svádět pramenité a dešťové vody pro okolní pozemky. Podle údajů z katastru nemovitostí je v současné době na předmětném pozemku omezeno vlastnické právo jen zástavním právem smluvním. Žalovaný pak uzavřel, že podle § odst. 2 stavebního zákona se k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, se nepřihlíží. K námitce druhé žalobkyně, že územní rozhodnutí bylo vydáno na základě chybného hydrogeologického posudku řešícího likvidaci dešťových vod vsakem, a mělo by tak výt zrušeno, žalovaný odkázal na podmínku č. 5 územního rozhodnutí č.j. OUR.Koš. p. 1081- 5914/08-Pka-UR, v níž je uvedeno, že dešťové vody budou likvidovány pomocí štěrkového vsakovacího objektu o objemu cca 4,7 m v souladu se závěrem předloženého hydrogeologického průzkumu. Stavební úřad v roce 2012 obstaral nezávislý hydrogeologický posudek, který doporučil určité změny řešení likvidace podzemních vod a podzemních konstrukcí. Na základě tohoto doporučení byl způsob likvidace dešťových vod řešen nově a v dokumentaci pro stavební povolení již likvidace dešťových vod není řešena vsakem, ale akumulací s řízeným přečerpáním do kanalizace. Podmínka územního rozhodnutí dodržena sice nebyla, nicméně se ve stavebním řízení ukázala být stanovenou na základě chybných podkladů a tudíž nesprávnou. Změnu územního rozhodnutí v této souvislosti již zákon neumožňuje, neboť již uplynuly lhůty pro případné použití mimořádných opravných prostředků. K požadavku druhé žalobkyně na instalaci náhradního zdroje pro napájení čerpadel odčerpávajících vodu z akumulačních nádrží žalovaný odkázal na souhrnnou technickou zprávu (výpočet kapacity nádrží, zajištění záložního čerpadla). Objem jímek je navržen na 48 hodinové srážky s tím, že při poruše poruchy čerpadel dojde k nápravě do 24 hod. Toto konstatování je přijatelné, pokud bude uzavřena příslušná servisní smlouva s dodavatelem čerpadel. To však není předmětem stavebního povolení, ale podmínkou provozování stavby. Odvod vod zajištěn standardně a dostatečně, žádný obecně závazný předpis nestanoví, kdy má být instalován náhradní zdroj pro napájení čerpadel na kanalizačním objektu. Namítla-li druhá žalobkyně, že se jedná o dům bytový a nikoliv rodinný, a nesouhlasila-li s architektonickým ztvárněním stavby, odkázal žalovaný na § 114 odst. 2 stavebního zákona. K námitce první žalobkyně, že stavební povolení je neplatné, protože nesplňuje podmínky pro umístění stavby dle územního rozhodnutí čj. OUR.Kos.P. 1081-5914/08-Pak-UR, žalovaný konstatoval, že podmínka č. 5 územního rozhodnutí stanovující likvidaci dešťových vod vsakem nebyla dodržena, protože se v průběhu stavebního řízení zjistilo, že hydrogeologické poměry v území toto řešení neumožní. Podmínka tedy byla v územním řízení stanovena nesprávně, změnu územního rozhodnutí však již zákon neumožňuje, neboť uplynuly lhůty pro případné použití mimořádných opravných prostředků. Namítla-li první žalobkyně, že není dostatečně zabezpečena likvidace dešťových vod na pozemku stavebníka, když je nutné vodu z akumulačních jímek čerpat do kanalizace, což může přinést problémy v případě přerušení dodávky elektrické energie a vést k vytopení celého údolí v době dešťů, žalovaný argumentoval tím, že se jedná se o problematiku užívání stavby. K námitce, že vybudováním trvalé překážky přirozenému proudění podzemní vody jsou její nemovitosti vystaveny obrovskému riziku, přitom nebyl proveden kompletní hydrogeologický průzkum, žalovaný odkázal na nezávislé posouzení záměru zpracovaného doc. Ing. J. M., CSc. Z posouzení vyplývá, že při přizpůsobení projektu navržený rodinný dům neovlivní hydrogeologické poměry na lokalitě. Na str. 9 je uvedeno jednak, že může dojít ke vzdutí podzemní vody (nepatrnému), a proto je doporučena obvodová drenáž, jednak je zde uvedeno, že čistě z teoretického hlediska v aspektu ovlivnění plochy infiltračního území zástavbou působí tento vliv kladným směrem (srážková voda bude svedena do akumulačních nádrží). Posudek byl zpracován autorizovanou osobou, proto žalovaný neshledal důvody k pochybnostem o správnosti těchto v řízení předložených materiálů. Z dokladu zpracovaného doc. Ing. J. M., CSc., vyplývá, že bylo provedeno hydrogeologické posouzení vsakovací kapacity, které zahrnuje jádrový vrt VSK-1 a Průzkum základových poměrů obsahující jeden průzkumný vrt VSI. Geologické právo definuje pouze požadavky na geologickou dokumentaci (vyhl. č. 368/2004 Sb., o geologické dokumentaci v platném znění a vyhl. č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek). Zákon 62/1988 Sb., o geologických pracích, v § 2 stanoví, že geologické práce jsou průzkum a výzkum, který zahrnuje např. zjišťování a ověřování inženýrskogeologických a hydrogeologických poměrů území, zejména pro účely územního plánování, dokumentace a provádění staveb včetně stabilizace sesuvných území; dále v § 6 tohoto zákona je uvedeno, že při projektování geologických prací se vychází ze zhodnocení výsledků a poznatků získaných dřívějšími geologickými pracemi. Přitom se zjišťuje, zda se geologické práce nedotýkají zájmů chráněných zvláštními předpisy. Žádný obecně závazný předpis neurčuje, kolik průzkumných sond má být při geologickém průzkumu provedeno. Je na odpovědnosti každého geologa, jakou formu a rozsah průzkumu zvolí pro zadaný geologický úkol. Hydrogeologický průzkum tedy proveden byl a je věcí projektanta, zda ho považuje za dostatečný pro to, aby mohl stavbu navrhnout v souladu s čl 22 OTPP. Námitky první žalobkyně ohledně zastínění sousedního pozemku byly řešeny v územním řízení i v odvolacím řízení a nebyly shledány důvodnými. Pro hodnotu zastínění pozemků nejsou vn becně závazných předpisech stanoveny limity. Odbor stavební a územního plánu MHMP v rozhodnutí o odvolání konstatoval, že k dokumentaci bylo doloženo posouzení možného omezení zastavitelnosti sousedního pozemku č. parc. xxx a xxx k.ú. xxx z hlediska oslunění a denního osvětlení v případě realizace navrženého rodinného domu a vlivy stavby na okolní stávající zástavbu. Na základě provedených výpočtů je v závěru studie uvedeno, že výstavba navrženého objektu nijak nesnižuje zastavitelnost pozemku č. parc. xxx a xxx v k.