11 C 1/2020- 124

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud prvního stupně samosoudkyní Mgr. Kamilou Drábkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] za účasti dalšího účastníka řízení: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o vydání nemovitostí, o žalobě na nahrazení rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání pozemků, parcel KN [číslo] všech v [katastrální uzemí] a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 19.11.2019, č.j. [číslo] R26526/RR2691 tímto rozsudkem.

II. Zamítá se návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, Lesy České republiky, s.p.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení účastníku řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal nahrazení výše citovaného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen„ správní orgán“), jímž bylo rozhodnuto tak, že žalobci se nevydávají shora označené pozemky v [katastrální uzemí]. Žalobce uplatnil nárok na jejich vydání u příslušného správního orgánu nejprve výzvou a po její bezvýslednosti i návrhem na zahájení správního řízení v zákonných lhůtách. Pozemky byly původně vlastnictvím právního předchůdce žalobce, který je pozbyl výměrem o výkupu podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, vydaným Okresním národním výborem v [obec] dne [datum], bez vyplacení náhrady. Správní orgán své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tak, že u předmětných pozemků není dána funkční souvislost ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) ZMVC a není nenaplněna ani žádná z podmínek § 7 odst. 1 písm. b) ZMVC. Rozhodnutí správního orgánu je v rozporu se zákonem, neboť původní pozemky (PK) byly lesem, stejně tak i předmětné pozemky (KN) jsou lesní pozemky a jsou chráněny coby pozemky určené k plnění funkcí lesa. Původní pozemky byly před jejich nezákonným přepsáním na list vlastnictví [územní celek] vedeny na listu vlastnictví Lesů České republiky, s.p., které k nim za Českou republiku vykonávaly právo hospodaření. Účastník řízení ve svém vyjádření z roku 2016 konstatoval, že by s těmito pozemky měly za Českou republiku hospodařit Lesy České republiky, s.p. a na svůj list vlastnictví si je nechal zapsat na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 6.12.2016, č.j. 8 Co 1432/2016-250, pouze z důvodu své procesní účasti, když výrok rozsudku určil jen vlastnictví České republiky k nim. Pokud by v roce 2007 nedošlo v rozporu s blokačním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a při porušení § 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, k zapsání původních pozemků na list vlastnictví [územní celek], stále by s nimi ke dni účinnosti ZMVC za Českou republiku hospodařily Lesy České republiky, s.p., které jsou povinnou osobou ve smyslu § 4 písm. b) ZMVC, jež vydává původní majetek postupem podle § 6 ZMVC bez nutnosti splnění podmínky § 7 odst. 1 ZMVC. Skutečnost, že účastník řízení nenabídl Lesům České republiky s.p. převod příslušnosti hospodařit s majetkem státu, nemá oporu v právním řádu České republiky a je v rozporu s článku 3 Statutu Lesů České republiky s.p., podle něhož hlavní činností státního podniku je řádné obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu. Jednání účastníka je účelové, v rozporu s dobrými mravy i právní zásadou vyjádřenou v § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Spočívá v úvaze, že pokud nepřevede právo hospodaření k těmto pozemkům na Lesy České republiky, s.p., nebude je muset pro § 7 odst. 1 písm. a) ZMVC vydat a zakládá novou majetkovou křivdu. Při aplikaci ZMVC obecně platí, že musí být šetřen jeho účel, tj. zmírnění majetkových křivd způsobeným registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období (§ 18 odst. 4 ZMVC), přičemž závažnost veřejného zájmu na vydávání majetku podle restitučních předpisů opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje Ústavní soud (např. nález sp.zn. I. ÚS 515/06). Také Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 28 Cdo 945/2016 zdůraznil imperativ co nejvstřícnějšího postupu při interpretaci restitučního zákonodárství vůči oprávněným osobám, jakož i nutnost odčinění minulé křivdy i v situaci, kdy restituční předpis zavdává pochybnosti, zda na jeho základě má být křivda napravena či nikoliv, a to zejména za situace, kdy náklady nápravy nese pouze stát. Rozhodnutí správního orgánu o nevydání pozemků je v rozporu s ratiem legis i výkladovým pravidlem ZMVC a správní orgán se dopustil přepjatého formalismu. Navrhoval proto, aby bylo předmětné rozhodnutí nahrazeno rozsudkem soudu, jímž budou pozemky vydány.

