11 A 71/2024 – 51

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Farma Hrzín s. r. o., IČO 17770831 sídlem Nový Kostel 205, 351 34 zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph. D. sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2024, č. j. MZE–32165/2024–14141, sp. zn. MZE–30085/2024 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“) ze dne 11. 3. 2024, č. j. SZIF/2024/0140588, sp. zn. 23/F1D/109/012639–DRP (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí doplňkové redistributivní podpory příjmu pro udržitelnost (dále jen „platba DRP“) pro rok 2023. Správní orgány shledaly, že došlo k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli požadované platby za účelem získání další finanční výhody v rámci podnikatelského seskupení, na kterou by jinak žalobkyni nevznikl nárok. Žalobní body 2. V prvním žalobním okruhu žalobkyně brojila proti údajně nezákonnému vytváření dodatečných podmínek pro přiznání DRP. Tvrdila, že splnila všechny podmínky pro přiznání DRP stanovené v nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, v platném znění (dále jen „Nařízení vlády“), a že žádné ustanovení právních předpisů nezakazuje, aby subjekt žádající o DRP nabyl předmětnou půdu do užívání od propojených subjektů. Pokud by měl normotvůrce v úmyslu znemožnit získání DRP v těchto případech, učinil by tak výslovně v rámci podmínek stanovených Nařízením vlády.

3. Čl. 62 nařízení 2021/2116[1] pak předpokládá provedení opatření bránících umělému vytvoření podmínek pro získání podpor na úrovni vnitrostátních právních předpisů, samo však nabývání půdy od propojených subjektů nezakazuje. Je tedy vyloučeno, aby takové podmínky správní orgány dotvářely dodatečně a svévolně až v procesu rozhodování o žádosti.

4. Ustanovení § 11ib zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“), bez opory v nařízení vlády nelze považovat za opatření, které má zabránit umělému vytvoření podmínek pro získání podpory – takový výklad by byl příliš extenzivní z pohledu právní jistoty, a adaptace čl. 62 nařízení 2021/2116 pouze prostřednictvím § 11ib zákona o SZIF by byla zcela nedostatečná. Uzavřela, že je vyloučeno, aby správní orgány v případě, kdy platná právní norma taxativně stanoví podmínky pro přiznání podpory, takto stanovený okruh podmínek rozšiřovaly a rozhodovaly, jaká jednání představují umělé vytvoření podmínek. Takový postup je v rozporu se zásadou legality, zasahující přímo do ústavně chráněného principu legitimního očekávání, principu právní jistoty a ochrany vlastnického práva žalobkyně.

5. Namítla, že správní orgány v rozhodnutích odkazují na Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023–2027 (dále jen „Strategický plán“) a důvodovou zprávu k Nařízení vlády, avšak Strategický plán ani důvodová zpráva nejsou právně závaznými dokumenty.

6. Žalobkyně měla za to, že její jednání nebylo účelové. I kdyby však jednání žalobkyně účelové bylo, nemohlo by jí být přičteno k tíži, neboť žalobkyně jednala v dobré víře, že její jednání je přípustné a není překážkou vyhovění její žádosti. Opačným postupem orgány veřejné moci porušují zásadu legální licence vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

7. Ve druhém žalobním okruhu žalobkyně namítla porušení zásady materiální pravdy. Uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dovozuje časovou souvislost mezi jejím založením, nabytím pozemků do užívání a možností získat DRP. Poukázala na to, že sama vznikla již k 24. 11. 2022, tj. před platností Nařízení vlády. V době založení žalobkyně tak ještě neexistovala možnost získat DRP a nebyly závazně určeny podmínky DRP. Z pohledu péče řádného hospodáře je rovněž vyloučeno, aby žalobkyně (resp. podnikatelské seskupení) plánovala a jednala na základě pouhých domněnek a diskuzí ohledně Strategického plánu v průběhu jejího vytváření.

8. Nadto se v daném případě nabízí mnohem výhodnější rozdělení pozemků na vícero subjektů. Sesterské společnosti a rovněž i žalobkyně nadále vlastní pozemky o velikostech podstatně přesahujících 150 ha.