ú. xxx. Soulad záměru s okolím byp řešen v předcházejícím odvolacím řízení ve věci umístění stavby, kdy nebyly shledány důvodnými a odvolací orgán je zamítl. K námitce první žalobkyně, že zastavěná plocha pozemku rodinného domu je v rozporu s vyhláškou OTPP, když během stavebního řízení došlo ke změnám zastavěnosti, a do výpočtu plochy měly být zahrnuty všechny stavby příslušenství na pozemku, což jsou schody, parapetní zeď, opěrná zeď, akumulační jímky a dále i příslušenství bazénu s celou prosklenou stěnou s výhledem na terasu a zahradu, žalovaný uvedl, že pokud jsou dodrženy podmínky územního řízení, není třeba soulad s OTPP čl. 50 znovu zkoumat. Námitka týkající se příslušenství bazénu s prosklenou stěnou byla předmětem odvolacího řízení ve věci umístění stavby a nebyla shledána důvodnou. Jedná se o část podzemního podlaží budovy, na němž jsou umístěna parkovací stání. Horní líc této části budovy je na straně severozápadní přisazen ke svislé stěně rodinného domu, na straně jihozápadní je v úrovni přilehlého terénu a na straně severovýchodní leží o 3,22 m výše, než přilehlý terénní zářez před podzemním bazénem. O výškových poměrech na straně jihovýchodní lze usuzovat z výkresu C3 situace, kde je úroveň plochy parkovacího stání shodná s úrovní terénu sousedního pozemku 1080/1. Jak jsou umístěny akumulační nádrže, není z dokumentace patrné, ale dle stránek výrobce (Ekocis) se umísťují pod zem. V předchozím odvolacím řízení ve věci místění stavby bylo konstatováno, že na stropě bazénu jsou umístěna odstavná stání pro osobní automobily a tato parkovací plocha je ve výškové úrovni komunikace U Vojanky a o 35 cm níže než sousední pozemek č. parc. xxx, chodníky i terasa jsou na terénu a zasakovací zařízení pod terénem. Žádná z těchto v odvolání uváděných staveb nemá horní líc více než 0,30 cm nad přilehlým terénem. Žalovaný zároveň odkázal na ust. § 114 odst. 2 stavebního zákona. Rovněž otázka, zda se jedná o dům bytový nebo rodinný, byla řešena v územním řízení a v odvolacím řízení k územnímu rozhodnutí. Podle OTPP je podkrovím přístupný prostor nad nadzemním podlažím, vymezený konstrukcí krovu a dalšími stavebními konstrukcemi. Není definováno, jaké další stavební konstrukce jsou přípustné a jaké nepřípustné. Pojem krov není v obecně závazných předpisech definován. Z praxe však je známo, že krov je součástí střechy. Střecha je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti povětrnostním vlivům, odvádí vodu atd. Střecha se skládá z nosné konstrukce a střešní krytiny. Nosnou konstrukcí střechy, přenášející zatížení sněhem, větrem atd., je například krov. V daném případě funkci krytiny plní skladba pro extenzivní zeleň a zatížení přenáší konstrukce krovu, jejíž nosnou část tvoří krokve profilu 160/240 mm Není potom jasné, z čeho žalobkyně usuzuje, že se nejedná o podkroví. Žalovaný v závěru konstatoval, že záměr předmětné stavby je v souladu s platným územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy, námitky odvolatelů neshledal relevantními pro zrušení napadeného stavebního povolení. Žalobkyně v žalobě namítly nedostatečné vypořádání jejich námitek ve vztahu k nedostatečnému řešení likvidace dešťové (i vzedmuté podzemní) vody a k tomu, že předmětná stavba významně naruší hydrogeologické poměry v daném území, přičemž žalovaný došel k nesprávnému závěru, že žalovaná stavba nezasahuje do věcných práv vlastníků sousedních pozemků. Na základě opakovaných námitek účastníků v průběhu různých fází stavebního řízení byla projektová dokumentace postupně doplňována, přičemž v poslední fázi řízení byl představen záměr vybudovat obvodovou drenáž podél objektu domu, která by zamezila případnému vzdutí hladiny spodní vody. Obě žalobkyně shodně v průběhu řízení namítaly, že vybudování obvodové drenáže je řešením nedostatečným. Žalobkyně již několikrát upozorňovaly také na to, že projekt stavby je umístěn v bývalém korytu řeky, dnes zasypaného Jinonického potoka, který teče pod povrchem Jinonické ulice v sousedství staletých vil. Hydrogeologické poměry v této lokalitě jsou dány po tisíce let. Proudění podzemních vod vede k místní drenážní bázi a dále paralelně s údolnicí a vodotečí. Tyto specifické hydrogeologické poměry v předmětné lokalitě byly při stavbě každé z jednotlivých vil podél Jinonické ulice vždy pečlivě respektovány a u každé z nich byla vytvořena drenáž a založena služebnost odvádět vodu. Majitelé těchto objektů musejí dlouhodobě čelit problémům s vlhkostí zdiva způsobeným stoupáním spodní vody. Některé okolní stavby jsou postaveny téměř na úrovni spodní vody. Neuvážené stavební zásahy, které nereflektují specifické hydrogeologické poměry v lokalitě, tak významně narušují vyvážený stav a poškozují staleté budovy, z nichž mnohé aspirují na zařazení na seznam kulturních památek. Vybudování nové bariéry pro proudění vody, která by hladinu spodní vody mohla ještě více zvednout, je tedy pro žalobkyně a ostatní majitele okolních domů nepředstavitelná a vznik škody na jejich majetku v budoucnu způsobené předmětnou stavbou je téměř nevyhnutelný. Nelze tedy v žádném případě připustit, aby tak závažný technický problém, jako je neodvádění spodní vody stavebníky a opomíjení přirozených proudů vody dešťové, která nemůže být likvidována vsakem do pozemku, byl rozhodnutím žalovaným, zcela opomíjen. Žalovaný se předně nijak nevypořádal s námitkami obou žalobkyň na nedostatečné zjištění hydrogeologických poměrů v lokalitě. Jeho odůvodnění jsou vnitřně rozporná a zcela účelová, když k odvolání žalobkyně č. 2 v bodu 4. napadeného rozhodnutí odkazuje na hydrogeologický posudek z října 2008, z jehož závěrů má vyplývat, že „projektová stavba distribuci srážkových vod z okolních parcel neovlivní“. Nicméně je zřejmé, že na základě nového hydrogeologického průzkumu znalce Doc.Ing. J. M., CSc, byly vneseny nové požadavky na řešení likvidace podzemních vod a dešťových vod, když ty původně zamýšlené se ukázaly k námitkám účastníků řízení jako zcela nedostatečné. Žalobkyně několikrát poukazovaly na to, že hydrogeologické posudky založené do spisu jsou pouze teoretické, jelikož vycházejí z jednoho kontrolního vrtu provedeného v jihozápadní části pozemku parc. č. 1081, která vlastně stavbou ani zasažena nebude. Tuto námitku žalobkyně č. 1 žalovaný zcela opominul a vypořádal se s ním strohou citací zákona o geologických pracích a různých geologických vyhlášek s tím, že není nikde striktně stanoveno, kolik vrtů má být provedeno, přitom zcela opominul věcnou podstatu této námitky. Navíc žalovaný odkázal na kontrolní zkoušky a vrty, které byly provedeny pro účely vypracování hydrologického posouzení z iniciativy prvé žalobkyně. Žalobkyně rozporovaly tvrzení žalovaného, že meliorační systém v zatrubněných podzemních úsecích je nefunkční, neboť chybí jeho původní otevřená část, tedy strouha na pozemku. Při místním šetření by totiž bylo možné tyto skutečnosti zjistit za použití zemního radaru - přístroje na kaverny. Také se žalovaný vůbec nezabýval tím, kudy voda skutečně odtéká. Z listin obsažených ve spise i ve spise územního řízení o umístění stavby jednoznačně vyplývá, že k tíži pozemku parc. č. xxx k.