2. Účastník řízení se žalobou nesouhlasil, uváděl, že předmětné pozemky se dostaly do vlastnictví státu na základě výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a jelikož se jedná o majetek podle § 10 zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění, hospodaří s ním ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 tohoto zákona Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Proto je Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových povinnou osobou dle ustanovení § 4 písm. c) ZMVC, která vydává původní majetek církví pouze za podmínky funkční souvislosti vydávané nemovité věci s věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se jí podle tohoto zákona vydává. Žalobce nedoložil splnění této podmínky tak, jak je vykládána ustálenou judikaturou vyšších soudů jako užitná souvztažnost věcí, kdy jedna věc umožňuje plnit druhé věci její funkci, takže ekonomická a užitná hodnota jedné věci oddělením od druhé věci je podstatně snížena. Účastník řízení nabídl Lesům České republiky, s.p., převod těchto pozemků do práva hospodaření, avšak tato nabídka nebyla akceptována s poukazem na doposud nedořešený soudní spor. Účastník řízení tak postupoval podle § 18 odst. 7 vyhlášky č. 62/2001 Sb., kdy v případě nezájmu oslovené státní organizace se uplatní ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. Ustanovení § 15 a následující ZMVC zakládají právo na paušální finanční náhradu, která je vyplácena registrovaným církvím a náboženským společnostem a je jednou z forem zmírnění některých majetkových křivd a dopadá i na případ, kdy není splněna podmínka pro vydání pozemku podle § 7 ZMVC. Navrhoval proto zamítnutí žaloby.

3. Správní orgán ve svém vyjádření k věci plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, na němž setrval.

4. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v této věci je ve smyslu § 9 odst. 10 ZMVC projednávána v řízení podle páté části o.s.ř., k němuž je v prvním stupni příslušný krajský soud.

5. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán řízení podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

7. Žaloba je včasná a přípustná, byla podána ve lhůtě stanovené v § 247 odst. 1 o.s.ř. (dne [datum] k soudu), rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno dne [datum] a právní moci nabylo téhož dne. Soud se jí tudíž mohl zabývat věcně.

8. Dodržen je i okruh účastníků řízení podle § 250a odst. 1 o.s.ř. Soudního řízení se účastní jako žalobce právní nástupce oprávněné osoby ve správním řízení, Římskokatolické farnosti [část obce] u [obec] (tento subjekt na základě Rozhodnutí biskupa českobudějovického o sloučení farností byl zrušen k [datum] a jeho nástupcem se stala Římskokatolická farnost [obec]) a další účastník řízení, Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jež ve správním řízení vystupovala v postavení povinné osoby (§ 9 odst. 5 ZMVC).