9. Skutečnost, že aktuálně má žalobkyně a její sesterské společnosti stejnou specializaci, o ničem nevypovídá, neboť ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je zájem tyto subjekty ve své specializaci postupně odlišovat. Založení žalobkyně a dalších subjektů představuje přípravnou fázi plánované specializace jednotlivých farem v budoucnu.

10. K žalovaným tvrzené roztroušenosti obhospodařovaných pozemků žalobkyně uvedla, že cílem nebylo vytvořit nové hektarové celky. Výběr konkrétních pozemků probíhal v souladu s péčí řádného hospodáře, kdy při výběru pozemků bylo bráno v potaz například i to, zda nejsou zatíženy trvajícími závazky a zda v případě jejich převodu nehrozí ztráta již poskytnutých podpor nebo jiné sankce. Při určování další obchodní strategie bylo tedy nutné vyvážit vícero faktorů. Pozemky obhospodařované žalobkyní proto sice netvoří jeden hektarový celek, nicméně z hlediska zamýšleného hospodaření žalobkyně plní svou funkci dostatečně.

11. Žalobkyně uzavřela, že ekonomická podstata a výhoda v založení jí a dalších společností spočívá i v optimalizaci a minimalizaci podnikatelských rizik v souladu s péčí řádného hospodáře. Podotkla, že v minulosti před rokem 2023, bylo v rámci podnikatelského seskupení založeno ze stejných důvodů více společností, např. společnost Ekofarma Opatov, s.r.o., Agro 2022, s. r. o. nebo Farma Třebeň, s.r.o. U těchto společností rovněž nelze dovozovat časovou souvislost mezi jejich založením a možností získání DRP, a jsou důkazem toho, že zakládání nových společností v rámci podnikatelského seskupení je běžnou praxí. Vyjádření žalovaného k podané žalobě další vyjádření účastníků řízení 12. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

13. Dále uvedl, že čl. 62 nařízení 2021/2116 neukládá členským státům povinnost stanovit v jejich vnitrostátních právních předpisech podrobný popis postupu, kterým se bude posuzovat umělé vytváření podmínek pro poskytnutí platby. Takový popis nelze ani do právního předpisu uvést. Umělé vytváření podmínek pro poskytnutí platby může mít různou podobu v závislosti na charakteru konkrétní platby. V případě platby DRP jedna z nich – personální a majetková propojenost žadatelů a subjektů, které na žadatele v posledním roce před podáním žádosti o platbu DRP převedly větší výměru zemědělské půdy – byla žadatelům avizována předem. Při posuzování obcházení podmínek pro platbu DRP však tato skutečnost není jediná, na jejímž základě by byla platba zamítnuta. Posuzují se i další okolnosti každého konkrétního případu, např. zda se nejedná o generační obměnu, zda se nejedná o vznik nového ekologického subjektu s povinností založit novou společnost atd. V případech, kde byl převod dílů půdních bloků (dále jen „DPB“), důvodný, byla platba DRP poskytnuta. Toto se však netýká případu žalobkyně.

14. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní, že § 11ib zákona o SZIF nelze považovat za opatření, které má zabránit umělému vytvoření podmínek pro poskytnutí platby. Uvedl, že zákon je vyšší právní předpis než nařízení vlády. Adaptace čl. 62 nařízení 2021/2116 a § 11ib zákona o SZIF je zcela dostačující a Nařízení vlády se již obcházením podmínek pro poskytnutí jakékoli platby nezabývá.

15. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že Strategický plán a ani důvodová zpráva k Nařízení vlády nejsou právně závaznými dokumenty. Uvedl, že platba DRP je poskytována na základě nařízení 2021/2115[2] (viz bod 60 preambule a čl. 29). Podle tohoto nařízení byl zpracován Strategický plán, který byl schválen prováděcím rozhodnutím Evropské komise ze dne 24. 11. 2022, č. C (2022) 8338 final. Členské státy musejí při poskytování podpory postupoval v souladu se Strategickým plánem a se zásadami a požadavky stanovenými nařízením 2021/2115 (viz čl. čl. 104 odst. 1 a 4 ve spojení s čl. 118 odst. 7) a nařízením 2021/2116. Strategický plán je tak závazným dokumentem. Na základě Strategického plánu bylo vytvořeno Nařízení vlády. Ve Strategickém plánu a v Nařízení vlády si ČR stanovila bližší podmínky pro poskytování DRP.

