11 C 109/2019 - 405

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 4 760 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 760 000 Kč za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 710 574,56 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 2 313,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou dne 24. 4. 2019, se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 760 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 21. 7. 2015 uzavřena smlouva o odborné pomoci, na základě které žalobkyně poskytla žalované dohodnuté služby. Cenu služeb, vázanou mimo jiné na takzvanou cílovou odměnu (success fee) z dosažených hospodářských výsledků roku 2016, žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2017 znějící na částku 10 009 116,41 Kč. Žalovaná na faktuře ke dni podání žaloby žalobkyni zaplatila dílčí platby v celkové výši 5 249 116,41 Kč. Ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně však nedošlo k zaplacení doposud neuhrazené jistiny ve výši 4 760 000 Kč a příslušenství vztahujícího se k úrokům z prodlení.

2. Ačkoli žalovaná nesporovala, že mezi ní a žalobkyní byla dne 21. 7. 2015 uzavřena smlouva o odborné pomoci, ze které plyne nárok žalobkyně na odměnu, jež byla žalobkyní žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota], žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyní předložené důkazy nejsou s to prokázat nárok žalobkyně. Žalovaná dále ve věci uvedla, že mezi účastníky byla dne 6. 9. 2010 uzavřena další smlouva o odborné pomoci (dále jen „původní smlouva“), na základě které byla žalobkyně povinna poskytovat žalované odbornou ekonomickou, poradenskou a organizační pomoc, za což jí náležela fixní a cílová (variabilní) odměna. Povinnosti z původní smlouvy žalobkyně plnila mimo jiné prostřednictvím svého pracovníka [jméno FO], narozeného [datum], který byl ke dni 6. 9. 2010 jmenován členem představenstva žalované, a [jméno FO], narozeného [datum], zaměstnance žalované. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] vystavil dne 30. 11. 2011 ve prospěch [jméno FO] mzdový výměr, ve kterém zavázal žalovanou, že bude [jméno FO] vyplácet roční odměnu představovanou 20 % z částky fakturované žalobkyní jako tzv. success fee [cílová (variabilní) odměna], byla do dnešního dne vyplacena [jméno FO] na roční odměně částka celkem ve výši 8 823 900 Kč. Vystavením mzdového výměru se dle názoru žalované [jméno FO] dopustil protiprávního jednání, jednak porušení povinnosti péče řádného hospodáře, jednak porušení povinnosti žalobkyně dle původní smlouvy. Žalovaná má za to, že jí proti žalobkyni vznikl nárok na zaplacení škody utrpěné v důsledku protiprávního jednání [jméno FO], a to ve výši součtu vyplacených ročních odměn [jméno FO], tedy v částce 8 823 900 Kč, kterou dle svého vyjádření ze dne 18. 6. 2019 uplatňuje a započítává proti žalované částce v předmětném řízení.

3. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 11 C 109/2019-115, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 760 000 s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 760 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

4. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Co 248/2019-176, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 4 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (první výrok), ve zbývající části výroku o věci samé stran úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 4 760 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení toto rozhodnutí změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

5. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, č. j. 23 Cdo 3765/2020-229, byly rozsudky zrušeny s tím, že v souzené věci je třeba v dalším řízení třeba posoudit, zda došlo v rozhodné době (tj. před vystavením mzdového výměru) k platnému pověření S. obchodním vedením žalované společnosti či jeho částí (v tom případě jakou), a to nejen se zřetelem na stanovy žalované, nýbrž též na základě výkladu obsahu listiny ze dne 7. 9. 2010, bude-li shledána pravou, neboť i její obsah je projevem vůle (zejména významu „jmenování [jméno FO] ředitelem společnosti“), s přihlédnutím k okolnostem, za nichž byl tento projev vůle učiněn (srov. § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák. a příslušnou judikaturu), mimo jiné též k tomu, z jakých důvodů byl [jméno FO] jmenován členem a místopředsedou představenstva žalované a co bylo dohodnuto ve smlouvě o odborné pomoci ze dne 6. 9. 2010.

6. Neboť obě účastnice v rámci své argumentace zmiňovali koncept odpovědnosti z titulu porušení péče řádného hospodáře, soud nechal posoudit svou věcnou příslušnost vrchním soudem (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2022, č. j. Ncp 156/2022-297).

