11 A 9/2023 – 87

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobců a) Z. M. bytem X b) J. B. bytem X oba zastoupení advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 za účasti J.P.W., s. r. o., IČO 26118289 sídlem Na okraji 335/42, 162 00 Praha 6 zastoupené JUDr. Lenkou Šídlovou, bytem Randova 3205/4, 150 00 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 21. 11. 2022, č. j. MHMP 2136435/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze dne 7. 2. 2023, domáhají přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního řádu ze dne 21. 11. 2022, č. j. MHMP 2136435/2022, kterým žalovaný v části změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 7. 2021, č. j. MC05 150277/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož předmětem je umístění stavby „YB – výstavba bytového domu“, na pozemcích parc.č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG v k.ú. X (dále také „stavba“ či „záměr“). Žalobní body 2. Žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné a že jím byli zkráceni na svých právech, a to jak přímo, tak porušením svých práv v předcházejícím řízení.

3. Žalobci namítali rozpor předmětného záměru s § 20 vyhlášky č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, ve znění pozdějších změn (dále jen „PSP“). Zejména uvedli, že předmětný záměr neodpovídá charakteru území z následujících důvodů: – Stavba bude obsahovat dvě podzemní podlaží, z nichž obě mají obsahovat bytové jednotky, a nebude tedy plně zapuštěna pod zem. Záměr tak bude mít při pohledu zdola až šest podlaží. – Záměr převyšuje okolní stavby až o 1,5 podlaží. Stavba na pozemcích parc.č. XH a XI převyšuje ulici YB cca o 2 podlaží, stavba na pozemku parc.č. XJ svojí západní částí převyšuje ulici YB cca 0,5 podlaží, a při ulici YC směrem do ulice YB cca 2 podlažími. – Směrem k ulici YA a domu č. p. XK a XL, bude navržený objekt působit výškou 23,7 m od nejnižšího bodu fasády – zdi pod 2. PP navržené stavby až k obvodové linii střechy. Ostatní stavby v blízkém okolí takové výšky nedosahují (max. 16,7 mu jedné stavby, u dalších ještě méně). – Odstup předmětného záměru s bytovým domem YA č. p. XK, XL bude činit 16,2 m, což neodpovídá charakteru zástavby dané lokality, kde jsou odstupy staveb mnohem větší. – Ani svým půdorysným rozměrem, resp. šířkou nebude předmětný záměr odpovídat stávající zástavbě a charakteru území, kde se nachází stavby o maximální šířce 15 m (např. šířka bytového domu YA č. p. XK, XL činí 14,3 m). Z předložené dokumentace je zřejmé, že též 1. PP bude široké 23,65 m, v případě 1. PP se nejedná o podzemní podlaží, když větší část podlahy 1. PP je umístěna nad úrovní terénu.

4. Žalobci namítali rozpor předmětného záměru s PSP, kdy nebylo doloženo splnění požadavků § 45 PSP a technické normy ČSN 730580–1 ve věci posouzení ovlivnění nemovitosti žalobců záměrem z hlediska osvětlení: – Stavebníkem doložená Studie denního osvětlení, zpracovaná Ing. Tomášem Maixnerem, z listopadu 2018 (dále jen „Studie Ing. T. Maixnera“), nesplňuje požadavky právních předpisů, přičemž při jejím vyhotovení byly použity nesprávné, resp. zkreslující hodnoty a nebylo objektivně zjištěno, že nedojde k zastínění obytných a pobytových místností žalobců, neboť nebyl proveden výpočet v normou určených kontrolních bodech, resp. u jednotlivých oken obytných místností. – Není zřejmé, jaký způsob výpočtu je z hlediska nastavených kritérií zvolen, resp. jaké hodnoty činitele odrazu světla byly použity, neboť při použití činitele jasu k = 0,1 by nejvyšší hodnoty neměly překračovat hodnotu 44,6 %. Některé hodnoty v tabulkách ji však značně překračují. – Dokumentace k územnímu řízení neobsahuje řešení požadavků vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších změn, tj. vyhodnocení vlivu navržené stavby na okolní stavby z hlediska denního osvětlení. – Žalobci doložili Studií denního osvětlení domů č.p. XK a XL v ulici YA 10 a 12, Praha 5, novostavbou bytového domu v ulici YB, zpracovanou doc. Ing. Janem Kaňkou, Ph.D., v červenci 2019 (dále jen „Studie doc. Ing. J. Kaňky, Ph.D.“). V závěru zmíněné studie je uvedeno: „Výpočtem bylo ověřeno, že v důsledku realizace posuzované novostavby dojde k nadměrnému zastínění oken v 1. a ve 2.NP domů č.p. XK a XL v ulici YA č. 10 a 12 v X. Zatímco ve všech kontrolních bodech dnes osvětlení vyhoví požadavku ČSN 730580–1 minDw – 32 %, po realizaci novostavby tomuto požadavku nevyhoví žádný z kontrolních bodů.“ – Stavebník v odvolacím řízení předložil odborné stanovisko označené jako Výpočet činitele denní osvětlenosti Dw na objektu YA 10 a 12, X, zpracovaný Ing. Marcelem Pelechem, A.W.A.L., expertní a projektová kancelář, datované dne 24. 9. 2021 (dále jen „Odborné stanovisko Ing. M. Pelecha“). Ve zmíněném stanovisku je uveden závěr: „Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuji výsledné hodnoty obou výpočtů za možné, protože nepopisují zcela shodnou realitu. Za nejvhodnější variantu výpočtu bych považoval, pokud by se provedl výpočet, který nebude používat ani doporučených hodnot, ani orientační hodnot odrazivosti, ale aby byl proveden výpočet dle projektovou dokumentací doložených hodnot odrazivosti jednotlivých povrchů fasád.“ Z výše uvedeného lze dovodit, že stavebníkem nebylo spolehlivě prokázáno, že nedojde k zastínění obytných místností žalobců. – Stavebník též doložil studii označenou jako Studie denní osvětlení, vliv na okolí, byt pí. M., vypracovanou Ing. Tomášem Maixnerem v březnu 2022 (dále jen „Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M.“), v jejímž závěru je uvedeno, že „Zamýšlená stavba neomezí přístup denního světla k bytu paní M. nad přípustnou míru.“, dle závěru tohoto posouzení je hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 32 %, což je minimální požadavek normy. – Žalobci v řízení doložili Dodatek č. 1 Studie denního osvětlení, vypracovaný doc. Ing. J. Kaňkou, Ph.D., v němž potvrzuje, že jím vypracovaná studie denního osvětlení je v souladu s právními předpisy, resp. v souladu s PSP a byla vypracována v souhlasu s ČSN 730580–1 – Denní osvětlení budov – základní požadavky s použitím hodnoty činitele jasu k = 0,1 pro terén i všechny stínící překážky tak, jak ukládá článek A.12 ČSN 730580–1. – K výše uvedenému žalovaný pouze uvedl, že „jak studie odvolatelky, tak studie stavebníka jsou zpracovány každá jiným programem. Norma nestanoví, jaký program má být použit.“ S uvedeným tvrzením žalovaného však žalobci zásadně nesouhlasí, když z příslušné technické normy jasně vyplývá, jaký koeficient, resp. jaká hodnota činitele jasu má být při výpočtu použita. V případě, že by byla použita jiná hodnota než normou stanovený koeficient 0,1, musí taková hodnota být ve studii uvedena. – Žalobci mají za to, že problém se snížením denního osvětlení obytných místností v bytových jednotkách ve vlastnictví žalobců nevyřeší fasáda v takových odstínech, aby činitel odrazu povrchu fasády nezpůsobil snížení koeficientu Dw u okolních staveb. Není zřejmé, jak reálné by bylo udržení světlé barvy fasády, a to i vzhledem k blízkosti frekventované komunikace.

5. Žalobci dále v průběhu řízení namítali, že předmětný záměr je v rozporu s územním plánem hl. m. Prahy. Stavba má být umístěna do funkční plochy čistě obytné, do stabilizovaného území, kde je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Předmětnou stavbu nelze označit za zachování, dotvoření nebo rehabilitaci stávající urbanistické struktury. Územní plán nadto zapovídá provádět v daném území rozsáhlou stavební činnost, resp. významný rozvoj. – Zastavěnost pozemků (parc.č. XB, XC, XD, XE v k.ú. X) stavby je z podkladů uvedených v samotné dokumentaci 72,4 %. Zastavěnost sousedních pozemků, resp. plochy, kde je umístěn bytový dům s bytovými jednotkami žalobců je 38,7 %. Zastavěnost pozemku stavby tak významně převyšuje zastavěnost okolních pozemků. – Vypočtená HPP navržené stavby je minimálně 4425,74 m (a ne v dokumentaci uváděných 3019,48 m). Z toho pak vyplývá, že KPP navržené stavby má hodnotu 2,09. To zcela zásadně převyšuje KPP ostatních objektů v blízkosti navržené stavby. Bytový dům YA č.p. XK, XL má tuto hodnotu KPP 1,07, u vedlejších objektů navržené stavby vypočtené hodnoty KPP činí 1,3 a 0,97. Dle dokumentace má být u bytového domu č.p. XK, XL hodnota KPP 1,41. To však neodpovídá skutečnosti. Dokumentace počítá chybně s tím, že všechna podlaží tohoto objektu jsou podlažími nadzemními. To je nesprávný předpoklad, neboť nejnižší podlaží tohoto domu je dle definice PSP podlažím podzemním. Proto je správnou hodnotou KPP hodnota 1,07. – Umisťovaný záměr odporuje hmotovému uspořádání nejbližších budov, vyžaduje rozsáhlý zásah – stavební činnost – v místě pozemku – mají být budovány dvě podzemní a čtyři nadzemní podlaží, s významnými přesuny hmot.

