11 C 106/2024 - 182

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Elišky Bognárové a přísedících JUDr. Petra Podrazila, Ph. D., a Josefa Ráži ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 131 644,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 131 644,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 644,80 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 73 946 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 2. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 644,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 6. 2021 zaměstnán jako technický pracovník, přičemž převzal odpovědnost za svěřené hodnoty, a to za zásoby ve skladu regionálního centra [adresa]). Pracovní poměr žalovaného skončil dne 31. 5. 2023 a k témuž dni byla provedena inventura skladu, při které bylo zjištěno, že ve skladu chybí 844 ks měřících přístrojů ITN radio 4. Žalovaný dne 31. 5. 2023 svým podpisem stvrdil zjištění při inventuře a zároveň podepsal dohodu o náhradě škody, dle které měla být škoda nahrazena buď srážkami ze mzdy nebo dle splátkového kalendáře. Žalobkyně se domáhá náhrady škody z titulu odpovědnosti žalovaného za schodek na svěřených hodnotách, které byl žalovaný povinen žalobkyni vyúčtovat. Pořizovací cena jednoho přístroje byla 6,82 EUR. Žalobkyně tak stanovila celkovou škodu na částku 131 644,80 Kč. Žalovaný škodu do dnešního dne ani zčásti žalobkyni neuhradil, ani neuzavřel dohodu o splátkách. Na předžalobní výzvu reagoval tak, že nárok žalobkyně neuznává.

2. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 25. 10. 2024 žalobkyně dále uvedla, že podle čl. 2 uzavřené dohody převzal žalovaný odpovědnost za sklad regionálního centra [Anonymizováno]pobočka [adresa]) s číselným označením 421 a že č. [hodnota] uvedené v protokolech o inventarizaci je vnitrofiremním označením celé společnosti [právnická osoba]. v rámci holdingu [Anonymizováno]. Tvrdila, že sklad, za který převzal žalovaný odpovědnost, je v dokumentech označen čísly P059, P907, P908, P911, P912, a R009, přičemž fyzický sklad, který se nachází v provozovně žalobkyně umístěné na adrese [adresa], má číselné označení P059 a R009. Oba tyto sklady jsou umístěné v jedné uzamykatelné místnosti v přízemí budovy. Sklady s číselným označením P907, P908, P911 a P912 nejsou fyzické sklady. Jedná se o tzv. montážní sklady externích pracovníků, kteří pro žalobkyni zajišťují montáž měřicích přístrojů. Tyto sklady jsou do dohody o hmotné odpovědnosti zahrnuty proto, že prakticky v každém okamžiku se v nich nachází významné množství zboží, které bylo externím pracovníkům odpovědnou osobou (v daném případě žalovaným) vydáno z hlavního skladu P059 nebo R009 za účelem montáže, avšak až do předání namontovaných měřicích přístrojů zákazníkovi zůstává účetně v majetku žalobkyně. Inventura montážních skladů probíhá tak, že odpovědnému technikovi (v daném případě žalovanému) externí pracovníci písemně potvrdí množství zboží, které se v jejich montážních skladech nachází, a odpovědný technik tyto údaje porovná s údaji v účetním programu Exact. Žalobkyně tvrdila, že do fyzického skladu měl přístup pouze žalovaný, který zajišťoval vydávání zboží z tohoto skladu na základě pokynů prodejců [jméno FO] a [adresa], že úkolem odpovědného technika je vystavit o každém převodu zboží tzv. převodku, což je dokument obsahující označení vydávajícího skladu, přijímajícího skladu, zboží a jeho množství a je podepsán odpovědným technikem (v daném případě žalovaným). Zástupce externí montážní firmy potvrdil převzatí zboží podpisem převodky. V případě, že žalovaný nebyl přítomen na pracovišti např. z důvodu nemoci nebo dovolené, a bylo třeba vydat zboží ze skladu, zboží vydal některý z prodejců, [jméno FO] nebo [adresa], a vystavil o vydání zboží zvláštní, tzv. ruční dodací list. Po návratu žalovaného na pracoviště byly ruční dodací listy žalovanému předány, a úkolem žalovaného bylo zkontrolovat správnost údajů na nich, a vystavit řádné převodky, tedy převést zboží účetně do montážního skladu. Žalovaný však tyto účetní převody činil často s výrazným zpožděním a až na základě urgencí od externích pracovníků a prodejců. Žalobkyně dále tvrdila, že povinností žalovaného bylo průběžně kontrolovat a zaznamenávat množství zboží na skladě. Žalovaný měl plný přístup do účetního programu Exact, ve kterém bylo možné kdykoliv zobrazit množství zboží, které by dle účetní evidence žalobkyně mělo být ve skladu. V případě dodání nového zboží centrálou bylo povinností žalovaného zkontrolovat množství dodaného zboží, a pokud počty dodaného zboží souhlasily s údaji uvedenými v dokumentech, bylo zboží převedeno z transferového skladu do skladu P059 a zaevidováno v účetním programu. Dalším úkolem žalovaného bylo již shora zmíněné převádění zboží ze skladu P059 do tzv. montážních skladů dle pokynů prodejců. Žalovaný však tyto převody prováděl často s výrazným zpožděním. Prodejci opakovaně (i písemnou formou) žalovaného urgovali o zajištění převodů, neboť bez nich nemohly externí montážní firmy vystavit žalobkyni fakturu za provedené montáže. Žalobkyně uvedla, že při inventurách dne 15. 7. 2021, dále dne 30. 9. 2022 a dne 31. 5. 2023 byly ve skladu P059 a R009 zjišťovány skutečné počty jednotlivých položek, přičemž tyto počty byly porovnány se stavem zaneseným v účetnictví žalobkyně. Dále bylo na základě údajů dodaných externími pracovníky a ověřených za sklad odpovědným technikem kontrolováno množství zboží umístěného v montážních skladech. Žalobkyně dále k inventuře dne 31. 5. 2023 uvedla, že žalovaný měl mít mimo jiné připraven seznam zboží, které se fyzicky nacházelo v montážních skladech externích firem podložený prohlášením zástupců externích firem. Jelikož však žalovaný neměl připravené řádné podklady pro provedení inventury, dohodla se s ním předem žalobkyně, že zboží z montážních skladů, u kterého neměl žalovaný od externích firem potvrzené množství, bude pro účely inventury převedeno zpět do skladu P059. Do jednotlivých montážních skladů se následně (znovu) převede zboží dle písemného potvrzení externích montážních firem. Důvodem pro tento krok bylo zanedbání pracovních povinností žalovaného. Při inventuře zjistila žalobkyně, že ve skladech, za které žalovaný odpovídal, se nachází 2335 ks indikátorů ITN [adresa], podle účetní evidence, která byla podkladem provedené inventury, se však mělo ve skladech nacházet 3179 ks indikátorů, chybělo tedy 844 ks indikátorů ITN [adresa]. Zaměstnanci žalobkyně [jméno FO] a [adresa] bezprostředně po skončení inventury žalovaného seznámili s výsledkem inventury. [adresa] po skončení inventury vyhotovil a vytiskl protokol o mimořádné inventarizaci skladů, který žalovaný vlastnoručně podepsal. Rovněž vyhotovil a vytiskl protokol o škodě a dohodu o náhradě způsobené škody. V protokolu o škodě vyplnil pouze počet chybějících indikátorů (zde je nedopatřením označil starým kódem 1740, správně měl být použit kód 1742, když od roku 2022 byly výrobcem indikátory označeny kódem 1742, jedná se však prakticky o stejný výrobek a indikátory pořízené žalobkyní pod kódem 1740 jsou zaměnitelné s indikátory pořízenými pod kódem 1742) a sdělil žalovanému, že přesnou výši škody musí vyčíslit účetní oddělení žalobkyně na základě tzv. skladových cen. Vzhledem k tomu, že žalovaný s žalobkyní odmítl komunikovat, zaslala žalobkyně protokol o škodě s vyčíslenou škodou spolu s dohodou o náhradě způsobené škody žalovanému dne 27. 7. 2023 doporučenou poštou. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl od 20. 4. 2023 do 30. 4. 2023 v pracovní neschopnosti, dále měl dne 2. 5. 2023 dovolenou, dne 5. 5. 2023 půldenní dovolenou v trvání 5 hodin, další dovolenou čerpal v období od 9. do 11. 5. 2023, od 15. 5. 2023 do 19. 5. 2023 a od 23. do 24. 5. 2023.

3. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. V rámci podaného odporu uvedl, že ho návrh na vydání elektronického platebního rozkazu překvapil a zaskočil, když při inventuře v květnu 2023 mu bylo žalobkyní sděleno, že je vše v pořádku a zmiňované měřící přístroje se najdou. Tvrdil, že inventuru považuje za účelovou, neboť tentýž den byly všechny položky z externích skladů v rámci účetního systému (tj. pouze elektronicky) převedeny do tohoto skladu, k žádnému faktickému přesunu položek však nedošlo. Žalovaný neměl možnost ovlivnit ani zkontrolovat počty jednotlivých položek převáděných z ostatních skladů v rámci účetního systému, zda reálně odpovídají skutečnosti. Žalovaný dále tvrdil, že až do inventury měl ve svém skladu naopak přebytek jednotlivých položek oproti reálnému stavu, že v předmětném skladu, kde probíhala inventura nebyl před provedením inventury prokazatelně více než měsíc, neboť čerpal nařízenou dovolenou a že samotné vydávání externím pracovníkům zajišťovaly jiné osoby. Namítal, že chybějící měřící přístroje ITN radio 4 jsou samostatně absolutně nepoužitelné, že pravidelná inventura měla probíhat čtvrtletně, avšak poslední inventura proběhla více než před rokem a teprve následně proběhla předmětná inventura v květnu 2023. Žalovaný dále tvrdil, že se necítí být jakkoli odpovědný za údajnou ztrátu měřičů, podotkl, že množství měřičů považuje za absurdní, a to zejména s ohledem na předcházejících 6 až 9 měsíců, kdy bylo ve všech regionálních centrech žalobkyně vyhlášeno embargo na měřiče z důvodu celosvětového nedostatku čipů, které jsou pro fungování měřičů zásadní. Žalovaný tak má pochybnosti o počtu ztracených měřičů v době jejich omezené výroby. Žalovaný dále tvrdil, že na něj byl ze strany žalobkyně vyvíjen nátlak, kdy jej žalobkyně pod pohrůžkami dotlačila k podpisu dokumentů, které by měly prokazovat její nárok. U jednání dne 23. 9. 2024 žalovaný namítal, že podpisem hmotné odpovědnosti se sice zavázal, ale věci ze skladu vydávaly i jiné osoby, které hmotnou odpovědnost neměly a žalovaný neměl možnost výdej kontrolovat. V závěrečném návrhu pak namítal, že u inventarizace konané dne 31. 5. 2023 mělo dojít k manku položky 1742 ITN radio 4, taková položka však nebyla v inventurním seznamu z 15. 7. 2021, tam byly položky 1740 ITN radio 4 a 1741 ITN radio 4, odděl. čidlo. Žalobkyně neprokázala, jak došlo k převodu dvou položek s rozdílným označením na jednu hromadnou položku s jiným označením. Žalovaný nemůže odpovídat za něco, co nebylo součástí jeho skladů v době nástupu do pracovního poměru. Dále zopakoval již dřívější argumentaci o nestandardnosti provádění inventury. Namítal, že žalovaný prováděl převod pouze na základě pokynů nadřízeného, aniž by materiál reálně vydával či měl možnost toto zkontrolovat. Obdobná situace nastávala i u příjmu, kdy dostával pokyny k účetním převodům z naprosto jiného skladu z jiného pracoviště žalobkyně, aniž by reálně přesun proběhl. Žalovaný tyto převody činil v dobré víře, aby usnadnil práci nadřízeným, plně jim důvěřoval a prokazoval loajalitu, neboť věřil, že by se z něj mohl také stát externí pracovník. Dále zopakoval, že mu ze strany žalobkyně nebyly vytvořeny přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování a že mu žalobkyně znemožnila hospodařit se svěřenými hodnotami a starat se o ně. Tvrdil, že tyto podmínky nemohly být vytvořeny, kdy do skladu, kde se tyto hodnoty nacházely, měly přístup i další osoby, které hmotnou odpovědnost za tento sklad uzavřenou vůbec neměly a běžně vydávaly z tohoto skladu materiál, aniž by měl žalovaný možnost toto jakkoliv kontrolovat. Podobný průběh byl rovněž praktikován i při příjmu materiálu, kdy v případě nepřítomnosti žalovaného toto přijímaly další osoby mimo žalovaného bez jeho možnosti kontroly přijatého zboží. Namítal, že i s ohledem na druh práce a její náplň ve skladu po celou dobu nemohl být přítomen, poněvadž musel provádět instalaci v souladu s jednotlivými zakázkami přidělenými mu jeho nadřízenými, docházelo tak k neřízenému výdeji materiálu, který nemohl žalovaný nikterak ovlivnit. Tvrdil, že žalobkyni byla známa závada v pracovních podmínkách znemožňujících hmotně odpovědnému pracovníkovi řádný výkon jeho povinností, proto nebylo zapotřebí, aby zaměstnanec tuto závadu zvlášť hlásil.

4. Soud se pokusil o smírné vyřízení věci, avšak bezúspěšně. V průběhu soudního řízení u jednání dne 11. 11. 2024 ve věci účastníci učinili nesporným, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně trval od 21. 6. 2021 do 31. 5. 2023, že byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti v té podobě, jak je založena ve spise, dále že dne 31. 5. 2023 proběhla u žalobkyně inventura skladu, při níž bylo zjištěno, že ve skladu, z nějž žalovaný vydával zboží/materiál chybí 844 ks ITN rádií 4, s tím, že žalovaný v této souvislosti sporoval dobrovolnost podpisu protokolu o inventarizaci, jako i dohody o škodě a současně tvrdil, že za tu škodu neodpovídá, protože do skladu měly přístup i jiné osoby. Současně nebylo mezi stranami sporné (viz protokol o jednání z 19. 3. 2024), že žalovaný byl před ukončením pracovního poměru u žalobkyně v pracovní neschopnosti od 20. 4. 2023 do 30. 4. 2023, dovolenou čerpal dne 2. 5. 2023, dne 5. 5. 2023 v rozsahu 5 hodin, dne 9. 5. – 11. 5. 2023, 15. 5. – 19. 5. 2023 a 23. 5. – 24. 5. 2023. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 21. 6. 2021 (č. l. 7-8, 79-82), že za žalobkyni [jméno FO], jednatel, jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec podepsali dne 21. 6. 2021 pracovní smlouvu, v níž byl obsažen závazek žalovaného pro žalobkyni vykonávat práci na pozici technického pracovníka. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2022, s místem výkonu práce [adresa] a dnem nástupu do práce 21. 6. 2021. Ve smlouvě byla sjednána zkušební doba 3 měsíce. Pracovní náplň žalovaného v rámci sjednaného druhu práce zahrnovala mj. dle čl. V odst. 2. a) pracovní smlouvy organizaci, realizaci a kontrolu zpracování zakázek, což zahrnuje zejména a1) montáže – organizace a provádění (zejména ITN, jednotlivě bytových vodoměrů SV a TV), a2) servisy (ITN, bytových vodoměrů SV a TV a bytových MT), a3) ostatní činnosti – zabezpečování a objednávky materiálu – manipulace, skladování, distribuce, b) vedení skladové evidence včetně hmotné odpovědnosti.