ú. xxx byla na základě smlouvy trhové ze dne 10.4.1917 zřízena služebnost/věcné břemeno strpění svádění a odvádění dešťové a pramenité vody, a to mimo jiné z domů a pozemků zapsaných ve vložkách č. xxx pozemkové knihy a ve vložce č. xxx desek zemských (tehdy v katastru obce Smíchov a následně po administrativních změnách nově v katastru Košíře). Oprávněné pozemky a stavby sousedí s dotčeným pozemkem parc. č. xxx k.ú. xxx. Toto věcné břemeno nebylo nikdy zrušeno. Je známo, že služebnost svádění a odvádění dešťové a pramenité vody u daného pozemku je historicky doložená a v minulosti prokazatelně k uvedenému pozemku příslušela. Zcela nepřípustná jsou však tvrzení žalovaného, že systém je jako celek zcela nefunkční nebo částečně zanikl. Žalobkyně nesouhlasily s povoleným řešením likvidace dešťové vody. Stavebníci navrhli kumulaci dešťové vody v akumulačních nádržích Ekocis o celkovém objemu 15 m, avšak v návrhu není předvídána možnost výpadku čerpadel odčerpávajících srážkovou vodu. Stavebníci doplnili dokumenty do stavebního řízení navýšením kapacity nádrží a prohlášením, že zajistí záložní čerpadla, přičemž objem jímek má být navržen na 48 hodinové srážky a v případě poruchy čerpadel má být zajištěna náprava do 24 hodin. Žalovaný se přitom nijak nevypořádal s požadavkem žalobkyň a dalších účastníků řízení na instalaci záložního zdroje elektrické energie, který zajistí funkčnost čerpadel při výpadku proudu, dále se skutečností, že v posledních letech dochází ke zvýšení objemu srážkových vod a v případě přívalového nebo déletrvajícího deště, mohou být nádrže velmi rychle naplněny, a pokud dojde k výpadku čerpadel, mohou být zatopeny okolní pozemky a stavby na nich. Žalovaný se dále také nijak nevypořádal se skutečností, jak bude zajištěno, že záložní čerpadla jsou skutečně instalována, nebo že předmětná stavba bude mít trvalý přísun elektrické energie i v případě, že nebude nikým obývána. Žalovaný opomenul, že rozestavěná stavba může tvořit bariéru přirozenému toku dešťových i spodních vod i několik let, aniž by tyto vody byly navrženým způsobem likvidovány. Může se to stát v případě, že se například stavebníci rozhodnou z různých důvodů zahájenou stavbu nedokončit, nebo budou nuceni od dokončení stavby upustit z finančních nebo jiných důvodů. V takovém případě bude taková rozestavěná stavba významně narušovat hydrogeologické poměry v lokalitě, přičemž akumulační jímky ani čerpadla v provozu nebudou. Dle názoru žalobkyň je tak likvidace dešťových i spodních vod v rámci projektové dokumentace stavby vzhledem k specifickým hydrogeologickým poměrům řešena zcela nedostatečně, s čímž se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevypořádal. Žalobkyně namítly, že stavba nesplňuje limit zastavěnosti pozemku rodinného domu dle čl. 50 odst. 12 písm. a) vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Prvá žalobkyně ve svém odvolání namítala, že plocha zastavěná nadzemními stavbami na pozemku rodinného domu je v rozporu s OTPP, přičemž žalovaný se s touto skutečností vypořádal strohým konstatováním, že „pokud jsou dodrženy podmínky územního řízení, není třeba soulad s OTPP znovu zkoumat, protože byl ověřen v územním řízení“. Žalovaný přitom přehlédl skutečnost, že stavební úřad došel ke zcela nesprávnému a účelovému závěru při posuzování staveb příslušenství „podzemního podlaží“ rodinného domu, když údajně podzemní podlaží stavby nemůže být nadzemní částí stavby ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) vyhlášky OTPP a proto se jeho plocha nezapočítává do plochy pozemku rodinného domu zastavěného nadzemními stavbami. U předmětné stavby je potom dle dokumentace zcela evidentní, že uvažovaná plocha zastavěná nadzemní částí samotného domu včetně celého prostoru bazénu činí více než 180 m, tedy nikoliv pouze 132 m, jak zavádějícím způsobem uvádí stavební dokumentace. Žalovaný zcela nesprávně opominul, že plocha uvedená v dokumentaci odpovídá pouze půdorysu „hlavního těla stavby“, ale nezohlednil půdorys schodů, parapetní zdi, opěrné zdi, akumulační jímky a dále i zbývající části bazénu mimo toto hlavní tělo stavby směrem na jih, nad kterou jsou odstavná parkovací stání, ani část sociálního zázemí bazénu, které je rovněž mimo toto „hlavní tělo stavby“ a nad kterým je vstup do domu (jedná se v podstatě o jižní křídlo stavby ze západní strany přihrnuté zeminou a z východní strany bohatě prosklené směrem do zahrady na terasu). Tato zbývající část bazénu i jeho sociálního zázemí jsou součástí celé stavby domu, neboť jsou s ní funkčně i konstrukčně spojeny, přičemž se nepochybně jedná o nadzemní stavbu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) vyhlášky OTPP, neboť má horní vnější líc více než 0,3 m nad přilehlým terénem směrem k terase do zahrady. Žalovaný sám připouští vady ve stavební dokumentaci, jejichž existenci bez dalšího přešel, když připustil, že z dokumentace není patrné, jak jsou umístěny akumulační nádrže, nicméně údajně dle stránek výrobce (Ekocis) se mají umisťovat pod zem. Tento přístup žalovaného je dle žalobkyň zcela nepřiměřený a účelový, kdy žalovaný odmítl námitku žalobkyně č. 1 s poukazem na to, že to bylo řešeno v územním řízení, přitom sám žalovaný není schopen s určitostí zjistit, co je plochou zastavěnou nadzemními stavbami a co nikoliv. Pokud k odvolání prvé žalobkyně v bodu 8 žalovaný opakuje, že k námitkám, které byly uplatněny v územním řízení, se nepřihlíží, zcela přehlédl skutečnost, že v územním řízení byly prvou žalobkyní uplatněny námitky ve vztahu k zasakovacímu zařízení a nikoli k akumulačním nádržím, což je zcela zásadní rozdíl, jelikož akumulační jímky byly do projektu doplněny až v pozdějších fázích řízení. Pokud žalobkyně vyšly ze zastavěné plochy domem o rozměrech 180 m a plochy pozemku 471,6 m, uvažovaná plocha zastavěná stavbou domu a stavbami příslušenství na pozemku zjevně činí více než 38% plochy pozemku parc. č. xxx. Žalovaný se nevypořádal s námitkou druhé žalobkyně, že z napadeného rozhodnutí ani ze stavební dokumentace není zřejmé, jak bude zajištěna stabilita oplocení mezi jejím pozemkem a pozemkem stavebníků. Žalovaný dokonce připouští, že může dojít k narušení (resp. až demolici) stávajícího oplocení mezi pozemkem druhé žalobkyně a pozemkem parc. č. xxx, přičemž tímto by došlo do nepřiměřeného zásahu do soukromí a práv druhé žalobkyně č.

