11 A 63/2017 - 45
Citované zákony (7)
Rubrum
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: C. J. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2017, č.j. MV-141124-5/SO-2016, takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 12. 1. 2017, č.j. MV-141124-5/SO-2016, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 12. 9. 2016, č.j. OAM-32215- 40/P-2012, o zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Současně s podanou žalobou podala žalobkyně návrh na to, aby její žalobě byl přiznán odkladný účinek.
2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že Komise nesprávným způsobem aplikovala zákonné ustanovení a vycházela z nesprávného výkladu právních norem, když dospěla k závěru, že žalobkyně údajně neplní účel, pro který jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně v prvé řadě namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav ve smyslu § 3 správního řádu, když jediným podkladem je protokol žalobkyně ze dne 17. 2. 2016, který byl pořízen v rámci zcela jiného řízení, které je právním orgánem se žalobkyní taktéž vedeno, správní orgány selektivně vycházely pouze z několika málo odpovědí, ze kterých dovodily, že žalobkyně funkci jednatele nevykonává. Tyto závěry odporují výpovědi žalobkyně. Žalobkyně podrobně popsala, že mezi její povinnosti jednatele společnosti patří zejména kontrola provozovny, sestavování nabídek, design provozovny a další činnosti, což lze jistě podřadit mezi povinnosti jednatele. Žalobkyně dále namítala porušení ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, správní orgán se dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně nezabýval vůbec, ačkoli z úřední činnosti mu bylo známo, že žalobkyně žije na území více než deset let a má zde rodinné zázemí. Tato vada nebyla zhojena ani rozhodnutím Komise. Tím došlo nejen k porušení ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, ale též k porušení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobkyně v průběhu výslechu prokázala, že samotné vedení obchodní společnosti nikdy nevykonávala a ani tyto činnosti nezajišťovala. Nevěděla, u jaké banky má obchodní společnost vedeny účtu, k jakému finančnímu úřadu podává přiznání k dani, kolik má společnost zaměstnanců, nemá přehled o finančním obratu restaurace, nevěděla, kde se konala poslední valná hromada ani jaký předmět podnikání společnosti je evidovaný v obchodním rejstříku, pouze uvedla, že její činnost jako jednatelky spočívá v kontrole kuchyně, kuchařů, čerstvosti potravin a práce číšníků. Uvedla, že ukazuje postup přípravy nových jídel, někdy kontroluje chod a provoz, dělala design restaurace. S ohledem na neznalost základních informací týkajících se obchodní společnosti toto tvrzení neodpovídá o tom, že by žalobkyně fakticky byla zapojena do podnikání. Pokud jde o použití protokolu, který byl pořízen se žalobkyní v jiném řízení, odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009, č.j. 1 Afs 19/2009-57, ze kterého vyplývá, že takovýto postup je přípustný. Žalobkyně se s obsahem protokolu seznámila, mohla přitom využít svého práva vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, což také učinila. K námitce o porušení § 174a zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně byla zamítána podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b/ zákona o pobytu cizinců na území ČR, v těchto případech správní orgány nemají povinnost posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby.
4. Při jednání u Městského soudu v Praze zástupkyně žalobkyně uvedla, že z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 17. 2. 2016 vyplynulo, že žalobkyně a její manžel mají jednatelskou činnost mezi sebou rozdělenou, manžel zajišťuje administrativní fungování společnosti, manželka se věnuje kontrole každodenního provozu, kontroluje kvalitu jídla, připravuje nová jídla do jídelního lístku, kontroluje zaměstnance, kvalitu dovezeného jídla, dává pokyny paní účetní. Činnost žalobkyně lze zařadit do kategorie obchodního vedení společnosti, když je zřejmé, že se jedná o činnost hraniční, žalobkyně by pro svou činnost povolení k zaměstnání mít mohla. Na podporu argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č.j. 9 Ads 1/2014-47, který řešil otázku výkonu funkce společníka statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti ve spojení s povinností mít povolení k zaměstnání. Dále uvedla, že účelem ust. § 37 odst. 1 písm. b/ zákona, tedy skutkové podstaty naplnění účelu pobytu, a § 56 odst. 1 písm. j/ zákona, pokud jde o jinou závažnou překážku pobytu cizince, naplněnou jeho nelegálním zaměstnáváním, je zamezení tomu, aby na území pobývali cizinci, kteří jsou pouze formálně zapsáni jako členové statutárních orgánů obchodních společností a ve skutečnosti s obchodními společnostmi nemají nic společného a finanční prostředky si obstarávají jiným způsobem. Žalobkyně však ve společnosti BINA-LIFE s.r.o. skutečně působí, ze spisu nevyplývá, že by jakkoliv obcházela české právní předpisy. Žalobkyně se nedopouští účelového chování, s manželem nezaložila obchodní společnost pouze účelově, na území České republiky fakticky podnikají a jako jednatelé zajišťují obchodní vedení společnosti, která má pouze dva jednatele a nikoli velký počet zúčastněných osob. Setrvala na návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí.
5. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem funkce manažer – účast v právnické osobě s platností od 23. 6. 2010 do 22. 6. 2012. Dne 6. 6. 2012 podala žalobkyně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 22. 10. 2014, č.j. OAM-32215-24/DP-2012, žádost žalobkyně zamítl, k odvolání žalobkyně bylo toto rozhodnutí zrušeno Komisí ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 7. 1. 2016, č.j. MV-156648-3/SO-2014.
6. V dalším řízení prvostupňový správní orgán vyžádal protokol o výslechu žalobkyně ze dne 17. 2. 2016, č.j. OAM-18621-73/PP-2012, výslech žalobkyně byl veden ve věci správního řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu. Z jeho obsahu je zřejmé, že žalobkyně uvedla, že na území České republiky pobývá od roku 2007, na území republiky s manželem podnikají, jsou jednateli a společníky, mají restaurace. Před příjezdem do České republiky nepracovala, v současné době v restauraci pomáhá manželovi. Na otázku, co tam dělá, odpověděla, že moc dobře vaří, ochutnává, jak vaří, dělá degustaci – ochutnávku jídel, co vaří, kontroluje vše, co je potřeba. Kontroluje hlavně kuchyň, například když chtějí udělat nové jídlo, ukazuje, jak to udělat, aby to chuťově bylo dobré. Když v prostoru restaurace probíhala rekonstrukce, dělala design restaurace. Nemá přehled o denním finančním obratu restaurace, to dělá manžel, mají účetního. Účetnictví má na starosti H. K., funkci provozní vykonává paní L. Na otázku, jak pomáhá manželovi kromě ochutnávání jídel, uvedla, že neumí úplně dobře česky, aby pracovala s počítačem, mají účetníka a jednatelku, která dělá všechno profesionálně. Mluví česky, ale neumí tak dobře, aby toto zařizovala. Za pomoc manželovi pobírá mzdu 21 450 Kč čistého. Na otázku, kdo je jednatelka, která dělá činnost profesionálně, uvedla, že L., příjmení zapomněla, má na ni číslo, pořád s ní mluví. Na otázku k názvu společnosti a adrese odpověděla, identifikační číslo a vznik firmy neznala, firmu mají čtyři pět let. Mají několik s. r. o., možná odpovídá nesprávně. U založení společnosti BINA-LIFE byla, vklad zařizoval manžel, symbol organizace je černý – na černém podkladu je bílé slunce. V týdnu pracuje v průměru 20 hodin, každý den ne, ale každý druhý. Jaký je hodinový fond pracovní doby podle smlouvy, neví, je jednatelkou a majitelkou, když přijde, tak je v restauraci, není nad ní nikdo, kdo by ji kontroloval. Neví, kdy byla valná hromada, neúčastnila se jí, nepamatuje si, zda se účastnila valné hromady, kde došlo ke schválení smlouvy o výkonu funkce jednatele. Po předložení zápisu z valné hromady 31. 5. 2014 uvedla, že si vzpomněla, že tam byla. Figuruje pouze ve společnosti BINA-LIFE. K dotazu na společnost LUKA a LUKA uvedla, že tam mají poloviční podíl, v této společnost figuruje pouze manžel. K požadavku, aby popsala činnost, kterou vykonávala jako jednatelka pro společnost BINA-LIFE, uvedla, že kontroluje kuchyně, kontroluje kuchaře, potraviny, které přivezou, zda jsou čerstvé. Někdy kontroluje chod a provoz. Kontroluje práci číšníků, aby klienti byli spokojeni. Mluví s paní L. o tom, jak co je. Ve společnosti BINA-LIFE vše dělá manžel, ona mu pomáhá. Činí vše, co souvisí s provozem restaurace. Dále byly kladeny otázky k pronájmu nemovitosti a bydlení a způsobu platby jak dodavatelům, tak zaměstnancům. Protokol byl sepsán za přítomnosti právního zástupce žalobkyně a za přítomnosti tlumočnice.