6. Z dodatku k pracovní smlouvě (č. l. 83), že dne 4. 4. 2022 podepsal jednatel žalobkyně [jméno FO] a žalovaný dodatek č. [hodnota] k pracovní smlouvě uzavřené dne 21. 6. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným, kterým byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2023.

7. Z dohody o hmotné odpovědnosti (č. l. 9), že jednatel žalobkyně [jméno FO] a žalovaný dne 15. 7. 2021 podepsali dohodu o hmotné odpovědnosti, na základě které žalovaný přebral dne 15. 7. 2021 hmotnou odpovědnost za sklad regionálního centra [Anonymizováno] (pobočka [adresa]). Přílohou uvedené dohody byl seznam převzatého materiálu (1 list inventurního zápisu ze dne 15. 7. 2021 a 5 listů inventurního seznamu ze dne 15. 7. 2021). V čl. 3 uvedené dohody se žalovaný zavázal, že učiní ze své strany vše k zabránění schodků na svěřených hodnotách, včetně vedení potřebných evidencí a předkládání předepsaných výkazů. Podle čl. 5 je povinností zaměstnance při přebírání zboží potvrzení dodacího listu s razítkem s následujícím textem: „obdrželi jsme dodávku dne…. Její převzetí je podmíněno kontrolou po rozbalení. [právnická osoba].“. Podle čl. 6 dohody o hmotné odpovědnosti byl žalovaný v případě, že zjistí, že se vyskytly závady, které mu brání v řádném plnění pracovních úkolů týkajících se hodnot svěřených mu k vyúčtování, povinen takové závady neprodleně písemně oznámit žalobkyni. Podle čl. 7 zaměstnanec odpovídá za schodek, jestliže neprokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Další podmínky odpovědnosti za případných schodek vyplývají z příslušných ustanovení zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů. V čl. 9 dohody o hmotné odpovědnosti žalovaný prohlásil, že nejsou žádné závady, které by mu bránily v řádném plnění pracovních úkolů či povinností.

8. Z protokolu o mimořádné inventarizaci skladu (15. 7. 2021), včetně příloh (č. l. 9 verte-12), že inventura byla provedena podle přiloženého inventárního seznamu střediska [Anonymizováno] – [adresa]. Protokol podepsali členové inventarizační komise, a to žalovaný, [tituly před jménem] [adresa] a [jméno FO]. Jeho přílohou jsou inventární seznamy skladů č. P059, P907, P908, P911, R009. V těchto jsou uvedena skladová množství jednotlivých položek. Inventurní seznamy jednotlivých skladů jsou vždy podepsány, respektive parafovány. V protokolu je dále uvedeno inventurní manko 0 a inventurní přebytek 0.

9. Z inventarizačního zápisu ze dne 30. 9. 2022 (č. l. 96-98), že dne 30. 9. 2022 byla inventarizační komisí ve složení [tituly před jménem] [adresa], žalovaný a [jméno FO] provedena inventarizace majetku – zásob. K inventarizačnímu zápisu je přiložen inventurní soupis pro jednotlivé sklady, a to P908, P907 a P059. Zde jsou uvedena skladová množství jednotlivých položek. Soupisy jednotlivých skladů jsou vždy podepsány, respektive parafovány.

10. Z protokolu o mimořádné inventarizaci skladu (31. 5. 2023), včetně příloh (č. l. 13-16 verte), že inventura byla provedena podle přiloženého inventárního seznamu střediska [Anonymizováno] – [adresa], protokol podepsali členové inventarizační komise, a to žalovaný, [tituly před jménem] [adresa] a [jméno FO]. Jeho přílohou jsou inventární seznamy skladů č. P059, P907, P908, P911, P912, R009. V těchto jsou uvedena skladová množství jednotlivých položek. Inventurní seznamy jednotlivých skladů jsou vždy podepsány, respektive parafovány. V protokolu je dále uvedeno inventurní manko: ITN radio 4 (00001742) - 844 ks a inventurní přebytek 0.

11. Z protokolu o škodě č. 01/2023 (č. l. 17, 146 verte), že škoda byla zjištěna dne 31. 5. 2023, jako druh škody je zde uveden inventarizační rozdíl skladu, předmětem škody je indikátor vytápění – položka 00001740 v počtu 844 ks, rukou je zde dopsána částka škody 131 644,80 Kč a jednotková pořizovací cena 155,9773, osobou odpovědnou za škodu je žalovaný, jako odpovědný vedoucí zaměstnanec je uveden [jméno FO] (bod 8). Dále je zde pod bodem 9. uvedeno vyjádření nadřízeného, že technik P059 má hmotnou odpovědnost a následně také dohled na faktické převody materiálu na skladu v účetním systému Exact. Jako svědek je uveden [adresa], je zde uvedeno, že závěry protokolu souhlasí a připojen jeho podpis (bod 10). V bodě 11. je dále uvedeno vyjádření osoby odpovědné za škodu, a sice, že závěry protokolu souhlasí a připojen je podpis žalovaného. V protokolu je dále uvedeno, že ho vyplnil [jméno FO], připojen je rovněž jeho podpis.

12. Z dohody o náhradě způsobené škody (č. l. 17 verte,147), že je v ní uvedeno, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na základě Protokolu o škodě č. 01/2023 na náhradě škody způsobené žalobkyni žalovaným s tím, že vyčíslená částka bude uhrazena jednorázově, a to formou srážky ze mzdy, popřípadě dle splátkového kalendáře. Dohoda je podepsána jednatelem žalobkyně a žalovaným, sepsána byla dne 31. 5. 2023.

13. Z dodatku k dohodě o náhradě způsobené škody (č. l. 147 verte), že je zde uvedeno, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na základě Protokolu o škodě č. 01/2023 na náhradě škody způsobené žalobkyni žalovaným, a to ve výši 131 644,80 Kč, že celá částka bude uhrazena jednorázově zasláním na účet žalobkyně. Je zde uvedeno datum 30. 6. 2023, připojen je podpis jednatele žalobkyně, žalovaným uvedený dodatek podepsaný není.

14. Z faktury na nákup indikátorů, položka 1742 RHCA radio 4 (č. l. 18, 19), že fakturou č. [hodnota] ze dne 5. 4. 2023 byla žalobkyni vyúčtována položka 00001742 RHCA radio 4 objednaná dne 27. 11. 2022 a dodaná dne 4. 4. 2023 v množství 470 ks a ceně 6,82 EUR/ks, tj. cekem 3 205,40 EUR a dále byla žalobkyni fakturou č. [hodnota] ze dne 16. 5. 2023 vyúčtována položka 1742 RHCA radio 4 objednaná dne 27. 11. 2022 a dodaná dne 15. 5. 2023 v množství 440 ks a ceně 6,82 EUR/ks, tj. cekem 3 000,80 EUR.

15. Z průvodního dopisu k protokolu o škodě (č. l. 70, 146), že žalobkyně v dopise ze dne 19. 7. 2023 adresovaném žalovanému uvedla, že s ohledem na opakované nedostavení se na smluvenou schůzku s pověřeným zaměstnancem společnosti a nemožnost zastihnout žalovaného telefonicky ani formou SMS zprávy zejména stran dohody o způsobu uhrazení škody, zasílá žalobkyně žalovanému dokumentaci ke škodní události a výzvu k uhrazení škody. Žalovaného žádala o jednorázové uhrazení škody ve výši 131 644,80 Kč do 31. 8. 2023. Současně uvedla, aby žalovaný v případě zájmu o sjednání splátkového kalendáře kontaktoval pana [jméno FO].

16. Z dodejky (č. l. 71, 148), že doporučená zásilka žalobkyně adresovaná žalovaném a podaná u pošty dne 27. 7. 2023 se žalobkyni vrátila nevyzvednutá.

17. Z e-mailové komunikace (č. l. 34-38), že dne 29. 11. 2022 [adresa] žalovanému napsal, že dne 23. 9. 2022 byl montován objekt [adresa] v [Anonymizováno] a do dnešního dne není převeden (přijat) materiál. Dále uvedl, že potřebuje zakázku vyfakturovat a po žalovaném zajistit, aby byl k dnešnímu dni materiál skladem. Přílohou uvedeného e-mailu jsou sjetiny ze systému Exact. Dne 27. 9. 2022 [adresa] poslal žalovanému e-mail, v němž uvedl, že v příloze posílá dodací list na materiál, který dnes předal [adresa]. Dne 11. 4. 2023 [adresa] poslal žalovanému e-mail, ve kterém ho žádal o nachystání 138 ks ITN, 40 ks destiček AS (na registry) a 3 ks TSS baterií s tím, že si to vyzvedne zítra v 7:30 ráno. Dne 8. 12. 2022 [adresa] poslal žalovanému e-mail, v němž uvedl, že posílá dodací list na [adresa] (2. část).

18. Z oznámení o montáži rádiových indikátorů (č. l. 39, 52), že se týká montáže rádiových indikátorů pro rozúčtování topných nákladů, a to na adrese [adresa] dne 27. 9. 2022 a na adrese [adresa] dne 3. 10. 2022, je zde uveden čas montáže pro jednotlivá poschodí, a dále na adrese [Anonymizováno] [adresa] dne 4. 10. 2022. V uvedených oznámeních [Jméno žalobkyně]. žádá o zpřístupnění radiátorů pro montáž, případně o domluvení náhradního termínu.

19. Z e-mailová komunikace (č. l. 41), že 13. 3. 2023 [adresa] napsal žalovanému, že potřebuje převést materiál na sklad P907 ([právnická osoba]) 14 ks sběrnic a 14 ks baterry pack na zakázky, které montoval a nejsou účetně na jeho skladě. Dále je zde uvedeno, že materiál je zapotřebí převést k datu 10. 3. 2023, že v tento den má přichystanou fakturu vč. předávacích protokolů.

20. Z meziskladového převodu (č. l. 43), že dne 19. 5. 2022 bylo převedeno zboží ze skladu 408 na sklad 421 Ol, a to položka 00001742 ITN radio 4 v počtu 660 ks.

21. Z e-mailové komunikace (č. l. 45-46), že [jméno FO] napsal žalovanému dne 19. 8. 2022 e-mail, ve kterém uvedl: „Proč není proveden převod uvedených ITN z [adresa] z 19. 5. ???? Prověřit + provézt – nebudu se dohadovat s [Anonymizováno] o kvalitě vedení skladu v [Anonymizováno].“ Dne 30. 11. 2022 [adresa] žalovanému napsal, že v příloze posílá dodací list P. [jméno FO] k založení. Z e-mailové komunikace (č. l. 48-50), že [tituly před jménem] [jméno FO] napsal [adresa] dne 15. 9. 2022, že přeposílá urgenci z [adresa], 14 a prosí o vyřízení. V přeposlané zprávě od předsedy samosprávy [jméno FO] je uvedeno, že po výměně topných těles ve všech bytech panelových domů [adresa] a 14 chybí měřiče spotřeby tepla, a že vzhledem k blížící se topné sezóně by se měly měřiče co nejrychleji nainstalovat. Dne 15. 9. 2022 [adresa] napsal [adresa] v e-mailu s předmětem „Urgence [adresa]-14- Měřiče tepla“, že prosí o naplánování montáže o které mluvili, že se tam budou měnit ITN a objekt je po výměně radiátorů, tzn. bude zapotřebí přemapovat…[právnická osoba] dne 15. 9. 2022 v e-mailu adresovaném [adresa] uvedl, že přeposílá vývěsky na dva domy, [adresa] a prosí o přeposlání na domy k vylepení. Dále napsal, že u té Werichovky na fotce vidí u tří F59 jednu destičku A, a připadá mu, že ji při demontáži ještě ohnuli, že to by ITN 1742 určitě nevzal. Tzn., že tam bude potřeba dle HZ 179 ks [konst. symbol] a 179 destičky A. Dále uvedl, že kdyby měl i nějaké cu šroubky k bodování a matičky, bylo by to naprosto super.

22. Ze SMS komunikace (č. l. 51), že [adresa] žalovanému 11. 4. napsal: „Ahoj [Anonymizováno], nachystej mi prosím 138 ks ITN. 40 ks destiček AS (na registry) a 3 ks TSS + 3 ks baterií. Vyzvednu si to zítra v 7:30 ráno. [jméno FO]“ 23. Z e-mailová komunikace (č. l. 53-55), že [adresa] dne 22. 11. 2022 žalovanému napsal: „Ahoj [Anonymizováno], nachytej mi materiál pro [jméno FO], viz. níže. [jméno FO]“. Dne 27 9. 2022 [adresa] žalovanému napsal, že v příloze posílá dodací list na materiál, který dnes předal [adresa]. Dne 15. 2. 2023 [adresa] žalovanému napsal, aby si naplánoval montáž cca 4 ks ITN na Medkovu1, viz. níže. Jedná se o přemontáž konkurence (původní zkazku dělal p. [jméno FO]). Z emailové komunikace (č. l. 75-78), že dne 23. 5. 2023 v 9:37 [adresa] žalovanému napsal: „[Anonymizováno], jelikož nemáš hotové převody materiálu mezi sklady, nemůžu fakturovat již hotové zakázky. Toto je zapotřebí provádět průběžně (jak jsme Tě opakovaně upozorňovali). Dále stále nejsou řešeny reklamace (také jsem Tě na tuto nutnost opakovaně upozorňoval). Tvůj včerejší příslib (převodům materiálu), je opět nesplněn! Obávám se, že s Tvým přístupem inventura při předávání skladu nedopadne dobře. Pokud tedy bude vůbec ke konci měsíce proveditelná. O skutečnosti, že máš hmotnou zodpovědnost Tě asi informovat nemusím …“ Žalovaný téhož dne v 11:35 [adresa] napsal: „Ahoj [jméno FO], skladem u Edy je: viz printscreen. Je to tam již delší dobu, protože dnes jsem nepřeváděl nic a včera jen poslední dodák s množstvím v desítkách položek. Snad to tak stačí. Kdyžtak dej vědět.“ Přiložen je printscreen 420 Skladová množství Exact. Téhož dne ve 12:03 [adresa] žalovanému napsal: „Jak mám fakturovat dodávku vodoměrů na [adresa],18: 49 ks +50 ks + 99 ks modulů, když jsou účetně na skladě na 0. Navíc je jich spousta fyzicky ve skladu???“ Připojen je printcreen 420 Karta transakcí položek Exact. Téhož dne v 12:07 dále [adresa] žalovanému napsal: „TV jakbysmet“. Přiložen je printscreen 420 Prodejní objednávky Exact.

