11 A 93/2019– 50

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: V. Č., nar. X bytem X zastoupeného Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem, se sídlem Úslavská 752/33, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR, IČ 0016480, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 07. 03. 2019, č. j. MZP/2019/520/247 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni a postoupenou zdejšímu soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2019, č. j. MZP/2019/520/247 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „inspekce“) ze dne 21. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/7463 (dále též „rozhodnutí inspekce“). Rozhodnutím inspekce byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125d odst. 4 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „vodní zákon“), za což mu byla podle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Žaloba 2. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce v prvním žalobním bodu rozporoval zjištění skutkového stavu, resp. způsob provedení kontroly (způsob měření a výsledky měření). Namítl, že kontrola na vodním díle MVE Olešná II nebyla pracovníky inspekce provedena v souladu s příslušnými právními předpisy. Konkrétně byla provedena v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) a § 9 písm. e) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), neboť odpovědný zástupce žalobce nebyl o uskutečnění kontroly (místního šetření a provedení měření) vyrozuměn a nemohl být tomuto přítomen a kontrolovat způsob měření a získané výsledky, přičemž provedené měření a jeho výsledky byly pro posouzení věci rozhodujícím podkladem. Údaje, které byly takovýmto nesprávným způsobem získány, nemohly být dle žalobce podkladem pro rozhodnutí ve správním řízení. Žalobce již v odvolání odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 As 132/2016–34, který je podle něj aplikovatelný na nyní projednávanou věc z důvodu obdobného skutkového i právního posouzení. Žalobce doplnil, že daný postup byl o to více žádoucí, pokud ze strany inspekce bylo zhodnoceno, že ovlivněná část toku je malá, podjezí bylo zavodněno a jez nebyl úplně bez vody. Nad rámec uvedené základní námitky žalobce též namítl, že měření nebylo provedeno s přihlédnutím k okolnostem případu řádně a v dostatečném časovém rozsahu, neboť bylo provedeno pouze v rozmezí několika desítek minut (od 9.47 hod do 10.37 hod), přičemž v tomto období bylo ze strany pracovníků inspekce shledáno, že podjezí bylo zavodněno a jez nebyl úplně bez vody. Ve vztahu k tzv. „rybímu přechodu“ žalobce dodal, že na základě posouzení jeho technického stavu z roku 2005 [příslušné posouzení je součástí manipulačního řádu pro vodní dílo Olešná z dubna roku 2009 (dále jen „Manipulační řád“)] byl učiněn závěr, že stav přechodu je havarijní a z důvodu bezpečnosti vodního díla bylo navrhováno ukončení jeho provozu, což dle závěrů nikterak neohrozí migraci rybí populace. Závěr žalovaného o tom, že důkaz obstaraný inspekcí svědčí o tom, že v důsledku jednání žalobce došlo ke zvýšení míry ohrožení veřejného zájmu na ochraně vodního toku, je pak dle žalobce v rozporu se závěry inspekce a nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

3. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že nebyly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za přestupek a nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti, které měly přímý vliv na posouzení stavu (poklesu průtoku – hladiny vody) v době měření ve vztahu k odpovědnosti žalobce za daný stav.

4. Uvedl, že po skončení měření se průtok téměř okamžitě opět začal zvyšovat a po krátké době byly hodnoty průtoku v normě. Příslušné kolísání vody v korytu řeky bylo způsobeno aktuálním hospodařením s vodou jinými subjekty umístěnými nad MVE U Černých II a MVE Olešná II, konkrétně v důsledku hospodaření s vodou subjektem provozujícím rovněž malou vodní elektrárnu (dále též „MVE“) – MVE Kaceřov na toku Berounka, ř. km 111,4, která byla vybudována později než dotčené MVE, a která svým provozem přímo ovlivňuje průtok na předmětném jezu, ve spojení s dlouhodobě negativní hydrologickou situací (enormní dlouhodobé sucho a z toho vyplývající nízká hladina vody v toku). Inspekce se však omezila pouze na formální vyhodnocení podmínek provozu MVE Olešná II v rámci jediného krátkého časového úseku (měření) bez zohlednění veškerých přímých vlivů, což je zcela nedostačujícím podkladem pro správní řízení a zhodnocení skutkového stavu věci. Pokud dojde ke krátkodobému nepředvídatelnému zakolísání hladiny vody v důsledku provozu MVE Kaceřov na toku Berounka, ř. km 111,4, čímž dojde k pomyslné „povodňové vlně“, která se šíří tokem řeky, není možné tomuto zakolísání hladiny vody a udržení průtoku na předmětném jezu předejít ani okamžitým odstavením dotčených MVE. Na takovouto nepředvídatelnou situaci lze objektivně reagovat vždy až dodatečně. Žalobce má za to, že v rámci situace učinil a činí veškerá možná opatření, která po něm lze objektivně požadovat. Zahájil jednání s dotčenými správními orgány ohledně řešení situace (zejména jednání spojená s aktualizací Manipulačního řádu v souvislosti s nepředvídatelným kolísáním hladiny vody v důsledku provozu MVE Kaceřov). Tato jednání nadále probíhají.

5. V rámci posouzení, zda byly naplněny všechny podmínky odpovědnosti za přestupek, žalobce uvedl, že podkladem pro posouzení skutkového stavu byla zjištění, že hladina vody v nadjezí poklesla za dané kontrolované časové období pod značku +2 cm na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu. Příslušná vodočetná lať je jediná, dle které se měří hladina vody v nadjezí a je „společná“ pro obě malé vodní elektrárny – MVE U Černých II a MVE Olešná II. Inspekce v této souvislosti rezignovala na zjištění míry zavinění jednotlivých provozů těchto MVE, které jsou zcela samostatné a nezávislé na sobě.

6. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí, a to z toho důvodu, že za stejné jednání byla v rámci přestupkového řízení vedeného inspekcí pod sp. zn. ZN/ČIŽP/43/4073/2018 rozhodnutím ze dne 21. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/7464, uznána vinnou společnost CZENERGO s. r. o. jakožto provozovatel MVE U Černých II. Obě tato rozhodnutí mají stejný skutkový základ a odůvodnění jsou zcela totožná. V rámci těchto rozhodnutí byl uložen totožný správní trest, aniž by byly zohledněny veškeré okolnosti (společenská škodlivost ve vazbě na zavinění konkrétních subjektů včetně samotné míry zavinění, příčina, totožná povaha a závažnost přestupku). Inspekce zcela rezignovala na posouzení míry zavinění ze strany těchto subjektů, co se týče aktuálního stavu hladiny vody v nadjezí, jestliže o tomto nebyla učiněna žádná skutková zjištění. Žalobce má za to, že se jedná o dvojí trestání v jedné věci, pokud bylo ze strany inspekce zcela rezignováno na zjištění míry zavinění jednotlivých provozů těchto MVE a v tomto ohledu považuje rozhodnutí inspekce za nepřezkoumatelné.

7. Na základě shora uvedeného proto žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že žalobce v něm odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu, který se však vztahoval k zákonu České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který byl nahrazen s účinností od 1. 1. 2014 kontrolním řádem. Ten upravil povinnosti kontrolující osoby při zahájení kontroly a současně došlo k úpravě oprávnění osob vykonávajících vodoprávní dozor a vrchní vodoprávní dozor, přičemž z dřívějšího ustanovení byla zachována pouze povinnost správních orgánů předložit průkaz (prokazující pověření ke kontrole). Pro danou věc je podstatné, že inspekce v rozhodné době neprováděla kontrolu dle kontrolního řádu, nýbrž, jak vyplývá ze spisového materiálu, postupem podle § 138 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“) zajistila důkaz. Inspekce oprávněně uvážila, že měl–li by žalobce být u zajišťování důkazu přítomen, hrozilo nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že by samotné zajištění důkazu mohlo být v důsledku zdržení a vlivem změny podmínek toku řeky Berounky zmařeno nebo značně ztíženo.

9. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobce jako podnikatel a osoba provozující předmětnou MVE Olešná II nese objektivní odpovědnost za způsob provozování MVE Olešná II. Stanovený způsob zajištění minimálního zůstatkového průtoku (dále též „MZP“) byl zvolen právě s ohledem na to, aby byly zajištěny ekologické funkce vodního toku a aby byl umožněn obousměrný pohyb ryb a vodních živočichů prostřednictvím rybího přechodu, který dle vodoprávního úřadu nebude hrazen a voda jím bude protékat prioritně. I pokud by žalobce zajistil MZP převodem vody od vodácké propusti na rybí přechod, nebyl by tímto způsobem schopen zajistit minimální hltnost turbíny MVE Olešná II. Nepovoleným hrazením rybího přechodu za účelem zachování provozu MVE Olešná II porušil žalobce nejen Manipulační řád, ale i platné vodoprávní rozhodnutí.

10. Co se týká tvrzené nemožnosti žalobce ovlivnit průtok vody nad jezem, což mělo být dle jeho tvrzení způsobeno činností jiných vodních elektráren umístěných proti proudu řeky, žalovaný uvedl, že inspekce shromáždila dostatečné důkazy o tom, že žalobce měl zájem především na udržení MVE Olešná II v chodu i přesto, že pro její odstavení nastaly objektivní podmínky, které jsou popsány v Manipulačním řádu, a zahrazením rybího přechodu učinil nepovolená opatření, aby zachoval nátok vody do MVE.

11. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobce je postihován jako fyzická osoba podnikající za naplnění skutkové podstaty přestupku v souvislosti s provozováním MVE Olešná II v okamžiku, kdy tato měla být vzhledem k poklesu hladiny vody v řece Berounce postupem podle Manipulačního řádu odstavena z provozu samostatně, bez ohledu na to, zda byl za stejný skutek postižen coby jednatel jiného subjektu práva. O dvojí trestání proto nejde; zásada zákazu dvojího trestání za tentýž skutek s přiměřeností sankce za jiné jednání žalobce nijak nesouvisí. Replika žalobce a další podání účastníků 12. Na vyjádření žalovaného k žalobě reagoval žalobce replikou, ve které uvedl k prvnímu žalobnímu bodu, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 8 As 132/2016, nadále považuje za přiléhavý i na nyní projednávanou věc. Zajištění důkazu ohledáním dle § 138 s. ř. ve spojení s § 54 s. ř. je svým způsobem provedením kontroly (šetření) dotčeného místa. Nadto zajištění důkazu ohledáním dne 4. 10. 2018 ani nebylo provedeno řádně v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu. Sám pracovník inspekce zmiňoval, že ani nekontaktoval žalobce, byť pro to byl dostatečný časový prostor. Z příslušného protokolu o zajištění důkazu (ani z jiného podkladu) nevyplývá, že by nebyly dodrženy minimální průtoky přes těleso jezu tak, jak jsou stanoveny v Manipulačním řádu. Příslušný protokol o zajištění důkazu ohledáním tedy nemůže být zásadním podkladem pro vydání rozhodnutí, neboť byl pořízen v rozporu s právními předpisy.

13. Ke druhému žalobnímu bodu žalobce v replice uvedl, že inspekce postupovala v rozporu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 1994, sp. zn. 6 A 12/94, podle kterého je základním předpokladem pro uložení sankce zejména skutečnost, že poškození nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu nastalo provozní činností právnické osoby, nebo tehdy, jestliže tento důvod vznikl při činnosti právnické osoby, jednáním nebo opominutím osob, které právnická osoba k této činnosti použila. Toto však ze strany inspekce nebylo jakkoliv zkoumáno.

