11 A 25/2024 – 43

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobkyně: GRUND a. s., IČ 252 63 366, sídlem Kalná Voda 5, 542 23 Mladé Buky zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Kroupou sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného správního orgánu ze dne 7. 2. 2024, č. j. MPO 19250/23/61100/01000, a sdělení žalovaného ze dne 5. 4. 2023, č. j. 13809/23/61100/61150 (MIPOX042ZN4M), takto:

Výrok

I. Žaloba proti sdělení žalovaného ze dne 5. 4. 2023, č. j. 13809/23/61100/61150 (MIPOX042ZN4M), se odmítá.

II. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 7. 2. 2024, č. j. MPO 19250/23/61100/01000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně Mgr. Pavla Kroupy, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu, kterým byly odmítnuty námitky žalobkyně vůči opatření Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“) ze dne 27. 1. 2023, č. j. MPO 13809/23/61100/61150 (dále jen „opatření č. 1“), o krácení dotace podle ustanovení § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Žalobkyně současně navrhuje, aby soud prohlásil sdělení žalovaného ze dne 5. 4. 2023, č. j. 13809/23/61100/61150, MIPOX042ZN4M, kterým byla informována o bezpředmětnosti opatření č. 1, za nicotné. Žalobní body 2. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že bylo o prvních námitkách rozhodnuto pouze formalisticky a ministr se obsahem prvních námitek vůbec nezabýval. Žalovaný nebyl oprávněn zrušit první opatření sdělením o jeho bezpředmětnosti. To mohl pouze ministr rozhodnutím o námitkách v souladu s ustanovením § 14e rozpočtových pravidel.

3. Žalobkyně má za to, že ačkoli rozpočtová pravidla explicitně náležitosti a vlastnosti opatření podle § 14a rozpočtových pravidel neupravují, tato opatření mají stejné základní vlastnosti jako jiné individuální správní akty. Mezi tyto vlastnosti patří mj. platnost a závaznost. Platným se opatření stává ve chvíli, kdy správní orgán projevil svou vůli navenek tím, že opatření oznámil jeho adresátu. V řešeném případě tedy první opatření nabylo platnosti dne 27. 1. 2023. Od tohoto okamžiku se toto první opatření stalo závazným jak pro žalobkyni, tak pro žalovaného. Tato závaznost znamená mj. to, že žalovaný již nemůže opatření jen na základě svého uvážení bez dalšího měnit, zrušit či jinak zasahovat do existence takového opatření.

4. Žalovaný se tak dopustil vážného porušení pravidel procesního postupu správního orgánu, když formou sdělení o bezpředmětnosti zrušil první opatření a místo něj vydal opatření druhé, v němž mění meritorní důvody svého rozhodnutí o krácení dotace. Podle hodnocení žalobkyně je sdělení o bezpředmětnosti nicotným aktem, který nemá oporu v právním řádu a je v rozporu se zásadou legality. Jde o zcela svévolný postup, kdy sdělení trpí absolutním nedostatkem formy a náležitostí a z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný ani věcně nijak řádně a včas podanými prvními námitkami nezabýval.

5. První právní klasifikaci sdělení o bezpředmětnosti provedl až ministr v rámci nyní napadaného rozhodnutí. V tomto svém rozhodnutí ministr uvádí, že mělo jít o „přezkum“. K přezkumnému rozhodnutí je příslušný u rozhodnutí ústředního správního úřadu (tj. žalovaný) pouze ministr. Sdělení o bezpředmětnosti však nebylo učiněno ministrem, ale žalovaným (tj. ministerstvem). To je možné jen v případě, kdy by podnět k přezkumu dal účastník a bylo mu zcela vyhověno.

6. Na základě výše uvedeného je nutno konstatovat, že ministr postavil napadené rozhodnutí na nezákonném (nicotném) úkonu žalovaného, který nemůže vyvolat žádné právní následky. Tím ministr zatížil své (nyní žalobou napadené) rozhodnutí stejnou nezákonností a nezákonnost celého postupu posunul ještě dále.