6. Žalobci dále zdůraznili, že závazné stanovisko platí dva roky ode dne vydání. Závazné stanovisko bylo vydáno dne 13. 3. 2019, na základě přezkumu MMR OÚP bylo dne 21. 9. 2021 pod č. j. MMR–18566/2022–81 změněno. Závazné stanovisko orgánu územního plánování v průběhu odvolacího řízení pozbylo platnosti, a to dne 13. 3. 2021 a žalovaný byl povinen odvolací řízení přerušit a vyzvat stavebníka k doložení nového, platného závazného stanoviska orgánu územního plánování.

7. Žalobci dále namítli, že stavebník v průběhu odvolacího řízení u žalovaného předložil závazné stanovisko MHMP OÚR č. j. MHMP 1576283/2021 ze dne 7. 10. 2021, které se týká stejného záměru. Žalovaný zmíněné stanovisko ze dne 7. 10. 2021 v napadeném rozhodnutí však ani nezmínil, ani neuvedl, že bylo do spisu doplněno, přestože je zmíněno ve stanovisku MMR OÚP.

8. Na závěr žalobci uvedli, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Především napadené rozhodnutí neobsahuje jakékoliv věcné odůvodnění vyjma vypořádání se s odvolacími námitkami žalobců. Žalobci tvrdí, že žalovaný vůbec nevypořádal jejich některé odvolací námitky, např. námitku týkající se doložení dalšího závazného stanoviska MHMP OÚR. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný k první žalobní námitce uvedl, že podle Územně analytických podkladů hl. m. Prahy (dále jen „ÚAP“) je záměr součástí lokality č. 126 Podbělohorská s heterogenní strukturou zástavby, tedy zástavbou s různými estetickými a architektonickými vlastnostmi a prvky, s min. počtem podlaží 1 a max.

9. V posuzovaném případě v území na jižním svahu pod ulicí YB lze nalézt zástavbu deskových, řadových i izolovaných domů různých objemů orientovaných podél komunikací, s oplocením i bez, s nepravidelnými odstupy, ve výškové hladině do 21 m.

10. Výška severní stěny stavby je podle stěny rizalitu 12,85 m. Terén přiléhá k bočním stěnám, kde je výška 16,95 resp. 13,35. Z oken bytu žalobců bude viditelná jižní stěna, která má několik stupňů. Obvodová stěna domu na ose 5 má výšku 10,03 m. Jedná se o obvodovou stěnu podlaží označených jako 2. PP a 1. PP. Další obvodová stěna jižní je na ose 4 a má výšku od terénu 11,15 m, na jihu k terénu nepřiléhá, protože stojí na spodní části stavby. Další jižní obvodová stěna na ose 3 má výšku 13,4 m a poslední jižní stěna na ose 2 má výšku 16,95 m. Všechny tyto výšky jsou měřeny jen na boku, protože z jihu stěny k terénu nepřiléhají. Stěna na ose 5 má atiku v úrovni 307,9 m.n.m., stěna stávajícího protilehlého domu má atiku v úrovni 305,78 m.n.m., rozdíl činí 2,12 m. Terén na jižní straně budovy záměru je v úrovni 298,00 m.n.m., terén u paty stěny protilehlé budovy je na kótě 294,55 m.n.m., rozdíl činí 3,45 m. Z uvedeného je zřejmé, že jižní stěna na opěrné zdi na ose 5 záměru vystupuje z terénu o 9,9 m, severní stěna protilehlé budovy vystupuje z terénu o 11,23 m. Výška stěn záměru odpovídá charakteru posuzované lokality, která se nachází ve výškové hladině určené domem na adrese YC 9, 11. Podle ÚAP je výška jižní obvodové stěny tohoto domu 16,7 m, což odpovídá podle PSP § 25 hladině V: 12 až 21 m. Výška severní stěny 14,1 odpovídá hladině IV: 9 až 16 m.

11. Severní stěna záměru má regulovanou výšku v hladině IV (9–16 m) a jižní stěna v hladině III (0–12 m), což není v rozporu s výškovou hladinou lokality. Podlažnost sice není nijak v PSP regulována ani definována, přesto lze konstatovat, že podlažnost uvedenou v ÚAP (max. 9) záměr nepřekračuje.

12. K námitce žalobců, že navržený objekt bude působit výškou 23,7 m od nejnižšího bodu fasády, je potřeba připomenout, že stavba je ve svahu, kdy terén u paty stavby na jihu je v úrovni 298 m.n.m. a na severu v úrovni 307,8 m.n.m., což je výškový rozdíl 9,8 m, který se uplatňuje při pohledu z oken žalobců. Pokud ale tento rozdíl od údaje 23,7 m odečteme, zjistíme, že relativní rozdíl činí 13,9 m, což je údaj srovnatelný s charakteristikou lokality.

13. Nelze porovnávat půdorysné rozměry terasové stavby, která využívá konfiguraci terénu, s půdorysnými rozměry staveb, které terén nevyužívají a jsou postaveny na srovnaný terén. Jednotlivé stupňovitě uspořádané hmoty sestupující po svahu se uplatní na půdorysech délky 61 m a šířky postupně takto: 8,4 m, 3,2 m, 2,35 m a 4,65 m. Vzhledem k tomu, že nejbližší deskové domy mají půdorysné šířky asi 13 m, nejedná se o žádný nepoměr, půdorysy okolních staveb byly zohledněny.

14. Urbanisticky je lokalita řešena nesourodě, nemá žádná jednotná pravidla, tedy ani pravidla na odstupy mezi stavbami. Zásadou je, že se stavby orientují podél komunikace, a to zejména stavby deskové. U staveb bodových již takové pravidlo není zřejmé. V případě záměru se jedná o stavbu deskového charakteru umístěnou podél komunikace, což charakteru lokality odpovídá. Lze odstupy posoudit jen ve vztahu k PSP, které odstupy řeší v ustanovení § 28 a 29, s nimiž je záměr v souladu.

15. Problematiku denního osvětlení řeší řada norem. Stavebník doložil upravený výpočet, kde snížil hodnotu činitele odrazu překážky na 0,3 a prokazuje, že ve všech posuzovaných bodech je dosaženo normových hodnot činitele Dw. Je zřejmé, že tato hodnota je v praxi dosažitelná, z toho důvodu odvolací orgán územní rozhodnutí změnil a doplnil podmínku č. 18 písm. m) ve znění „návrh barvy fasád v takových odstínech, aby činitel odrazu povrchu fasády nezpůsobil snížení koeficientu Dw u okolních staveb, což bude doloženo výpočtem.“ K problematice umístění kontrolních bodů lze uvést, že normy nejsou závazné a pokud vyhoví posuzované body z hlediska přístupu denního světla k průčelí domu na jeho celé fasádě, vyhoví i na oknech. Výsledná hodnota koeficientu Dw nezáleží na povrchu, na který dopadá, ale stavu oblohy a na překážkách, od kterých se světlo odráží. Pro výpočet není důležité, jaký typ programu je použit, ale podstatné jsou vstupní údaje. Pokud tedy výpočet zohlední jas oblohy a odraz od překážek, lze konstatovat, že podmínka § 45 PSP je dodržena.

16. K námitce, že z příslušné technické normy jasně vyplývá, jaký koeficient, resp. jaká hodnota činitele jasu má být při výpočtu použita, je třeba připomenout, že se váže na ČSN 730580–1, článek A.12, který však PSP v § 84 nezmiňují, tudíž není závazný. Na základě podmínek územního rozhodnutí bude v projektové dokumentaci navržen barevný odstín fasády, jehož hodnoty budou použity při konkrétním výpočtu koeficientu Dw.

17. Žalobci namítali vady závazného stanoviska. Stanovisko bylo přezkoumáno nadřízeným správním orgánem. Urbanistická struktura lokality je neuspořádaná, jedinou zásadou je umístění stavby podél komunikace, což záměr dodržuje. Objem stavby byl posouzen v námitce č. 1 a žalovaný ho shledává pro danou lokalitu vyhovujícím. Odkazy na hrubé podlažní plochy, zastavěnost apod. jsou nedůvodné, protože pro ně územní plán ve stabilizovaném území žádné limity nestanoví.

18. Žádost byla podána 15. 1. 2020, závazné stanovisko bylo vydáno 13. 3. 2019, žádost byla podána v době platnosti stanoviska. Ustanovení § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona ve znění ke dni vydání závazného stanoviska a podání žádosti o vydání územního rozhodnutí stanoví „závazné stanovisko nepozbývá platnosti, bylo–li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci.“ Všechny podmínky jsou splněny. Vyjádření zúčastněné osoby 19. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ty osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí a dále osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu.