9. Předmětným rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci jako oprávněné osobě shora označené nemovitosti v [katastrální uzemí]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že [datum] obdržel návrh na zahájení správního řízení o vydání zemědělských nemovitostí dle § 9 odst. 6 ZMVC, jemuž předcházela výzva doručená povinné osobě, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dne [datum]. Předmětem výzvy jsou zemědělské nemovitosti odpovídající definici § 2 písm. b) ZMVC. Příslušnost hospodařit s majetkem státu byla Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vložena katastrálním úřadem na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1432/2016-250, ze dne 6.12.2016. Žalobce prokázal, že je oprávněnou osobou podle § 3 písm. a) ZMVC výpisem z rejstříku evidovaných právnických osob vydaným Ministerstvem kultury a rozhodnutím o sloučení církevních právnických osob ze dne [datum]. Předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu postupem podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., výměry Okresního národního výboru v [obec], zn. [číslo] a [číslo], ze dne [datum]. Nebyl dohledán žádný doklad o vyplacení náhrady za vykoupené pozemky. Případ lze podřadit pod ustanovení § 5 písm. a) ZMVC. Povinná osoba vydává majetek v režimu § 4 písm. c) ZMVC, tedy při splnění podmínky funkční souvislosti podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) ZMVC. Podle ustálené judikatury funkční souvislost nemovitých věcí může vyplývat z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi jejich hospodářského využívání především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz. Z ekonomického hlediska se souvztažnost bude projevovat tak, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž takové využití je bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné. Žádná z těchto podmínek naplněna nebyla.

10. Skutkové závěry správního orgánu, pokud jde o otázku postupu žalobce při uplatnění restitučního nároku, subjektů správního řízení, resp. povinné osoby a oprávněné osoby včetně jejího právního nástupnictví po knihovním vlastníku pozemků, porovnání původních parcel PK a současných parcel KN, které byly historickým církevním majetkem odňatým církvi státem bez vyplacení náhrady v rozhodném období, jak jsou popsány výše, účastníci nezpochybňovali a tyto nepochybně vyplývají i z listinných důkazů, založených ve správním spisu. Soud je z tohoto důvodu převzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 250e odst. 2 o.s.ř.

11. Podle § 2 písm. b) ZMVC se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni [datum] tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely (bod 1). Zákon přitom odkazuje na § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zákona [číslo] Sb. Podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona je zemědělským půdním fondem půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Podle § 1 odst. 2 součástí zemědělského půdního fondu jsou též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamkořením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

12. Podle § 3, písm. b) ZMVC je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti a podle § 4 písm. d) je povinnou osobou státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

13. Podle § 5 a) ZMVC je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

14. Podle § 7 odst. 1 ZMVC povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím, administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

15. Dále provedeným dokazováním byly zjištěny tyto skutečnosti:

16. Účastník řízení svým dopisem z [datum] nabídl s odkazem na § 19c odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v platném znění, převod příslušnosti hospodařit mimo jiné s předmětnými pozemky Lesům České republiky s.p., které svým dopisem ze dne [datum] v reakci na tuto nabídku sdělily, že zájem o převod pozemků nemají s ohledem na nedořešený soudní spor.

17. Dopisem ze dne [datum] sdělil účastník řízení Biskupství českobudějovickému, že pozemky žalobci nevydá z důvodu, že není naplněna podmínka funkční souvislosti.

18. Ortofotosnímky předmětných pozemků je prokázáno, že jsou porostlé stromy či obdobnou vegetací.

19. Rozsudkem ze dne 6.12.2016, č.j. 8 Co 1432/2016-250, rozhodl v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že určil, že Česká republika je vlastníkem, mimo jiné, předmětných pozemků. Česká republika jednala v řízení prostřednictvím své organizační složky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že šlo vždy o lesní pozemky, jejichž správu v r. 1990 vykonávaly Lesy České republiky, s. p. V katastru nemovitostí je jako vlastník těchto pozemků zapsána Česká republika, příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. U všech pozemků je zapsán údaj o způsobu ochrany nemovitosti: pozemek určený k plnění funkce lesa, což je prokázáno příslušnými výpisy z katastru nemovitostí.