14. Ve vztahu k tzv. „rybímu přechodu“ žalobce zopakoval, že na základě posouzení jeho technického stavu z roku 2005 byl učiněn závěr o havarijním stavu jezu a z důvodu bezpečnosti vodního díla bylo navrhováno ukončení jeho provozu, což dle závěrů neohrozí migraci rybí populace. V souvislosti se zmíněnými opatřeními žalobce uvedl, že zahájil úkony směřující k možnému řešení situace, nicméně navržené úpravy jsou záležitostí několika let.

15. Ke třetímu žalobnímu bodu žalobce v replice uvedl, že za situace, kdy ze stejného jezu odebírají vodu dva subjekty, je nezbytné posuzovat míru vlivu jejich provozní činnosti na stav vody nad jezem. Inspekce však zcela rezignovala na posouzení míry vlivu provozní činnosti těchto subjektů (nejen těchto dvou subjektů, ale i provozní činnosti MVE Kaceřov) na aktuální stav.

16. Žalovaný zaslal k replice žalobce své vyjádření, v němž uvedl, že podmínky pro provedení zajištění důkazu postupem podle § 138 s. ř. byly splněny a všechna procesní oprávnění žalobce byla inspekcí při zajišťování důkazu zachována. Institut zajišťování důkazu postupem podle § 138 s. ř. nelze směšovat s postupem podle kontrolního řádu, jak uvádí žalobce tím, že se opakovaně odkazuje na kontrolní řád. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že důkazní zjištění obsažená v protokolu o zajištění důkazu ohledáním ze dne 4. 10. 2018, čj. ČIŽP/43/2018/6397, jsou nadána presumpcí správnosti a zákonnosti a správní orgán je povinen z něj vycházet. Žalobce měl možnost využít svého práva a proti důkazním zjištěním obsaženým v protokolu o zajištění důkazu ohledáním brojit. Pracovník ČIŽP nebyl na provádění zajištění důkazu nikterak závislý, vykonával činnosti spojené s jeho pracovním zařazením a žalobce nikterak nevyvrátil pravost důkazních zjištění pracovníka inspekce o tom, že byl pozorován nátok vody do náhonu MVE, jejíž strojní zařízení bylo prokazatelně v provozu a je provedeno v automatickém, bezobslužném režimu, jak vyplývá z platného Manipulačního řádu. Námitky žalobce o subjektivním hodnocení skutkových zjištění inspekce ze strany žalovaného považuje žalovaný za účelové. K třetímu žalobnímu bodu uvedl, že posuzovat míru vlivu provozní činnosti dvou subjektů, odebírajících vodu z jezu pro činnost dvou MVE je za situace, kdy tyto dva subjekty (MVE U Černých II a MVE Olešná II) jsou majetkově, personálně a provozně propojeny, prakticky nemožné.

17. Žalobce následně reagoval vyjádřením, v němž k prvnímu žalobnímu bodu na podporu své argumentace odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 9 A 245/2015 – 59, a uvedl, že v uvedeném rozsudku byla řešená totožná věc, tudíž je dané rozhodnutí aplikovatelné i v nyní posuzované věci. V projednávaném případě inspekce zdůvodnila svůj postup toliko paušálním a v zásadě nepřezkoumatelným způsobem. Sám pracovník inspekce zmiňuje, že ani nekontaktoval žalobce, byť kontaktní údaje byly seznatelné z Manipulačního řádu. S ohledem na skutkové okolnosti případu tak bylo možno, aniž by se zmařil účel kontroly, kontaktovat žalobce před zahájením kontroly. Průběh řízení před správními orgány 18. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

19. Rozhodnutím inspekce byl žalobce ve výroku I. uznán vinným tím, že dne 4. 10. 2018 (od 9:47 až 10:37) nakládal s povrchovou vodou na vodním díle MVE Olešná II umístěném na pozemku p. č. st. X v k. ú. O. u R. na toku Berounka, ř. km 108.8 za stavu, kdy hladina vody v nadjezí poklesla pod značku +2 cm (278,83 m n. m.) na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu, čímž porušil povinnosti stanovené ve vodoprávním úřadem schváleném Manipulačním řádu. Z Manipulačního řádu vyplývá, že při této úrovni hladiny, kdy má být zajištěn průtok v korytě toku ve výši Qmin = Q355d = 4,50 m3.s–1, má být MVE odstavena. Tato podmínka nebyla v době ohledání na místě splněna. Rovněž bylo zjištěno, že v uvedený čas byl zahrazen tzv. „rybí přechod“ na jezu p. č. st. 105 v k. ú. Čivice tak, že jím neprotékala voda. Tím nebyla splněna podmínka č. 1 rozhodnutí příslušného vodoprávního úřadu Městského úřadu Rokycany, odbor životního prostředí, č. j. 4467/OŽP/11 Pro o schválení Manipulačního řádu MVE Olešná II (dále jen „Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu“), která stanovila, že „pro zabezpečení dostatku vody při minimálním zůstatkovém průtoku v toku (Q355 denní tj. 4,5 m3/s) bude hrazením snížen průtok vodácké propusti na 3 cm přelivové hrany. Tímto omezením průtoku vody vodáckou propustí se zaručí funkčnost rybího přechodu, který nebude hrazen a voda jím bude protékat prioritně“. Tímto jednáním se žalobce dopustil přestupku podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona, za což mu byla podle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Výrokem II. rozhodnutí inspekce byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