20. Na základě vyrozumění soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 11 A 9/2023 – 52, uplatnila dne 4. 5. 2023 právo osoby zúčastněné na řízení společnost J.P.W., s. r. o., která ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2023 uvedla, že se ve všech bodech ztotožňuje s vyjádřením žalovaného ze dne 13. 3. 2023 a zároveň v příloze připojila znalecký posudek č. 17/2023 – Posouzení zastínění stávajících bytových domů YA č.p. XK a č.p. XL, X navrženým záměrem stavby Bytový dům YB na pozemku p.č. XD, XC, XB, XE, k.ú. X ze dne 21. 6. 2023, autor Ing. T. Příbek, soudní znalec a stanovisko zpracovatele Studie denního osvětlení – vliv na okolí z roku 2018 a následujících dodatků ze dne 5.6.2023, Ing. T. Maixnera.

21. Znalecký posudek č. 17/2023 se zabývá otázkou zastínění nemovitostí žalobců a uvádí, že všechny vypočtené hodnoty činitele denní osvětlení Dw jsou rovny nebo vyšší než minimální požadovaná hodnota 32 %. Navržená stavba nezpůsobí nepřiměřené zastínění stávajících staveb bytových domů YA XK a XL.

22. Ve stanovisku se Ing. T. Maixner vyjadřuje k jednotlivým námitkám žalobce, které souvisí s jím zpracovanou Studií denního osvětlení. Žalobci namítali, že Studie Ing. T. Maixnera nesplňuje požadavky právních předpisů, přičemž při jejím vyhotovení byly použity nesprávné, resp. zkreslující hodnoty a nebylo objektivně zjištěno, že nedojde k zastínění obytných a pobytových místností žalobců. Zpracovatel studie sdělil, že ve Studii Ing. T. Maixnera je doloženo, že podle přílohy B normy ČSN 73 0580–1 je zastínění objektu žalobců vyhovující a vypočet byl proveden dle uvedené normy.

23. Žalobci namítali, že nebylo doloženo splnění požadavků § 45 PSP a technické normy ČSN 730580–1, neboť nebyl proveden výpočet v normou určených kontrolních bodech, resp. u jednotlivých oken obytných místností. Zpracovatel studie sdělil, že vyhodnocení bylo provedeno na rovinách pokrývajících celé posuzované průčelí od úrovně 1. NP. V případě, že je na výpočtové rovině minimální hodnota činitele denní osvětlenosti alespoň normou požadovaná, tak nemůže být na posuzovaném objektu okno, které by bylo osvětleno méně, než je přípustné. Pro vyloučení veškerých pochybností byla v průběhu územního řízení v březnu 2022 zpracována doplňující studie označená jako Bytový dům YB – Studie denní osvětlení – vliv na okolí – Doplnění vstupních dat (dále jen „Studie Ing. T. Maixnera – doplnění“), která posuzuje jednotlivá okna žalobkyně a).

24. Žalobci dále uváděli, že není zřejmé, jaký způsob výpočtu je z hlediska nastavených kritérií zvolen, resp. jaké hodnoty činitele odrazu světla byly použity, neboť při použití činitele jasu k = 0,1 by nejvyšší hodnoty neměly překračovat hodnotu 44,6 %. Některé hodnoty v tabulkách ji však značně překračují. Zpracovatel studie k tomu uvedl, že hodnoty činitelů odrazu světla byly doplněny v březnu 2022 (Studie Ing. T. Maixnera – doplnění). Nejvyšší hodnota je závislá na řadě vlivů, jako je např. velikost a tvar stínící překážky, její pozice k osvětlovanému průčelí atd. Může být vyšší než 44,6 %, protože i reálná hodnota činitele jasu stínící překážky může být jiná, i větší než 0,1.

25. V dodatku ke Studii nazvané „Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M.“ je uvedeno, že „Zamýšlená stavba neomezí přístup denního světla k bytu paní M. nad přípustnou míru.“, dle závěru tohoto posouzení je hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 32 %, což je minimální požadavek normy. Žalobci uvedli, že v řízení doložili Dodatek č. 1 Studie denního osvětlení, vypracovaný doc. Ing. J. Kaňkou, Ph.D., v němž potvrzuje, že jím vypracovaná studie denního osvětlení je v souladu s právními předpisy, resp. v souladu s PSP a byla vypracována v souhlasu s ČSN 730580–1, Denní osvětlení budov – základní požadavky s použitím hodnoty činitele jasu k = 0,1 pro terén i všechny stínící překážky tak, jak ukládá článek A.12 ČSN 730580–1. K tomu zpracovatel studie sdělil, že hodnota 32 % platí pro kategorii 2 (tab. B.1 normy ČSN 73 0580–1). Na oknech pí. M. byly stanoveny hodnoty 32, 33 a 37 %, tedy skutečně hodnoty „nejméně 32 %“. Byl splněn „minimální požadavek normy“, což znamená, že závěr studie je v souladu s normou. Činitel jasu se používá pro stínící překážky, nikoliv pro terén. Optické vlastnosti terénu se popisují činitelem odrazu světla. Ten navrhuje norma ČSN 73 0580–1 v čl. A.20 podle konkrétních podmínek. V článku A.12 normy ČSN 73 0580–1 je popsán způsob stanovení činitele jasu stínící překážky a jasu stínící překážky. Není zde napsáno, že se musí použít hodnota k = 0,1, ale že se přednostně používá. Použití vyšší hodnoty je možné při doložení barevného řešení, což ostatně uvádí i žalující strana. Toto barevné řešení bylo doloženo Studií Ing. T. Maixnera – doplnění.

26. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 11. 2022 uvedl, že „může za určitých podmínek dojít k zastínění oken budovy odvolatelky, ale tato situace je řešitelná při použití určité barvy fasády“. S takovým závěrem žalobci nesouhlasí, neboť není nijak doloženo, že by takovým řešením skutečně k zastínění, resp. ovlivnění denního osvětlení obytných a pobytových místností žalobců nedošlo. Zpracovatel studie k tomu uvedl, že jsou studie zpracovány s použitím výpočetního programu Relux. Ten již nepoužívá archaické postupy, ke kterým se metoda činitele jasu stínící překážky řadí (šlo o zjednodušení výpočtu z doby, kdy k výpočtu nebylo možno použít počítače a nebylo možné počítat s násobnými odrazy světla). Metoda využívající mnohonásobné odrazy světla je značně přesnější a více odpovídá realitě. Výpočetní program Relux je evropským standardem, který pracuje s mnohonásobnými odrazy světla, které vycházejí z činitelů odrazu světla. V původní studii zpracovatel opomněl uvést hodnoty činitelů odrazu světla. Toto opomenutí napravil v průběhu řízení v doplňujících studiích – Studie Ing. T. Maixnera – doplnění a Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M. Tyto dvě studie řeší barevnou úpravu fasád navrhovaného domu.

27. Žalobci uvedli, že není zřejmé, jak reálné by bylo udržení světlé barvy fasády, a to i vzhledem k blízkosti frekventované komunikace. Zpracovatel sdělil, že výše uvedené programy počítají se zašpiněním povrchů a tento faktor je ve studii již zahrnut. Zároveň se komunikace YB nachází na odvrácené straně posuzovaného místa a zdaleka není významně frekventovanou komunikací. Podle TSK Praha je frekvence všech typů vozidel za den 8694 až 9031 (podle úseku na komunikaci), což ji řadí na 785. až 801. místo v Praze ze sledovaných úseků (954 úseků). Tedy na jedno z nejméně frekventovaných. Obsah správního spisu 28. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

29. Dne 15. 1. 2020 podala společnost J.P.W., s. r. o. (dále také „stavebník“), žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Tuto žádost doplnila dne 1. 4. 2020.

30. Předmětem žádosti je stavba, která je navržena do svahu u jižní strany ulice YB na půdoryse uličního podlaží max. 14,6 x 61 m. Hmota domu terasovitě sleduje průběh terénu k jihu. Nad ulicí YB má budova 4 podlaží, kdy ve 4. NP jsou jen výlezy na střechu. Pod ulicí YB jsou ve svahu další 2 podlaží, jejichž půdorys je prodloužen k jihu o 4,65 m a jižní stěna je nad terénem. Vstupy z ulice jsou celkem 3, jsou zvýrazněny rizality, které severní uliční fasádu opticky člení do několika částí. Jižní stěna, která má formu terasového domu, má výšku asi 17 m. Záměr navrhuje byty umístěné do všech podlaží. Podlaží vstupní je označeno jako 1.NP, spodní podlaží jsou označena jako 1. a 2. PP. V 1. podlaží ve svahu je kromě bytů i parkování pro 33 vozidel, ve 2. podlaží ve svahu jsou navrženy ještě technické prostory.

31. Zahájení řízení oznámil stavební úřad opatřením vydaným dne 23. 4. 2020, pod č. j. MC05 53973/2020 účastníkům řízení vyvěšením na úřední desce v souladu s § 92 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o uzemním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a dotčeným orgánům jednotlivě. Protože stavebnímu úřadu byly dobře známy poměry v území a žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru, upustil od ústního jednání.