24. Z dodacího listu p. [jméno FO] (č. l. 40, 42(56), 44), že je zde uvedeno datum 7. 12. 2022, předmětem dodávky je ITN R 4 v množství 90 a destička v množství 84, na dalším dodacím listu je uvedeno datum 27. 9. 2022, předmětem dodávky je ITN R 4 v množství 179 ([adresa],[Anonymizováno]), ITN R 4 v množství 56, TSS sběrnice v množství 1 a batery pack v množství 1 ([Anonymizováno], [adresa]) a dále destička A v množství 250. Na dalším dodacím listu je uvedeno datum 30. 11. 2022, předmětem dodávky je ITN R 4 v množství 157, destička A v množství 157, šrouby, sběrnice v množství 3 a baterie v množství 3.

25. Z e-mailové komunikace (č. l. 131-145), že dne 24. 9. 2021 [adresa] v příloze e-mailu poslal [jméno FO], předsedovi [Anonymizováno], [adresa]. 9. 2021 návrhy smlouvy o dílo. [jméno FO] mu téhož dne napsal, že návrhy proberou v představenstvu družstva. Dne 29. 9. 2021 [adresa] napsal [jméno FO], že rezervovaný termín montáže je na 24. a 25. 1. 2022. Dne 30. 9. 2021 [jméno FO] napsal, že představenstvo schválilo dne 29. 9. 2021 návrhy Smluv o dílo a že rovněž souhlasí s rezervovaným termínem montáže 24. a 25. 1. 2022. Dne 18. 2. 2022 [jméno FO] poslal [adresa] mail, ve kterém ho žádal o urychlené dořešení montáže měřičů radiátorů s dálkovým odečtem s tím, že montáž měla být provedena dne 14. 2. 2022, že v tomto termínu byla ve všech bytech provedena montáž vodoměrů TV a SV, a že montáž měřičů radiátorů proběhla pouze v některých bytech s tím, že zbytek si technik dohodl na čtvrtek 17. 2. 2022. Ani v tomto termínu však montáž nebyla dokončena. Dne 1. 3. 2022 [jméno FO] poslal mail [adresa], ve kterém uvedl, že kontrolou zjistil, že není dokončena montáž radiátorů s dálkovým odečtem ve třech bytech v jejich bytovém domě, což urgoval dne 18. 2. 2022, žádal proto o sjednání nápravy tohoto stavu s tím, že jinak odstoupí od smlouvy. [adresa] téhož dne napsal žalovanému, že přes opakované urgence a sliby žalovaného pro zpackanou zakázku na [adresa] do dnešního dne nic neudělal. Opakovaně jej důrazně žádal, aby kontaktoval vlastníky bytů, u kterých neproběhla montáž a informaci o termínu předal jemu nebo předsedovi družstva, následně zakázku dodělal, ne jak minule, kdy odjel a nedodělal práce. Dále uvedl, že tímto přístupem ničí dlouhodobou práci jich všech. Závěrem uvedl, že očekává naplánování a předání informací během dnešního dne. Dne 22. 9. 2022 [adresa] žalovanému napsal, že měli telekonferenci kvůli konci obchodního roku a že mu posílá body kterého se ho týkají, a to 1) zpracování reklamací (oprávněné reklamace zboží) a předání na centrálu do konce měsíce, 2) soukromé a služební kilometry za září zadat nejpozději do 3. 10. 2022, 3) inventury jsou jasné, je nutné je zpracovat k 30. 9. 2022 včetně skladů externistů, 4) p. [jméno FO] si stěžoval na pozdní příjem zboží. Nebyl konkrétní, ale je nutné přijímat zboží průběžně (minimálně 1x týdně). Dne 4. 10. 2022 [jméno FO] v e-mailové zprávě adresované [jméno FO] uvedl, že posílá inventuru [adresa]. [jméno FO] se ho v odpovědi na uvedený den 6. 10. 2022 ptala, zda bude poslána také inventura za [adresa]. Na to [jméno FO] reagoval téhož dne sdělením, že ji pošle kolega [jméno FO] z Olomouce. Dne 6. 10. 2022 [adresa] žalovanému napsal, že ho nechce strašit, ale že si koleduje o to, aby mu Olomouce přijeli auditoři na sklady, že by to pak nemuselo dopadnout dobře a že během zítřejšího dne potřebuje předat inventuru skladu. [jméno FO] se v e-mailu ze dne 24. 4. 2023 žalovaného tázal, od kdy má neschopenku, a že dovolenou si nemůže plánovat až do 31. 5. 2023 – kdy bude dělat inventuru k předání?

26. Z e-mailové komunikace (č. l. 149), že v e-mailu ze dne 5. 6. 2024 [adresa] informoval [jméno FO] a [jméno FO] (pracovnici finanční účtárny), že avizovaná schůzka s žalovaným neproběhla. V odpovědi na uvedený e-mail [jméno FO] napsala: „to snad není pravda.“ Dne 6. 6. 2024 [jméno FO] a [jméno FO] napsal, že je to již druhá předem domluvená schůzka, na kterou nepřišel a že dnes ráno našla [jméno FO] hlavici venku, před dveřmi od firmy. Dne 20. 9. 2024 [adresa] napsal e-mail [jméno FO] a [jméno FO], v němž uvedl, že žalovanému byla opakovaně nabídnuta možnost návštěvy pobočky v Olomouci. Zde měl možnost dodatečně provést kontrolu a případně dohledat chybu v procesu skladové evidence. Dále uvedl, že byl připraven mu v dané věci pomoci. Na předem sjednané termíny se však opakovaně nedostavil.

27. Z rozpisu hierarchického uspořádání žalobkyně – Techem [adresa] (č. l. 47), že je zde uveden [jméno FO]. [jméno FO] - vedoucí regionu a obchodní zástupce, dále [tituly před jménem] [adresa] - obchodní manažer Olomoucko a zodpovědný vedoucí regionálního centra/kanceláře [adresa], dále technik do 31. 5. 2023 žalovaný – odpovědný za účetní sklady externích pracovníků. Dále jsou zde uvedeni externí pracovníci s evidencí v účetních skladech: [jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO] a [jméno FO], dále externí pracovník bez účetního skladu -[právnická osoba] (technik [adresa], odepisován ze skladu [Jméno žalovaného]) a jako poslední jsou uvedeny rozúčtovatelky pobočky – výdej/příjem materiálu na pobočce [adresa] ze skladu [jméno FO] a [jméno FO].

28. Z e-mailu PZ (č. l. 72), že PZ žalobkyně napsal dne 6. 11. 2023 PZ žalovaného, že se zpožděním reaguje na jeho dopis ze dne 2. 10. 2023, kterým se vyjádřil v zastoupení žalovaného k náhradě škody. Uvedl, že v příloze zasílá protokol o škodě podepsaný žalovaným, o nějž žádal. Dále uvedl, že žalobkyně se po skončení pracovního poměru opakovaně snažila žalovaného dostihnout písemně, telefonicky i prostřednictvím SMS zpráv za účelem dořešení této záležitosti, kdy byla mimo jiné ochotna poskytnout žalovanému možnost uhradit škodu ve splátkách. Žádal o sdělení, jakou částku a kdy je ochoten žalovaný uhradit s tím, že žalobkyně je i nadále připravena nárok uplatnit soudní cestou, preferuje však vyřešení celé věci mimosoudní dohodou.

29. Z dopisu PZ žalobkyně žalovanému (č. l. 5), že bylo žalovanému oznámeno převzetí právního zastoupení žalobkyně a byl vyzván k úhradě částky 131 644,80 Kč za chybějící měřící přístroje ITN radio 4 v počtu kusů 844 zjištěných při inventuře ze dne 31. 5. 2023, a to nejpozději do 2. 10. 2023 na uvedený bankovní účet pod sděleným variabilním symbolem. Současně byl upozorněn na podání žaloby a účtování úroků z prodlení v případě, že k úhradě nedojde.

30. Z výpovědi svědka [jméno FO], že je zaměstnán na pozici vedoucího regionálního centra [Anonymizováno]. Náplní jeho práce je obchodní činnost a vedení kanceláře v [adresa], [Anonymizováno] a [adresa]. Žalovaného přijímal do zaměstnání na základě pohovoru. Svědkovo kmenové pracoviště je v [adresa], do [Anonymizováno] dojíždí v pátky, to se s žalovaným viděli, pokud neprováděl servisy nebo jiné zakázky. Jinak komunikovali telefonicky, příp. e-mailem, probírali obchodní věci. Svědek uvedl, že pokud na pozici obchodníka uzavře zakázku, tak následně žalovanému posílal email, že na určené adrese je nutné namontovat určené množství indikátorů, byl tam uveden kontaktní člověk z toho domu a předpokládaný termín, pokud byl dohodnut. Žalovaný si pak na základě toho domlouval montáž. Pokud to žalovaný nestíhal, dal svědkovi vědět a svědek musel oslovit externího pracovníka. Kromě obchodních věcí svědek s žalovaným řešil na pozici nadřízeného - podřízeného také například inventury, když byl jako vedoucí upozorněn centrálou, že je třeba provést čtvrtletní inventuru, přičemž u čtvrtletních inventur se dělá mimo jiné inventarizace skladů. Před auditem se pak dělají roční inventury, které jsou širší, zahrnují např. i kontrolu správnosti vedení zakázek, kontrolu smluv. Svědek byl přímým nadřízeným žalovaného, s jehož prací – technika bylo spojené vedení skladu, tedy přijímání zásob, vydávání materiálu externím dodavatelům a provádění inventur. Žalovaný pracoval s účetním programem EXACT, ve kterém jsou skladové moduly. V tomto programu technik provádí převody, kdy veškerý materiál dodává centrála. Na základě zakázek obchodník objedná materiál na určitou zakázku, předá to na centrálu a centrála na základě toho posílá materiál na pobočku. Po dodání má technik provést kontrolu s dodacím listem a pokud je všechno v pořádku, provede v účetním programu EXACT převod z tzv. transferového skladu, což je sklad zboží na cestě, na sklad pobočky. Sklady v Olomouci, za který měl odpovědnost žalovaný, jsou dva – jeden je co se týče materiálu a pak sklad R009, kde je materiál na odečty, kde víceméně je stabilně asi 150 odpařovacích trubiček. Pak to jsou montážní sklady, které existují pouze v účetním systému, přičemž materiál je u externistů. Pokud. technik dostane informaci, že externista bude montovat určité množství indikátorů na konkrétní dům, tak nachystá počet indikátorů a provede převod ze skladu pobočky na ten externí sklad, a nechá si to podepsat od externího pracovníka. Když se zakázka udělá a předá, obchodník z externího skladu připraví fakturu pro účtárnu. Všechno se dělá v programu. Jakmile účtárna zaúčtuje fakturu, tak materiál odejde z externího účetního skladu. Účetní program funguje tak, že obchodník zpracuje tzv. prodejní objednávku, což je příprava pro fakturaci, napíše se tam veškerý materiál, práce atd. a tím, že účtárna zaúčtuje fakturu, tak se automaticky materiál odepíše. V případě, že technik byl zaneprázdněn a nebyl schopen udělat nějakou zakázku a obchodník se domluvil s některým externistou, informoval žalovaného jako technika o tom, že by měl dotyčnému vydat určité množství indikátorů. Pokud technik vydával zboží externímu zaměstnanci, měl provést převod materiálu ze skladu pobočky na určitý externí sklad, nechat si vyjet dvě výdejky, podepsat, předat ji externistovi a nechat si podepsat a jednu mít založenou. Pokud nebyl v té době na pracovišti, tak toto prováděli kolegové. Protože však nemají přístup do programu, předávají materiál na základě ručního dodacího listu, kde jsou vypsány veškeré informace, kdo, komu předává, jaké zboží, v jakém množství, na jakou zakázku, který nechávají podepsat externistovi a originál se předával technikovi buď osobně nebo se mu dával na stůl, aby on mohl následně si provést kontrolu a provést převod účetní. Svědek dále vypověděl, že do skladu, kde bylo uloženo zboží, měli přístup 4 lidé, kmenoví zaměstnanci pobočky, a to dvě zaměstnankyně - [jméno FO] a paní [jméno FO], třetí osobou byl žalovaný a pak pan [jméno FO]. Přístup do EXACTu je dán interními směrnicemi koncernu. Tzn. obchodník má přístup do EXACTu, obchodník zpracovává nabídky v EXACTu, zpracovává tam tzv. prodejní objednávky a technici, kteří mají přístup do skladů. Rozsah oprávnění práce se systémem mají různý, obchodník má větší přístup, má přístup i do faktur, kdežto technik ne. Obchodník má přístup i do přesunu materiálu. V programu lze dohledat určitou položku, je tam vidět historie, kdo ji přidal či odepsal, jsou tam datumy. Svědek dále uvedl, že s žalovaným hovořil o způsobu vedení skladu, neboť nebyly včas prováděny převody tak, aby mohly být zakázky vyfakturovány, ukončeny, na což byl žalovaný upozorňován i emailem. Nepsaným pravidlem bylo, že má technik jeden den v týdnu, kdy se zpracovávají písemnosti. Prostor na to měl a má každý technik. Svědek dále uvedl, že byl přítomen přijímání žalovaného do práce, podpisu smluv i uzavírání dohody o hmotné odpovědnosti, bavili se o podmínkách hmotné odpovědnosti, co to pro žalovaného znamená, za co všechno nese odpovědnost, byla provedena inventura a byla mu vysvětlena funkce programu, jakým způsobem má provádět převody atd. Žalovaný k obsahu hmotné odpovědnosti žádné dotazy neměl, svědek mu později několikrát vysvětloval, co nebylo žalovanému jasné, on si dělal nějaké fotografie monitoru notebooku, aby znal postup, psal si poznámky. Pokud jde o inventuru 31. 5. 2023, svědek uvedl, že u té byl on, p. [jméno FO] a žalovaný. Tvrdil, že žalovaný inventuru neměl připravenou, dělaly se nějaké převody po komunikaci s účtárnou, reklamace, které nebyly provedeny, přestože měsíčně by měli technici přístroje, které jsou v záruce a mohou je reklamovat u dodavatelů, vrátit a poslat je se speciálními výdejkami z EXACTu do [jméno FO], což žalovaný, přestože na to byl upozorňován, neudělal, takže se s tím zdrželi. Svědek vypověděl, že přípravy inventury jsou vždycky na straně technika, který si musí připravit, odkontrolovat stavy s externími dodavateli, nechat si písemně odsouhlasit to, co oni mají účetně v EXACTu na skladě. Žalovaný však měl tyto informace pouze rukou napsané na papíře, ačkoli to mělo to být písemně, jak byli domluveni. Žalovaný byl několikrát upozorňován, a to i v souvislosti s žádostmi o dovolené, že musí připravit inventuru, do určitého data. K průběhu inventury svědek uvedl, že ohledně reklamací žalovanému radila kolegyně z centrály přes telefon. Inventura trvala delší dobu, než končí pracovní doba. Po vyjetí inventurního seznamu bez počtů se kontrolovaly jednotlivé položky, zapisovalo se, kolik tam je ve skutečnosti a pak se znovu otevřel účetní program a odkontrolovaly se položky. Co se týče toho, že došlo k převodu externích skladů na hlavní sklad, svědek uvedl, že aby se vůbec něčeho dopočítali, protože zjistili, že žalovaný dělal převody chaoticky, dohodli se, že z montážních skladů převedou veškerý materiál na ten kmenový sklad a vrátí to, co měl žalovaný s externisty odsouhlaseno, že tam ve skutečnosti mají. Protože jinak inventuru nebyli schopni udělat. Po inventuře následovalo relativně dlouhé dohledávání. V papírech, v dokladech, jestli něco není zapomenuto, vyfakturováno, nebo něco takového. Když byl žalovaný na odchodu museli udělat zápis. Z centrály z [jméno FO] svědkovi poslali formulář, svědek tento upravil, doplnil tam počty, částku ale nebyli schopni na místě určit, protože svědek ani z pozice vedoucího nevidí nákupní ceny. Protokol o škodě všichni podepsali. Následně se domlouval p. [jméno FO] s žalovaným, že se sejdou podle toho, jak to bude žalovanému vyhovovat, aby se pokusili na to přijít, kde se udělala chyba. Svědek uvedl, že indikátory po 10 letech sundávají a mění, a ty staré se odevzdávají na ekologickou likvidaci, což dělá technik. Mohlo se tak podle jeho názoru klidně stát, že by ve skladu mohl zaměnit krabici s dobrými indikátory a zavézt to na likvidaci. Žalovanému bylo nabízeno, že se sejdou a pokusí se to nějakým způsobem řešit. Žalovaný pak už nereagoval, telefon svědkovi nebral. Na místě se podepisovala i dohoda o náhradě škody. Toho, že by s žalovaným řešil to, že by neměl moc nad skladem, že se tam třeba mohlo dostat i více osob, takže se tam mohly dít nějaké přesuny, o kterých on neměl přehled, příp. že by namítal žalovaný, že je mu nekomfortní vést takto sklad, mít za to odpovědnost, si svědek vědom není.