16. Žalovaný upozornil, že žalobkyně vznikla ke dni 24. 11. 2022. Konečné podmínky jednotlivých opatření byly zemědělské veřejnosti známy již o několik měsíců dříve, jelikož pravidla nové Společné zemědělské politiky byla projednávána dlouhodobě již od roku 2018. Dne 24. 11. 2022 byl Strategický plán schválen prováděcím rozhodnutím Evropské komise C (2022) 8338 final. Nařízení vlády vyšlo ve Sbírce zákonů dne 31. 3. 2023, s účinností od 1. 4. 2023.

17. Dále žalovaný poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí, stejně jako prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí, neposuzoval samotný vznik žalobkyně, nýbrž převod DPB od sesterských společností na žalobkyni, následné podání žádosti o poskytnutí platby DRP žalobkyní a zda tímto mohla vzniknout neoprávněná výhoda spočívající v získání finančního zvýhodnění v podobě dotace, na kterou by jinak nebyl nárok. Účelovost jednání bylo posouzeno pouze ve vztahu k žádostem o poskytnutí dotací v rámci společné zemědělské politiky, nikoli ve vztahu k samotnému vzniku a hospodaření nové společnosti.

18. K tvrzení žalobkyně, podle kterého disponuje pozemky o výměře podstatně vyšší, než činí limit pro získání DRP, žalovaný upozornil, že platba DRP není jedinou platbou na plochu zemědělské půdy, jejíž výše je závislá na velikosti obhospodařované výměry. Další platbou na plochu jsou dotace pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními (platby ANC), poskytované z Rozvoje venkova. U těchto plateb je zavedena degresivita, kdy nejvyšší sazba se poskytuje na prvních 300 ha obhospodařované zemědělské půdy.

19. Dále žalovaný připomenul, že DPB převedené na žalobkyni netvoří kompaktní celek, nýbrž jsou vybrány jednotlivě z území, na nichž hospodaří ostatní společnosti. Většinou tyto převedené DPB spolu ani nesousedí a jsou roztroušené po území 19 katastrálních území obcí.

20. Podotkl, že všechny společnosti hospodaří v ekologickém režimu převážně na trvalých travních porostech a na orné půdě pěstují bílkovinné plodiny. Všechny společnosti chovají stejná masná plemena skotu. Vzhledem k rozmístění žalobkyniných DPB bude technika k obhospodařování jejího DPB převážena na velké vzdálenosti. Z pohledu zemědělského hospodaření tedy založení společnosti žalobkyně nepřineslo nic nového. Odůvodnění vzniku nové společnosti možným rizikem pochybení zaměstnanců žalovaný neakceptoval.

21. K poznámce žalobkyně stran společnosti Agro 2022, s.r.o. v rámci stejného podnikatelského seskupení, žalovaný uvedl, že této společnosti byla rovněž zamítnuta žádost o poskytnutí platby DRP ze stejného důvodu jako v případě žalobkyně. Další vyjádření účastníků řízení 22. V replice ze dne 25. 10. 2024 žalobkyně uvedla, že nelze akceptovat postup orgánů státní moci, kdy na základě subjektivních domněnek, nad rámec závaznou právní normou písemně vyjádřených podmínek, žalobkyni k tíži přičítal jednání, které není jako negativní podmínka pro získání platby vymezeno. Žalobkyně očekávala, že jí bude platba DRP poskytnuta na základě splnění všech podmínek. Žalobkyni přitom nelze klást k tíži, že ve vztahu k subjektivním názorům správních orgánů neprokázala opak. Tvrzení, že podmínky pro poskytnutí platby DRP mohly být veřejnosti známy dříve jsou dle žalobkyně irelevantní a nelze tak po ní požadovat, aby jednala na základě domněnek a právně nezávazných informací.

23. Nově také uplatnila námitku porušení zásady materiální rovnosti. Aby dostál této zásadě, musel by SZIF obdobně zamítnout žádosti o podporu u všech subjektů, které nově nabyly do užívání způsobilou půdu od personálně nebo majetkově propojených subjektů. Žalobkyni je přitom známo, že podpora byla vyplácena například v případech převodů půdy v rámci rodin. Pokud SZIF dovozuje účelovost v případě žalobkyně, zatímco ve výše nastíněných případech byly podpory vypláceny bez jakéhokoliv odkazu na účelovost jednání, má žalobkyně za to, že SZIF jednal v rozporu i s výše zmíněnou zásadou rovnosti.

