11 C 107/2020-242

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Janáčem sídlem Na poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zdržení se imisí na sousední pozemky a uložení opatření k odvrácení hrozící újmy takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, že žalovaná je povinna zdržet se omezování a ohrožování žalobce pádem větví ze stromů vysázených na pozemku p. [číslo] – jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior) a prorůstáním kořenů z těchto stromů do staveb umístěných na pozemcích p. [číslo] k.ú. [obec], se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, že žalované se ukládá opatření k odvrácení hrozící újmy, na základě kterého je žalovaná povinna ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, pokácet 2 kmeny jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), průměr kmenů cca. 82, 80 cm, nacházející se na pozemku p. [číslo] k.ú. [obec], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se omezování a ohrožování žalobce pádem větví jasanů ztepilých vysázených na pozemku žalované (dále jen„ předmětné stromy“), prorůstáním jejich kořenů do staveb umístěných na pozemcích žalobce a dále uložení opatření k odvrácení hrozící újmy, na základě kterého je žalovaná povinna ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku předmětné stromy pokácet. Žalobce podanou žalobu zdůvodnil tím, že na sousedním pozemku ve vlastnictví žalované v těsné blízkosti hranice s pozemky žalobce rostou předmětné stromy o výšce cca 25 m a obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí přibližně 240 cm. Koruny těchto stromů přesahují na pozemky žalobce téměř dvěma třetinami svého objemu (hranice pozemku větve přesahují místy až o 10 m). Z předmětných stromů padají na zahradu žalobce silné větve, listí a plody. Pád větví ohrožuje život a zdraví uživatelů zahrady, pád listí a plodů vyvolává nutnost častého odstraňování ze zahrady i střechy hospodářské budovy umístěné na zahradě. Kořenový systém předmětných stromů dále zasahuje hluboko přes hranice zahrady žalobce a silné kořeny předmětných stromů zdvihají podlahu hospodářské budovy, kterou tím poškozují. Žalobce musel k zajištění hospodářské budovy vybudovat opěrnou betonovou zídku. Dle názoru žalobce není řešením prořezání předmětných stromů (neboť to nezabrání prorůstání kořenů), ale pouze jejich úplné pokácení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že rozhodnutím odboru životního prostředí Městského úřadu Kutná Hora ze dne 12. 2. 2018 nebylo povoleno předmětné stromy pokácet. Žalovaná proto dne 11. 12. 2019 nechala provést stabilizační zásah (prořezání) předmětných stromů, což radikálně omezilo velikost jejich koruny. Dle názoru žalované přerůstání větví a kořenů předmětných stromů nepůsobí žalobci obtíže, které by převyšovaly zájem na nedotčeném zachování jasanu.

3. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] (dále společně s pozemkem jen jako„ dům žalobce“), [anonymizováno], [číslo] a [číslo] (dále společně jako„ zahrada žalobce“), vše v obci a k.ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora. Žalovaná je pak vlastníkem pozemků parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a [číslo] (v době rozhodování soudu [číslo] [číslo]) vše v obci a k.ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora (dále jen„ pozemky žalované“).

4. Z rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora, odboru životního prostředí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (dále jen„ odbor ŽP“ a„ rozhodnutí odboru ŽP“) soud zjistil, že žalovaná resp. Katastrální úřad pro Středočeský kraj (dále jen„ katastrální úřad“) požádal o povolení kácení předmětných stromů s odůvodněním, že kořeny narušují zeď na hranici pozemků (dále jen„ hraniční zeď“) a stavbu dílny na zahradě žalobce (dále jen„ hospodářská budova“) a že se při větru odlamují větve, které mohou ohrozit kolemjdoucí. Odbor ŽP žádost zamítl s tím, že na hraniční zdi ani na hospodářské budově nejsou patrná žádná poškození, stav předmětných stromů je velmi dobrý, a není vhodné je pokácet. Předmětné stromy jsou cenné nejen pro svůj vzhled, ale vytvářejí stanoviště pro další živočichy. Odbor ŽP doporučil provést ořez suchých větví a odlehčení koruny, případný zájem o pokácení předmětných stromů měl být podložen znaleckým posudkem. Platnost rozhodnutí odboru ŽP byla stanovena na 2 roky od nabytí právní moci rozhodnutí.