7. Následně byla žalobkyně seznámena s obsahem spisového materiálu, resp. s podklady pro rozhodnutí, k její žádosti byla poskytnuta lhůta pro vyjádření k podkladům. Toto vyjádření bylo učiněno prostřednictvím právního zástupce žalobkyně podáním ze dne 3. 8. 2016, ve kterém se uvádí, že žalobkyně předložila veškeré požadované doklady a sepsaným protokolem o výslechu ze dne 17. 2. 2016 v rámci žádosti o trvalý pobyt potvrdila, že plní účel svého pobytu, tj. podnikání. Působí jako jednatelka společnosti BINA-LIFE s.r.o., podniká se svým manželem, celá rodina má na územní poměrně rozsáhlé podnikatelské aktivity. Činnost žalobkyně je subsumovatelná pod výkon funkce jednatele, je platným článkem obchodního vedení společnosti a za svou činnost pobírá řádnou odměnu. Žalobkyně splňuje veškeré požadavky k udělení pobytu, žádá o vydání rozhodnutí bez zbytečných odkladů.
8. Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2016 rozhodlo Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, pod č.j. OAM-32215-40/DP-2012 tak, že žádost se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b/ zákona č. 326/1999 Sb. zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje, neboť žadatelka neplní účel, pro který bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že se správní orgán zabýval zejména obsahem výslechu, který byl zachycen v protokolu ze dne 17. 2. 2016, který byl proveden v paralelním správním řízení, v němž byla řešena žádost žalobkyně o trvalý pobyt. Byla popsána činnost, kterou žalobkyně dle svého tvrzení vykonává, se závěrem, že tato činnost není činností jednatele, jemuž náleží obchodní vedení společnosti, vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků, informování společníků o záležitostech společnosti. Žadatelka vykonávala pracovní činnost v rámci prací zajišťujících chod a provoz restaurace či kontroly kvality surovin a služeb, jde o činnost, která vyžaduje povolení zaměstnání. Tím žadatelka nedisponovala. Proto došlo k zamítnutí žádosti.
9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítá a odvoláním napadené rozhodnutí se potvrzuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobkyně byla jako jednatelka společnosti BINA-LIFE s.r.o. zapsána pouze formálně, samotné vedení obchodní společnosti nikdy nevykonávala ani tyto činnosti nezajišťovala. Poukázal na to, že nevěděla, u jaké banky má obchodní společnost vedeny účty, k jakému finančnímu úřadu podává daňové přiznání, kolik má společnost zaměstnanců, jaký je obrat restaurace, nevěděla, kdy se konala poslední valná hromada, ani jaký je předmět podnikání společnosti. Činnost, kterou žalobkyně uvedla, že kontroluje kuchyň, kuchaře, čerstvost potravin, práci číšníků, ukazuje postup přípravy nových jídel a někdy kontroluje chod a provoz a dělala design restaurace, nelze považovat za skutečný výkon funkce jednatele. Jednatelem je přitom osoba, která vede obchodní společnost, jednatel je povinen zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků, informovat společníky o záležitostech společnosti. Žádné takovéto činnosti žalobkyně nevykonávala, proto se ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu, že žalobkyně neplní účel, pro který jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, protože funkci jednatelky obchodní společnosti BINA-LIFE s.r.o. nevykonává.
10. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s argumentací žalovaného, namítla nesprávné aplikování zákonného ustanovení a nesprávný výklad právních norem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých vyvozuje nesouhlas s argumentací Komise, nesprávnou aplikaci zákonných ustanovení a nesprávný výklad právních norem, nemá soud podklady pro to, aby se těmito obecně uplatněnými tvrzeními mohl podrobněji a konkrétně zabývat.