7. Zhodnocením provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu.

8. Soud vzal na základě shodných tvrzení účastníků za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 6. 9. 2010 smlouva o odborné pomoci ve znění jejích pozdějších dodatků a dále smlouva o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015. Předmětem obou smluv o odborné pomoci byl závazek dodavatele, společnosti [Jméno žalobkyně]., že odběrateli, společnosti [Jméno žalované]., poskytne odbornou ekonomickou poradenskou a organizační pomoc v oblastech předmětu podnikání odběratele, a to v rozsahu a za podmínek stanovených touto smlouvou. V obou smlouvách dohodly smluvní strany mimo jiné smluvní odměnu a platební podmínky. Smluvní strany svými podpisy potvrdily, že se seznámily s obsahem smlouvy a že mu plně porozuměly a že s obsahem smlouvy bezvýhradně souhlasí (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, smlouvou o odborné pomoci ze dne 6. 9. 2010, smlouvou o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015). Smluvní odměna spočívala jednak v dohodnuté smluvní odměně v pevné výši, jednak v cílové odměně (success fee), která je určena z provozního zisku odběratele, který je určen ziskem, který bude dosahován v jednotlivých účetních (hospodářských) obdobích, počínaje účetním (hospodářským) obdobím od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016, přičemž dodavateli z vypočteného zisku náleží success fee ve výši 15 % z vypočteného objemu zisku (prokázáno smlouvou o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015). Z faktury č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2017 soud zjistil, že tato zní na částku 10 009 116,41 Kč, přičemž částka je fakturována odběrateli „[Jméno žalované].“ příjemcem „[název žalobkyně].“ dle smlouvy o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015 jako cílová odměna (success fee) z dosažených hospodářských výsledků roku 2016. Datum splatnosti faktury je 30. 4. 2017, variabilní symbol pro provedení platby je [var. symbol] (prokázáno fakturou č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2017). Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, [Anonymizováno], soud mimo jiné zjistil, že od 6. 9. 2010 do 6. 9. 2015 místopředsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., byl [jméno FO], narozený [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku dále plyne, že s účinností od 8. 11. 2010 jsou místopředsedové oprávněni samostatně jednat v rámci řízení společnosti o záležitostech, jejichž hodnota nepřesahuje částku 1 milion Kč. Toto omezení se netýká rozhodování ve věcech pravidelně se opakujících provozních záležitostí (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalované). Ze mzdových listů [jméno FO] za období od ledna roku 2014 do prosince roku 2017 soud zjistil, že [jméno FO] byla přiznána hrubá odměna (bez povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění) v roce 2014 v celkové výši 1 050 000 Kč, v roce 2015 v celkové výši 1 740 000 Kč, v roce 2016 v celkové výši 1 740 000 Kč a v roce 2017 v celkové výši 2 395 000 Kč. Z oznámení o započtení a výzvy k úhradě pohledávky adresované společnosti [Jméno žalobkyně]. soud zjistil, že žalovaná je přesvědčena, že odměna vyplacená [jméno FO] v období od května roku 2014 do konce roku 2017 byla vyplácena neoprávněně, neboť [jméno FO] neměl jako „ředitel společnosti“ (jak je uveden na mzdovém výměru ze dne 30. 9. 2011, na základě kterého byla [jméno FO] vyplácena v měsíčních splátkách tzv. roční odměna dle specifikace v tomto výměru) oprávnění tento výměr podepsat, a to ani na základě zákona, ani na základě své pravomoci coby místopředseda představenstva společnosti [Jméno žalované]., bez souhlasu představenstva jako orgánu společnosti příslušného rozhodovat ve věcech obchodního vedení této společnosti. Ke dni 25. 4. 2018 dlužila žalovaná žalobci celkem 4 760 000 Kč na faktuře ze dne 31. 3. 2017. Žalovaná svůj dluh na cílové odměně (success fee) ve výši 10 009 116,41 Kč včetně DPH za hospodářský rok 2016 v návaznosti na čl. IV odst. 2 Smlouvy s datem splatnosti 30. 4. 2017 splácela podle dohodnutého splátkového kalendáře prostřednictvím týdenních splátek každé ve výši 250 000 Kč, a to až do 15. týdne tohoto roku včetně. Celkem tak bylo zaplaceno z částky faktury již 5 249 116,41 Kč. Žalobkyně byla upomínána o uhrazení pohledávky na náhradě škody ve výši 4 063 900 Kč, jež odpovídá části odměn neoprávněně vyplacených [jméno FO] za období od června roku 2016 do listopadu roku 2017, když uvedla, že existující neuhrazenou pohledávku společnosti [Jméno žalobkyně] za společnostní [Jméno žalované]., na úhradu cílové odměny za rok 2016 ve výši 4 760 000 Kč započetla na úhradu škody ve výši 8 823 900 Kč do výše, v jaké se tyto pohledávky kryjí (prokázáno oznámením o započtení a výzvou k úhradě pohledávky ze dne 25. 4. 2018). Z internetových stránek žalobce soud zjistil, že jediným jednatelem společnosti je od 21. 10. 1997 [jméno FO], mezi kmenové pracovníky společnosti patří mimo jiné [jméno FO], jehož specializace je strategie, management, ekonomika a controlling. Cílem a zaměřením projektů společnosti [Jméno žalobkyně]. je celkové ozdravení problémových firem, jejich stabilizace a posílení konkurenceschopnosti (prokázáno sjetinou webových stránek žalobkyně). Z podepsaného mzdového výměru ze dne 30. 9. 2011 soud dále zjistil, že roční odměna zaměstnance společnosti [Jméno žalované]., [jméno FO] se s účinností ode dne 1. 10. 2011 odvíjela od výše success fee dosaženého poradenskou společností [Jméno žalobkyně]. na základě smlouvy o odborné pomoci uzavřené mezi [Jméno žalované]. a [Jméno žalobkyně], případných všech jejích dodatků, respektive dle její aktuální verze. Nárok na roční odměnu byl stanoven ve výši 20 % fakturované částky success fee a byl splatný do jednoho roku po vzniku nároku. Prvním rokem pro případné přiznání roční odměny byl stanoven uzavřený hospodářský rok 2011. K měsíční výplatě byla dále stanovena fixní částka 40 000 Kč a osobní ohodnocení ve výši 10 000 Kč – v závislosti na plnění operativních úkolů nadřízeného (prokázáno mzdovým výměrem ze dne 30. 9. 2011). Z listiny ze dne 7. 9. 2010 označené jako „jmenování a plná moc“ má soud za prokázané, že [jméno FO] byl s účinností k tomuto dni předsedou představenstva společnosti [Jméno žalované]., jmenován ředitelem společnosti [Jméno žalované]., a současně byl zplnomocněn k jednání za tuto společnost, tj. k jejímu plnému zastupování před právnickými a fyzickými osobami, státními a jinými orgány, k podávání a podepisování potřebných právních úkonů a k činění všeho potřebného k úspěšnému hájení jejích práv, vždy v rozsahu práv statutárního orgánu společnosti. Z mandátní smlouvy ze dne 7. 9. 2010 a smlouvy o výkonu funkce ze dne 20. 12. 2013 soud zjistil, že [jméno FO] se jednak na základě mandátní smlouvy zavázal na účet společnosti [Jméno žalované]. (mandant), a jejím jménem zařizovat veškeré právní úkony, k nimž je jako mandatář oprávněn a zavázán zákonem, nebo stanovami společnosti, a jednak na základě smlouvy o výkonu funkce se jako místopředseda představenstva společnosti [Jméno žalované]., zavázal, že bude pro společnost vykonávat funkci místopředsedy představenstva společnosti, do které byl rozhodnutím příslušného orgánu společnosti zvolen dne 6. 9. 2010, a z titulu této funkce bude plnit povinnosti místopředsedy představenstva (prokázáno mandátní smlouvou ze dne 7. 9. 2010 uzavřenou mezi žalovanou a [jméno FO], smlouvou o výkonu funkce ze dne 20. 12. 2013 uzavřenou mezi žalovanou a [jméno FO]). Podpis předsedy představenstva je pak pravým podpisem [jméno FO] (prokázáno znaleckým posudkem č. 627-22). Z periodického výpisu z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba]., za období od 20. 9. 2017 do 19. 4. 2018 soud zjistil, že dne 3. 10. 2017 byla na účet společnosti [Jméno žalobkyně]. připsána částka ve výši 249 116,41 Kč a dále dne 10. 10. 2017, 21. 11. 2017, 28. 11. 2017, 31. 10. 2017, 19. 12. 2017, 3. 1. 2018, 9. 1. 2018, 16. 1. 2018, 23. 1. 2018, 30. 1. 2018, 6. 2. 2018, 13. 2. 2018, 20. 2. 2018, 27. 2. 2018, 6. 3. 2018, 13. 3. 2018, 20. 3. 2018, 27. 3. 2018, 4. 4. 2018 a 10. 4. 2018 částky každá ve výši 250 000 Kč. Z transakční historie žalobkyně je patrné, že všechny tyto částky byly zaslány z protiúčtu společnosti [Jméno žalované]. (prokázáno transakční historií pro účet č. [č. účtu] za období od 20. 9. 2017 do 19. 4. 2018). Dále soud shledal, že žalovaná byla o uhrazení dlužné částky ve výši 4 760 000 Kč před podáním žaloby upomínána (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2018 včetně dodejky).

