11 C 116/2012-1324

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti 1.žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti 2. žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně 1. žalovaného [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 11 176 823 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 4962 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 962 Kč od 15.8.2012 do zaplacení představující náklady za pobyt v [obec] za období od 10.1.2011 21.2.2011.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 188 406,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 188 406,90 Kč od 30. 8. 2012 do zaplacení.

III. Žaloba s tím, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 188 406,90 Kč od 15. 8. 2012 do 29. 8. 2012 a částku 10 988 416,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 588 416,10 od 15. 8. 2012, se zamítá.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným se 1. žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným se 2. žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně 1. žalovaného [pojišťovna] [anonymizováno], [pojišťovna] se vedlejšímu účastníku právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

VII. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaných [pojišťovna] [anonymizována dvě slova] se vedlejšímu účastníku právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

VIII. České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2012 a následně doplněnou podáními ze dne 3. 8. 2015 (č.l.595), ze dne 29. 10. 2015 (č.l. 650) a ze dne 14. 1. 2016 (č.l. 730) a po částečném zpětvzetí žaloby při jednání dne 28. 1. 2016 (č.l. 778) domáhal na žalovaném částky 11 176 823 Kč představující náhradu škody na zdraví, a to konkrétně bolestného ve výši 49 200 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 592 800 Kč, mimořádného ztížení společenského uplatnění ve výši 8 000 000 Kč, 2 400 000 Kč představující ušlý zisk, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 12. 9. 2010 do 30. 6. 2011 ve výši 103 663 Kč, náklady spojené s léčením a hotové výdaje s tím spojené, a to ve výši 500 Kč za ocenění bolestného a ztížení společenského uplatnění praktickým lékařem, náklady ve výši 6 500 Kč za pobyt v [obec] v období od 10. 1. 2011 do 21. 2. 2011, náklady ve výši 6 280 Kč za hospitalizaci v [rehabilitační ústav] [anonymizována dvě slova] v období od 20. 10. - 11. 11. 2010, náklady ve výši 2 580 Kč za pobyt ve [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [část obce] v období od 26. 9. 2010 do 20. 10. 2010, náklady ve výši 3 400 Kč za pobyt v [rehabilitační středisko] [anonymizováno] [obec] od 3. 5. 2012 do 2. 6. 2012 a náklady vynaložené v souvislosti se zpracováním znaleckých posudků ve výši 11 900 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 29. 8. 2010 se účastnil natáčení reklamního filmu v areálu [obec] zajišťované společností [právnická osoba] (původně 3. žalovaný), který prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení] jakožto organizátora zajišťoval natáčení filmu a bezpečnost zúčastněných osob. Žalobce působící v komparsu hrál zraněného příslušníka vojenské jednotky a při průjezdu vozidla BVP-1 byl vážně zraněn a léčen, v důsledku čehož má trvalé následky na zdraví a je dosud společensky omezen. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 5. 2012, č.j. [číslo jednací] byl řidič BVP-1 [celé jméno žalovaného] shledán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 trestního zákoníku spočívajícím v tom, že dne 29. 8. 2010 na komunikaci v prostoru Teleček jako řidič bojového vozidla pěchoty BVP 1 [číslo] bez přidělené [registrační značka] řízení BVP-1 [číslo] narazil do pravého křídla otevřených zadních dveří vozidla VW Transporter, odstaveného při levém okraji komunikace ve směru jeho jízdy a do poškozeného [celé jméno žalobce], který stál na viditelném místě u pravých zadních dveří odstaveného vozidla VW Transporter, přičemž poškozený při střetu utrpěl zlomeninu stydké a křížové kosti a kontuzi břicha a hrudníku s následnou hospitalizací na chirurgickém oddělení nemocnice v [obec] a v [obec] [část obce] od 29. 8. 2010 do 20. 10. 2010 a dalším dlouhodobým léčením spojeným s omezením v obvyklém způsobu života, zejména bolestivostí postižených míst a potížemi při chůzi. Žalovaný [číslo] se tak dle žalobce dopustil protiprávního jednání popsaného v odsuzujícím rozsudku, kterým je soud vázán. Odpovědnost žalovaného č. 2 je objektivní odpovědností vlastníka, který navíc uvedené vozidlo provozoval bez registrace, neplatí za něj povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo provozováno na účelové komunikaci (pozn. soudu: v řízení byl původně žalován rovněž [právnická osoba], jehož odpovědnost vůči žalobci měla spočívat v nezabezpečení bezpečnosti účastníků natáčení a nezajištění dostatečné šíře pro průjezd bojového vozidla BVP-1, přičemž musel a mohl vědět, že vozidlo BVP-1 nemá být provozováno na veřejné, účelové komunikaci. V průběhu řízení společnost [právnická osoba] zanikla výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce a řízení vůči ní bylo zastaveno). K jednotlivým položkám náhrady škody žalobce dále uvedl: 2. 1) bolestné ve výši 49 2000 Kč odpovídá vyčíslenému počtu bodů 410 dle bodového hodnocení MUDr. [příjmení] ze dne 30. 3. 2012 spolu se závěry znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. 3. 2) ztížení společenského uplatnění ve výši 592 800 Kč Dle žalobce odpovídá počtu bodů 4 940 a vyplývá ze znaleckých posudků prof. MUDr. [příjmení], DrSc. a prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. za položky 0743 poúrazové omezení hybnosti páteře středního stupně s příznaky kořenového dráždění za 300 bodů navýšené na 600 bodů, položky 015 vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě hlavy za 900 bodů, 016 za vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací za 1 000 bodů, 0970 ztráta pyje za 1200 bodů, s tím, že znalec doporučil navýšení bodového hodnocení položek 015, 016 a 0970 o 40 %, tedy o 1240 bodů. Ztížení společenského uplatnění odůvodnil žalobce s odkazem na znalecké posudky obou znalců s tím, že jeho zdravotní stav se nelepší, není schopen vykonávat běžnou denní činnost ani žít tak, jak žil před úrazem. Z psychiatrického hlediska došlo k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, která byla opožděně diagnostikována a nikdy nebyla soustavně odborně léčena. Ne jejím vzniku se podílely i nepříjemné zážitky spojené s prodělaným úrazem při střetu s BVP a vlastní traumatické poškození s následnými komplikacemi a neúplným ústupem bolestí a pohyblivostí. Průběh poruchy je dle znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. prognosticky nepříznivý. Sexuální porucha souvisí s následky poškození pánevního kruhu a s poškozením nervových kořenů S3-5, které bylo objektivizováno při EMG vyšetření. Veškeré poruchy vedly a vedou k podstatnému omezení uplatnění žalobce v soukromém životě a mají vzestupnou tendenci. Nadále totiž žalobce trpí bolestí šourku, konečníku a varlete, což mu výrazně brání v intimním styku, má celou řadu psychopatologických symptomů jako sociální stažení, vyhýbavé chování, špatná výkonnost, stěhovavé bolesti, lítostivost, neodůvodněný strach, pochyby, pocit nejistoty před lidmi, zvýšená dráždivost, afektivní labilita a kolísání váhy. Má rovněž problémy se spánkem, trpí děsivými sny. Nadále je sledován na neurologii a podstupuje rehabilitaci. 3) mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění ve výši 8 000 000 Kč 4. K této položce žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 203/2010 a na ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Uvedl, že možnost přiměřeného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění soudem dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového hodnocení v lékařském posudku je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním ztížení společenského uplatnění. Žalobce poukazuje na svůj věk v době úrazu, na to, že je absolutně vynechán z možnosti navázat intimní vztah se ženou, což je důvodem krachu jakéhokoliv vztahu se ženou a znemožňuje mu v konečném důsledku založit rodinu, což pro něj bylo základním úkolem. Žalobce provozoval bojové umění, ve kterém se hodlal realizovat, což mu nadále je odepřeno. Snem žalobce bylo vstoupit do armády a podílet se na možné obraně státu, což mu je v důsledku zdravotního stavu znemožněno. Je zcela vyloučen z aktivity vyžadující delší soustředění, což je v relativně mladém věku fatální pro jeho další vývoj. Žalobce s obtížemi pracuje jako prodavač cenin na zkrácený úvazek, je částečně invalidní, byl mu přiznán I. stupeň invalidity, posléze II. stupeň invalidity. 5. 4) ušlý zisk ve výši 2 400 000 Kč 6. Žalobce uvedl, že dříve pracoval jako automechanik a touto činností si mimo pracovní úvazek přivydělával, čehož nyní není schopen. Žalobce uvedl, že jeho měsíční přivýdělek mohl být 10 000 Kč, ušel mu zisk ve výši 120 000 Kč ročně, a při předpokladu dvacetileté aktivní činnosti mu ušel zisk 2 400 000 Kč. 7. 5) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 103 663 Kč 8. Žalobce uvedl, že v následku úrazu byl v pracovní neschopnosti a pobíral dávky nemocenského pojištění, které za období od 12. 9. 2010 do 30. 6. 2011 činily částku 135 698 Kč. Za období od 1. 7. 2011 do 25. 10. 2011 při ukončení pracovní neschopnosti činila náhrada dávek nemocenského 54 639 Kč Celkem byla žalobci přiznána za toto období částka 190 337 Kč. Mzda žalobce činila 21 000 Kč před úrazem i po úrazu, za uvedené období 9/ 2010 2011 měl nárok na mzdu ve výši 294 000 Kč, rozdíl mezi touto mzdou a vyplacenými dávkami nemocenského pojištění činil 103 663 Kč, kterou požaduje po žalovaných. 9. 6) náhrada nákladů spojených s léčením a v souvislosti s léčením a) náhrada za vypracování bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění MUDr. [příjmení], zaplacenou ve výši 500 Kč [právnická osoba] s.r.o. Tuto částku žalobce požaduje, neboť se jedná o vzniklý náklad, který musel vynaložit za účelem vypracování ohodnocení bolestného. b) 6 500 Kč za pobyt v [obec] v období od 10. 1. 2011 do 21. 2. 2011 10. V souvislosti s utrpěným úrazem byl žalobce nucen podstoupit léčebný pobyt v [obec], kde musel vynaložit uvedenou částku za pobyt a stravování a za cestu (u této položky původně žalováno 13 362 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 29.10.2015 (č.l. 650) bylo nadále požadováno 6 500 Kč, co do částky 4 962 Kč bylo řízení částečně zastaveno, viz výrok I. a odůvodnění níže). c) 6 280 Kč za pobyt v [rehabilitační klinika] [anonymizována dvě slova] v období 20. 10. - 11. 11. 2010 V souvislosti s úrazem žalobce podstoupil dále pobyt v [rehabilitační klinika] [anonymizována dvě slova], za což po žalovaných požaduje úhradu za regulační poplatek, cvičení a za vybavení pokoje ve výši 6 280 Kč. d) 2 580 Kč za hospitalizaci v [nemocnice] V souvislosti s úrazem byl dále žalobce hospitalizován v [nemocnice] [anonymizováno] [část obce], za což v období od 7. 9. do 20. 10. 2010 vynaložil finanční prostředky ve výši 2 580 Kč za regulační poplatky. e) 3 400 Kč za hospitalizaci v [rehabilitační ústav] [anonymizováno] [obec] Žalobce v souvislosti s úrazem absolvoval rehabilitační pobyt v Rehabilitačním ústavu [obec] v období od 3. 5. 2012 - 2. 6. 2012, za což vynaložil částku 3 400 Kč. 11. 7) náhrada škody za vynaloženou částku 11 900 Kč za vypracované znalecké posudky prof. MUDr. [příjmení] a prof. MUDr. [příjmení] Za vypracování znaleckých posudků týkajících se bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce zaplatil prof. MUDr. [příjmení] částku 5 900 Kč a prof. MUDr. [příjmení] částku 6 000 Kč Tyto položky dle něj vynaložil v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaných a požaduje jejich náhradu.

12. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. 13. 1. žalovaný uvedl ve své obraně ze dne 3. 9. 2012 (č.l. 25), že nezpochybňuje skutečnost, že došlo k události, při které byl žalobce poškozen na zdraví, nicméně poukázal na to, že uvedené zranění si žalobce způsobil výlučně sám, když nerespektoval bezpečnostní opatření při natáčení s těžkou vojenskou technikou. 1. žalovaný namítl, že se žalobce snažil zneužít svého zranění a pod příslibem ovlivnění trestního řízení od 1. žalovaného získat částku 500 000 Kč 1. žalovaný má za to, že žalobce značně zveličoval své subjektivní potíže, uvádí nepravdy o svém zdravotním stavu, a i konstrukce žaloby se značně nadsazenou částkou poukazuje na snahu získat prospěch z celé záležitosti i přes zavinění na svém zranění. 1. žalovaný poukazuje na skutečnost, že při natáčení reklamního spotu byl dán jasný a zřetelný pokyn všem neúčinkujícím členům štábu a komparzistům, mezi které patřil žalobce, že mají být v bezpečné vzdálenosti od místa průjezdu vozidla BVP, přičemž žalovaný č. 1 si procházel předtím celou trasu, kterou měl projet a řídil se pokyny organizátora akce, dříve žalovaného č.