20. Podle odůvodnění rozhodnutí inspekce bylo dne 4. 10. 2018 na MVE Olešná II provedeno ohledání místa v rámci šetření podnětu na tzv. „suchý jez“. V rámci tohoto ohledání bylo zjištěno, že přes jez (přes hranu jezu) neprotéká skoro žádná povrchová voda. Voda protékala ve větší míře jen průsaky v konstrukci jezu v místě tzv. „rybího přechodu“ a vodáckou propustí o paprsku vody tloušťky 0–1 cm. Přeliv koruny byl zjištěn ještě na několika místech jezu, a to paprskem kolem 0,5 cm. Z velké části byl jez bez přelivu. Bylo zjištěno, že kvůli hrazení „rybího přechodu“ tímto místem neprotéká žádná voda. U jezu byla na zdi náhonu nalezena vodočetná lať se stupnicí po 2 cm. Při začátku ohledání byla hladina vody na úrovni 2 cm, nicméně od 9:47 do 10:37, kdy ohledání skončilo, klesla hladina pod hodnotu 0 cm, tj. celá lať byla obnažena. MVE Olešná II však byla během ohledání stále v provozu, a docházelo tak k odběru vody z toku. Podle inspekce tak byla MVE Olešná II v době zajištění důkazu ohledáním jednoznačně provozována v rozporu s podmínkami, za nichž bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména s podmínkou č. 1 Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu, a též v rozporu se zněním schváleného Manipulačního řádu, podle nichž nesmí při provozu MVE dojít k poklesu hladiny pod úroveň vyznačené minimální hladiny vody a tzv. rybí přechod nesmí být hrazen. Tím má být zajištěn stanovený MZP v korytě toku pod místem odběru. Výše uvedené je rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona.

21. Z rozhodnutí inspekce dále vyplývá, že po doručení usnesení ze dne 5. 10. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/6278, kterým inspekce s poukazem na § 138 odst. 1 s. ř. ve spojení s § 54 s. ř. zajistila dne 4. 10. 2018 důkaz ohledáním pozemků souvisejících s MVE Olešná I a MVE II Olešná U Černých v obci Olešná a protokolu o zajištění důkazu ohledáním ze dne 4. 10. 2018, od 8:49 do 10:37, obdržela inspekce vyjádření k těmto dokumentům, ze kterého vyplývá, že si žalobce nebyl vědom žádného pochybení, že z důvodu nefunkčnosti rybího přechodu a hrozby dalšího poškození jezu je rybí přechod zahrazen. Z důvodu technického stavu je průsak jezu 3–3,5 m3/s. Hlavním problémem je kolísání vody v toku, kdy dochází k ohřívání a následnému ochlazování jezu a následně k jeho popraskání. V rámci rekonstrukce MVE U Černých I je s výrobcem turbíny projednávána možnost osazení účinnější hladinové regulace s tím, že by pak mělo docházet k dodržení přelivného paprsku vody. Součástí vyjádření byly i letecké snímky jezu, záznam o průtoku v korytě toku dne 5. 10. 2018 a výpočet výroby elektrické energie na MVE Olešná II a MVE U Černých II. Turbína MVE Olešná I je odstavena a MVE U Černých I je v opravě u dodavatele. Z dodaného výpočtu výroby elektrické energie bylo dle inspekce zřejmé zejména to, že průměrný průtok do podjezí za období 1. – 15. 10. 2018 je 4,3 m3/s. K uvedenému vyjádření žalobce inspekce uvedla, že pokud je v korytě toku méně vody, než je MZP, nesmí k nakládání s vodami docházet. Totéž platí i pro případ kolísání vody v toku. S MZP v korytě toku souvisí i povinnost zachovávat průtok tzv. „rybím přechodem“ v plné výši tak, jak je stanoveno provozními dokumenty MVE. Žalobcem dodaný vypočet průměrného průtoku v podjezí je z hlediska dodržování MZP nedostatečný. Tzv. průměr nic nevypovídá o průběhu průtoku v čase.

22. Proti rozhodnutí inspekce podal žalobce odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Podle žalovaného námitky žalobce nijak nezpochybňují skutkový děj, jehož průběh inspekce zaznamenala formou důkazu ohledáním na místě dle § 54 s. ř. ve spojení s § 138 s. ř. dne 4. 10. 2018. Inspekce postupovala v souladu s pravidly o postupu správního orgánu před zahájením správního řízení a neprováděla veřejnoprávní kontrolu dle pravidel kontrolního řádu, jak se chybně domnívá žalobce.

23. Žalovaný označil rozhodnutí inspekce za věcně i formálně správné. Výrok rozhodnutí se opírá o zjištění existence protiprávního stavu, které bylo obstaráno ohledáním věci postupem dle § 54 a §138 s. ř. Vzhledem k obsahu důkazu, kterým jsou informace o stavu vodního toku a průtoku v konkrétním místě a čase, lze postup inspekce, kdy tato zajistila důkaz ohledáním jako neodkladný a neopakovatelný úkon, považovat za adekvátní skutkovým okolnostem případu, přičemž podmínky pro zajištění důkazu před zahájením řízení shledal žalovaný v tomto případě za naplněné. O zajištění důkazu postupem dle §138 s. ř. byl sepsán protokol, který byl ve správním řízení proveden jako listinný důkaz. Žalobce měl v řízení možnost se k obsahu této listiny vyjádřit, čímž byla zajištěna jeho procesní práva. V rámci vedeného řízení se žalobce k tomuto důkazu vyjádřil ve svém odvolání tak, že měření nebylo provedeno s přihlédnutím k okolnostem případu, řádně a v dostatečném časovém rozsahu, neboť bylo provedeno pouze v rozmezí několika desítek minut, přičemž v tomto období bylo inspekcí shledáno, že podjezí bylo zavodněno a jez nebyl úplně bez vody. Žalovaný však těmto námitkám nepřisvědčil. Žalobce jako podnikající fyzická osoba je za zjištěné protiprávní jednání odpovědný objektivně a své odpovědnosti za zjištěné protiprávní jednání se může zbavit pouze z důvodů výslovně uvedených v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Odkaz na situaci na vodním toku nad jezem takovým důvodem není, protože z něj nijak nevyplývá jakákoli vědomá snaha žalobce o zajištění provozu MVE Olešná II v souladu s platným povolením a Manipulačním řádem. Skutečnost, že v řece kolísá hladina vody, ať už z jakéhokoli důvodu, nezbavuje žalobce povinnosti přizpůsobit provoz MVE Olešná II aktuálnímu stavu vody v řece. Posouzení věci Městským soudem v Praze 24. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovýmto postupem soudu souhlasili.

25. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy:

26. Podle § 54 odst. 1 s. ř. vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě. Správní orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené ve větě první. Hrozí–li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 138.

27. Podle § 54 odst. 4 s. ř. správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.

28. Podle § 138 odst. 1 s. ř. před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo by byl účastníkem, zajistit důkaz, je–li důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění důkazu vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se přímo dotýká. Hrozí–li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu poskytnout osobní součinnost.

29. Podle § 138 odst. 3 s. ř. nehrozí–li nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a jsou správnímu orgánu známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo být přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní orgán vyrozumí.

30. Podle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona vlastník vodního díla je povinen dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní řád a schválený manipulační řád, neprodleně oznamovat vodoprávnímu úřadu změny mající vliv na obsah manipulačního řádu a předkládat vodoprávnímu úřadu ke schválení návrh na úpravu manipulačního řádu tak, aby byl v souladu s komplexním manipulačním řádem podle § 47 odst. 4 písm. g); náležitosti manipulačních a provozních řádů stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou.

31. Podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník vodního díla dopustí přestupku tím, že provozuje vodní dílo v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a).

32. Podle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona za přestupek lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, jde–li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), odstavce 4 písm. a) nebo odstavce 6 písm. b).

33. V prvním žalobním bodu žalobce namítl vadný postup inspekce při dokazování, neboť má za to, že inspekce zajistila důkazy pro své rozhodnutí v rozporu se zákonem, neboť žalobce nebyl měření, resp. zajištění důkazu přítomen, a proto údaje, které byly takovým nesprávným způsobem získány, nemohly být podkladem pro rozhodnutí ve správním řízení. Tyto námitky soud neshledal důvodnými.

34. Soud ověřil, že správní spis obsahuje usnesení o zajištění důkazu ze dne 5. 10. 2018, ve kterém inspekce uvedla, že dne 4. 10. 2018 „zaznamenala při šetření podnětu na tzv. „suchý jez“ u MVE Olešná I a MVE II Olešná U Černých obci Olešná č. p. X na toku Berounka, ř. km 108,8, že byl zahrazen rybí přechod a tím nemusela být dodržena podmínka minimálního zůstatkového průtoku v korytě toku. Tím mohl být spáchán přestupek dle ust. § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona. Aktuální stav na dané lokalitě mohl být kdykoliv během několika minut změněn, a to manipulací s vodou na daných MVE, a existovala tak důvodná obava, že důkaz, jehož provedení může podstatným způsobem ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování v řízení o přestupku, nebude možné později provést“.

35. V souvislosti s citovaným usnesením byl do správního spisu založen i protokol o zajištění důkazu vyhotovený dne 5. 10. 2018, v němž inspekce podrobně popsala zjištěné skutečnosti týkající se malé vodní elektrárny žalobce a odkázala na pořízenou fotodokumentaci a videodokumentaci. Podle protokolu nebyl na místě nikdo zastižen, objekty strojovny byly uzamčeny a kontrolující neměl telefonické kontakty na provozovatele, kteří nemohli být kontaktováni, a tedy nebylo možné jejich účast při provádění ohledání podle § 138 odst. 3 s. ř. zajistit. V protokolu se dále uvádí, že hrozilo nebezpeční z prodlení „neboť aktuální stav na předmětném místě mohl být kdykoliv během jediného dne změněn. Panovala tak důvodná obava, že tento důkaz nebude možné provést později, přičemž lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit šetření otázky, která bude předmětem přestupkového řízení…“. Z protokolu je taktéž zřejmé, že ze strojovny vycházel „typický mechanický zvuk pracujícího soustrojí MVE“, tj. že MVE byla v provozu. Zároveň je v protokolu uvedeno, že „[v] průběhu času docházelo k pozvolnému snižování hladiny na jezu (indikováno na vodočetné lati), kdy hladina vody klesla až pod spodní hranu latě (9:47 až do ukončení ohledání) tj. až pod úroveň 0 cm (plné obnažení latě)“.

36. Z obsahu rozhodnutí inspekce je zřejmé, že inspekce při sankciování žalobce vycházela z výše uvedeného protokolu o zajištění důkazu včetně fotodokumentace a videodokumentace (k tomu srov. strany 2, 4 rozhodnutí inspekce, kde správní orgán přejímá zjištění uvedená v protokolu o zajištění důkazu). Soud považuje za vhodné na tomto místě zdůraznit, že žalobce v podané žalobě brojil zejména proti procesním pochybením při zajišťování důkazu, žádným relevantním tvrzením však nerozporoval skutečnosti, které byly inspekcí během ohledání zjištěny a popsány v protokolu o zajištění důkazu, ani fotografie či videa, které byly inspekcí během zajištění důkazu pořízeny a které tvoří přílohu tohoto protokolu.