2. Těmito skutečnosti se měl žalovaný zabývat bez ohledu na námitky vznesené osobami zúčastněnými na řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepřihlédnul k uvažované výšce stavby domu nad průměrnou úrovní okolního terénu, která je nepřiměřeně vysoká, nehodnotil, že daný záměr stavby celkově je zcela nevhodný z hlediska předmětného pozemku. Stavba hrubě neodpovídá charakteru daného území a užíváním takto vysoké stavby by nepochybně došlo k nepřípustnému narušení pohody bydlení vlastníků sousedních pozemků. Prvá žalobkyně založila do spisu studii doby oslunění a vliv stavby na zastavitelnost svého pozemku parc. č. xxx vypracovanou Ing. Z. H., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby – obor stavební fyzika. Není zřejmé, na základě jakých údajů došel žalovaný k závěru, že povolovaná stavba nijak nesnižuje zastavitelnost jejího pozemku, když závěr předložené studie je zcela opačný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezohlednil fakt, že budovy při úpatí kopce pod původní viniční usedlosti Šmukýřka jsou vybudovány ve svažitém terénu, navíc kaskádovitě ustupující podlaží kopírují úhel svahu, do něhož jsou tyto budovy zasazeny, a nelze jejich celkovou výšku srovnávat s výškou západního průčelí navržené budovy. Žalobkyně se nemohou ztotožnit s účelovým tvrzením žalovaného, že stavba má ve srovnání s okolní zástavbou zcela komorní měřítko. Je dále zřejmé, že dlouhodobým záměrem stavebníků je postavit stavbu menšího bytového domu pro více samostatných rodin s nadstandardními bytovými jednotkami a se společnými prostory garáží, odstavných stání (celkově pro minimálně šest vozidel, z toho jedno pro invalidy), terasy a bazénu, tedy nikoliv skutečně rodinný dům pro potřeby jedné, třeba i rozsáhlejší rodiny. Z projektové dokumentace je zcela zřejmé, že společné prostory mimo bytové jednotky jsou přizpůsobeny pro bydlení více samostatných rodin. Je zřejmé, že se vytrácí privátní charakter společných prostor s jinou funkcí než bydlení i malého zbytku zahrady ve prospěch spoluužívání těchto prostor více relativně cizími lidmi. S těmito námitkami obou žalobkyň se přitom žalovaný vypořádal stroze jen tak, že tato otázka byla již řešena v odvolacím řízení k územnímu rozhodnutí. Žalobkyně poukázaly na studii doby oslunění Ing. Z. H., který v závěrečné poznámce připustil, že je „překvapující“, že podle vyjádření žalovaného č.j. S-MHMP 383488/2007/OST/Če ze dne 11.12.2007 je návrh bytového domu (půdorysné rozměry nadzemní části 22,00 x 6,00m ~ výška atiky ploché střechy +9,25m nad 1.np: ±0,000 = 242,000 m.n.m. Bpv ~ v objektu 5 bytů ~ severní stěna objektu 3,00m od jižní hranice sousedního pozemku p.p.1085/4 ~ jedno podlaží podzemní a tři podlaží nadzemní) v rozporu s vyhláškou OTPP, protože stavba znemožňuje zastavitelnost pozemku parc. č. 1085/4, avšak podle vyjádření žalovaného v územním řízení i ve stavebním řízení návrh rodinného domu s totožnými rozměry, jež se liší pouze tím, že z pět původních bytů bylo nově propojeno do tří a z 3. np. Bylo vytvořeno podkroví - zrušením atiky na severní straně objektu (půdorysné rozměry nadzemní části 22,00 x 6,00m ~ výška atiky ploché střechy +9,40m nad podlahou 1.np: ±0,000 = 241,900 m.n.m. Bpv ~ v objektu 3 byty ~ severní stěna objektu 3,00m od jižní hranice sousedního pozemku p.p.1085/4 ~ jedno podlaží podzemní, dvě podlaží nadzemní a podkroví) již v rozporu s OTPP není. Svými rozměry, charakterem a řešením pak odpovídá stavba bytovému domu, který znemožňuje zastavitelnost pozemku prvé žalobkyně parc. č. xxx v k.ú. xxx nejen z hlediska zastínění, ale také z hlediska požadovaných odstupů staveb. Kromě nedostatečného oslunění pozemku parc. č. xxx se žalovaný nijak nezabýval tím, že tento pozemkem vlivem nadměrné stavby na pozemku parc. č. xxx bude zcela nezastavitelný, což připustil sám žalovaný v rozhodnutí č.j. S-MHMP 383488/2007/OST/Če ze dne 11.12.2007, který jak výše uvedeno se týká rozměrově a hmotově totožné stavby. Jak sám žalovaný ve výše uvedeném rozhodnutí správně uvádí, severní stěna domu dosahuje ve východní části výšky 11,30 m nad terén, jsou v ní umístěna okna obytných místností a je situována ve vzdálenosti pouze 3 m od jižní hranice sousedního pozemku parc. č. xxx, přičemž se jedná o dosud nezastavěný pozemek umístěný z hlediska územního plánu rovněž v polyfunkčním území čistě obytném, který má dle doloženého geometrického plánu č. 1067- 23/2003 ze dne 23.6.2003 šířku 17,52 m, což je dostatečný rozměr pro umístění dispozičně kvalitního rodinného domu. Žalovaný tedy ve výše uvedeném rozhodnutí z roku 2007 došel k závěru, že budova, která by byla umístěna na pozemku parc. č. xxx by musela být z důvodu stavby na pozemku parc. č. xxx při respektování požadavků vyhlášky OTPP (čl. 8 odst. 4 a 9 OTPP) situována ve vzdálenosti jižní stěny minimálně 10,10 m od hranice pozemku parc. č. 1081. Severní stěna uvažované stavby na pozemku parc. č. 1085/4 by dále musela být v souladu s čl. 8 odst. 4 OTPP minimálně 3 m od hranice s pozemkem parc. č. xxx. Žalovaný tedy v tomto rozhodnutí výslovně připustil, že by na pozemku parc. č. xxx bylo možné - v důsledku nadměrných rozměrů stavby na pozemku parc. č. 1081 - umístit budovu o šířce pouze 4,42 m, z čehož vyplývá, že předmětná stavba likviduje zastavitelnost pozemku parc. č. xxx. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že povolená stavba na základě napadeného rozhodnutí zcela odporuje čl. 4 odst. 4 OTPP. Tuto skutečnost žalovaný přes opakované námitky prvé žalobkyně v napadeném rozhodnutí bez dalšího přešel. K odvolání prvé žalobkyně v bodě 9 žalovaný dále zcela pominul skutečnost, že původní pultová střecha s atikou byla zrušením atiky nahrazena pultovou střechou s velmi mírným sklonem 7% opatřenou vegetačním pokryvem a s třetího nadzemního podlaží vytvořeno podkroví. Podlaží kryté pultovou střechou není podkrovím. Jelikož povolovaná stavba má podkroví v prostoru pod pultovou střechou, nemůže se jednat o podkroví, ale o třetí nadzemní podlaží, tudíž navrhovaná stavba dle OTPP nesplňuje podmínky pro definici rodinného domu, ale je domem bytovým. Žalobkyně v průběhu řízení několikrát prvostupňový stavební úřad žádaly, aby v průběhu územního řízení i řízení stavebního připojil rovněž spisy a ostatní podklady, které se týkaly předchozích žádostí manželů stavebníků v souvislosti se zamýšlenou stavbou, neboť z doložení těchto podkladů by bylo zřejmé, že se po celou dobu jedná o rozměrově i hmotově totožnou stavbu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. K hydrogeologickým poměrům odkázal na nezávislý hydrogeologický posudek, který doporučil změny v řešení likvidace pozemních vod. Na základě závěrů znaleckého posudku již likvidace dešťových vod není navrhována vsakem, nýbrž akumulací do jímek s řízeným přečerpáváním do veřejné