3. Navzdory všem bezpečnostním opatřením a zdravému rozumu žalobce vnikl do prostoru jízdy BVP-1, kde byl skryt ostatním za dveřmi vozidla VW Transporter, které zde bylo mimo jiné postaveno jako bezpečnostní prvek pro oddělení prostoru natáčení od prostoru, ve kterém byli ostatní účastníci natáčení. Žalobce v místě neměl co dělat, navíc se postavil tak, že neměl možnost úniku, když stál bokem u vozidla VW Transporter a tím si znemožnil možný únik před přijíždějícím vozidlem BVP 1, kterým byl zachycen a válen po boku vozidla VW Transporter. Žalovaný č. 1 nemohl nijak zabránit vzniku poranění žalobce, neboť předně o jeho výskytu neměl povědomost a jednak proto, že ovládání pásového vozidla je zcela jiné než kolového, kdy pásové vozidlo při strhnutí řízení reaguje podstatně pomaleji než vozidlo kolové. Žalovaný poukazuje na to, že si žalobce počínal v rozporu nejen s pokyny štábu a udělenými bezpečnostními pokyny, ale i s běžnou mírou obezřetnosti, zdravým rozumem a obecnou prevenční povinností dle ust. § 415 občanského zákoníku. Co se týče trestního řízení, žalovaný se ztotožňuje se závěry trestního soudu, že neporušil žádnou zákonem uloženou povinnost, nesouhlasí však se závěrem trestního soudu, že porušil obecnou prevenční povinnost, když z odůvodnění trestních soudů nevyplývá, čím ji vlastně měl porušit. 1. žalovaný dále poukázal na prokázané skutečnosti v rámci trestního řízení (žalovaný č. 1 vozidlo dobře ovládá, vozidlo bylo v dobrém technickém stavu, byla provedena bezpečnostní opatření k zabránění vstupu cizích osob a vjezdu vozidel, jízdní trasu žalovaný před jízdou prošel, aby se ubezpečil o jejím stavu a o provedených opatřeních, při jízdě jel přiměřenou rychlostí), přičemž na vzniklou situaci reagoval jediným možným způsobem, který minimalizoval vznik škody; každá jiná reakce včetně důraznějšího zásahu do směru jízdy by vedla k těžším následkům, došlo by k většímu zásahu do vozidla VW Transporter a poškozeného žalobce. 1. žalovaný tedy pokazuje na neexistenci subjektivní odpovědnosti a příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a poškozením na zdraví žalobce. 1. žalovaný dále poukazuje na to, že generální prevenční povinnost stíhá nejen jeho osobu jako obžalovaného v trestním řízení, ale rovněž poškozeného, neboť ten má povinnost počínat si tak, aby se mu nestal úraz. Postaví - li se tak do těsné blízkosti jízdní dráhy vozidla BVP, jedná se nejen o nedostatek zkušenosti s tímto typem stroje, ale i bezprecedentní hazardérství. 1. žalovaný dále spatřuje flagrantní porušení prevenční povinnosti žalobce nejen v tom, že se postavil do uvedeného místa a odřízl si možnost úniku, ale navíc se nevěnoval vlastní bezpečnosti, ale natáčení průjezdu vozidla, což odvedlo jeho pozornost, a to právě zřejmě vedlo k tomu, že nesprávně odstoupil do místa, kde neměl žádné únikové možnosti, než kdyby například odstoupil před či za vozidlo VW. 1. žalovaný tedy dospívá k závěru, že intenzita hypotetického porušení prevenční povinnosti dle ust. § 415 o.z. je neporovnatelně větší u žalobce, který mohl a měl předvídat možnost zranění při přiblížení vozidla, které viděl, v porovnání s řidičem, 1. žalovaným. 1. žalovaný uzavírá, že zatímco on učinil myslitelné maximum proto, aby k nehodě nedošlo, žalobce udělal maximum proto, aby utrpěl zranění nebo vyvolal situaci, jež bude zraněním velmi reálně hrozit. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí NS ČR ze dne 28.6.2007, sp. zn. 25 Cdo 1598/2005, z jehož závěru vyplývá odpovědnost diváka při sledování soutěžní rallye. K jednotlivým položkám nárokovaných složek náhrady škody dále žalovaný uvedl, že znalecké posudky vycházejí ze subjektivního líčení potíží žalobcem a žalovaný bude požadovat jejich revizi, k částce za ušlý zisk poukazuje na nedostatek tvrzení a neprokázání existence přivýdělku (v podrobnostech viz vyjádření žalovaného č. 1 na č.l. 25) . 1. žalovaný dále uvedl, že prof. [příjmení] při vypracování znaleckého posudku žalobce nevyšetřil a vycházel z neúplné dokumentace. 1. žalovaný zásadně nesouhlasil s položkou mimořádného ztížení společenského uplatnění. 14. 2. žalovaný navrhl rovněž žalobu zamítnout. Stejně jako 1. žalovaný poukázal na hazardní chování žalobce při natáčení vozidla BVP na svůj mobilní telefon, dle něj svým počínáním porušil základní pravidla bezpečnosti a opatrnosti uložená každému dle ust. § 415 obč. zák., přičemž tímto svým nepochopitelným a riskantním chováním si škodu způsobil výlučně svým zaviněním. Uvedl, že vozidlo BVP je evidováno u PČR Mělník, je součástí sbírky vojenské techniky, které je využíváno pro činnost občanského sdružení Tankodrom Milovice. Dále 2. žalovaný poukázal k jednotlivým položkám na skutečnost, že naprosto zpochybňuje tvrzení o přivýdělku automechanika, když toto žalobce nikterak nedokládá a považuje toto tvrzení za zcela nepodložené a spekulativní. Tuto položku navíc žalobce požaduje v rozporu s občanským zákoníkem v kapitalizované výši, aniž by zde byla jakákoliv dohoda mezi účastníky řízení; částku 8 000 000 jako náhradu za mimořádné ztížení společenského uplatnění považuje 2. žalovaný za naprosto neadekvátní, kdy takto vysoká odškodnění jsou soudy přiznávána ve zcela výjimečných a nepoměrně závažnějších případech, než je žalobcův. Obtíže v sexuální oblasti byly již hodnoceny v rámci ztížení společenského uplatnění pod položkou 0970 (výrazné narušení sexuálních funkcí) ve výši 1 200 bodů a dále navýšeny znalcem na 1 680 bodů. 2. žalovaný vyjádřil velké politování nad následky, které úraz na zdraví žalobce ponechal, nemůže však souhlasit se závěrem žalobce, že je vyřazen ze života (viz vyjádření ze dne 5. 9. 2012 na č.l. 46 a ze dne 26. 1. 2016 na č.l. 770).

15. Vedlejší účastník na straně žalovaných [název vedlejší účastnice] navrhl žalobu rovněž zamítnout. Ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 2015 (č.l. 531) uvedl, že pohyb žalobce v koridoru jízdy vojenského pásového transportéru o hmotnosti 13 tun byl nepochopitelně riskantní a porušoval elementární pravidla bezpečnosti a opatrnosti předpokládaná ustanovením § 415 občanského zákoníku, poukázal na závěry trestního rozsudku ze dne 29. 5 2012, č. j. 2 T 65/2012-547, který rovněž označil chování poškozeného jako„ nepochopitelné až hazardní, když v úzkém a nebezpečném prostoru natáčel průjezd vozidel. Přitom vůbec nedbal o svoji bezpečnost a při takto nebezpečném přiblížení se ke koridoru jízdy pásového vozidla se nezajímal o únikový prostor, protože stál nelogicky a nepochopitelně vedle boku vozidla VW Transporter, který mu zřejmě zabránil v úniku před najíždějícím vozidlem“ …přičemž stejný názor zaujal i Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Vedlejší účastník proto uzavřel, že si žalobce své zranění způsobil výlučně svým zaviněním ve smyslu ust. § 441 obč. zák., přičemž v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena samotným poškozeným, není dána odpovědnost škůdce, neboť chybí příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Vedlejší účastník dále vznesl námitky proti znaleckým posudkům předložených žalobcem formálního charakteru (chybějící doložka dle ust. § 127a o.s.ř.), jakož i bodové navýšení hodnocených položek, ke kterým však je povolán pouze soud. Navrhl proto vypracování znaleckého posudku znalcem ustanoveným soudem. U nákladů na znalecké posudky ve výši 11 900 Kč vedlejší účastník zpochybňuje účelnost takto vynaložených prostředků pro výše popsané odborné chyby v posudcích. K položce ušlého zisku poukázal vedlejší účastník na to, že požadavek na přiznání jednorázové částky bez dohody nemá oporu v zákoně. U mimořádného navýšení ztížení společenského uplatnění vedlejší účastník dále poukazuje na nedostatečná tvrzení, která by takto vysokou částku odůvodňovala, chybějící vysvětlení, jak k této částce žalobce dospěl, a poukazuje na soudní praxi, kdy takto vysoká odškodnění jsou přiznávána ve zcela výjimečných a nesrovnatelně závažnějších případech jako míšní léze, organická poškození mozku či úplná ztráta komunikace poškozeného s okolím (vigilní stav). Vedlejší účastník podrobně svůj postoj shrnul v závěrečném návrhu v písemné podobě ze dne 4. 6. 2019 (č.l. 1297)

16. Na základě provedených důkazů soud dospěl k jednotlivým skutkovým zjištěním:

17. Z trestního spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 65/2012 soud zjistil, že 1. žalovaný byl na podkladě obžaloby shledán vinným, že dne 29. 8. 2010 kolem 11.45 hod. na komunikaci v prostoru zvaném Teleček v katastru obce Milovice v okrese Nymburk natáčení reklamního filmu jako řidič bojového vozidla pěchoty BVP 1 [číslo] bez přidělené registrační značky nezvlád řízení BVP a narazil do pravého křídla otevřených zadních dveří vozidla VW Transporter [registrační značka] odstaveného při levém okraji komunikace ve směru jeho jízdy a do poškozeného [celé jméno žalobce], který stál na viditelném místě u pravých zadních dveří odstaveného vozidla VW Transporter, přičemž poškozený při střetu utrpěl zlomeninu stydké a křížové kosti a kontuzi břicha a hrudníku s následnou hospitalizací na chirurgickém oddělení nemocnice v [obec], ve FN [část obce] a v [anonymizováno] nemocnici [obec] [část obce] od 29. 8. 2010 do 20. 10. 2010 a s dalším dlouhodobým léčením spojeným s omezením v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí postižených míst a potížemi při chůzi, čímž způsobil jinému z nedbalosti těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku. Žalobce byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaný skutkový stav uvedený ve výroku rozsudku. Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že by 1. žalovaný porušil povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu dle zákona, naopak bylo zjištěno, že nešlo o běžnou dopravní nehodu na komunikaci, nýbrž o účelovou komunikaci, kde v místě projíždějících vozidel neměl nikdo stát. Dle soudu bylo rovněž prokázáno a tím vyvráceno tvrzení žalobce, že všichni účastníci natáčení, ať kompars či diváci, byli řádně poučeni, kde se mají nacházet při natáčení různých bojových scén, i této konkrétní scény. Z výpovědi svědků dle soudu vyznělo, že mají být v lese za VW Transporter, event. za kamerou, popř. na místě startu. 1. žalovaný dle závěru soudu neporušil v žádném případě ust. zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Určitým způsobem však dle názoru soudu porušil prevenční povinnost zakotvenou v ust. § 415 o.z. Soud dále uvedl, že je nutno beze všech pochyb přihlédnout k tomu, že je zde výrazné a dokonce z větší části spoluzavinění na straně poškozeného. 1. žalovaný dle závěru znaleckého posudku, a to jediné mu lze klást za vinu, měl určitou technickou možnost zabránit nehodě tím, že by včas zatáhl za řídítka a nebylo by zde zpoždění 0,24 -0,28 vteřiny. Značná spoluúčast je zde poškozeného; jak plyne z výpovědi znalce z oboru dopravy, jeho znaleckého posudku i z odborného vyjádření VU Štenberk a z výpovědi svědků, poškozený stál na zcela nevhodném místě, velmi nebezpečném, kdy si natáčel průjezd vozidel na mobilní telefon a vůbec nedbal o svou bezpečnost (viz rozsudek ze dne 29. 5. 2012, č.j. 2 T 65/2012-547). Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2012, č.j. 10 To 341/2012-736 soud zjistil, že odvolání poškozeného i obžalovaného soud zamítl, v odůvodnění uvedl, že plně sdílí názor soudu prvního stupně, že se obžalovaný nemůže odpovědnosti zbavit zcela, přičemž především odmítl námitku obžalovaného, že poškozeného stojícího vedle vozidla VW neviděl a vidět nemohl. Dveře VW Transporter nemohly být otevřeny o více než 90 stupňů, protože by jinak nárazem BVP musely být vyvráceny, zatímco byly pouze přivřeny. Rekonstrukcí v přípravném řízení bylo prokázáno, že dveře otevřené rovnoběžně s bokem vozidla vedle stojící postavu žalobce nezakrývají vůbec a z pozice řidiče je dobře viditelná. Zásadní však dle odvolacího soudu je skutečnost, že ze samotného záznamu natáčeného mobilním telefonem žalobcem vyplývá, že vedle vozidla VW stál již při prvním průjezdu kolony a i při jeho návratu zpět do pozice start a obžalovaný musel již při prvém průjezdu vozidel poškozeného vidět. Soud tedy shrnul, že pokud se 1. žalovaný v pozici obžalovaného uvolil provést druhou jízdu, při níž pro zatraktivnění natáčeného reklamního spotu projel trasu co nejblíže kameře a za ní stojícímu vozidlu VW Transporter, přestože věděl, že vedle tohoto vozidla se nachází poškozený, nelze dle závěru soudu než konstatovat, že si počínal značně neopatrně, což byla základní příčina nehodového děje a jeho následku. Podstatu trestněprávního jednání obžalovaného tak soud v rozporu se závěry soudu prvého stupně nespatřoval v opožděné změně směru jízdy, nýbrž v tom, že se za daných okolností a při vědomí výskytu poškozeného vedle vozidla VW rozhodl jízdu tak nebezpečným způsobem provést. Znalecký posudek z oboru doprava tak shledal již nadbytečný, neboť i ostatní důkazy vinu obžalovaného spolehlivě prokazovaly. Obžalovaný tedy porušil svým jednáním prevenční ustanovení § 415 obč. zák. a na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že v rozporu s požadavky nezbytné opatrnosti si počínal i poškozený, nicméně odvolací soud shrnul, že ani rizikové chování poškozeného nepřerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného a způsobeným následkem. Vinu obžalovaného tedy odvolací soud spatřil v tom, že při svých zkušenostech s řízením tohoto typu vozidla si musel být vědom, že jeho manévrovací schopnosti jsou značně omezené, a za shora popsaných okolností si musel být vědom, že poškozeného může ohrozit a porušit tak zájem chráněný trestním zákoníkem, ovšem bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, č.j. 4 Tdo 852/2013-814 bylo odmítnuto dovolání 1. žalovaného. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil a akceptoval závěry vyslovené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 30. 5. 2011 [číslo] vyplynulo, že jednoznačnou příčinou vzniku nehody byla nebezpečná pozice stojícího komparzisty [celé jméno žalobce], který tak zužoval kritický koridor průjezdu pro řidiče BVP [celé jméno žalovaného]. Další, technickou příčinou, bylo dle něj pozdní stržení řízení BVP jeho řidičem opět doprava, k pravému okraji zpevněné části vozovky, kdy zřejmě řidič chtěl vyhovět přání režiséra k zatraktivnění průjezdu BVP před kamerou a učinil tak několik úhybných manévrů doprava a doleva přes výtluky vozovky s kalužemi, přičemž je nutno si uvědomit, že reakce BVP vzhledem ke směrové stabilitě následují vždy s určitým zpožděním a nedají se srovnávat s reakcí kolových vozidel. Rozhledové možnosti obžalovaného byly dle znalce dobré. Znalec závěrem uvedl, že jednoznačně mohl nehodě předejít komparzista svou pozicí, kdy se neměl v těsné blízkosti jízdní dráhy BVP vůbec nacházet. Z technického hlediska mohl střetu zabránit řidič včasným stržením řízení opět doprava. Znalec dále střet popsal na str. 22 svého posudku tak, že řidič vozidla ve snaze o maximální přiblížení k pozici kameramana strhnul řízení opět vpravo a došlo k zasažení levou přední hranou pancíře za otevřené pravé křídlo zadních dveří VW Transporter a k zachycení těla zde stojícího komparzisty. Z hlediska vlastní bezpečnosti nutno konstatovat, že jeho pozice byla značně nebezpečná, přičemž průjezd vozidla o vlastní šíři 3,15 m daným koridorem, kdy po obou stranách vozidla zbývaly pruhy o šíři 0,4 m a BVP nelze srovnávat s kolovými vozidly, a proto lze pozici komparzisty označit jako hazardní a nezodpovědnou jak k sobě samému, tak i k řidiči BVP a ostatním vozidlům v koloně zúčastněným (viz závěry znaleckého posudku na č.l. 206 trestního spisu).