37. Z protokolu o zajištění důkazu a usnesení o zajištění důkazů tedy soud zjistil, že inspekce postupovala dle § 54 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1 s. ř., tedy dne 4. 10. 2018 zajistila důkaz ohledáním věci (pozemků), jelikož hrozilo nebezpečí z prodlení. Učinila tak předtím, než bylo usnesením ze dne 1. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/6691, zahájeno řízení o přestupku (usnesení bylo žalobci doručeno dne 8. 11. 2018). Nejednalo se o úkony prováděné v rámci správního řízení, ale o úkony (místní šetření) prováděné před zahájením správního řízení. Jak v rámci usnesení o zajištění důkazů, tak v rámci protokolu o zajištění důkazu inspekce uvedla, že hrozící nebezpečí z prodlení spatřuje v tom, že aktuální stav na předmětném místě mohl být kdykoliv změněn manipulací s vodou na daných MVE. S ohledem na toto hrozící nebezpečí soud nespatřuje v postupu inspekce pochybení. Je totiž zjevné, že pouhým zvýšením hladiny vody v nadjezí by došlo, resp. mohlo dojít k zamezení provedení důkazu, který byl v dané věci zcela stěžejní. Jestliže hrozilo nebezpečí z prodlení, je zřejmé, že žalobce nemohl být o zajištění důkazu vyrozuměn (srov. § 138 odst. 3 s. ř.).

38. Podstatné je, zda inspekce, pokud hodlala zjištění učiněná při tomto místním šetření (resp. ohledání předmětných pozemků) použít jako důkaz ve správním řízení, postupovala podle ustanovení § 138 s. ř. o zajištění důkazu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2013, č. j. 10 A 279/2011– 45). Inspekce tak učinila a dodatečně žalobce vyrozuměla podle § 138 odst. 1 věta poslední s. ř. o tom, že již před zahájením řízení opatřovala důkazy pro rozhodnutí (viz doručený protokol o zajištění důkazu a usnesení o zajištění důkazu). Žalobce se o tom dozvěděl ještě předtím, než bylo zahájeno řízení o přestupku, přičemž proti usnesení o zajištění důkazů se žalobce mohl bránit podáním odvolání a rovněž se mohl ke všem skutečnostem zjištěným během zajištění důkazů vyjádřit. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že v nyní projednávané věci nebylo ani možné, aby žalobce byl o prováděném zajišťování důkazu informován již v průběhu jeho provádění, jelikož inspektor provádějící místní šetření neměl k dispozici telefonní kontakt na žalobce, aby ho o tomto mohl bezprostředně vyrozumět. Soud dodává, že ověřil, že telefonní kontakt nebylo možno seznat ani z Manipulačního řádu, jak upozorňoval žalobce ve svém vyjádření doručeném dne 28. 6. 2021 soudu.

39. Žalobce opakovaně odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 As 132/2016 – 34 (ve svém posledním vyjádření poukázal i na rozsudek zdejšího soudu, který z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vychází), který je dle žalobce přiléhavý i na tento případ. Soud se však s žalobcem nemohl ztotožnit, neboť žalobce zcela pomíjí, že inspekce v projednávané věci neprováděla kontrolu podle pravidel kontrolního řádu, a proto na ni nejsou závěry uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu aplikovatelné. Jelikož tedy inspekce v projednávaném případě kontrolu neprováděla, nemohou být ani úspěšné námitky žalobce směřující k nedodržení konkrétních povinností kontrolující osoby vyplývajících z kontrolního řádu.

40. Nerelevantní je též argument žalobce, že v roce 2005 byl učiněn závěr, že stav „rybího přechodu“ je havarijní, a bylo navrhováno jeho ukončení. Soud podotýká, že Manipulační řád z roku 2009 byl Rozhodnutím o schválení Manipulačního řádu schválen v roce 2013, a byl tedy schválen i s vědomím žalobcem tvrzeného havarijního stavu „rybího přechodu“. Přesto v tomto ohledu stanovoval jednoznačné limity a podmínky (zejména podmínku č. 1 Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu). Žalobce s tím byl srozuměn, toto nerozporoval, a měl tak povinnost ve smyslu Manipulačního řádu a Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu zde uvedené podmínky respektovat. Jeho snaha ospravedlňovat vytýkané jednání mj. poukazem na údajný havarijní stav „rybího přechodu“ a dokumenty pocházející z doby 4 roky před vyhotovením Manipulačního řádu a 9 let před vydáním Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu tudíž nemůže být úspěšná.

41. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce ve svém vyjádření došlém soudu dne 23. 8. 2019 dále namítal porušení § 54 odst. 4 s. ř. Nicméně, s ohledem na to, že žalobce tuto námitku uplatnil až po uplynutí lhůty pro podání žaloby (která uplynula dne 18. 5. 2019) a s ohledem na to, že podle § 71 odst. 2 s. ř. s. lze žalobní body doplňovat (rozšiřovat) pouze ve lhůtě pro podání žaloby, soud k této žalobní námitce nepřihlížel.

42. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl, že nebyly naplněny všechny atributy odpovědnosti za přestupek a že nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti.

43. Soud předně považuje za vhodné k žalobní argumentaci zopakovat, že rozhodnutím inspekce, následně potvrzeným žalovaným, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 4. 10. 2018 (od 9:47 až 10:37) nakládal s povrchovou vodou na vodním díle MVE Olešná II umístěném na pozemku p. č. st. X v k. ú. O. u R. na toku Berounka, ř. km 108.8 za stavu, kdy hladina vody v nadjezí poklesla pod značku +2 cm (278,83 m n. m.) na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu, čímž porušil povinnosti stanovené ve vodoprávním úřadem schváleném Manipulačním řádu. Z Manipulačního řádu vyplývá, že při této úrovni hladiny, kdy má být zajištěn průtok v korytě toku ve výši Qmin = Q355d = 4,50 m3.s–1, má být MVE odstavena. Tato podmínka nebyla v době ohledání na místě splněna. Rovněž bylo zjištěno, že v uvedený čas byl zahrazen tzv. „rybí přechod“ na jezu p. č. st. 105 v k. ú. Čivice tak, že jím neprotékala voda. Tím nebyla splněna podmínka č. 1 Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu.