5. Z objednávky [číslo] 2019 ze dne 21. 8. 2019 znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. Jaroslavem Kolaříkem, Ph.D. ze dne 24. 9. 2019 (dále jen„ znalecký posudek“) výslechu znalce a z faktury [číslo] vystavené dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že znalec znaleckým posudkem hodnotil stav předmětných stromů a dospěl k závěru, že předmětné stromy jsou v konfliktu s domem žalobce a hospodářskou budovou na zahradě žalobce, který se projevuje postupnou destrukcí jejich základů. Zdravotní stav předmětných stromů je významně zhoršený, vyvinul se defektní typ větvení – tlaková vidlice, který ve vyšším věku stromu vykazuje zvýšenou tendenci ke statickému rozpadu. Dochází k vývoji trhlin ve větvích a samovolném selhávání a pádu silných větví. Situaci lze stabilizovat prostřednictvím pěstebního zásahu, nebo předmětné stromy odstranit. Společenskou/ekologickou hodnotu stromu znalec vyčíslil na 258 359 Kč (což odpovídá vysazení 10 dlouhověkých stromů s povýsadbovou péčí po dobu 5 let). Znalecký posudek objednal a uhradil katastrální úřad. Při svém výslechu dne 6. 5. 2021 znalec závěry svého znaleckého posudku stvrdil s tím, že k jeho vypracování měl dostatek relevantních podkladů. Po vypracování znaleckého posudku viděl znalec předmětné stromy při místním šetření dne 16. 9. 2020 a před svým výslechem (6. 5. 2021). Vazba předmětných stromů je v pořádku, koruna předmětných stromů vykazuje známky pěstebního opatření. Dle znalce pokud nedojde k mimořádným okolnostem, navrhuje činit pěstební zásahy jednou za pět let. Riziko pádu větví v extrémních situacích nelze vyloučit nikdy. K žalobcem předložené spadlé větvi z předmětných stromů (z prosince 2020) znalec uvedl, že nejsou patrné žádné defekty, hniloba ani špatné větvení. Stáří předmětných stromů je asi 100 let. Jasan patří mezi dlouhověké dřeviny, může žít řádově stovky let, přirůstá do tloušťky v průměru 1-2 mm ročně. Větve již do délky významně přirůstat nebudou. Pěstební stav předmětných stromů je adekvátní a významně se nevymyká z běžného stavu dospělých stromů rostoucích v urbanizovaném prostředí. Kořeny stromu rostou běžně až do trojnásobku průměru koruny, do hloubky 1 metr. Kořeny stromu rostou tam, kam mohou, pokud narazí na pevnou překážku, tak tím směrem dál nerostou. Kořeny mohou způsobovat určitý tlak na překážku. Před cca 25 lety v době vybudování hospodářské budovy byly předmětné stromy již cca 75-80 let staré, od toho věku již není výškový přírůstek dramatický (v řádu jednotek metrů), dochází však k přírůstku na tloušťce kmene. Na stav předmětných stromů mohlo mít vliv osekání kořenů v hloubce 50 cm při stavbě stabilizační zídky. Mohlo dojít ke snížení stability předmětných stromů nebo infekci dřevními houbami. Ekologická hodnota předmětných stromů je oproti hodnotě dle znaleckého posudku stejná nebo spíše vyšší, znalec upozornil, že je připravována nová metodika, dle které by se ekologická hodnota předmětných stromů ještě zvýšila.

6. Z vyjádření odboru ŽP ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud zjistil, že v době vydání rozhodnutí odboru ŽP ze dne 12. 2. 2018 byl funkční i estetický stav předmětných stromů vyhodnocen jako velmi dobrý. V případě nové žádosti o povolení kácení předmětných stromů nelze výsledek předjímat, avšak pokud by žadatel nedoložil další podklady, jako je odborný znalecký posudek zdravotního stavu předmětných stromů nebo stability jejich kořenového systému, nevidí odbor ŽP důvody ke změně rozhodnutí. Z vizuálního posouzení stavu předmětných stromů má odbor ŽP za to, že se stav předmětných stromů od vydání rozhodnutí odboru ŽP nijak razantně nezměnil a dá se očekávat stejný výsledek řízení.

7. Z kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora jako stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že tímto rozhodnutím stavební úřad povolil užívání stavby„ přístavba skladu u domu [adresa] [ulice] ulice, [obec], na poz. [číslo] k. ú. [obec]“ (stavba dále jen jako„ hospodářská budova“), tj. stavby na zahradě žalobce v blízkosti hraniční zdi a předmětných stromů. Hospodářská budova měla být užívána jako sklad domácího nářadí.

8. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že si [jméno] [příjmení] od žalobce pronajal byt v 1. patře v domě žalobce včetně práva užívat zahradu žalobce. Z faktury č. FVS- 2020 [tel. číslo] a z platebního dokladu SIPO pak soud zjistil, že žalobce hradí platby spojené s užíváním domu žalobce.

9. Z faktury č. 2 2019 ze dne 12. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] provedla a fakturovala katastrálnímu úřadu prořezání předmětných stromů a instalaci bezpečnostní vazby v ceně 29 887 Kč.

10. Z výpisu webových stránek [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že se tato společnost zabývá mj. dendrologickými průzkumy a hodnocením stavu stromů.

11. Z výzvy žalobce ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval dopisem ze dne 29. 1. 2020 žalovanou, resp. katastrální úřad k neprodlenému zamezení pronikání imisí z předmětných stromů, čehož mělo být dosaženo jejich pokácením.

12. Z dopisu žalované resp. katastrálního úřadu ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná pokácení předmětných stromů odmítla s tím, že v minulosti požádala o povolení k pokácení předmětných stromů, avšak rozhodnutím odboru ŽP byla tato žádost zamítnuta. Katastrální úřad proto nechal provést pěstební zásah a prořezání stromu, což považoval za maximum toho, co je ve věci možné udělat.

13. Z místního šetření za přítomnosti znalce Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D. a pracovnic odboru životního prostředí a z fotodokumentace pořízené účastníky v průběhu řízení a soudem během místního šetření soud zjistil, že předmětné stromy rostou v těsné blízkosti hraniční zdi (opatřené na vrcholu betonovými taškami) mezi zahradou žalobce a pozemkem žalované. Pozemek žalované je oproti zahradě žalobce vyvýšený, v místě, kde se nachází kmeny předmětných stromů je umístěna jednopodlažní hospodářská budova s plochou plechovou střechou opatřenou střešními okny zakrytými mříží, okapovými žlaby a svody dešťové vody. Zadní stěnu hospodářské budovy tvoří část hraniční zdi. Kmen předmětných stromů tlačí na hraniční zeď a vychyluje ji směrem k zahradě žalobce. Na tomto místě je vystavěna stabilizační betonová zídka, která tvoří oporu pro hraniční zeď. Předmětné stromy jsou vysoké cca 25 metrů, kmeny jsou mohutné, koruna předmětných stromů je široká, rozvětvená a přesahuje z více než poloviny na zahradu žalobce. Kmeny předmětných stromů jsou ve výšce spojeny lanem. Odhadované stáří předmětných stromů je cca 100 let. Z předmětných stromů dochází k padání drobných větví, listů, kůry a nažek na zahradu žalobce a na střechu hospodářské budovy v množství odpovídajícím velikosti předmětných stromů. Z fotodokumentace bylo zjištěno poškození tašek na hraniční zdi, hromadění souvislé vrstvy listí, větví a nažek na střeše hospodářské budovy a popraskání betonové podlahy hospodářské budovy. Z fotodokumentace je rovněž patrné, že v minulosti došlo k pádu větve o síle na jednom konci přes 15 cm a délce přes 4 metry před hospodářskou budovu na trávník zahrady žalobce v místě, kde byla dle fotografie dětská klouzačka a pískoviště. Dále bylo zjištěno, že i silnější větve (do 3 cm) dopadly na střechu hospodářské budovy a ta byla pokryta souvislou vrstvou větví, suchého listí a nažek předmětných stromů. Okolní zástavbu tvoří několik větších domů popř. domů vilového typu se stářím srovnatelným se stáří domu žalobce (cca 120 let). Na pozemcích žalované, na zahradě žalobce a v okolní zástavbě se nachází několik vysokých listnatých i jehličnatých stromů svou výškou srovnatelných s předmětnými stromy. Soud poznamenává, že předmětné stromy se nacházejí cca 100 m od budovy soudu a jsou dokonce z oken budovy soudu viditelné, soud má proto na základě místního šetření odpovídající přehled o situaci na místě samém.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil, že svědkyně žije v domě žalobce od roku 1986, problémy s předmětnými stromy byly po celou dobu. V roce 1986 byl ředitelem katastrálního úřadu Ing. [anonymizováno], který chtěl strom rovněž odstranit, ale vždy narazili nesouhlas odboru životního prostředí. K pádu větví na zahradu žalobce vždy docházelo, její malé děti si vždy musely z důvodu obav o jejich zdraví hrát v místě, kde nehrozil pád větví. V důsledku růstu stromu dochází k vyklánění hraniční zdi, svědkyně s manželem přibetonovala k hraniční zdi za účelem omezení jejího vyklánění. V loňském roce (2019) došlo ke stabilizačnímu zásahu na předmětných stromech, avšak dle svědkyně docházelo k pádu větví i nadále. Loni v létě (v roce 2019) došlo k pádu velké větve poblíž dětské skluzavky, v posledních dnech (prosinec 2020) za silného větru rovněž spadla větší větev. Svědkyně k předloženým fotografiím uvedla, že byly pořízeny po pádu větve poblíž dětské skluzavky (č.l. 195 až 204) a v týdnu před výslechem svědkyně (č.l. 186-193). Svědkyně rovněž uvedla, že spad větví i jiného materiálu poškozuje střechu hospodářské budovy, když ta se musí častěji čistit a natírat, ucpávají se rovněž svody dešťové vody. Hospodářská budova byla postavena na místo kotců pro psy a skladu.