11. Žalobkyně namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav ve smyslu § 3 správního řádu, když jediným podkladem je protokol o výslechu žalobkyně ze dne 17. 2. 2016, který byl pořízen v rámci jiného správního řízení. Dle názoru žalobkyně nemělo být vycházeno pouze z tohoto jediného podkladu, který navíc byl selektivně hodnocen. Tyto námitky neshledal soud důvodnými. Lze souhlasit se žalovaným, že podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“), lze k provedení důkazů užít všechny důkazní prostředky, které jsou vhodné ke zjištění skutečného stavu věci, nejsou-li získány v rozporu s právními předpisy. Oprávněnost použít důkazní prostředky, které jsou získány v průběhu jiného správního řízení, aproboval i Nejvyšší správní soud, když například v rozsudku ze dne 22.7.2009, č.j. 1 Afs 19/2009-57, konstatoval, že protokoly o výpovědích, které byly pořízeny v souladu se zákonem v jiném správním řízení, které bylo vedeno podle zákona o pobytu cizinců, lze použít i v rámci dalšího probíhajícího správního řízení s tím, že je třeba umožnit účastníkům řízení se k podkladům shromážděným ve správním řízení vyjádřit. To znamená, že nelze vyloučit, aby protokol o výslechu žalobkyně, který byl pořízen v rámci správního řízení o její žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, byl použit v předmětném správním řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu. Jak bylo výše konstatováno, žalobkyně se s obsahem spisového materiálu, resp. s podklady pro rozhodnutí seznámila, k těmto podkladům se vyjádřila s tím, že dovodila, že splňuje podmínky pro to, aby její žádosti bylo vyhověno. Námitky proti protokolu ze dne 17. 2. 2016 neuplatnila, nenavrhla ani doplnění dokazování.
12. Soud nesdílí stanovisko žalobkyně, že správní orgány selektivně vycházejí z několika odpovědí, které byly v protokole ze dne 17. 2. 2016 uvedeny, a z nich vyvozuje závěr o tom, že žalobkyně funkci jednatele nevykonává. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný konstatoval podstatné odpovědi žalobkyně, když uvedl, které činnosti podle tohoto protokolu žalobkyně vykonává (kontroluje kuchyně, kuchaře, čerstvost potravin, práci číšníků, ukazuje postupy přípravy nových jídel, někdy kontroluje chod a provoz a dělala design restaurace), vedle toho pak žalovaný konstatoval i další skutečnosti, které žalobkyně sdělila, a to skutečnosti o tom, že nevěděla, u jaké banky má obchodní společnost vedeny účty, k jakému finančnímu úřadu společnost podává přiznání k dani z příjmů právnických osob, kolik má společnost zaměstnanců, nemá přehled o finančním obratu restaurace, nevěděla, kdy se konala poslední valná hromada, nevěděla, jaký je předmět podnikání společnosti evidovaný v obchodním rejstříku, neuměla vysvětlit pojem „s. r. o.“, konstatoval i to, že uvedla, že pro obchodní společnost nezajišťuje žádné zakázky, vše dělá manžel, ona mu pomáhá.
13. Je tedy zřejmé, že žalovaný konstatoval v zásadě všechna podstatná tvrzení, která žalobkyně v průběhu výslechu, o kterém byl sepsán protokol ze dne 17. 2. 2016, uvedla. Z těchto odpovědí s odkazem na postavení jednatele, jemuž náleží obchodní vedení společnosti s tím, že jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti, učinil žalovaný závěr, že činnost, kterou žalobkyně vykonává, nelze zahrnout pod pojem činnosti jednatele společnosti. Tento závěr má dle názoru soudu oporu v obsahu spisového materiálu, resp. v protokolu ze dne 17. 2. 2016, když je zřejmé, že žalobkyně nevěděla zásadní okolnosti fungování společnosti, nic nevěděla o účetnictví ani o tom, u které banky má společnost vedeny účty, kde podává daňové přiznání, kolik má zaměstnanců, jaký je obrat restaurace. To znamená, že v tomto směru žalobkyně žádnou činnost nevykonávala.
14. Lze jistě souhlasit s tím, že v případě, že obchodní společnost má několik jednatelů, nelze vyloučit rozdělení povinností mezi jednotlivé jednatele, vždy však musí jít o činnost, která náleží výslovně jednateli. Žalobkyně uvedla, že mezi tyto činnosti patří kontrola chodu provozovny, není však zřejmé, z čeho dovozuje, že chod provozovny skutečně kontrolovala, když ve své výpovědi hovořila obecně o kontrole kuchařů a číšníků. Tuto jde o činnost nelze považovat za obchodní vedení společnosti, jde spíše o činnost vedoucího určitého úseku či o činnost provozního. Žalobkyně v podané žalobě blíže neuvedla, proč považuje v žalobě zmíněnou činnost za činnost jednatele.
15. Žalobkyně v podané žalobě dále uvedla, že do činnosti jednatele společnosti patří kontrola chodu provozovny, sestavování nabídek, design provozovny a další činnosti, což lze jistě zařadit pod povinnosti jednatele. V podané žalobě již neuvádí, jakým způsobem měla žalobkyně provádět kontrolu chodu provozovny, když žalobkyně do protokolu uvedla, že dělá degustaci, kontroluje hlavně kuchyň, například když chtějí dělat nové jídlo, ukazuje, jak to udělat, aby bylo chuťově dobré. Tuto činnost nelze považovat za kontrolu chodu provozovny. Obdobně obecně žalobkyně uvedla, že jednatel společnosti vykonává sestavování nabídek, aniž by bylo konkretizováno, jaké nabídky žalobkyně měla sestavovat. Pokud jde o design provozovny, je nutno konstatovat, že ani tuto činnost nelze považovat za jednání jednatele, když navíc je zřejmé, že tuto činnost dělala žalobkyně pouze jednorázově v rámci probíhající rekonstrukce restaurace. Tuto činnost nelze považovat za obchodní vedení společnosti.
16. V této souvislosti lze zmínit, že žalobkyně při jednání nově tvrdila, že manžel zajišťuje administrativní fungování společnosti, zatímco žalobkyně se věnuje kontrole každodenního provozu, kontrole kvality jídla, připravuje nová jídla, kontroluje zaměstnance, kontroluje kvalitu dovezeného jídla, dává pokyny účetní. Ačkoli tato tvrzení jsou na hraně toho, že jde o skutečnosti, které nebyly uplatněny v původní žalobě, soud nakonec akceptoval, že jde o konkretizaci již uplatněných námitek. Je však nutno konstatovat, že ze žádného dokladu ani z protokolu ze dne 17. 2. 2016 nevyplývá, že by se žalobkyně věnovala kontrole každodenního provozu restaurace, když žalobkyně uvedla, že kontroluje hlavně kuchyň, resp. kontroluje kuchaře a potraviny, které přivezou, zda jsou čerstvé. V obecné poloze uvedla, že někdy kontroluje chod a provoz, aniž by specifikovala, co je předmětem této činnosti, s tím, že kontroluje práci číšníků, aby klienti byli spokojeni. Z těchto vyjádření žalobkyně není zřejmé, v čem kontrola spočívá, jaké úkony činí, zda dává určité pokyny apod. Pokud jde o kontrolu kvality jídla, kvality dovezeného jídla, je nutno uvést, že jde o činnost, kterou nelze považovat za činnost jednatele společnosti. Pokud při jednání uvedla, že připravuje nová jídla do jídelního lístku, je nutno uvést, že tyto skutečnosti v průběhu správního řízení žalobkyně neuváděla, nicméně ani tuto činnost nelze považovat za činnost jednatele společnosti. Pokud uvedla, že dává pokyny paní účetní, je nutno uvést, že tuto skutečnost v průběhu správního řízení žalobkyně neuvedla, ani při jednání žádným způsobem nekonkretizovala a nespecifikovala. Z protokolu ze dne 17. 2. 2016 vyplývá, že účetnictvím se zabývá pan K., žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že žalobkyně je s ním v kontaktu a dává mu pokyny, z protokolu nevyplývají. Žalobkyně dále hovořila o paní L., která v podstatě vykonává funkci provozní, s tou dle svého tvrzení žalobkyně komunikuje, ani ve vztahu k této osobě však žalobkyně neuvedla, že by jí dávala jakékoli pokyny.