kanalizace. Otázka věcného břemene rozhodná není, ke dni rozhodování žalovaného nebyla služebnost v katastru nemovitostí zapsána. Námitka výpadku elektrické energie není relevantní, neboť žádný obecně závazný přepis povinnost zajištění záložního zdroje neukládá. Prostorové řešení povolované stavby a nadměrná zastavěnost pozemku jsou otázky, které měly a mohly být řešeny v územním řízení, ve stavebním řízení je ověřován pouze soulad stavební dokumentace s podmínkami územního rozhodnutí. Podmínky územního rozhodnutí projektová dokumentace, až na řešení likvidace dešťové vody, splňuje. Spekulace žalobkyň o postupu stavebníka během stavby nemůže žalovaný hodnotit. Žalobkyně v replice popsaly okolnosti výmazu služebnosti z katastru nemovitostí. Žalobkyně se obrátily na katastrální úřad, aby podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), opravil zřejmý omyl způsobený při vedení katastru tak, že zruší zápisy provedené na základě záznamového řízení pod č.j. Z-21152/2012-101 a navrátí obsah katastru nemovitostí do původního stavu, jako by k provedeným změnám nedošlo, tedy aby zapsal opět na LV č. xxx pro k.ú. xxx služebnost k tíži pozemku parc. č. xxx v k.ú. xxx tak, aby zápis služebnosti k povinnému pozemku odpovídal zápisu oprávnění z této služebnosti na listech vlastnictví vlastníků panujících pozemků. O výmazu služebnosti z katastru nemovitostí se žalobkyně dozvěděly zcela náhodně z vyjádření žalovaného k žalobě. Stavebníci jako vlastníci povinného pozemku tohoto pochybení katastrálního úřadu zneužili v rámci stavebního řízení proti vlastníkům oprávněných pozemků, navíc stavební úřad i žalovaný toto jednání ještě podpořili. V důsledku tohoto pochybení katastrálního úřadu tak v současné době v rámci zápisu v katastru nemovitostí týkajícího se služebného pozemku žádná služebnost odpovídající původně zapsanému věcnému břemeni neexistuje, nicméně v rámci zápisu v katastru nemovitostí ohledně oprávněných pozemků je stále evidováno oprávnění z původně zapsaného věcného břemene. K prokázání funkčnosti systému provedly žalobkyně samostatně i zadaly provedení několika zkoušek, mimo jiné georadarem. Z výsledku geofyzikálního průzkumu společnosti GEONIKA, s.r.o, ohledně situace geofyzikálních profilů a strukturních schémat, je zřejmá identifikace odvodňovacího systému. Žalobkyně provedly také barevnou zkoušku, kdy se obarvená voda z okapů žalobkyně č. 1 velmi rychle objevila na pozemku parc. č. xxx v k.ú. Košíře, umístěného pod úrovní pozemku žalobkyně č. 1 i pod úrovní pozemku stavebníků. Dne 1. 11. 2014 žalobkyně také pořídily fotografie na pozemku parc. č. xxx v k.ú. xxx, ze kterých je zřejmé, že přestože nepršelo, z pozemku prvé žalobkyně na pozemek parc. č. xxx v k.ú. xxx, který je umístěn pod úrovní pozemku parc. č. xxx v k.ú. xxx, stále systémem přitéká voda. Žalovaný měl postavit na jisto, zda je odvodňovací systém na pozemku parc. č. xxx v k.ú. Košíře funkční a existuje či nikoliv, neměl se spokojit s pouhými domněnkami. Osoby zúčastněné na řízení - Ing. M. H. a Ing. H. H. - namítly, že podaný žalobní návrh nesplňuje náležitosti ust. § 71 (1) písm. d) s.ř.s., neboť v něm není podán srozumitelný přehled jednotlivých žalobních bodů, ze kterých by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považují žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. V žalobních námitkách žalobkyně neuvedly žádné konkrétní ustanovení stavebního zákona, které by vydáním napadeného rozhodnutí mělo být porušeno. Z žalobních námitek je navíc patrné, že převážnou částí z nich jsou argumenty proti samotnému umístění stavby, nikoli proti jejímu povolení, tedy jde o argumenty nepřípustné pro rozpor s ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona. Žaloba je z převážné části postavena na námitkách věcného charakteru, kterými žalobkyně zpochybňují umístění navrhované stavby. Stavba byla pravomocně umístěna v územním řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím žalovaného sp.zn. S-MHMP 173876/2009/OST z 13.7. 2009 a proti kterému žalobkyně žalobně nebrojily. Umístění stavby bylo naopak předmětem rozhodnutí Městského soudu v Praze v rozsudku č.j. 11 Ca 275/2009-82 ze dne 21.12. 2012 a dále rozsudku Nejvyššího správního soudu pod č.j. 3 As 24/2013-35 dne 3.10. 2013, kdy byla zamítnuta žaloba a posléze i kasační stížnost žalobců L. S. a C. A. S. Otázka hydrogeologických poměrů, kterou žalobkyně napadají v bodě I. své žaloby, byla předmětem územního řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím žalovaného sp.zn. S-MHMP 173876/2009/OST z 13.7. 2009, které napadli neúspěšně správní žalobou k soudu jiní účastníci řízení (konkrétně L. S. a C. A. S.); tuto žalobu zdejší soud zamítl rozsudkem č.j. 11 Ca 275/2009-82 ze dne 21.12. 2012, podanou kasační stížnost poté zamítl i Nejvyšší správní soud pod č.j. 3 As 24/2013-35 dne 3.10. 2013. Údajné narušení hydrogeologických poměrů v místě stavby je účelovou spekulací žalobkyň, když statické narušení sousedních domů nehrozí, žalobkyně č. 1 je výlučnou vlastnicí pouze 2 staveb garáží na pozemcích parc.č. xxx k.ú. xxx a žalobkyně č. 2 vlastníkem rodinného domu č.p. xxx, který nemůže být novostavbou rodinného domu osob zúčastněných na řízení s ohledem na vzdálenost nijak ohrožen. Hydrogeologické poměry lokality včetně posouzení možných dopadů realizace stavby rodinného domu byly vyčerpávajícím způsobem posouzeny v posudku soudního znalce doc. Ing. J. M. CSc. č. 02/2012. Z posudku vyplývá, že navržený dům svým umístěním a tvarem neovlivní hydrogeologické poměry lokality. Žalobkyně tak pouze obecně zpochybňují řešení odvodu dešťových vod obsažené v projektové dokumentaci zpracované autorizovanou osobou a podložené znaleckým posouzením. Žalobkyně však měly možnost postupovat stejně jako stavebníci nebo stavební úřad, tedy opatřit si k dané problematice jiný odborný posudek a předložit jej správnímu orgánu jako důkaz dle § 52 správního řádu. Žalobkyně mohly navrhnout i jiný důkaz k prokázání svých tvrzení, omezily se však jen na spekulace a účelová tvrzení bez reálného základu. Požadavek žalobkyň na zajištění záložního zdroje elektrické energie, který zajistí provoz čerpadel odčerpávajících srážkovou vodu, je právně bezdůvodný a v případě, že by se s ním ztotožnily správní orgány, jednaly by v rozporu s ust. § 6 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně zcela bezdůvodně spekulují s tím, že osoby zúčastněné na řízení stavbu nedokončí a ponechají ji ve stadiu rozestavěnosti, čímž dojde k narušení hydrologických poměrů. Ke dni 28.4. 2016 pak nebylo zapsáno věcné břemeno k tíži pozemku parc.č. xxx k.