15. Z výslechu [jméno] [příjmení], otce žalobce, soud zjistil, že již v roce 1970 on a sousedé chtěli předmětné stromy pokácet, ale povolení nebylo vydáno. V roce 1977 byly s větvemi předmětných stromů takové problémy, že svědek nepouštěl svého ročního potomka si hrát na zahradu. V době, kdy byl ředitelem katastrálního úřadu Ing. [anonymizováno], se tento pokusil situaci řešit pokácení předmětných stromů, ale odbor ŽP s tím nesouhlasil. V místě současné hospodářské budovy byly staré sklady již v dětství svědka. Později svědek požádal o stavební povolení a vybudovala se současná hospodářská budova. Základy hospodářské budovy jsou v hloubce 70 cm, jsou vybetonované a deska má sílu cca 15 cm. Protože se hraniční zeď naklání směrem k zahradě žalobce, svědek vybudoval před cca 10-15 lety stabilizační betonovou zídku k vyrovnání náklonu hraniční zdi. Zídka má základy cca 50 cm hluboko, při stavbě svědek odstranil kořeny předmětných stromů. V sousedství předmětného stromu praská hraniční zeď, v hospodářské budově se zvedá a praská podlaha, zdi jsou vlhké, protože spadlé větve poškozují tašky a do zdi zatéká. V roce 2020 v létě spadla velká větev poblíž dětské skluzavky, v prosinci 2020 spadla opět na zahradu žalobce velká větev.

16. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jmenovaná bydlí i se svými dětmi v domě žalobce od roku 2014. Pokud je s dětmi na zahradě žalobce, při sebemenším větru dochází k pádům větví na zahradu žalobce, z tohoto důvodu má obavu o své děti. Loni v létě došlo k pádu velké větve na zahradu žalobce, mezi pískoviště a dětskou klouzačku, a to v denní době krátce po odchodu dětí svědkyně ze zahrady žalobce. Svědkyně nevěděla nic o stabilizačním zásahu na předmětných stromech, ale zaznamenala, že někdo ořezával větve, k pádům větví však stále dochází. Hraniční zeď je v důsledku působení předmětných stromů vyboulená. Víkend před výpovědí svědkyně (tj. prosinec 2020) došlo za silného větru v noci ze soboty na neděli k pádu větve z předmětných stromů, část spadla na hospodářskou budovu, část na zahradu žalobce za ní. K soudem předloženým fotografiím svědkyně uvedla, že se jedná o fotografie z pádu větví výše zmíněných (viz č.l. 186-193 a č. l. 195 až 204).

17. Z účastnického výslechu žalobce v listopadu 2020 soud zjistil, že hospodářská budova přiléhající k předmětným stromům byla vybudována otcem žalobce přibližně před 25 lety. Větve stromu poškozují zastřešení hospodářské budovy, které je třeba opravovat, každý rok odklízí spadané větve, jednou za dva až tři roky je třeba střechu vyčistit a natřít, což je podstatně častěji, než u jiných budov ve vlastnictví žalobce. Hospodářská budova je přistavěna k hraniční zdi ve vlastnictví žalované, žalobce s otcem buduje stabilizační zídku, která má korigovat vybočení hraniční zdi způsobené růstem předmětných stromů. V červnu roku 2020 spadla na pozemek větev silná 8 cm, od té doby k pádu větších větví nedošlo. Nájemníci obývají dům žalobce asi 6 let. Problémy se stromem řešil žalobce od dětství, minimálně posledních 20-25 let. Otec žalobce v domě žil od roku 1950, problémy s předmětnými stromy řešil celou dobu.

18. Naopak soud nemá za prokázané, že předmětné stromy jsou přestárlé a jejich zdravotní stav je výrazně zhoršený, když ani z důkazů, označených žalobcem po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce navrhoval především výslechy svědků a nikoli například přístrojové měření, toto nebylo zjištěno.

19. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, když to, že předmětné stromy narušují základy a konstrukci stavby hospodářské budovy žalobce má soud za prokázané z již provedených důkazů a to například z provedeného místního šetření, fotodokumentace a výslechu znalce Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D.

20. Na základě takto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Zahrada žalobce a dům žalobce jsou užívány žalobcem, členy jeho rodiny i nájemci domu. Předmětné stromy jsou mohutné jasany, či jasan s dvojkmenem, kdy ani znalec nebyl toto schopen soudu sdělit s jistotou, s výškou cca 25 metrů a stáří cca 100 let. Předmětné stromy se nacházejí ve starší zástavbě, kde je několik vzrostlých stromů srovnatelné velikosti s předmětnými stromy. Předmětné stromy se na pozemku žalované opírají do hraniční zdi ve vlastnictví žalované v úrovni, kde se nachází hospodářská budova postavená v roce 1994 na místě, kde již dříve stály drobné hospodářské stavby. Zadní stěnu hospodářské budovy tvoří zeď a tuto hraniční zeď předmětné stromy naklánějí směrem k zahradě žalobce. Na betonovou podlahu hospodářské budovy působí kořeny předmětných stromů a jsou na ní patrné praskliny. Z předmětných stromů padá na zahradu žalobce i na střechu hospodářské budovy velké množství drobných větví, listů a nažek z předmětných stromů. V minulosti docházelo k pádu velkých větví z předmětných stromů na zahradu žalobce (pád větve k dětské skluzavce v létě roku 2019 viz výslechy svědků [příjmení] fotodokumentace). Poté, co byl na předmětných stromech proveden v prosinci roku 2019 pěstební zásah spojený s prořezáním větví, došlo k pádu větších větví pouze jednou v prosinci roku 2020, a to za silného větru (viz výslech svědkyně [příjmení]). Pád větší větve v červnu roku 2020, který zmiňoval žalobce ve své účastnické výpovědi, nemá soud za prokázaný, když se o tom zmiňoval pouze žalobce a na rozdíl od jiných pádů větví (léto 2019 a prosinec 2020) nebyly předloženy žádné důkazy podporující účastnickou výpověď žalobce, kdy se soud navíc domnívá, že žalobce měl na mysli událost z léta 2019, ke které směřují další žalobcem navržené důkazy. Předmětné stromy jsou zdravé, v dobrém stavu, životaschopné se značnou ekologickou hodnotou, odbor ŽP se k jejich pokácení staví negativně. Odstranění části koruny předmětných stromů a kořenů přesahujících na zahradu žalobce není reálné, neboť na zahradu žalobce přesahuje více než polovina koruny předmětných stromů a tomu odpovídající část kořenového systému. Odstraněním kořenů nebo koruny v této míře by předmětné stromy ztratily životaschopnost a bylo by nutné je pokácet.

21. Podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

22. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

23. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

24. Podle § 2903 odst. 1 o. z., nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení může ohrožený při vážném ohrožení požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

25. Podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

26. Žalobce se podanou žalobou domáhal fakticky tří různých nároků, a to ochrany svého vlastnického práva k zahradě žalobce (dle § 1042 o. z.) před prorůstáním kořenů předmětných stromů do hospodářské budovy a domu žalobce (což je fakticky nárok dle § 1016 odst. 2 o. z.), před pádem větví do zahrady žalobce (což je nárok dle § 1013 odst. 1 o. z.), a dále uložení opatření k odvrácení hrozící újmy dle § 2903 odst. 2 o. z., přičemž vhodným a přiměřeným opatřením mělo být dle žalobce pokácení předmětných stromů.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou dány důvody k uložení opatření k odvrácení hrozící újmy dle § 2903 odst. 2 o. z. Žalobce hrozící újmu popsal jako přímé ohrožení života a zdraví osob pohybujících se na zahradě žalobce. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Kolaříka ze září roku 2019 vyplynulo, že zdravotní stav předmětných stromů je významně zhoršený a dochází pádu silných větví s tím, že situaci lze stabilizovat prostřednictvím pěstebního zásahu, nebo předmětné stromy odstranit.