31. Z výpovědi [adresa], že je zaměstnaný u žalobkyně, má na starosti obchod pro olomouckou pobočku, [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalovaný byl jeho kolega, vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi nimi nebyl. Jeho úkolem na pozici obchodního zástupce bylo podání nabídky, sepsání smlouvy případně objednávky, uzavření obch. vztahu, objednávka materiálu, komunikace s kolegy, včetně žalovaného, následně předání a fakturace zakázky. Žalovaný montoval zakázky, prováděl servisy, staral se o technické věci v rámci pobočky. Zejména montáž indikátorů a servis na těchto přístrojích a jiných výrobků, ale zejména indikátorů. Současně měl na starosti i sklady, které spadaly pod olomouckou pobočku, tzn. fyzický sklad na pobočce v Olomouci a jednotlivé montážní sklady subdodavatelů, kteří pro ně montovali externě. Žalovaný jako technik přebíral materiál objednaný na danou konkrétní zakázku, potom se jednotlivé zboží předávalo subdodavatelům, nebo si ho žalovaný bral na svou vlastní zakázku. Svědek potvrdil, že zboží nebylo vydáváno vždycky žalovaným, ale mohlo být vydáno i svědkem nebo kolegyněmi. Pokud jde o příjem zboží z centrálního skladu uvedl, že dohoda byla taková, že zboží bude chodit zejména v pátek, když měl žalovaný možnost být v kanceláři. Ale ne vždy tam měl žalovaný možnost být, z jakýchkoli důvodů, buď nestíhal svoji práci nebo jinak. A mohlo se stát, že to šlo i mimo pátek. Tzn. přijímali to i ostatní zaměstnanci olomoucké pobočky, fyzicky. Podklady se však předaly žalovanému, který to potom účetně přijal na sklad olomoucké pobočky a mohl si samozřejmě provést kontrolu toho převodu. Svědek uvedl, že k příjmu byl dodací list, na jehož základě byly jednotlivé položky zkontrolovány, a na základě toho potom byl proveden účetní převod na sklad, do systému. Pokud zjistili, že tam je nějaká disproporce, což se stávalo výjimečně, tzn. že by tam něco přebývalo nebo naopak chybělo, tak materiál označili a mohli reklamovat dodávku. V případě, že dělali fyzický příjem, když tam žalovaný nebyl, dělal žalovaný účetní příjem a měl možnost si množství, které je na skladě zkontrolovat. Potvrdil, že do skladu mělo přístup více osob, kromě svědka, to byla [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], možná i p. [jméno FO]. Svědek dále uvedl, že za předpokladu, když tam nebyl žalovaný, byla taková praxe, že se zboží vydalo externímu pracovníkovi. Vytvořil se ručně dodací list, který se žalovanému následně předal, aby mohl provést účetní převod. Svědek osobně k tomu neměl oprávnění, neměl možnost převádět mezi sklady. Kolegyně určitě ne, zda měl toto oprávnění p. [jméno FO], si nebyl jistý. Dále uvedl, že fakturoval on a p. [jméno FO], že díky fakturaci zboží odchází ze skladu. Pokud konkrétní montáž neprováděl žalovaný, tzn. pokud montoval externí pracovník, který měl svůj příslušný sklad, tak na něj žalovaný převedl účetně materiál na základě podkladů, které dostal od kolegů, většinou od kolegyň. Tvrdil, že žalovaný to ne vždy bohužel pravidelně převedl na ten daný montážní sklad, ze kterého potom obchodník provede předání zakázky zákazníkovi a fakturaci, čímž materiál odejde kompletně celý. Tvrdil, že žalovaný si mohl zkontrolovat v účetním programu, že ty jednotlivý zakázky byly vyřešeny ve smyslu, že odešly z toho skladu účetně. Svědek uvedl, že technici jezdí po celé Střední Moravě, včetně žalovaného, je tedy dobré si udělat jeden pracovní den v kanceláři, což byl zpravidla pátek, kdy měl chodit materiál a zároveň se mělo vydávat zboží subdodavatelům, externím pracovníkům, a měly se dělat převody a další věci. Nedocházelo k tomu však pravidelně, v převodu bylo kolikrát několikatýdenní zpoždění, což byl problém, neboť pokud fakturoval danou zakázku ze skladu některého ze subdodavatelů a materiál tam účetně není, nemůže vyfakturovat. Z toho důvodu byl žalovaný urgován, aby to převáděl, a to nejen svědkem. Dle svědka tam docházelo k největšímu problému, protože se převádělo nejen na základě těch jednotlivých dodacích listů, ale převedl se balík, který se poslal najednou, aby uspokojil ty jejich potřeby ve smyslu účetního množství na jednotlivých skladech. Šlo o to, že převodky, které se žalovanému dávaly, ty ruční dodací listy, nebyly účetně převedeny na montážní sklad. [jméno FO] tomu svědek nemohl fakturovat, celé se to zpožďovalo. Svědek dále tvrdil, že v kanceláři viděl jednotlivé ruční dodací listy, které neměly přicvaknuté vytištěné převodky. Tvrdil, že to nebylo dobře vedené. Pokud jde o pana [jméno FO], svědek uvedl, že tento je kmenový zaměstnanec Techemu, který pracuje pro pobočku na [Anonymizováno] [adresa] a podobně, že pro ně dělal montáže indikátorů, když byli ve skluzu a nestíhali, neměl svůj daný sklad, ale bylo převáděno všechno na ručním dodacím listu, ze kterého potom bylo zase fakturováno ze skladu, to znamená, že tam zase tam byla možnost kontroly pro tu danou zakázku. Zakázky, které realizoval fakticky p. [jméno FO], tak zůstávaly evidenčně na hlavním skladu. Pokud jde o způsob vedení skladu, svědek uvedl, že žalovaný se jednu dobu zlepšil, fungoval dobře a pak byl obrovský propad. Tvrdil, že co se týká montáží, žalovaný přijel někam pozdě o hodinu a půl, že i to se s ním komunikovalo, bylo mu to vytčeno ze strany svědka i ze strany pana vedoucího [jméno FO]. Zlepšení bylo krátkodobé. K inventuře ze dne 31. 5. 2023 svědek uvedl, že na to, že inventura se musí dopředu přepravit žalovaného upozorňovali, že je zapotřebí dopředu říct jednotlivým externím pracovníkům, ať pošlou materiál, který je na jejich skladech. Tvrdil, že mu během toho nástupu bylo jasné, že ta inventura nemůže dopadnout dobře, protože není možné chodit do auta donést desítky kusů něčeho a zároveň mít v jedné kanceláři něco rozseté, že to nebylo dobře připravené. Uvedl, že žalovanému nabízel opakovaně, že může přijít kdykoliv potom později, že se můžou do účetního programu podívat, zkusit tam něco dohledat, žalovaný však neměl jakoukoliv snahu cokoliv řešit. Svědek dále uvedl, že materiál na externí sklady nebyl převáděn v souladu s převodkami, ale ve větším množství nebo jinak. Domluvili se tak, že materiál se převede zpátky a vydá se na ty montážní sklady to, co na nich opravdu je, to znamená to, co tam je nafasované na základě těch dodacích listů. Takže se to zboží převedlo, co měli externisti napsané na sebe, zůstalo na nich, zbytek se převedl na sklad pobočky a počítali. Našlo se 30 nebo 40 indikátorů v jednom rohu kanceláře, našla se krabice v autě. V průběhu inventury žalovaný chodil, že má v kufru ještě něco. Inventura trvala do odpoledních hodin, počítali všechny položky s tím, že v případě matiček, kde v jedné krabičce je 3 000, nepočítali každou, ale předpokládali podle váhy, že to sedí. Poté co zjistili, že tam chybí 844 kusů se udělal škodní protokol. Nevěděli částku, ale museli minimálně zaevidovat kusy, tohle se podepsalo bezprostředně potom, žalovaný spěchal. Bylo mu nabídnuto, že může přijít, projít ty převody za poslední rok zpátky, podívat se konkrétně na každou danou položku, jak odcházela, přicházela, kdy byla vydaná, jak byla vydaná, aby byli schopni dohledat nějakou případnou chybu. Svědek tvrdil, že někde muselo dojít k chybě při převodu, při jiných věcech, že zápis o počtech musel být v den, kdy žalovaný odešel, že počet, který zjistili byl zaevidovaný, svědek to bral tak, že to bude motivace žalovaného, že bude chtít přijít a snažit se to řešit, což se nestalo. Ví, že s ním komunikoval pan [jméno FO], že si s ním psal SMS. Ví, že byli domluveni nějaký termín, čekal na něj a nepřišel, a že nějaké věci, které měl žalovaný u sebe nechal na schodech třeba. Pokud jde označení indikátorů, svědek uvedl, že měly číslo [hodnota] a teď 1742, že se jedná se prakticky o ten samý výrobek, účetně a fyzicky se vydával jeden druh toho materiálu, výrobek vypadal úplně identicky. Svědek uvedl, že si dovede představit, že se mohl vyhodit třeba nový výrobek na ekologickou likvidaci s tím, že je starý. Není přesvědčený o tom, že by to vědomě vzal. Podepsanou hmotnou odpovědnost měl jen žalovaný.

