11 A 111/2010 - 60

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobců a) Ing. Mgr. L. Š. b) Ing. M. Š., obou zastoupených JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 3/66, proti žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, za účasti a) J. S., b) Z. S., c) Mgr. Z. S., d) P. S., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 5.3.2010, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 5.3.2010, č.j.: 142/2010-120-STSP/2, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení v částce 18.493,-Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců JUDr.Stanislava Flašky, advokáta

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepři znává.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 12. 5. 2010, domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále též žalovaného správního úřadu), jímž bylo rozhodnuto o tom, že se potvrzuje rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 11. 2009, č.j.: KUJCK 2779.41/2009/ODSH, jímž bylo rozhodnuto o tom, že na pozemcích parcelních čísel 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, v úseku od křižovatky U Sixlů směrem k hranici pozemku parc.č. 140/4 a dále podél stromoví, rostoucím kolem oplocení pozemku parc.č. 857/2, to vše v katastrálním území Holubov, se ve smyslu ustanovení § 2, § 7 odst.1 a § 19 odst.1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nachází veřejně přístupná účelová komunikace v proměnné šířce tří a půl metru podle zobrazení v ortofotomapě, která tvoří nedílnou součást rozhodnutí. Žalobci v podané žalobě namítli, že zásadní rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem vidí v tom, že parcely č. 140/6 a 140/5 sloužily a v současné době také slouží jako příjezdová komunikace k parcele č. 140/4. Celý pozemek - parcela č.140/4 - byl právními předchůdci žalobců pronajat zemědělskému družstvu jako zemědělský areál. Zemědělské družstvo zde vybudovalo halu a přístup k hale. Po demontáži skladu v roce 2006 došlo k utlumení činnosti zemědělského družstva a k následnému ukončení nájmu na parcele č.140/4. Pokud některý z občanů potřeboval přístup na parcelu č. 140/4, bylo mu to umožněno na základě dohody s právními předchůdci žalobců, konkrétně s panem J. Š. Tuto skutečnost potvrzuje i to, že pokud potřebovala obec Holubov parkovací místo pro autobus, dohodl se starosta obce s právními předchůdci žalobců na parkování na části parcely č. 140/4 v místě tzv. účelové komunikace, včetně zpevněné části tohoto pozemku. Pokud by měla být parcela účelovou komunikací, nemusel by se starosta obce dožadovat souhlasu vlastníka pozemku a autobus by zde nemohl parkovat, neboť by bránil jízdě po této účelové komunikaci v šíři 3,5 metru. Žalobci namítli, že pokud se má jednat podle ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích o účelovou komunikaci, která má sloužit ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto pozemních komunikací s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, tak zemědělské družstvo předmětnou parcelu č. 140/4 a přilehlou parcelu č. 857/36 v nájmu nemá a pro příjezd na své pozemky využívá parcely jiné. Pro jiné subjekty tato parcela rovněž neslouží. Část parcely č. 140/4, která má být účelovou komunikací, nikam nevede a nic nespojuje, protože všechny okolní parcely v jejím sousedství jsou výlučně ve vlastnictví žalobců. Rozhodnutím správního úřadu tudíž žalobci musí na své parcele č. 140/4 uprostřed zahrady bezdůvodně trpět uměle vytvořenou, nikam nevedoucí účelovou komunikaci s přístupem pro veřejnost. Ve správním řízení navrhovatelé P. S., Mgr.Z. S., J. S. a Z. S. požadují určit účelovou komunikaci z důvodu, že na pozemcích č. 857/13 až 857/15 plánují výstavbu rodinných domků. Tito nepožádali příslušný stavební úřad o souhlas s oddělením parcel, který stavební úřad vydává s ohledem na zachování přístupu k parcelám po oddělení. Žádný doklad nebyl nikdy předložen a nebyl dodán ani na příslušný katastrální úřad, který přesto - při absenci tohoto dokladu - vklad povolil. Pan Z. S. jako soudní znalec vypracoval v roce 1999 znalecký posudek pro svého zetě P. S., v němž uvedl, že jeho parcela je přístupná z místní komunikace (obecní), což podle názoru žalobců není evidentně pravda. Absence zajištění přístupu k zakoupeným parcelám měla potom za následek jednání na obci Holubov, kdy doposud nedošlo k záměru obce realizovat v této lokalitě územní plán a obce nebude vykupovat pozemky pro budoucí komunikace. Právní předchůdci žalobců předpokládali, že obec podle dohody z roku 1998 vykoupí vyměřenou část parcely č. 140/4 pod švestkovou alejí pro zřízení komunikace. Proto právní předchůdci žalobců umožnili navrhovatelům na základě vzájemné dohody prozatímní přístup a provedení oplocení parcely. To, že se nejedná o účelovou komunikaci, potvrzují mj. i skutečnosti, že je nepravdivé tvrzení správního úřadu o tom, že na leteckém snímku s budovou skladu je cesta v celém svém průběhu čitelná. Z dobové fotografie z roku 1995 je zřejmé, že k parcele č. 857/15 žádná cesta nevedla. Nedílnou součástí rozhodnutí je ortofotomapa z roku 2003, ze které je zřejmé, že po parcele č. 140/4 bylo projížděno do tří čtvrtin tohoto pozemku. Pokud je zřejmé z této mapy, že bylo projížděno i při jižní straně oplocení parcel navrhovatelů, bylo to z důvodu provádění intenzivních oprav zdemolovaného oplocení v důsledku povodně v roce 2002. Žalobci dále odkazují na vyjádření Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 12. 11. 2008 o posouzení existence stavby, které prokazuje, že na celém pozemku parcelní číslo 140/4 se nenachází žádná účelová komunikace. Žalobci rovněž odkazují na výpověď svědka L. S., který ve správním řízení uvedl, že po válce, kdy vzniklo družstvo, se začala užívat cesta za domem, dnes na pozemcích 140/5 a 140/6, tato cesta vedla ke „sklaďáku“ až ke hranicím pozemku parc.