18. Z odborného vyjádření [anonymizováno] [číslo] Šternberk, s.p. k dopravní nehodě ze dne 20. 2. 2012 (č.l. 238 trestního spisu) vyplývá, že vozidlo BVP je pásové vozidlo, které zatáčí na principu změny rychlosti pohybu pásů levé a pravé strany vozidla, ovládání změny rychlosti je konstrukčně řešeno hydraulickým systémem ovládání planetového směrového ústrojí, což se projevuje jednak tím, že vozidlo na změnu směru jízdy reaguje poněkud opožděně a také mnohem více„ plave“, tedy ovládání směru jízdy je necitlivé. Z hlediska chování vozidla při nehodovém ději toto chování lze popsat jako obvyklé a běžné a rozhodně se nejednalo o neobvyklou vlastnost vozidla jako příčinu dopravní nehody; naopak chování poškozeného lze hodnotit jako nepochopitelné až hazardní, když v úzkém a nebezpečném prostoru natáčel průjezd vozidla. Přitom vůbec nedbal o svou bezpečnost a při takto nebezpečném přiblížení se ke koridoru jízdy pásového vozidla se nezajímal o únikový prostor, protože stál nelogicky a nepochopitelně vedle boku vozidla VW Transporter, který mu zřejmě zabránil v úniku před najíždějícím vozidlem.

19. Z vyjádření Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Dopravního inspektorátu ze dne 30. 11. 2010 (č.l. 315 trestního spisu) cesta, na které došlo dne 29.8.2010 k nehodě, při které byl žalobce zraněn, slouží k příjezdu do tankodromu a je v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, pozemní komunikací a vztahují se na ni pravidla provozu na pozemních komunikacích.

20. Z výslechu obžalovaného v trestním řízení (viz č.l. 494 trestního spisu) soud zjistil, že v trestním řízení vypověděl, že žalobce na vozovce neviděl, pokud by jej viděl, byla to dost velká vzdálenost, aby zastavil a požádal, ať vyženou lidi z prostoru.

21. Z výslechu svědků provedených před zdejším soudem soud zjistil následující:

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 635) vyplynulo, že rovněž působil při natáčení jako komparzista, když se natáčela nějaká scéna, vždy komparzisté dostali instrukce, co mají dělat, a pokud se nějaké akce neúčastnili, kde se mají zdržovat a kde mají stát, nesoustředil se na to, zda s ním byl přítomen poučení pan žalobce, ale pokud byl přítomen natáčecí akce s ním, musel dostat poučení také. Poučení o tom, jak bude scéna s BVP vypadat, dostali, svědek byl přítomen na jednom z džípů. Bylo vytyčeno, kudy cesta pojede. Vytyčení a oddělení cesty před kamerou páskami z důvodu natáčení klipu nemohlo být. Poučení se dostávalo od různých osob ze štábu, většinou od asistentů režie, kteří vždy řekli, kde kdo má stát při natáčení, i když se nenatáčelo. Svědek si nevybavil, že by kromě žalobce při předchozích průjezdech stál někdo jiný než žalobce, nevybavoval si přesně, kde viděl žalobce stát, tuší, že jej poprvé uviděl až poté, co kolona zastavila, a uviděl žalobce před VW Transporter, když již byl v šoku. Svědek má za to, že jakékoliv místo blízko cesty, kde projíždí vozidlo BVP, by nepovažoval za bezpečné, ať už tam vozidlo VW stálo či nikoliv. Svědek z hlediska bezpečnostního zabezpečení akce měl dobrý pocit a necítil se vůbec ohrožený.

23. Rovněž z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 637) vyplynulo, že komparzisté, kteří neúčinkovali v určité scéně, dostali vždy poučení, kde mají stát, tento zbytek lidí se separoval a byl poslán jinam, vždy se udělal hlouček, bylo vysvětleno, co bude probíhat, jaká scéna se bude natáčet a kdo kde má stát, svědek sám osobně, pokud někde neúčinkoval, dostal poučení, že se má zdržovat mimo prostor, kde se natáčela konkrétní scéna. Co se týče konkrétně scény s průjezdem BVP, svědek uvedl, že bylo řečeno, že lidé, kteří si neúčastní této scény, odejdou do lesa, byli tam„ nahnáni mezi stromy“, svědek toto poučení osobně slyšel. Co se týče kontroly dodržování bezpečnostních instrukcí, pokud se někdo„ motal“ tam, kde neměl být, byl„ vyhozen“. Svědek dále vyslovil názor, že z pohledu laika, pokud si někdo vleze do silnice, kde jezdí auta, tak samozřejmě riskuje, že jej auta přejedou. Pokud by člověk stál v bezpečné vzdálenosti dost daleko od jedoucích aut, tak by to mohlo být vnímáno jako bezpečné místo.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 701), [jméno] [příjmení] (č.l. 702), [jméno] [příjmení] (č.l. 704), [jméno] [příjmení] (č.l. 704), [jméno] [příjmení] (č.l. 705), [jméno] [příjmení] (č.l. 706) vyplynulo, že se účastnili celé akce jako komparzisté, rovněž oni byli vždy před každou jednotlivou natáčecí scénou poučeni, co se bude dít, kde kdo se má zdržovat, a pokud se akce neúčastní, kde má být, z hlediska bezpečnostního i z hlediska čistoty záběrů. Svědek [příjmení] byl mezi komparsisty, kteří se natáčení scény s BVP neúčastnil a dostal poučení, že má stát daleko od vozovky mezi stromy, kde rovněž s velkou skupinou komparzistů stál; i kdyby jim to řečeno nebylo, přišlo mu bezpečné i selským rozumem jít co nejdál. Všichni svědci rovněž celou akci popsali jako dobře zorganizovanou na úrovni profesionálů, vjezd do prostoru natáčení byl zatarasen závorou se značkou zákaz vjezdu, před natáčením akce s BVP na konci cesty stáli lidé ze štábu zabraňující případnému vstupu nepovolaných osob. Svědek [příjmení] žalobce při průjezdu vozidel viděl, a to tak, že na jedné straně cesty byl les, kde stáli komparzisté spolu se svědkem, na druhé straně byla zaparkovaná vozidla štábu, u nichž stál žalobce a natáčel si průjezd vozidel na mobil. Rovněž svědkovi přišla poloha žalobce velmi nebezpečná, spolu s ním tam nikdo nestál. Také svědek [příjmení] označil místo, odkud si žalobce natáčel průjezd kolony, jako velmi nebezpečné, v podstatě stál přímo ve vozovce proti obrněnému transportéru. Z výslechu svědka [příjmení] a [anonymizováno] navíc vyplynulo, že všichni komparzisté byli poučováni zejména panem [příjmení], [příjmení] a [příjmení] o možných rizicích při natáčení s těžkou technikou a vojenskou technikou, aby se nenachomýtli někde tam, kde se něco provádělo, což se týkalo i průjezdu BVP. Z výslechu svědka [příjmení] rovněž vyplynulo, že na místě nebyl žádný volný pohyb lidí, vždy se všichni rozdělili na určitá místa. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplnulo, že na místě byl záchranář a zdravotní sestra.

25. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.l. 779) soud zjistil, že jeho syn [jméno] [příjmení] je vlastníkem společnosti [právnická osoba], která zajišťovala celou akci, před každou scénou bylo dáno poučení, že každý, kdo nehraje ve scéně, se má pohybovat v zázemí štábu na jiném místě, dále uvedl, že v prostoru dojezdu obrněného transportéru stály 3-4 osoby zajišťující prostor proti vniknutí lidí, žalobce musel být ve vizuálním kontaktu s osobami, které zajišťovaly prostor a slyšel pokyny, které dávaly, aby všichni vyklidili prostor a stáli za hranicí příkopu v lese. Při druhém průjezdu se transportéru nepodařilo udržet směr jízdy, zavadil špičkou vozidla o otevřené dveře VW Transportéru, ty se prudce přibouchly a BVP vozidlo pokračovalo dál. Ten, kdo se neúčastnil této natáčecí scény, byl rovněž upozorněn, že za VW transportérem je dobržďovací prostor BVP vozidla a kolony a že se tam nikdo nemá zdržovat.

26. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.l. 712) soud zjistil, že bezpečnostní opatření byla dána na začátku a následně i před každou scénou, a to kdy a kdo kde má co dělat. Před každou scénou byly vybrány osoby, které se scény budou účastnit, a ostatní byli vykázáni a bylo jim řečeno, kam se mají odebrat. Před natáčení scény s BVP vozidlem bylo řečeno, kde bude kolona projíždět a ti, kteří se neúčastnili, byli vykazováni. Poučení dával [jméno] [příjmení] mladší a lidé z jeho štábu. Svědek s panem [příjmení] mladším dříve již točil, je velký profesionál, celá akce měla atributy toho, co má mít. Svědek uvedl, že žalobce musel být instruován, rozhodně na všech instruktážích musel být přítomen vzhledem k tomu, že poučení bylo dáno na začátku dne a současně před každou jednotlivou scénou. Rozhodně byl žalobce svědkem viděn při ranním poučení.

27. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (č.l. 799) vyplynulo, že se účastnila natáčecí akce jako asistence režie, klapka a příprava na střih, vždy se řeklo, co se bude natáčet, kde a jak, a jak se mají chovat, herci a komparsisté měli základní místo určeno u základního tábora, kde se mohli zdržovat, pokud byli účastníky scény, řeklo se jim, co mají dělat, jak, kde se mají zdržovat, kdo nebyl účastníkem scény, neměl na místě co dělat. Poučení hercům se dalo, když přijeli a před každou jednotlivou scénou. Při natáčení konkrétní scény s průjezdem vozidel včetně BVP měla být přítomna jen ona jako klapka, kameraman a zvukař, nikdo jiný tam neměl co dělat. Účastníkům scény a komparzistům bylo jednoznačně řečeno, že na cestě a kolem cesty nemá nikdo být, na konci cesty, kam dojížděla kolona, stál kolega, který hlídal, aby někdo v protisměru nevyjel, ostatní měli být v lese za autem VW v bezpečí. Za celou dobu natáčení si svědkyně nevšimla, že by někdo pravidla porušoval, celá akce byla dobře zorganizovaná. Svědkyně byla celým incidentem s úrazem velmi překvapená, protože v prostoru, kde se stal, neměl kromě ní, kameramana a zvukaře nikdo co dělat. Poučení se konalo přímo před jízdou BVP, protože se jedná o velké potenciálně nebezpečné vozidlo. Všichni věděli, že na cestě nemá nikdo být. Prostor nebyl sice viditelně označen, ale byl vymezen stromy v lese, k silnici se neměl nikdo přiblížit, bylo to jednoznačně jasné.

28. Z výslechu [jméno] [příjmení] (č.l. 801) soud zjistil, že se na místě vyskytoval jako odborný asistent [jméno] [příjmení], byla to jedna z nejlépe organizovaných akcí podobného typu, kterých se účastnil, všem vždy bylo dáno zřetelné poučení, co se týče vytýčení cesty, kudy přijede vozidlo, pásky jsou problém proto, že šustí, spíše se používají kužely či jiné bariery, v tomto případě byl pro zajištění bezpečnosti natáčecího štábu dán na vozovku transportér, který je určitým soupeřem pro BVP vozidlo, ten transportér určitým způsobem vytyčil cestu a samotným divákům bylo řečeno, kde mají stát, měli stát nahoře někde u stromořadí. Svědek sám celý incident neviděl, až z videozáznamů, postavení žalobce bylo v rozporu se zdravým rozumem, svědek přičítá žalobcovo chování tomu, že si amatérští fotografové všímají záběru a zapomenou a nevšímají si svého bezpečí.

29. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 803) soud zjistil, že přítomen incidentu nebyl, ale zaznamenal, že svědek [příjmení] poučoval před natáčením komparzisty, co se bude dále dít, kde kdo bude stát, akce byla dobře zorganizovaná.

30. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 798) soud zjistil, že byl trenérem v klubu taekwonda [anonymizována dvě slova] [obec], kam docházel i žalobce, žalobce zde nastoupil zhruba od roku 2008, začal s tímto sportem pozdě, až ve třiceti letech, na vyvíjení slibné kariery je to na začátek dost pozdě. Žalobce navíc nebyl roztažený, tedy chyběl u něj strečing, což je pro tento sport podstatné. Pan žalobce dosáhl po dobu své dvouleté kariery na zelenomodrý pásek, což lze ještě charakterizovat jako základní úroveň. Pokud v tomto věku přichází člověk do Taekwonda, přichází spíše proto, aby něco dělal, někdo chodí do posilovny, někdo do Taekwonda. Na závody se může přihlásit každý, nepanuje princip výběru trenérem, žalobce na jednom závodě skončil druhý ze tří účastníků, žalobce neudělal v tomto závodě žádný bod, ale postoupil bez boje v důsledku souboje dvou zbylých účastníků a skončil tak druhý.

31. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (na č.l. 838) soud zjistil, že se setkal s žalobcem při léčebném pobytu v [obec] v roce 2011, odkud jej vezl domů. Žalobce chodil během pobytu o berlích, nebyl však konzistentní v tom, jak je užíval - někdy berle úplně odložil a neměl je zcela na dosah, byl bez berlí schopen dojít 300 m na kopec na diskotéku bez nich. Na procedury docházel pravidelně.

32. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (č.l. 864) soud zjistil, že se jedná o bývalou přítelkyni žalobce, jejich vztah trval cca půl roku, skončil v září 2010 těsně po úraze. Důvod rozchodu uvedla svědkyně, že ji naštvalo, že jí žalobce neoznámil, že už je zpět z nemocnice, přitom jej v nemocnici často navštěvovala. Žalobce nebyl dle svědkyně ani sportovní ani kulturní člověk, za trvání vztahu spolu nebyli ani jednou v kině, u žalobce nikdy neviděla kolo ani in-line brusle, nehrál žádný sport, pouze si vybavuje, že občas šel na trénink taekwonda. Na dovolené spolu nikde nebyli. Ví, že žalobce plánoval rodinu. Žalobce mluvil o tom, že by jednou chtěl opravovat auta, o žádných brigádách či přivýdělku nehovořil; žalobce byl dle svědkyně uživatel marihuany.

33. Z protokolu z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 42 C 227/2013 ze dne 9.9.2014 (č.l. 530) soud zjistil, že u tamního soudu byl vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], který uvedl shodně jako přechozí svědci, že [jméno] [příjmení] všechny přítomné před natáčecí akcí s BVP upozorňoval na bezpečnost, aby stáli až u lesa za kamerou, a to v bezpečné vzdálenosti; poučení od něj zazněla několikrát; z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 530) vyplynulo, že všichni dostali poučení, kde mají stát a co mají dělat, kam nemají chodit, z důvodu bezpečnosti. Instruktáž o bezpečnosti dělal [jméno] [příjmení].

34. Z protokolu z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 42 C 227/2013 ze dne 21.10.2014 soud zjistil, že byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] (č.l. 611), která rovněž uvedla, že pokyny bezprostředně před natáčením klipu s BVP byly udíleny, a to zejména ze strany svědka [anonymizováno]. [příjmení], který skupině nehrajících komparzistů uvedl, kde mají stát. Při tomto jednání byl vyslechnut rovněž svědek [jméno] [příjmení], jehož výpověď koresponduje s výpovědí učiněnou u zdejšího soudu (viz č.l. 612). Z protokolu z jednání ze dne 8.1.2015 (č.l. 613) zdejší soud zjistil, že u OS Praha 4 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] mladší, který uvedl, že byl režisér a současně kameraman celé akce, přesně úraz neviděl, neboť stál za kamerou. Co se týče bezpečnostních opatření, byla rozestavěna tříčlenná hlídka, která bránila i příjezdu z venkovního prostoru, na lesní cestě stál další člověk a u výjezdu BVP stál další člověk. Svědek uvedl, že má za to, že všechny účastníky před scénou poučil, že nikdo nemá být v prostoru kolem cesty, že všichni mají stát v lesíku z důvodu, aby se nikomu nic nestalo. Je vidět i na záznamu z mobilního telefonu žalobce, že v prostoru cesty není nikdo jiný než žalobce. Poučení dával jak on několikrát, tak [anonymizováno]. [příjmení] několikrát, myslí si, že žalobce při poučování byl přítomen. Z protokolu z jednání ze dne 12.2.2015 (č.l. 615) soud zjistil, že u OS Praha 4 byl vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že byl asistentem režie, měl rovněž funkci zdravotníka, nehodu přímo neviděl, byl k ní přivolán. Svědek nezažil první natáčení s technikou a zbraněmi poprvé a vždy při takových akcích musí dojít k poučení, projde se celý prostor a vytyčí se prostor pro ty, co nehrají tak, aby se nikomu nic nestalo. Před scénou, při které se stal úraz, byl přítomen poučení jak herců, tak ostatních osob, co nehrají, dodávka samotná byla dána na cestu z bezpečnostních důvodů pro ochranu kameramana, režisér dával pokyny přímo při natáčení a řekl rovněž, že všichni mají stát od té cesty 10m. Celou akci popsal jako dobře zorganizovanou i z bezpečnostního hlediska. Poučení před konkrétní akcí dával režisér [příjmení]. Z protokolu o jednání dne 16.4.2015 (č.l. 617) spisu zdejší soud zjistil, že u OS Praha 4 byl jako svědek vyslechnut Ing. [jméno] [jméno], který vypracovával znalecký posudek k nehodovému ději, v němž vycházel z protokolu o nehodě, o vyšetřovacím pokusu, fotodokumentace, ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], z výpovědí 1. žalovaného, žalobce, z protokolu o vyšetřovacím pokusu, námitek řidiče - 1. žalovaného, ze spisu OS Praha 4 a Praha 3, zkoumal na podkladě těchto materiálů nehodový děj, byl se podívat na místě, kde se nehoda stala a dále vycházel z videa žalobce a shrnul, že šířka komunikace umožňovala projetí bojového vozidla bez nehody, výhledové možnosti řidiče nebyly nijak omezeny, což bylo ověřeno rekonstrukcí na místě, a ze závěrů rekonstrukce dle něj vyplývá, že 1. žalovaný musel na 60-70 m vidět poškozeného žalobce, přičemž střetu mohl zabránit tím, že by jel při pravém okraji komunikace nebo že by zastavil, event. odmítl jet, pokud tam žalobce bude stát.

35. V rámci trestního řízení byli rovněž vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení] starší a mladší (č.l. 503 a 505 trestního spisu), dále [jméno] [příjmení] (č.l. 510), [jméno] [příjmení] (č.l. 511), což vyplývá z protokolu hlavním líčení ze dne 2.5.2012 na č.l. 489; a dále [jméno] [příjmení] (č.l. 537 trestního spisu), pplk. [jméno] [příjmení] (č.l. 539 trestního spisu), což vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 29.5.2012 na č.l. 533 (jejich výpovědi korespondují s výpověďmi u zdejšího soudu).

36. Z výslechu žalobce u OS Praha 4 (z protokolu z jednání ze dne 18.8.2015, viz č.l. 619) a z výslechu žalobce v trestním řízení (viz č.l. 497 trestního spisu) vyplynulo, že žalobce po celou dobu trval na tom, že žádné bezpečnostní proškolení vůbec neproběhlo, žádné pokyny neslyšel, snažil se najít únikovou cestu, všichni se kolem dodávky dle něj pohybovali volně, nikoho se na nic neptal, byl„ na bobečku“ uprostřed cesty vedle červené dodávky při obou průjezdech, když uviděl vyjíždějící BVP ze zatáčky, zvedl se a šel stranou, stál tedy v polovině vozovky, nepřišlo mu to nebezpečné; poté ustoupil doprava k boku dodávky, při prvním průjezdu zhruba k předním dveřím, podruhé cca doprostřed dodávky. Dle žalobce na místě natáčení pravá ruka nevěděla, co dělá levá, každý se na místě volně pohyboval, nebyly zde žádné pokyny, co se týče bezpečnosti, kdyby vyšel houbař z lesa, nikdo by mu v tom nezabránil. Ke svému životu před zraněním žalobce uvedl před Obvodním soudem pro Prahu 4, že pořádně nemůže chodit, má stále bolesti, bez hole ujde cca 500m, následuje bodání a pálení, že dál pořádně bez hole nemůže chodit, bolesti jsou každodenní, i při spánku. Dříve se živil jako automechanik, rok před úrazem s tím skončil. Poté nastoupil do společnosti [právnická osoba], kde pracoval na pozici technika, posléze byl po úrazu přeřazen na pozici prodejce jízdních dokladů, skončil s touto prací současně s ukončením činnosti [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni 31.3.2014, od té doby práci neměl. Žalobce dále uvedl, že před úrazem měl spoustu sportovních aktivit jako jízda na kole, na bruslích, lyžování, jízda na motorce, taekwondo, nyní z těchto činností nemůže dělat nic. Asi 7 let před úrazem byl ve sportovním oddílu taekwonda. Dříve vypomáhal svým známým jako automechanik, mohlo to být cca 3-5x do měsíce, nikdy lidem neříkal, co mu mají zaplatit, vždy mu„ něco dali“, takto si přivydělával cca 7- 10 000 Kč měsíčně.

37. Z výslechu žalobce u zdejšího řízení (na č.l. 840) soud zjistil, že žalobce setrval na stanovisku, že jej nikdo o ničem z bezpečnostního pohledu nepoučoval; rozhodně nebyli poučeni před scénou, kde kdo se má zdržovat, jako zázemí pro komparzisty byl označen jídelní stan, shodně uvedl, že při obou jízdách stál uprostřed silnice a natáčel průjezd, poté ustoupil k boku dodávky VW Transporter, na mobilu má nahrané obě scény. Místo považoval za bezpečné. Nestaral se o to, proč kromě něj nikdo z komparzistů není na stejném místě. Žalobce dále uvedl, že nikdo nehlídal zabránění vstupu do prostoru. Žalobce nikdy nepodal žádost o službu v armádě, nezajímal se o to, jaké požadavky by měl splňovat. Co se týče sportovní činnosti před úrazem, žalobce dělal taekwondo asi 3 roky, trénoval pod trenérem [příjmení], zúčastnil se dvou závodů, nepamatoval si, jak dopadl. Příležitostně hrál volejbal a fotbal, rekreačně, rekreačně asi rok provozoval in - line bruslení, na kole také jezdil příležitostně. Lyže měl vždy půjčené z půjčovny, dříve také docházel do posilovny, což by mohl teoreticky provozovat nadále, ale při zatížení spodního trojúhelníku jej to začne bolet. Průměrný příjem žalobce před úrazem byl 22 000 Kč čistého měsíčně, po úraze mu byl plat ponechán, byl přeřazen na pozici prodejce jízdenek. Skončil zde v březnu 2014, protože společnost rozvázala smlouvu s [anonymizováno] hl.m. Prahy; od té doby byl nezaměstnaný, je veden na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti nepobíral, prozatím nic nesehnal, potřeboval by sedavé zaměstnání. Žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod, neví však, jaké práce nemůže dle rozhodnutí vykonávat. Před úrazem měl spíše krátkodobější známosti, žádnou vážnou známost neměl, po úrazu žádný vážnější vztah nenavázal. Domnívá se však, že na plodnost úraz neměl vliv. Žalobce je vyučený automechanik, živnostenský list však neměl, vlastní dílnu nikdy neměl. V době, kdy pracoval již v [právnická osoba], jej někdo z dřívějších zákazníků někdy oslovil, aby mu sehnal nějaký náhradní díl nebo něco opravil, měl tedy přivýdělek, někdy 5, někdy 6 000 Kč, někdy 9000 Kč. Opravoval buď u sebe na parkovišti, nebo si domluvil dílnu, žádné daňové přiznání však v tomto smyslu nepodával, tuto práci již nadále nemůže dělat. Své sebevědomí po úrazu popsal žalobce jako nulové. Léků bral velké množství, na bolest, na psychiku, na krevní tlak, postupně je začal nebrat. MUDr. [příjmení] u něj diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu, ze začátku k němu ambulantně docházel, dlouho již tam nebyl, předepsal mu antidepresiva, bral je asi 2 roky a pak již je nebral, protože mu nedělaly dobře. Všechny léky vypustil. Poruchy soustředění na sobě nepozoruje, ale mívá úzkosti. Na spaní bral rovněž léky, nepamatuje si však jejich název. Pokud by žalobce shrnul svůj život před úrazem a po něm, popsal by jej tak, že předtím mohl vše, nyní může maximálně spát a jíst. Jako pomůcku při chůzi používá jednu francouzskou hůl, pokud jde delší trasy, musí používat obě hole. Jednu dobu uvažoval o zaměstnání jako řidič, ale posléze začal mít problém s tím, že začal omdlévat a nebylo by to bezpečné. Lékařskou pomoc však v tomto smyslu nevyhledal. Nejvíce jej limituje bolestivost v oblasti třísel, genitálií a konečníku, která vyvolává pocit nauzei až zvracení. Nejvíce mu pomáhá brufen, každý den jej však užívat nemusí. Vzdělání má žalobce střední bez maturity, o vojenskou historii se nezajímal, absolvoval vojenskou službu. K otázce zájmů žalobce uvedl, že příležitostně kino, četba a rybaření, rybářský lístek neměl, rybařil tzv.„ na pytlačku“. Kolo si půjčoval, neměl vlastní. Žádnou motorku nikdy nevlastnil. Před nehodou žil v nájemním bytě sám. Žalobce v současné době bydlí u své matky, hygienu zvládá sám, inkontinencí netrpí. Žalobce se v souvislosti se svým psychickým stavem, konkrétně s úzkostmi, neúčastnil žádných kognitivně-behaviorálních terapií, zatím se mu nechtělo, byť mu jeho lékař prof. [příjmení] odborníky v tomto směru nabízel a doporučoval. Léky žádné neužívá, vysadil si je sám, lékaři to oznámil, neví však, zda lékař jeho léčbu považoval za ukončenou.

38. Z spisu OS Praha 4, sp. zn. 42 C 227/2013 soud zjistil, že dne 8.6.2013 žalobce podal žalobu proti [pojišťovna] [anonymizována dvě slova], kde požaduje zaplacení částky 12 000 000 Kč z garančního fondu s obdobným odůvodněním žaloby jako u zdejšího soudu. K dotazu zástupce žalobce sdělil starosta [územní celek], okres [okres] pozemku parc. [číslo] na kterém došlo k nehodovému ději, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci (viz sdělení [jméno] [příjmení] ze dne 5.12.2012 a rovněž na č.l. 280 spisu). Ze sdělení Ministerstva dopravy ze dne 2.5.2013, č.j. 30/2013-150-DOST/1 (č.l. 276 spisu) má soud prokázáno, že u vozidla BVP-1 z charakteru vozidla vyplývá, že se jedná o silniční vozidlo kategorie„ R“, tj. ostatní vozidlo, které nelze zařadit do žádné jiné kategorie ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 56/2002 Sb. Ze zprávy [nemocnice] ze dne 29.8.2010 vyplývá, že u žalobce došlo v souvislosti s úrazem k fraktuře obou ramínek kosti stydké vpravo, fraktuře sacra vpravo, fraktuře předního okraje acetabula vlevo a hematomu pánevních svalů vpravo. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10.5.2013 soud zjistil, že ve věci kontrolního EMG pánevního dna žalobci nebylo kontrolní vyšetření EMG provedeno pro prokázané změny v sakrálních segmentech, vyšetření nebylo indikováno, neboť se jedná o zatěžující traumatizující vyšetření a s ohledem na přetrvávání klinických obtíží a již prokázaný nález v EMG pánevního dna se dá jednoznačně předpokládat trvání postižení. Z posudku posudkové komise [anonymizováno] ČR v [obec] ze dne 31.5.2014 má soud prokázáno, že žalobce byl uznán částečně invalidním, jedná se o invaliditu II. stupně, u žalobce byl shledán pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o nejméně 50 %, ne však více než 69 %. Z odůvodnění posudku vyplývá, že posuzovaný je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na psychické a fyzické zatížení charakteru činností ve vynucených polohách spojené s dlouhodobým stáním nebo chůzí, nošením břemen nebo činností v nepříznivých povětrnostních podmínkách, je schopen vykonávat nekvalifikovanou práci nebo méně kvalifikovanou práci, možnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti není vyloučena se zachováním již zmíněných omezujících podmínek. Z rozsudku u OS Praha 4 ze dne 1. 12.2016 č.j. 42 C 227/2013-311 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2016, č.j. 17 Co 221-2016-391 (na č.l. 1169 a 1181 spisu) soud zjistil, že odvolacím soudem byl zrušen mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ve sporu 42 C 227/2013-311 s tím, že odvolací soud shodně se soudem 1. stupně dospěl k závěru, že je třeba vycházet z pravomocného odsuzujícího rozsudku ve věci obžalovaného [celé jméno žalovaného], když s odkazem na ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. byl-li řidič BVP uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti a z tzv. skutkové věty vyplývá, že součástí skutku, za nějž byl odsouzen, byl i závěr o jeho bezprostředním zavinění na vzniku poruchy zdraví nynějšího žalobce, nemohlo být vnímáno spoluzavinění žalobce jako výlučné.

39. Z videa natočeného žalobcem na mobilní telefon je prokázáno, že se akce s průjezdem kolony včetně BVP natáčela dvakrát, žalobce natáčel průjezd v obou případech, je evidentní, že stojí nejdříve uprostřed cesty proti přijíždějícímu BVP, posléze odchází stranou k zaparkovanému VW Transporter, v prvém případě kolona vozidel projede kolem něj bez problému, při cestě zpět se cca na úrovni žalobce krátce zastaví, pokračuje v jízdě směrem od žalobce. Při druhém průjezdu je rychlost BVP nepatrně vyšší, žalobce opět stojí uprostřed cesty a přesunuje se směrem k boku zaparkovaného vozidla VW Transporter, přičemž je patrné, že BVP udělá určitý manévr směrem vlevo, posléze je slyšet náraz a obraz mobilního telefonu je rozostřen, je slyšet dále jen zvuk motoru a hlasy lidí.

40. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (č.l. 274) vyplývá, že jednatelem a jediným společníkem této společnosti byl [jméno] [příjmení], [datum narození].

41. Z faktury [číslo] ze dne 28. 8. 2010 (č.l. 47) vyplývá, že 2. žalovaný [celé jméno žalovaného] je majitelem BVP -1S [číslo] který zakoupil za částku 30 000 Kč. Tuto skutečnost účastníci učinili nespornou.

42. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 18.9.2010 (č.l. 278) vyplývá, že nehoda se stala na účelové komunikaci s tím, že byla způsobena jiným motorovým vozidlem – BVP 1S [číslo] s nepřidělenou registrační značkou.

43. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 30.1.2014 (č.l. 306 spisu) vyplývá, že žalobce nadále navštěvoval neurologa, pro jeho přetrvávající potíže byl proveden navigovaný kaudální blok vpichem s tím, že zlepšení se může dostavovat postupně, u žalobce byla provedena instruktáž preventivních staticko-dynamických korekčních mechanismů a instruktáž autorelaxačních technik, prvky jogy a nácvik dýchání. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 27.3.2014 (č.l. 307) má soud prokázáno, že další kontrola proběhla u téhož lékaře dne 27.3.2014, u žalobce byla diagnostikována radikulopatie S3 bilaterálně na podkladě traumatu sakra a os pubis (stydké kosti), progrese radikulárních příznaků a iradiace do PDK v L5 s hyporeflexií L5/S2. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2.11.2015 (č.l. 663) soud zjistil, že u žalobce přetrvávají parestesie (pozn. soudu jedná se o„ poruchu čití projevující se jako brnění, mravenčení, svrbění apod.“) až alodynie (pozn. soudu„ bolest, která je vyvolána na kůži s patologickými změnami běžným drážděním. Uvádí se též jiný význam – stresová reakce organismu vyvolaná silnou bolestí“) v oblasti skrota a konečníku, jinak stacionární nález, nadále dochází individuálně k rehabilitaci stále s negativním výsledkem. Závěrem lékař uvedl, že u žalobce je diagnostikována radikulopatie S3 bilaterálně na podkladě traumatu sakra a os pubis v důsledku úrazu, chronická progrese radikulárních příznaků a iradiace do PDK v derm. L5 s hyporeflexií L5/S2 - CT vyšetřením prokázána spondylolisteza 6 mm se spondylolýzou oblouku L 5 vpravo a foraminostenozami-progrese oproti dříve provedenému vyšetření LSp-dle názoru lékaře se jedná o jednoznačný a bohužel nevratný důsledek značného jednostranného přetížení LS páteře při narušení dynamiky pánevního kruhu. Dále lékař uvedl, že i s přihlédnutím k trvání obtíží s elektrofyziologicky stacionárnímu nálezu se jedná o trvalé poškození struktur sakrálních kořenů, přetrvávající bolesti pacienta invalidizují a vyřazují z běžného života, t.č. nemá kauzální therapii daného stavu, pacient absolvoval opakovaně lázeňskou a léčebně rehabilitační lůžkovou péči s diskutabilním efektem, dlouhodobý vývoj i prognóza je značně nejistá, závažným přitěžujícím faktorem je posttraumatická stresová porucha, pro kterou je nutná trvalá či dlouhodobá psychiatrická dispenzarizace a farmakoterapie. Pacient je výrazně a trvale omezen v sociálním a pracovním začlenění.

44. Z certifikátu ze dne 3.2.2009 a 2.6.2009 (č.l. 325 a 326) a ze dne 2. 6. 2009 a 3. 2. 2009 (č.l. 687-689) a z průkazu TAEKWONDO má soud prokázáno, že žalobce získal 6. až 9 kup v Taekwondo WTF.

45. Z videa pořadu„ Na vlastní oči“ má soud prokázáno, že o celé kauze byla natočena reportáž v rámci pořadu Na vlastní oči, ve kterém vystupuje řada svědků slyšených u soudu, rovněž znalec z trestního řízení [jméno] [příjmení], který označil pozici žalobce při natáčení kolony na mobil jako„ nehorázný hazard“.

46. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. ze dne 8.6.2012 (č.l. 1224) a ze dne 20. 1. 2014 (č.l. 1217) a z vyúčtování znalečného ze dne 18.6.2012 vyplynulo, že prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. vypracoval dva znalecké posudky s tím, že druhý v podstatě navazoval na první, oba obsahovaly znaleckou doložku dle ust. § 127a o.s.ř. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalec posuzoval žalobce v souvislosti s následky úrazu utrpěného při střetu s vozidlem BVP, znalec shrnul, že z psychiatrického hlediska došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která byla opožděně diagnostikována až v poslední době ošetřujícím neurologem a nikdy nebyla soustavně léčena odborně. Na vzniku poruchy se podílely nepříjemné zážitky spojené s prodělaným úrazem, tak vlastní traumatická poškození s následnými komplikacemi a neúplným ústupem bolesti a pohyblivosti. Průběh poruchy je nepříznivý. U posuzovaného se dále rozvinulo narušení jeho sexuálních funkcí ve formě bolestivé erekce a neschopností pohlavního života s narušeným sebevědomím a přerušením partnerských vztahů. Tato sexuální porucha souvisí s následky poškození pánevního kruhu a s poškozením nervových kořenů S3-5, které bylo objektivizováno při EMG vyšetření. Sexuologicky léčen nebyl. Znalec uzavřel, že ztížení společenského uplatnění u žalobce lze dle vyhlášky č. 440/2001 hodnotit dle položky 015 (vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy) 900 body, dále přítomnost posttraumatické stresové poruchy dle položky 016 (vážná duševní porucha vzniklá působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací) 1000 body. Narušení sexuálních funkcí hodnotí znalec dle položky 0970 ztráta pyje u muže do 45 let věku 1 200 body. Znalec dále uzavřel, že duševní a sexuální poruchy vedly k podstatnému omezení uplatnění posuzovaného, do té doby dobře sociálně adaptovaného mladého muže v pracovním, partnerském a volnočasovém životě, navyšuje proto bodové hodnocení u všech položek o 40 %. Nepřiznává plné navýšení o 50 %, protože posuzovaný je schopen částečného pracovního zařazení i určitého životního fungování za ulehčených podmínek s podporou svého okolí. V posudku ze dne 20.1.2014 znalec uvedl, že žalobce specializovanou psychiatrickou péči nevyhledal i z důvodu nedostatečného náhledu na své obtíže. Byly mu ordinovány uklidňující léky, které však nijak systematicky nebral pro jeho negativní postoj k psychofarmakoterapii. Aktuálně dle znalce u žalobce lze konstatovat, že jeho zdravotní stav včetně psychického a sexuálního se přes intenzivní léčbu nezlepšuje a zlepšení již nelze ani očekávat. Dá se předpokládat, že poškození pacienta v oblasti psychické a sexuální bude velmi dlouhodobého rázu. Jeho negativní důsledky dlouhodobě ovlivní jeho pracovní schopnosti, partnerské vztahy i volnočasové aktivity. Z výslechu znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. (č.l.1239a) dále vyplynulo, že v obou posudcích vycházel z vyšetření žalobce ve dnech 28.5.2012 a 13.8.2013, zařazení posttraumatické stresové poruchy dle položek 015 a 016 citované vyhlášky rozdělil proto, že jednak se na vzniku této poruchy podílel stresový zážitek, který prožil v rámci havárie a následně po havárii, ale také tíživé zážitky, které byly spojeny s tělesným postižením a následnou léčbou. K položce 0970 a podřazení problémů žalobce v sexuální oblasti pod tuto položku znalec vysvětlil, že jiná bližší položka v citované vyhlášce není, proto narušení sexuálních funkcí u žalobce hodnotil dle zmíněné položky, která se standardně používá. Co se týče možné léčby sexuologických potíží žalobce, tato možná je, nicméně vzhledem k popisovaným psychiatrickým problémům žalobce nebyl schopen navázat partnerský vztah a léčba proto v tomto směru ordinována nebyla. Znalec navrhl zvýšení bodového ohodnocení na 40 % u každé položky proto, že porucha specifikovaná dle položek je vnímána znalcem jako trvalá, stav v době vypracování znaleckých posudků byl stabilizován a následky na zdraví lze charakterizovat jako trvalé, spíše se zhoršující se tendencí. Efekt somatické léčby byl pouze částečný, v rámci psychiatrické pomoci byly žalobci ordinovány různé léky, efekt byl pouze přechodný, žalobce neměl rád užívání léků. Znalec mu doporučil i psychoterapeutickou péči či psychorehabilitační péči, tato se však nerealizovala. Žalobce vyhledal znalce od roku 2013 osmkrát, během kterých zahájili například léčbu antidepresivy, instrukce znalce zněla, aby se žalobce do měsíce dostavil ke kontrole k posouzení zpětného efektu léčby, žalobce se většinou nedostavil. Někdy se dostavil sám, někdy s matkou, často jej omlouvala matka, že se nemůže dostavit. Znalec doporučoval i hospitalizaci, kterou žalobce odmítl. U žalobce došlo k vyzkoušení pěti až šesti druhů antidepresiv, většinou s přechodným efektem, u jiných došlo k tomu, že je žalobce nesnášel, buď je spontánně sám žalobce vysadil či došlo k vysazení léků po dohodě se znalcem a nasazení nových. Poslední návštěva proběhla u znalce v 11/2018, byly nasazeny antidepresiva Cipralex, zpětnou vazbu od samotného žalobce nemá, jen od jeho matky s tím, že žádný výraznější efekt nezaznamenali. Před tím, než znalec vypracoval sdělení pro soud, že se žalobce v současné době nemůže podrobit znaleckému zkoumání v Olomouci, znalec žalobce neviděl osobně, vycházel pouze z dosavadní zdravotní dokumentace, posléze si žalobce pozval a vyšetření potvrdilo to, co napsal. Žalobce by byl nicméně schopen převozu sanitkou k vyšetření znalci. Znalec sám uvedl, že žalobce by byl schopen podrobit se vyšetření v Praze, popř. v místě bydliště, což se v některých případech i v jeho praxi stává, neboť se výslech provede v prostředí posuzovanému známém. Znalec dále uvedl, že žalobce má velmi negativní postoj ke všemu včetně léčby, medikace a dalších léčebných postupů, a to i pro svou duševní poruchu. Vysazení antidepresiv a nenastoupení skupinové terapie vede k tomu, že pravděpodobnost zlepšení se velmi snižuje. Na to byl znalcem žalobce upozorněn. Problémy popisované žalobcem lze velmi obtížně objektivizovat, znalec vycházel z objektivního vyšetření postižení S1, což dává do souvislosti s tvrzenou neschopností žalobce sexuálně žít. Znalec dále uvedl, že léčba antidepresivy, pokud by se objevila vhodná, by nemusela být celoživotní. Pokud znalec uvedl, že přes intenzivní léčbu se stav žalobce nezlepšuje, mínil tím jeho stav somatický. U některých antidepresiv zaznamenali pozitivní efekt, zvýšili tedy jeho dávku, nicméně pak ve všech případech došlo k tomu, že léky žalobce přestal užívat. U žalobce zaznamenal posttraumatickou stresovou poruchu jeho neurolog a zaslal jej ke znalci až se zpožděním v roce 2012, přičemž i pozdní diagnostika poruchy může vést k horšímu léčebnému efektu. Pokud by měl znalec hodnotit žalobce jako pacienta, spolupráce byla špatná. Žalobce mu v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku zaplatil 6 000 Kč.

47. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne 20.5.2012 a z vyúčtování znalečného ze dne 20.5.2012 soud zjistil, že znalec ve svém znaleckém posudku vycházel z lékařských zpráv z [nemocnice], a.s., ze zdravotnické dokumentace [anonymizováno] [část obce] a [anonymizováno] [obec], bodového ohodnocení škody na zdraví - bolestného vypracovaného MUDr. [příjmení], vypracovaného hodnocení současného zdravotního stavu poškozeným ze dne 13.10.2011, z lékařských zpráv ambulance [anonymizována tři slova] [část obce] ze dne 23.2.2011 (vypracované MUDr. [jméno] [příjmení]) s tím, že žalobce měl udávat bolesti dolní části zad a v oblasti S1 skloubení vpravo s občasnými parestéziemi do třísla a šourku vpravo s lékařským závěrem, že se jedná o posttraumatickou iradiaci do sakrálních kořenů vpravo, lehký vertebrogenní syndrom LS páteře na podkladě asymetrie a svalové dysbalance, další ambulantní kontrola proběhla dne 3.5.2011, provedené neurologické vyšetření ukázalo na vertebrogenní algický syndrom LS přechodu s iradiací S2/3 více vlevo se svalovou dysbalancí s poúrazovou dysfunkcí pánevního kruhu. Neurolog [jméno] [příjmení] doporučil rehabilitaci se zaměřením na návrat funkce svalového dna pánve, s reedukací pohybových a dechových stereotypů, doporučil plavání, omezení zvedání těžkých břemen a zákaz bojových sportů a při ambulantní kontrole na oddělení spondylochirurgie dne 1.6.2011 MUDr. [příjmení] doporučil k přetrvávajícím neurologickým obtížím změnu pracovního zařazení nebo zahájení řízení o invalidním důchodě. Dne 22.11.2011 byla provedena EMG s nálezem svědčícím pro chronickou neurogenní lézi S3-5 vpravo, nejspíše po poranění nervů při zlomenině křížové kosti. Závěrem bylo vysloveno, že toto poranění může být příčinou neuropatické bolesti poškozeného v kombinaci s anxiozními projevy. Znalec v závěru znaleckého posudku uvedl, že bodové ohodnocení bolestného MUDr. [příjmení] na 410 bodů dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. odpovídá poškození zdraví při úrazu dne 29.8.2010, konkrétně 80 bodů za diagnozu S 3250 zlomenina kosti stydké, 150 bodů za diagnozu S3210 zlomenina kosti křížové, 60 bodů za diagnozu S3240 zlomenina acetabula jednoduchá a 120 bodů za diagnozu S342 poranění nervového kořene bederní a křížové páteře (S3-5). Znalec dále ohodnotil dle položky 0743 poúrazové omezení hybnosti páteře středního stupně s příznaky kořenového dráždění na 300 bodů vzhledem k trvalým obtížím způsobeným významným vertebrogenním algickým syndromem LS přechodu s radikulárním iritačním syndromem S3 více vpravo se svalovou dysbalancí s poúrazovou dysfunkcí pánevního kruhu a s poškozením nervových kořenů S3-5 více vpravo. Tuto položku navrhl znalec navýšit dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na dvojnásobek, tedy na 600 bodů vzhledem k trvalým obtížím, které se mohou zhoršovat. Znalec dále uvedl, že trvalé následky se budou promítat do běžného společenského života poškozeného a budou vyjádřeny v obtížích při zapojení do běžného společenského a partnerského života a nemožnosti pokračovat ve sportovních aktivitách, na které byl poškozený zvyklý, přičemž prognóza obtíží závisí na správně vedené rehabilitaci. Z výslechu znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. (č.l. 1237) soud dále zjistil, že znalec nepovažoval za nutné žalobce vyšetřit, neboť uběhl dostatečně dlouhý časový úsek k tomu, aby bylo možno na podkladě zdravotnické dokumentace určit, že došlo ke stabilizaci zdravotního stavu poškozeného za účelem zjištění trvalosti následků úrazu. Zdravotní posudek vypracoval na základě zdravotní dokumentace, některé části se nepodařilo dohledat, vycházel zejména z propouštěcí zprávy a následně z ambulantních zpráv. Vyšetření byla provedena velmi pečlivě, byla provedena i magnetická rezonance, neurologický nález odpovídal zranění a i nálezu na pánvi a dolní části páteře. Dle lékařských ambulantních zpráv i dle elektromyografie bylo jednoznačně prokázáno, že změny jsou i po roce od úrazu trvalé, proto prohlásil, že obtíže budou pokračovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mladého člověka s následky po úrazu, navrhl na základě předpokladu trvalých obtíží bodové ohodnocení položek ZSU zvýšit na dvojnásobek. Znalec dále uvedl, že základem pro zlepšení prognózy je dobře vedená rehabilitace a celoživotní cvičení. Objektivizovat subjektivní potíže je složité, objektivizovat se dá to, co lze změřit, co se dá zobrazit. To, jak člověk hodnotí obtíže, jak se s nimi srovnává, jak je řeší, je otázkou individuální. Žalobce mu v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku zaplatil 5 900 Kč.

48. Z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 25.10.2011 vystavené [nemocnice] [část obce] (č.l. 159 trestního spisu) má soud prokázáno, že ke dni 25.10.2011 pracovní neschopnost žalobce nadále trvala. Z potvrzení o výplatě dávky nemocenského pojištění ze dne 3.8.2011 (č.l. 424 trestního spisu) Pražské správy sociálního zabezpečení vyplývá, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 29.8.2010 dosud, za období od 12.9.2010 do 30.6.2011 mu byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 135 698 Kč, denní dávka činila 461 Kč, v roce 2011 činila 467 Kč.

49. Ze mzdového výměru zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne 1.11.2009 včetně popisu pracovní činnosti (č.l. 420 a 421 trestního spisu) a mzdového výměru ze dne 1.12.2011 téhož zaměstnavatele včetně dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.12.2011 (č.l. 422 a 423) vyplývá, že s účinností od 1.11.2009 žalobci byla za práci na pozici technik stanovena základní měsíční mzda ve výši 21 000 Kč, s účinností od 1.12.2011 byl žalobci změněn druh práce na prodejce od 1.12.2011, za vykonávanou funkci prodejce mu byla stanovena základní měsíční mzda ve výši 21 000 Kč. Ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015 (č.l. 465 spisu) soud má prokázáno, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti po dobu od 29.8.2015 do 25.10.2011, dávky nemocenského pojištění byly vyplaceny za období od 12.19.2010 do 25.10.2011 v celkové výši 190 337 Kč.

50. Z bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem pro dospělé ze dne 30.3.2012 má soud prokázáno, že lékař ohodnotil bolestné v souvislosti s úrazem žalobce celkem na 410 bodů za položky S 3250 zlomenina kosti stydké, S3210 zlomenina kosti křížové, S3240 zlomenina acetabula jednoduchá, S342 poranění nervového kořene bederní a křížové páteře S3-5- 120 bodů, celkem lékař vyčíslil bolestné na 410 bodů. Ztížení společenského uplatnění lékař ohodnotil položkou 0741 poúrazové omezení hybnosti páteře lehkého stupně s příznaky kořenového dráždění na 200 bodů, kterou navrhl navýšit na 250 bodů pro vynucenou podstatnou změnu pracovního uplatnění a kvality osobního života. Za vypracování bodového hodnocení účtoval lékař (resp. [právnická osoba] s.r.o.) 500 Kč, což je prokázáno příjmovým pokladním dokladem ze dne 30.3.2012 (č.l. 396 trestního spisu) a potvrzením [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 4.11.2015 (č.l. 699 zdejšího spisu), což žalobce uhradil.

51. Z kopie vyúčtování lázeňské péče, faktury [číslo] vystavené dne 10.1.2011 (č.l. 430 trestního spisu) má soud prokázáno, že žalobci za pobyt v [obec] v období od 10.1.2011 do 20.2.2011 bylo účtováno celkem 41 202 Kč, z toho činila částka 2 520 Kč za regulační poplatek, který platil sám žalobce, cena za stravování činila 9 408 Kč, žalobce zaplatil částku 2 100 Kč za ubytování, částku 1 250 Kč za regulační poplatek, lázeňský poplatek a 200 Kč za magnetickou kartu (prokázáno příjmovým pokladním dokladem [číslo] ze dne 20.1.2011 a [číslo] ze dne 10.1.2011 na č.l. 431 trestního spisu), dále žalobce v souvislosti s lázeňským pobytem zaplatil jízdné za cestu autobusem do [obec] částku 176 Kč a 15 Kč za zavazadlo, celkem 191 Kč. Z kopie poštovních poukázek ze dne 17.1.2011, 31.1.2011, 7.2.2011, 14.2.2011 (č.l. 435) soud zjistil, že žalobci byly na adresu [adresa], 2 000 Kč, 900 Kč a 1500 Kč, celkem 8 400 Kč. Z potvrzení Státních Léčebných Lázní ze dne 4.11.2015 (č.l. 684 spisu) má soud prokázáno, že žalobce za pobyt v [obec] v období od 10. 1. 2011 21.2.2011 zaplatil celkem za pobyt 2 520 Kč, 630 Kč, záloha za magnetickou kartu ve výši 200 Kč mu byla vrácena.

52. Z kopie potvrzení o zaplacení regulačních poplatků v Rehabilitační klinice [klinika] za období od 20. 10. 2010 11. 11. 2010 ze dne 11.11.2010 (č.l. 425 trestního spisu) má soud prokázáno, že žalobce na regulačních poplatcích zaplatil v souvislosti s pobytem 1 380 Kč. Z kopie příjmového dokladu [číslo] ze dne 11.11.2010 vystaveného Rehabilitační klinikou [klinika] (č.l. 426 trestního spisu) má soud prokázáno, že žalobce v souvislosti s pobytem v Rehabilitační klinice [klinika] zaplatil 300 Kč za cvičení a 4 600 Kč doplatek za nadstandardní vybavení za pokoj v období od 20. 10. 2010 do 12.11.2010 v hotovosti.

53. Z kopie příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 19.10. 2010 (č.l. 426 trestního spisu), [číslo] ze dne 13.9.2010 a [číslo] ze dne 30. 9. 2010 (č.l. 427 trestního spisu) má soud prokázáno, že žalobce byl hospitalizován ve [název nemocnice] [anonymizováno] nemocnici s poliklinikou za období od 7. 9. 2010 - 20.10.2010 a v souvislosti se svou hospitalizací zaplatil 1 440 Kč, 1 020 Kč a 120 Kč, celkem 2 580 Kč za regulační poplatky.

54. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného [rehabilitační ústav] [anonymizováno] [obec] dne 2.11.2015 (č.l. 682 spisu) má soud prokázáno, že žalobce byl v období od 3.5.2012 2.6.2012 hospitalizován v [rehabilitační ústav] [anonymizováno] [obec], v souvislosti s tímto pobytem zaplatil celkem částku 3 400 Kč za cvičení.