32. Z výpovědi žalovaného, že byl zaměstnán jako servisní technik a jeho náplní práce byla především výměna indikátorů topných nákladů, tedy malých zařízení umístěných na radiátorech v panelových domech, která slouží k rozúčtování tepla. Společnost, pro kterou pracoval, se zaměřovala právě na rozpočítávání spotřeby tepla. [právnická osoba] v týdnu se věnoval výjezdům kvůli servisu a reklamacím, zatímco pátky byly kancelářské – věnované administrativní práci, přípravám na další týden a zajištění materiálů pro externí pracovníky. V kanceláři pracovali rovněž další zaměstnanci, například kolegyně z oddělení rozúčtování [jméno FO] a [jméno FO], obchodní zástupci p. [jméno FO] a p. [jméno FO], kteří zároveň působili jako vedoucí. Sklad, ze kterého se vydával materiál, byla malá místnost obsahující tři skříně, do kterých se veškerý materiál vešel. Nebyl nijak označen, přístup k němu měli všichni zaměstnanci regionální pobočky. Klíč byl volně přístupný. Místnost zároveň sloužila i k jiným účelům – například zde byl uložen vysavač nebo archivní dokumenty. Když nastupoval do zaměstnání, ptal se na popud své ženy na dohodu o hmotné odpovědnosti. K obsahu dohody o hmotné odpovědnosti žalovaný uvedl, že se neptal, k čemu se váže, bylo to v ní napsané. Bylo mu řečeno, že taková dohoda je ve firmě běžná praxe a podepisují ji všichni technici na regionálních pobočkách. S touto odpovědí byl spokojen. Jako uchazeč o práci neměl možnost o podmínkách smlouvy vyjednávat. Žalovaný byl jediným technikem na této pobočce, měl ji podepsánu tedy pouze on. Dohoda se podle žalovaného vztahovala především na měřící přístroje a vodoměry, které byly předmětem výměn, dále šroubky, matičky, atd... Žalovaný neměl vzhledem k potenicálu a objemu toho zboží žádnou obavu. Přirovnával to ke kancelářskému papíru - všechny jsou stejně bílé a jej jedno kam se dají, tak kde jsou potřeba....a takhle se k tomu přistupovalo i s vydáváním pro ty externí pracovníky, kteří byli bývalí technici. Dodal, že se v začátcích jen seznamoval s fungováním systému a později pochopil, že drobné položky, jako šroubky, matičky se nepočítají jednotlivě, ale v hromadných položkách a jejich přesný počet neřešil. Tyhle položky byly v tisícinásobných přebytcích, bylo jich nekonečno, vždy v neúměrném plusu. Takže pokud někdo potřeboval šroubky, tak si vzal hrst a vlastně to ani nebylo poznat, protože to bylo oběživo. Jejich reálné množství ve skladu neodpovídalo záznamům v účetním systému. Například mohla být fyzicky přítomna krabice s 5000 kusy, zatímco účetní systém evidoval pouze 1000. Tento rozdíl nevnímal jako problematický, protože mu bylo řečeno, že tisíc kusů „stačí“ a že zbytek je provozní zásoba. Věděl, že odpovídá také za svěřené pracovní vybavení – jako notebook, služební telefon nebo automobil. Od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupit nechtěl, nastoupil do rozjetého vlaku, všechno fungovalo tak, jak to měli zavedené. Možná se zmínil, jestli tu hmotnou odpovědnost nemůže mít někdo jiný či zda je možné, aby ji neměl, ale bylo mu řečeno, že ne. Dál po tom nehloubal. Další sklady uvedené v inventárních seznamech představovaly tzv. externí nebo montážní sklady- účetní sklady jednotlivých externích pracovníků. Účetních skladů je tolik, kolik je externích pracovníků, někteří pracovníci neměli svůj účetní sklad, konkrétně [právnická osoba]. Bylo mu vysvětleno, že v nich musí být vždy nějaké zboží, aby se dalo fakturovat zákazníkům. Nad těmito sklady ale neměl žádnou nadvládu. Fyzicky k těmto skladům neměl přístup, a proto nepovažoval za reálné, aby byl odpovědný za veškeré zboží tam evidované. V posledním období jeho zaměstnání došlo v důsledku tzv. čipové krize k nedostatku materiálu, kvůli čemuž byly některé zakázky rušeny nebo překládány. Externí pracovníci tak často neměli k dispozici žádný materiál. Co se týče vydávání materiálu ze skladu, pokud byl fyzicky přítomen na pobočce, materiál vydával on, pokud přítomen nebyl, vydal zboží někdo jiný. Vydávání zboží ze skladu bylo primární odpovědností žalovaného. Vzhledem k tomu, že 4 dny v týdnu byl v terénu, nebylo vždy možné, aby to zajišťoval sám. Kolegyně měly přehled o zakázkách a věděly, co a pro koho má být vydáno. Často se jednalo o jednoduchý výdej – např. kolegyně vydala manželovi, který byl externím pracovníkem, určité množství indikátorů a k tomu přiložila ručně psaný papír s počtem kusů měřičů. Přesné vyúčtování, kolik kusů bylo skutečně namontováno a kolik zbylo, neřešil – externí pracovníci si zbytek ponechali na další zakázky a dobrali si jen to, co jim chybělo. [adresa] se často vydávalo na základě ústních pokynů nebo ručně psaných lístků, které žalovaný následně zaznamenal do účetního systému. Žalovaný materiál připravil nebo vydal, pokud mu to situace umožnila. Formálně byl odpovědný za sklad, ale v praxi neměl možnost reálně sledovat pohyb materiálu během týdne. Neznal konkrétní objem materiálu určeného pro jednotlivé zakázky, protože to si domlouvali obchodníci přímo s externími pracovníky. Jeho role spočívala v administrativním převodu zboží podle dodacích listů – přidával položky do skladu. Nevedl žádné fyzické knihy nebo výdejky kromě tisku převodního dokladu z účetního systému, nebylo to v jeho silách – nevěděl ani, kolik zakázek se v daný moment připravuje nebo je rozpracováno. Měl přehled o tom, k čemu slouží jednotlivé zboží ve skladu, neboť byl sám servisním technikem a materiál používal. Vždy když se žalovaný vrátil z dovolené či po jiné absenci, tak akorát ve skladu pouklízel, protože se tam do krabic dávaly staré, měněné, nefunkční měřiče, ty akorát odvezl na skládkování a pokračoval v té své práci dál. Obchodní zakázky zadávali obchodní zástupci, konkrétně pan [jméno FO] nebo pan [jméno FO]. Ti zasílali objednávky na centrálu v [jméno FO], odkud byl následně odesílán potřebný materiál na olomouckou pobočku. Dodávky často nabíraly zpoždění, takže materiál mnohdy nedorazil včas k datu plánované montáže. Když materiál dorazil, většinou ve formě palet, bylo povinností žalovaného jej uložit do skladu. Pokud byl zrovna v práci, příjem provedl osobně, včetně kontroly podle dodacího listu. Pokud ne, postaraly se o to kolegyně. Po kontrole přebral údaje z dodacího listu a převedl je do účetního systému – konkrétně z pražského skladu do skladu olomouckého. Tento převod provedl žalovaný, kolegyně k tomu neměly oprávnění. Kolegyně neměly přístup do EXACTu vůbec. Převody v systému by jistě dělaly zodpovědněji a lépe než žalovaný, ale takhle to bylo v žalobkyni nastavené. Převod následně vytiskl, podepsal a založil. Pokud zboží přišlo během týdne, například v úterý, a došlo k jeho rozebrání ve středu, často se o tom dozvěděl až v pátek, kdy přišel do práce. Materiál byl přidělován na jednotlivé zakázky obchodními zástupci, kteří sdělovali, kolik kusů zboží má být připraveno pro konkrétní externí pracovníky podle adres jednotlivých zakázek. Přímou přípravu zboží zajišťovaly kolegyně v kanceláři, které materiál musely naprogramovat na konkrétní zakázku. Někdy si zboží připravovali i doma. Žalovaný s tímto procesem pomáhal, když byl přítomen, a vydával zboží na základě žádostí obchodních zástupců nebo přímo externích pracovníků, resp. který nechal připravený, a kolegyně ho pak předávaly dál, protože on už většinou nebyl na pobočce. Chtěl jim tím ulehčit práci, protože měly i jiné povinnosti. Nebyla stanovena přímá kontrola nad tímto výdejem – šlo o běžně zavedenou praxi. Kolegyně neměly povinnost se před výdejem ptát žalovaného, výdej neschvaloval. Naopak, on se často ptal jich, jaké množství má jít na kterou zakázku, protože ony měly přehled o evidenci zakázek. Výdej byl veden na jména externích pracovníků. Externí pracovníci byli původní zaměstnanci, konkrétně technici, kteří později začali pro Techem pracovat na živnostenský list. V podstatě vykonávali stejnou činnost jako on, ale ve výrazně větším rozsahu. Externím pracovníkům vydával to, o co si řekli. Jelikož byli bývalí technici, tak měli větší zkušenosti než žalovaný. Proč někteří externí pracovníci účetní sklady měli a jiní ne, to neví. V systému viděl položky na jednotlivých skladech, všechny sklady byly odděleny ve složkách – například sklad žalovaného byl evidován jako E059. Když obchodník vystavil fakturu, odečetl se tím materiál ze skladu. Pokud tedy žalovaný fyzicky vydal nějaké položky, neznamenalo to, že se automaticky propsaly do systému. Naprostá většina zboží byla vydávána kolegovi [jméno FO], který neměl účetní sklad, takže se to rovnou odepisovalo, aniž by docházelo k nějakému převodu v systému; materiál se fyzicky vydal, napsal si poznámku na papír a papír hodil do krabice, ale v systému se to nijak nezaznamenalo. Převody nebylo možné zadat do systému, protože tento pracovník neměl vlastní účetní sklad. Jak s těmito údaji dále nakládat mu nebylo sděleno. Neměl přehled o tom, jakým způsobem byly tyto položky zohledněny v účetnictví firmy. Nevěděl, jaký měl vztah k pobočce, když patřil do jiného regionálního centra. Pokud vydával měřiče fyzické osobě, potvrdila převzetí konkrétního počtu měřičů v ručně psaném dodacím listu, občas. Občas ne, spíš bylo potřeba, aby se dalo fakturovat. Převáděl na základě instrukcí, že je potřeba tam mít tolik a tolik položek, aby se dalo fakturovat. Pokud byl mimo pobočku, neměl přehled o tom, co se fyzicky vydávalo. Ani neměl podezření, že by se někdo tím obohacoval. Odepisování ze skladu prováděli výhradně obchodníci. S odpisy neměl nic společného – jeho činností bylo pouze zadání příjmu. Neměl možnost kontrolovat, zda fyzický stav skladu odpovídal stavu evidovanému v systému – jednak do těch částí systému neměl přístupová práva, a jednak nevěděl, jaký má být výsledný stav, nevěděl, jestli jsou na nějakou zakázku, jestli se budou fakturovat nebo jsou na plánované zakázce. Neznal konkrétní počty přiřazené jednotlivým zakázkám, jejich časové rozvrhy ani nebyl informován o objednávkách. Možná by to v systému viděl, ale do těch složek ani nechodil, protože ty se neustále měnily podle skutečnosti. Kolegyně měly přehled o tom, kolik jich fyzicky funguje. Žalovanému to bylo jedno. Když se měřič fyzicky nainstaloval, objevil se v systému rozúčtování, který ho evidoval jako funkční či nefunkční. V rámci systému měl oprávnění pouze pro zadávání převodů mezi skladem, který mu byl svěřen (E059), a sklady jednotlivých externích pracovníků. Tyto převody dělal, jak bylo potřeba – ale někdy neodpovídaly fyzickému množství, protože například chyběl materiál. Když byl nedostatek čipů, nemohl převádět tolik zboží, kolik bylo požadováno (resp. vydáno), protože by účetně ve skladu nezůstalo nic, z čeho by mohli ostatní fakturovat. K dotazu, zda jim přeci nemohl vydat více než kolik měl, žalovaný odpověděl, že mohl. Důvod byl ten, že v každém objektu, kde mělo být například 160 měřičů, se obvykle nepodařilo namontovat všechny – často lidé nebyli doma a instalace se v daných bytech neuskutečnila. Těchto přebytečných měřičů mohlo být dvacet i více. Externí pracovníci si je ponechávali, kdyby se následně podařilo domluvit dodatečný termín montáže. Fyzicky se materiál většinou nevracel zpět do skladu, protože už byl přidělen k dané zakázce. Tyto zbylé sady měly být fyzicky umístěné u externích pracovníků - doma, v autě apod. Evidenci o neprovedených instalacích vedly kolegyně, například prostřednictvím servisní knihy. Dříve bývalo běžné, že měli na skladě tisíce měřičů jako rezervu kvůli oběhu, montážím a možné zmetkovosti. V Olomouci jich bylo namontováno několik milionů. V posledním půlroce se ale kvůli čipové krizi situace zhoršila natolik, že se měřiče sháněly jednotlivě a přebíraly se i mezi regionálními centry. Nesoulad mezi fyzickým a účetním stavem bohužel neuměl vysvětlit. Neví přesně, na základě čeho se v systému dělaly odpisy a mínusy. Teoreticky by stav systému měl odpovídat fyzickému stavu skladu, ale v praxi to tak bylo jen se zpožděním. K reálnému vyrovnání docházelo až po vystavení fakturace – teprve tehdy se zpětně sečetlo, kolik materiálu se skutečně spotřebovalo. Přesto měl mít určitou kontrolu nad tím, kolik materiálu se fyzicky vydalo a kolik se přepsalo v účetním systému na konkrétní montážní sklady. Problém ale byl v tom, že pokud nebyla vystavena žádná faktura, materiál zůstával v systému jako vydaný, ale neodepsaný. To znamená, že i když hovoříme o manku 844 kusů, z pohledu žalovaného to mohlo být mnohem víc – například 3000 kusů – nebo naopak méně. Všechno záviselo na fakturaci, která se obvykle prováděla až po inventuře. Co se týče evidenčních dokumentů – pokud někomu vydal materiál, zapisoval si počet vydaných kusů do systému a následně si to vytiskl a založil. Nešlo však o oficiální dokument, nebyl proti podpisu a nikam se dál neposílal. Pokud technik něco podepsal, zůstalo to u žalovaného, nebylo kam to dál odeslat nebo nahrát. V systému (EXACT) žalovaný zaznamenával pouze pohyby skladových položek v rámci povolených operací, například převody položek. Neměl přístup k úpravám dat ani k podrobnému přehledu zakázek. K měřičům (ITN 4 radio) žalovaný uvedl, že objednávky často chodily třeba s měsíčním zpožděním, jelikož se ale v případě měřičů jednalo stále o ten identický produkt, který se pak až programuje, tak to bylo jedno, z jaké objednávky se přístroje vzaly. Navíc, když byla ta krize, tak nikdy ani z těch skladů neposlali to, co měli, protože měřiče nebyly. U jednotlivých externích pracovníků mohlo docházet k přebytku měřičů, pokud jim zbyly z dřívějších zakázek. Externí pracovníci si stále drželi nějaké zásoby u sebe doma, protože na zakázky jezdívali z domu, nejezdili si nejprve na firmu. Tyto měřiče pak mohli namontovat později. Samotný měřič je bezcenná krabička, mimo systém je jeho potenciál nulový. Posledního půl roku, co byl na firmě, dopadla na žalobkyni čipová krize, takže materiál nebyl vůbec. Docházelo k přepočítávání, k odvolávání zakázek, protože nebylo co namontovat, takže se vědělo, že externí pracovníci měli nula fyzicky. Měřiče nebyly nikdy v republice, sbíraly se po jednotkách mezi sebou i mezi regionálními centry. Při svém nástupu byl žalovaný přítomen první inventuře skladu, jejíž průběh popsal jako převzetí již připravených podkladů a stavů, které mu byly předány a bylo mu doporučeno, aby si je zkontroloval. Šlo o hodnoty zapsané externími pracovníky, které v té době ještě neznal a nebyl s nimi v kontaktu. Z tohoto důvodu musel důvěřovat předloženým údajům, což je situace, která se opakovala i při dalších inventurách.Tuto činnost vnímal spíše jako seznámení se s pracovištěm. Dokumenty mu zřejmě předal pan [jméno FO], se kterým zároveň sepisoval pracovní smlouvu. Jiné osoby si z tohoto okamžiku nevybavuje. Žalovaný se seznámil se skladovými prostory, přičemž fyzicky přepočítával měřiče, které byly baleny v krabičkách po deseti. Počet těchto krabiček násobil deseti, čímž získal přibližné množství. Nicméně upozornil na to, že kvůli dynamice skladového toku nebylo možné při inventuře přesně zjistit ani aktuální fyzický stav, ani se s ním detailně seznámit. Během jeho působení proběhla minimálně ještě jedna další inventura, pravděpodobně v souvislosti s účetním rokem. Fyzicky zkontroloval stav v místnosti, přičemž byl přítomen i [adresa]. Stav zaznamenali do inventurního protokolu. Průběh jednotlivých inventur byl obdobný – fyzicky přepočítal to, co bylo ve skladu, a zároveň přebíral papíry s údaji od externích pracovníků o materiálu, který měli u sebe. Tyto údaje nezjišťoval nebo nekontroloval fyzicky, protože materiál byl mimo sklad – např. uložený doma, v autě, v garáži. Inventura tedy spočívala v sepsání fyzického stavu ve skladu a přijetí informací od externích pracovníků, kolik materiálu oni mají u sebe. Poté obchodník na základě rozpracovaných zakázek a nevystavených faktur určoval, co ke které zakázce náleží. Tento výpočet však již nebyl v kompetenci žalovaného. Žalovaný uvedl, že o plánované inventuře ke dni 31. 5. 2023 byl předem informován. Věděl, že proběhne v souvislosti s jeho odchodem ze zaměstnání. Na inventuru se připravil tím, že si spočítal množství zboží ve své skříni i ve služebním voze, přičemž v rámci příprav rovněž uklidil, aby se mu položky lépe počítaly. Inventura probíhala v přítomnosti jeho samotného, [adresa] a pana [jméno FO], který přijel z [adresa]. Setkali se kolem osmé hodiny ranní. V rámci inventury fyzicky spočítal stav zboží ve svém skladu, označeném P059. Údaje o množství zboží, které měly u sebe externí pracovníci, obdržel od nich předem – buď formou telefonátu, nebo mu zanechali lístek. Externí pracovníky na inventuru upozornil a vyzval je, aby si množství spočítali dopředu. Každý z nich, kdo měl přidělen účetní sklad, mu sdělil odpovídající počet kusů. Tato čísla pak zaznamenal do příslušných dokumentů o skladovém množství. Inventura trvala tak dlouho, než si kolegové odečetli všechny položky. Žalovaný ještě zapomněl nějaké přístroje k reklamaci, tak mezitím si ještě dělal ty reklamace. To byla zvlášť krabice, která nespadala do inventurního seznamu - 40 nebo tak nějak kusů. V průběhu inventury vyvstal problém s tím, že jednotlivé položky byly vedeny na různých účetních skladech, což ztěžovalo obchodníkům součet a kontrolu položek. Na základě návrhu [adresa] proto žalovaný převedl veškeré položky na svůj účetní sklad, aby mohlo být zboží odečítáno z jednoho místa. Bylo mu vysvětleno, že pokud by zůstaly položky rozdělené mezi více skladů, tak se nedopočítají. Na některou zakázku jeden externí pracovník třeba neměl takový počet, aby to z toho šlo odečíst, u každého by prý zůstal nějaký zbytek a oni by se nedopočítali té jednotky. Žalovaný se necítil být odpovědný za to, kolik zboží fyzicky drží jednotliví externí pracovníci, pouze za správnost zápisu o tom, co mu bylo sděleno. Samotná inventura probíhala tak, že žalovaný spočítal zboží, které měl fyzicky k dispozici, zaznamenal data získaná od externích pracovníků a oddělil reklamace. Obchodní zástupci následně sečetli stavy a porovnali je s účetní evidencí, přičemž zjistili rozdíl – chybělo 844 kusů měřičů. Tento údaj vznikl na základě výpočtu rozdílu mezi součtem odepsaného zboží z objednávek a skutečným stavem. Kromě měřičů žádné další zboží nechybělo. Naopak některé položky, jako například vodoměry, tak se zapsal účetní stav. Inventura skončila zhruba kolem páté hodiny odpoledne. Žalovaný měl spočítáno a převedeno hned, v průběhu inventury neměl co dělat, kolegové počítali 7 hodin, on ještě odevzdal služební telefon, klíče od kanceláře a vozidlo. Poté, co bylo zjištěno, že chybí 844 kusů měřičů, mu bylo řečeno, že se měřiče někde najdou, v nějakých převodkách nebo nevystavené či nezaplacené faktuře a že se na to [adresa] ještě podívá. Vzhledem k tomu, že se inventura dělala mimo termín všech ostatních inventur, nebylo to s čím porovnat. Fyzicky se nemohly ztratit, protože tam nemohly ani fyzicky být. Za posledního půl roku před odchodem žalovaného měli k dispozici pouze nižší počty kusů (někdy vypověděl, že za půl roku měli slabé desítky kusů, někdy že za čtvrt roku se mohlo jednat o sto kusů, jindy že těch 844 kusů mohlo být množství, které měli k dispozici za 7 měsíců), ačkoliv dříve byly v tisícovkách. Žalovaný byl uklidňován, že vzhledem k té povaze zboží a množství vůči předchozímu období není podezření, že by tam byla nějaká manipulace s tím. Žalovaný sám to v tom sytému neměl jak dohledat. Navíc další den nastupoval do nového zaměstnání a měl odjíždět pryč. Protože den musel být ukončený, nemohla tam být napsaná nula, v systému by to bylo stále vidět, a protože by se takhle ti tři (žalovaný, pan [právnická osoba] pan [jméno FO]) nikdy nesešli, tak to rozpustili. Žalovanému nezbývalo nic jiného, než jim důvěřovat. Předtím než odešli, museli vypracovat inventurní protokol i protokol o škodě, některé části byly předepsané, některé části vyplňoval sám žalovaný, poté podepsal výstupní protokol. K dokumentu, který by obsahoval dohodu o náhradě škody, si nebyl vědom. Tvrdí, že si nevzpomíná, že by něco takového podepsal, a protože mu následně přišla mzda v plné výši, domníval se, že je vše vyřešeno. O výši škody s ním nikdo nehovořil a žádný konkrétní údaj o hodnotě jednoho měřiče nikdy neviděl. Podle jeho vyjádření šlo o bezcenný komponent, nefunkční bez dalšího systému. Po inventuře se již s obchodními zástupci nesetkal, nekontaktovali se, pouze s kolegyněmi si volal v případě potřeby. Od obchodníků měl nějaké zmeškané hovory, ale jelikož byl v častém kontaktu s kolegyněmi, které se s obchodníky viděly, tak zmeškaný hovor bral jako vyřízený. Ohledně inventury už s ním nikdo nikdy nemluvil a z jeho strany nebyla žádná aktivita, protože věřil, že se zboží dohledá – například během celorepublikové inventury. Měřiče podle něj nebylo fyzicky možné ztratit – šlo o neprodejné zařízení, které je bez naprogramování k ničemu. Krabička je navíc tak velká, že není možné, aby se to někde ztratilo. Buď to je to někde ve skříni nebo před skříní. Krabice, která obsahuje 660 kusů měřičů odpovídá velikosti 2 na sobě položených tiskáren v jednací síni. Vztahy na pracovišti označil žalovaný za dobré, žádné výraznější konflikty nezažil. Občas docházelo k běžným pracovním neshodám, například kvůli nepřesně naplánovaným zakázkám nebo jejich velkému počtu, ale tyto situace považoval za součást běžného pracovního provozu. Jako servisák možná někdy dostal výtku ohledně dochvilnosti, ohledně vedení účetního skladu se výtky týkaly toho, že někdy nepřeváděl tak hbitě. [adresa] vadilo, když mu něco poslal večer, žalovaný si během montáží nechtěl vybíjet notebook. Žalovaný nepodléhal tlaku na to, aby pracoval tak strašně rychle jako někteří externí pracovníci; necítil motivaci v tom smyslu, že pokud bude od rána do večera běhat po paneláku v [adresa], že by byl za to dostatečně finančně ohodnocen. Jiných výtek vůči své osobě si nebyl vědom. I po inventuře byly vztahy dobré, žalovaný doufal, že by se jednou mohl také stát externím pracovníkem žalobkyně, chtěl tedy z práce odejít s tím nejlepším jménem.