20. Soud zamítl důkazní návrhy žalobce na Statut Lesů České republiky, s.p., jakož i soubor důkazů, které navrhoval k prokázání svého tvrzení o obcházení restituční normy ze strany povinné osoby a Lesů České republiky, s.p., když tyto důkazy nesměřovaly k prokázání skutečností v řízení rozhodných, navíc skutkový stav nebyl v zásadě mezi účastníky sporný a potvrzen i důkazy předloženými v soudním řízení ze strany účastníka řízení, o nabídce převodu práva hospodaření s předmětnými pozemky Lesům České republiky s.p. a jejím odmítnutí. Znalecký posudek, stejně jako odborné vyjádření z oboru ekonomie, které měly podle žalobce prokázat jeho tezi o ekonomické výhodnosti obhospodařování většího celku lesních pozemků, z čehož dovozoval funkční souvislost sporných pozemků s jinými lesními pozemky v jeho vlastnictví, byl rovněž zamítnut, pro nadbytečnost, neboť parametr hospodářské výhodnosti není pro zodpovězení otázky funkční souvislosti podle aktuální judikatury, jak bude zmíněna dále, jakkoli významný.

21. Zamítnut byl též žalobcův návrh na přistoupení dalšího účastníka řízení, a to Lesů České republiky s.p. Institut přistoupení dalšího účastníka do řízení je upraven v ustanovení § 92 o.s.ř. a jedná se o procesní prostředek sloužící k odstranění nedostatku aktivní či pasivní věcné legitimace, který by jinak vedl k zamítnutí žaloby bez jejího věcného projednání. Uplatňuje se však pouze ve sporném řízení, vedeném podle podle třetí části o.s.ř., kde okruh účastníků vymezuje v první fázi sám žalobce podanou žalobou, přičemž případné nedostatky tohoto vymezení lze naznačeným způsobem napravit.

22. Přistoupení dalšího účastníka do řízení však nepřipadá v úvahu v řízení vedeném podle páté části o.s.ř., k jehož specifikům mimo jiné patří to, že okruh účastníků je zde určen zákonem (§ 250 o.s.ř.), který výslovně stanoví, že účastníky soudního řízení jsou ti, kdo se účastnili řízení před správním orgánem, přičemž soud je povinen přibrat do řízení i toho z účastníků, který byl tzv. opomenut, tedy účastníka, s nímž jednáno být mělo, ale ve správním řízení jednáno nebylo. Stanovení okruhu účastníků v řízení podle části páté o.s.ř. tedy nevyžaduje žádnou procesní aktivitu žalobce, ale je vždy věcí soudu, aby jej sám upravil s tím, že chybějícího účastníka do řízení svým usnesením přibere.

23. Pro daný případ z toho vyplývá, že pro přibrání Lesů České republiky, s.p., do řízení jako dalšího účastníka nejsou dány procesní předpoklady, neboť tento subjekt nebyl účastníkem správního řízení a nejedná se ani o tzv. opomenutého účastníka ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona. O tom nebylo nutno rozhodovat.

24. Povinná osoba je definována v § 4 písm. a) – písm. d) ZMVC. Jedná se o tam vyjmenované subjekty, vždy však za podmínky, že dotyčná osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. Údaj o vlastnickém právu i právu hospodaření s majetkem státu či výkon správy majetku státu jsou předmětem zápisů do katastru nemovitostí (§ 11, § 19 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). V souladu s principem materiální publicity zápisů vyjádřeným v ust. § 980 odst. 2, věta prvá o. z. (je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem), vychází z těchto údajů i správní orgán při ustanovení osoby povinné dle ZMVC. Účastníkem řízení před správním orgánem podle § 9 odst. 6 ZMVC nemůže být tudíž subjekt odlišný než ten, jemuž svědčí zápis v katastru nemovitostí.

25. ZMVC dělí povinné osoby do dvou skupin, u nichž stanoví zčásti odlišně předpoklady pro vydávání majetku. Zatímco povinné osoby v režimu podle § 4 písm. a), b) vydávají majetek pouze za splnění tzv. obecných podmínek restituce dle § 6 ZMVC, povinné osoby v režimu podle § 4 písm. c) a d) vydávají majetek pouze tehdy, je-li navíc ještě splněna podmínka funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 ZMVC. Do této druhé skupiny povinných osob náleží například státní podniky, státní příspěvkové organizace, organizační složky státu, u nichž se obecně vydávání většího množství majetku nepředpokládá. Výjimkou jsou pouze případy, kdy by bez věcí, které mají být vráceny, nemohly jiné věci, které ve vlastnictví žalobce již jsou, anebo jsou mu současně vraceny též, nemohly plnit svou funkci, případně by jejich fungování bylo ohrožené či problematické.