č. 140/4, dále už nevedla. Na předmětnou parcelu 140/4 bylo nutné opatřovat si souhlas. Rovněž bylo ve správním řízení zaprotokolováno vyjádření právního předchůdce žalobců pana J. Š., který jednoznačně uvedl, že vstup na předmětný pozemek povoloval případ od případu na základě žádosti sousedů. V případě, že zjistil, že na předmětný pozemek vstoupila osoba, které povolení nedal, tuto osobu vykázal. Žalobci v podané žalobě rovněž namítli, že v jejich případě došlo i k pochybení procesního charakteru. V původní žádosti navrhovatelů ze dne 1. 8. 2008 byla v bodě 2 požadovaná komunikace na pozemku parcelní číslo 140/4 zcela jednoznačně vymezena a zcela v souladu s předloženým geometrickým plánem. Nešlo tedy o orientační zákres, jak uvádí správní úřad. Celou dobu žalobci poukazovali na to, že v trase tzv. účelové komunikace je švestková alej, ale prokazují se tři zcela rozdílné plochy (vyměřená budoucí komunikace, plocha vedle švestek a bývalá manipulační plocha vedle skladu slámy). Po ukončení termínu dodání listinných důkazů a po ukončení dokazování byla tato vznesená námitka žalobců dodatečně správním úřadem řešena jako drobná vada původní žádosti ze dne 1. 8. 2008. Samotné rozhodnutí ve věci na základě změněné žádosti navrhovatelů má úplně odlišný obsah, nežli byl při zahájení správního řízení. Žalobci mají zato, že formálně bylo zahájeno jedno řízení, které nebylo dokončeno, a naproti tomu bylo vydáno rozhodnutí ve věci, ve kterém správní řízení nebylo vůbec zahájeno. Správní úřad zcela vynechal písemný záznam zásadní a podstatné skutečnosti, kde navrhovatel Z. S. opakovaně oznamoval, že chtěl pozemek pro přístup k parcele koupit a manželům Š. zřídit věcné břemeno. Tato skutečnost, správním úřadem v rozhodnutí neuvedená, vylučuje, že by mělo jít o účelovou komunikaci a naopak tento fakt zcela jednoznačně prokazuje, že šlo o dohodu jednotlivců. Z jednání navrhovatele Z. S. je zřejmá účelovost, neboť si legálně nezajistil přístup k zakoupené parcele pro výstavbu rodinných domků a tuto svoji nečinnost se snaží nyní napravit návrhem na určení neexistující účelové komunikace. V případě vstupu na předmětný pozemek č. 140/4 šlo vždy o dohodu občanů, tudíž o občanskoprávní vztah, správní úřad nebyl ve smyslu správního řádu věcně příslušný k vydání rozhodnutí o předmětné parcele č. 140/4. Žalobci s ohledem na uvedené skutečnosti uvádějí, že k parcele č. 140/4 nebyla splněna podmínka tzv. věnování, nebylo naplněno ustanovení § 7 odst.1 zákona o pozemních komunikacích, parcela č. 140/4 neslouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí a neslouží ke spojení těchto nemovitostí s ostatními komunikacemi nebo k obhospodaření zemědělských a lesních pozemků. Z tohoto důvodu se žalobci domnívají, že potvrzené rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje je vydáno v rozporu se zákonem. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 25. 8. 2010 vyplývá, že vydané deklaratorní rozhodnutí o určení veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov bylo vydáno na základě důkladně zjištěného a zdokumentovaného důkazního stavu. Z ortofotomap a z výpovědí svědků bylo nepochybně prokázáno, že části pozemků parcelních čísel 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov byly užívány jako dopravní cesta předem neurčeným okruhem uživatelů jednak jako přístupová cesta k polnostem, jednak jako přístup ke stavebním parcelám v dotčené lokalitě a k parkování autobusu až do okamžiku, kdy byla tato účelová komunikace svévolně žalobci uzavřena. Nájemní smlouva, zmiňovaná v žalobě, uzavřená mezi právními předchůdci žalobců a družstvem, na jejímž základě byl na pozemku vybudován zemědělský sklad a přístupová komunikace, nebyla ve správním řízení doložena, ačkoliv žalobci předložili desítky jiných listinných důkazů. Vzhledem k právnímu režimu užívání pozemků členy družstva v rámci socialistického družstevnictví je nepochybně jisté, že takový nájemní vztah mezi těmito subjekty nevznikl. Správní úřad vždy rozhoduje na základě zjištěného stavu věci, přitom specifikem správního řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí je, že správní úřad nemá vyšetřovací povinnost, ale naopak při dokazování o určení právního vztahu platí, že správní úřad vychází z důkazů, které byly účastníky řízení navrženy. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokazování svých tvrzení, vychází správní úřad při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. V žalobě zmiňovaná nájemní smlouva nebyla ve správním řízení žalovanému úřadu předložena, žalobci se snažili ve správním řízení vzbudit dojem, že cestu užívaly pouze osoby, kterým oni sami či jejich právní předchůdci dali výslovné svolení, toto tvrzení však bylo vyvráceno svědecky a dále tím, že takové právní vztahy žalobci smluvně neupravili smlouvou o zřízení věcného břemene ani v kupních smlouvách, kterými prodávali části svých pozemků v dotčené oblasti uživatelům jmenované veřejně přístupné účelové komunikace. K namítanému tvrzení, že autobus, parkující na účelové komunikaci, tvořil pevnou překážku v provozu, žalovaný správní úřad uvedl, že také tato argumentace nebyla ve správním řízení vznesena. Na její řešení dopadají příslušná ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích a námitka není v projednávaném případě relevantní ve vztahu k určení charakteru deklarované cesty. Pokud jde o vyjádření Městského úřadu v Českém Krumlově, toto se týkalo posouzení existence stavby, ať již v občanskoprávním či stavbněprávním slova smyslu, která se na pozemku parc.č. 140/4 v katastrálním území Holubov nenachází. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že vedení cesty je patrné z ortofotomapy, která je nedílnou součástí vydaného deklaratorního rozhodnutí, a je evidentní, že končí na hranice pole a nikoli uprostřed pozemku parc.