33. Z příloh k inventurám ze dne 15. 7. 2021 a 30. 9. 2022 a 31. 5. 2023 (č. l. 150-157) soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

34. Navrhoval-li žalovaný k důkazu provést výstupy z účetního systému EXACT, soud tyto neprovedl, neboť byly navrženy k prokázání tvrzení, že žalovaný měl do doby inventury ve svém skladu přebytek jednotlivých položek oproti reálnému stavu. To je ovšem to, co bylo žalovanému vytýkáno, tedy že měl ve svém skladě evidováno více položek, než kolik jich tam reálně měl, tedy že existoval schodek na jemu svěřených hodnotách. Prokázání této skutečnosti by žalovanému nebylo jakkoliv ku prospěchu. Tato skutečnost byla v řízení zjištěna jinak. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

35. Žalovaný podepsal s jednatelem žalobkyně [jméno FO] jako zaměstnavatelem dne 21. 6. 2021 pracovní smlouvu na dobu určitou do 31. 5. 2022, v níž se zavázal pro zaměstnavatele vykonávat práci technického pracovníka, s místem výkonu práce v Olomouci. Pracovní poměr byl následně dodatkem ze dne 4. 4. 2022 prodloužen na dobu určitou do 31. 5. 2023. Pracovní náplň žalovaného v rámci sjednaného druhu práce zahrnovala mimo jiné organizaci, realizaci a kontrolu zpracování zakázek, zejména montáže – organizace a provádění (zejména ITN, jednotlivě bytových vodoměrů SV a TV), servisy (ITN, bytových vodoměrů SV a TV a bytových MT), ostatní činnosti – zabezpečování a objednávky materiálu – manipulace, skladování, distribuce, a dále vedení skladové evidence včetně hmotné odpovědnosti. Dne 15. 7. 2021 žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o hmotné odpovědnosti, na základě které žalovaný přebral hmotnou odpovědnost za sklad regionálního centra [Anonymizováno] (pobočka [adresa]), a to jednak za fyzický sklad umístěný v Olomouci s číselným označením P059 a R009, a jednak za tzv. montážní sklady externích pracovníků, kteří pro žalobkyni zajišťují montáž měřících přístrojů, s číselným označením P907, P908 a P911. Uvedené montážní sklady nejsou sklady fyzickými, nachází se v nich však zboží vydané externím pracovníkům z hlavního skladu P059 či R009 za účelem montáže, když toto zůstává až do předání namontovaných měřicích přístrojů zákazníkovi v majetku žalobkyně. Přílohou uvedené dohody o hmotné odpovědnosti byl seznam převzatého materiálu. V dohodě o hmotné odpovědnosti se žalovaný zavázal, že učiní ze své strany vše k zabránění schodků na svěřených hodnotách, včetně vedení potřebných evidencí a předkládání předepsaných výkazů. V případě, že zjistí, že se vyskytly závady, které mu brání v řádném plnění pracovních úkolů týkajících se hodnot svěřených mu k vyúčtování, byl žalovaný povinen takové závady neprodleně písemně oznámit žalobkyni. Dále prohlásil, že nejsou žádné závady, které by mu bránily v řádném plnění pracovních úkolů či povinností a že odpovídá za schodek, jestliže neprokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zaviněním další podmínky odpovědnosti za případný schodek jsou upraveny zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy. Žalovaný hovořil s panem [jméno FO] o podmínkách hmotné odpovědnosti, co to pro žalovaného znamená, za co všechno nese žalovaný odpovědnost. Téhož dne byla žalovaným, [jméno FO]. [jméno FO], vedoucím regionální centra [Anonymizováno], a [tituly před jménem] [adresa], obchodním zástupcem, provedena mimořádná inventarizace skladu, o níž byl sepsán protokol, jehož přílohou byly inventurní seznamy skladů, ve kterých byla uvedena skladová množství jednotlivých položek. Povinností žalovaného bylo průběžně kontrolovat a zaznamenávat množství zboží na skladě. Žalovaný měl přístup do účetního programu Exact, ve kterém jsou skladové moduly. V tomto programu prováděl převody, přičemž mu byla vysvětlena funkce programu, jakým způsobem má provádět převody. V případě dodání nového zboží z centrálního skladu, objednaného obchodníkem na určitou konkrétní zakázku, bylo povinností žalovaného provést kontrolu s dodacím listem a následně převést v účetním programu Exact zboží z tzv. transferového skladu (skladu zboží na cestě) na sklad pobočky. Dohoda byla taková, že zboží bude chodit zejména v pátek, když měl žalovaný možnost být v kanceláři. Pokud zboží přišlo v jiný den či pokud žalovaný nebyl v den příjmu přítomen ve skladě, přebírali fyzicky zboží zaměstnanci pobočky, kteří následně podklady předali žalovanému, který si mohl provést kontrolu a následně zboží účetně přijal. Dalším úkolem žalovaného bylo převádění zboží ze skladu do tzv. montážních skladů v případě, že technik dostal informaci, že daný externí pracovník bude montovat určité množství indikátorů na konkrétní dům, v takovém případě měl nachystat a vydat externistovi příslušný počet indikátorů či jiného materiálu. Měl provést převod materiálu ze skladu pobočky na externí sklad v programu Exact, nechat si vydat dvě výdejky, podepsat, předat ji externistovi a nechat si podepsat a jednu mít založenou. V případě, že žalovaný nebyl přítomen na pracovišti, vydávali zboží ze skladu kolegové žalovaného, kmenoví pracovníci pobočky, a to [tituly před jménem] [adresa], [jméno FO] a [jméno FO]. O vydání zboží tito vystavili zvláštní, tzv. ruční dodací list, v němž jsou vypsány veškeré informace, kdo, komu předává, jaké zboží, v jakém množství, na jakou zakázku, který nechávají podepsat externistovi a originál se předával technikovi buď osobně nebo se mu dával na stůl. Po návratu žalovaného na pracoviště byly ruční dodací listy žalovanému předány, a úkolem žalovaného bylo zkontrolovat správnost údajů na nich, a vystavit řádné převodky, převést zboží účetně do montážního skladu. Kolegyně na pobočce ani pan [jméno FO] neměli oprávnění činit převody v systému Exact mezi sklady. Žalovaný účetní převody činil nepravidelně, chaoticky a často s výrazným zpožděním a až na základě urgencí od externích pracovníků a prodejců, jak vyplývá z doložené e-mailové komunikace, neboť bez nich nemohli externí pracovníci ukončit zakázku a vystavit fakturu za provedené montáže – tím materiál odejde kompletně celý ze systému. Žalovaný nepřeváděl vždy zboží na základě jednotlivých dodacích listů, ale převáděl často najednou celý balík zboží, aby byly uspokojeny potřeby ve smyslu účetního množství na jednotlivých skladech, aby mohlo být fakturováno. Pokud totiž nebylo na montážním skladu účetně žádné zboží, nebylo možné již provedenou zakázku vyfakturovat. Sklad nebyl dobře veden, v kanceláři se vyskytovaly jednotlivé ruční dodací listy, které neměly přicvaknuté vytištěné převodky. Žalovaný někdy přijížděl později na zakázky, na což byl upozorňován panem [jméno FO] i [jméno FO]. Byl upozorňován i na kvalitu vedení skladu, na opožděné (i několik měsíců neuskutečněné) účetní převody, jakož i na skutečnost, že má hmotnou odpovědnost a že k datu skončení jeho pracovního poměru se bude dělat mimořádná inventura skladů. Ač byl upozorněn na to, do kdy má být zpracovaná inventura (30. 9. 2022), ještě 6. 10. 2022 byl urgován o její zaslání. [jméno FO], kmenový zaměstnanec žalobkyně pracující pro pobočku na jižní Moravě, který pro žalobkyni prováděl montáže, když nestíhali, neměl svůj externí sklad, zboží pro něj bylo převáděno na základě ručního dodacího listu, na základě kterého bylo fakturováno za jeho práci ze skladu pobočky. Tj. zakázky, které provedl pan [jméno FO] zůstávaly evidenčně na skladu pobočky. [jméno FO] ručnímu dodacímu listu existovala možnost kontroly pro danou zakázku. Další inventarizace majetku – zásob byla provedena dne 30. 9. 2022. Žalovaný byl před ukončením pracovního poměru u žalobkyně v pracovní neschopnosti od 20. 4. 2023 do 30. 4. 2023, dovolenou čerpal dne 2. 5. 2023, dne 5. 5. 2023 v rozsahu 5 hodin, dne 9. 5. – 11. 5. 2023, 15. 5. – 19. 5. 2023 a 23. 5. – 24. 5. 2023. Vždy když se žalovaný vrátil z dovolené či po jiné absenci, tak akorát pouklízel, protože se do skladu do krabice dávaly staré, měněné měřiče, které odvezl na skládkování a pak dále pokračoval ve své práci. Dále mimořádná inventarizace skladů č. P059, P907, P908, P911, P912 a R009 byla provedena dne 31. 5. 2023, a to žalovaným, [jméno FO]. [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa], při níž bylo zjištěno, že ve skladu, z nějž žalovaný vydával zboží, chybí 844 ks ITN rádií 4. Žalovaný inventuru neměl dobře připravenou, v průběhu se dělaly nějaké převody po komunikaci s účtárnou, před zahájením inventury se musely dodělat reklamace, které nebyly provedeny, ač měly být a žalovaný na to byl upozorňován, žalovaný přicházel v průběhu inventury s tím, že nalezl několik indikátorů v jednom rohu kanceláře, v autě. Žalovaný neměl připraveny ani písemně odsouhlasené stavy s externími dodavateli, ačkoliv na to byl několikrát upozorňován. Nejprve se po vyjetí inventurního seznamu kontrolovaly jednotlivé položky a zapisovalo se, kolik je ve skutečnosti zboží na skladě, pak se opět otevřel účetní program a tyto počty se kontrolovaly. Bylo zjištěno, že žalovaný prováděl převody materiálu chaoticky, a proto se nebylo možné něčeho dopočítat. Z uvedeného důvodu se dohodli, že z montážních skladů převedou veškerý materiál na kmenový sklad a vrátí to, co měl žalovaný s externisty odsouhlaseno, že tam ve skutečnosti mají. Protože jinak inventuru nebyli schopni udělat. Po inventuře následovalo relativně dlouhé dohledávání. V papírech, v dokladech, jestli něco není zapomenuto, vyfakturováno. Na konci dne museli udělat inventární zápis. Z centrály z [jméno FO] [právnická osoba] poslali formulář, který se na místě upravil, doplnily se do něj počty, částku nebyli schopni na místě určit. Protokol o škodě vytiskl a všichni ho podepsali. Žalovaný na místě podepsal dohodu o náhradě škody, dle které měla být škoda nahrazena buď srážkami ze mzdy nebo dle splátkového kalendáře. Následně se domlouval pan [jméno FO] s žalovaným, že se sejdou podle toho, jak to bude žalovanému vyhovovat, aby se pokusili přijít na to, kde se stala chyba, mohou se zkusit podívat do účetního programu a něco tam zkusit dohledat, žalovaný neprojevoval snahu cokoliv řešit. Žalovaný byl ze strany pana [jméno FO] uklidňován, že vzhledem k té povaze zboží a množství vůči předchozímu období není podezření, že by tam byla nějaká manipulace s tím. Žalovaný byl přesvědčen, že se fyzicky nemohly ty měřiče ztratit, a věřil, že se někde dohledají. Sám žádnou aktivitu směrem k nalezení měřičů neučinil. Na pracoviště se žalovaný již nedostavil. Po ukončení pracovního poměru byl opakovaně kontaktován zástupci žalobkyně, žalovaný však komunikoval pouze s kolegyněmi z kanceláře, na snahy o kontakt ze strany pana [právnická osoba] pana [jméno FO] žalovaný nereagoval. Žalobkyně proto protokol s vyčíslenou škodou ve výši 131 644,80 Kč spolu s dohodou o náhradně způsobené škody zaslala žalovanému dne 27. 7. 2023 doporučenou poštou s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 30. 8. 2023. Výši škody žalobkyně určila na základě nákupní ceny indikátorů ITN radio 4, která činila 6,82 EUR/ks. Žalovaný nikdy neupozornil žalobkyni, že by neměl zajištěny podmínky pro plnění pracovních úkolů týkajících se jemu svěřených hodnot, že by neměl kontrolu nad sklady, nestěžoval si na to, že by do regionálního skladu mohly vstupovat bez jeho vědomí další osoby a manipulovat s uloženým materiálem, aniž by on měl o tom přehled či možnost si stav materiálu ověřit. Žalovaný ani nenamítal, že je mu nekomfortní vést takto sklad a mít za něj odpovědnost. Žalovaný respektoval nastavení věcí v žalobkyni a pouze se zeptal, zda by bylo možné, aby měl hmotnou odpovědnost někdo jiný, po negativní odpovědi dál věc neřešil. Vztahy na pracovišti považoval žalovaný za dobré, žádné výraznější konflikty nezažil. Občas docházelo k běžným pracovním neshodám, například kvůli nepřesně naplánovaným zakázkám nebo jejich velkému počtu, ale tyto situace považoval za součást běžného pracovního provozu. Žalovaný vnímal, že někdy dostal výtku ohledně dochvilnosti, ohledně vedení účetního skladu, že někdy nepřeváděl tak hbitě. Jiných výtek vůči své osobě si nebyl vědom. I po inventuře považoval vztahy za dobré, žalovaný doufal, že by se jednou mohl také stát externím pracovníkem žalobkyně, chtěl tedy z práce odejít s tím nejlepším jménem.