55. Soud uvádí, že již zamítl návrh strany žalující na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, a to znovu-ustanovení [nemocnice] [anonymizováno] [obec] k vypracování komplexního posudku na zdravotní stav žalobce, popřípadě ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, psychiatrie a sexuologie, popřípadě ortopedie a chirurgie, stejně tak návrh 2. žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaných za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, obor psychiatrie a sexuologie. Tento návrh soud zamítl proto, že sám žalobce navrhl již v žalobě k posouzení jeho zdravotního stavu jako důkaz znalecký posudek z oboru zdravotnictví vypracovaný soudem (viz žaloba), a to za účelem posouzení zdravotního stavu k prokázání zejména položky ztížení společenského uplatnění a mimořádného zvýšení ztížení společenského uplatnění. Soud tento znalecký posudek nechal vypracovat, resp. zadal jeho vypracování za účelem kompletního posouzení zdravotního stavu žalobce i s ohledem na žalobcovo tvrzené zhoršení zdravotního stavu, na které poukázal při svém účastnickém výslechu (např. omdlévání za volantem). Znalecký ústav pozval neúspěšně žalobce k vyšetření za účelem dokončení vypracování znaleckého posudku (dle vyjádření znaleckého ústavu postačilo neinvazivní vyšetření zpracovateli z oboru psychiatrie, sexuologie, popř. traumatologie). Žalobce se dvakrát bez omluvy nedostavil k vyšetření, ačkoliv byl pozván na termín 28.2.2018 a 2.5.2018, přičemž o termínu vyšetření byl žalobce informován (jak žalobce, tak emailem jeho tehdejší zástupkyně). Žalobce důvod nedostavení k vyšetření nevysvětlil ani neomluvil ani soudu, ani znaleckému ústavu. Poté, co byla zástupkyně žalobce [titul] [příjmení] upozorněna soudem, že vyšetření žalobce za účelem vypracování znaleckého posudku je nutné, doložil žalobce na žádost své zástupkyně potvrzení od [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 22.5.2018, který, aniž by žalobce vyšetřil, sdělil, že na žádost matky a opatrovnice podává zprávu, že u žalobce přetrvává typická symptomatika s výraznou anxietou, fobiemi, apatií, abulií s narušenou sociabilitou. Pacient tedy dle lékaře není schopen ze zdravotních důvodů absolvovat znalecké vyšetření v Olomouci s tím, že další prognóza je nejistá (lékař dále uvedl, že návštěvy žalobce jako pacienta jsou velmi sporadické, kontakt spíše prostřednictvím matky). K dotazu soudu u jednání znalec vysvětlil, že před zpracováním této zprávy žalobce neviděl, dle něj však by byl schopen se dostavit k vyšetření např. prostřednictvím převozu sanitou, a dále uvedl, že se děje, že se přistupuje k vyšetření pacienta v jeho domácím prostředí, v prostředí jemu známém. Po konzultaci se znalci tedy soud umožnil, aby vyšetření žalobce proběhlo v místě jeho bydliště, aby tak byl zajištěn jeho komfort a bylo co nejméně zasahováno do jeho psychického stavu. Vyšetření žalobce bylo striktně odmítnuto jeho matkou (viz sdělení [titul] [jméno] [příjmení], [titul] ze dne 22.5.2018 na č.l. 1069, usnesení na čl.l. 1052 a dopis matky žalobce na č.l. 1081). Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že poté došlo ke zproštění ustanovené zástupkyně žalobce [titul] [příjmení] k její žádosti pro nedůvěru ze strany žalobce (viz č.l. 1057 a dále žádost žalobce o ustanovení jiného advokáta na č.l. 1090), ačkoliv tuto zástupkyni si žalobce sám vybral.

56. Za této procesní situace, která trvala od vydání usnesení o ustanovení znaleckého ústavu (10.11.2016) do zrušení ustanovení (18.1.2019) přes dva roky a kdy po téměř dvou a půl letech žalobce znovu navrhuje zadání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví prostřednictvím nově ustanoveného zástupce, se již takový návrh soudu jevil jako opožděný, učiněný po koncentraci řízení; znovu-zadání znaleckého posudku po dvou a půlletém období, kdy žalobce nespolupracoval, odmítl se dostavit ke znaleckému ústavu a odmítl jakoukoliv snahu soudu a jeho zástupce spolupracovat při vypracování znaleckého posudku, se jeví soudu jako nehospodárné a neúčelné. K tomu, jakým způsobem se dále soud s procesním postojem žalobce vypořádal v rámci hodnocení unesení důkazního břemene, viz níže. Soud rovněž zamítl návrh 1. žalovaného na doplnění dokazování o vyžádání zprávy neurologa [jméno] [příjmení] za účelem toho, zda se žalobce podrobuje rehabilitacím a léčení, neboť ze zpráv od [titul] [příjmení] již žalobcem předložených vyplývá, že takovému léčení se žalobce podrobuje a závěru soudu lékařské zprávy od neurologa postačily, důkazní návrh byl navíc učiněn až po koncentraci řízení. Z výše uvedených důvodů byl zamítnut i návrh 2. žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaných k doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k posouzení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění (nehospodárnost postupu a z důvodu, že soudu k jeho rozhodnutí postačily znalecké posudky [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul], s námitkami žalovaných se soud vypořádal níže). Soud dále zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru vojenské techniky k určení průběhu nehodového děje a možnosti účastníků zabránit nehodě, když má za to, že průběh nehodového děje byl dostatečně zkoumán v rámci trestního řízení, kde byly vypracovány znalecké posudky, proběhla rekonstrukce a soud je nadto vázán odsuzujícím rozsudkem ve věci samé.

57. Ze všech provedených důkazů jednotlivě a v jejich celku dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

58. Žalobce dne 29.8.2010 kolem 11.45 hodin na komunikaci v prostoru zvaném [název] v katastru [územní celek] v okrese [okres] natáčení reklamního filmu utrpěl zranění, když stál na viditelném místě u pravých zadních dveří odstaveného vozidla VW Transporter, a to tak, že 1. žalovaný jako řidič bojového vozidla BVP-1 [číslo] bez přidělené registrační značky ve vlastnictví 2. žalovaného nezvládl řízení BVP a narazil do pravého křídla otevřených zadních dveří vozidla VW Transporter, [registrační značka] a současně roloval žalobce kolem tohoto odstaveného vozidla, čímž žalobce při střetu utrpěl zlomeninu stydké a křížové kosti a kontuzi břicha a hrudníku s následnou hospitalizací na chirurgickém oddělení nemocnice v [obec], ve [název nemocnice] [část obce] a v [název nemocnice] [obec] [část obce], od 29.8.2010 do 20.10.2010 a s dalším dlouhodobým léčením spojeným s omezením v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí postižených míst a potížemi při chůzi. 1. žalovaný jako řidič bojového vozidla byl v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29.5.2012 č.j. 2 T 65/2012-547 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4.9.2012 č.j. 10 To 341/2012-736 odsouzen za přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Celá akce byla organizována [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobce podstoupil rehabilitační pobyty v Rehabilitačním ústavu [obec] v období 3.5.2012 2.6.2012, Rehabilitační klinice [název] v období od 20. 10. 2010 do 12.11.2010 a v [obec] v období od 10.1.2011 do 20.2.2011. Žalobce změnil po úrazu pracovní zařazení u společnosti [právnická osoba] z technika na pozici prodejce jízdenek, za což mu náležela stejná mzda jako v období před úrazem ve výši 21 000 Kč měsíčně. Od března 2014 byl žalobce nezaměstnaný, podporu v nezaměstnanosti nepobíral, byl uznán částečně invalidním s invaliditou II. stupně z důvodu poklesu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně o 50 %. Žalobce nadále dochází k neurologovi [titul] [jméno] [příjmení], neboť u něj přetrvávají bolesti postižených míst, přičemž ze zprávy zmíněného neurologa ze dne 2.11.2015 plyne, že u žalobce přetrvává radikulopatie S3 bilaterálně na podkladě traumatu sakra a os pubis, které žalobce utrpěl při střetu s BVP 29.8.2010, a CT vyšetřením byla diagnostikována spondylolisteza 6 mm se spondylolýzou oblouku L5 vpravo s progresí oproti dříve provedenému vyšetření jako nevratným následkem značného jednostranného přetížení LS páteře při narušení dynamiky pánevního kruhu. U žalobce se dále projevila pozdě diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha, pro kterou docházel k [titul] [příjmení] ambulantně, po vystřídání a vysazení léků samotným žalobcem pro jeho negativní postoj k lékům a nenastoupení doporučené terapie žalobce žádné léky neužívá, na terapie nedochází ani nenastoupil, kontakt s ošetřujícím psychiatrem je velmi sporadický. Mezi účastníky bylo sporné, zda byl žalobce náležitě poučen, kde má v průběhu natáčení stát, zda jeho pozice byla viditelná pro 1. žalovaného, zda sám žalobce mohl předpokládat, že místo, odkud natáčel průjezd kolony, je místem bezpečným, a zda se sám žalobce podílel na vzniku svého úrazu, popřípadě jako měrou.

59. Pro úplnost soud uvádí, že hodnocením v řízení případně dalších provedených důkazů se již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí neměly žádný vliv.

60. Dle ust. § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), kterým se daný vztah s ohledem na datum vzniku škodné události s ohledem na ust. § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. řídí, každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí.

61. Dle ust. 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

62. Dle ust. § 427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu. Dle ust. § 427 odst. 2 obč. zák. stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

63. Dle ust. § 428 obč. zák. své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobená okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

64. Dle ust. § 438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

65. Dle ust. § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

66. Dle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

67. Dle ust. § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

68. Dle ust. § 444 odst. 2 obč. zák. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

69. Dle ust. § 446 obč. zák. náhrada za ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

70. Dle ust. § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelně vynaložené náklady spojené s léčením.

71. Dle ust. § 449 odst. 3 obč. zák. náklady léčení se hradí tomu, kdo je vynaložil.

72. Dle ust. § 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ vyhláška č. 440/2001 Sb.“) odškodnění bolesti se určuje se podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla (dále jen "poškozený"). Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.

73. Dle ust. § 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

74. Dle ust. § 3 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

75. Dle ust. § 3 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. pokud není bodové ohodnocení posuzovaných následků uvedeno v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, použije se bodové ohodnocení za následky, s nimiž lze posuzované následky nejspíše srovnávat podle jejich povahy a rozsahu.

76. Dle ust. § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku.

77. Dle ust. § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. hodnota 1 bodu činí 120 Kč.

78. Dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

79. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

80. Dle ust. § 449a obč. zák. budoucí nároky dle ust. § 445 (ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví), lze odškodnit jednorázově na základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Totéž platí o budoucích nárocích dle ust. § 446 až 449.

81. Dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný dle zvláštních právních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu.

82. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů zvlášť a v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu právnímu závěru:

83. Odůvodnění výroku I.

84. Po změně žaloby ze dne 3.8.2015 resp. po částečném zpětvzetí žaloby a změně žaloby podáními ze dne 3. 8. 2015 (č.l.595), ze dne 29. 10. 2015 (č.l. 650) a ze dne 14. 1. 2016 (č.l. 730) a po částečném zpětvzetí žaloby při jednání dne 28. 1. 2016 (č.l. 778) soud usnesením ze dne 10. 2. 2016, č.j. 11 C 116/2012-789 rozšíření žaloby nepřipustil a částečně řízení zastavil, k částečnému zastavení řízení zbývala částka 4 962 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce již nadále nepožadoval uhradit po upřesnění zpětvzetí žaloby a její změně ze dne 29.10.2015, neboť původně bylo za položku náhrada škody za náklady spojené s pobytem v [obec] požadováno 13 362 Kč, nově již pouze 6 500 Kč, řízení bylo co do této položky částečně zastaveno (co do částky 1 900 Kč), soud tedy co do této zbývající částky řízení částečně zastavil. Žalovaní vyjádřili s částečným zastavením řízení souhlas. Pro úplnost soud uvádí, že řízení bylo dále částečně zastaveno co do částek 814 239 Kč za mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění, co do částek 1 900 Kč a 4 962 Kč za pobyt v [obec] v roce 2011, 1 270 Kč představující poplatky v UVN, 240 Kč za regulační poplatky za pobyt ve [nemocnice] [část obce], 566 Kč za cestovné do [nemocnice], předmětem řízení zůstala po částečném zastavení řízení a nepřipuštění změny žaloby částka 11 176 823 Kč.