28. Ustanovení § 2903 odst. 2 o. z. má preventivní charakter. Pro jeho aplikaci musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení žalobce anebo jeho majetku, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak vážné, v jehož důsledku škoda vznikne v budoucnu. Současně však musí být dostatečně zjištěno, že opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019). V řízení bylo prokázáno, že v létě roku 2019 skutečně došlo k pádu značně velké větve z předmětných stromů do zahrady žalobce (k dětské skluzavce). Dle názoru soudu opakované pády takto velkých větví skutečně představují vážné ohrožení zdraví osob užívajících zahradu žalobce ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a byly by tak splněny podmínky pro uložení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy. Soud však nemůže pominout, že znalec Ing. Kolařík v září roku 2019 navrhoval jako přiměřená opatření pěstební zásah nebo pokácení předmětných stromů. V prosinci roku 2019 žalovaná pěstební zásah provedla, přičemž od té doby bylo v řízení prokázán pád silných větví z předmětných stromů pouze v prosinci 2020, přičemž tento pád byl zapříčiněn silným větrem. Dle názoru znalce Ing. Kolaříka nelze riziko pádu větví ze stromu v extrémních podmínkách vyloučit nikdy, soud má proto za to, že hrozba pádu silných větví z předmětných stromů za silného větru nepředstavuje bezprostřední hrozbu újmy na zdraví nebo dokonce na životě. Ostatně dle názoru soudu lze po každém rozumném člověku spravedlivě požadovat, aby se při silném větru nezdržoval pod jakýmikoli vzrostlými stromy. Znalec Ing. Kolařík v roce 2021 hodnotil stav předmětných stromů jako dobrý a adekvátní. Soud tak hodnotí pěstební zásah z prosince 2019 jako přiměřené a vhodné opatření, které vedlo k odvrácení hrozící újmy na zdraví a životě uživatelů zahrady žalobce. Nárok žalobce proto není důvodný a soud žalobu v této části zamítl.

29. Při posuzování zbylých nároků žalobce soud nejprve uvádí, že nelze zásadně negatorní žalobou ukládat žalovanému konkrétní povinnost (např. pokácet strom), ale je ponecháno na uvážení žalovaného, aby učinil takové opatření, kterým se zdrží zásahu do vlastnických práv žalobce. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že předmětné stromy rostou na takovém místě, že fakticky nelze odstranit kořeny zasahující do hospodářské budovy nebo ořezat korunu stromu natolik, že větve nebudou případně padat na zahradu žalobce. Vyhovění žalobě v tomto případě fakticky znamená pokácení předmětných stromů, zamítnutí žaloby pak zachování současného stavu (po provedení pěstebních opatření).

30. Z § 8 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyplývá, že ke kácení předmětných stromů je třeba povolení orgánu ŽP. Soudní rozhodnutí (nota bene ukládající žalovanému povinnost zdržet se něčeho) takové povolení orgánu ŽP nenahrazuje ani nahrazovat nemůže. K obdobnému závěru dospěla i odborná literatura v případě povinnosti oplotit pozemek dle § 127 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (srov. Spáčil Jiří, K problematice plotů, Právní fórum 11/2009 s 478). Soud si je vědom, že se v tomto případě jednalo o problematiku oplocení, nikoli stromu, ale závěry literatury lze zobecnit tak, že soud svým rozhodnutím nesmí uložit žalovanému takovou povinnost, která je v rozporu s veřejným právem, neboť by byl takový rozsudek nevykonatelný. Soud dále odkazuje na výkladové stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 1987, č. j. Cpj 203/86 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Rc 3/88) kde dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jestliže jako vhodné a přiměřené opatření má být podle ustanovení § 417 odst. 2 o. z. uloženo odstranění stromů, musí soud přihlížet rovněž k ustanovením vyhlášky č. 142/1980 Sb. (což byla vyhláška ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 17. září 1980, kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů). Z rozhodnutí odboru ŽP z roku 2018 (jako příslušného orgánu veřejné moci v této otázce) přitom vyplývá, že dle odboru ŽP nejsou důvody pro kácení předmětných stromů dány, což odbor ŽP zopakoval ve svém stanovisku ze dne 5. 11. 2020 vyžádaném soudem. Ostatně, ze svědeckých výpovědí manželů [příjmení] vyšlo najevo, že pokusy dosáhnout pokácení předmětných stromů byly již v osmdesátých letech minulého století, avšak i tehdy ztroskotaly na negativním stanovisku odboru ŽP. Soud uzavírá, že v tomto konkrétním případě je žalobě možné vyhovět v zásadě pouze tehdy, pokud by v řízení vyšly najevo skutečnosti, které by v řízení o povolení kácení předmětných stromů mohly vést ke změně názoru odboru ŽP. V opačném případě by soud uložil žalované povinnost fakticky splnitelnou pouze pokácením předmětných stromů, avšak vzhledem ke stanovisku odboru ŽP by žalovaná takovou povinnost reálně splnit nemohla.

31. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům se soud dále zabýval otázkou ochrany vlastnického práva žalobce před prorůstáním kořenů do hospodářské budovy.

32. Z judikatury dovolacího soudu (viz rozsudek ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2573/2019) vyplývá, že vysázení rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem na sousední pozemek sám o sobě bez dalšího není imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Ustanovení § 1016 odst. 2 o. z. upravuje zvláštní formu svépomoci, jíž se dotčený vlastník pozemku může domáhat ochrany před kořeny nebo větvemi stromů přesahujících na jeho pozemek, jakož i ochrany před částmi jiných rostlin. Ustanovení o svépomoci je však toliko právem, a nikoliv povinností dotčeného vlastníka pozemku. Dopadá na případy, kdy rostlina zasahuje do vzdušného prostoru souseda nebo přirozeně prorůstajícími kořeny do země. Toto ustanovení tak nevylučuje uplatnění obecné negatorní žaloby podle § 1042 o. z., jíž se může dotčený vlastník domáhat uložení povinnosti vlastníkovi sousedního pozemku, aby odstranil převisy či podrosty rostlin, jimiž zasahuje do vlastnického práva dotčeného vlastníka, s odkazem na § 1016 o. z., popřípadě aby se obecně (do budoucna) zdržel zásahů do vlastnického práva. Ustanovení § 1016 odst. 2 o. z., věty první, je speciální k § 1013 odst. 1 o. z. Soud, rozhodující o negatorní žalobě proti rušení podrosty a převisy (§ 1042 o. z.), musí též zvážit, zda žalobci působí škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Ochranu stromu jako ekologicky významné přírodnině, poskytovanou § 1016 o. z., je třeba přiměřeně vztáhnout i na tento případ; nedávalo by totiž smysl, aby ochrana tam uvedená byla stromu poskytována jen v případě, že své právo hodlá soused vykonat svépomocně. To se neobejde bez skutkového zjištění ohledně rozsahu a účinků porostů a převisů. Při porovnávání zájmů účastníků je třeba přihlédnout v případě, že jde o stromy vysázené před 1. 1. 2014 (tedy v době, kdy právní předpisy neukládaly vlastníkům pozemku povinnost zdržet se sázení stromů v blízkosti hranice pozemku), k tomu, jak daleko byly stromy vysázeny od hranice pozemků účastníků, a tedy nakolik si žalovaný musel být vědom, že k zásahu podrosty a převisy do sousedního pozemku dojde a dbal prevenční povinnosti.