24. V duplice ze dne 13. 1. 2025 žalovaný nejprve uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že, v napadeném rozhodnutí dospěl ke skutkovým závěrům na základě subjektivních názorů a domněnek, vykazujících znaky svévole. Současně uvedl, že posouzení výše základního kapitálu žalobkyně ve srovnání s dalšími jejími sesterskými společnostmi nebylo při zamítnutí odvolání důvodem nosným, nýbrž podpůrným. Dále pak setrval na svém názoru, že na Strategický plán je nutné hledět jako na závaznou právní normu. Ke specializaci žalobkyně žalovaný poukázal na to, že ani rok po jejím vzniku k žádnému takovému procesu nedošlo, což sama žalobkyně potvrdila. Žalovaný je názoru, že posouzení uměle vytvořených podmínek nedotvářel SZIF ani Ministerstvo zemědělství svévolně na základě subjektivních hodnocení, jak uvádí žalobce. Toto posouzení proběhlo na základě údajů uvedených v obchodních rejstřících, v evidenci skutečných majitelů, v Evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů a v Integrovaném zemědělském registru.

25. V triplice ze dne 29. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením, že Strategický plán představuje právně závazný dokument určující podmínky pro získání DRP. Vyžaduje totiž implementaci, která je zajištěna Nařízením vlády. To je tak třeba považovat za právní normu závazně a s definitivní platností určující podmínky pro žadatele DRP. Dále žalobkyně opětovně poukázala na to, že vznikla v den, kdy Evropská komise schválila Strategický plán. Stejně tak zopakovala, že není možné vytvářet dodatečné podmínky v procesu rozhodování, a znovu zdůraznila, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou materiální rovnosti. Správní spis 26. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 5. 5. 2023 žádost o doplňkovou redistributivní podporu příjmu pro udržitelnost pro rok 2023. Po provedení kontroly žádosti bylo zjištěno, že žadatelka v roce 2022 neužívala a neobhospodařovala žádnou zemědělskou půdu. Podle údajů zapsaných v Obchodním rejstříku žadatelka vznikla ke dni 24. 11. 2022. V kalendářním roce 2023 již žadatelka užívala a obhospodařovala zemědělskou půdu o celkové výměře 235,14 ha. Z této výměry zemědělské půdy nabyla žadatelka do užívání výměru 68,80 ha od převodce Naturland s.r.o., výměru 54,68 ha od převodce Rolnická Skalná s.r.o. a výměru 111,67 ha od převodce SPO–ZEM Nový Kostel s.r.o.

27. Státní zemědělský intervenční fond žádost zamítl. Důvodem zamítnutí byl závěr, podle kterého došlo k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli požadované platby za účelem získání další finanční výhody v rámci podnikatelského seskupení, na kterou by jinak nevznikl nárok. To správní orgán dovodil z převodu výměry 235,14 ha zemědělské půdy z majetkově a personálně propojených obchodních společností (společnosti Naturland s. r. o., Rolnická Skalná, s. r. o., SPO–ZEM Nový Kostel, s. r. o.) na žadatelku. Všechny subjekty patřící do daného podnikatelského seskupení měly společného jednatele, sídlí na stejné adrese, mají společného vlastníka.

28. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. V rámci něj se věnovala především personální a majetkové propojenosti její a jejích sesterských společností ve spojitosti se splnění podmínek pro získání DRP. Samotná majetková a personální propojenost je dle žalobkyně bez dalšího nedostatečná pro učinění závěru o umělém vytvoření podmínek pro získání výhody ve smyslu zákona o SZIF.

29. Žalovaný odvolání zamítl. Ztotožnil se se závěry SZIF, odvolací námitky neshledal důvodnými. Žalovaný seznal, že podmínky byly formálně splněny. Bylo však prokázáno, že odvolatelka byla založena se záměrem získat pro celé podnikatelské seskupení výhodu v podobě platby DRP na dalších 150 ha zemědělské půdy, na níž by jinak nárok nebyl, a to umělým vytvořením podmínek. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 30. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

31. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

32. Žaloba není důvodná.

33. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož oba účastníci řízení s tímto postupem na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili. Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí [rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS].

34. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: – Podle čl. 62 nařízení 2021/2116 aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení práva Unie, členské státy přijmou účinná a přiměřená opatření, aby se zabránilo obcházení ustanovení práva Unie, a zejména pak zajistí, aby se žádná z výhod stanovených v právních předpisech v oblasti zemědělství neposkytla fyzické nebo právnické osobě, v souvislosti s nimiž se zjistí, že podmínky nezbytné pro získání těchto výhod byly vytvořeny uměle v rozporu s cíli uvedených právních předpisů. – Podle § 11ib odst. 1 zákona o SZIF v řízení o jednotné žádosti a rozhodování o ní Fond postupuje tak, aby se žádná z výhod stanovená v právním předpise Evropské unie nebo ve zvláštním právním předpise neposkytla takové osobě, u které zjistí, že podmínky nezbytné pro získání těchto výhod byly vytvořeny uměle v rozporu s těmito předpisy za účelem získání takových výhod (dále jen „neoprávněná výhoda“). – Podle § 11ib odst. 2 zákona o SZIF pokud Fond v řízení podle odstavce 1 zjistí, že byla vytvořena neoprávněná výhoda, neposkytne dotaci nebo její část, na kterou se taková neoprávněná výhoda vztahuje.

35. Soud předesílá, že předmětem řízení je oprávněnost zamítnutí žádosti žalobkyně o DRP pro rok 2023 ze strany správních orgánů. DRP je jednou z forem přímých plateb, které jsou zemědělcům poskytovány EU. Právní základ pro poskytnutí DRP je upraven v nařízení 2021/2115 a v nařízení 2021/2116.

36. Oba žalobní okruhy, v nichž žalobkyně namítla nezákonné vytvoření dodatečných podmínek pro přiznání DRP a porušení zásady materiální pravdy, spolu úzce souvisí a soud je proto vypořádá společně. Uvedené žalobní body neshledal soud důvodnými, a to z níže uvedených důvodů.

37. Při posouzení důvodnosti podané žaloby soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala Jednotnou žádost o poskytnutí dotace, v rámci které požádala také o DRP. Podání Jednotné žádosti o poskytnutí dotace a řízení o ní je obecně, zejména pokud jde o procesní stránku, upraveno v zákoně o SZIF (§ 11 a násl. zákona o SZIF). Konkrétní hmotněprávní podmínky poskytnutí DRP jsou pak upraveny v Nařízení vlády. Z výše uvedeného vyplývá, že při posouzení Jednotné žádosti o poskytnutí dotace je prvostupňový správní orgán povinen zkoumat jednak splnění hmotněprávních podmínek uvedených v Nařízení vlády a jednak musí dostát i všem ustanovením zákona o SZIF. Jestliže tedy prvostupňový správní orgán při posouzení žádosti žalobkyně aplikoval § 11ib zákona o SZIF, postupoval v souladu se zákonem o SZIF. Tvrzení žalobkyně, podle kterého správní orgány dotvářely podmínky dodatečně a svévolně až v procesu rozhodování o žádosti, proto nemá oporu v zákoně o SZIF, konkrétně v § 11ib.

38. Tvrzení žalobkyně, že správní orgány postupovaly extenzivně, není ani logické. Pokud totiž žalobkyně podala žádost, která je upravena v § 11b zákona o SZIF, není žádný důvod, pro který by nemohla být použita na posouzení žalobkyniny žádosti ustanovení tohoto zákona, a to bez ohledu na to, že konkrétní podmínky DRP jsou upraveny v Nařízení vlády. Navíc § 11 odst. 1 zákona o SZIF výslovně prvostupňovému orgánu ukládá povinnost postupovat podle zákona o SZIF.

39. Protože soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně o nezákonném vytváření dodatečných podmínek pro přiznání DRP, nemohl vejít na její tvrzení o rozporu se zásadou legality, zasahující přímo do ústavně chráněného principu legitimního očekávání, principu právní jistoty a konečně také ochrany vlastnického práva. Nesprávné východisko nemůže vést ke kompetentnímu závěru. Kromě toho žalobkyně v podané žalobě ani výše uvedenou citaci blíže nerozvedla a soudu tak není zřejmé, v čem konkrétně mělo dotčení žalobkyně spočívat.