9. Soud dále zjistil, že podle stanov mohlo představenstvo jmenovat a odvolávat vedoucí zaměstnance [čl. 18 písm. d)] a že jednat jménem společnosti mohl samostatně předseda či místopředseda představenstva s tím, že předseda představenstva o veškerých záležitostech, zatímco místopředseda o záležitostech do 1 milionu Kč (čl. 57; prokázáno Stanovami ze dne 7. 9. 2010). Představenstvo pak neprojednávalo jmenování a plnou moc pro [jméno FO] jakožto ředitele, ani mzdový výměr [jméno FO] (plyne z čestných prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]) o mzdovém výměru a platbách [jméno FO] pak neměla do ukončení spolupráce vědět ani dozorčí rada (plyne z čestného prohlášení [jméno FO]), ani oddělení controlingu (plyne z prohlášení [jméno FO], jenž je od února 2018 taktéž předsedou dozorčí rady žalované). Parafa [jméno FO] se pak objevila u rubriky „zaměstnavatel“ u dodatků manažerských smluv z 1. 10. 2010 uzavřených s [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] (prokázáno těmito dodatky) a u pracovní smlouvy s [jméno FO] z 9. 9. 2010 (prokázáno touto pracovní smlouvou) a dále u rubriky „ředitel společnosti“ u mzdových výměrů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] z 1. 10. 2010 (prokázáno těmito výměry). Pracovní smlouvy [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] počítaly v čl. XIII s odměnou za dosažené hospodářské výsledky, o čemž mělo rozhodnout představenstvo a tato měla vycházet z dosaženého kladného hospodářského výsledku za uplynulý hospodářský rok (prokázáno těmito smlouvami), přičemž toto ustanovení nenahradily ani později sjednané dodatky s [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (prokázáno těmito dodatky z 1. 10. 2010). [jméno FO] byl ředitelem a místopředsedou představenstva žalované do roku 2010 (prokázáno čestným prohlášením). Dle organizačního schématu ze dne 1. 2. 2011 byl v čele struktury „ředitel“ [jméno FO] (prokázáno organizační strukturou). Spolupráce účastnic byla iniciována e-mailovou komunikací z června 2010 (prokázáno e-mailem z 9. 6. 2010), v rámci které (prokázáno sdělením z 9. 6. 2010) se počítalo s tím, že do žalované vstoupí tým, který převezme klíčové pozice v managementu ([jméno FO] [jméno FO], [jméno FO]). Dne 25. 10. 2019 pak auditor upozornil, že odměna [jméno FO] nebyla řádně vykazována, kdy podkladem měla být sdělení [jméno FO],[Anonymizováno]která auditor hodnotil zpětně jako nepravdivá (prokázáno sdělením auditora). Dne 22. 11. 2017 se [jméno FO] dotazoval na mzdu a odměny [jméno FO], na což mu [jméno FO] sdělil, že odměna činí 10,5 milionu, z nichž zbývá doplatit cca 1,7 milionu, co roztahoval do měsíců a neplatil jednorázově (prokázáno e-mailovou komunikací z 22. 11. 2017).

10. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek u žalované pracoval od roku 2010 jako výrobní ředitel, na tuto pozici jej přivedl [jméno FO]. U žalované pracoval již v minulosti a znovu se tam nechtěl vracet, avšak [jméno FO] na něj naléhal a přislíbil mu vedle fixního platu bonusy ve formě podílu na zisku. S nabídkou jej oslovil pan [jméno FO], rovněž platové podmínky mu nabízel pan [jméno FO], s nikým jiným ze strany žalované nejednal. Podíl na zisku dostával až od doby, kdy žalovaná začala vykazovat zisk, zezačátku podíl na zisku neměl a nemá jej ani v současnosti, neboť při odchodu společnosti [Jméno žalobkyně]. byla učiněna změna pracovní smlouvy. Odměna byla vyplácena zpětně v rámci výplaty – poté, co skončil hospodářský rok, [jméno FO] spočítal výsledek, v závislosti na tom, jaký žalovaná vykazovala zisk, bylo vypočítáno, na jakou částku má nárok; částky kolísaly. [jméno FO] byl ředitelem společnosti, který se staral o finance a obchod (kromě plánování výroby), zajímal se o investice a byl u jednání s dodavateli. Svědek dále uvedl, že za vedení [jméno FO] měl vysoké pracovní nasazení, chodil na obchodní jednání se zákazníky, měl na starost autopark, plánování, modelárnu slévárny. Žalovaná byla v době jeho nástupu ve ztrátě, hospodářský výsledek byl nízký, za suroviny se neplatilo včas, žalovaná musela přistupovat na nevýhodné podmínky dodavatelů. Pak se to začalo lepšit, v době odchodu společnosti [Jméno žalobkyně] byla slévárna v plusu a rozdíl mezi příjmy a výdaji (dále též „cash-flow“) byl 180 milionů, nyní je na minus 6 milionech. Žalobkyně byla společnost, se kterou žalovaná uzavřela smlouvu, kterou svědek neviděl, ví ale, že se jednalo o smlouvu na krizový management, správu společnosti. Co se týká podpisu pracovních smluv, svědek uvedl, že v devadesátých letech se smlouvy podepisovaly u vedoucí personálního oddělení žalované, poté, co nastoupil v roce 2010, pracovní smlouvy se nosily podepisovat panu [jméno FO]. Novou smlouvu se změněnými pracovními podmínkami pak podepisoval u [jméno FO], který se stal po odchodu žalobkyně ředitelem. Z původní smlouvy mu bylo něco vyplaceno, odebrání odměn mu bylo vysvětleno tím, že by bral více než nový ředitel. Chtěl však ve firmě nadále pracovat, tak na změnu podmínek vyplácení odměn přistoupil.

11. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek zahájil v září roku 2010 spolupráci se žalovanou, neboť se jako zaměstnanec žalobkyně věnuje krizovému řízení, nastupuje do firem, které nejsou dobře řízené, mají ekonomické a personální problémy, a žalovaná tehdy byla ve špatné kondici. Svědek se měl věnovat firmě jako celku, s důrazem na ekonomiku, kalkulace a hospodárnost, jeho kolega [jméno FO] se měl věnovat obchodní činnosti a marketingu, a [jméno FO] se měl věnovat výrobní činnosti. [jméno FO] již v minulosti u žalované pracoval, avšak odešel, nyní bylo potřeba ho přesvědčit k návratu, proto mu bylo nabídnuto, že se může podílet na hospodářském výsledku žalované. Odměny měly jít z peněz žalované, podmínky výplaty odměn pro [jméno FO] se probíraly na jednání představenstva ještě před zahájením spolupráce žalobkyně a žalované. Zápisy z jednání se nepořizovaly, až od roku 2015. Podmínky nástupu [jméno FO] byly projednány za účasti [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] neuměl úplně česky, proto pan [jméno FO] působil jako tlumočník. Svědek podepisoval desítky mzdových výměrů ročně, výměry a nástupy se neřešily na představenstvu, byl na pozici ředitele společnosti, měl jmenování a plnou moc od [jméno FO]. Při podpisu mzdového výměru [jméno FO] netušil, že budou odměny tak vysoké, v řádu milionů. Svědek dále uvedl, že bez jeho vedení by žalovaná výsledky neměla, odměny byly odpovídající, odpovídaly pozitivním výsledkům. [jméno FO] znal prostředí slévárny, je to člověk po technické stránce znalý, jazykově vybavený, nikdo z managementu nebyl schopen vést obchodní jednání v angličtině. Jakmile přijel zákazník, jednání se zpravidla zúčastňoval i [jméno FO], byl po odborné stránce partnerem, přínos žalobkyně a [jméno FO] byl nezpochybnitelný. Z práce chodili v pozdních odpoledních hodinách, jejich nasazení bylo podstatně vyšší, pracovali pořád. Pro vyvedení žalované z finanční krize bylo třeba souběžně členství v představenstvu a uzavření smlouvy o obchodní pomoci. Pokud by neměli pravomoci, nemohli by vykonávat pozice, nemohli by uskutečňovat, co bylo třeba. Svědek dále uvedl, že [jméno FO] nemá vztah k žalobkyni, pouze pracovali v žalované společnosti na jednom projektu, avšak smluvní formální vztah mezi nimi nebyl. Podmínky návratu [jméno FO] byly předjednány ještě před uzavřením smlouvy, k dotazu [jméno FO], pokud [jméno FO] odchází ze společnosti [právnická osoba], proč by se měl vracet k žalované, svědek řekl, že mu musí dát motivaci. [jméno FO] se ptal, co bylo [jméno FO] nabídnuto. Jakmile byla žalovaná ve ztrátě, neřešilo se to, majitelé byli rádi, že se do nepořádku někdo vrhnul, jakmile viděli, že jde generovat zisk, začali sledovat, jak by to šlo levněji. Ekonomika firmy neumožnila vyplácet odměnu okamžitě, platilo se pozdě žalobkyni, platilo se pozdě i [jméno FO]. Poté, co byla spolupráce žalobkyně a žalované ukončena, proběhlo předání funkce, proces byl mírumilovný. Majitel žalované žádal, aby byla prodloužena splatnost faktur, o to větší překvapení bylo pro svědka, že se ocitli ve fázi soudního sporu.

12. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek působí jako člen představenstva žalované, v době zahájení spolupráce žalobkyně a žalované byl členem dozorčí rady a členem představenstva, byl účasten všech jednání před podpisem původní smlouvy o odborné pomoci. Nástupem žalobkyně byla sledována změna v řízení žalované, snaha o dosažení změny v ekonomických výsledcích, což se majiteli společnosti za posledních deset let, kdy vstoupil do společnosti žalované, nepodařilo. Na jednáních v roce 2010 se řešilo, že společnost [Jméno žalobkyně]. budou zastupovat [jméno FO] a [jméno FO], ten v pozici obchodního ředitele působil výrazně méně. [jméno FO] byl jako známý [jméno FO] zmíněn, ve skupině žalobkyně nepůsobil, působil v [právnická osoba], jestli byl zmíněn před nebo po uzavření původní smlouvy, si svědek s odstupem času není jistý. V době, kdy žalobkyně začala spolupracovat se žalovanou, počala odeznívat krize, která se týkala celého průmyslu, nějakou shodou okolností od konce roku 2010 se ekonomická situace uklidnila, objem objednávek v průmyslu šel postupně nahoru, růst trval do současné doby, v roce 2018 byl první pokles poptávky. Svědek dále uvedl, že nezná do detailů systém odměn, odměny top managementu jsou podle výsledků hospodaření, ty určuje majitel, valná hromada, o odměnách [jméno FO] věděl až z předložených zářijových mezd roku 2017, tam byla odměna 150 až 200 tisíc Kč. Že mzdový výměr podepisoval [jméno FO], svědek dodnes nevěděl. Odměny [jméno FO] se řešily se společností [Jméno žalobkyně]. a postupně získali informaci, že to jsou odměny navázané na výsledek žalobkyně, toto svědek zjistil až v roce 2017. Není si vědom toho, že by se odměna [jméno FO] řešila před uzavřením původní smlouvy o odborné pomoci. [jméno FO] se jako ředitel osvědčil, do budoucna však žalovaná nepočítala s náklady na jeho odměny. V roce 2017 žalovaná měla cash-flow 150 až 180 milionů Kč, v té době vykazovala zisk. Dnes je společnost na tom ekonomicky hůře, hlavní dopady mají mzdové náklady (k udržení společnosti v chodu bylo třeba přidat klíčovým zaměstnancům) a rostoucí ceny energií. Svědek dále uvedl, že představenstvo žalované se scházelo měsíčně, ve 4 lidech ve složení svědka, [jméno FO] jako majitele, [jméno FO] a [jméno FO]. Probíraly se ekonomické podmínky společnosti, [jméno FO] prezentoval ekonomické výsledky a řešily se podstatné výsledky společnosti, opravy, co omezovalo či rozvíjelo nákupy majetku. Svědek si není vědom toho, že by představenstvo projednávalo mzdový výměr [jméno FO], zápisy se do roku 2015 nedělaly. Na představenstvu se běžně neřešily odměny konkrétních osob. Žalovaná každý rok schvalovala společnosti [Jméno žalobkyně]. odměny, proběhlo vyúčtování, součástí nebyla odměna [jméno FO].

13. Pokud se jedná o další návrhy účastníků na doplnění dokazování, to jest návrh žalobkyně na výslech svědků [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO], provedení důkazu mzdovými výměry [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], výkazem zisku a ztráty za rok 2018, a návrh žalované na provedení důkazu zápisy z představenstev a přehledem mezd a odměn vedení žalované, soud tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, neboť již provedenými důkazy byl skutkový stav objasněn dostatečně spolehlivě na to, aby ve věci mohlo býti rozhodnuto a provádění dalších důkazů by bylo, s ohledem na právní hodnocení níže uvedené, v rozporu s principem hospodárnosti a rychlosti soudního řízení.

14. Soud provedl dokazování dohodou o skončení pracovního poměru, prohlášeními vedení společnosti a nepodepsaným mzdovým výměrem [jméno FO], ale nečiní z nichž žádná relevantní skutková zjištění.

15. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

16. Podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

17. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

18. Ze shora provedených důkazů a tvrzení účastníků, která nebyla v řízení nijak rozporována, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 6. 9. 2010 smlouva o poskytování ekonomické, organizační a odborné pomoci, která byla s účinností od 1. 10. 2015 zrušena a nahrazena smlouvu o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015, kdy tento závazkový vztah soud posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák., respektive podle § 1746 odst. 2 o. z. Na bázi těchto smluv se dodavatel (žalobkyně) zavázal, že odběrateli (žalované) poskytne odbornou ekonomickou poradenskou a organizační pomoc v oblastech předmětu podnikání odběratele, a to v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou o odborné pomoci, kdy předseda představenstva žalované též jmenoval [jméno FO] ředitelem žalované a udělil mu písemnou plnou moc k jednání za společnost v rozsahu práv statutárního orgánu společnosti. Za poskytování odborné pomoci byla sjednána odměna, která se v daném případě stanoví podle článku IV. smlouvy ze dne 21. 7. 2015 jednak jako dohodnutá smluvní odměna, jednak jako cílová odměna (success fee) z provozního zisku odběratele, který bude dosahován v jednotlivých účetních (hospodářských) obdobích, přičemž dodavateli za období od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016 v souladu se smlouvou náleží success fee ve výši 15 % z vypočteného objemu zisku. Podmínky smluvního vztahu účastníků ze smluv o odborné pomoci vyplývají jasně a srozumitelně, žalovaná jejich podpisem výslovně potvrdila, že byla seznámena se zněním každé jednotlivé smlouvy, to jest co je předmětem poskytované odborné pomoci a jakým způsobem dojde k jejímu vyúčtování. Poté, co bylo z iniciativy žalované poskytování odborné pomoci ukončeno, obdržela tato fakturu na částku 10 009 116,41 Kč splatnou dne 30. 4. 2017 s výzvou k úhradě cílové odměny (success fee) z dosažených hospodářských výsledků roku 2016, kterou však do dnešního dne v části 4 760 000 Kč neuhradila.