7. Ministr vydal a odůvodnil své rozhodnutí o odmítnutí námitek ve chvíli, kdy si byl vědom, že před městským soudem je vedeno řízení o žalobě proti rozhodnutí o druhých námitkách, ve kterém mimo jiné žalobkyně požaduje posouzení povahy aktu sdělení o bezpředmětnosti a též jeho zrušení. Ministr tedy nemohl odpovědně a řádně vydat své rozhodnutí. Tím, že do napadaného rozhodnutí vtáhl akt, jehož platnost, zákonnost a samotná existence byla v době jeho rozhodování řešena před městským soudem, a na základě tohoto nejistého aktu postavil celý základ svého rozhodnutí, neoprávněně nahradil rozhodnutí městského soudu.

8. S právním hodnocením věci ze strany městského soudu žalobkyně nesouhlasí, proto podala k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“) kasační stížnost proti rozsudku městského soudu o rozhodnutí o druhých námitkách. Klíčové však zůstává, že se ani městský soud ve svém rozsudku týkajícím se rozhodnutí o druhých námitkách nijak nezabýval povahou sdělení o bezpředmětnosti, v řízení vznesená nejistota tedy nebyla rozptýlena ani soudem. Celé řízení před žalovaným je tedy pořád stiženo vadou vydání paaktů, kterými se ještě nikdo (ani soud) nezabýval, ačkoli to žalobkyně opakovaně namítá.

9. Žalobkyně připomíná, že výše uvedeným postupem jí bylo opět odňato právo na meritorní přezkoumání prvního opatření a posouzení jejích prvních námitek. Jak je výše uvedeno, žalobkyně je toho názoru, že první opatření o nevyplacení části dotace nebylo nikdy řádně zrušeno, podle žalobkyně stále platí důvody pro nevyplacení dotace uvedené v prvním opatření, a z toho důvodu se proti těmto důvodům brání. Vyjádření žalovaného správního orgánu 10. K námitce procesního pochybení žalovaný uvedl, že jeho postup byl sice neběžný, nicméně v rámci dalšího postupu neporušil procesní zásady a jeho postup nebyl nezákonný. Žalobkyně byla o procesním postupu informována, a to sdělením ze dne 4. 2023, kterým žalovaný žalobkyni vyrozuměl, aby opatření č. 1 považovala za bezpředmětné s tím, že jí v novém oznámení o krácení dotace bude dána nová lhůta pro podání námitek v plné délce. Proti druhému opatření o krácení dotace ze dne 5. 4. 2023 (dále také „opatření č. 2“) podala žalobkyně námitky č. 2, avšak ty byly podány opožděně, žalovaný je tak nemohl věcně vypořádat, a proto je odmítl pro opožděnost. Tento postup žalovaného byl aprobován Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 14. 2. 2024, č. j. 14 A 134/2023 – 39. Podle žalovaného nebyla žalobkyně nijak zkrácena na svých právech bránit se opatření podáním námitek, když s důvodem krácení uvedeném v opatření č. 2 byla seznámena a byla jí zachována zákonná lhůta pro podání námitek. Žalobkyně řešila se žalovaným po dobu více než šesti měsíců danou žádost o platbu. Měla tedy k dispozici dostatečnou dobu, aby požadovaným způsobem doložila, že indikátory povinné k naplnění splnila, to však neučinila a namísto toho podala žádost o změnu projektu.

11. K námitce, že o prvních námitkách bylo rozhodnuto pouze formalisticky a ministr se obsahem prvních námitek vůbec nezabýval, žalovaný sdělil, že ministr v rámci napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s komplexním pohledem na danou věc, tedy na krácení žádosti o platbu za 3. etapu Projektu. Pokud tedy námitky č. 2 byly důvodně odmítnuty pro opožděnost, a ministr následně rozhodoval o námitkách č. 1, řídil se mj. názorem městského soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 24. 1. 2024, č. j. 14 A 135/2023 – 37, v němž v rámci žalobkyní podané žaloby na ochranu proti nečinnosti soud uzavřel, že o námitkách č. 1 nebylo rozhodnuto, proto nebylo možno rozhodnout jinak, než jak bylo rozhodnuto, tedy jejich odmítnutím, neboť opatření č. 1 již neexistuje.

12. K námitce změny důvodů krácení dotace žalovaný uvádí, že tato není relevantní. Jak vyplývá z výše uvedeného, krácení žádosti o platbu č. 3 v opatření č. 1 bylo opřeno o několik důvodů – nedodání kolaudačního rozhodnutí, nesplnění produktové a procesní inovace, tedy nesplnění obou indikátorů, když v podstatě obsahově shodně bylo opatření č. 2 opřeno o krácení z důvodu nerealizování Projektu v souladu s Projektovým záměrem a nesplnění obou indikátorů (procesní a produktově inovace). Opatření č. 2 má podrobnější odůvodnění, žalobkyně se tak mohla lépe seznámit s důvody, pro které jí byla dotace krácena, přičemž výše krácení se nezměnila a žalobkyně nebyla na svých procesních právech nijak zkrácena. To, že jich náležitě nevyužila, resp. využila opožděně, nelze klást k tíži žalovanému.

13. K námitce porušení zásady legality a zásahu do právní jistoty žalobkyně žalovaný uvedl, že dopisem o bezpředmětnosti bylo zrušeno opatření č. 1 a následně vydáno opatření č.

2. Byť byl postup žalovaného neběžný, sdělení o bezpředmětnosti bylo navázáno na opatření č. 1, proto bylo odesláno z pozice žalovaného (ministerstva a nikoli ministra) a tedy dle žalovaného nelze hovořit o nepříslušnosti žalovaného.

14. K námitce, že žalovaný, resp. ministr předjímal rozhodnutí soudu, žalovaný uvedl, že je mu zcela nepochopitelně vyčítáno, že (ministr) nevyčkal výsledku řízení o žalobě proti rozhodnutí. Žalobkyně podala současně k městskému soudu dva žalobní návrhy, když tyto byly řešeny jako samostatné věci, nicméně vzhledem k tomu, že se týkaly téhož projektu a krácení dotace, resp. žádosti o platbu za 3. etapu Projektu, soud tyto věci řešil v podstatě zároveň, nikoli izolovaně. Rozsudek o žalobě na ochranu proti nečinnosti č. j. 14 A 135/2023 – 37, vydal Městský soud v Praze dne 24. 1. 2024, když v něm uložil žalovanému, aby ve lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku rozhodl o námitkách č.

1. Žalovaný – vázán rozsudkem – v dané lhůtě o námitkách rozhodl, a to opět v komplexitě daného Projektu. Soud v rozsudku č. j. 14 A 135/2023 – 37 neuvedl, a ani nemohl zavázat žalovaného k tomu, jakým způsobem má být o námitkách č. 1 rozhodnuto. Replika žalobkyně 15. Žalobkyně opětovně zopakovala a rozvedla argumenty přednesení v žalobě. Zejména zdůraznila, že se stěží mohla efektivně seznámit s důvody krácení dotace a případně se proti nim bránit zákonnými nástroji, když teprve nyní – v rámci vyjádření žalovaného – se dozvídá podrobněji, v čem spatřuje žalovaný důvody pro krácení dotace, zejm. úvahy žalovaného nad podmíněností inovace produktu splněním procesní inovace.

16. Žalobkyně uvedla, že se pouze snaží dosáhnout toho, aby bylo řádně (mj. i věcně) rozhodnuto o jejích řádně a včas podaných námitkách č.

1. Znovu zopakovala, že rozhodnutí ministra o námitkách č. 1 je věcně nesprávné a postavené na vadných východiscích a nezákonném procesním postupu žalovaného, když sdělení o bezpředmětnosti je zcela svévolným úkonem žalovaného, učiněným v rozporu se základními principy činnosti správních orgánů a zásadou legality, proto je nicotné. Obsah správního spisu 17. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

18. Žádostí ze dne 21. 11. 2018 žalobkyně požádala o dotaci v rámci operačního programu „Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 – 2020“.

19. Dne 22. 5. 2019 žalovaný rozhodl o poskytnutí dotace žalobkyni ve výši 22 925 000 Kč.

20. První dvě etapy daného projektu byly žalobkyni proplaceny, závěrečnou žádost o platbu však žalovaný neproplatil. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně finálně pořídila pouze jednu technologii, a to nanášecí technologii v hodnotě 124 700 USD, a provedla stavební práce v hodnotě 900 000 Kč bez DPH. Stěžejní technologie a inovace podle schváleného projektu, ve znění příslušných změn, žalobkyně nepořídila. Žalovaný proto opatřením č. 1 rozhodl o krácení dotace ve výši 100 %. Vůči tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 2. 2023 námitky č. 1.