44. Jak uvedla již inspekce v prvostupňovém rozhodnutí a jak soud ověřil ze správního spisu, Manipulační řád v kapitole „A. Účel a popis vodních děl“ v podkapitole „A.1 Hlavní účel vodního díla“ uvádí, že „vodní díla zajišťují tyto hlavní účely v pořadí podle důležitosti:“ „2. zachování minimálního průtoku pod tělesem pevného jezu“, „3. výroba elektrické energie v MVE I, II a v MVE II. U Černých“. V podkapitole „A.2 Stanovený minimální průtok“ je stanoveno, že „minimální zůstatkový průtok převáděný přes jezové těleso je stanoven v souladu s metodickým pokynem MŽP ZP16/98 jako Q355d a to Qmin=4,50 m3.s–1“. „Na základě výsledků provedených měření průsaků (investor), které se pod tělesem pevného jezu pohybují v hodnotách cca 3,3 – 3,5 m3.s–1 a reálného průtoku (v levé části jezu) přes jez v místě „rybího přechodu“ v šířce 2,06 m, který se pohybuje v hodnotě cca 1,0–1,5 m3.s–1 je zabezpečen minimální zůstatkový průtok pod jezem (stanovený na základě hydrologických podkladů) v hodnotě: Průtok přes jez je tedy Q=3,500+1,0000=4,500 m3.s–1“. „Na tyto hodnoty musí být nainstalovaná hladinová regulace turbíny MVE.“ V kapitole „A.4.1 Pevný jez“ Manipulačního řádu je stanoveno, že „kóta koruny jezu je v rozmezí 278,78 – 278,84 m n. m. Jako základ pro hydrotechnické výpočty byla vzata střední mez – tedy 278,81 m n. m.“. V kapitole „C. Manipulace s vodou“, v podkapitole „C.1 Všeobecné zásady manipulací“ je stanoveno, že „veškeré hospodaření s vodou při provozu vodních děl Olešná se děje tak, aby byly splněny účely uvedené v kapitole A.1 a zajištěn minimální průtok uvedený v kapitole A.2“. V podkapitole „C.2 Manipulace s vodou za běžných průtoků“ je stanoveno, že „manipulace na MVE I a II na jezu v Olešné je řízena tak, aby byla hladina nad jezem minimálně na kótě 278,83 m n.m. – přepadový paprsek přes jez 2 cm tj. průtok přes jez minimálně Q355d = 4,50 m3.s–1“. „Manipulace na MVE I a MVE II je řízena společnou hladinovou regulací“. „Při provozu MVE a do maximální hltnosti turbín cca 17 m3.s–1 musí být zachován stálý minimální zůstatkový průtok přes jezové těleso v hodnotě alespoň 4,50 m3.s–1“. „Při provozu MVE nesmí hladina nad jezem klesnout pod kótu 278,83 m n. m.“. „V běžném provozu je zakázáno odstavení hladinové regulace“. V podkapitole „C.3 Manipulace za nízkých průtoků“ je stanoveno, že „turbína MVE je v provozu až do minimálního celkového průtoku v Berounce o hodnotě 5,30 m3.s–1 tj. 0,8 (Qmin turbíny MVE I) + 4,50 (Qmin přes jezové těleso) m3.s–1). Při průtocích nižších se MVE odstavuje“. V kapitole „E.2 Provádění měření a pozorování“ je pak stanoveno, že „pro kontrolu hospodaření s vodou je osazena vodočetná lať s vyznačenou minimální kótou hladiny.“.

45. Rozhodnutí o schválení Manipulačního řádu pak uvádí, že platnost Manipulačního řádu byla tímto rozhodnutím stanovena do 30. 6. 2023, při splnění podmínky č. 1 „pro zabezpečení dostatku vody pro rybí přechod při minimálním zůstatkovém průtoku v toku (Q355 denní tj. 4,5 m3/s) bude hrazením snížen průtok vodácké propusti na 3 cm přílivové hrany. Tímto omezením průtoku vody vodáckou propustí se zaručí funkčnost rybího přechodu, který nebude hrazen a voda jím bude protékat prioritně“.

46. Z obsahu spisového materiálu plyne, že předmětná MVE byla v okamžiku zajišťování důkazu (tj. i v době, kdy došlo k poklesu hladiny vody pod značku +2 cm na vodočetné lati) v provozu, a že „rybí přechod“ byl jednoznačně zahrazen (viz obrázek č. 17 fotodokumentace, která je přílohu protokolu o zajištění důkazu), voda tímto přechodem protékala zcela nepatrně až vůbec (hladina vody na úrovni hrazení přechodu). Sám žalobce přitom v řízení (ostatně jako v podané žalobě) ani nerozporoval uvedená skutková zjištění inspekce. Soud se tedy ztotožňuje se správními orgány, že MVE Olešná II byla v době zajištění důkazu (konkrétně v čase od 9:47 do 10:37) prokazatelně provozována v rozporu s podmínkami, za nichž bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, a to zejména s podmínkou č. 1 Rozhodnutí o schválení Manipulačního a též v rozporu se zněním schváleného Manipulačního řádu.

47. Žalobce vytýkaným jednáním nepochybně ohrozil zájem chráněný vodním zákonem, a to ochranu povrchových vod. Soud tedy souhlasí s žalovaným, že v důsledku jednání žalobce došlo ke zvýšení míry ohrožení veřejného zájmu na ochraně vodního toku, protože Manipulační řád i podmínky, za kterých lze vodní dílo provozovat, jsou vždy formulovány s ohledem na konkrétní lokalitu, typ vodního díla a ekosystémový charakter toku. Uvedený závěr přitom není v rozporu se závěry inspekce. Oba správní orgány ve svých rozhodnutích shodně mj. konstatovaly, že ke konkrétnímu poškození životního prostředí, resp. vodního ekosystému nedošlo. K tomu lze zdůraznit, že v projednávaném případě se jedná o tzv. ohrožovací přestupek (dříve správní delikt), jehož společenská škodlivost spočívá již v samotném vytvoření nebezpečné situace, aniž by muselo dojít ke škodlivému následku.