33. Ze skutkových zjištění soudu nevyplynulo, že by kořeny předmětných stromů zasahovaly a jakkoli poškozovaly dům žalobce, k tomu ani nesměřovaly důkazy žalobcem navržené. Naopak bylo prokázáno, že kořeny předmětných stromů (a fakticky i část kmene) přesahují na zahradu žalobce a zasahují i do základové desky hospodářské budovy. Následkem takového zásahu je náklon hraniční zdi (který byl do jisté míry vyrovnán vybudováním stabilizační zídky) a praskání betonové podlahy hospodářské budovy. V řízení nevyšlo najevo, že by hospodářské budově hrozilo významné poškození jako např. přímá hrozba zborcení zdi nebo vyzdvihnutí a destrukce základové desky. Nelze přitom zapomenout na to, že hraniční zeď je ve vlastnictví žalované. Naproti tomu v řízení vyšlo najevo, že ekologická hodnota předmětných stromů je značná, znalec Ing. Kolařík tuto hodnotu dokonce vyčíslil na částku 258 359 Kč. Soud dále nepominul, že při výsadbě předmětných stromů před cca 100 lety porušil jejich tehdejší vlastník prevenční povinnost, když mohl předpokládat, že předmětné stromy budou zasahovat na sousední pozemky. Tuto prevenční povinnost však porušil i žalobce resp. jeho právní předchůdci. V řízení totiž vyšlo najevo, že problémy s předmětným stromem byly dlouhodobé (svědek [anonymizováno] uváděl od roku 1950), hospodářská budova však byla postavena a zkolaudována v roce 1994. Právní předchůdci žalobců tak stavěli hospodářskou budovu již s vědomím, že hrozí prorůstání kořenů předmětných stromů a pád větví na hospodářskou budovu a dále s vědomím, že je přinejmenším obtížné získat kladné stanovisko odboru ŽP k pokácení předmětných stromů. Soud proto uzavírá, že po zvážení všech okolností sice kořeny předmětných stromů působí žalobci obtíže, avšak tyto obtíže nepřevyšují zájem na zachování předmětných stromů, a to i se zřetelem na skutečnosti uvedené v odst. 28 tohoto rozsudku (tj. faktická vykonatelnost rozsudku). Soud proto žalobu v této části zamítl.

34. Soud se konečně zabýval otázkou ochrany vlastnického práva žalobce před pádem větví na zahradu žalobce. Žalobce svůj nárok odůvodnil a formuloval tak, že mu obtíže nezpůsobující přesahující větve, ale větve padající. Soud proto tento nárok žalobce posuzoval nikoli podle § 1016 odst. 2 o. z. (který řeší převisy jako takové), ale podle § 1013 odst. 1 o. z., neboť ten poskytuje ochranu vlastníka před imisemi (což jsou i padající větve). Soud proto hodnotil, zda je pád větví přiměřený místním poměrům a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku. Soud nejprve uvádí, že riziko pádu velkých větví bylo značně sníženo provedeným pěstebním zásahem, který je dle znalce, pokud nedojde k mimořádným okolnostem, třeba opakovat jednou za pět let, když k pádu velkých větví došlo od prosince 2019 pouze jednou, a to za silného větru. Soud tak i s odkazem na skutečnosti uvedené v odstavci 26 tohoto rozsudku uzavírá, že nemá za prokázané, že by bylo pádem větví ohroženo zdraví nebo život osob zdržujících se na zahradě žalobce, což by bylo možné hodnotit jako podstatné omezení obvyklého užívání zahrady žalobce. Soud má naopak za prokázané, že menší větve na zahradu žalobce dopadají. V řízení nevyšlo najevo, že by pád takových menších větví měl za následek mechanické poškození hospodářské budovy, pokud byla poškozena hraniční zeď (tašky na ní), tak ta je dle účastnické výpovědi samotného žalobce ve vlastnictví žalované. I když do hraniční zdi zatéká a od této hraniční zdi vlhnou i podlaha a zdi hospodářské budovy, nelze dovozovat bezprostřední příčinnou souvislost mezi pádem větví z předmětných stromů a takovým vlhnutím hospodářské budovy. Soud nepřehlíží, že odstraňování větví ze zahrady žalobce a střechy hospodářské budovy je nutné činit opakovaně a že žalobce obtěžuje, avšak nemá za to, že by pád menších větví (ani listí, nažek apod.) podstatně omezoval obvyklé užívání zahrady žalobce ani užívání hospodářské budovy. V okolí zahrady žalobce se vyskytuje několik vzrostlých stromů, soud má proto za to, že pád větví a rostlinného materiálu do zahrady žalobce není místním poměrům zásadně nepřiměřený. Soud proto uzavírá, že po zvážení všech okolností sice větve předmětných stromů dopadají na zahradu žalobce, avšak v míře přiměřené místním poměrům a sice omezují užívání zahrady žalobce (včetně hospodářské budovy) nikoli však podstatnou měrou. Soud dále dodává, že i při posuzování této otázky nelze pominout značnou ekologickou hodnotu předmětných stromů. Soud proto i se zřetelem na skutečnosti uvedené v odst. 28 tohoto rozsudku (tj. faktická vykonatelnost rozsudku) žalobu zamítl i v této části.

35. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto by jí náležela náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že se jejich náhrada nepřiznává žádnému z účastníků.