č. 140/4, jak uvádějí žalobci. Z faktického vedení takto zachycené cesty je zřejmé (ve shodě s výpověďmi svědků, pořízenými při ústním jednání), že deklarovaná účelová komunikace splňovala pojmové znaky definice podle ustanovení § 2 a § 7 zákona o pozemních komunikacích. Jde o dopravní cestu, která je určena k užití silničními a jinými vozidly a chodci a slouží k obhospodařování zemědělských pozemků ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby těchto vlastníků. Tvrzení správního úřadu, že v roce 1998, kdy došlo k prodeji pozemku žalobci, bylo počítáno s výstavbou nové místní komunikace na pozemek 140/4, vyplynulo z výpovědi právních předchůdců žalobců, kteří pozemek prodávali. Stav projednávání územního plánu obce nebyl předmětem správního řízení, v němž bylo vydáno napadené deklaratorní rozhodnutí a které vydal správní úřad na základě důkazů, předložených účastníky řízení. Žalovaný namítl, že není pravdou, že by správní úřad měnil v průběhu řízení a v samotném rozhodnutí obsah návrhu, na jehož základě bylo řízení zahájeno. Ten zůstal po celou dobu totožný, jak vyplývá z jednotlivých písemností, doložených ve spise. Správní úřad k námitce žalobce pouze vyvrátil nepřesnost mezi písemným zněním návrhu a doloženou grafickou přílohou, když po celou dobu řízení žádný z účastníků nezpochybnil předmět řízení a také všechny svědecké výpovědi a ostatní listinné důkazy byly pořizovány k deklarované účelové komunikaci na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, což je patrné z průběhu celého správního řízení a jednotlivých písemností spisu. Dotaz správní úřad vůči žadatelům vznesl pouze z důvodu, že v uvedených námitkách se žalobci snažili podsunout správnímu úřadu, že žadatelé vlastně mysleli svoji žádost v jiném smyslu a rozsahu, než bylo správní řízení po celou dobu vedeno. Tato okolnost byla vyvrácena prostým sdělením žadatelů, podle kterého předmět žádosti odpovídal předmětu vedeného a rozhodnutého správního řízení. Z důkazů, provedených ve správním řízení je zřejmé, že správní úřad měl za prokázané, že na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov vedla nejméně od 60. let 20. století veřejná účelová komunikace, do roku 1998 přibližně do tří čtvrtin pozemku parc.č. 140/4 kolem švestek, kde se stáčela kolem budovy skladu a od roku 1999 pokračovala až k hranici pozemku parc.č. 857/15 v katastrálním území Holubov v přímém směru. Tuto skutečnost potvrzují snímky ortofotomap z roku 2003 a 2004, na nichž je cesta v těchto hranicích naprosto zřetelná a evidentní, včetně toho, že cesta je v části pozemku 140/5 a 140/6 zpevněna penetrací. Tomu, že cesta musela být v tomto období běžně užívána, svědčí i skutečnost, že poté, co byl na pozemek parc.č. 140/4 přístup jeho vlastníky znemožněn (na jaře 2008 osazením cedule a v létě 2008 fyzickou překážkou), tato cesta kolem švestek na ortofotomapě z roku 2008 již není patrná. Ze skutečnosti, že během jedné zemědělské sezony mělo neužívání cesty veřejností za následek její vymizení z leteckého snímku v důsledku prorostení štěrku trávou, plyne logický závěr, že předtím cesta musela být užívána do té míry, že vyjeté koleje zde byly zcela evidentní. Všechny důkazy jsou tedy v logickém souladu a pochůzkou v terénu, doloženými fotografiemi, ortofotomapami a vyjádřeními svědků a účastníků řízení bylo prokázáno, že pozemky jsou přístupné pouze z přístupové komunikace, vymezené na pozemcích č.140/4, 140/5 a 140/6. Jiné přístupy, které byly v průběhu řízení označovány účastníky řízení, jsou možné pouze pro zemědělskou techniku, jedná se o vjezdy na zemědělsky obhospodařované pozemky a přesun by musel probíhat přímo po hospodářsky využívaných pozemcích, na nichž nejsou žádné, byť neupravené polní cesty. Podmínky pro určení dopravní cesty na pozemcích č.140/4, 140/5 a 140/6 v úseku od křižovatky U Sixlů směrem k hranici pozemku č. 140/4 a kolem švestkového sadu, rostoucího kolem oplocení pozemku parc.č. 857/2 jako veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích jsou splněny, neboť se jedná o dopravní cestu určenou k užití silničními vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, ke spojení těchto pozemních komunikací s ostatními pozemními komunikacemi a k obhospodařování zemědělských pozemků. Žalovaný poukázal na to, že tato cesta byla věnována na základě jednoznačného a dlouhotrvajícího projevu vůle jejích vlastníků, respektive jejich právních předchůdců, veřejnému užívání. Cesta plní funkci nutné komunikační potřeby a jako taková podléhá režimu obecného užívání. Prokázaná šíře dopravní cesty se pohybuje podle odečtu z ortofotomapy v proměnné šíři tři a půl metru. Současní vlastníci pozemku parc.č. 140/4 a jejich právní předchůdci pak v průběhu řízení opakovaně zdůrazňovali, že sice prodávali část pozemku pozemkovému katastru č. 37 v katastrálním území Holubov s vědomím, že nabyvatelé budou užívat cestu kolem švestek, ale tento režim měl být jen dočasný do chvíle, než pozemek po místní komunikaci vykoupí obec a postaví zde pozemní komunikaci v parametrech místní komunikace. Tento stav trval po dobu devíti let a také předtím byla cesta kolem švestek ve zkrácené délce ke stejnému účelu již užívána. V průběhu správního řízení se nepodařilo prokázat tvrzení, že cesta kolem švestek mohla být užívána jen na základě výslovného souhlasu, udělovaného jednotlivě vstupujícím na pozemek. Všichni ostatní slyšení svědci, ale nepřímo i manželé M. a J. Š., uvedli, že cesta kolem švestek byla užívána bez omezení, pouze s výjimkou případů, kdy osoba ji užívající působila na pozemku škodu nebo ji užívala k účelům jiným, než jsou uvedeny v ustanovení § 19 odst.1 zákona o pozemních komunikacích. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 964 pro katastrální území Holubov, bylo zjištěno, že pozemek parc.č. 140/4 v katastrálním území Holubov není zatížen právem odpovídajícím věcnému břemeni ve prospěch jiné osoby. Sám žalobce Ing.M. Š. v době těsně před započetím správního řízení označoval předmětnou účelovou komunikaci jako „cestu kolem sklaďáku“, z čehož vyplývá jeho stanovisko ze dne 12. 7. 2008 k plánované změně územního plánu. Na základě uvedených skutečností žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydání napadeného rozhodnutí nebo mohou být přímo dotčeny jeho zrušením či vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Na výzvu ze dne 5. 11. 2010 uplatnili právo osoby zúčastněné na řízení J. S., Mgr. Z. S., Z. S. a P. S., kteří následně společným vyjádřením ze dne 20. 1. 2011 sdělili soudu své stanovisko, podle něhož výše uvedené rozhodnutí bylo vydáno na základě zjištěných skutečností, ověření stavu věci přímo na místě samém a na základě doložené i pořízené fotodokumentace a na základě svědeckých výpovědí předvolaných svědků. Ze všech zjištěných důkazů v rámci správního řízení je patrné, že veřejně přístupná účelová komunikace se na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov nacházela již od 60. let 20. století a není pravdivé tvrzení žalobců, že tato komunikace sloužila jen na přístup k hale zemědělského družstva, které mělo tento pozemek pronajatý. I v této době sloužila cesta jako přístup pro obhospodařování přilehlých zemědělských pozemků, parkování autobusu a od roku 1998 i jako jediná přístupová komunikace pro pozemky parc.č. 857/13, 857/14 a 857/15. Žalobci nikdy nebyli schopni prokázat svá tvrzení, že pokud některý z občanů potřeboval přístup, byl mu umožněn na základě dohody s jejich právním předchůdcem J. Š. Není rovněž pravdivé a prokázané, že přístup pro manžele J. a Z. S. a manžele Z. a P. S. byl trpěn jen z titulu dohody o prozatímním užívání přístupové komunikace do doby, než bude tato odkoupena obcí Holubov. Žádná taková dohoda o prozatímním užívání neexistovala a neexistuje, musela by být uvedena v kupních smlouvách nebo v jiném písemném dokumentu. V celém správním řízení nebyly právní předchůdci žalobců - manželé J. a M. Š. - schopni svá tvrzení o existenci dohody žádným způsobem prokázat a jedná se o vykonstruované tvrzení z důvodu, který uvedla ve své svědecké výpovědi paní M. Š., když se „po deseti letech rozhodli, že už nebudou souhlasit s užíváním cesty“. Z uvedených důvodů osoby zúčastněné shodně navrhly, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobci využili svého práva a k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu a vyjádření osob zúčastněných podali dne 10. 3. 2011 repliku, v níž zopakovali svoji žalobní argumentaci a uvedli, že navrhovatelé ve správním řízení si na zahradě parc.č. 140/4 účelovou komunikaci vymysleli, své parcely prokazatelně využívají i bez přístupu přes zahradu žalobců a tyto jejich parcely bezprostředně sousedí s jejich čtvrtou parcelou, jejíž část bez problémů separátně obsluhují. Český právní řád bez dalšího nezaručuje přístup vlastníkům k jejich pozemkům, parcely navrhovatelů jsou dnes ornou půdou a podle územního plánu plánovanými stavebními parcelami, kde přístup na parcely podle vyjádření příslušného stavebního úřadu řeší územní plán. Žalobci setrvali na závěru, že žalobou napadené rozhodnutí a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 11. 2009 bylo vydáno v rozporu se zákonem, když došlo k neodůvodněnému zásahu do vlastnických práv žalobců. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 28. 4. 2011 zástupce žalobců odkázal v plném rozsahu na písemné vyhotovení podané žaloby a vyjádření žalobců, které bylo doloženo přílohami. Podle názoru žalobců nesplňuje komunikace podmínky stanovené zákonem pro prohlášení účelovou komunikací. Předmětná komunikace byla vedena jen pro areál zemědělského družstva, po skončení činnosti družstva již není třeba. Zúčastněné osoby si koupily parcely, aniž by si zajistily přístup k nim a tuto skutečnost pominul i katastrální úřad. Zúčastněné osoby mají přístup ke svým pozemkům z druhé strany. K tvrzení, že historicky šlo o účelovou komunikaci, dokládají žalobci snímek z roku 1952, ze kterého je patrno, že na předmětném místě byly pouze lány a některé remízky. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce Holubov ze dne 24. 7. 2008 je patrno, že byla v lokalitě pozastavena výstavba, bylo pozastaveno zpracování územního plánu. Je pravdou, že obec měla na části předmětné tvrzené komunikace zaparkovaný autobus, stalo se tak s výslovným souhlasem žalobců, souhlas byl učiněn dočasně a byl odsouhlasen i s tím, aby část komunikace byla zpevněna. V současné době je část komunikace prohlášena obecným úřadem za neveřejnou. Pokud starosta obce uvedl, že nebyly žádné stížnosti ve vztahu k používání předmětné tvrzené cesty, je tomu tak proto, že tam nikdo nechodil, nikdo ji nepoužíval, nikdo ji nepotřeboval, protože zemědělské družstvo posléze zdemolovalo objekty zde stojící a pozemek potřebovaly k užívání pouze osoby zúčastněné. Ty provedly na svých pozemcích práce, které jsou v rozporu s územním plánem, který nepočítá v současné době s výstavbou a proto se snaží zajistit si napojení na komunikaci, když zde hodlají postavit rodinné domky. Již při vkladu do katastru nemovitostí došlo k pochybení, když osobám zúčastněným na řízení byl povolen vklad vlastnického práva bez vyjádření stavebního úřadu. Pan Z. S., který je soudním znalcem, pak do dokladů uvedl, že předmětné pozemky jsou napojeny na obecní komunikaci, což nebyla pravda. Na pozemky nebyl přístup, nebyl zde vydán souhlas stavebního úřadu o dělení parcel. Protože věcné břemeno nelze zřídit jako přístup k pozemku, nezbylo osobám zúčastněným na řízení, než vyvolat řízení o účelové komunikaci. V daném případě nebyly splněny podmínky, stanovené v ustanovení § 7 odst.1 zákona, když tvrzená komunikace má sloužit pouze a výlučně osobám zúčastněným na řízení pro stavbu rodinných domků na jejich parcelách a nikdo jiný komunikaci nepotřebuje a nepožaduje. Žalobkyně Ing.Mgr.L. Š. u jednání soudu uvedla, že územní plán byl schválen, byl odhlasován, byla vyměřena i budoucí cesta, která však měla vést přes pozemky manželů J. a Z. S. Ti se pak domáhali změny plánu tak, aby stále jejich pozemky obcházela. Pokud je tedy hovořeno o zasedání zastupitelstva ze dne 25. 8. 2010, jde o rozhodnutí, kterým zastupitelstvo vyjádřilo, že změna územního plánu nebude. Dne 31. 7. 2008 pak skončila dohoda o dočasném užívání, která byla ústně uzavřena žalobci na straně jedné a s manžely J. a Z. S. a Z. a P. S. na straně druhé a když bylo tedy po zasedání zastupitelstva ze srpna 2010 zřejmé, že obec nebude územní plán realizovat, podali manželé J. a Z. S. a Z. a P. S. návrh na zřízení či určení místní komunikace. Přitom pod bodem 2 tohoto návrhu přesně uvedli, kudy má být vedena požadovaná komunikace a to v části, týkající se pozemku č. 140/4. Byla určena tak, že měla být vedena přímo přes zde vysázené švestky. Textová i obrazová část byla zcela jednoznačně určena. Žalobkyně zdůraznila, že manželé J. a Z. S. a Z. a P. S. koupili pozemky v roce 1998, když se tak stalo, ptali se žalobců, zda je pustí na předmětné parcely. Krajský úřad pochybil, když potvrdil přístupovou obecnou komunikaci, kterou Z. S. jako soudní znalec uvedl a označil s tím, že „se to v podstatě tak dělá“. Z plánu map z roku 2002 je patrno, že na pozemku č. 140/4 žádná komunikace ani cesta není. Ta je patrná z mapy z roku 2003, ovšem pouze proto, že po povodních si manželé J. a Z. S. a Z. a P. S.potřebovali opravit oplocení a proto začali - se souhlasem právních předchůdců žalobců - pozemek č. 140/4 jako cestu užívat, dříve tam nejezdili. Žalobci poukazují na to, že úředníci byli podjatí, nebyla přesně zaprotokolována formulace otázek a odpovědí, když například z konkrétních údajů o tom, že otec žalobce poukazoval na ničení pozemků určitými osobami, byla protokolace taková, že předchůdci žalobců souhlasili s cestou, ovšem zakročovali pouze tehdy, když došlo k ničení - takto však řečeno nebylo. Žalobci si v průběhu řízení opatřili i stanovisko Městského úřadu v Krumlově, z něhož vyplývá, že zde žádná cesta či stavba cesty není. Je nutno zdůraznit, že nebyla splněna podmínka tzv. věnování. Kdyby tam byla cesta, nemuseli by se sousedé ptát, zda mohou pozemek používat jako cestu, ani osoby zúčastněné by se nechodily domlouvat na zpřístupnění části pozemků. Manželé J. a Z. S. měli na základě dohody možnost užívat část pozemků proto, aby mohli kosit trávu a postavit si oplocení pozemků. Pan Z. S. se dvakrát předchůdců žalobců ptal v průběhu řízení, proč pozemek neprodali, přitom tvrdil, že by zřídil v jejich prospěch věcné břemeno. Tato otázka svědčí o tom, že komunikace zde nebyla, kdyby zde byla zřízena bez ohledu na vlastnické vztahy, nemusel by navrhovat zřízení věcného břemena ani se ptát, proč nedošlo k prodeji. V první žádosti žadatelé jednak pod bodem 2 přesně uvedli, kudy tvrzená cesta měla být vedena, a to přímo přes švestky zde zasázené, pod bodem 6 žádosti dále uvedli, že dohoda o užívání není možná, že se jim nepodařilo pozemek v předmětné části koupit. Také toto svědčí podle názoru žalobců o tom, že zde komunikace nebyla, protože jinak by nemuselo být uvažováno o koupi ani o dohodě. Pokud jde o nutnou komunikační potřebu, je nutno poukázat na to, že si zúčastněné osoby koupily další parcelu č. 857/37, nikdy nepožadovaly přístup na tuto parcelu, jde o parcelu sousedící s pozemky č. 857/13,14 a 15. Je nutno tedy vycházet z toho, že na tuto parcelu mají zajištěn přístup. Pak je nutno položit si otázku, proč se dožadují přístupu přes pozemky žalobců? Pokud byl pozemek č. 140/4 zčásti užíván, stalo se tak vždy na základě dohody, která byla ústně uzavírána. Po povodních došlo k častějšímu užívání, právní předchůdce žalobců sem chodil s řemeslníky, kteří jezdili v rámci opravných prací na pozemek dohadovat se o tom, že ničí celý pozemek, vymezoval jim, kudy přesně mohou jezdit. Neznamená to však, že byla zřízena veřejná komunikace. Žádost o zřízení komunikace podali jen navrhovatelé. Podle názoru žalobců nejsou splněny podmínky, uvedené v ustanovení § 7 odst.1 zákona. Dnes již zemědělské družstvo nemá pozemky v nájmu, jde o pole žalobců, kteří je využívají. Je zajímavé, že zemědělské družstvo nebylo přizváno jako účastník řízení, ač tomu tak mělo podle ustanovení § 27 odst.2 zákona zřejmě být. Je zřejmé, že zřizovaná komunikace nikam nevede, respektive měla by vést pouze k pozemkům osob zúčastněných na řízení. Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázala v plném rozsahu na písemné vyjádření k podané žalobě, kde se žalovaný správní úřad vypořádal se všemi žalobními námitkami. Navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Osoba zúčastněná na řízení Mgr.Z. S., která před soudem jednala na základě plné moci i za osobu zúčastněnou P. S., poukázala na to, že věc byla posuzována v době, kdy byla žádost o deklaraci cesty podána, respektive byla posuzována od roku 1998, kdy osoby zúčastněné na řízení zakoupily předmětné pozemky. Jde o pozemky parcelních čísel 857/13, 857/14 a 857/15. V té době cesta existovala, žalobci v průběhu celého správního řízení neprokázali pravdivost svého tvrzení, že šlo o jakousi dočasnost, když nebylo zřízeno ani věcné břemeno, ani nebyla doložena smlouva o dočasném přístupu. Také tvrzení, že územní plán obce není schválen, není pravdivé. Územní plán byl zpracován v roce 2002, týká se i lokality nad školou. V roce 1999 obecní úřad územní plán připravoval. Přípravy trvaly tři roky a v roce 2002 byl schválen. Sám žalobce pan M. Š. byl jedním ze zastupitelů a odhlasoval cestu tak, jak existovala v reálu. Manželé Z. a P. S. nesouhlasí s tím, že byla uzavřena ústní dohoda, cesta byla běžně užívána i jinými osobami, je to zřejmé i z výpovědi starosty, který sám uvedl, že nikdo nikdy neměl problém s tím, aby cestu užíval. Na jaře roku 2008 za nimi přišel žalobce pan M. Š., který oznámil, že došlo ke změně vlastnictví pozemku č. 140/4, že noví vlastníci nesouhlasí s právem cesty, které budou do dne 31.7.2008 tolerovat. Bez jakéhokoliv povolení ke dni 1.8.2008 cestu přehradil pevnou překážkou na hranici pozemků č. 140/4 a 140/5. K tvrzenému stanovisku Městského úřadu v Krumlově Mgr.Z. S. uvedla, že s věcí nesouhlasí, pracovnice odboru dopravy posuzovala věc nedostatečně, nedostala se v podstatě na rozhodný pozemek. Zdůraznila, že nebyl v průběhu správního řízení ani v průběhu soudního řízení předložen žádný důkaz o tom, že by existovala ústní dohoda, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by se kdokoliv musel právního předchůdce žalobců zeptat na to, zda smí na pozemek vstoupit a použít ho. Osoby zúčastněné na řízení J. S., Z. S. a P. S. se ústního jednání soudu nezúčastnili, ačkoli byli řádně a včas o termínu jednání uvědomeni, 0soud proto postupoval podle ustanovení § 49 odstavce 3 s.ř.s. a o podané žalobě jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti : Dne 4. 8. 2008 podali k Obecnímu úřadu v Holubově navrhovatelé P. S., Mgr. Z. S., Z. S. a J. S. žádost o vydání rozhodnutí, kterým bude určena veřejně přístupná účelová komunikace na pozemcích parc. č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, v úseku od křižovatky U Sixlů směrem k hranici pozemku parc.č. 140/4 a dále kolem oplocení pozemku parc.č. 857/2 v katastrálním území Holubov. Žádost byla posouzena jako návrh na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 142 správního řádu o určení právního vztahu. Na základě námitek podjatosti vzhledem k osobním poměrům účastníků řízení namísto místně příslušnému úřadu obci Holubov rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje dne 30. 4. 2009 o tom, že bude pokračovat v řízení, zahájeném u Obecního úřadu v Holubově a nařídil na den 21. 9. 2009 ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém. Při místním šetření na místě samém byla pořízena fotodokumentace, ze které bylo zjištěno, že cesta na pozemku parc.č. 140/6 je v terénu zřetelná jako vyjeté koleje, vysypané zčásti štěrkodrtí, kamínky a vyfrézovanou živicí, pokračuje dále po pozemku parc.č. 140/5 také jako cesta zpevněná penetrací až k hranici pozemku parc.č. 140/4, která je uzavřena pevnou překážkou. Na pozemku parc.č. 140/4 je cesta v terénu téměř nezřetelná, při podrobném zkoumání lze objevit trávou prorostlou štěrkodrť v místě podél švestkové aleje, rostoucí na hranicích s pozemkem parc.č. 857/2. Cesta končí na hranicích pozemku parc.č. 857/15, který je stejně jako pozemky parc.č. 857/14 a 857/13 zaplocen a jsou na něm postaveny studny. K těmto třem oploceným pozemkům nevede v terénu jiná přístupová cesta, zčásti jsou obklopeny jinými, k sobě přimknutými navazujícími stavebními pozemky, na nichž jsou postaveny domy a zčásti se kolem nich nacházejí pozemky zemědělské výroby. Při ústním jednání dne 12. 10. 2009 byli vyslechnuti navržení svědci a byla určena lhůta pro vyjádření se k předloženým listinným důkazům a svědeckým výpovědím. Svá písemná vyjádření založili P. S., Mgr.Z. S., Z. S., J. S., Ing.M. Š. a Ing.Mgr.L. Š. Dne 4. 11. 2009 krajský úřad vyzval P. S., Mgr. Z. S., Z. S. aj. S. k odstranění vad jejich žádosti ze dne 1. 8. 2008, respektive k zpřesnění, určení a odstranění možného rozporu, tedy o přesnou specifikaci předmětu žádosti. Dne 12. 11. 2009 byla žádost upřesněna. Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2009, č.j.: KUJCK 2779.41/2009/ODSH, určil Krajský úřad Jihočeského kraje, že se na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, v úseku od křižovatky U Sixlů směrem k hranici pozemku parc.č. 140/ a dále podél stromoví rostoucího kolem oplocení pozemku parc.č. 857/2, v katastrálním území Holubov, nachází veřejně přístupná účelová komunikace v proměnné šíři 3,5 m dle zobrazení v ortofotomapě, která tvoří nedílnou součást rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí podali dne 3. 12. 2009 včasné odvolání Ing. M. Š. a Ing.Mgr.L. Š. Odvolatelé namítli, že krajský úřad nedořešil základní otázku, na základě jakého práva se pozemek parc.č. 140/4 využíval pro příjezd a přístup. Využití dalšího pozemku č.140/4 pro potřeby přístupu k pozemkům navrhovatelů vzniklo až na základě jejich nedořešeného přístupu. Vstup na tento pozemek povolili právní předchůdci odvolatelů pouze na základě dohody se sousedy a v řízení nebyl prokázán souhlas původních vlastníků s užíváním tohoto pozemku jako účelové komunikace. O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím, jímž odvolání Ing. M. Š. a Mgr. Ing.L. Š. zamítl a rozhodnutí odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 11. 2009 potvrdil se závěrem, že rozhodnutí bylo vydáno na základě provedeného rozsáhlého dokazování a provedených důkazů navržených účastníky řízení. Současní vlastníci pozemku parc.č. 140/4 a jejich právní předchůdci v průběhu řízení opakovaně zdůrazňovali, že prodávali část pozemku pozemkovému katastru č. 37 s vědomím, že nabyvatelé budou užívat cestu kolem švestek, ale tento režim měl být jen dočasný do chvíle, než pozemek pro místní komunikaci zakotvenou územním plánem vykoupí obec a postaví zde pozemní komunikaci v parametrech místní komunikace. Tento stav trval po dobu devíti let a také předtím byla cesta kolem švestek ve zkrácené délce ke stejnému účelu již užívána. Nelze přisvědčit odvolatelům v tom, že po celou dobu řízení byla prokazována jiná cesta, než byla v původní žádosti, neboť podstatou řízení je prokázání existence pozemní komunikace, která je nebo byla na určitém místě a nikoli komunikace, která je pouze zahrnuta do územního plánu a bude v budoucnosti možná realizována. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 soudního řádu správního). Věc soud posoudil takto: Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že na pozemcích parcelních čísel 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, v úseku od křižovatky U Sixlů směrem k hranici pozemku parc.č. 140/4 a dále podél stromoví, rostoucím kolem oplocení pozemku parc.č. 857/2, to vše v katastrálním území Holubov, se ve smyslu ustanovení § 2, § 7 odst.1 a § 19 odst.1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nachází veřejně přístupná účelová komunikace v proměnné šířce tří a půl metru podle zobrazení v ortofotomapě, která tvoří nedílnou součást rozhodnutí. Podle ustanovení § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace. Podle ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Pojem „obecné užívání“ upravuje ustanovení § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tak, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Ke vzniku veřejné účelové komunikace na předmětném pozemku žalobců by došlo, pokud by komunikace byla jejím majitelem věnována veřejnému užívání nebo k němu byla konkludentně určena. Pro vznik veřejné účelové komunikace ze zákona je nutné splnění podmínek, uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Musí se jednat o dopravní cestu, určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Výkladem ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se v minulosti opakovaně zabýval jak Nejvyšší správní soud, tak i Ústavní soud. V nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 ze dne 9. 1. 2008, dostupném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 9 pod zn. N 2/48, Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že vlastnické právo je omezitelné v případě kolize s jiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu za náhradu. Pokud některá z podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje (například kompenzace za něj), jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka a nelze proto vůbec hovořit o nuceném (respektive vynuceném) omezení podle článku 11 odst.4 Listiny základních práv a svobod Existuje-li tedy v zákoně veřejnoprávní institut, omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Tak je tomu v případě tzv. veřejně přístupných účelových komunikací, definovaných v ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích, v jejichž případě je vlastnické právo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace (ustanovení § 19 tohoto zákona) a umožnit na něj veřejný přístup. Zákon o pozemních komunikacích toto omezení nespojuje s poskytnutím finanční náhrady. Jediný ústavně konformní výklad je proto ten, že s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník příslušného pozemku souhlasit. Tomuto závěru nikterak neodporuje skutečnost, že účelová komunikace a obecné užívání komunikací jsou instituty veřejnoprávními, nikoli soukromoprávními. Jestliže vlastník se zřízením veřejně přístupné účelové komunikace souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. Obecné užívání pozemní komunikace nemůže být vyloučeno pozdějším jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právního nástupce. Nutno upozornit, že souhlas vlastníka nemusí být projeven výslovně, obvykle totiž půjde o souhlas vyjádřený konkludentně. Pokud vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako veřejně přístupná účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, vzniklou ze zákona. Stačí tedy, aby vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace. Naproti tomu v případě nesouhlasu musí jít o aktivní jednání vlastníka pozemku. Veřejnou cestou se tedy pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, ať již vlastníkem výslovně projeveným souhlasem nebo konkludentním strpěním. Rovněž komunikace, u níž sice již nelze zjistit, zda byla některým z předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, jež však byla jako veřejná cesta užívána „od nepaměti“ z naléhavé komunikační potřeby, je veřejně přístupnou účelovou komunikací (viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009, č.j.: 5 As 27/2009 – 66 a ze dne 26.6.2008, č.j.: 6 As 80/2006 – 105, dostupné na www.nssoud.cz). Pokud je účelová komunikace zřízena, je její právní status závazný i pro budoucí majitele pozemku, na kterém leží účelová komunikace. Tyto osoby tedy nejsou oprávněny komunikaci ze své vůle bez dalšího uzavřít. Správní úřad byl proto v projednávané věci povinen učinit jednoznačný závěr o tom, zda se na daném pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Předpokladem takovéhoto jednoznačného závěru musí být jednak to, že vlastník příslušného pozemku či jeho právní předchůdce, k jehož souhlasu lze přihlížet, souhlasil s takovýmto omezením svého vlastnického práva, jednak to, že v daném případě je splněna podmínka komunikační nezbytnosti, resp. neexistuje jiná alternativa přístupu (srovnej cit. rozsudek NSS č.j.: 6 As 80/2006 - 105). Městský soud v Praze shledal v projednávané věci důvodnou zásadní žalobní námitku, ve které žalobci právě namítali, že správní úřady obou stupňů nesprávně právně posoudily zjištěný skutkový stav z hlediska aplikace ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích, když poukázali na to, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky, uvedené v ustanovení § 7 odstavci 1 tohoto zákona. Podle názoru žalobců je ze spisového materiálu, který byl soustředěn správními úřady, zjevné, že návrh osob zúčastněných na určení právního stavu, tj. že se jedná o účelovou komunikaci ve smyslu zákona, směřoval k tomu, aby předmětná cesta byla přístupem k jejich pozemkům parc.č. 857/13, 857/14 a 857/15. Vycházel-li soud při posouzení této žalobní námitky z ortofotomapy, která je nedílnou součástí výroku rozhodnutí správního úřadu prvého stupně v této věci, je z tohoto snímku jednoznačně patrno, že cesta (komunikace) končí u pozemku parc.č. 857/36. Pokud tedy městský soud vycházel z předmětu řízení tak, jak byl vymezen žalobou napadeným rozhodnutím a rozhodnutím správního úřadu prvého stupně, nepochybně zjistil, že účelová komunikace, která měla být zřízena právě jen jako dopravní spojení k pozemkům ve vlastnictví navrhovatelů (tj. osob zúčastněných na řízení), k těmto jejich pozemkům vůbec nedosahuje, když dosahuje k pozemku parc.č. 857/36, který je dle obsahu spisového materiálu a v něm založeného výpisu z listu vlastnictví katastru nemovitostí ve vlastnictví samotných žalobců. Na základě výše uvedené úvahy dospěl Městský soud v Praze k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nesrozumitelné, tato jeho vada způsobuje jeho nepřezkoumatelnost a tedy nezákonnost, protože z něho není zřejmá zcela zásadní a prvotní úvaha, z jakých důvodů byla předmětná cesta správním úřadem deklarována jako účelová komunikace, respektive na základě jakých skutečností učinil žalovaný správní úřad závěr o tom, že jsou splněny podmínky ustanovení § 7 odstavce 1 zákona o pozemních komunikacích, tj. zda v daném případě jde tedy o komunikaci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Nedůvodnou shledal soud žalobní námitku, v níž žalobci namítali, že formálně bylo zahájeno jedno řízení, které nebylo dokončeno, a naproti tomu bylo vydáno rozhodnutí ve věci, ve kterém správní řízení nebylo vůbec zahájeno, když až po ukončení termínu dodání listinných důkazů a po ukončení dokazování byla námitka žalobců ohledně faktického vymezení komunikace dodatečně správním úřadem řešena jako drobná vada původní žádosti ze dne 1.8.2008. Soud se neztotožnil s názorem žalobců, že samotné rozhodnutí ve věci samé na základě změněné žádosti navrhovatelů má úplně odlišný obsah, než byl při zahájení správního řízení, protože v dané věci postupoval správní úřad pouze a výhradně za účelem odstranění nepřesností mezi písemným zněním návrhu a doloženou grafickou přílohou. Soud nemá pochybnosti o tom, že po celou dobu řízení jeho účastníci neměli pochybnosti o tom, co je předmětem řízení o žádosti či kudy sporná cesta fakticky v terénu vede. Všechny svědecké výpovědi a ostatní listinné důkazy byly pořizovány k deklarované účelové komunikaci na pozemcích parc.č. 140/4, 140/5 a 140/6 v katastrálním území Holubov, což je patrné z průběhu celého správního řízení a jednotlivých písemností spisu, proto soud výše uvedenou žalobní námitku neshledal důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům Městský soud v Praze zrušil žalobou napadené rozhodnutí odvolacího správního úřadu podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. pro nezákonnost, spočívají v nesrozumitelnosti jeho odůvodnění a podle ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému správnímu úřadu k dalšímu řízení. V tomto řízení bude na odvolacím správním orgánu, aby se znovu zabýval odvoláním žalobců proti rozhodnutí o veřejně přístupné komunikaci a jejich skutkovou i právní argumentací a obranou, uplatněnou v podaném opravném prostředku. V intencích shora uvedeného odůvodnění rozhodnutí soudu žalovaný znovu rozhodne o odvolání žalobců a v odůvodnění rozhodnutí uvede, na základě jakých konkrétních rozhodných skutečností a konkrétních zákonem o pozemních komunikacích dospěl k závěru, že byly či nebyly splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o existenci veřejně přístupné komunkaci. Přitom je na žalovaném, aby dbal na to, že jeho rozhodnutí bude mít náležitosti požadované zákonem tak, jak jsou uvedeny v ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účinného ode dne 1. 1. 2006. Správní orgány jsou v dalším řízení vázány právním názorem soudu (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.). Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným správním úřadem je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s. Úspěšným žalobcům náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a náklady právního zastoupení žalobců, které tvoří odměna JUDr.Stanislava Flašky, advokáta, za tři úkony právní služby po 3.360,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu při zvýšení základní sazby za společné zastupování dvou žalobců) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, a třikrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Dále byla jako součást odměny zástupce žalobce přiznána náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu z Českých Budějovic do Prahy a zpět v celkové vzdálenosti 300 kilometrů osobním automobilem Toyota Auris, při průměrné ceně benzinu Natural 31.60,- Kč za jeden litr a při průměrné spotřebě 6.9 litru na 100 kilometrů, náhrada za ztrátu času v délce deseti půlhodin po 100,- Kč podle ustanovení § 14 advokátního tarifu a konečně byla žalobci přiznána jako součást odměny zástupce žalobce také 20% daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 2.749,- Kč podle vyhlášky č. 110/2004 Sb. a zákona č. 237/2004 Sb., neboť právní zástupce žalobce je podle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení tak činí 18.493,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění. Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osobám zúčastněným na řízení, soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil, pouze jim byla dána možnost uplatnit její práva v probíhajícím řízení. Na základě výše uvedeného soud nepřiznal osobě zúčastněné na řízení Mgr. Z. S. uplatněné náklady soudního řízení podle ustanovení § 60 odstavec 5 s.ř.s., neboť pro takový postup neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné.

Poučení