19. Proti vlastní žalobkyní uplatněné pohledávce ve výši žalovaných 4 760 000 Kč žalovaná za řízení před soudem prvního stupně a ani za řízení u odvolacího soudu žádné konkrétní věcné námitky nevznášela, vlastními konkrétními skutkovými tvrzeními neargumentovala. Právo žalobkyně na zaplacení cílové odměny za hospodářský rok 2016 žalovaná jen obecně zpochybňovala až za soudního řízení. Naopak před zahájením soudního řízení měla pohledávku žalobkyně v plné její výši 10 009 115,41 Kč za existenční, což i po provedených platbách na ni ve výši celkem 5 249 116,41 Kč výslovně projevila v dopisu žalobkyni ze dne 25. 4. 2018, v němž mimo jiné uvedla, že „k dnešnímu dni tak existuje neuhrazená pohledávka [právnická osoba] za [název žalované] na úhradu cílové odměny za rok 2016 dle smlouvy, k jejíž úhradě vystavila [právnická osoba] fakturu, ve výši 4 760 000 Kč (pohledávka)“. S tímto hmotněprávním projevem žalované vůči žalobkyni lze vzhledem k jeho obsahu spojovat účinek uznání dluhu podle § 2053 o. z., jejž žalovaná za soudního řízení nevyvrátila. Proti této pohledávce týmž dopisem žalovaná provedla zápočet své tvrzené vzájemné pohledávky.

20. Svoji tvrzenou započítanou pohledávku jako náhradu škody žalovaná spojuje se mzdovým výměrem ze dne 30. 9. 2011, jejž vystavil [jméno FO] ve prospěch zaměstnance žalované [jméno FO]. Dle žalované se vystavením tohoto mzdového výměru dopustil [jméno FO] dvojího protiprávního jednání, které vedlo ke vzniku škody na straně žalované. [jméno FO] jako člen statutárního orgánu žalované porušil povinnost péče řádného hospodáře a současně porušil povinnosti žalobkyně dle smlouvy o odborné pomoci, v obou případech je dle žalované toto jednání [jméno FO] přičitatelné žalobkyni a je to žalovaná, kdo musí žalované nahradit dle jejího názoru způsobenou škodu. Byť žalovanou tvrzená neoprávněná výplata odměn jejímu pracovníkovi [jméno FO] jako tvrzená škoda vzniklá žalované byla provedena v měsících květnu 2014 až červnu 2016, tedy po 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti o. z., uplatní se jeho přechodná ustanovení obsažená v jeho § 3028 odst. 3 o. z. v případě náhrady škody z porušení smluvní povinnosti a v jeho § 3079 odst. 1 o. z. v případě porušení povinnosti stanovené právními předpisy. Podle § 3028 odst. 3 věty první o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 3079 odst. 1 o. z., právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Ke dni vystavení mzdového výměru ze dne 30. 9. 2011 jako žalovanou tvrzeného protiprávního jednání [jméno FO] přičitatelného žalobkyni tu byla právní úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do účinnosti o. z. (obč. zák.), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (obch. zák.), a smlouva o odborné pomoci uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 9. 2010. Pro započtení tvrzené pohledávky žalované jako náhrady škody vzniklé žalované z tohoto tvrzeného protiprávního jednání posuzovaného podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, se proto uplatní právní úprava účinná do 31. 12. 2013 obsažená v ustanoveních § 580 násl. obč. zák. a § 358 a násl. obch. zák. Naproti tomu pro způsobilost předmětné pohledávky žalobkyně k započtení jako pohledávky vzniklé ze smlouvy o odborné pomoci ze dne 21. 7. 2015 uplatní právní úprava účinná od 1. 1. 2014 obsažená v ustanoveních § 1982 a násl. o. z.

21. V této souvislosti je třeba konstatovat, že [jméno FO] byl dne 7. 9. 2010 jmenován předsedou představenstva žalované ředitelem společnosti, přičemž znalecky bylo potvrzeno, že podpis patří skutečně předsedovi představenstva, jenž tak (dle svého vlastního sdělení vtěleného do čestného prohlášení) učinil bez souhlasu a vědomí (zbytku) představenstva. [jméno FO] jako „ředitel“ byl dle textace jmenování a plné moci oprávněn předsedou představenstva ke všem jednáním v rozsahu práv statutárního orgánu společnosti. [jméno FO] v období září a října 2010 jako „ředitel“ sjednal přinejmenším pracovní smlouvu s [jméno FO] a vystavil mzdové výměry řadě pracovníků ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]).

22. Soud je nucen konstatovat, že žalovanou uplatněný zápočet nemohl být úspěšný z níže uvedených důvodů, které osamoceně i ve svém souhrnu nároky žalované vůči žalobkyni vylučují, a proto obrana žalované proti žalobnímu nároku nemohla být úspěšná.

23. Žalovaná žalobkyni řádně k úhradě částky 4 760 000 Kč nikdy nevyzvala. Žalovaná v přípise ze dne 25. 4. 2018 oznámila žalobkyni započtení a vyzvala jí k úhradě pohledávky. Z textace této listiny se podává, že žalobkyně prostřednictvím [jméno FO] měla způsobit žalované škodu ve výši 8 823 900 Kč, přičemž žalobkyni má žalovaná sama dlužit částku 4 760 000 Kč, a proto započítává svou pohledávku vůči pohledávce žalobkyně a ve zbytku vyzvala žalobkyni k úhradě zbývající částky 4 063 900 Kč. V této souvislosti nicméně platí, že v otázce splatnosti pohledávek a jejich započitatelnosti (§ 563 a § 581 odst. 2 obč. zák., § 1958 odst. 2 a § 1987 odst. 1 o. z.) je ustálen právní názor, že u nároku, u něhož není stanovena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen závazek uhradit poté, co k tomu byl věřitelem vyzván. Výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018). Podmínka splatnosti započítávané pohledávky pak není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3168/2018). Kompenzace pohledávky, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná, pak nemá co do započtení žádné účinky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1534/2018). Jinými slovy, listinou z 25. 4. 2018 nemohlo být přivozeno započtení a z textace listiny nelze dovodit ani hmotněprávní výzvu žalobkyni, neboť z textu listiny nelze jakkoliv dovodit formulaci, kterou by žalovaná žalobkyni vyzvala k úhradě započítávané částky (naopak vyzývá k úhradě částky odlišné). Žalovaná v této souvislosti konstatuje (deklaruje) existenci svého nároku a činí zápočet. V této souvislosti platí, že výzva věřitele k plnění musí být určité a srozumitelné právní jednání. Konstatování toliko existence tvrzené pohledávky není hmotněprávní výzvou. Hmotněprávní výzvou pak nemohlo být ani vyjádření žalované ze dne 18. 6. 2019, neboť hmotněprávní úkon sice lze učinit též prostřednictvím podání soudu, nicméně platí, že se opět musí jednat o řádnou výzvu, tedy sdělení výslovné a natolik určité, aby druhý účastník nemohl mít žádné pochybnosti o tom, že byl vůči němu tímto způsobem (prostřednictvím soudu) proveden i hmotněprávní úkon. Platí však, že za takovou hmotněprávní výzvu nelze považovat toliko vylíčení rozhodujících skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3799/2007). I při jednání soudu 17. 2. 2023 konaném po koncentraci řízení se pak žalovaná omezila na konstatování, že k výzvě historicky došlo, nicméně se opět upínala k právním jednáním z minulosti, které buď toliko deklarují existenci újmy nebo obsahují vylíčení rozhodných skutečností.