ú. xxx. Podle ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 28.4. 2014. K žalobní námitce překročení přípustné zastavěnosti pozemku osoby zúčastněné na řízení poukázaly na zásadu koncentrace a omezení okruhu námitek, jaké mohou účastníci vznášet proti záměru povolení stavby. Námitka žalobkyň uvedené v bodě II. jejich žaloby směřující k údajnému nesplnění limitu zastavěnosti pozemku podle ust. čl. 12 odst. 12 písm. a) OTPP, podle kterého plocha zastavěná nadzemními stavbami na pozemku rodinného domu nesmí přesáhnout u rodinných domů, mezi nimiž je volný prostor, dvojdomů a koncových sekcí řadových domů, 30 % plochy pozemku rodinného domu, byla pravomocně vypořádána v územním řízení o umístění stavby zakončeném rozhodnutím žalovaného sp.zn. S-MHMP 173876/2009/OST z 13.7. 2009, proti kterému žalobkyně nebrojily správní žalobou, ač k tomu měly možnost. Žalobní námitky nevhodnosti stavby, nepřípustné výšky a nemožnosti vycházet z formálních či subjektivních hledisek jako kótování stavební dokumentace, jsou v rozporu s ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona. Urbanistický ráz byl předmětem řízení o umístění stavby. Rovněž otázka oslunění či vlivu na zastavitelnost pozemku žalobkyň byla pravomocně vypořádána v územním řízení, nadto žádný právní předpis nestanoví požadavky na přípustné zastínění pozemku. Co se týče námitky znemožnění zastavitelnosti sousedního pozemku parc.č. xxx k.ú. xxx ve vlastnictví žalobkyně a) M. Š., je tento pozemek již zastavěn stavbou garáže (nacházející se na samostatném pozemku p.č. xxx k.ú. xxx). Jeho neomezené využití k zástavbě tedy již ve stávajícím stavu brání stavba zřízená prvou žalobkyní. Každá stavba v Praze pochopitelně omezuje možné využití sousedního pozemku, což je nevyhnutelné, požadavek žalobkyň, aby osoby zúčastněné svůj pozemek, na kterém byla již pravomocně umístěna stavba, vůbec nezastavěly, je pak právně bezdůvodný. Při jednání účastníci řízení i osoby zúčastněné na řízení setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně zopakovaly svá žalobní tvrzení. Dostatečně nebyly projednány hydrogeologické poměry místa, znalecký posudek, z kterého žalovaný vycházel, je teoretický, neboť je založený na jenom vrtu provedeném v části, která ani neměla být zastavěna. Služebnost svádění dešťové vody byla u služebného vymazána nezákonně, v mezidobí žalobkyně iniciovaly napravení chyby zápisu v katastru, v současné době je služebnost ve vztahu ke služebnému pozemku v katastru zapsána. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření k žalobě a na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ve stavebním řízení nelze hodnotit skutečnosti, které jsou předmětem řízení o umístění stavby. O umístění stavby bylo pravomocně rozhodnuto. Nový hydrogeologický posudek byl zadán s ohledem na námitky žalobkyň, tvrzení žalobkyň nijak závěry znaleckého posudku nezpochybňují. Osoby zúčastněné na řízení uvedly, že retenční nádrže budou zahloubeny pod zemský povrch. Žalobkyně předložily pouze hydrogeologická posouzení, nikoliv znalecké posudky. Věcné břemeno ke dni vydání žalovaného rozhodnutí nebylo v katastru zapsáno. Je absurdní, aby se osoby zúčastněné na řízení snažily stavět rodinný dům namísto domu bytového, a zastíraly tak skutečný stavební záměr. Pro bytový dům jsou kriteria výstavby výrazně mírnější oproti domu rodinnému, pro osoby zúčastěné na řízení by výstavba bytového domu byla z pohledu obecných požadavků na výstavbu snazší. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnostmi, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, se k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, nepřihlíží. Podle ust. § 76 stavebního zákona umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak. Každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy. Podle ust. § 79 odst. 3 písm. h) stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují opěrné zdi do výšky 1 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejným prostranstvím, Ze správního spisu se podává, že stavební řízení bylo zahájeno dne 13.4.2009. Usnesením ze dne 14.6.2010 byli stavebníci vyzváni k doplnění žádosti o vydání stavebního povolení tak, aby upřesnili jimi předložený hydrogeologický posudek v návaznosti na hydrogeologický posudek zpracovaný Mgr. M. Š. dne 10.2.2010, jímž své námitky podpořila prvá žalobkyně. V tomto hydrogeologickém posouzení dospěl odpovědný řešitel k závěru, že likvidace dešťových vod vsakováním do horninového prostředí povolované stavby je řešením nevhodným. Při vzdutí hladiny ve vsakovacím objektu se bude voda šířit v propustnějších navážkách, přitom lze s velkou pravděpodobností předpokládat negativní ovlivnění geotechnických poměrů v podzákladí stávajících staveb v okolí stavby povolované. Zároveň mělo být předloženo v souladu s novými znaleckými závěry technické řešení případné úpravy spodní stavby a zařízení pro vsak a jímáním vody na pozemku. Stavebníci následně předložili řešení dešťové kanalizace doplněné o akumulační nádrž s kapacitním vsakovacím objektem s havarijním přepadem a přečerpávacím zařízením do kanalizační přípojky. Stavební dokumentace byla posléze upřesněna tak, že likvidace dešťových vod z pozemku stavby bude spočívat ve svádění dešťové vody do dvou akumulačních nádrží o celkovém objemu 12m na vlastním pozemku stavebníků a doplněné o pojistné přečerpávací zařízení o výkonu 1l/s do kanalizační přípojky. Ze znaleckého posouzení inženýrsko-geologických a hydrogeologických poměrů vypracovaném na základě zadání stavebního úřadu Doc. Ing. J. M., CSc, dne 16.4.2012 se podává, že navržený rodinný dům svým umístěním a tvarem neovlivní hydrogeologické poměry v dané lokalitě, je však nutné navrhnout účinnou obvodovou drenáž svedenou do akumulačních nádrží tak, aby eventuelní vzdutí podzemní vody způsobené nově vytvořenou překážkou bylo eliminováno. Nově vyprojektovaný odvod srážkových vod do akumulačních nádrží je správným a dostatečně účinným řešením. Věcné břemeno je z faktického hlediska nefunkční, neboť žádný objekt odpovídající tomuto břemenu nebyl na pozemku zjištěn a není ani funkčně evidován a stavebně či provozně udržován. Ve stavební dokumentaci - změna Z04 - úprava založení spodní stavby rodinného domu - jsou realizované retenční nádrže vyznačeny jako součást zeleně. Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 11 Ca 275/2009-82 ze dne 21.12.2012 zamítl žalobu proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy čj: S-MHMP 173876/2009/OST ze dne 13.7.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu Městské části Praha 5, odboru územního rozhodování ze dne 11.12.2008, čj: OUR.Koš.p.1081-5914/08- Pak-UR, jímž byla na pozemcích parc.