32. Dotčené orgány mohly uplatnit závazná stanoviska, účastnící řízení své námitky do 15 dnů ode dne doručení výše uvedených oznámení.

33. Ve stanovené lhůtě dotčené orgány závazná stanoviska neuplatnily.

34. Ve stanovené lhůtě podali námitky Ing. P. L., CSc – námitka ze dne 5. 6. 2020, č. j. 83681/220 a žalobkyně a) – námitka ze dne 11. 6. 2020, č. j. 87005/2020.

35. Na základě vznesených námitek stavebník doplnil žádost dne 14. 9. 2020. Stavební úřad seznámil účastníky řízení a dotčené orgány státní správy s novými podklady rozhodnutí v oznámení vydaném dne 8. 10. 2020, č. j. MC05 181832/2020 a stanovil lhůtu pro seznámení s podklady 15 dnů ode dne doručení oznámení.

36. Ve stanovené lhůtě dotčené orgány připomínky neuplatnily.

37. K doplněným podkladům ve stanovené lhůtě podali námitky: M. B. – námitka ze dne 30. 10. 2020, č. j. 200648 a žalobkyně a) – námitka ze dne 18. 11. 2020, č. j. 214260.

38. Dne 19. 3. 2021 stavebník požádal o přerušení řízení pro doplnění již neplatných stanovisek správců sítí a stanovisek DOSS. Stavební úřad této žádosti vyhověl a řízení v usnesení vydaném dne 31. 3. 2021, č. j. MC05 69895/2021 přerušil do 30. 6. 2021.

39. Dne 3. 5. 2021 byla žádost doplněna, proto stavební úřad seznámil účastníky řízení a dotčené orgány statní správy s novými podklady rozhodnutí v oznámení vydaném dne 13. 5. 2021, č. j. MC05 103229/2021 a stanovil lhůtu pro seznámení s podklady 15 dnů ode dne doručení tohoto oznámení.

40. Ve stanovené lhůtě dotčené orgány připomínky neuplatnily. Účastníci řízení taktéž k doplněným podkladům ve stanovené lhůtě nepodali námitky.

41. Stavební úřad vydal dne 16. 7. 2021, č. j. MC05 150277/2021 rozhodnutí, proti kterému podali odvolatelé odvolání. Vzhledem k tomu, že stavební úřad neshledal podmínky pro zrušení nebo změnu rozhodnutí, předal spis žalovanému.

42. V průběhu odvolacího řízení stavebník v reakci na odvolací námitky doplnil tyto podklady: – C3 koordinační situace stavby – revize R05 z 22.3.2022, kde jsou doplněny kóty a popis přípojek, přístřešku zastávky a VTL plynu, – Doplněk STZ Bytového domu YB ze dne 20.4.2022 – vyjasnění napadených bodů dokumentace, – Studii Ing. T. Maixnera – doplnění, – Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M.

43. S těmito podklady byli odvolatelé seznámeni opatřením ze dne 26. 9. 2022 a byla jim poskytnuta lhůta pro vyjádření. K doplněným podkladům se vyjádřila žalobkyně a). Následně žalovaný vydal napadané rozhodnutí. Jednání před soudem 44. Při ústním jednání dne 26. 9. 2023 zástupce žalobců v podrobnostech odkázal na podanou žalobu a zdůraznil, že základním problémem je objem a výška stavby a zastínění nemovitostí žalobců. Žalovaný nesprávně pracuje s rozborem výšek stavby, kdy opěrné zdi přímo působí na okna bytu prvé žalobkyně, rozbor neodpovídá celé šíři stavby ani předsazení fasády, tj. že k narůstání výšky dochází ve svahu, proto porovnání dílčích půdorysů není vypovídající. K tomu žalobci předložili Přílohu č. 2 Studie Denního osvětlení – vliv na okolí znalce Ing. Maixnera s ručně psanou poznámkou ohledně umístění bodu, který leží mimo výpočtové plochy (při jednání proveden důkaz fotokopií tohoto dokumentu). Objektivní parametry stavby (zastavěnost pozemku, hrubé podlahové plochy) nejsou v souladu s územním plánem. Pokud jde o studii zastínění, žalobci navrhli výslech znalců a mají za to, že při střetu dvou znaleckých posudků lze nesoulad řešit buď výslechem a konfrontací znalců, nebo zrušením rozhodnutí a vrácení věci žalovanému, zejména proto, že stavebníkem předložené studie, které správní orgány vyhodnotily jako vyhovující, nijak nereagují na námitky žalobců. Žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

45. Zástupkyně žalovaného odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na písemné vyjádření k žalobě s tím, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, proto navrhla zamítnutí žaloby.

46. Osoba zúčastněná na řízení se připojila k návrhu žalovaného na zamítnutí žaloby a připomněla, že ani výslechy znalců v řízení před soudem na věci nemohou ničeho změnit. Posouzení věci soudem 47. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.); přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

48. Žaloba není důvodná.

49. Žalobci zejména namítají, že předmětný záměr neodpovídá charakteru území, jelikož převyšuje okolní stavby počtem podlaží i svým objemem, nebylo doloženo splnění požadavků ve věci posouzení ovlivnění nemovitosti žalobců z hlediska osvětlení a je v rozporu s územním plánem hl. m. Prahy. Rozpor s charakterem území 50. Žalobci v první žalobní námitce namítají rozpor předmětného záměru s ustanovením § 20 PSP, zejména že předmětný záměr neodpovídá charakteru území. Dále pak, že záměr převyšuje okolní stavby výškou, objemem, odstupem od bytového domu YA č.p. XK, XL a ani svým půdorysným rozměrem, resp. šířkou neodpovídá stávající zástavbě a charakteru území.

51. Podle ustanovení § 2 písm. h) PSP „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: charakterem území soubor podstatných přírodně krajinných, sociálně ekonomických, historických a kulturně civilizačních, zvláště urbanistických, architektonických a estetických prvků či vlastností specifických pro konkrétní území (především poloha v území, intenzita, struktura a typ zastavění, vymezení a uspořádání veřejných prostranství, infrastruktura, způsob využití území a míra jeho změn), včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb;“ 52. Podle ustanovení § 20 odst. 1 PSP „Při umisťování staveb musí být přihlédnuto k charakteru území, zejména ke vztahu zástavby k veřejným prostranstvím, půdorysným rozměrům okolních staveb a jejich výšce.“ 53. Podle ustanovení § 25 odst. 2 PSP „Výškové hladiny určují minimální a maximální regulovanou výšku budov a stanovují se takto: a) hladina I 0 m–6 m, b) hladina II 0 m–9 m, c) hladina III 0 m–12 m, d) hladina IV 9 m–16 m, e) hladina V 12 m–21 m, f) hladina VI 16 m–26 m, g) hladina VII 21 m–40 m, h) hladina VIII nad 40 m; rozsah výšek v území lze stanovit určením jedné nebo více hladin. Maximální regulovaná výška je pro jednotlivé hladiny stanovena v celé vymezené ploše, minimální regulovaná výška pouze podél stavební čáry orientované do uličního prostranství.“ 54. Podle ustanovení § 26 písm. a) PSP „Stavby se umisťují v souladu s výškovou regulací stanovenou podle § 25. Není–li výšková regulace stanovena územním nebo regulačním plánem, platí, že: ve stabilizovaném území se odvozují výškové hladiny z územní studie nebo v případě hladin I–VII (podle § 25 odst. 2 písm. a) až g)) z charakteru okolní zástavby s přihlédnutím k výškám uvedeným v územně analytických podkladech,“ 55. Podle ustanovení § 27 odst. 1 PSP „Regulovanou výškou budovy se rozumí vzdálenost měřená svisle od nejnižšího bodu přilehlého terénu po úroveň hlavní římsy. Úrovní hlavní římsy se rozumí průnik vnějšího líce obvodové stěny a horní hrany střešní krytiny nebo horní hrana atiky. V případě zástavby ve svahu lze stanovit výšku nezávisle pro části staveb.“ 56. Podle ustanovení § 28 odst. 1 PSP „Stavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov. Splnění požadavku se prokazuje splněním odstupového úhlu podle bodu 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro okna obytných místností stávajících okolních budov.“ 57. Podle ustanovení § 29 odst. 2 PSP „Nestanoví–li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, musí být odstup stavby od hranice sousedního pozemku minimálně 3 m.“ 58. Podle ÚAP je záměr součástí lokality č. 126 Podbělohorská s heterogenní strukturou zástavby, lze zde nalézt zástavbu deskových, řadových i izolovaných domů různých objemů orientovaných podél komunikací, s oplocením i bez, s nepravidelnými odstupy.

59. Podle ustanovení § 26 PSP se při stanovení výškové hladiny ve stabilizovaném území vychází z charakteru okolní zástavby s přihlédnutím k výškám uvedeným v ÚAP. Výšky zde dosahují podle ÚAP různých hodnot, v horní části svahu max. 12,01 až 16 m, ve spodní části svahu až do 40 m. Dům na adrese YC 9, 11, který se nachází v bezprostřední blízkosti záměru, má výšku jižní obvodové stěny 16,7 m, což odpovídá podle ustanovení § 25 PSP hladině V: 12 až 21 m a výška severní stěny 14,1 m, což odpovídá hladině IV: 9 až 16 m.