40. Ustanovení § 11ib odst. 1 a 2 zákona o SZIF zakazuje prvostupňovému orgánu poskytnout dotaci, v případě zjištění, že podmínky nezbytné pro získání výhod stanovených v právních předpisech Evropské unie nebo ve zvláštním právním předpise byly vytvořeny uměle v rozporu s těmito předpisy za účelem získání takových výhod. K tomu § 11ib odst. 1 zákona o SZIF v poznámce pod čarou a důvodová zpráva k zákonu č. 382/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), poukazují na čl. 62 nařízení 2021/2016. Podle uvedené důvodové zprávy „§ 11ib adaptuje čl. 62 nařízení 2021/2116, podle kterého jsou členské státy povinny přijmout adekvátní právní úpravu, která umožní, aby se v oblasti zemědělství neposkytovaly zemědělské dotace subjektům, u nichž byly podmínky pro jejich poskytnutí vytvářeny uměle a účelově“.

41. Co se rozumí „uměle vytvořenými podmínkami“ nařízení EU, zákon o SZIF ani Nařízení vlády blíže neupravují. Pojmem „uměle vytvořené podmínky“ se ale zabýval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 12. 9. 2013 ve věci C 434/12, Slančeva sila, ECLI:EU:C:2013:546 (dále též „rozsudek Slančeva sila“). V něm SDEU konstatoval, že pojem uměle vytvořené podmínky je nutno vykládat tak, že „důkaz o zneužití podpory potenciálním příjemcem vyžaduje souhrn objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených relevantní právní úpravou nebyl dosažen cíl sledovaný touto právní úpravou, a dále subjektivní prvek spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání“ (bod 29 rozsudku Slančeva sila). Je tedy „na vnitrostátním soudu, aby v souladu s důkazními pravidly vnitrostátního práva ověřil, zda jsou tyto dva znaky naplněny, není–li tím narušena účinnost unijního práva“ (bod 30 rozsudku Slančeva sila).

42. Na rozsudek Slančeva sila navázal Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 27. 2. 2024, č. j. 10 Afs 136/2022–93, ve kterém uvedl, že v rozhodnutí o tom, že příjemce dotace naplnil doložku obcházení, musí správní orgán učinit jednoznačný závěr o naplnění objektivních i subjektivních skutečností. Ze všech objektivních okolností věci musí vyplynout, že navzdory formálnímu dodržení podmínek stanovených právní úpravou nebyl dosažen cíl sledovaný touto úpravou, a dále (kumulativně), že příjemce dotace měl vůli získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že uměle vytvoří podmínky vyžadované pro její získání. I když se výše uvedený rozsudek SDEU a rovněž i rozsudek NSS vztahují k výkladu čl. 60 nařízení 1306/2013[3], má soud za to, že nosné závěry uvedených rozsudků lze vztáhnout i na projednávaný případ, a to i s ohledem na obdobnost řešené problematiky a oblast úpravy (poskytování podpor v rámci společné zemědělské politiky v rámci EU).

43. V projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalobkyně splnila formální podmínky pro poskytnutí DRP.

44. Pokud jde o cíl právní úpravy DRP, ten dle soudu jednoznačně vyplývá z nařízení 2021/2115 (zejména body 59 a 60 preambule a čl. 29) ve spojení se Strategickým plánem (např. strategické prohlášení, 4.1.7 Minimální požadavky na získání přímých plateb, 3.4 Přehled, pokud jde o cíl spravedlivějšího rozdělování a účinnějšího a účelnějšího zacílení podpory příjmů, 03.29 – Doplňková redistributivní podpora příjmu pro udržitelnost). Cílem právní úpravy DRP je podpora malých zemědělských podniků do 150 ha.

45. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že Strategický plán není závazný právní dokument. Tvrzení žalobkyně vylučuje ve vztahu k DRP čl. 29 nařízení 2021/2115 a rovněž i § 1 Nařízení vlády. Nadto je možné poukázat na to, že žalobkyně se v Jednotné žádosti o DRP zavázala, že bude informovat SZIF o skutečnostech potřebných k monitorování a hodnocení Strategického plánu. Ačkoliv soud souhlasí s žalobkyní, že důvodové zprávy k právním předpisům nejsou závazné, mohou poskytnout indicie k jejich výkladu.