36. Podle § 252 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách (odst. 1). Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku (odst. 2). Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty (odst. 3). Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně (odst. 4). Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat (odst. 5).

37. Podle § 301 zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni a)pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

38. Podle § 161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.

39. Podle § 163 občanského zákoníku statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

40. Podle § 164 odst. 1 občanského zákoníku člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.

41. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

43. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4711/2017, vyložil, že odpovědnost zaměstnance za schodek na hodnotách, které byly zaměstnanci svěřeny k vyúčtování, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále též „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen prokazovat zavinění zaměstnance (srov. § 250 odst. 3 zák. práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§ 252 odst. 5 zák. práce). Je mimo pochybnost, že možnost zvýšené odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 252 odst. 1 zák. práce je žádoucí při výkonu každého zaměstnání, v rámci něhož je nutné, aby zaměstnancům byly svěřeny určité hodnoty, s nimiž sami disponují a hospodaří a které jsou povinni ve stanoveném období vyúčtovat. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách přejímá zaměstnanec na základě písemné dohody o odpovědnosti, která musí obsahovat závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (přesné vymezení hodnot, za které zaměstnanec převzal odpovědnost, zde není nutné). Zákoník práce formou demonstrativního výčtu uvádí hodnoty, kterých se má odpovědnost za schodek týkat; jsou to hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu a se kterými má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny (srov. § 252 odst. 1 zák. práce). Kontrola, kterou se zjišťuje úplnost hodnot svěřených zaměstnanci, se provádí vyúčtováním, tj. srovnáním účetního stavu se skutečným stavem. Schodek ve smyslu ustanovení § 252 odst. 1 zák. práce, zjištěný touto kontrolou, pak vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat. Rozumí se jím rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích (srov. Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1976). Schodek bývá zpravidla zjišťován inventarizací (fyzickou inventurou u majetku hmotné povahy, popřípadě nehmotné povahy, nebo dokladovou inventurou u závazků a u ostatních složek majetku, u nichž nelze provést inventuru fyzickou) jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému zaměstnanci nárok na náhradu škody podle ustanovení § 252 zák. práce; zaměstnavatel však musí, má-li být jeho žaloba úspěšná, jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 920/2006, uveřejněného pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2536/2013, uveřejněný pod číslem 116/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). … Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – schodkem se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem „svěřených hodnot“ (srov. § 252 odst. 1 zák. práce), které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích, není pro vznik odpovědnosti zaměstnance za schodek podstatné, čí byly (komu patřily) hodnoty, které byly zaměstnanci svěřeny, ani to, že nebylo možno rozlišit (oddělit), „jaké finanční prostředky chyběly na baru, na výplatě výher z automatů či na tržbách z automatů“. Podstatné je, že mezi hodnotami, které byly žalovanému zaměstnavatelem svěřeny, a konečným stavem zjištěným při inventuře byl rozdíl (schodek)…. Zaměstnanec se nemůže své hmotné odpovědnosti zprostit, jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [§ 301 písm. d) zák. práce] vznik schodku umožnil. Vztah takového nedbalostního jednání ke vzniku schodku je přitom třeba posuzovat v každém případě individuálně a pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za nichž ke vzniku schodku došlo. Je-li nedbalostní porušení povinností hmotně odpovědným zaměstnancem takového rozsahu, že by bez něho ke vzniku škody (schodku) vůbec nemohlo dojít (tj. že zaměstnanec porušením svých povinností umožnil vznik celého schodku), pak nepřichází v úvahu ani částečné zproštění se odpovědnosti; to závisí na rozsahu porušení povinnosti, kterým byl umožněn vznik škody (schodku). Nebyla-li na pracovišti s více zaměstnanci, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, dohodnuta společná hmotná odpovědnost, nečiní to jejich individuální dohody o hmotné odpovědnosti neplatnými. Znamená to jen, že rozsah náhrady škody jednotlivých zaměstnanců s individuálními dohodami o hmotné odpovědnosti za schodek zjištěný na společném pracovišti nelze stanovit podle poměru jejich hrubých výdělků a v závislosti na zastávané funkci ve smyslu § 260 zák. práce, ale že budou odpovídat za schodek v plné výši podle rozsahu odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2426/2009, uveřejněný v časopise Soudní Judikatura ročník 2011, pod pořadovým číslem 21). Ani omezení společné hmotné odpovědnosti jen na některé zaměstnance v prodejně obchodní společnosti nelze samo o sobě bez přihlédnutí ke konkrétním podmínkám na pracovišti považovat za nesplnění povinnosti zajišťovat zaměstnancům pracovní podmínky pro řádné plnění pracovních úkolů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 1975, sp. zn. 5 Cz 27/74, uveřejněné pod číslem 28/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

44. Předpokladem pro úspěšné uplatnění požadavku žalobkyně na nahrazení škody vzniklé na svěřených hodnotách, je uzavření platné dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, existence schodku na svěřených hodnotách a zavinění zaměstnance (žalovaného), které se však předpokládá.

45. Dohoda o hmotné odpovědnosti byla uzavřena platně dne 15. 7. 2021, a to mezi žalobkyní, jednající jejím jednatelem, a žalovaným. Ke dni uzavření předmětné dohody existoval platný pracovněprávní vztah, svéprávnému žalovanému bylo ke dni uzavření dohody více než 18 let, dohoda byla uzavřena písemně, a obsahovala závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Ke dni uzavření dohody o odpovědnosti byla provedena inventura hodnot, které byly žalovanému svěřeny. Žalovanému byl znám rozsah a obsah této dohody, věděl, za co odpovídá. Vše mu bylo ze strany [právnická osoba] vysvětleno. Věděl, za jaké položky odpovídá i kde se nacházejí, věděl, jak pracovat s účetním systémem, jaké úkony musí při přijetí zboží do skladu pobočky i jeho výdeji z tohoto skladu učinit. Během mimořádné inventury konané ke dni ukončení pracovního poměru žalovaného (31. 5. 2025) bylo zjištěno manko, tedy schodek na žalovanému svěřených hodnotách, v počtu 844 kusů měřících přístrojů (ITN radio 4), kdy skutečný stav byl o tento počet nižší než stav účetní. Zavinění žalovaného se předpokládá. Konkrétní výše škody nebyla k okamžiku ukončení inventury známa, neboť přítomní neznali jednotkovou cenu chybějícího zboží. Ta byla zjištěna následně. Jednotková cena jednoho přístroje činí 6,82 EUR. Žalovaný byl informován o konkrétní výši škody 131 644,80 Kč písemně poté, co se zástupci žalobkyně opakovaně neúspěšně snažili žalovaného po ukončení pracovního poměru kontaktovat, tento však na jejich SMS ani telefonáty nereagoval. Odpovědnost žalovaného za žalobkyni způsobenou škodu vznikla. Žalovaný se tedy mohl odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostit v případě, že by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. A to se žalovanému nepodařilo.

46. Obrana žalovaného spočívala jednak v tvrzení, že předmětný protokol o inventuře jakož i protokol o škodě podepsal pod nátlakem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žádný nátlak na něj stran podpisu protokolu o mimořádné inventarizaci či o způsobené škodě činěn nebyl. Naopak žalovaný sám vypověděl, že jej [adresa] po zjištění manka uklidňoval, že se přístroje jistě najdou a že jej vzhledem k povaze chybějícího zboží nepodezírají z nějaké manipulace s nimi. Žalovaný nehovořil o žádném nátlaku, vztahy na pracovišti označil za dobré i po provedené inventuře, stále doufal, že by se jednou mohl stát externím technikem. O tom, že by protokol o inventarizaci či způsobené škodě nikdy dobrovolně nepodepsal, během svého výslechu nehovořil, naopak na dotaz soudu, co se dělo poté, co bylo zjištěno to manko, sdělil, že bylo mu vysvětleno, že den se musí uzavřít, dávali mu naději, že se přístroje někde najdou a „tak to rozpustili“. On sám byl přesvědčen o tom, že není možné, aby se ty přístroje v takovém množství ztratily. Následně doplnil, že výstupy z inventarizace podepsal, hovořil o tom, jak byly dokumenty připravovány, co bylo předepsáno, co se doplňovalo ručně. Nad to předpokladem pro odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou schodkem na svěřených hodnotách je existence schodku, a tu žalovaný nesporoval.