21. Žalovaný následně shledal, že krácení dotace je sice důvodné, nicméně z hlediska odůvodnění nepřesné, proto napadeným sdělením ze dne 5. 4. 2023 označil opatření č. 1 za bezpředmětné. Zároveň upozornil žalobkyni, že obdrží nové oznámení o krácení, vůči němuž jí poběží nová lhůta 15 dní, po kterou bude možné podat námitky proti tomuto krácení.

22. Téhož dne žalovaný vydal opatření č.

2. V tomto novém opatření popsal porušení projektu žalobkyní a rozhodl opět o krácení dotace ve stejném rozsahu.

23. Proti opatření č. 2 podala žalobkyně dne 5. 5. 2023 námitky č.

2. Tyto námitky odmítl ministr rozhodnutím ze dne 14. 7. 2023, č. j. MPO 50180/23/61100/01000, jako opožděné. Žalobkyně následně podala proti rozhodnutí ministra žalobu, která byla zčásti zamítnuta pro nedůvodnost, zčásti odmítnuta (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. 14 A 134/2023 – 39). Proti rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost (řízení vedeno u NSS pod sp. zn. 7 Afs 37/2024 a k dnešnímu dni pravomocně neukončeno).

24. Žalobkyně současně s žalobou proti rozhodnutí ze dne 14. 7. 2023, č. j. MPO 50180/23/61100/01000, podala žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou se domáhala rozhodnutí ministra o námitkách č. 1.

25. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 14 A 135/2023 – 37, bylo žalovanému uloženo, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodl o námitkách č. 1 (proti opatření č. 1). Žalovaný, resp. ministr o námitkách č. 1 rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 2. 2024 tak, že je odmítl. Posouzení věci soudem 26. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“); přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Soud o žalobě v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť ani jeden z účastníků s tímto postupem po poučení soudem nevyslovil nesouhlas.

27. Žaloba je důvodná.

28. Předmětem sporu je posouzení, zda byl žalovaný povinen meritorně přezkoumat námitky č. 1, a dále namítaná nicotnost sdělení žalovaného ze dne 5. 4. 2023. Sdělení ze dne 5. 4. 2023 29. Podle hodnocení žalobkyně je sdělení o bezpředmětnosti nicotným aktem, který nemá oporu v právním řádu a je v rozporu se zásadou legality. Jde o zcela svévolný postup, kdy sdělení o bezpředmětnosti vydané nepříslušným správním orgánem nemá jakoukoliv oporu v zákoně, trpí absolutním nedostatkem formy a náležitostí a z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný ani věcně nijak řádně a včas podanými prvními námitkami nezabýval.

30. Uvedeným sdělením se již zabýval 14. senát Městského soudu v Praze, který vyslovil následující závěr: „K žalobnímu návrhu na zrušení sdělení žalovaného o bezpředmětnosti ze dne 5. 4. 2023 soud uvádí, že aniž by hodnotil, zdali se skutečně jedná o rozhodnutí, tak v tomto případě žalobkyně zjevně nedodržela lhůtu k podání žaloby. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví–li zvláštní zákon lhůtu jinou. Sdělení bylo žalobkyni doručeno dne 6. 4. 2023, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu. Nyní projednávanou žalobu však žalobkyně podala až dne 28. 8. 2023, tedy zjevně po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Soud tedy nemohl, vyjma výše uvedeného, věcnou správnost tohoto sdělení jakkoli přezkoumat.“ 31. Předně je tedy otázkou, zdali se vůbec jedná o rozhodnutí, jak již naznačil 14. senát městského soudu. Žalovaný sdělením ze dne 5. 4. 2023 oznámil žalobkyni, aby považovala zaslané opatření č. 1 za bezpředmětné s tím, že bude o žádosti žalobkyně rozhodnuto znovu. Tento akt splňuje materiální stránku rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., podle kterého platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví–li tento nebo zvláštní zákon jinak.

32. Z uvedené zákonné definice plyne, že aby šlo o rozhodnutí přezkoumatelné správním soudem, musí jít o akt vydaný správním orgánem [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], kterým jsou dotčena veřejná subjektivní práva osoby (§ 2 s. ř. s.) – viz též rozsudky NSS ze dne 19. 8. 2010, č. j. 2 As 52/2010 – 59, publikovaný pod č. 2133/2010 ve Sbírce NSS, bod 14 a násl., a ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013 – 43, č. 2909/2013 Sb. NSS, bod 34 a násl. – všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupné též online na www.nssoud.cz).

33. Rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je vnímáno primárně v materiálním smyslu jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení (rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 147/2005 – 107, č. 923/2006 Sb. NSS). V kontextu dotací NSS dovodil, že správním rozhodnutím je např. oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o ukončení administrace žádosti (rozsudek č. j. 1 Afs 61/2013 – 43), oznámení o neposkytnutí příspěvku na hospodaření v lesích (rozsudek č. j. 2 As 52/2010 – 59), rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o podporu (rozsudek č. j. 1 As 22/2011–64, č. 2343/2011 Sb. NSS, Novosedelská vinice) a opatření o nevyplacení dotace, aniž by došlo k porušení rozpočtové kázně (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 – 48, Jihočeská univerzita). Tyto rozsudky jsou dle názoru soudu návodné při posouzení, zda sdělení žalovaného představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

34. Žalovaný je právnickou osobou, která při poskytování dotace vystupuje jako orgán veřejné moci (k tomu srov. rozsudky NSS č. j. 2 As 52/2010 – 59, bod 23, a č. j. 1 Afs 61/2013 – 43, bod 41). Sdělením ze dne 5. 4. 2023 žalovaný neformálně zrušil opatření č. 1, čímž rozhodl o právech a povinnostech příjemce dotace. Tento akt správního orgánu se tak nepochybně dotkl veřejných subjektivních práv žalobkyně.

35. Soud se dále zabýval tím, zda sdělení splňuje formální podmínku. K posuzování „hraničních“ úkonů správních orgánů, u nichž není zřejmé, zda jde o rozhodnutí nebo neformální úkon, se podrobně vyjádřil rozšířený senát NSS v usnesení Jihočeská univerzita (bod 50 až 56). S odkazem na své usnesení ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012 – 47, č. 3104/2014 Sb. NSS, Státní maturity, rozšířený senát NSS zdůraznil, že „individuálním správním aktem chápe akt, který individualizovanému adresátovi zakládá, měním ruší nebo závazně určuje jeho konkrétní práva a je vydán ve formalizovaném řízení upraveném právními předpisy.“ 36. Požadavek na naplnění tohoto formálního znaku rozhodnutí rozšířený senát shrnul v usnesení ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 – 43, č. 3931/2019 Sb. NSS, bod 31, tak, že: „zpravidla postačuje to, aby založení, změna, zrušení nebo závazné určení práv individuálně určených jednotlivců (adresátů) bylo vtěleno do aktu správního orgánu, u nějž je předepsána písemná forma a k jehož vydání je zákonem dána kompetence správního orgánu při splnění zákonem stanovených podmínek, které je správní orgán povinen posoudit“.

37. Sdělení ze dne 5. 4. 2023 tyto formální znaky nesplňuje. K vydání aktu, kterým žalovaný sdělil žalobkyni, že má považovat opatření č. 1 za bezpředmětné, nemá žalovaný zákonem danou kompetenci a není mu ani předepsána písemná forma. Jedná se tudíž o neformální úkon, který nemůže být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Soud proto uzavírá, že sdělení ze dne 5. 4. 2023 nesplňují formální podmínky, a není proto rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

38. Byť podle § 76 odst. 2 s. ř. s. platí, že zjistí–li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu, v daném případě má městský soud za to, že sdělení ze dne 5. 4. 2023 není vůbec rozhodnutím a nelze tak ani shledat jeho nicotnost. Současně judikatura dovodila, že i žalobní body, jimiž žalobce poukazuje na důvody nicotnosti rozhodnutí, lze uplatnit pouze ve lhůtě pro podání žaloby, tzn. do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Pokud byl žalobní bod poukazující na nicotnost rozhodnutí uplatněn opožděně a soud ani z moci úřední neshledal rozhodnutí nicotným, nezabývá se žalobním bodem pro jeho opožděnost a věcně jej nevypořádává (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2006, č. j. 7 Afs 31/2005 – 94). Jak již uvedl 14. senát městského soudu, žalobkyně nedodržela lhůtu k podání žaloby, protože předmětné sdělení bylo žalobkyni doručeno dne 6. 4. 2023, žalobu však žalobkyně podala až dne 6. 3. 2024, tedy zjevně po lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 1 s. ř. s.

39. Z uvedených důvodů soud výrokem č. I odmítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vyslovení nicotnosti ve vztahu ke sdělení žalovaného ze dne 5. 4. 2023, č. j. 13809/23/61100/61150/MIPOX042ZN4M). Námitky č. 1 40. Žalobkyně má za to, že jí postupem žalovaného bylo odňato právo na meritorní přezkoumání prvního opatření a prvních námitek, a je toho názoru, že první opatření o nevyplacení části dotace nebylo nikdy řádně zrušeno. Podle žalobkyně stále platí důvody pro nevyplacení dotace uvedené v prvním opatření, a z toho důvodu se proti těmto důvodům brání.

41. Městský soud v Praze předně uvádí, že v nyní projednané věci není oprávněn učinit předmětem svého přezkumu posouzení zákonnosti opatření č. 2 nebo důvodnost námitek č.

2. Městský soud se tak může zabývat pouze touto žalobou napadeným rozhodnutím. Toto napadené rozhodnutí ze dne 7. 2. 2024 neobsahuje žádné vypořádání námitek žalobkyně, žalovaný pouze vyjadřuje názor, že již opatření č. 1 není platné, a tudíž jsou jeho námitky bezpředmětné. Soud se však nemohl ztotožnit se závěrem žalovaného o tom, že opatření č. 1 není platné a účinné, protože nebylo nikdy řádně zrušeno, je tedy namístě považovat jej i nadále za platné. Není možné nahradit jedno opatření druhým ve chvíli, kdy správní orgán zjistí (až na základě podaných námitek), že napadené opatření nebylo dostatečně řádně odůvodněno. Městský soud v Praze tak uzavírá, že žalovaný byl povinen se zabývat všemi námitkami žalobkyně, které vznesla proti opatření č. 1, což však neučinil.

42. Meze soudního přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí dotace vymezil rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014 – 46, takto: „

31. Případný soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. ‚nenárokových‘ dotacích je omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek. Zjednodušeně řečeno žadatel nemá právo na ‚výsledek‘, ale na ‚řádný proces‘ s ním související. Ten je určen právními předpisy, podmínkami danými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují, respektive základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci v právním státě. […] Při rozhodování je nutné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Rozhodnutí musí být řádně odůvodněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 As 35/2012 – 40, č. 2736/2013 Sb. NSS). V rámci soudního přezkumu přísluší soudu posoudit, zda správní orgán z mezí správního uvážení nevybočil.

33. Soudní přezkum je tam, kde má poskytovatel správní uvážení komu, za jakých podmínek, případně zda vůbec dotaci poskytne, realizován specifickým způsobem. Soudní přezkum neznamená nahrazení správního uvážení uvážením soudu. […] Součástí přezkoumání je i posouzení, zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud byly výše uvedené podmínky splněny, soud nemůže ze stejných skutkových zjištění vyvodit jiné závěry. Právě uvedené vylučuje, aby soudy přezkoumávaly účelnost napadeného rozhodnutí, resp. aby dokonce uvážení správního orgánu nahradily uvážením vlastním (srov. přiměřeně nález IV. ÚS 49/04).“ 43. Na tento rozsudek navázal Nejvyšší správní soud dalšími rozhodnutími, v nichž konstatoval, že „[p]otřeba tohoto soudního přezkumu, jakkoliv omezená na proceduru tohoto rozhodování, je totiž nezbytná přinejmenším z toho důvodu, že brání vybočování z mezí zákonnosti při uplatňování veškeré státní moci (zabraňuje svévoli, čl. 2 odst. 2 Listiny), zamezuje diskriminačním jednáním a omezuje projevy korupce“ (rozsudky NSS ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013 – 43, a ze dne 12. 9. 2013, č. j. 9 Afs 59/2013 – 45).

44. V citovaném rozsudku rozšířeného senátu NSS č. j. 9 Ads 83/2014 – 46 byl vyjádřen jednoznačný požadavek, že „rozhodnutí musí být řádně odůvodněno“. Bez splnění této podmínky ostatně není myslitelné, aby soud mohl vůbec přezkoumávat, zda správní orgán při rozhodování o krácení dotace nevybočil z mezí správního uvážení a zda je jeho uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění při dodržení zásady rovného zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek.