46. Subjektivní skutečnosti svědčící o „umělém vytvoření podmínek“ správní orgány dovodily z následujících skutečností: (1) žalobkyně v roce 2022 neužívala a neobhospodařovala žádnou zemědělskou půdu, respektive žalobkyně vznikla ke dni 24. 11. 2022, (2) na žalobkyni byly převedeny DPB o výměře 235,14 ha ve dnech 9. 3. 2023, resp. 10. 3. 2023 ze strany sesterských společností v rámci podnikatelského seskupení, přičemž (3) ve vedení žalobkyně byly stejné osoby, které figurovaly ve vedení ostatních sesterských společností. Rovněž bylo přihlédnuto k tomu, že (4) všechny společnosti hospodaří v ekologickém režimu převážně na trvalých travních porostech, na orné půdě pěstují bílkovinné plodiny a chovají stejná masná plemena skotu a žádají shodné dotace. Žalobkyně pak (5) podala jednotnou žádost dne 5. 5. 2023. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal i na (6) „optimalizaci“ dotace pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními (platba ANC), kde je platba poskytována na prvních 300 ha zemědělské půdy.

47. Na základě shora uvedeného má soud za to, že souhrn zjištěných skutečností a zejména jejich význam, vzájemná provázanost, časová návaznost a souvislost se změnou úpravy DRP dokládá naplnění subjektivního prvku, tedy že žalobkyně měla vůli získat DRP „umělým vytvořením podmínek“. Podnikatelské seskupení, od kterého žalobkyně získala DPB, by DRP bez založení žalobkyně nezískalo, neboť každá ze společností patřících do podnikatelského seskupení vlastnila více než 150 ha.

48. Žalobkyně v podané žalobě subjektivní prvek, respektive „umělé vytvoření podmínek“ rozporuje, avšak ve své argumentaci pomíjí, že závěr správních orgánů není založen pouze na okamžiku vzniku žalobkyně, ale na souboru vzájemně provázaných a souvisejících zjištění učiněných v krátkém časovém rozestupu. Již tato skutečnost možnost úspěchu žalobkyniných námitek oslabuje. Soud zdůrazňuje, že zásadní argumenty správních orgánů o „uměle vytvořených podmínkách“ spočívaly v převodu dotčených DPB tak, aby byly formálně naplněny podmínky pro získání DRP, v provázanosti dotčených společností v rámci podnikatelského seskupení a ve stejném charakteru uskutečňované zemědělské činnosti, nikoliv v samotném založení žalobkyně. Nadto soud uvádí, že Strategický plán byl schválen vládou usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. 860/2022, a není teda zcela vyloučeno, že žalobkyni byla známa informace, že DRP bude poskytována do 150 ha, již v době jejího vzniku, a to i s ohledem na veřejnou diskuzi, která schválení Strategického plánu předcházela, na což správně poukázal i žalovaný.

49. Odkaz žalobkyně na společnosti Ekofarma Opatov, s.r.o., Agro 2022, s. r. o. nebo Farma Třebeň, s.r.o. neshledal soud relevantní pro tuto věc. Soudu je navíc z jeho činnosti známo, že společnosti Agro 2022, s. r. o. byla žádost o DRP rovněž zamítnuta. Pro úplnost soud uvádí, že žaloba této společnosti byla rovněž zamítnuta, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č.j. 15 A 108/2024–39.

50. Soud musí zopakovat, že nosné důvody napadeného rozhodnutí spočívaly na posouzení převodu určitých DPB v souvislosti s ryze formálním splnění podmínek pro získání DRP. Ač soud souhlasí s žalobkyní v tom, že zakládání nových společností v rámci podnikatelského uskupení je věcí běžnou, nemá tato skutečnost vliv na posouzení této věci.

51. K poukazu žalobkyně na výhodnější rozdělení pozemků soud toliko uvádí, že samotná skutečnost, že žalobkyně získala 235,14 ha, přičemž k poskytnutí DRP postačovalo 150 ha, ke zpochybnění závěru správních orgánů o „umělém vytvoření podmínek“ nepostačuje. Kromě toho bylo žalovaným v napadeném rozhodnutí poukázáno na „optimalizaci“ plateb DRP a ANC, přičemž platba ANC je poskytována na prvních 300 ha zemědělské půdy. Žalobkyně o platbu ANC pak požádala v rámci totožné Jednotné žádosti.

52. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že stejná specializace sesterských společností o ničem nevypovídá, soud uvádí, že za situace, kdy se všechny společnosti z předmětného seskupení zabývají totožnou činností, založení další společnosti, které jsou vyčleněny DPB od stávajících sesterských společností a která vykonává tutéž činnost jako ostatní společnosti, minimálně vede k pochybám o důvodech jejího založení, a to tím spíš, jestliže se tak děje v okamžiku změny podmínek přímých plateb. Žalobkyně se v podané žalobě, stejně jako v průběhu správního řízení, k důvodům svého založení omezila pouze na obecné tvrzení o své budoucí specializaci. Uvedla, že se nabízí chov skotu. Toto tvrzení však nebylo dále rozvedeno. Soud je proto názoru, že správní orgány nepochybily, jestliže v rámci posouzení, zda došlo u žalobkyně k „umělému vytvoření podmínek“, přihlédly ke skutečnosti, že žalobkyně a její sesterské společnosti v rámci podnikatelského seskupení mají stejnou specializaci.

53. Konečně tvrzení žalovaného o roztroušenosti pozemků žalobkyně nepředstavovalo skutečnost, ze které by žalovaný dovozoval „uměle vytvoření podmínek“. Uvedeným tvrzením žalovaný pouze vyvracel obranu žalobkyně, podle které po převodu DPB vznikly nové hektarové celky. Tvrzení žalovaného o roztroušenosti pozemků žalobkyně proto není nosným důvodem napadeného rozhodnutí. Zpochybnění tohoto tvrzení proto nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

54. Dále se soud zabýval tvrzením žalobkyně, že i kdyby její jednání bylo účelové, nemohlo by jí být přičteno k tíži, neboť jednala v dobré víře, že její jednání je přípustné a není překážkou vyhovění její žádosti. Soud má za to, že v projednávaném případě bylo prokázáno, že jednání žalobkyně bylo vedeno se záměrem získat neoprávněnou výhodu. V takovém případě je existence dobré víry vyloučena, neboť ta předpokládá poctivosti a přesvědčení, že předmětné jednání je v souladu s právem. To v projednávaném případě splněno nebylo.

55. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ze strany správních orgánů byly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti a že bylo na místě aplikovat § 11ib zákona o SZIF a čl. 62 nařízení 2021/2116, tedy že v projednávaném případě ze strany žalobkyně došlo k umělému vytvoření podmínek za účelem získání DRP.

56. Soud dodává, že samotná skutečnost, že žalobkyně splnila formální podmínky pro poskytnutí platby DRP není způsobilá založit legitimní očekávání, že platba DRP bude skutečně poskytnuta, a to s ohledem na znění § 11ib zákona o SZIF. Soud zároveň odkazuje na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, publ. pod č. 1915/2009 Sb. NSS, v němž NSS seznal, že „[s]právní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi“. To se v projednávaném případě nestalo.

57. Námitku porušení zásady materiální rovnosti shledal soud nepřípustnou, jelikož je opožděná. Žalobu lze rozšířit o nový žalobní bod pouze ve lhůtě pro podání žaloby dle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. Je–li nový žalobní bod vznesen až po uplynutí této lhůty, soud k němu nepřihlíží. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6. 6. 2024, přičemž námitka byla uplatněna až ve vyjádření ze dne 25. 10. 2024. Zjevně tak byla podána po lhůtě pro podání žaloby dle § 72 s. ř. s.

58. Pro úplnost městský soud připomíná, že nemusí reagovat na všechny námitky žalobkyně, pokud proti nim uvede argumentaci, která je sama s to tyto námitky vyvrátit a v jejímž světle námitky neobstojí (rozsudek NSS ze dne 9. 5. 2023, č. j. 3 As 43/2021, body 14 a 15). Závěr a náklady řízení 59. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

60. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měl naopak plný úspěch žalovaný, avšak v řízení mu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Vymezení věci Žalobní body Vyjádření žalovaného k podané žalobě další vyjádření účastníků řízení Další vyjádření účastníků řízení Správní spis Posouzení žaloby Městským soudem v Praze Závěr a náklady řízení