47. Další obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že mu nebyly zajištěny vyhovující pracovní podmínky, neboť do skladu, kde se nacházel materiál, za který žalovaný odpovídal, mělo přístup více osob. Skutečnost, že do skladu pobočky mělo přístup více osob, byla skutečně zjištěna, nicméně v rámci žalobkyně byly nastaveny takové vnitřní procesy, které měly zajistit žalovanému kontrolu nad pohybem zboží i v době jeho nepřítomnosti. Žalovaný si v průběhu pracovního vztahu, resp. v době, kdy měl podepsánu dohodu o odpovědnosti, nestěžoval, že by neměl zajištěny vhodné podmínky pro výkon pracovních úkolů spojených s nakládáním se svěřenými hodnotami, nadřízené nikterak neinformoval o jakýchkoliv závadách v pracovních podmínkách, ač byl na tuto povinnost upozorněn přímo v dohodě o hmotné odpovědnosti. Nikdy v průběhu trvání pracovního poměru neřešil s nadřízenými ani jinými kolegy to, že by se ve skladu děly nějaké nestandardní pohyby, že by mu někde něco chybělo nebo přebývalo, že by neměl moc nad tokem zboží. Ve vztahu k hmotné odpovědnosti žalovaný s žalobkyní nikdy nic neřešil, pouze se dotázal, zda by ji mohl nemít. Žalovaný akceptoval řád, jaký měla žalobkyně nastavený a ničeho nenamítal. Soud tedy považuje tuto argumentaci v řízení za účelovou. Žalovaný předmětnou dohodu uzavíral s vědomím, jak to u žalobkyně funguje a že do skladu bude mít přístup více osob. Sám popisoval, byť poměrně zmateně, jaké procesy byly v žalobkyni nastaveny, a že o tom, že zboží bylo na sklad přijato či ze skladu vydáno někým jiným, byl žalovaný vždy informován a vždy obdržel od kolegů příslušné dokumenty, na základě kterých příjem či výdej zboží kontroloval a prováděl účetní převody (příjem na sklad či převod na externí sklad), v případě, že vydával zboží externímu pracovníkovi, který neměl žádný účetní sklad, vedl si listinnou dokumentaci. Žalovaný byl jediný, kdo měl na příslušné pobočce oprávnění vést účetní sklad v EXACTu- tedy účetně přijímat zboží na sklad regionální pobočky a účetně převádět zboží na externí sklady. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný měl zajištěny pracovní podmínky pro plnění pracovních úkolů. Současně bylo zjištěno, že žalovaný k plnění pracovních úkolů nepřistupoval svědomitě ani pečlivě, naopak vedení skladu jakož i odpovídající účetní evidence ovládal chaos působený žalovaným, který nedůsledně převáděl jak přijímaný materiál na regionální sklad, tak vydávaný materiál na montážní sklady, na což byl opakovaně ze strany kolegů i nadřízeného upozorňován, byla mu připomínána skutečnost, že má odpovědnost za svěřené hodnoty. Žalovaný rovněž neprováděl reklamace tak, jak měl (pravidelně), fyzicky ve skladu listiny nebyly skladovány tak jak měly být (jednotlivé dodací listy neměly přicvaknuté převodky). Soud má tedy za to, že žalovaný přistupoval ke své práci nedbale a svým přístupem umožnil vznik předmětného manka. Jistě nečinil vše, co měl a mohl, aby svěřený majetek zaměstnance chránil před případnou ztrátou či zničením.

48. Pokud žalovaný tvrdil, že u žalobkyně neproběhla inventura déle než rok před mimořádnou inventurou konanou dne 31. 5. 2023 a následně proběhla tato účelová inventura, která probíhala nestandardně, když před samotnou inventurou došlo pouze k účetnímu převodu zboží z montážních skladů na regionální sklad (sklad žalovaného), přičemž žalovanému nebyla dána možnost si ověřit reálné stavy na montážních skladech, tak tato tvrzení byla rovněž v řízení vyvrácena. Bylo prokázáno, že dne 30. 9. 2022 proběhla inventura, které se žalovaný účastnil. Co se týče průběhu inventury konané dne 31. 5. 2023. Tato inventura byla mimořádná, plánovaná, v souvislosti s ukončením pracovního poměru žalovaného u žalované. Žalovaný o jejím konání věděl, byl upozorňován, že se bude provádět a byl upozorňován i na to, aby ji měl řádně připravenou. V řízení bylo vyvráceno, že k převodu zboží z montážních skladů na sklad regionální pobočky došlo před zahájením inventury. Sám žalovaný během výslechu potvrdil, že k účetnímu převodu zboží došlo až v jejím průběhu. Stalo se tak z důvodu nepřipravenosti inventury ze strany žalovaného, aby vůbec bylo možné inventuru provést. Žalovaný jednak neměl veškeré zboží na skladě tak, jak mělo být, ale v průběhu inventury přicházel s dalším nalezeným zbožím, před zahájením inventury musely být vyřízeny reklamace, které měl mít žalovaný taky již vyřízené a připravené, v průběhu inventury se zjistilo, že žalovaný prováděl převody chaoticky, kdy převáděné položky neodpovídaly časům ani množství reálného výdeje, nebylo tedy možné se dopočítat nějakého výsledku. Proto se žalovaný s panem [jméno FO] a [jméno FO] domluvili na tom, že veškeré zboží z montážních skladů převedou na regionální sklad a následně na montážní sklady vrátí množství zboží, které měl žalovaný s externími pracovníky odsouhlaseno. Manipulovalo se pouze s hodnotami, které byly žalovanému svěřeny k vyúčtování. Žalovaný měl možnost ověřit si, zda účetní množství na montážních skladech odpovídají reálnému. Úkolem žalovaného před inventurou bylo nechat si písemně potvrdil od externích pracovníků, že množství zboží, které je evidováno v účetním systému na jednotlivých montážních skladech odpovídá tomu, co mají externí pracovníci u sebe reálně k dispozici. Zda toto žalovaný učinil, není zřejmé. Z dokazování vyplynulo, že mu externí pracovníci buď zavolali nebo nechali lístečky o tom, co mají na u sebe a s tím on pracoval. Tedy nenechal si potvrdit od pracovníků, zda mají takové množství zboží, jaké by podle účetního záznamu měli mít, ale vycházel z údajů, které mu sami sdělili. Jak vyplývá ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu, pro vznik odpovědnosti zaměstnance za schodek není podstatné, čí byly (komu patřily) hodnoty, které byly zaměstnanci svěřeny, ani to, že nebylo možno rozlišit (oddělit), „jaké finanční prostředky chyběly na baru, na výplatě výher z automatů či na tržbách z automatů“. Podstatné je, že mezi hodnotami, které byly žalovanému zaměstnavatelem svěřeny, a konečným stavem zjištěným při inventuře byl rozdíl (schodek). V nyní posuzovaném případě tedy není podstatné, zda zboží chybělo na montážním skladu nebo na skladu regionálního centra, ale to, že chybělo zboží, které bylo žalovanému svěřeno. To, že mezi účetním stavem svěřených hodnot, tedy předmětných měřičů v uvedeném počtu, a reálným stavem byl zjištěn schodek, bylo nesporné.

49. Tvrzení žalovaného, že u žalobkyně byla zavedená praxe, že se oficiálně nepřeváděly položky, které byly vydány, rovněž nebylo v průběhu dokazování potvrzeno. Naopak bylo zjištěno, že právě odpovědností žalovaného bylo vedení řádné evidence pohybu zboží. Pokud byl vydán materiál některému z externích pracovníků ze strany žalovaného, bylo jeho povinností provést účetní převod ze skladu pobočky na sklad externího pracovníka, vyjet dvě výdejky, podepsat je, jednu si nechat ze strany externího pracovníka podepsat a založit a druhou předat externímu pracovníkovi. Pokud žalovaný ve skladu nebyl, kolegové, kteří vydali externímu pracovníkovi materiál, vypracovali tzv. ruční dodací list, v němž je uvedeno, kdo, komu předává jaké zboží, v jakém množství, na jakou zakázku a nechával se podepsat externím technikem, pak se tento ruční dodací list předal žalovanému, případě se mu nechal na stole, a žalovaný po návratu do skladu měl provést kontrolu a účetní převod ze skladu pobočky na sklad externího pracovníka. Pokud žalovaný během svého výslechu tvrdil, že docházelo k nesouladu mezi převodem skutečného a účetního množství materiálu, tak tento nesoulad sám neuměl vysvětlit. U žalobkyně tedy určitě nebyla tvrzená praxe takto zavedena, pokud k docházelo k tomu, že nebyly některé vydané položky převáděny účetně, tak to bylo pouze z důvodu přístupu žalovaného ke své práci.

50. Co se týče námitek žalovaného stran toho, že v práci před provedenou inventurou prokazatelně nebyl více než měsíc z důvodu nařízení dovolené, tak toto tvrzení bylo rovněž vyvráceno. Ač dovolenou v průběhu května čerpal, nejednalo se o nepřetržitou absenci delší než jeden měsíc. Žalovaný byl upozorňován panem [jméno FO], že si nemůže požádat o dovolenou až do konce měsíce, neboť musí připravit inventuru. Co se týče chodu skladu v době nepřítomnosti žalovaného, k tomu se soud vyjádřil výše. U žalobkyně byly nastaveny procesy tak, aby si žalovaný mohl, pakliže v době jeho nepřítomnosti došlo k manipulaci se zbožím ve skladu, tyto ověřit a zkontrolovat. Žalovaný během svého výslechu tvrdil, že tak činil. Nikdy zaměstnavatele neupozornil na to, že by neměl zajištěny vhodné podmínky pro plnění svých úkolů. Kolegům důvěřoval, o kolegyních se ve vztahu k absenci jejich oprávnění převádět zboží v účetním programu vyjádřil tak, že ony by jistě tuto práci vykonávaly odpovědněji a lépe než on. Inventuru měl dle svého mínění připravenu.

51. Namítal-li žalovaný, že k manku nemohlo dojít, když položky 1742 ITN radio 4 nebyly součástí inventárního seznamu ze dne 15. 7. 2021 (neboť jimi byly položky 1740 ITN radio 4), k tomu soud uvádí, že žalovaný neodpovídal pouze za položky (zboží), které bylo jmenovitě uvedeno v inventárním seznamu, nýbrž za veškeré jemu svěřené hodnoty. Z komentáře k § 252 zákoníku práce vyplývá, že pro platnost dohody o odpovědnosti je bez významu, zda jsou v ní uvedeny hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které byly zaměstnanci svěřeny a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Dohoda o odpovědnosti neomezuje odpovědnost zaměstnance jen na ty hodnoty, které jsou mu zaměstnavatelem svěřeny při uzavření této dohody. Dohodou o odpovědnosti přejímá zaměstnanec odpovědnost za schodek na jakýchkoli dalších hodnotách, které mu budou zaměstnavatelem svěřeny kdykoli po uzavření této dohody, půjde-li o hodnoty, jež jsou způsobilé být předmětem dohody o odpovědnosti (tj. hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu a s nimiž má zaměstnanec možnost osobně nakládat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny). Okolnost, že hodnoty svěřené zaměstnanci nejsou vymezeny přímo v dohodě o odpovědnosti, proto není – stejně jako okolnost, že při uzavírání dohody není provedena inventarizace těchto hodnot – na újmu platnosti dohody o odpovědnosti (DOLEŽÍLEK, Jiří. § 252 [Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1108, marg. č. 9.). Nadto žalovaný učinil v řízení nesporným, že během inventury dne 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že ve skladu, z nějž žalovaný vydával zboží, chybí 844 kusů ITN rádií 4. Za této situace není důvodná argumentace žalovaného (poprvé zaznívající až v závěrečném návrhu) spočívající v tom, že nebylo zřejmé, jakým způsobem došlo k převodu dvou položek s rozdílným označením na jinou položku, ani že inventurní soupis neobsahuje jednoznačné určení stavu jednotlivých položek.

52. K námitce, že veškeré pobočné sklady, včetně externích spolupracovníků, nebyly řádně evidovány a žalovaný se musel v průběhu trvání pracovního poměru omezit pouze na jejich tvrzení, rovněž není případná. V první řadě to byl právě žalovaný, jehož odpovědností bylo důsledně vést evidenci těchto skladů, což nečinil, resp. tak činil se zpožděním, chaoticky. Nikoli průběžně, jak se od něj vyžadovalo, v návaznosti na skutečně vydané zboží, nýbrž často po urgencích ze strany nadřízeného či obchodníků, kteří v důsledku toho nemohli fakturovat již provedené zakázky, a v množství, které neodpovídalo skutečně vydanému množství zboží, nýbrž ve velkých blocích. Obchodníci žalovaného nenutili ani nežádali převádět účetně zboží bez vazby na reálně vydané zboží. Pokud žalovaný převáděl větší množství zboží, než které odpovídalo jednotlivých fyzickým výdejům, bylo to z důvodu nedůsledné a opožděné evidence ze strany žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo pouze to, že zmatek a jakousi liknavost vnášel do přesunů a evidence zboží pouze žalovaný. Byl to právě žalovaný, který svým přístupem umožnil vznik nastalé situace.

53. Nová skutková tvrzení obsažená v závěrečném návrhu o tom, že žalovaný činil převody mezi jednotlivými sklady proto, aby usnadnil práci nadřízeným a prokázal loajalitu k žalobci, nenachází odraz ve skutkových zjištěních. Navíc, i pokud by se tak skutečně dělo, šla by tato skutečnost na vrub žalovaného, neboť jeho povinností bylo řádně spravovat svěřené hodnoty, nikoli se zavděčovat kolegům. Žalovaný věděl, že má podepsanou odpovědnost za svěřené hodnoty, přesto k převodům materiálu (jeho příjmu ani výdeji) nepřistupoval svědomitě a s náležitou pečlivostí, nevedl řádně fyzickou ani účetní evidenci zboží. Žalovaný měl řádně hospodařit se svěřenými prostředky a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením či zneužitím. Takto však nejednal.

54. Soud zjistil, že kurz EUR/CZK podle ČNB k 31. 5. 2023 činil 23,745 Kč za 1 EUR. Součinem chybějícího množství 844 kusů, částkou 6,82 Eur za kus a uvedeným směnným kurzem, dospěl k částce 136 678,12 Kč.

55. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 131 644,80 Kč, soud tedy jejímu požadavku na základě shora popsaných úvah vyhověl a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni způsobenou škodu ve výši 131 644,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splněním svého dluhu, přiznal soud žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s žalobním návrhem od 3. 10. 2023, neboť žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2023 vyzván k úhradě předmětné částky nejpozději do 2. 10. 2023. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.

56. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 73 946 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 5 266 Kč, náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 23. 9. 2024 – trvalo déle než 2 hodiny, doplnění žaloby ze dne 24. 10. 2024, účast na jednání dne 11. 11. 2024 – trvalo déle než 2 hodiny, účast na jednání dne 19. 3. 2024, sepsání závěrečného návrhu) dle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhl. č. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném v době provedení jednotlivého úkonu (dále jen „a. t.”) počítané z tarifní hodnoty 131 644,80 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5 a.t., tj. 6 380 Kč za jeden úkon, dále odměnu advokáta ve výši 1/2 za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h) a.t., celkem tedy odměnu ve výši 54 230 Kč (60 610 Kč), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. v celkové výši 2 400 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 23. 9. 2024, doplnění žaloby ze dne 24. 10. 2024, účast na jednání dne 11. 11. 2024) a 2 úkony právní služby po 450 Kč (účast na jednání dne 19. 3. 2025 a sepsání závěrečného návrhu). Na náhradě nákladů řízení svědčí žalobkyni rovněž náhrada cestovních výdajů jejího právního zástupce z Prahy do Olomouce a zpět vlakem k jednání dne 23. 9. 2024 ve výši 733 Kč, dne 11. 11. 2024 ve výši 734 Kč a dne 19. 3. 2025 ve výši 703 Kč, tj. celkem 2 170 Kč. Dále žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a.t. v rozsahu 20 započatých půlhodin po 100 Kč strávených cestou k jednání a zpět dne 23. 9. 2024 a dne 11. 11. 2024, tedy 2 000 Kč, a dále v rozsahu 10 započatých půlhodin po 150 Kč strávených cestou k jednání a zpět dne 19. 3. 2025, tedy 1 500 Kč, tj. celkem ve výši 3 500 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.