60. Záměr mý výšku severní stěny stavby podle stěny rizalitu 12,85 m. Terén přiléhá k bočním stěnám, kde je výška 16,95 resp. 13,35. Z oken bytu žalobců bude viditelná jižní stěna, která má několik stupňů. Obvodová stěna domu na ose 5 má výšku 10,03 m. Jedná se o obvodovou stěnu podlaží označených jako 2. PP a 1. PP. Další obvodová stěna jižní je na ose 4 a má výšku od terénu 11,15 m, na jihu k terénu nepřiléhá, protože stojí na spodní části stavby. Další jižní obvodová stěna na ose 3 má výšku 13,4 m a poslední jižní stěna na ose 2 má výšku 16,95 m. Všechny tyto výšky jsou měřeny na boku, protože z jihu stěny k terénu nepřiléhají. Stěna na ose 5 má atiku v úrovni 307,9 m.n.m., stěna stávajícího protilehlého domu má atiku v úrovni 305,78 m.n.m., rozdíl činí 2,12 m. Terén na jižní straně budovy záměru je v úrovni 298,00 m.n.m., terén u paty stěny protilehlé budovy je na kótě 294,55 m.n.m., rozdíl činí 3,45 m. Z uvedeného je zřejmé, že jižní stěna na opěrné zdi na ose 5 záměru vystupuje z terénu o 9,9 m.

61. Výška stěn záměru tak odpovídá charakteru posuzované lokality, když severní stěna záměru má regulovanou výšku v hladině IV (9–16 m) a jižní stěna v hladině III (0–12 m), což není v rozporu s výškovou hladinou lokality.

62. Žalobci uvedli, že stavba bude obsahovat dvě podzemní podlaží, z nichž obě mají obsahovat bytové jednotky, a nebude tedy plně zapuštěna pod zem. Záměr tak bude mít při pohledu zdola až šest podlaží.

63. Při pohledu zdola bude mít stavba s ohledem na svažitost terénu 4 nadzemní podlaží a 2 podzemní podlaží, které vystupují nad terén. Celkem tedy žalobci uváděných šest podlaží. Pro srovnání v daném území je situován např. objekt na pozemku parc.č. XJ v k.ú. X s počtem podlaží 5 při pohledu zdola, objekty na pozemcích parc.č. XM a XN v k.ú. X s počtem podlaží 4, objekt na pozemku parc.č. XO, k.ú. X s počtem podlaží 5, objekt na pozemku parc.č. XP v k.ú. X s počtem podlaží 7 nebo objekt na pozemku parc.č. XQ v k.ú. X s počtem podlaží 6. Podlažnost není nijak v PSP regulována ani definována, nicméně na základě srovnání se stavba nevymyká počtem podlaží stávající zástavbě, lze tak konstatovat, že podlažnost uvedenou v ÚAP (max. 9) záměr nepřekračuje.

64. K námitce žalobce, že navržený objekt bude působit výškou 23,7 m od nejnižšího bodu fasády, je potřeba připomenout, že stavba je ve svahu, kdy terén u paty stavby na jihu je v úrovni 298 m.n.m. a na severu v úrovni 307,8 m.n.m., což je výškový rozdíl 9,8 m, který se uplatňuje při pohledu z oken žalobců. Pokud ale tento rozdíl od údaje 23,7 m odečteme, zjistíme, že relativní rozdíl činí 13,9 m, což je údaj srovnatelný s charakteristikou lokality.

65. Žalobci dále uvádějí, že ani svým půdorysným rozměrem, resp. šířkou neodpovídá záměr stávající zástavbě a charakteru území. V uvedeném případě, nelze porovnávat půdorysné rozměry terasové stavby, která využívá konfiguraci terénu, s půdorysnými rozměry staveb, které terén nevyužívají a jsou postaveny na srovnaný terén. Jednotlivé stupňovitě uspořádané hmoty sestupující po svahu se uplatní na půdorysech délky 61 m a šířky postupně takto: 8,4 m, 3,2 m, 2,35 m a 4,65 m. Vzhledem k tomu, že nejbližší deskové domy mají půdorysné šířky asi 13 m, lze přisvědčit žalovanému, že se nejedná o žádný nepoměr a půdorysy okolních staveb byly zohledněny.

66. Ze správního spisu soud ověřil, že je daná lokalita urbanisticky řešena nesourodě, nemá žádná jednotná pravidla, tedy ani pravidla na odstupy mezi stavbami. Zásadou je, že se stavby orientují podél komunikace, a to zejména stavby deskové. U staveb bodových již takové pravidlo není zřejmé. V případě záměru se jedná o stavbu deskového charakteru umístěnou podél komunikace. Požadované odstupy od stávajících staveb, které mají protilehlé fasády s okny obytných místností vůči navrhované stavbě podle § 28 PSP, jsou doloženy v příloze Souhrnné technické zprávy (dále jen „STZ“) části B YB příloha č. 2 vypořádání požadavků na stavby z hlediska požadavků PSP. Podle § 29 PSP pravidla pro výstavbu při hranici pozemků se uplatní při umísťování staveb při hranici se sousedními zastavěnými pozemky a pozemky určenými k zastavení. Sousední zastavěné pozemky se nacházejí na východě a jihu, od dotčených pozemků na západě jsou pozemky dosud nezastavěné. Od těchto je dodržena odstupová vzdálenost minimálně 3,0 m, která je vyznačena v koordinační situaci C3. Lze tedy shrnout, že záměr je v souladu s § 28 a 29 PSP.

67. Městský soud tak uzavírá, že předmětný záměr není v rozporu s ustanovením § 20 PSP a odpovídá charakteru území. Zastínění nemovitostí žalobců 68. Žalobci namítají rozpor předmětného záměru s požadavky ustanovení § 45 PSP a technické normy ČSN 730580–1, zejména posouzení ovlivnění nemovitosti žalobců záměrem z hlediska osvětlení.

69. Podle ustanovení § 45 odst. 2 PSP „V obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování navrhovanou stavbou ovlivněných musí být splněna: a) úroveň denního osvětlení podle normy uvedené v § 84, nebo b) činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna podle normy uvedené v § 84.“ 70. Podle ustanovení § 84 písmeno d) PSP „Vybrané požadavky uvedené v § 19 odst. 1, § 40 odst. 1, § 41 odst. 1, § 45 odst. 1, 2, 4 a 6, § 47 odst. 6, § 52 odst. 3, § 59 odst. 1 a 2, § 66 odst. 4 a § 74 odst. 4 se považují za splněné, postupuje–li se ve shodě s určenou normou nebo její částí oznámenou ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, která obsahuje podrobnější technické požadavky. Podrobnější technické požadavky jsou obsaženy v normách týkajících se: denního osvětlení (úroveň denního osvětlení, činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna),“ 71. Problematiku denního osvětlení řeší české technické normy ČSN 73 0580. Podrobnější technické požadavky jsou obsaženy v článcích 3.2.1, 3.2.2 a 3.3.3 české technické normy ČSN 73 0580–2 – Denní osvětlení budov – Denní osvětlení obytných budov a v tabulce B.1 české technické normy ČSN 73 0580–1 – Denní osvětlení budov.

72. Ve změně Z1 normy ČSN 73 0580–1, čl. B.1 je uvedeno „Jako kritérium přístupu denního světla k průčelí objektu slouží činitel denní osvětlenosti Dw (%) roviny zasklení okna z vnější strany. Tímto kritériem se nehodnotí úroveň denního osvětlení ve vnitřním prostoru ve vztahu k fyziologickým potřebám jeho uživatelů, ale míra zavinění případného nevyhovujícího stavu denního osvětlení venkovním stíněním. Hodnota činitele denní osvětlenosti Dw (%) se skládá ze tří složek: a) oblohové Dws (%); b) odražené od stínicí překážky Dwp (%); c) odražené od terénu Dwt (%).“ 73. Z výše uvedeného tak plyne, že výsledná hodnota koeficientu Dw nezáleží na povrchu, na který dopadá, ale na stavu oblohy a na překážkách, od kterých se světlo odráží.

74. Městský soud ověřil, že stavebník doložil v průběhu odvolacího řízení upravený výpočet, kde snížil hodnotu činitele odrazu překážky na 0,3 a prokázal, že ve všech posuzovaných bodech je dosaženo normových hodnot činitele Dw. Podle tabulky A.4 české technické normy ČSN 73 0580–1:2007 dosahují hodnoty 0,3 činitele odrazu překážky např. světlé dřevo nebo tmavě červená barva. Žalovaný tak na základě uvedených zjištění územní rozhodnutí změnil a doplnil podmínku č. 18 písm. m) ve znění „návrh barvy fasád v takových odstínech, aby činitel odrazu povrchu fasády nezpůsobil snížení koeficientu Dw u okolních staveb, což bude doloženo výpočtem.“ 75. Pokud tedy žalobci namítali rozpor předmětného záměru s požadavky ustanovení § 45 PSP a technické normy ČSN 730580–1, nelze tomu přisvědčit. Ve Studii Ing. T. Maixnera je doloženo, že výpočet byl proveden dle normy ČSN 73 0580–1 a je tedy v souladu s právními předpisy.

76. Žalobci uvedli, že nebyl proveden výpočet u jednotlivých oken, ale na fasádě. K tomu lze uvést, že okna jsou umístěna na fasádě. Tedy pokud vyhoví posuzované body z hlediska přístupu denního světla na jeho fasádě, je nepochybné, že vyhoví i na oknech. Na straně 5 Studie Ing. T. Maixnera je uvedeno, že posouzení bylo provedeno na rovinách pokrývajících celé posuzované průčelí od úrovně 1.NP. Této žalobní námitce tak nelze přisvědčit.

77. Dále žalobci namítali, že není zřejmé, jaký způsob výpočtu je z hlediska nastavených kritérií zvolen, resp. jaké hodnoty činitele odrazu světla byly použity, neboť při použití činitele jasu k = 0,1 by nejvyšší hodnoty neměly překračovat hodnotu 44,6 %. Některé hodnoty v tabulkách ji však značně překračují. Výpočty byly provedeny pomocí programu Relux (strana 5 Studie Ing. T. Maixnera). Městský soud ověřil, že hodnoty činitelů odrazu světla byly doplněny v březnu 2022 ve Studii Ing. T. Maixnera – doplnění. Současně zpracovatel studie osvětlil, že nejvyšší hodnota je závislá na řadě dalších vlivů, jako je např. velikost a tvar stínící překážky, její pozice k osvětlovanému průčelí atd. Může být vyšší než 44,6 %, protože i reálná hodnota činitele jasu stínící překážky může být jiná, i větší než 0,1.

78. Norma ČSN 730580–1, článek A.12 stanoví: „Pro výpočet činitele denní osvětlenosti se přednostně používá hodnota k=0,1. Případné použití vyšší hodnoty je nutno doložit projektem barevného řešení všech povrchů stínící překážky, povrchů průčelí vlastního objektu, pro jehož vnitřní prostor je výpočet prováděn, případně povrchů dalších okolo stojících objektů, které mohou činitel jasu stínící překážky ovlivnit, a povrchu terénu mezi nimi.“ 79. Jedná se tak pouze o přednostní použití hodnoty k = 0,1. Zároveň je uvedeno, že je možné použít vyšší hodnoty, ale je nutné doložit projektem barevné řešení všech povrchů. Použití vyšší hodnoty je tak možné při doložení barevného řešení. Stavebník doložil upravený výpočet v březnu 2022 ve Studii Ing. T. Maixnera – doplnění. Žalovaný z toho důvodu změnil a doplnil podmínku č. 18 písm. m) ve znění „návrh barvy fasád v takových odstínech, aby činitel odrazu povrchu fasády nezpůsobil snížení koeficientu Dw u okolních staveb, což bude doloženo výpočtem.“ 80. Žalobci dále namítli, že není zřejmé, jak reálné by bylo udržení světlé barvy fasády, a to i vzhledem k blízkosti frekventované komunikace. Zpracovatel studií Ing. T. Maixner k tomu uvedl, že výše uvedené programy počítají se zašpiněním povrchů a tento faktor je ve studii již zahrnut. Komunikace YB se také nachází na odvrácené straně posuzovaného místa, tedy je podstatně snížena možnost zašpinění. Zároveň se nejedná o významně frekventovanou komunikací, podle Technické správy komunikací hl. m. Prahy, a.s. je frekvence všech typů vozidel za den 8694 až 9031 (podle úseku na komunikaci), což ji řadí na 785. až 801. místo v Praze ze sledovaných úseků (954 úseků). Tedy na jedno z nejméně frekventovaných (dostupné z: https://www.tsk–praha.cz/wps/portal/root/dopravni–inzenyrstvi/intenzity–dopravy, navštívené dne 26. 9. 2023 a při jednání soudu čtené jako listina k důkazu).

81. Žalobci uvedli, že jimi předložená Studie doc. Ing. J. Kaňky, Ph.D., byla žalovaným bez jakéhokoliv odůvodnění odmítnuta. Tomuto závěru nelze přisvědčit, když žalovaný uvedl „Odvolatelka paní M. doložila k odvolání studii, která prokazuje snížení hodnot činitele denní osvětlenosti. Studie konstatuje, že záměr je sice umístěn severně od posuzovaného domu, ale vzhledem ke konfiguraci terénu může ke stínění dojít. Jako vstupní údaj je uveden činitel jasu stínících překážek v souladu s normou (0,1). Posuzované body jsou naznačeny jen na situaci, výškové osazení doloženo není. Co znamená výška posuzovaného místa 47,5 m nebo 50,2 m, to vysvětleno není. Tato studie není zcela průkazná. Jak uvedeno výše, nelze ji porovnat se studií doloženou stavebníkem, protože vychází z hodnot činitele jasu, zatímco studie doložená stavebníkem vychází z hodnot činitele odrazu. Činitel jasu je součin činitele denní osvětlenosti povrchu překážky a jejího činitele odrazu světla dělený stem.“ Dále pak uvedl “Norma nestanoví, jaký program má být použit. V územním řízení se posuzuje, zda lze stavbu do lokality umístit. Konkrétní technické řešení se pak posuzuje v řízení stavebním. Jak uvedeno výše, podmínky, z nichž výpočet stavebníka vychází, jsou v praxi dosažitelné. V projektové dokumentaci tedy musí být navrženo odpovídající barevné provedení.“ Nelze tak uzavřít, že by se žalovaný studii předloženou žalobci nezabýval.

82. Stavebník v odvolacím řízení předložil Odborné stanovisko Ing. M. Pelecha. Ve zmíněném stanovisku je uveden závěr: „Vzhledem k výše uvedením skutečnostem považuji výsledné hodnoty obou výpočtů za možné, protože nepopisují zcela shodnou realitu. Za nejvhodnější variantu výpočtu bych považoval, pokud by se provedl výpočet, který nebude používat ani doporučených hodnot ani orientační hodnot odrazivosti, ale aby byl proveden výpočet dle projektovou dokumentací doložených hodnot odrazivosti jednotlivých povrchů fasád.“ Z výše uvedeného tak lze dle žalobců dovodit, že stavebníkem nebylo spolehlivě prokázáno, že nedojde k zastínění obytných místností žalobců. Žalobci sice správně citují závěr Odborného stanoviska Ing. M. Pelecha, ale už neuvádí, že v části 5. „Vlastní výpočty“, zpracovatel uvádí, že výpočet doc. Kaňky se výslednými hodnotami blíží nastavení pro tmavý terén a tmavší stínící překážku. Kdežto výpočet provedený ve studie Ing. Maixnera odpovídá světlé fasádě. Tedy z toho důvodu zpracovatel uzavřel, že oba výpočty považuje za možné, protože nepopisují zcela shodnou realitu. Nelze tak uzavřít, jak se domnívají žalobci, že nebylo spolehlivě prokázáno, že nedojde k zastínění jejich obytných místností.

83. Žalobci dále uvedli, že stavebník doložil Studii Ing. T. Maixnera – byt pí. M., v jejímž závěru je uvedeno, že „Zamýšlená stavba neomezí přístup denního světla k bytu paní M. nad přípustnou míru.“, dle závěru tohoto posouzení je hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 32 %, což je minimální požadavek normy. Na oknech žalobkyně a) byly stanoveny hodnoty 32, 33 a 37 % (strana 2–7 Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M.), tedy hodnoty „nejméně 32 %“. Byl tedy splněn minimální požadavek normy.

84. Žalobci v řízení doložili Dodatek č. 1 Studie denního osvětlení, vypracovaný doc. Ing. J. Kaňkou, Ph.D., v němž potvrzuje, že jím vypracovaná Studie denního osvětlení je v souladu s právními předpisy, resp. v souladu s PSP a byla vypracována v souhlasu s ČSN 730580–1, Denní osvětlení budov – základní požadavky s použitím hodnoty činitele jasu k = 0,1 pro terén i všechny stínící překážky tak, jak ukládá článek A.12 ČSN 730580–1. Jak již soud uvedl výše, z Odborného stanoviska Ing. M. Pelecha vyplývá, že obě studie jsou počítány různými metodami, které nepracují na stejných principech a mohou tak dávat odlišné výsledky.

85. Osoba zúčastněná na řízení dále doložila znalecký posudek č. 17/2023, který se zabývá otázkou zastínění nemovitostí žalobců a uvádí, že všechny vypočtené hodnoty činitele denní osvětlení Dw jsou rovny nebo vyšší než minimální požadovaná hodnota 32 %. Navržená stavba nezpůsobí nepřiměřené zastínění stávajících staveb bytových domů YA XK a XL.

86. Úkolem soudu není hodnotit, který postup výpočtu je správný či vhodný. Uvedené hodnocení zastínění nemovitostí žalobců záměrem je především odbornou úvahou. Soud tedy konstatuje, že správní orgány (zejména žalovaný na straně 5–8 napadeného rozhodnutí) se problematikou denního osvětlení podrobně zabývaly a dostatečně a řádně jej odůvodnily. V rámci posouzení podmínek rozhodných pro povolení umístění záměru stavební úřad na základě odborných znalostí a předložených posudků posoudil zastínění okolních nemovitostí navrhovaným záměrem.