26. Podmínka funkční souvislosti je zakotvena v ust. § 7 ZMVC tak, že povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím, administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

27. Výkladem pojmu„ funkční souvislost“ se zaobírá dnes již vcelku bohatá judikatura vyšších soudů, která pro účely ZMVC do značné míry vychází z judikatury vzniklé k aplikaci zákona č. 229/1991 Sb., o právních vztazích k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), dopadajícího stejně jako ZMVC na restituce zemědělského majetku, která je proto použitelná i pro danou věc viz např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2714/11, které shledává funkční souvislost pozemku se stavbou v těch případech, kdy pozemek slouží k provozování stavby, nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 508/98, jež nachází funkční souvislost mezi domem, jím zastavěným pozemkem a zahradou, kdy nelze bez určité věci jinou věc užívat buďto vůbec nebo jen těžko, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, při funkčním znehodnocení slouží věc svému účelu méně kvalitně nebo nemůže sloužit vůbec.). Ve shodě s důvodovou zprávu k ZMVC a odbornou literaturou pak funkční souvislost chápe jako souvislost stavební, provozní, souvislost skutečného fungování věcí, jejich vzájemné provázanosti a hospodářského využití, kdy jedna věc bez druhé nemůže být užívána buďto vůbec, anebo jen obtížně (typicky stavba a zastavěný pozemek, stavba a přístupová cesta k ní apod.), přičemž oddělením jedné věci od druhé dochází k podstatnému snížení jejich ekonomické hodnoty. Naopak, funkční souvislost není dána nikdy vlastnickou jednotou odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, která je ve skutečnosti souvislostí právní, používáním výnosů z hospodaření na pozemcích ke stejnému účelu jako z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, kde jde o souvislost spotřební. Nezakládá ji vždy ani územní blízkost či sousední poloha pozemků, neboť i sousedící nemovitosti lze hospodářsky využívat rozdílně a vzájemně nezávisle, stejně tak zápis nemovitostí v jednom knihovním tělese (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2547/2017, 28 Cdo 4170/2017, 28 Cdo 4693/2017, Vrchního soudu v Praze např. ve věci sp. zn. 4 Co 149/2016).

28. V daném případě jde o pozemky charakterem lesní, k nimž vykonává právo hospodaření Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě výsledku soudního řízení, které vyvolal žalobce podle § 18 ZMVC a v němž za stát, který zde byl určen vlastníkem pozemků, tato organizační složka jednala. Nešlo přitom o tzv. výlučné či povinné zastoupení státu touto organizační složkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

29. Předmětným rozsudkem byla určena vlastníkem pozemků Česká republika, aniž by byla stanovena organizační složka příslušná s tímto majetkem hospodařit, pak ovšem na případ dopadá ust. § 10 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jako povinná osoba pro účely ZMVC spadá pod jeho ust. § 4 písm. c). V principu a zcela obecně lze přisvědčit názoru žalobce, že s lesními pozemky by měly hospodařit Lesy ČR, s. p., byť je soudu z praxe známo, že toto pravidlo neplatí absolutně a existují i jiné organizační složky státu či státní instituce, které hospodaří s lesními pozemky ve vlastnictví státu.

30. ZMVC však neobsahuje žádnou úpravu umožňující„ změkčení“ podmínek vydání věcí pro projednávaný spor a v jeho ustanoveních nelze nalézt žádný mechanismus, o nějž by žalobce mohl svou koncepci opřít. Judikatura vyšších soudů zdůrazňuje zásady šetření práv restituentů, vstřícnosti při aplikaci restitučních zákonů, jak namítá žalobce (viz jím citovaná rozhodnutí v odst. 1. odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i mnohá další), současně však vyjadřuje též názor, že soud nemůže svou rozhodovací činností doplňovat či rozšiřovat vůli zákonodárce. Například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.5.2020, sp.zn. 28 Cdo 4116/2019 (ale obdobně i v dalších rozhodnutích) je uvedeno:„ ….interpretační pravidlo ex favore restitutionis….. v poměrech zákona č. 428/2012 Sb. obsažené v jeho ustanovení § 18 odst. 4 ….ani snaha o volbu interpretace vstřícné vůči potenciálně oprávněným osobám nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi; zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru a soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, jíž církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly“.

31. Soud je toho názoru, že s ohledem na výše uvedené otázku pasivní věcné legitimace státu včetně příslušné organizační složky či státního podniku, státní organizace atd., jimž náleží právo hospodařit s majetkem státu, musí být řešena již v předchozím řízení, o určení vlastnického práva státu, neboť od toho se následně odvíjí zápis do katastru nemovitostí a tento údaj se dále přenáší do správního řízení, jelikož povinnou osobou pro účely ZMVC bude vždy ten subjekt, jemuž svědčí právo zapsané v katastru nemovitostí. Správní orgán v restitučním řízení si nemůže do řízení„ dosadit“ libovolně jinou organizační složku státu, státní organizaci, státní podnik apod., třebaže by se v konkrétním případě domníval, že by s určitým majetkem státu měla hospodařit. Obdobně nemůže jednat ani soud v řízení podle části páté o.s.ř., kde je okruh účastníků určen zákonem, jak výše vysvětleno a dále pak i z toho důvodu, že v pochybnostech o tom, které z organizačních složek náleží právo hospodaření s konkrétním majetkem státu podle § 9 odst. 1 – 3 zákona č. 219/2000 Sb. vykonává pravomoc Ministerstvo financí ČR (navíc ze soudního přezkumu je tato otázka vyloučena).

32. V projednávané věci podmínka funkční souvislosti naplněna není, žalobce ostatně ani netvrdí funkční souvislost sporných pozemků s jinými nemovitými věcmi v jeho vlastnictví ve smyslu naznačeném soudní judikaturou či v účelovém určení věcí a shledává ji právě v aspektech, jimiž být v žádném případě naplněna nemůže (jedno knihovní těleso, jednotný minulý i současný účel využití pozemků, zvětšení hospodářského celku jako předpoklad jeho efektivnějšího a ekonomicky výhodnějšího obhospodařování). Neobstojí ani žalobcův argument, že na splnění podmínky funkční souvislosti v daném případě nelze trvat ani proto, že pak by bylo předchozí řízení, které vedl podle § 18 ZMVC zcela marné. Platí totiž, že ZMVC nesměřuje k nápravě veškerých křivd, ale pouze ke zmírnění některých majetkových křivd (§ 1 ZMVC). Zákon nepředpokládá ani fyzické vracení veškerého odňatého majetku, reparace je poskytována církvím i formou peněžité náhrady za majetek, který se nevydává (§ 15 ZMVC). Je výlučně věcí a odpovědností žalobce, zda zahájí soudní řízení, při zvážení efektu, jehož dosáhne v případě úspěchu ve sporu na straně jedné, jakož i při zohlednění rizika neúspěchu a důsledků, které mu z toho mohou vyplynout na straně druhé.

33. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta podle § 250i o.s.ř., neboť rozhodnutí správního orgánu je věcně správné.

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 245 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, proto mu vzniká povinnost nahradit náklady řízení zcela úspěšnému účastníku v celkové částce [částka], představované náhradou nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání soudu (§ 1 odst. 3 písm. a), b) a c) citovaného předpisu).

35. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.