24. Soud má dále za to, že zápočet provedený žalovanou není možný pro nezpůsobilost pohledávky žalované k započtení (§ 1987 o. z.). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu), nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná závorka (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, to je oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užitek započtení. Dovolací soud k tomu dále uvedl, že likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávní předpokladem k započtení, není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). Jestliže žalobkyně namítá, že vůbec nebyla řádně vyzvána k zaplacení tvrzené újmy, je imanentní součástí tohoto sdělení také zpochybnění platnosti takového zápočtu. Nejvyšší soud ČR ve zmiňovaném rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uvedl k námitce započtení učiněnou pohledávkou nejistou a neurčitou, že se zpravidla takto jedná o pohledávku, jež namísto jednoznačného a to oběma stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí, naopak vyvolá spory o existenci či výši takovýchto pohledávek. Za situace, kdy mezi účastnicemi je zásadně sporná existence újmy žalované (a kdo je za tuto újmu odpovědný), jedná se ohledně žalovanou započítávané částky vůči nároku žalobkyně, jednoznačně o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z., jejíž započtení vůči žalobou uplatněným nárokům tak nemohlo vyvolat žalovanou zamýšlené účinky, tedy zánik pohledávky žalobkyně uplatněné žalobou vůči žalované, když žalobkyně neplatnost započtení namítla (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 28 Co 141/2020).

25. Vyplacení odměny zaměstnanci žalované nemůže představovat bez dalšího újmu žalované jakožto zaměstnavatele. Soud při jednání soudu dne 16. 12. 2022 poučil žalovanou dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. mj. v tom směru, aby tvrdila a prokázala, že vyplacením odměny [jméno FO] vznikla žalované újma. Žalovaná v reakci na toto sdělení zopakovala svou dřívější tezi o nestandardním oceňování [jméno FO], přičemž tato nestandardnost měla být primárně odůvodněna tím, že ostatní zaměstnanci žalované měli odměny nízké, takže nízkou odměnu měl mít i [jméno FO], a že záměrem žalované bylo, aby nebyla [jméno FO] vyplácena žádná roční odměna a pokud by [jméno FO] odměna nebyla vyplácena, měla by žalovaná o částku 8 823 900 Kč v majetku více. Byla-li stanovena objektivní kritéria, která musel zaměstnanec splnit, aby odměnu získal, pak odměna nepředstavuje libovůli (a újmu zaměstnavatele), nýbrž v zásadě nárokovou složku mzdy. Vázanost odměny na success fee nesvědčí k závěru o tom, že by odměnu měla platit žalobkyně, nýbrž určení objektivního kritéria pro její určení, z níž je možné dovodit, že [jméno FO] měl odměnu vyjádřenu jako 3 % ze zisku žalované (20 % z success fee, které bylo 15 % ze zisku). Soud v kontextu odměny žalovanou opětovně nepoučoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1290/2021, a ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1204/2020), nýbrž konstatuje, že úvahy žalované vůbec neodůvodňují pojetí vyplacené odměny jako jakékoliv újmy, neboť z žádného právního předpisu neplyne, že by odměny ke mzdě měly být co nejnižší, anebo že by zaměstnanci oceňovaní mzdou již neměli mít vůbec žádné ocenění svých pracovních aktivit. Ad absurdum, jakákoliv odměna v pracovněprávních vztazích by ex post mohla být označena za újmu zaměstnavatele, neboť se takovou odměnou snižoval objem finančních prostředků pro vlastníky zaměstnavatele. Tzv. roční odměna formulovaná v mzdovém výměru [jméno FO] představovala vůči němu závazek zaměstnavatele, přičemž při splnění stanovených podmínek, tj. při splnění předem definovaných kritérií pro hodnocení úkolu, vzniklo [jméno FO] právo na výplatu odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3167/2013). Teorie o újmě díky tomu, že odměna je příliš vysoká či odměnu neměl mít žádnou, je zcela iracionální a navíc při splnění mimořádných úkolů ve své podstatě i rozporná s principem artikulovaným v čl. 28 Listiny základních práv a svobod a § 2 zákoníku práce. Žalovaná navíc netvrdila a neprokázala racionální argumentaci, pro kterou by vyplacená odměna měla být pro žalovanou újmou. Těžištěm argumentace je tedy spíše fakt, že [jméno FO] měl odměnu příliš vysokou, co ovšem spíše než právní kategorie je otázka hodnotového nastavení. Fakt, že [jméno FO] měl do žalované přijít v rámci skupinu osob, kterou přivedla žalobkyně, nic nemění na faktu, že závislou práci vykonával pro žalovanou, která z jeho činnosti měla užitek, ostatně i další pracovní smlouvy ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) počítaly s odměnou za dosažené hospodářské výsledky, přičemž taková odměna pro konkrétního vedoucího pracovníka (vedoucího výroby ve výrobně orientované obchodní korporaci) ve výši 3 % ze zisku se nejeví jako nepoměrná či nemravná. Fakt, že v jejich případě tato odměna představenstvem nebyla stanovena, nic nemění na tom, že hypoteticky odměnu mohli mít kromě [jméno FO] i další pracovníci žalované. Nelze konečně ani přehlížet, že existenci příslušného mzdového výměru způsobilo „jmenování a plná moc“ pro [jméno FO] jako ředitele, kterou vystavil 7. 9. 2010 předseda představenstva žalované.