č. xxx a parc.č. xxx v k.ú. xxx umístěna stavba rodinného domu prostého obdélníku o rozměrech půdorysu 22 x 6 m (vztaženo k 1. NP), která bude umístěna na pozemku č.xxx v k.ú. xxx, kdy západní půdorysná stopa stavby bude situována ve vzdálenosti 3m od hranice pozemku č. xxx a severní půdorysná stopa stavby bude situována ve vzdálenosti 3 m od hranice pozemku č. xxx s hlavní podélnou osou rovnoběžně s hranicí pozemkových parcel č. xxx a xxx. Při ulici U Vojanky v úrovni prvního PP bude na stavbu v rozsahu 1 PP až 1 NP navazovat podzemní část stavby obdélníkového půdorysu o rozměrech 7,5 m x 6,150 m s technickým prostorem pod úrovní podlahy 1 PP obdélníkového půdorysu 6,4 x 2,850 m s úrovní podlahy -5,420 vztaženo k + -0,000. Podzemní část stavby svojí výškou bude respektovat niveletu ulice U Vojanky a střešní konstrukce bude využita jako parkovací plocha pro dva osobní automobily. Podlahy první PP budou navazovat na upravený terén dvorku (- 3,050) stavby rodinného domu. Stavba bude mít jedno PP (-3,670), 1 NP (+ - 0,000), 2 NP (+ 2,900) a obytné podkroví (55,800), usazena na kótě + - 0,000 = 241,90 M.N.M. Bpv, vztaženo k 1.NP, zastřešena pultovou ozeleněnou střechou, přičemž maximální výška atiky stavby bude na kótě + 9,4, vztaženo k + - 0,000 = 1. NP stavby. Stavba bude obsahovat tři bytové jednotky o velikosti 5 + KK, 2 + KK, 4 + KK, garáž o čtyřech stáních pro osobní automobily, situovanou v rodinném domě a technické zázemí s bazénem v 1 PP stavby. Stavba bude dopravně napojena na ulici U Vojanky, bude obsahovat 6 parkovacích stání, 4 budou v rodinném domě za použití systému park lift a dvě parkovací stání včetně parkovacího stání pro návštěvníky budou situována na pozemku stavby. Dešťové vody budou likvidovány pomocí štěrkového vsakovacího objektu umístěného v severovýchodním rohu pozemku, před kterým bude umístěna akumulační retenční nádrž o objemu cca 3,02 m v souladu se závěrem předloženého hydrogeologického průzkumu. V souzené soud předně hodnotil povahu stavebního řízení. Stavební řízení není pokračováním řízení územního. Předmět obou těchto řízení, tj. okruh otázek, které se v nich řeší, je odlišný, nutné je proto také respektovat věcnou a časovou koncentraci námitek účastníků řízení upravenou v § 114 odst. odst. 1, odst. 2 stavebního zákona. Námitky, které se vztahují k předmětu územního řízení, lze uplatnit pouze v tomto řízení, nikoliv v navazujícím stavebním řízení. Při přezkumu stavebního povolení jsou tedy relevantní pouze ta žalobní tvrzení, která mají přímý vztah k předmětu stavebního řízení, zákonnost stavebního povolení z pohledu otázek, které se věcně neupínají k předmětu stavebního řízení, posuzovat nelze. Předmětem stavebního řízení je posouzení předložené projektové dokumentace zpracované podle podmínek určených v územním rozhodnutí. V průběhu stavebního řízení však nemůže docházet ke změně podmínek, které byly tímto rozhodnutím určeny. Pokud by k takovým změnám došlo nebo by projektová dokumentace podmínkám stanoveným v územním řízení neodpovídala, tyto skutečnosti by předmětem námitek ve stavebním řízení být mohly. V souzené věci byla v územním řízení umístěna stavba domu, dešťové vody byly přitom likvidovány vsakovací jímkou. V územním řízení bylo také zjištěno, že stavba nezasáhne do hydrogeologických poměrů místa. Zásadně tedy měla být ve stavebním řízení posuzována stavba pravomocným územním rozhodnutím umístěná. Pokud na základě podkladů předložených žalobkyní stavební úřad znovu otevřel otázku vlivu stavby na hydrogeologické poměry území již řešenou v řízení územním, nerespektoval zásadu časové koncentrace stanovenou v § 114 odst. 2 stavebního zákona. Otázka vlivu povolované stavby na hydrogeologické poměry jejího okolí je jednoznačně otázkou, která má být řešena v územním řízení, nikoliv v řízení o povolení stavby. Také v řízení o umístění stavby měly žalobkyně možnost předložit znalecké posouzení. Byla-li však již daná otázka ve stavebním řízení nastolena a stavební úřad vyzval stavebníky k doplnění projektové dokumentace, důvodně nechal zpracovat znalecký posudek, který vyřešil rozpory mezi odbornými posudky předkládanými žalobkyněmi a stavebníky. V souzené věci lze konstatovat, že stavební řízení vychází z jiného skutkového stavu, pokud jde o způsob řešení dopadů povolované stavby na hydrogeologické poměry místa, kdy došlo ke změně projektové dokumentace spočívající ve vybudování akumulačních nádrží. Ve vztahu k této změně mohly žalobkyně namítat své námitky i v řízení stavebním, resp. mohly následně vznášet relevantní žalobní tvrzení. Namítly-li žalobkyně, že se žalovaný v bodě 4 rozhodnutí nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou druhé žalobkyně namítající nedostatečné zjištění hydrogeologických poměrů místa, (žalobkyně v odvolání označila vyjádření stavebního úřadu na straně 7 stavebního povolení za soubor spekulací, když poukázala na existenci spodního kanálu s tím, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn), neshledal soud žalobní bod důvodným. Žalovaný se s námitkou řádně vypořádal, důvodně uvedl, že tato otázka se týká územního řízení, kde byla také věcně řešena, správně odkázal na ust. § 114 odst. 2 stavebního zákona. Odkaz na posudek z roku 2008 byl uveden ve vztahu k územnímu řízení, kde byl podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby, daná argumentace pak má s ohledem na odkaz žalovaného na časovou koncentraci námitek ve stavebním řízení pouze doplňující charakter. V tomto ohledu je nutné mít na zřeteli, že funkčnost historického melioračního systému (k němuž odvolací námitka druhé žalobkyně směřovala) či jeho dotčení prováděnou stavbou mohly žalobkyně sporovat v územním řízení, resp. nebyly-li spokojeny s výsledkem územního řízení, mohly územní rozhodnutí napadnout žalobou. Jestliže svá práva důsledně nehájily v územním řízení, v řízení stavebním již tento nedostatek odstranit nemohou a výsledky územního řízení musí respektovat. Dopady nyní povolované stavby do hydrogeologických poměrů místa, existence historického melioračního systému a jeho ovlivnění stavbou byly řešeny v řízení územním, řešit nově tyto skutečnosti ve stavebním řízení přípustné není. Oproti původní umísťované stavbě nyní nově existují retenční nádrže, přípustnou je pak tedy pouze otázka, zda právě jejich umístění na pozemku do hydrogeologických poměrů zasáhne. Žalobní námitku takového charakteru žalobkyně v žalobě neformulovaly, nenastal tak důvod faktické dopady stavby - rodinného domu - do hydrogeologických poměrů místa a do