48. Žalobce v rámci druhého žalobního bodu namítl, že téměř okamžitě po skončení měření se průtok opět začal zvyšovat a po krátké době byly hodnoty průtoku v normálu (dochází tedy ke kolísání hladiny vody). K poklesu tak došlo v důsledku skutečností, které nebylo možno ze strany žalobce ovlivnit, což vylučuje jeho odpovědnost. Žalobce dále v podané žalobě akcentoval krátký časový úsek měření. Soud předně považuje za vhodné ve shodě s žalovaným zdůraznit, že žalobce jako podnikající fyzická osoba je za zjištěné protiprávní jednání objektivně odpovědný. V souladu s § 21 odst. 1 ve spojení s § 23 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky se však může své odpovědnosti za přestupek zprostit, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránil. V daném případě však soud souhlasí s žalovaným, že odkaz na situaci na vodním toku nad jezem důvodem pro zproštění odpovědnosti žalobce není. Právě aktuální stav vody v řece měl být totiž pro žalobce základním ukazatelem, zda je možné MVE v danou chvíli provozovat či nikoliv. Skutečnost, že v řece kolísá hladina vody, nezbavuje žalobce povinnosti přizpůsobit provoz MVE aktuálnímu stavu v řece. Regulace předmětné MVE musí být žalobcem nastavena tak, aby byly vždy plněny stanovené podmínky provozu. V projednávaném případě však ve chvíli, kdy hladina vody poklesla pod značku +2 cm na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu, zůstala předmětná MVE prokazatelně v provozu (z protokolu o zajištění důkazu mj. plyne, že z obou strojoven vycházel typický mechanický zvuk pracujícího soustrojí MVE), ačkoliv mělo dojít postupem podle Manipulačního řádu k jejímu odstavení. Pokud žalobce namítal, že v rámci dané situace učinil a činí veškerá možná opatření, která po něm lze objektivně požadovat, soudu nezbývá než konstatovat, že tato skutečnost nemá žádný vliv na to, že se žalobce daného přestupku skutečně dopustil.

49. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí, a to z toho důvodu, že za stejné jednání byl v rámci přestupkového řízení uznán vinným taktéž provozovatel MVE U Černých II (jedná se tak o dvojí trestání v jedné věci). Ani této námitce však soud nepřisvědčil.

50. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v souvislosti se skutkovým dějem zjištěným inspekcí se dne 4. 10. 2018 v době od 9:47 do 10:37 přestupku dopustil nejen žalobce, ale rovněž i obchodní společnost, která provozuje MVE U Černých II a provozně souvisí s MVE Olešná II (obě MVE mají společný Manipulační řád). Ze skutečnosti, že tato společnost byla v rámci jiného řízení jakožto provozovatel odlišné MVE sankciována a inspekcí uznána vinnou za obdobný přestupek, jehož se měla dopustit v souvislosti s provozováním MVE U Černých II, však nelze dovozovat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Za nepřezkoumatelné lze považovat toliko rozhodnutí, jehož výrok či odůvodnění jsou nesrozumitelné nebo jejichž odůvodnění je nedostatečné ve smyslu rozsahu či přesvědčivosti [srov. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s]. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů obsahují zcela jednoznačně znějící právní kvalifikaci vytýkaného protiprávního jednání, vylíčení skutkových okolností a skutkového stavu a též zdůvodnění výše uložené pokuty včetně toho, jak bylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem. Napadené rozhodnutí ani rozhodnutí inspekce tak nejsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost nebo nedostatek zdůvodnění, tedy pro okolnost, která by soudu umožňovala je zrušit pro vady řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

51. Pokud žalobce opakovaně uváděl, že oba subjekty mají společnou vodočetnou lať, přičemž inspekce zcela rezignovala na zjištění míry zavinění jednotlivých provozů, soud taktéž opakovaně zdůrazňuje, že vytýkané protiprávní jednání žalobce spočívá v tom, že ve chvíli, kdy hladina vody poklesla pod značku +2 cm na vodočetné lati, mělo dojít postupem podle Manipulačního řádu k automatickému odstavení MVE Olešná II, a to bez ohledu na to, zda došlo, či nedošlo k odstavení jiné MVE odebírající vodu od téhož jezu.

52. Soud dále ve shodě s žalovaným podotýká, že každé rozhodnutí o pokutě za naplnění skutkové podstaty přestupku je individuálním správním aktem, jenž je závazný pouze pro jeho adresáta. Obecně pak lze uvést, že v případě, kdy jsou vydány dva individuální správní akty, které sice pojí skutková obdobnost, avšak jejich adresátem je pokaždé jiný subjekt práva, je nutné dodržet především zásadu legitimního očekávání, z níž plyne požadavek na to, aby v případě skutkově obdobných případů nedocházelo k rozdílnému hodnocení či nedůvodným odchylkám při hodnocení důsledků jednání obviněných z přestupků. Porušení této zásady nicméně nebylo ze strany žalobce namítáno.

53. Lze tedy uzavřít, že žalobce byl v projednávané věci sankcionován jako fyzická podnikající osoba za jednání spočívající v naplnění skutkové podstaty přestupku, jehož se dopustil v souvislosti s provozováním MVE Olešná II, a to zcela nezávisle a bez ohledu na to, zda byl za jednání obdobné povahy postižen jiný subjekt coby provozovatel jiné MVE, a proto o dvojí trestání v téže věci nejde. Závěr a náklady řízení 54. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Vymezení věci Žaloba Vyjádření žalovaného Replika žalobce a další podání účastníků Průběh řízení před správními orgány Posouzení věci Městským soudem v Praze Závěr a náklady řízení