45. Městský soud v Praze proto shrnuje, že vypořádání námitek musí mít náležitosti správního rozhodnutí přiměřeně podle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přičemž soudní přezkum se omezuje na proceduru tohoto rozhodování, jelikož žadatel nemá právo na ‚výsledek‘, ale na ‚řádný proces‘. Nelze tedy přisvědčit názoru žalovaného, že postačí námitky žalobkyně odmítnout, aniž by se správní orgán jakkoliv věcně vyjádřil k jednotlivým námitkám žalobkyně.

46. Ve vztahu k nyní přezkoumávanému rozhodnutí to znamená, že žalovaný byl povinen přezkoumatelným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, proč námitkám žalobkyně vyhovuje či nevyhovuje, a na základě jakých úvah ke svému rozhodnutí dospěl, neboť bez takového odůvodnění nelze přezkoumat, zda byly dodrženy zásady „řádného procesu“, tedy zejména zda žalovaný při poskytování dotace postupoval v souladu s dotační výzvou, zda zacházel se všemi žadateli rovně, zda je správní uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění a zda nevykročil z jeho mezí.

47. Odůvodnění napadeného rozhodnutí vymezuje předmět řízení a důvody odmítnutí námitek žalobkyně: „Poskytovatel dotace tedy o Námitkách č. 1 příjemce dotace rozhoduje v rámci tohoto Rozhodnutí v tom smyslu, že je Odmítá, a to z toho důvodu, že původní Opatření č. 1, proti kterému tyto Námitky č. 1 směřovaly, bylo pro bezpředmětnost zrušeno dne 5. dubna 2023, příjemce dotace byl o této skutečnosti informován dne 6. dubna 2023 prostřednictvím datové schránky. Tedy původní Opatření č. 1, proti kterému Námitky č. 1 příjemce dotace směřují, již neexistuje a z logiky věci nelze o těchto Námitkách č. 1 věcně rozhodnout. Spolu s informací o bezpředmětnosti původního Opatření č. 1 bylo příjemci dotace doručeno též nové Opatření č. 2, ve kterém bylo napraveno původní administrativní pochybení poskytovatele dotace, které vzniklo při vyhotovení Opatření č. 1.“ Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil k jednotlivým argumentům žalobkyně.

48. Městský soud v Praze tak uzavírá, že takto pojaté odůvodnění nedostojí shora vymezeným požadavkům. Bez přezkoumatelného odůvodnění hodnocení jednotlivých námitek přitom nelze zaručit dodržení „řádného procesu“, tedy vyloučit libovůli při poskytování dotací a zajistit dodržení zásady rovnosti a nediskriminace jednotlivých žadatelů. Lze shrnout, že hodnocení námitek žalobkyně je naprosto nedostatečné, neboť se žalovaná vůbec nezabývala zcela konkrétní argumentací žalobkyně. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Závěr a náklady řízení 49. Jelikož soud shledal žalobní námitky důvodnými, zrušil výrokem č. 2 tohoto rozsudku žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s., zároveň rozhodl o tom, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný – vázán právním názorem soudu vysloveným výše (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) – povinen znovu se zabýval námitkami č. 1 žalobkyně a řádně je vypořádal i s přihlédnutím k tomu, že již vydal opatření č. 2, které je pravomocné.

50. Výrok č. 3 tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby ve výši 3 000 Kč a odměnou za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci a sepis žaloby), tedy 6 200 Kč, a dva režijní paušály po 300 Kč, to vše podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 6 800 Kč. Dále náklady právního zastoupení žalobkyně tvoří částka 1 428 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57odst. 2 s. ř. s.), když zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem této daně.

51. Za důvodně vynaložené soud nepovažoval náklady na repliku k vyjádření žalovaného, neboť v ní žalobkyně pouze zopakovala svoji již dříve předestřenou argumentaci. Celková výše žalobkyni přiznaných nákladů tak činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit do jednoho měsíce od právní moci toho rozsudku, a to k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – o. s. ř. – ve spojení s ust. § 64 s. ř. s.).

52. Lhůta k platbě náhrady nákladů řízení je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.