melioračního systému znovu zjišťovat. Řešena byla nově likvidace dešťových vod a okolnosti případného vzedmutí spodní vody, ve vztahu k této skutečnosti je odůvodnění žalovaného rozhodnutí zcela srozumitelné a dostatečné. Taktéž skutkový stav byl zjištěn dostatečně, rozhodující v tomto směru je závěr znaleckého posudku zpracovaného Ing. M., že nebude výrazně ovlivněn směr toku podzemní vody ve vztahu k sousedním nemovitostem a z pohledu podmínek širšího území se bude jednat o zásah nevýznamný. V posudku jsou uvedeny i geotechnické poměry lokality, soud nevidí rozumné důvody, pro které by měl žalovaný závěry znaleckého posudku zpochybňovat. Pokud nově žalobkyně v replice poukazují na nová zjištění vyplývající ze zaměření podzemního odvodňovacího systému, či nově provedené zkoušky, nemohou být jejich tvrzení důvodná již jen s ohledem na časovou koncentraci upravenou v § 114 odst. 2 stavebního zákona. Otázka provedení pouze jednoho kontrolního vrtu je také otázkou, která měla být řešena v územním řízení, nicméně žalovaný se s námitkou žalobkyň ve stavebním řízení věcně vypořádal. Předně je nutné upozornit na to, že z provedeného průzkumného vrtu vycházel i znalec Ing. J. M., jeho výsledky shledal relevantní pro podání znaleckého posudku. Žalovaný neměl rozumný důvod podklady, z nichž znalec vycházel, považovat za nedostatečné, přiléhavá je i argumentace žalovaného zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a vyhláškami č. 368/2004 Sb., o geologické dokumentaci a č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a postup při výpočtu zásob výhradních ložisek. Důvodná není námitka žalobkyň, že se žalovaný nevypořádal s jejich požadavkem na zajištění náhradního zdroje el. energie pro napájení čerpadel. Žalovaný předně v rozhodnutí na str. 4 argumentoval dostatečným objemem retenčních nádrží schopných pojmout 48hodinové srážky, zároveň konstatoval, že takové řešení je dostatečné a standardní, když žádný právní předpis povinnost záložního zdroje pro napájení čerpadel nestanoví. Takové odůvodnění reagující na tvrzení žalobkyň o závislosti na obsluze čerpadel a nepřetržité dodávce energie na jejich provoz, resp. nebezpečí změny majitele nemovitosti, neplacení dodávky, nemoci apod., resp. na nebezpečí „přelivu na sousední parcely“ je srozumitelné a přezkoumatelné. V řízení pak nebyly zjištěny okolnosti, z nichž by se podávalo, že by čerpadla neměla být po delší dobu funkční. Nedůvodná je i námitka napadající odkaz žalovaného na internetové stránky výrobce retenčních nádrží, pokud konstatoval, že podle výrobce jsou zahloubeny do země. Z projektové dokumentace se podává, že nádrže jsou pokryté zelení, logicky tedy budou zahloubené v zemi. Lze si ostatně jen těžko představit, že by měly být nádrže o dané velikosti umístěny volně na zahradě a tvořily překážku v užívání pozemku, na němž je stavba umístěna. Jde-li o služebnost a její zápis v katastru nemovitostí, jde o otázku právní, pro posouzení dopadů nyní povolované stavby do lokality je však rozhodná faktická existence zařízení, které služebnost realizuje. Žalovaný také konstatoval (vycházel ze závěrů znaleckého posudku) faktickou nefunkčnost zařízení, resp. neexistenci nejméně jedné z jeho součástí, zda bylo zapsáno v katastru či nikoliv bylo z tohoto pohledu skutečností podružnou. Lze shrnout, že zápis věcného břemene v katastru nemovitostí ničeho nemění na skutečných dopadech stavby do dané lokality, které samotné měly a mohly být řešeny v územním řízení. Pokud došlo nyní (nově) k opětovnému zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí, nezměnilo se nic na faktických okolnostech lokality, z nichž vycházely správní úřady v územním i stavebním řízení. Nyní žalobkyněmi namítaný zápis věcného břemene do katastru nemovitostí, resp. předcházející nesprávný postup katastrálního úřadu, se faktických poměrů v lokalitě netýká, není proto z pohledu skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci relevantní. Nad rámec uvedeného je nutné podotknout, že v době, kdy bylo žalovaným rozhodováno, služebnost v katastru zapsána nebyla, podle § 75 odst. 1 pak soud vychází ze skutkového a právního stavu, jaký tu byl v době rozhodování správního orgánu, i tohoto pohledu nejsou námitky žalobkyň relevantní. Namítly-li žalobkyně, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkou druhé žalobkyně ohledně dopadů stavby na oplocení existující mezi jejím pozemkem a pozemkem stavebníků, pak lze odkázat na str. 3 žalobou napadeného rozhodnutí. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že stavebníci podali samostatné ohlášení pilotové stěny k podchycení plotu na sousedním pozemku. Reagoval tak na odvolací tvrzení, že projekt pilotové stěny musí být součástí stavební dokumentace. Z vypořádání odvolací námitky je zřejmé, že opěrná zeď byla předmětem samostatného ohlášení stavby, a jako takové vzal ohlášení stavební úřad na vědomí. Odvolací námitka byla vypořádána srozumitelně a přezkoumatelně. Otázky splnění limitu zastavěnosti pozemku rodinného domu, typu stavby, jejího tvaru a její vhodnosti ve vtahu k okolí a otázky zastínění sousedních pozemků, měly a mohly být uplatněny v územním řízení. Ve stavebním řízení se jedná o námitky nepřípustné. V předmětné věci byla v územním řízení rozhodnutím stavebního úřadu Městské části Praha 5, odboru územního rozhodování, ze dne 11.12.2008, čj: OUR.Koš.p.1081-5914/08-Pak-UR, na pozemcích parc.č. xxx a parc.č.xxx v k.ú. Košíře jednoznačně umístěna stavba rodinného domu o třech bytových jednotkách o velikosti 5 + KK, 2 + KK, 4 + KK, garáži o čtyřech stáních pro osobní automobily situované v rodinném domě a technickém zázemí s bazénem v 1 PP stavby s dopravním napojením na ulici U Vojanky, a s 6 parkovacími stáními, z nichž 4 budou v rodinném domě za použití systému park lift a dvě parkovací stání včetně parkovacího stání pro návštěvníky budou situována na pozemku stavby. V souladu s § 114 odst. 2 stavebního zákona se správní orgány v navazujícím stavebním řízení nemohly těmito námitkami zabývat, žalobní argumentace žalobkyň je pak za dané situace irelevantní. Zvýše uvedených důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení pod bodem II. je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a contrario. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Osobám zúčastněným na řízení soud neukládal žádné povinnosti, nenastaly pak ani okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by jim přiznal právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud proto v souladu s ust. § 60 odst. 5 výrokem III. rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.