87. Toto odborné uvážení správního orgánu nemůže správní soud v žádném stadiu řízení nahradit uvážením vlastním, nýbrž vůči němu postupuje obdobně jako vůči správnímu uvážení; tedy posuzuje, zda nebyly překročeny jeho zákonem stanovené meze či zda nedošlo k jeho zneužití (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2003 č. j. 5 A 139/2002 – 46 (dostupném, stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí, též online na www.nssoud.cz), uvedl, že „[ú]kolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem.“ 88. Městský soud posoudil úvahy správních orgánů a dospěl k závěru, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci. Stavební úřad i žalovaný řádně odůvodnili, proč považovali záměr za vyhovující, přičemž se řádně vypořádali s námitkami žalobců. Vycházely přitom zejména z doložené Studie Ing. T. Maixnera, Odborného stanoviska Ing. M. Pelecha a Studie Ing. T. Maixnera – byt pí. M. Správní orgány s přihlédnutím ke skutečnostem, které podrobně popsaly v odůvodnění rozhodnutí, dospěly shodně k závěru, že umístění záměru nezpůsobí nepřiměřené zastínění nemovitostí žalobců. Lze tak uzavřít, že byly dostatečně vypořádány všechny námitky žalobců týkající se ovlivnění jejich nemovitostí předmětným záměrem z hlediska osvětlení. Proto soud dospěl k závěru, že dokazování není třeba doplňovat žalobci navrženým výslechem znalce doc. Ing. Kaňky, neboť výslech znalce k předloženému posudku provedenému soudem jako listinný důkaz, či konfrontace znalců by nemohly na závěrech v listinných posudcích ničeho změnit. Písemná forma znaleckých posudků je zcela dostatečná a srozumitelná, proto soud návrhu na doplnění dokazování výslechem znalce nevyhověl (ustanovení § 52 odstavec 1 s. ř. s.). Rozpor s územním plánem 89. Žalobci dále namítli, že předmětný záměr je v rozporu s územním plánem hl. m. Prahy. Stavba má být umístěna do funkční plochy čistě obytné, do stabilizovaného území, kde je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Územní plán nadto zapovídá provádět v daném území rozsáhlou stavební činnost, resp. významný rozvoj.

90. Podle platného územního plánu (vyhláška hl. m. Prahy č. 32/1999 ve znění pozdějších předpisů) má být záměr realizován v zastavitelném území v ploše OB – čistě obytné, v území stabilizovaném.

91. Hlavním využitím plochy OB jsou plochy pro bydlení. Přípustným využitím plochy OB jsou mj. pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, plošná zařízení technické infrastruktury v nezbytně nutném rozsahu a liniová vedení technické infrastruktury, zeleň. Podmíněně přípustným využitím ploch OB jsou mj. parkovací a odstavné plochy, garáže pro osobní automobily (pro uspokojování potřeb souvisejících s hlavním a přípustným využitím).

92. Předmětný záměr je svou funkcí bydlení v souladu s hlavním využitím plochy OB. Technická infrastruktura, zpevněné plochy (pochozí a pojezdné) a doplňkové stavby ke stavbě hlavní (terasy, oplocení, opěrné stěny) jsou v souladu s přípustným využitím plochy OB.

93. Podle oddílu 16 bodu 38 Přílohy č. 1 ÚP hl. m. Prahy „Stabilizované území je zastavitelné území, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný rozvoj.“ 94. Podle oddílu 8 odst. 3 Přílohy č. 1 ÚP hl. m. Prahy „Ve stabilizovaném území není stanovena míra využití území; z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti.“ 95. Dle soudu z právě uvedeného vyplývá, že ve stabilizovaném území nelze připustit stavbu, která by nezapadala do stávající urbanistické struktury daného území. Soud se domnívá, že navržený záměr však takovou nepřípustnou stavbou není.

96. Předně je nutno říci, že územní plán mluví o „stabilizovaném území“. Hlavní podmínkou umístění nové stavby ve stabilizovaném území je, aby byla zachována, dotvořena či rehabilitována stávající urbanistická struktura. Tuto podmínku nelze posuzovat při zohlednění pouze malého výseku území, ale musí být zohledněno širší okolí.

97. Podle § 96b odst. 3 stavebního zákona v závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. Magistrát hlavního města Prahy, odbor územního rozvoje vydal souhlasné závazné stanovisko ze dne 13. 3. 2019, č. j. MHMP 489500/2019 (dále také „závazné stanovisko OÚR“), ve kterém konstatoval, že záměr je v souladu s územním plánem i politikou územního rozvoje hl. m. Prahy a dotváří hmotově stávající zástavbu. Ministerstvo pro místní rozvoj závazným stanoviskem ze dne 21. 9. 2022, č. j. MMR–18566/2022–81 (dále také „závazné stanovisko MMR“) v části změnilo, ve zbytku potvrdilo závazné stanovisko odboru územního rozvoje. Změna se však týkala pouze doplnění výčtu pozemků záměru. Tato změna tak koresponduje s výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí.

98. Jedná se o území, které připouští novou výstavbu, pokud tato výstavba nepřekračuje stanovené limity. Limity se pak rozumí zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti rozsáhlé stavební činnosti. Městský soud neshledal důvod zpochybnit závěry dotčeného orgánu územního plánování, že záměr je v souladu s územním plánem. Záměr se z hlediska tvaru, výšky ani hmoty nepřiměřeným způsobem nevymyká stávajícím stavbám v daném území. Nejedná se tedy o rozsáhlou stavební činnost, která by byla ve stabilizovaném území nepřípustná.

99. Odkázat lze na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014 č. j. 10 As 54/2014 – 69, kde NSS konstatoval, že rozsáhlou stavební činností se rozumí např. „rozsáhlý komplex budov, který by mohl mít negativní dopad na urbanistický ráz v předmětné lokalitě“ a naopak za ni nelze považovat stavbu, která „nevyžaduje rozsáhlé stavební či jiné zásahy v lokalitě“.

100. V projednávané věci je podstatné, že v daném území nelze vysledovat žádnou jednotnou urbanistickou strukturu. Urbanistická struktura lokality je neuspořádaná, jedinou zásadou je umístění staveb podél komunikací. Lze zde nalézt zástavbu deskových, řadových i izolovaných domů různých objemů, s oplocením i bez, s nepravidelnými odstupy. Umístění navrženého objektu nijak zásadně do urbanistické struktury nezasáhne.

101. K námitce týkající se zastavěnosti pozemků a hrubé podlažní plochy objektu soud uvádí, že územní plán v daném místě žádnou míru zastavěnosti pozemku neurčuje. Míra zastavěnosti a hrubé podlažní plochy nemůže tedy vytvořit rozpor s územním plánem. Oddíl 8 odst. 3 Přílohy č. 1 ÚP hl. m. Prahy výslovně uvádí, že ve stabilizovaném území není stanovena míra využití území. Právě tím se stabilizované území odlišuje např. od území rozvojových, v nichž se přípustnost stavby posuzuje mj. s ohledem na koeficient podlažních ploch. Z tohoto důvodu daný parametr není pro posouzení přípustnosti stavebního záměru v rámci stabilizovaného území rozhodující.

102. Předmětný záměr má celkovou zastavěnou plochu (včetně podzemních podlaží) dle projektové dokumentace 1 538 m a počet podlaží je 6. Hmotové působení záměru je však výrazně odlehčeno tím, že jižním směrem jsou 1. až 3. NP „kaskádovitě“ ustoupena a v rámci 4. NP jsou navrženy pouze 3 rizality. V úrovní 1. NP má záměr zastavěnou plochu (bez uvažovaných teras na střeše 1. PP) cca 925 m, v úrovni 3. NP má zastavěnou plochu (bez uvažovaných teras na střeše 2. NP) cca 561 m, a v úrovni 4. NP má zastavěnou plochu rizalitů (bez uvažovaných teras na střeše 3. NP) cca 118 m. Severním směrem k ulici YB se v rámci záměru uplatňují 4 nadzemní podlaží, tj. 1. až 4. NP.

103. Sousedící objekty např. objekty (hmotově spolupůsobící) na pozemcích parc.č. XH a XI v k.ú. X mají 4 podlaží a celkovou zastavěnou plochu cca 700 m, objekty (hmotově spolupůsobící) na pozemcích parc.č. XM a XN, k.ú. X mají 4 podlaží a celkovou zastavěnou plochu cca 880 m nebo například objekty (hmotově spolupůsobící) na pozemcích parc.č. XR a XS, k.ú. X mají 4 podlaží a celkovou zastavěnou plochu 920 m. Záměr se tak nevymyká ani svojí hmotou, což také potvrdily oba správní orgány ve svých závazných stanoviscích.