26. Vystavení tohoto mzdového výměru nemohlo být porušením péče řádného hospodáře. Každý manažer, členy statutárních orgánů (člena představenstva) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98, ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 910/2009, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2791/2016, ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2695/2018, ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3994/2018, ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2636/2020, či ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 761/2020). Posuzováno prizmatem skutečností, které členu statutárního orgánu byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil, nelze předmětný mzdový výměr považovat za pochybení, neboť v době jeho vyhotovení nemusel [jméno FO] vůbec vzniknout nárok na odměnu. Pokud nárok vznikl, je zřejmé, že je v příčinné souvislosti se zlepšením ekonomické situace žalované. [jméno FO] pak předmětný mzdový výměr vystavil na základě jmenování a plné moci, kterou mu vystavil předseda představenstva. Je pak s podivem, že zatímco mzdový výměr vystavený ředitelem [jméno FO] [jméno FO] měl perspektivou žalované zakládat porušení povinnosti péče řádného hospodáře, mzdové výměry ostatních pracovníků vystavené ředitelem [jméno FO] již předkládala k prokázání svých tvrzení sama žalovaná. Soud pochopitelně vnímá klíčový rozdíl v otázce roční odměny (za hospodářský výsledek), kdy jen [jméno FO] měl vázanost na success fee, ale nic to nemění na tom, že [jméno FO] zcela běžně vystavoval mzdové výměry i v dalších případech. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho závazný právní názor se pochopitelně soud zabýval otázkou, kdy představenstvo vytvořilo vůli žalované, kterou [jméno FO] projevoval navenek. Z dokazování vyplynulo, že v rozhodném období nelze dovodit existenci takové emanace představenstva. Soud ovšem s ohledem na shora uvedené má za to, že pokud žalovaná v předmětných mzdových výměrech (zejm. ve výměru [jméno FO]) spatřovala pochybení a jednání [jméno FO] v rozporu s péčí řádného hospodáře, měla by pozornost žalovaného primárně za takový postup směřovat k osobě předsedy představenstva, který [jméno FO] k takovému postupu zmocnil, opět na základě oprávnění zachyceného v obchodním rejstříku („předseda představenstva je oprávněn samostatně rozhodovat o veškerých záležitostech při řízení společnosti“, též čl. 57 Stanov žalované), avšak (s ohledem na provedené dokazování) také za absence projevu takové vůle v kolektivním orgánu, který měl tuto agendu vyhrazenu [čl. 18 písm. d) Stanov žalované ve spojení s čestným prohlášením předsedy představenstva]. Právní jednání předsedy představenstva tedy je navenek platné, ale opět u něj absentuje kolektivní projev vůle představenstva stran delegace některých agend na další pracovníky (statutáry) žalované. Okolnost, že toto pověření mělo, jak sdělila soudu žalovaná při jednání soudu, pokrýt dobu do změn v obchodním rejstříku, na uvedeném ničeho nemění, neboť pověření ředitele [jméno FO] nebylo jakkoliv omezeno, sama žalovaná předložila dokumenty, které měly prokazovat odměňování dalších pracovníků, z nichž plyne, že tyto vyhotovoval [jméno FO] jako „ředitel“ a koneckonců je s podivem, že na „ředitele“ jsou převáděna bez jakýchkoliv omezení oprávnění statutárního orgánu. Pokud žalovaná spatřuje v odměně [jméno FO] svou újmu, pak s ohledem na elementární principy soukromoprávních vztahů (§ 2 a násl. o. z.) je třeba připomenout, že [jméno FO] by mzdový výměr od [jméno FO] neměl vystaven, pokud by jej k tomu jako ředitele nezmocnil předseda představenstva. Pokud újma vznikla, její počátek není u mzdového výměru [jméno FO] vystaveného „ředitelem“ [jméno FO], ale již u neomezeného jmenování a plné moci pro [jméno FO] vystavené předsedou představenstva bez vědomí a souhlasu představenstva. Předseda představenstva tedy vyvolal tuto situaci, a proto ani on, ani žalovaná nemůže z této situace těžit (§ 6 odst. 2 o. z.).

27. Nároky žalované z titulu náhrady škody jsou promlčené. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z teze, že vědomost právnické osoby o určité právně významné skutečnosti se primárně odvíjí od vědomosti členů jejího statutárního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3688/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4554/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1532/2017, uveřejněné pod číslem 102/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Právnické osobě nicméně může být přičitatelná též vědomost jejích zástupců, případně v závislosti na okolnostech případu i jiných osob, jež v dané situaci právnickou osobu nezastupovaly, pakliže by s ohledem na jejich postavení ve struktuře právnické osoby bylo v rozporu s principy spravedlnosti, aby jimi nabyté vědomosti nebyly právnické osobě přičitatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2426/2015, a ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4554/2015). Dle názoru soudu se o existenci příslušného ustanovení smlouvy mohli zbylí členové představenstva dozvědět již v červnu 2014 (v souvislosti s výplatou [jméno FO] za květen 2014), neboť – platí-li sdělení žalované o nízkých či žádných odměnách pro zbylé zaměstnance – musel být patrný prudký nárůst mzdových prostředků, na který dbalý člen představenstva vykonávající svou funkci s péčí řádného hospodáře musel reagovat. Okolnost, že zbylí členové představenstva či dozorčí rady se o mechanismus určení odměn a jejich objem začali zajímat až při ukončení smlouvy s žalobkyní nic nemění na jejich zákonné povinnosti se o vývoj společnosti zajímat průběžně po celou dobu výkonu své funkce. Zbylým členům představenstva nic nebránilo, aby kdykoliv po vyhotovení mzdového výměru a zejména poté, co [jméno FO] začal dostávat odměny, nahlédnutím do mzdových a personálních podkladů zjistili, co se děje a na to případně reagovali. Pokud se o takovou informaci začali poprvé zajímat 22. 11. 2017 (tedy po více než třech letech) od první odměny, nekoresponduje to úplně povinnostem dle § 4 a 5 o. z. a zejména povinnostem kladeným na členy statutárního orgánu. Žalovaná předložila čestná prohlášení členů dozorčí rady, kteří o odměňování [jméno FO] neměli mít informace, co je s podivem, zejména pokud odměny [jméno FO] byly vypláceny klasicky jako součást jeho mzdy, ale již opomněla, že sám [jméno FO] byl členem dozorčí rady.

28. Jinými slovy, žalovaná žalobkyni nikdy řádně k zaplacení újmy nevyzvala, a proto neměla co započítat. I pokud by žalobkyni vyzvala, pohledávka žalované byla natolik sporná, že započtení brání ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. I pokud by žalovaná žalobkyni řádně vyzvala a započtení bylo možné, žádná újma žalované vyplacením odměny nevznikla. I pokud by újma žalované vznikla, nelze považovat jednání [jméno FO] za porušení péče řádného hospodáře. I pokud by sporný mzdový výměr měl představovat porušení péče řádného hospodáře, pak by toto jednání nemělo být přičitatelné primárně [jméno FO] (resp. žalobkyni), nýbrž [jméno FO], který [jméno FO] zmocnil bezpodmínečně jako ředitele k čemukoliv namísto statutárního orgánu.

29. Soud pak neuvěřil argumentaci o tom, že funkce ředitele nebyla po odchodu ředitele [jméno FO] obsazena. Jednak mzdové výměry (předložené i žalovanou) jsou rubrikovány funkcí ředitele a ředitelská funkce se pak objevuje i v organizačním schématu žalované z 1. 2. 2011.

30. Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že žalovaná v rámci své argumentace mimochodem uvedla, že zpožděním ve vyplácení odměny mělo dojít ke zkreslování účetního výsledku žalované, co mělo zkreslovat základ pro výpočet success fee. Tato okolnost by mohla v zásadě představovat pochybení [jméno FO], avšak žalovaná ji do řízení vnesla jednak po koncentračním bodu a je uvedena jako obiter dictum v rámci její reakce na procesní poučení, opět nikoliv jako řádné vnesení nároku na náhradu újmy. Újmu žalovaná po celou dobu dovozovala ve výplatě odměny, nikoliv v okolnosti zkreslování hospodářského výsledku (co je odlišná situace). Soud proto v tomto kontextu již neprováděl další dokazování. Navíc žalovaná tuto okolnost do řízení vnesla bezmála šest let po splatnosti původní faktury. Fakt, že [jméno FO] byl žalované uváděn jako odborník z VUT nic nemění na tom, že žalované muselo být zřejmé, o koho se jedná, přičemž [jméno FO] i s ohledem na svůj výslech byl pro žalovanou známá osoba a měla ke společnosti vztah i prostřednictvím svého bratra. Stejně tak nelze důvodnost obrany žalované dovozovat ze sdělení auditora, že [jméno FO] měl auditorovi nesdělit okolnosti stran tvorby rezervy, neboť náhrada tvrzené škody (ve vztahu žalované a žalobkyně) byla postavena na otázce samotné výplaty odměny [jméno FO], nikoliv na sdělení [jméno FO] auditorovi.