17. Soud má za to, že činnosti, které žalobkyně vykonává, nelze považovat za činnosti, které vykonává jménem společnosti jednatel. Jak sama žalobkyně uvedla, z judikatury vyplývá, že pojem obchodního vedení je používán pro činnost spočívající v organizaci a řízení podniku, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, jako například zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví, rozhodování o podnikatelských záměrech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.4.2006, sp.zn. 5 Tdo 94/2006). Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že prováděla kontrolu kvality a čerstvosti dovezených surovin, považuje soud za vhodné uvést, že pojem zásobování v sobě zahrnuje nejen kontrolu dodaného zboží, ale také jeho objednání, zajištění dovozu, zaplacené zboží. Tyto činnosti žalobkyně nevykonávala.
18. Obdobně pojem obchodního vedení společnosti používá i Nejvyšší správní soud, když v rozsudku ze dne 18.3.2005, sp.zn. 4 Afs 24/2003-81, na který žalobkyně sama poukázala, uvádí, že jde o rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních a jiných otázkách běžného života. Žalobkyně však žádné organizační, technické, obchodní, personální ani finanční otázky společnosti neřešila.
19. Pokud žalobkyně při jednání poukazovala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.4.2014, č.j. 9 Ads 1/2014-47, je nutno konstatovat, že v tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou povolení zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, a to i ve vztahu ke společníkovi a statutárnímu orgánu veřejné obchodní společnosti. Jde o otázku, která nebyla předmětem řízení v této věci.
20. Žalobkyně dále namítala porušení ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, když správní orgány nehodnotily přiměřenost dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně, která žije na území více než deset let a má zde rodinné zázemí, s tím, že zmíněné ust. § 174a zákona o pobytu cizinců představuje minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost právního rozhodnutí, jimiž se správní orgán musí zabývat.
21. Tuto námitku neshledal soud důvodnou. Jak bylo výše konstatováno, v dané věci bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a to s odkazem na ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 a odst. § 37 odst. 1 písm. b/ zákona o pobytu cizinců. Při posuzování důvodnosti uplatněné námitky vycházel soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2017, č.j. 10 Azs 249/2016-47, ve kterém Nejvyšší správní soud řešil aplikaci shodných ustanovení zákona a ve kterém uvedl, že povinnost posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince nelze vztahovat na všechna rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců, naopak je nutno tyto skutečnosti posuzovat jen u těch rozhodnutí, u nichž to zákon o pobytu cizinců výslovně uvádí. Ze žádného z výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců, tedy ust. § 44a odst. 3, ani z ust. § 35 odst. 3, ani ust. § 37 odst. 1 písm. b/ zákona o pobytu cizinců, nevyplývá, že by správním orgánům byla uložena povinnost posuzovat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života cizinců.
22. Z uvedených důvodů soud neshledal důvodnou ani námitku, kterou žalobkyně v souvislosti s námitkou o porušení ust. § 174a zákona o pobytu cizinců uplatnila ve vztahu k tvrzenému porušení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, když nedostatek odůvodnění žalobkyně dovozuje z toho, že se správní orgány nevypořádaly s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Pokud žalobkyně v této souvislosti namítala, že se žalovaný nevypořádal s námitkami, které žalobkyně uplatnila, je nutno konstatovat, že žalobkyně neuvádí, jaké konkrétní námitky nebyly žalovaným správním orgánem vypořádány. Soud se proto nemůže blíže touto námitkou zabývat.
23. Pokud žalobkyně při jednání u soudu dovozovala, že žalobkyně s manželem nezaložili obchodní společnost účelově, na území České republiky podnikají, nejde o formální zapsání cizinců jako členů statutárních organizací, je nutno konstatovat, že uvedené skutečnosti nemohou nic změnit na závěru o tom, že žalobkyně nesplňovala účel, pro který jí bylo povolení k dlouhodobému pobytu uděleno, když činnost jednatele společnosti nevykonávala.
24. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), zamítl.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému náklady nevznikly.