104. Městský soud přezkoumal závěry správních orgánů, které dovodily, že umisťovaná stavba respektuje charakter stávající zástavby a představuje dotvoření lokální urbanistické struktury. Umisťovaná stavba je výškově i vzhledově srovnatelná s okolními domy. Taktéž s hmotou je stavba srovnatelná s okolím. Nejedná se o žádný rozsáhlý komplex budov, který by mohl mít negativní dopad na urbanistický ráz v předmětné lokalitě. Navržený záměr je v souladu s územním plánem. Neplatnost závazného stanoviska 105. Žalobci dále uvedli, že závazné stanovisko platí dva roky ode dne vydání. Závazné stanovisko bylo vydáno dne 13. 3. 2019, na základě přezkumu MMR OÚP bylo dne 21. 9. 2021 pod č. j. MMR–18566/2022–81 změněno. Závazné stanovisko orgánu územního plánování v průběhu odvolacího řízení pozbylo platnosti, a to dne 13. 3. 2021 a žalovaný byl povinen odvolací řízení přerušit a vyzvat stavebníka k doložení nového, platného závazného stanoviska orgánu územního plánování.

106. Žalobci dále namítli, že stavebník v průběhu odvolacího řízení u žalovaného předložil závazné stanovisko MHMP OÚR ze dne 7. 10. 2021, č. j. MHMP 1576283/2021, které se týká stejného záměru. Žalovaný zmíněné stanovisko ze dne 7. 10. 2021 v napadeném rozhodnutí však ani nezmínil, ani neuvedl, že bylo do spisu doplněno, přestože je zmíněno ve stanovisku MMR OÚP.

107. Podle ustanovení § 96b odst. 5 stavebního zákona „Závazné stanovisko platí 2 roky ode dne vydání, nestanoví–li orgán územního plánování v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 3 roky.“ 108. Podle ustanovení § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona „Závazné stanovisko nepozbývá platnosti, bylo–li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci.“ 109. Obecná platnost závazných stanovisek není právními předpisy dána. Výjimkou je právě závazné stanovisko orgánů územního plánování, jehož platnost je podle § 96b odst. 5 stavebního zákona dva roky, přičemž podle § 96b odst. 7 stavebního zákona není potřeba prodlužovat jeho platnost po celou dobu územního či společného řízení, pokud do dvou let od jeho vydání (v době jeho platnosti) bylo požádáno o vydání územního či společného povolení, pro něž je závazným podkladem. Žádost byla podána dne 15. 1. 2020, závazné stanovisko bylo vydáno dne 13. 3. 2019, žádost tak byla podána v době platnosti stanoviska. Navíc není neobvyklé, že řízení u záměru s tolika účastníky bude mít trvání několika let. Vydávání závazných stanovisek každé dva roky by tuto dobu navíc zásadně prodloužilo. Zároveň žalobci nenamítají, že by stanovisko právě kvůli svému stáří již neodráželo aktuální situaci.

110. Stavebník nad rámec výše uvedeného doložil k danému záměru i závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru územního rozvoje ze dne 7. 10. 2021, č. j. MHMP 1576283/2021, které však nesloužilo jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu, ale bylo doloženo až v průběhu odvolacího řízení. Toto závazné stanovisko však nebylo podkladem, neboť závazným podkladem pro dané řízení je stále původní závazné stanovisko OÚR. Závazné stanovisko ze dne 7. 10. 2021 je navíc po věcné stránce hodnocení přípustnosti záměru z hlediska kritérií sledovaných orgánem územního plánovaní totožné jako závazné stanovisko ze dne 13. 3. 2019. Tato námitka tak není důvodná. Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí 111. Na závěr žalobci uvedli, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. Především napadené rozhodnutí neobsahuje jakékoliv věcné odůvodnění vyjma vypořádání se s odvolacími námitkami žalobců. Zároveň žalobci tvrdí, že žalovaný vůbec nevypořádal jejich některé odvolací námitky, např. námitku týkající se doložení dalšího závazného stanoviska MHMP OÚR.

112. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 – 63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 – 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Podle Městského soudu v Praze však žádná z těchto skutečností v posuzované věci nenastala.

113. Žalobci tvrdí, že žalovaný vůbec nevypořádal jejich některé odvolací námitky a uvedl konkrétně jeden příklad a to, že nebyla vypořádána námitka týkající se doložení dalšího závazného stanoviska MHMP OÚR. Městský soud ověřil, že žalobkyně a) a žalobce b), který plně odkázal na odvolaní žalobkyně a), v rámci podaného odvolání nezmiňují toto závazné stanovisko ze dne 7. 10. 2021, ale pouze se vyjadřuje k závaznému stanovisku ze dne 13. 3. 2019.

114. Napadené rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak tvrdí žalobci. V jeho odůvodnění, které obsahuje veškeré náležitosti uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu, je dostatečně určitě a srozumitelně popsáno, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami žalobců, resp. proč tyto neshledal důvodnými, a stejně tak je z něj – ve spojení s rozhodnutím stavebního úřadu, se kterým tvoří jeden celek – zřejmé, z jakých důvodů bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby „YB – výstavba bytového domu“.

115. V dané věci nebylo zjištěno, že by závěry správního orgánu nebyly podloženy dostatečně skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu či že by se správní orgán nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. Závěry, k nimž správní orgán dospěl při hodnocení rozhodujících skutečností, nejsou v rozporu se zásadami logického myšlení a uvažování. Tím jsou zároveň i vymezeny meze přezkumné činnosti soudu ve správním soudnictví, pokud jde o správní uvážení. Úkolem soudu tak není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav řádným procesním postupem, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

116. Jakkoliv soud chápe a rozumí stanovisku žalobců, považuje závěrem – nad rámec výše uvedeného vypořádání jejich žalobní argumentace – za vhodné zdůraznit, že byť lze žalobcům v obecné rovině přisvědčit, že záměr bude mít vliv na podobu výhledu ze stávajících bytových domů, ani tato okolnost však nemá automaticky za následek porušení požadavků na pohodu bydlení stávajících obyvatel lokality. Je tomu tak proto, že nikdo si nemůže činit nárok na to, aby byl výhled z jeho nemovitosti neměnný. Požadavky na pohodu bydlení není možné absolutizovat a lze naopak po vlastnících nemovitostí spravedlivě požadovat, aby snášeli zatížení okolí v důsledku umístění nové stavby, jde–li o zatížení přiměřené poměrům (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 As 123/2014 – 57). V opačném případě by v již v jednou urbanizované krajině byla znemožněna jakákoli nová výstavba. Soud neshledává, že by s ohledem na okolnosti nynějšího případu bylo umístění záměru místním poměrům nepřiměřené.

117. Městskému soudu v Praze jsou známy důvody, pro které žalobci nesouhlasí s umístěním zamýšlené stavby, stejně jako pochopitelné a zřejmé jsou i důvody osoby zúčastněné na řízení, pro něž považuje žalobu za nedůvodnou, nicméně je třeba vzít především v úvahu skutečnost, že Hlavní město Praha je dynamicky se rozvíjejícím sídelním útvarem, jehož možnosti na rozšíření bytové zástavby za účelem uspokojení bytových potřeb občanů jsou omezené. Rozpínání hlavního města do plochy totiž již v současné době naráží na zastavěnost přilehlých oblastí kolem celé Prahy až po hranice hlavního města se Středočeským krajem, a je proto zcela pochopitelné, že stavební úřady jsou nuceny posuzovat možnost využití prakticky jakékoli dosud nezastavěné plochy uvnitř obvodu území hlavního města. Mezi takové volné plochy patří i pozemky, na nichž byla napadeným rozhodnutím umístěna i nyní posuzovaná stavba. Na stavebním úřadu, žalovaném a potažmo i na Městském soudu v Praze proto bylo posouzení záměru ze všech klíčových hledisek a při vědomí tlaku poptávky po bydlení v hlavním městě na straně jedné, a snahy stávajících obyvatel města zachovat současný stav na straně druhé. Za této situace nutně každé rozhodnutí správního orgánu či soudu nutně musí zasáhnout do práv a právem chráněných zájmů jedné či druhé strany. Je proto zapotřebí tento zásah posuzovat citlivě.

118. Jak již bylo uvedeno výše, stanovisko žalobců je lidsky pochopitelné, avšak bránění rozvoji města za každou cenu a očekávání neměnnosti stávajícího stavu je z dlouhodobého hlediska ve stávajících podmínkách nereálné a neudržitelné. Napadené rozhodnutí podle názoru soudu vypořádalo argumentaci žalobců a přineslo odůvodnění, proč lze stavební záměr osoby zúčastněné akceptovat, které je natolik dostačující, aby soud – ve světle těch žalobních námitek, které byly řádně a včas žalobci uplatněny a svým obsahem umožňují věcný soudní přezkum – došel k závěru, že neshledává důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení či pro jeho nezákonnost. Závěr a náklady řízení 119. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že se správní orgány žádného z žalobců vytýkaných pochybení nedopustily, a proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

120. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žalobci, vzhledem k tomu, že nebyli ve věci úspěšní, nemají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení. Žalovanému, kterému by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžného výkonu úředních činností správního orgánu nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

121. Výrok ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a z důvodů hodných zvláštního zřetele jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném řízení osoba zúčastněná na řízení neplnila žádné povinnosti, které by jí soud uložil, přičemž nebyly shledány ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele.

Poučení

Vymezení věci Žalobní body Vyjádření žalovaného k žalobě Vyjádření zúčastněné osoby Obsah správního spisu Jednání před soudem Posouzení věci soudem Rozpor s charakterem území Zastínění nemovitostí žalobců Rozpor s územním plánem Neplatnost závazného stanoviska Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí Závěr a náklady řízení