31. Žalovaná část dlužné odměny uhradila až s prodlením a to po částečných platbách. Posouzením zjištěného skutkového děje soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v plném rozsahu po právu. Žalovaná, které byla poskytnuta žalobkyní možnost splácet formou splátek zbývající částku ve výši 4 760 000 Kč včas a řádně nesplácela. Soud v předložené faktuře ze dne 31. 3. 2017 neshledal žádné pochybení. Žalovaná nijak nerozporovala, že by odborná pomoc nebyla skutečně provedena, z toho důvodu soud tuto otázku opětovně nezkoumal, když byla mezi účastníky postavena najisto. Žalovaná v řízení nijak nerozporovala výši dlužné částky, když částečná plnění v celkové výši 5 249 116,41 Kč zaplatila před podáním žaloby na účet žalobkyně. Soud proto neměl důvod pochybovat o zbývající části jistiny a příslušenství žalované pohledávky. Pohledávka žalobkyně uplatněná žalobou měla dle vystavené faktury stanovenu splatnost k datu 30. 4. 2017. Na pohledávku žalobkyně bylo žalovanou plněno ve dnech 10. 10. 2017 až 10. 4. 2018 celkem dvacetkrát, vždy částkou ve výši 250 000 Kč, a dne 3. 10. 2017 pak částkou 249 116,41 Kč, k úhradě tak na jistině dluhu zbývá částka 4 4760 000 Kč, tedy suma, jež je předmětem přítomného soudního řízení, včetně příslušenství (požadovaného zákonného úroku z prodlení). S ohledem na opakovaně poskytnuté plnění má soud za to, že žalovaná pohledávku žalobkyně ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. uznala v celé výši, to jest i v rozsahu neuhrazeného zbytku. Na rozdíl od uznání dluhu zaplacením úroků z dlužné částky, které je nepodmíněné, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu jen lze-li současně z okolností, za nichž tak dlužník činí, usoudit, že uznal i zbytek dluhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3182/2010). Vzhledem k tomu, že na výpisu z účtu žalobkyně byl uveden variabilní symbol, u jednotlivých plateb stejný jako žalobkyně požadovala uvést na faktuře č. [hodnota], které se částečná úhrada týkala, i s ohledem na vyjádření žalované v oznámení o započtení a výzvě k úhradě pohledávky ze dne 25. 4. 2018 a ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 18. 6. 2019, má soud za to, že tímto částečným plněním dlužník uznal i zbytek závazku z faktury č. [hodnota]. Obdobně, pokud žalovaná žalobkyni splnila část ceny dodaných služeb, aniž by vznesla námitku kvality či ceny poskytovaných služeb, lze z takových okolností dovodit, že uznává i zbytek dluhu. I tento způsob uznání má za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání a počátek běhu nové promlčecí lhůty.

32. Ve smlouvě byla sjednána fakturace do 14 dnů po auditovaných závěrkách účetních (hospodářských) období se splatností faktury 30 dnů, příp. dle odsouhlaseného splátkového kalendáře [čl. IV. bod 2 písm. b)]. Žalobkyně v žalobě existenci odsouhlaseného splátkového kalendáře netvrdila, tvrdila a doložila svou fakturu č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2017 znějící na částku 10 009 100,41 Kč se splatností 30. 4. 2017 respektující sjednanou třicetidenní lhůty. Zmínka o splátkovém kalendáři prostřednictvím týdenních splátek je uvedena v dopisu žalované žalobkyni ze dne 25. 4. 2018. Na fakturovanou částku žalovaná celkem [hodnota] platbami uhradila 5 249 116,41 Kč, z toho 3. 10. 2017 částku 249 116,41 Kč a v období od 10. 10. 2017 do 10. 4. 2018 hradila vždy po 250 000 Kč. [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že žalovaná po vystavení faktury žalobkyně žádala o možnost fakturovanou částku splácet. Nic bližšího k obsahu splátkového kalendáře s dopadem na případné placení úroků z prodlení (zejména z toho pohledu, zda žalobkyně jen respektovala rozložení úhrady předmětné faktury do dílčích pravidelných plateb žalované, či zda byla mezi stranami nově sjednána dohoda o splatnosti pohledávky) sporné strany netvrdily. Za dané situace soud přijal závěr, že do prodlení s placením fakturované cílové odměny za rok 2016 se žalovaná dostala marným uplynutím sjednané splatnosti faktury žalobkyně č. [hodnota] stanovené dnem 30. 4. 2017, tj. dnem 1. 5. 2017. K tomuto dni také bylo třeba zjišťovat sazbu úroků z prodlení, na jejichž zaplacení jako zákonné sankce vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., čemuž odpovídá sazba 8,05 % ročně.

33. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě v části, která zůstala předmětem řízení, zcela vyhověl (výrok I.).

34. Přestože měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, přiznal jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení v plné výši, neboť se její neúspěch (výrok II. rozsudku vydaného pod č. j. 28 Co 248/2019-176) v poměru k celkovému předmětu řízení jeví jako neúspěch nepatrný. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za splnění podmínek stanovených v § 142a odst. 1 téhož zákona, mu tak vůči žalovanému náleží právo na náhradu těch nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění jeho práva, v částce 710 574,56 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 238 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 760 000 Kč sestávající z částky 27 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 8. 2023, z částky 27 340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 5. 2018, z částky 27 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 7. 2019, z částky 27 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 8. 2019, z částky 27 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 9. 2019, z částky 27 340 Kč za odvolání (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., z částky 27 340 Kč za dovolání (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., z částky 27 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 9. 2022, z částky 27 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 10. 2022, z částky 27 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 2. 2023, z částky 27 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 2. 2023 a z částky 54 680 Kč (2 x 27 340 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 6. 2020 včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 11 939,97 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 9. 2019 náhrada 4 007,20 Kč za 408 ujetých km v částce 2 807,20 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,4 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 6. 2020 náhrada 3 266,40 Kč za 300 ujetých km v částce 2 066,40 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,4 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 2. 2023 náhrada 4 666,37 Kč za 408 ujetých km v částce 3 466,37 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 371 259,97 Kč ve výši 77 964,59 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř. v částce 23 350 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

35. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě stát vynaložil celkem 2 313,80 Kč jako náhradu nákladů spojených s podáním svědecké výpovědi [jméno FO] na jednání soudu dne 3. 9. 2019, která byla svědkovi přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 9. 2019, č. j. 11 C 109/2019-107, ve shora uvedené výši. Tuto částku tedy uložil zaplatit žalované, která v řízení nebyla úspěšná.

36. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení