11 C 103/2018 - 449

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 134 375 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 134 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 351 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 3 206 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou dne 20. 9. 2017 u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, ve znění její opravy a doplnění, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 134 375 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny díla. Dle žalobních tvrzení žalobkyně jako podnikatelka k žádosti žalovaného zjevně coby nepodnikatele na základě zpracované studie a následných tří písemných objednávek žalovaného ze dne 5. 1. 2017 a posléze žalovaným žalobkyní udělených plných mocí ze dne 20. 2. 2017 k jednání se stavebním úřadem, dotčenými orgány státní správy a správci inženýrských sítí, prováděla pro žalovaného jako objednatele inženýrskou a související činnost ve výstavbě v podobě kompletního zpracování celkem tří projektových dokumentací (tří projektů) pro stavební povolení včetně návrhu rozpočtů, a to projektovou dokumentaci na akci „[právnická osoba] - [Anonymizováno]“ (dále také jen „akce Pivovar“), projektovou dokumentaci na akci „[právnická osoba] - [Anonymizováno]“ (dále také jen „akce Bioprodejna“), a projektovou dokumentaci na akci „[právnická osoba] - [Anonymizováno]“ (dále také jen „akce Agroturistika“; společně všechny tři dále také jen jako „projektová dokumentace“ nebo jen „PD“ nebo také jen „dílo“), u každého z projektů pak vždy včetně požadavku na vypracování, resp. zajištění pravomocného vydání veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby (nahrazující stavební povolení) potřebné vždy jako podklad pro žalovaným jako objednatelem zamýšlené podání žádosti o čerpání dotací. Žalobkyně dne 20. 2. 2017, resp. 17. 2. 2017 (viz její opravené tvrzení při jednání soudu dne 15. 1. 2020) osobně předala žalovanému písemné cenové nabídky zhotovitele ze dne 16. 2. 2017 za vypracování PD a souvisejících činností a služeb, a to ohledně projektu Pivovar na celkovou částku 293 000 Kč bez DPH, což s DPH 21 % představuje částku 354 530 Kč a ohledně projektu Agroturistika (rozsahově zahrnující i projekt Bioprodejna) na celkovou částku 718 000 Kč bez DPH, což s DPH 21 % představuje částku 868 780 Kč (součet těchto dvou nabídek tak činí celkem 1 223 310 Kč), vycházející vždy z honorářového řádu doporučovaného profesní organizací projektantů a architektů a obsahující vždy výrazné snížení ceny pro žalovaného oproti cit. řádu. K žádosti žalovaného mu pak ještě z této ceny poskytla slevu cca 7 % a následujícího dne 17. 2. 2017 proto v jeho prospěch vyhotovila dvě nové písemné cenové nabídky, a to ohledně projektu Pivovar na částku 274 500 Kč + 21 % DPH, tj. 332 145 Kč, a ohledně projektů Agroturistika + Bioprodejna na částku 663 000 Kč + 21 % DPH, tj. 802 230 Kč, tedy celkem za všechny tři projekty na částku 1 134 375 Kč odpovídající částce vyúčtované fakturou žalobkyně č. 19/2017 ze dne 10. 7. 2017. Tyto cenové nabídky si žalovaný osobně vyzvedl v kanceláři žalobkyně dne 17. 2. 2017, téhož dne ve večerních hodinách telefonicky sdělil jednatelce žalobkyně, [jméno FO], že s cenou souhlasí a že žalobkyně může pokračovat v pracích. Konkludentně pak tuto cenu akceptoval podpisem plných mocí ze dne 20. 2. 2017. Žalobkyně své povinnosti zhotovitele řádně splnila, všechny tři projekty dle pokynu a požadavku žalovaného jako objednatele zpracovala, zajistila pravomocné vydání všech tří veřejnoprávních smluv na provedení staveb (pro každý projekt zvlášť), všechny tři zpracované projekty včetně všech tří pravomocných veřejnoprávních smluv nahrazujících stavební povolení a včetně zpracování žalovaným požadovaných soupisů prací pro výběrové řízení pro každý z investičních záměrů (pro každý z projektů) objednateli dne 20. 4. 2017 osobně předala, když toto předání řádně provedeného díla bylo žalobkyni potvrzeno ve třech písemných předávacích protokolech ze dne 20. 4. 2017 (ke každé PD zvlášť). Poté již přestal žalovaný s žalobkyní věcně komunikovat a stával se pro ni běžně komunikačně nedostupným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkovou cenu provedeného díla ve výši žalované částky konečnou fakturou č. 19/2017 ze dne 10. 7. 2017, splatnou dne 25. 7. 2017, když předchozí zálohovou fakturu téhož čísla ze dne 18. 5. 2017 z důvodu jejího chybného vystavení stornovala. Fakturu ze dne 10. 7. 2017 žalovaný vrátil žalobkyni dopisem ze dne 14. 7. 2017 s argumentací, že účtovanou cenou účastníci nesjednali, že jí není ochoten hradit a neuznává ji, neboť ji žalobkyně nadhodnotila nad cenu obvyklou s tím, že dle žalovaného byla účastníky údajně dohodnuta cena projektové dokumentace částkou 200 000 Kč se splatností po obdržení PD jak v tištěné, tak i elektronické podobě (když v elektronické podobě předána nebyla). S obsahem uvedených výhrad vyslovila žalobkyně dopisem ze dne 3. 8. 2017 nesouhlas. Konstatovala, že mezi účastníky v žádném případě nebylo dohodnuto, že by cena díla měla činit 200 000 Kč, a rovněž ani nebylo dohodnuto, že by PD měla být předána žalovanému i v elektronické podobě. Vyslovila další námitky k argumentaci žalovaného a opakovaně jej vyzvala k úhradě žalované částky, avšak bezúspěšně. Dle žalobkyně vznikl mezi účastníky na základě uzavřené smlouvy o dílo závazkový vztah, jehož obsahem je i povinnost objednatele zaplatit včas dohodnutou cenu díla za řádně dokončené a objednatelem bez výhrad převzaté dílo. Jelikož žalovaný porušil právní povinnosti a odmítl svůj závazek ze smluvního vztahu splnit, nezbylo žalobkyni než se se svým požadavkem obrátit na soud. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. V replice žalobkyně plně odmítla procesní obranu žalovaného s tím, že ohledně namítaného sjednání výše ceny díla a formy jeho předání odkázala na svá tvrzení uvedená v žalobě. Rovněž odmítla, že by jí vyhotovené dílo vykazovalo jakékoliv vady, a v tomto směru rozsáhle a podrobně argumentovala.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Nezpochybnil, že žalobkyně pro něj coby nepodnikatele zhotovovala tři projekty pro stavební povolení, zásadně však odmítl, že by s žalobkyní dohodl cenu díla ve výši žalované částky, kterou označil za mnohonásobně vyšší, než která byla účastníky dohodnuta za řádně provedené dílo. Žalobkyni žádné cenové nabídky nepodepisoval, neodsouhlasoval a ani nevyzvedával. Dle žalovaného se účastníci dohodli na ceně díla ve výši 200 000 Kč plus náklady (platby), které měla žalobkyně prokazatelně zaplatit svým dodavatelům, přičemž termín splatnosti takto dohodnuté ceny měl nastat až po předání řádně provedeného díla žalovanému i v elektronické podobě, na čemž se účastníci dohodli ústně. Dosud však projekty v elektronické podobě žalovanému předány nebyly, pouze osobně. Dílo navíc nebylo ani provedeno řádně, neboť vykazuje celou řadu konkretizovaných vad a nedodělků spočívajících v tom, že projektová dokumentace neodpovídá vyhlášce č. 499/2006. Na vady díla žalovaný upozornil žalobkyni dopisem z 18. 9. 2017. Dle žalovaného nemá žalobkyně právo na zaplacení ceny díla, a to do doby, než žalobkyně projekt provede řádně a zašle jej žalovanému i v dohodnuté elektronické formě. Poté je žalovaný připraven dohodnutou cenu díla 200 000 Kč + náklady uhradit. Následně žalovaný doplnil, že jelikož žalobkyně dosud vytčené vady díla neodstranila, odstoupil žalovaný z důvodu opatrnosti dne 4. 6. 2020 od všech smluv, které s žalobkyní ohledně předmětných projektů uzavřel, přičemž toto odstoupení žalobkyni doručil žalobkyni. V důsledku uvedeného vyslovil žalovaný přesvědčení, že žalobkyně nemůže mít právo na požadované plnění.

4. K návrhu žalovaného ze dne 15. 6. 2018 soud usnesením ze dne 7. 8. 2018, č. j. 11 C 103/2018-181, které nabylo právní moci dne 9. 8. 2018, nařídil účastníkům první setkání s mediátorkou a za tímto účelem přerušil řízení na dobu tří měsíců. Mediace proběhly dne 5. 11. 2018, 25. 1. 2019 a následně dne 4. 3. 2019, avšak bezúspěšně, což bylo soudu sděleno dne 16. 5. 2019.

5. Při jednání soudu konaném dne 15. 1. 2020 účastníci učinili nesporným, že na základě žádosti žalovaného z roku 2016 žalobkyně jako podnikatelský subjekt vypracovala studii rekonstrukce zámku ve vlastnictví žalovaného v obci [adresa] (viz rovněž tzv. studie na č. l. 25-26 spisu a jí předcházející emailová korespondence účastníků za období červenec až září 2016 na č. l. 23-24 spisu). K tomu bylo dále prokázáno, a to Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně (č. l. 6 spisu), že předmětem podnikání žalobkyně je od jejího založení dne 13. 6. 2007 mimo jiné projektová činnost ve výstavbě, přičemž jejími jednateli a společníky jsou [jméno FO] a [jméno FO].

6. Dále účastníci učinili nesporným, že na základě objednávky žalovaného z roku 2017 žalobkyně vyhotovila projektovou dokumentaci, založenou ve spise. K tomu bylo dále prokázáno, a to třemi písemnými objednávkami ze dne 5. 1. 2017 (č. l. 27, 37 a 47 spisu), opatřenými podpisy žalobkyně coby dodavatele a žalovaného coby objednatele, což žalovaný výslovně potvrdil ve své účastnické výpovědi (potvrdil vlastnoručnost svého podpisu na těchto listinách), že žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba a žalobkyně coby podnikatel se dohodli na tom, že žalobkyně provede pro žalovaného inženýrskou a související činnost ve výstavbě v podobě zpracování tří projektových dokumentací pro stavební povolení včetně návrhu rozpočtů, a to PD na akce Pivovar, akci Agroturistika a akci Bioprodejna, dále zajistí vyjádření dotčených orgánů a uzavření tří veřejnoprávních smluv o provedení stavby, které nahrazují stavební povolení.

7. Dále bylo nesporným, že žalovaný dne 20. 2. 2017 udělil žalobkyni tři plné moci pro stavební úřad. K tomu bylo dále prokázáno, že třemi písemnými plnými mocemi ze dne 20. 2. 2017 (č. l. 29, 39 a 48 spisu) žalovaný ohledně všech tří projektů zmocnil žalobkyni k zastupování nejen při jednání se stavebním úřadem, ale i s dotčenými orgány státní správy a správci inženýrských sítí.

8. Dále bylo nesporným, že žalobkyně v dubnu 2017 osobně předala projektovou dokumentaci žalovanému. K tomu bylo třemi předávacími protokoly ze dne 20. 4. 2017, opatřenými podpisy žalobkyně coby předávající a žalovaného coby přebírajícího, což žalovaný v rámci své účastnické výpovědi před soudem potvrdil, prokázáno, že žalobkyně předala žalovanému PD pro stavební povolení na akci Pivovar, PD pro stavební povolení na akci Agroturistika a PD pro stavební povolení na akci Bioprodejna, a to vždy 4x kompletní paré (z toho 1x orazítkované stavebním úřadem), které žalovaný převzal bez jakýchkoliv připomínek. Současně bylo prokázáno, že na základě PD byla pro každou z uvedených tří akcí (projektů) uzavřena samostatná veřejnoprávní smlouva ze dne 20. 4. 2017 o provedení stavby, účinná po dobu 2 let, a nahrazující stavební povolení (3x předávací protokol ze dne 20. 4. 2017 na č. l. 36, 46 a 55 spisu; 3x Veřejnoprávní smlouva o provedení stavby ze dne 20. 4. 2017, č. j. [Anonymizováno], čj. [Anonymizováno]-3 a č. j. [Anonymizováno]-3 na č. l. 30 a násl., 40 a násl. a 49 a násl. spisu).

9. Dále účastníci učinili nesporným, že cena díla měla být vyúčtována fakturami žalobkyně a že tyto faktury byly žalovanému doručeny. K tomu bylo dále prokázáno, že fakturou č. 19/2017 ze dne 10. 7. 2017 s termínem splatnosti dne 25. 7. 2017 (č. l. 96 spisu), nesporně doručenou žalovanému, žalobkyně vyúčtovala žalovanému za vyhotovení projektové dokumentace na akci Bioprodejna a akci Agroturistika společně částku ve výši 663 000 Kč + 21 % DPH, a na akci Pivovar částku 274 500 Kč + 21 % DPH, tj. celkem s DPH částku 1 134 375 Kč (faktura č. 19/2017 ze dne 10. 7. 2017 na č. l. 96 spisu).

10. Žalovaný rovněž nesporoval, že mu byla doručena písemná předžalobní upomínka a že dosud na žalobní pohledávku ničeho neuhradil. K tomu bylo prokázáno, že žalobkyně přípisem ze dne 3. 8. 2017, doručeným žalovanému ve dnech 4. 8. 20107 a 9. 8. 2017, vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 134 375 Kč v poskytnuté lhůtě 15 dnů z titulu ceny zhotovené projektové dokumentace (předžalobní upomínka žalobkyně ze dne 3. 8. 2017 na č. l. 100 + 105 spisu a dodejky ze dne 4. 8. 2017 a 9. 8. 2017 na č. l. 104 + 108 spisu).

11. Při soudním jednání dne 23. 9. 2020 žalobkyně nesporovala, že jí v září 2017 bylo doručeno písemné vytknutí vad díla ze strany žalovaného ze dne 18. 9. 2017. K tomu bylo prokázáno, že v uvedeném podáním žalovaný mimo jiné vytkl žalobkyni konkretizované vady díla spočívající zejména v tom, že PD neodpovídá vyhlášce č. 499/2006 Sb., dále nepředání PD v elektronické podobě a dále nesjednání ceny díla ve vyfakturované částce 1 134 375 Kč s tím, že je ochoten za dílo zaplatit částku 200 000 Kč, na níž se účastníci měli dohodnout (podání žalovaného ze dne 18. 9. 2017 na č. l. 119 spisu).

12. Dále účastníci učinili nesporným, že žalobkyni bylo doručeno písemné odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo datované dnem 4. 6. 2020 a že na toto odstoupení reagovala podáním ze dne 5. 6. 2020, které žalovaný obdržel. K tomu bylo dále prokázáno, že podáním ze dne 4. 6. 2020, doručeným žalobkyni dne 5. 6. 2020, žalovaný písemně odstoupil od všech smluv, které na zhotovení PD s žalobkyní uzavřel, a to pro neodstranění tvrzených vad díla a nepředání PD v elektronické podobě (viz podání žalovaného ze dne 4. 6. 2020 na č. l. 248 spisu a doručenka datové zprávy na č. l. 249 spisu). Toto odstoupení žalobkyně odmítla podáním ze dne 5. 6. 2020, v němž neuznala důvody žalovaného pro odstoupení a toto označila za ryze účelové jednání žalovaného, nemající žádný právní základ v jeho opodstatnění (viz podání žalobkyně ze dne 5. 6. 2020).

13. Z právně významných skutečností zůstalo mezi účastníky sporným, 1) zda byla účastníky sjednána povinnost žalobkyně předat žalovanému PD i v elektronické podobě (tj. zda vznik práva žalobkyně na zaplacení díla byl podmíněn touto formou předání), 2) v jaké konkrétní výši byla mezi účastníky sjednána cena díla (zda v žalobkyní tvrzené výši 1 134 375 Kč nebo v žalovaným tvrzené výši 200 000 Kč + plus náklady na subdodavatele, když žalovaný dále namítal, že žalobkyní vyfakturovaná cena díla ve výši žalované částky je neadekvátní obvyklým cenám za srovnatelná díla), 3) zda bylo dílo provedeno žalobkyní řádně.

14. Žalovaným tvrzená dohoda účastníků o povinnosti žalobkyně předat PD žalovanému i v elektronické podobě, mimo výslechu samotného žalovaného a svědka [Anonymizováno] (syna žalovaného), kteří jako jediní tuto dohodu ve svých výpovědích potvrzovali, nebyla v řízení podpořena jinými důkazy. Výpověď žalovaného sama o sobě tuto skutečnost však prokazovat nemůže, neboť žalovaný je, samozřejmě, veden snahou vypovídat ve svůj prospěch. Stejná okolnost znevěrohodňuje i výpověď syna žalovaného, který je s ohledem na svůj nejbližší příbuzenský vztah k žalovanému rovněž veden snahou vypovídat ve prospěch svého otce, přičemž nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka dále nasvědčují i formulace jeho odpovědí, kdy, aniž by byl v konkrétních otázkách dotazován na formu předání PD, zcela nelogicky ve svých odpovědích připojoval právě i informaci o způsobu předání PD. Tedy jeho odpovědi typu „ … 200 000 Kč v elektronické podobě …“ apod. se jeví jako předem naučené, připravené odpovědi, a pravdivosti jejich obsahu proto soud neuvěřil. Jediný objektivní svědek, který byl v průběhu řízení soudem slyšen, [jméno FO] (dlouholetý velký kamarád žalovaného i jednatelky žalobkyně), jehož výslech navrhl sám žalovaný, nevěděl nic o tom, jak si účastníci sjednali splatnost ceny díla i samotnou výši ceny PD, nepotvrdil žádné ze sporných tvrzení žalovaného. Žalovaný, ač procesně poučen dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující jeho sporné tvrzení o tom, že bylo povinností žalobkyně předat mu zhotovené dílo (PD) též v elektronické formě a že dle dohody účastníků měl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení ceny díla až po tomto předání PD v elektronické formě, jiné důkazy neoznačil, a ohledně těchto tvrzení tedy v řízení neunesl důkazní břemeno.

15. Ohledně sporného sjednání konkrétní výše ceny díla bylo tvrzení žalovaného o dohodě účastníků na ceně díla ve výši 200 000 Kč plus náklady na subdodavatele opět podpořeno pouze jeho účastnickým výslechem a výpovědí jeho syna, a tvrzení žalobkyně o sjednání ceny díla ve výši žalované částky bylo podpořeno pouze účastnickými výslechy jejích jednatelů. Původní cenové nabídky žalobkyně ze dne 16. 2. 2017 (viz č. l. 28 a 38 spisu) i jejich žalobkyní opravené verze ze dne 17. 2. 2017 na částku 1 134 375 Kč (viz č. l. 84-87 spisu) žalovaný nepodepsal, a ač si od žalobkyně cenové nabídky ze dne 17. 2. 2017 převzal (viz výpovědi jednatelů žalobkyně, [jméno FO] a [jméno FO], a účastnická výpověď žalovaného, v níž vyzvednutí cenových nabídek potvrdil) a dne 20. 2. 2017 žalobkyni podepsal tři plné moci k zastupování (viz shodně výpovědi žalovaného a jednatelů žalobkyně), nelze z těchto jeho jednání mít za jednoznačně prokázané, že žalobkyní zpracované kalkulace v cenových nabídkách ze dne 17. 2. 2017 žalovaný odsouhlasil, resp. akceptoval, pročež nelze mít ani za prokázáno, že mezi účastníky došlo ke sjednání výše ceny díla v částce 1 134 375 Kč. E-mailová korespondence účastníků sjednání této výše rovněž neprokazuje. Jejich e-maily ze září 2016 včetně přílohy (studie) prokazují jen dohodu účastníků o vypracování studie (návrhu projektu) žalobkyní (viz č. l. 23-26 spisu). Další e-mailová korespondence za období říjen 2016 až duben 2017 (č. l. 56-79 spisu) rovněž cenu PD explicitně neobsahuje, když zčásti se e-maily (č. l. 56-69 spisu) týkají výlučně komunikace žalobkyně s dodavateli či dotčenými orgány, a ve zbylé části (č. l. 70-79 spisu) účastníci komunikují o průběhu provádění díla a jeho rozsahu. Pokud pak žalobkyně k e-mailové žádosti žalovaného z 16. 2 .2017 zaslala žalovanému téhož dne e-mailem tzv. rozpočet projektu a staveb (viz č. l. 73-74 spisu), nemohlo se jednat o její cenovou nabídku ze dne 17. 2. 2017, na jejímž základě uplatnila žalobní požadavek, neboť samozřejmě tato cenová nabídka nebyla dne 16. 2. 2017 ještě zpracována. Nicméně touto doloženou e-mailovou korespondencí účastníků ze dne 16. 2. 2017 bylo současně vyvráceno, že by žalovaný dne 16. 2. 2017 zasílal žalobkyni e-mail s výzvou, aby žalobkyně z důvodu vysoké ceny díla dle cenové nabídky ze 16. 2. 2017 zastavila práce na díle (což žalovaný uváděl ve své účastnické výpovědi). Uvedená e-mailová komunikace účastníků [Anonymizováno] žádný takový požadavek žalovaného neobsahuje. SMS komunikace účastníků za období březen až květen 2017 (č. l. 80-81 spisu) pak prokazuje pouze žalovaným projevovanou časovou zaneprázdněnost v komunikaci se žalobkyní. V rámci následující e-mailové korespondence účastníků, poté co žalobkyně dne 18. 5. 2017 zaslala žalovanému jí původně vystavenou zálohovou fakturu č. 9/2017 z téhož data (viz e-mail žalobkyně ze dne 18. 5. 2017 a cit. zálohová faktura ze dne 18. 5. 2017 - č. l. 82 a 83 spisu), posléze stornovanou z důvodu jejího chybného vystavení (viz opravný daňový doklad č. Odd 9/2017 ze dne 18. 5. 2017 na č. l. 95 spisu a e-maily žalobkyně ze dne 10. 7. 2017 na č. l. 93-94 spisu), pak žalovaný z důvodu nesouhlasu s výši vyfakturované ceny díla dne 19. 6. 2017 vrátil žalobkyni jak zálohovou fakturu (viz e-maily žalovaného ze dne 18. 5. 2017, 8. 6. 2017 a 19. 6. 2017 na č. l. 88-92 spisu), tak dne 14. 7. 2017 následně žalobkyní vystavenou fakturu č. 9/2017 ze dne 10. 7. 2017, kterou mu žalobkyně vyúčtovala cenu díla ve výši žalované částky, splatné dne 25. 7. 2017 (viz cit. faktura č. 9/2017 ze dne 10. 7. 2017 na č. l. 96 spisu, podací lístek ze dne 10. 7. 2017 na č. l. 97 spisu, e-maily žalovaného ze dne 18. 7. 2017 na č. l. 98-99 spisu). Ač lze žalobkyni přisvědčit, že žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uváděl zmatečné údaje, přesto po celou dobu konzistentně setrvával na tom, že cenu díla ve výši žalované částky s žalobkyní nedohodl, neodsouhlasil ji a ani jinak neakceptoval (viz účastnická výpověď žalovaného). Žalobkyně jako podnikající subjekt, tj. profesionál v oboru, mohla předložit cenové nabídky ze 17. 2. 2017 žalovanému k podpisu, stejně jako tak učinila např. v případě objednávek z 5. 1. 2017, čímž by bylo sjednání ceny díla ve výši 1 134 375 Kč jednoznačně prokázáno. Neučinila tak a z ostatních shora uvedených důkazů tato sporná skutečnost prokázána nebyla.

16. Soud proto ke stanovení obvyklé (tržní) ceny za provedení díla, jakož i ke zhodnocení jeho úplnosti a kvality (tj. i ke třetí sporné skutečnosti mezi účastníky) ustanovil znalkyni [jméno FO], znalkyni z oboru projektování a oboru ekonomika, specializace ceny a odhady nemovitostí, která dne 25. 2. 2022 vyhotovila znalecký posudek č. 2050/1-2022 (dále jen „znalecký posudek“), v němž stanovila obvyklou cenu za provedení díla v daném místě a čase (rok 2017) za všechny tři projekty v částce bez DPH 1 524 000 Kč a v částce s DPH 21 % 1 844 000 Kč s tím, že rozmezí ceny dle sazebníku [Anonymizováno], který pro stanovení ceny použila, se může pohybovat ve výši + – 9 až 10%. Na tomto závěru znalkyně setrvala i ve svém písemném podání ze dne 19. 5. 2022, kterým se vyjadřovala k námitkám žalovaného (dále také jen „písemné vyjádření znalkyně“), jakož i při ústním podání znaleckého posudku u jednání soudu dne 26. 10. 2022. K námitkám žalovaného, že v rámci plnění znaleckého úkolu měla znalkyně použít srovnávací metodu, tj. měla si zjistit nabídky projekčních kanceláří platné v daném místě a čase, popř. si od nich vyžádat nabídky vypracování předmětné projektové dokumentace, provést jejich porovnání a poté z této srovnávací metody zjistit aktuální tržní cenu platnou v daném místě a čase, a nikoliv vycházet z nezávazných sazebníků [Anonymizováno], se z části VI. znaleckého posudku podává, že ocenění bylo provedeno pomocí „Sazebníku pro navrhování orientačních nabídkových cen projektových prací a inženýrské činnosti“ platného v roce 2017, který je aktualizován s vývojem cen a nákladů a odpovídá obvyklým cenám v úrovni roku 2017. V závěru znaleckého posudku (část VII.) se uvádí, že za obvyklou cenu projektových prací lze považovat průměrnou cenu projektových prací v rozsahu zpracované dokumentace v částkách uvedených shora (1 524 000 Kč bez DPH a 1 844 000 Kč s DPH). V písemném vyjádření ze dne 19. 5. 2022 znalkyně objasnila, že sazebník [Anonymizováno], z něhož vycházela a do něhož jsou zapracovány Standardy ČKA, je aktualizován v souladu s vývojem cen a nákladů a odpovídá obvyklým cenám v úrovni roku 2017. Způsob ocenění dle uvedeného Sazebníku tedy představuje způsob ocenění metodou porovnávací a odpovídá požadavku žalovaného. Srovnání s (nejméně třemi) obdobnými projekty v daném místě a čase však nebylo možné, neboť srovnatelné projekty neexistovaly. Vyčíslená cena zpracované projektové dokumentace se pohybuje v rozpětí maximálně a minimálně dosahovaných cena na trhu (plus mínus cca do 10 %). Při ústním jednání dne 26. 10. 2022 znalkyně mimo jiné popsala problematiku oceňování dle Sazebníku nebo dle ceníku (honorářového řádu) ČKAIT, vyložila, proč zvolila Sazebník (a nikoliv honorářový řád ČKAIT), a uvedla, že žalovaným požadované srovnání s nejméně třemi obdobnými projekty nebylo možné vzhledem ke specifickému charakteru projektu (rekonstrukce zámku k účelům, k nímž se obvykle takové objekty nerekonstruují). V rámci zpracování znaleckého posudku nežádala jiné projekční kanceláře o vyhotovení jejich cenových nabídek na vypracování této PD (na jejichž základě měla, dle žalovaného, provést srovnání ceny), neboť takto se při plnění soudem zadaného znaleckého úkolu, tedy v rámci její znalecké činnosti, nepostupuje. Soud ve shodě s pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2023, č. j. [spisová značka]/2023-391, vydaným v této věci k odvolání žalovaného proti přiznanému znalečnému, shledal zadaný znalecký úkol ze strany znalkyně splněn. Zcela se s odvolacím soudem ztotožňuje v tom, že znalkyně srozumitelně popsala způsob stanovení obvyklé ceny za použití Sazebníku, vyložila, proč nebylo možné provést srovnání s obdobnými projekty a proč neoslovila další projekční kanceláře, tedy nepostupovala žalovaným požadovaným způsobem. Závěry znaleckého posudku odpovídají obsahu nálezové části posudku a znalkyně je logicky odůvodnila. Se všemi námitkami žalovaného se řádně vypořádala, a za situace, kdy soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů, nemůže znalkyni ani ukládat, jaký postup či metodu při plnění znaleckého úkolu zvolí. Vhodnost jejich zvolení je zcela v odbornosti znalkyně, a jestliže současně znalkyně vysvětlila vhodnost jejich použití v dané věci, dostála svým povinnostem, znalecký posudek vyhotovila řádně a na jeho základě bylo prokázáno, že za obvyklou cenu díla v daném případě lze považovat průměrnou cenu projektových prací v rozsahu zpracované dokumentace v částkách 1 524 000 Kč bez DPH a 1 844 000 Kč s DPH.

17. K poslední sporné skutečnosti, týkající se úplnosti a kvality provedení díla, bylo stejným znaleckým posudkem prokázáno, že zpracovaná PD pro stavební povolení obsahuje všechny části vyžadované vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (tj. průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu a situační výkres), je dostatečná pro zpracování dalšího stupně, tj. pro dokumentaci pro provedení stavby, pročež byla uzavřena i veřejnoprávní smlouva o provedení stavby, která nahrazuje stavební povolení. Žádné konkrétní vady PD znalkyně nespecifikovala. Při ústním podání znaleckého posudku u jednání soudu znalkyně potvrdila, že neshledala nedostatky ve zpracování PD. Soud má tedy v tomto směru za prokázáno, že PD byla žalobkyní zhotovena řádně (bez vad a nedodělků).

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a to včetně písemné nabídky společnosti [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2019. Touto cenovou nabídkou, která byla soudem provedena k důkazu při jednání dne 13. 11. 2023 z elektronického zařízení (notebooku) právního zástupce žalovaného, jemuž bylo soudem uloženo doložit ji v listinné formě (což neučinil), a z níž vyplynulo, že žalovaným oslovená jmenovaná společnost kalkulovala cenu hodnoty práce na díle v částce 560 800 Kč + 21 % DPH, totiž nebyla prokázána žádná právně významná skutečnost, neboť o obvyklé ceně prací a dalších činností provedených žalobkyní pro žalovaného nemůže vypovídat nabídka ceny jedné projekční kanceláře (bez ohledu na to, zda pokrývala či nikoliv skutečný rozsah všech prací a činností žalobkyně pro žalovaného). Z tohoto důvodu soud při témže jednání zamítl důkazní návrh žalovaného na provedení výslechu zpracovatele této Nabídky. Dále zamítl i zbylé důkazní návrhy žalovaného, když na výslechu svědka [jméno FO] žalovaný již netrval, a další žalovaným navržený svědek, [jméno FO], zemřel. Návrh žalovaného na doplnění znaleckého posudku, v němž by byla použita srovnávací metoda, která v něm dle žalovaného absentuje, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť znalkyně podrobně a srozumitelně vysvětlila, že jí použitý postup při stanovení obvyklé ceny za vyhotovení PD představuje způsob ocenění právě metodou porovnávací a tedy odpovídá požadavku žalovaného. Listinné důkazy žalobkyně (výpisy z Živnostenského rejstříku, z Registru ekonomických subjektů, Evidence zemědělského podnikatele atd. týkající se žalovaného včetně pravidel MZ č. j. [č. účtu]) byly pro rozhodnutí v této věci nepodstatné, neboť měly směřovat k prokázání okolností zásadních především pro posouzení místní příslušnosti soudů. Zdejší soud je tedy nehodnotil, popř. k důkazu ani neprováděl, neboť skutečnost, že smluvní vztah vznikl mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby nepodnikající fyzickou osobou, byla ve vztahu k osobě žalobkyně učiněna nespornou a ve vztahu k žalovanému byla prokázána oběma účastníky podepsanými objednávkami ze dne 5. 1. 2017.

19. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobkyně po zpracování studie a dle písemných objednávek ze dne 5. 1. 2017, podepsaných žalovaným, a poté, co žalovaný zmocnil dne 20. 2. 2017 žalobkyni k jeho zastupování před stavebním úřadem a dalšími dotčenými orgány, prováděla pro žalovaného inženýrskou a související činnost ve výstavbě v podobě kompletního zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení na akci Pivovar, akci Agroturistika a akci Bioprodejna, včetně návrhu rozpočtů a vypracování, resp. zajištění pravomocného vydání veřejnoprávních smluv o provedení stavby. Zpracovanou kompletní PD žalobkyně dne 20. 4. 2017 předala v tištěné podobě žalovanému, který ji převzal bez výhrad. PD byla zhotovena řádně, žádné vady PD nebyly znaleckým posudkem specifikovány, a na jejím základě žalovaný uzavřel dne 20. 4. 2017 tři samostatné veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby, které nahrazují stavební povolení pro každou z výše jmenovaných akcí. Po stornování zálohové faktury a poskytnutí slevy žalobkyně fakturou ze dne 10. 7. 2017 vyúčtovala žalovanému za zpracování kompletního díla částku v celkové výši 1 134 375 Kč (včetně DPH), kterou měl žalovaný uhradit do 25. 7. 2017, což však neučinil. Na písemnou předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 2017 k zaplacení této částky žalovaný reagoval odmítavým podáním ze dne 2017, a v průběhu tohoto řízení, podáním ze dne 4. 6. 2022, doručeným žalobkyni dne 5. 6. 2022, žalovaný z důvodu tvrzené vadnosti PD a jejího nepředání v elektronické podobě jednostranně písemně odstoupil od všech smluv, které na zhotovení PD s žalobkyní uzavřel. Konkrétní výše ceny díla nebyla účastníky sjednána, resp. sjednání její konkrétní výše nebylo v řízení prokázáno. Obvyklá cena díla byla znaleckým posudkem stanovena v částce 1 524 000 Kč bez DPH a 1 844 000 Kč s DPH. Žalovaným tvrzená dohoda účastníků o sjednání povinnosti žalobkyně předat mu PD i v elektronické podobě nebyla prokázána.

20. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že nejpozději podpisem objednávek dne 5. 1. 2017 žalobkyně jako podnikatelský subjekt v souvislosti s předmětem svého podnikání a žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba uzavřeli ve smyslu ust. § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobkyni coby zhotoviteli vznikla povinnost provést pro žalovaného coby objednatele kompletní projektovou dokumentaci ve stupni pro stavební povolení včetně inženýrských a souvisejících činností a včetně zajištění uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby (nahrazující stavební povolení) mezi správním orgánem a žalovaným, a povinností žalovaného bylo dílo převzít a zaplatit cenu díla (§ 2586 odst. 1 o. z.). Zatímco žalobkyně svůj smluvní závazek splnila, když kompletně provedené dílo předala žalovanému dne 20. 4. 2017 (§ 2604 a § 2605 odst. 1 věta první o. z.), žalovaný svůj smluvní závazek nesplnil, neboť za dílo převzaté bez výhrad (§ 2605 odst. 1 věta druhá o. z.) nezaplatil jeho cenu, ač podle ust. § 2610 o. z. žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Žalovaným tvrzená dohoda účastníků o sjednání povinnosti žalobkyně předat mu projektovou dokumentaci i v elektronické podobě nebyla v řízení prokázána, jeho tvrzení o vadách projektové dokumentace bylo vyvráceno znaleckým posudkem, který žádné vady PD nespecifikoval, a když ostatně na základě PD bylo dosaženo účelu, pro který byla zpracována, a to uzavření veřejnoprávních smluv o provedení stavby nahrazujících stavební povolení. Za této situace je neplatné jednostranné písemné odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo, které nad to žalovaný učinil až po více jak třech letech od předání a převzetí díla a cca po dvou a půl letech od nedůvodného vytknutí vad díla podáním žalovaného ze dne 18. 9. 2017, tj. nikoliv bez zbytečného odkladu (viz §§ 2001 a 2002 odst. 1 věta první o. z.). Ač zákon předpokládá dohodu stran o ceně díla, nečiní ji nezbytnou náležitostí smlouvy o dílo, a připouští tedy možnost uzavření této smlouvy, aniž by si její strany cenu díla výslovně sjednaly (§ 2586 odst. 2 o. z.). V řízení nebyla prokázána protichůdná tvrzení účastníků o sjednání konkrétní výše ceny díla, soud proto aplikoval ust. § 2586 odst. 2 věta druhá o. z., podle něhož v takovém případě platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Znaleckým posouzením bylo zjištěno, že za obvyklou cenu díla v projednávané věci lze považovat průměrnou cenu projektových prací v rozsahu zpracované dokumentace v částkách 1 524 000 Kč bez DPH a 1 844 000 Kč s DPH, tj. cenu vyšší než uplatněnou žalobou. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 134 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť lhůta poskytnutá mu žalobkyní k plnění uplynula dnem 25. 7. 2017 a následujícího dne 26. 7. 2017 se tak žalovaný dostal do prodlení (§§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“), a to za 12 úkonů právní služby á 12 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne 23. 5. 2018, 28. 2. 2020, 23. 5. 2020 a 22. 11. 2023, účasti u jednání soudu dne 15. 1. 2020, 19. 5. 2021, 26. 10. 2022, 13. 11. 2023 a 2x dne 23. 9. 2020, kdy jednání přesáhlo dvě hodiny), dle § 11 odst. 2 písm. c), d) a h) ve spojení s § 11 odst. 3 AT za 4 úkony právní služby á 6 430 Kč (jednoduchá písemná výzva k plnění ze dne 3. 8. 2017, odvolání žalobkyně ze dne 20. 10. 2017 proti usnesení o místní nepříslušnosti, písemné podání nikoliv ve věci samé ze dne 21. 2. 2018 k místní nepříslušnosti, písemné vyjádření nikoliv ve věci samé ze dne 25. 10. 2022 k návrhu na delegaci vhodnou), 16x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada promeškaného času v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši á 6 430 Kč, dle § 14 odst. 2 AT za tři účasti právního zástupce žalobkyně při jednáních soudu dne 18. 9. 2019, 18. 11. 2019 a 26. 7. 2023, která byla odročena bez projednání věci (z důvodu možného smírného řešení věci účastníky, popř. následně z důvodu nedostavení se předvolaného svědka), náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně strávený cestou z jeho sídla do sídla soudu k osmi soudním jednání dne 18. 9. 2019, 18. 11. 2019, 15. 1. 2020, 23. 9. 2020, 19. 5. 2021, 26. 10. 2022, 26. 7. 2023 a 13. 11. 2023 dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (112 půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně v celkové výši 33 743 Kč při použití osobního motorového vozidla zn. [jméno FO] [Anonymizováno] 150, RZ [SPZ], z [adresa] a zpět ke shora uvedeným 8 soudním jednáním z [adresa] a zpět (jedna cesta tam i zpět 474 km), při průměrné spotřebě pohonných hmot 8,3 l/100 km, v ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 33,60 Kč a sazbě základní náhrady za jeden km jízdy ve výši 4,10 Kč dle vyhlášky č. 338/2018 Sb. (a to k soudním jednáním dne 18. 9. 2019 a 18. 11. 2019), ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 31,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019, a to k soudním jednáním dne 15. 1. 2020 a 23. 9. 2020, ceně za jeden litr pohonných hmot ve výši 47,10 Kč a sazbě základní náhrady jeden km jízdy ve výši 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. k soudnímu jednání dne 26. 10. 2022, ceně za jeden litr pohonných hmot ve výši 34,40 Kč a sazbě základní náhrady za jeden km jízdy ve výší 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. k soudním jednáním dne 26. 7. 2023 a 13. 11. 2023, DPH 21 % ve výši 51 075 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 56 719 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 351 008 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu účelně vynaložených nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. K náhradě za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši mimosmluvní odměny za shora cit. účasti při jednáních, která byla odročena bez projednání věci, soud nepřiznal náhradu hotových výdajů, neboť k náhradě za promeškaný čas tyto režijní paušály nenáleží, a to jak podle § 14 odst. 1, tak podle § 14 odst. 2 AT (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 4 To 54/2014). Odměna za převzetí a přípravu právního zastoupení náleží žalobkyni jedna, soud proto za převzetí věci dalším advokátem dne 26. 10. 2018 požadovanou náhradu nákladů nepřiznal. Za účast právního zástupce žalobkyně u prvního setkání s mediátorkou a následných mediačních jednání včetně požadovaného jízdného a ztráty času soud rovněž náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť účast právního zástupce žalobkyně (stejně jako i právního zástupce žalovaného) u nich není vyžadována, resp. není nutná, a tudíž se nejedná o účelně vynaložené náklady řízení. Ze stejného důvodu soud nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za opakované studium spisu (zjevně míněno nahlížení do spisu) ze dne 13. 11. 2018, 25. 1. 2019, 6. 2. 2020, 14. 2. 2020 a 18. 10. 2022. Právní zástupce žalobkyně žádným způsobem nespecifikoval okolnosti tohoto nahlížení, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o účelnosti takového nákladu, a rovněž ani soud sám z obsahu spisu neshledal účelnost těchto opakovaných nahlížení, které by dle soudní judikatury bylo možno považovat za samostatné úkony právní služby blížící se svou povahou kvalitativně úkonu dle § 11 odst. 1 písm. f) AT, za který náleží náhrada dle § 11 odst. 3 AT (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3000/11 ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 16. 3. 2021, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 ze dne 8. 9. 2015). V daném případě právní zástupce žalobkyně započal realizovat nahlížení do spisu v době probíhající mediace (nahlížení ze dne 13. 11. 2018 a 25. 1. 2019), tj. bez zjevného důvodu pro nahlížení, následně do spisu nahlížel ve dnech 6. 2. 2020 a 14. 2. 2020 (opět bez zjevného důvodu) a naposledy tak učinil dne 18. 10. 2022 (rovněž bez zjevné účelnosti). Veškerá písemná podání žalovaného byla totiž právnímu zástupci žalobkyně soudem řádně doručována, stejně jako znalecký posudek vyhotovený soudem ustanovenou znalkyní, přičemž žalovaný v datech předcházejících realizovaným nahlížením nezakládal do spisu ani žádné listinné důkazy či jinou dokumentaci, s níž by se zástupce žalobkyně seznamoval prostřednictvím opakovaného nahlížení do spisu.

22. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, která byla ve sporu procesně neúspěšnou a u něhož nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nezálohovaných nákladů řízení, které státu vznikly v souvislosti s vyplaceným znalečným z rozpočtových prostředků ve výši 3 206 Kč (výrok III. rozsudku).

Poučení