85. Odůvodnění výroku II. 86. a) naplnění odpovědnosti za škodu u 1. žalovaného 87. Jak již soud uváděl v rámci předvídatelnosti rozhodnutí během řízení, ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. se - pokud jde o trestné činy - dle ustálené judikatury (např. R 22/1979) podává, že soud rozhodující v civilním řízení soudním je vázán pravomocným rozsudkem trestního soudu. Vázanost se však týká pouze rozsudků odsuzujících a v rámci nich toliko toho, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud je vázán pouze výrokem a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou. Pravomocný odsuzující rozsudek však podle závěrů soudní praxe automaticky neznamená, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním žalovaného; jestliže se na vzniku škody spolupodílel svým jednáním poškozený nebo třetí osoba, vázanost dle § 135 odst. 1 o. s. ř. se neprosadí (srovnej např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8.3.2012, sp.zn. I. ÚS 1424/09). Soud tedy dospěl k závěru, že byl-li 1. žalovaný pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví žalobce z nedbalosti a z výroku rozsudku vyplývá, že součástí skutku, za nějž byl 1. žalovaný odsouzen, byl závěr soudu trestního o bezprostředním zavinění 1. žalovaného na vzniku poškození zdraví žalobce, nezbylo zdejšímu soudu, než dospět k závěru, že i případné výrazné spoluzavinění samotného žalobce nemohlo být posouzeno jako výlučné a žaloba nemohla být zamítnuta, jak navrhoval 1. i 2. žalovaný. U 1. žalovaného se jedná o odpovědnost obecnou dle ust. § 420 odst. 1 obč. zák., jejímž předpokladem je současné splnění čtyř podmínek – porušení právní povinnosti, vznik škody, vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které je ve formě nedbalosti presumováno. Za porušení právní povinnosti se míní objektivní rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala či opomenula jednat a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Blížeji k posouzení porušení povinnosti 1. žalovaného viz dále pod bodem c). 88. b) naplnění odpovědnosti u 2. žalovaného 89. Z ustálené judikatury vyplývá, že za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá dle ust. § 427 a násl. obč. zák. jeho provozovatel (vedle odpovědnosti řidiče dle ust. § 420 odst. 1 obč. zák., pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti a nejde-li o případ uvedený v ust. § 420 odst. 2 obč. zák.). U odpovědnosti provozovatele či vlastníka motorového vozidla se jedná o odpovědnost bez zřetele na zavinění (tzv. odpovědnost objektivní). Této odpovědnosti se lze zprostit jen ve zvlášť uvedených případech, kdy by nebylo spravedlivé, aby byl poškozenému nárok na náhradu škody přiznán. Je to tehdy, pokud provozovatel prokáže, že by škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení maximálního úsilí, které mohlo být vynaloženo. Své odpovědnosti se však provozovatel nemůže zprostit, jestliže byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, upadnuté kolo, nedostatečná údržba zařízení provozu, ale i okolnosti a nedostatky na straně řidiče; jedná se o okolnosti uvnitř provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Byla-li příčinou vzniku škody tzv. vnitřní škodní událost, nepřichází v úvahu zproštění se odpovědnosti provozovatele bez ohledu na to, zda škodě mohlo či nemohlo být zabráněno. Jinými slovy v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena následkem vadného technického stavu vozidla, popř. vadného dopravního zařízení či následkem selhání osob užitých v provozu, je vyloučeno zproštění odpovědnosti provozovatele. Byla-li naopak škoda způsobena zásahem tzv. zvenčí, byla-li příčinou škody vnější okolnost (nemající původ v provozu) a škodě nemohlo být zabráněno ani veškerým objektivním možným úsilím k odvrácení té okolnosti, jež škodu vyvolala, dochází ke zproštění odpovědnosti provozovatele. I u ust. § 427 obč. zák. právní úprava umožňuje posouzení spoluzavinění poškozeného dle ust. § 441 obč. zák., avšak u škody, která má původ v provozu dopravního prostředku (okolnosti vnitřní), se nemůže zprostit provozovatel zcela odpovědnosti, a to ani poukazem na neodvratitelný úkon třetí osoby. Odpovědnost provozovatele je tedy omezena spoluzaviněním poškozeného v rozsahu, v jakém se sám podílel na vzniku škody. Byla-li však jednou z příčin vzniku škody okolnost mající původ v provozu, nepřichází v úvahu výlučné zavinění poškozeného (srovnej např. Komentář, Občanský zákoník, Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a spol., 10. vydání, C.H.Beck, str .740-741). Ve smyslu ust. § 427 odst. 2 obč. zák. se za provozovatele motorového vozidla pokládá ten, kdo má právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem, zpravidla jde o vlastníka motorového vozidla (srovnej např. R 55/1971, V. a Komentář, občanský zákoník, Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a spol. 10. vydání, C.H.Beck, str. 737). Posuzováno v poměrech projednávané věci, 2. žalovaný byl vlastníkem motorového vozidla BVP-1, kterým byla způsobena škoda na zdraví žalobce, soud se tedy zabýval otázkou, o jaký typ vozidla se jedná, zda na 2. žalovaného lze vztáhnout ust. § 427 obč. zák., přičemž dospěl k závěru, že 2. žalovaný je rovněž pasivně věcně legitimovaný ve sporu o náhradu škody vůči žalobci. BVP jako pásové vozidlo je vozidlo charakteristické motorovým pohonem a při posouzení charakteru BVP vozidla soud vycházel ze sdělení Ministerstva dopravy jako ústředního správního úřadu, který označil vozidlo BVP jako silniční vozidlo dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., jako tzv. ostatní silniční vozidlo kategorie„ R“. Z konstantní judikatury navíc plyne, že pro určení charakteru a druhu vozidla není určující skutečnost, zda je primárně určeno k provozu na pozemních komunikacích, nýbrž zda je tohoto provozu objektivně schopno bez ohledu na vydání potřebného povolení. Soud dále odkazuje na jednoznačný závěr v tomto rozsahu vyslovený na podkladě provedených důkazů v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 42 C 227/2013, a to zjm. na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2016 č.j. 17Co 222/2016-391, ze kterých navíc vyplývá, že vozidlo bylo z evidence ozbrojených sil pro nepotřebnost vyřazeno a bylo jako takové prodáno 2. žalovanému. Soud dále shodně jako Městský soud v Praze ve svém usnesení poukazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES, o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, kdy směrnice za„ vozidlo“ v odst. 1 považuje„ jakékoliv motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoliv připojené vozidlo, ať již připojené nebo nepřipojené“. Této definici i s odkazem na ust. § 427 odst. 1 obč. zák. a zákona č. 168/1999 Sb., odpovídá i povaha BPV-1. Soud tedy uzavírá, že předmětné BVP lze podřadit pod kategorii motorových vozidel ve smyslu ust. § 427 odst. 2 obč. zák. a nemá důvod se odchýlit od právního závěru zakotveného v rozsudku (byť zrušeném) Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.12.2015, č.j. 42 C 227/2013-311 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2016, č.j. 17Co 222/2016-391. Vzhledem k výše uvedenému tak soud uzavírá, že za škodu způsobenou na zdraví žalobci odpovídá rovněž 2. žalovaný jakožto vlastník BVP-1 vozidla dle ust. § 427 odst. 2 obč. zák., u nějž se nepředpokládá porušení právní povinnosti, neboť škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozu zařízení (rozuměj BVP), jedná se o povinnost objektivní, kdy 2. žalovaný se nemohl zprostit své odpovědnosti ani tím, že by prokázal nedostatek vlastního či cizího zavinění. Jak již soud uvedl výše, 2. žalovaný se proto nemohl odpovědnosti zprostit ani poukazem na neodvratný úkon třetí osoby či že škodě mohlo být zabráněno, jelikož ke škodě došlo v důsledku okolností, které mají původ v provozu (zde i pro selhání řidiče, 1. žalovaného, který pro toto selhání byl shledán vinným pro trestný čin ublížení na zdraví) (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2012, sp. zn. 23 Cdo 454/2012). 90. c) spoluzavinění poškozeného žalobce a poměr porušení prevenční povinnosti u 1. žalovaného a žalobce 91. Dle ustálené judikatury konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílí sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Soud se tedy ve vztahu k 1. i 2. žalovanému zabýval posouzením všech rozhodných konkrétních skutečností, které vedly ke vzniku škody, tedy poškození zdraví žalobce, přičemž platí, že východiskem tohoto ustanovení je skutečnost, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce (škůdců), nýbrž i samotného poškozeného. Je proto třeba, aby v souladu s obecnou prevenční povinností taková skutečnost byla vzata v úvahu a poškozený buď poměrně, nebo zcela nesl škodu vzniklou na zdraví. Na straně poškozeného se může jednat o a) výlučné zavinění ve vztahu ke vzniklé škodě (v konkrétním případě 1. žalovaného s ohledem na princip vázanosti civilního soudu pravomocným odsuzujícím rozsudkem vyloučeno a v případě 2. žalovaného s ohledem na princip objektivní odpovědnosti provozovatele, vlastníka rovněž) b), či se může jednat o poměrné zavinění. Na straně poškozeného musí být dány všechny předpoklady odpovědnosti za škodu – protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost, popř. i zavinění. Je nerozhodné, zda spoluzaviněný úkon poškozeného časově předcházel jednání škůdce či skutečnosti, z níž je dovozována objektivní odpovědnost za škodu škůdce. Protiprávní úkon poškozeného může působit souběžně se zaviněním škůdce či se škodní událostí vyvolávající objektivní odpovědnost nebo také může až následně přispět ke zvětšení rozsahu vzniklé škody, ať jde o odpovědnost škůdce subjektivní či objektivní. Protiprávním jednáním poškozeného je také jednání porušující obecnou prevenční povinnost ve smyslu ust. § 415 obč. zák., neboť je povinností každého chovat se tak aby nezpůsobil škodu, a to nejen ve vztahu k ostatním, ale i vůči sobě samému (§ 415).

92. Soud musí v občanskoprávním řízení přihlížet ke spoluzavinění poškozeného i bez návrhu (z úřední povinnosti) (viz R 27/1979). Zásadně tak platí, že v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena samotným poškozeným, není dána odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce (ust. § 420 obč. zák.), popř. škodní událostí (ust. § 427 obč. zák. u objektivní odpovědnosti). Jakmile jsou tedy splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, je na soudu, aby se zabýval otázkou, zda a nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, což platí i v případě, že v trestním řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Takovým rozhodnutím je soud sice vázán, avšak pouze potud, pokud jde o jednání tohoto pachatele. Pokud se na vzniku škody podílelo kromě pachatele i jednání poškozeného, není soud při posouzení spoluzavinění poškozeného výrokem o vině pachatele vázán. Jinými slovy, rozhodnutí o vině pachatele neznamená automaticky, že celá škoda byla způsobena výlučně jeho jednáním. Nese-li poškozený škodu poměrně, její náhrada se snižuje ve všech jejich složkách (srovnej Komentář, Občanský zákoník, Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a spol., 10. vydání, C.H.Beck, str .767-769).

93. Aplikováno na danou věc, soud se zabýval na podkladě rozsáhlého dokazování jak v trestním řízení, tak v civilním řízení, na kolik se na vzniku škody na zdraví žalobce podílel sám žalobce a nakolik 1. žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním, tak škodní událostí, za kterou je odpovědný 2. žalovaný dle ust. § 427 odst. 2 obč. zák. Zde soud přihlédl zejména k výpovědi svědků v civilním a trestním řízení a zaobíral se tím, jaké byly výhledové možnosti 1. žalovaného, dále se zabýval posudkem znalce [titul] [jméno] [příjmení], který uzavřel na nesprávné manévrování 1. žalovaného s BVP, nevhodným umístěním žalobce, tím, zda bylo dáno poučení všem komparzistům včetně žalobce, kde mají stát a zda se mohl řidič, 1. žalovaný spoléhat na to, že poučení bude přítomné obecenstvo respektovat, navíc za situace, kdy s vozidlem BVP jel kolem žalobce opakovaně. Soud předně uzavřel, že z provedeného dokazování jak v trestním, tak civilním řízení jak u Obvodního soudu pro Prahu 3, tak u Obvodního soudu pro Prahu 4 jednoznačně vyplynulo, že na místě byli všichni účinkující řádně poučeni nejdříve na počátku celé akce, jakož i před jednotlivými natáčecími klipy, a to nejen z hlediska čistoty záběrů, ale zejména z bezpečnostního hlediska. Z výslechu téměř všech svědků, namátkově zejména svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že před klipem s průjezdem BVP vozidla byli všichni neúčinkující posláni za kameru do bezpečné vzdálenosti až k lesíku, koridor, kde nikdo nemohl stát, byl dán postavením vozidla VW Transporter, a byť nebyl koridor ohraničující cestu a postavení diváků vyznačen např. páskami či mechanickými zábranami v podobě např. kuželů (z důvodu natáčení klipu), všem účastníkům neúčinkujícím v konkrétním klipu bylo zřejmé, kde mají stát a že nesmí stát ani„ v blízkosti cesty“, neboť pojede těžká vojenská technika. Ve světle všech provedených důkazů, zejména slyšením přítomných svědků tak bylo zcela vyvráceno tvrzení žalobce, že na místě vládl chaos, kdy„ pravá ruka nevěděla, co dělá levá“, kdy nikdo nikoho o ničem nepoučoval, pouze aby nestáli v záběru. Jednoznačný závěr o existenci poučení konečně vyslovil i trestní soud (viz str. 8 trestního rozsudku soudu I. stupně:„ Bylo taktéž prokázáno, a tím bylo vyvráceno tvrzení poškozeného [celé jméno žalobce], že všichni účastníci natáčení, ať kompars či diváci, byli řádně poučeni, kde se mají nacházet při natáčení různých bojových scén a i této konkrétní scény. Z výpovědi svědků vyplynulo, že mají být v lese za VW Transporter, event. za kamerou, případně na místě startu, jak uváděla svědkyně [příjmení]“. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] (č.l.185 a násl. trestního spisu) vyplynulo, že„ jednoznačnou příčinou vzniku předmětné nehody byla nebezpečná pozice stojícího komparzisty [celé jméno žalobce], který tak zužoval kritický koridor průjezdu pro řidiče BVP [celé jméno žalovaného]“, a další„ technickou příčinou, bylo pozdní stržení řízení BVP jeho řidičem opět doprava, k pravému okraji vozovky, kdy zřejmě řidič chtěl vyhovět přání režiséra k „ zatraktivnění“ průjezdu BVP před kamerou a učinil tak několik úhybných manévrů doprava a doleva přes výtluky vozovky s kalužemi, přičemž je nutno si uvědomit, že reakce BVP na pokyn řidiče zvláště ke směrové stabilitě následují vždy s určitým zpožděním a nedají se tak srovnávat s reakcí kolových vozidel.“ Dále soud odkazuje na odborné vyjádření [anonymizováno] [číslo] [obec] s.p. (č.l. 238 trestního spisu), ze kterého rovněž vyplývá, že„ z hlediska chování vozidla při nehodovém ději lze chování popsat jako běžné a obvyklé“,„ chování poškozeného lze označit jako nepochopitelné až hazardní, když v úzkém a nebezpečném prostoru natáčel průjezd vozidla, přitom vůbec nedbal o svou bezpečnost a při takto nebezpečném přiblížení se ke koridoru jízdy pásového vozidla se nezajímal o únikový prostor, protože stál zcela nelogicky a nepochopitelně vedle boku vozidla VW Transporter, který mu zřejmě zabránil v úniku před najíždějícím vozidlem“. Soud dále zhodnotil rovněž výslech zpracovatele posudku [titul] [jméno] [příjmení], který byl vyslechnut v pozici svědka u Obvodního soudu pro Prahu 4, a z jeho závěrů plyne, že řidič – 1. žalovaný musel žalobce vidět na vzdálenost 60-70 m, přičemž mohl nehodě zabránit tím, že by zastavil, nebo by jel při pravém okraji silnice, event. odmítl jet, když jej viděl. S tímto názorem koresponduje rovněž závěr trestního soudu odvolacího (č.l. 741 trestního spisu), který uvedl, že se obžalovaný [celé jméno žalovaného]„ nemůže své odpovědnosti zbavit zcela“ (viz č.l. 6 rozsudku) a dále, že„ je třeba odmítnout základní námitku obžalovaného, že poškozeného stojícího vedle vozu VW Transporter neviděl a ani vidět nemohl“. Krajský soud dále uvedl, že“ i videozáznamem, který pořídil sám poškozený prostřednictvím svého mobilního telefonu, bylo prokázáno, že vedle vozidla VW Transporter stál již při prvém (a bezkolizním) průjezdu a při jeho návratu zpět na výchozí pozici, kdy před ním vozidlo BVP na chvíli zastavilo“. Krajský soud tedy založil podstatu zaviněného trestného jednání 1. žalovaného na tom, že„ obžalovaný musel již při prvém průjezdu zjistit, kde poškozený stojí a stejně tak ho musel vidět i při průjezdu druhém; v počínání 1. žalovaného, který se uvolil jet druhou jízdu, při níž zřejmě na pokyn režiséra projel trasu co nejblíže kameře a za ní stojícímu vozidlu VW, přestože věděl, že vedle tohoto vozidla se nachází poškozený, spatřoval značnou neopatrnost, přičemž tato neopatrnost byla základní příčinou nehodového děje i jeho následku“. Podstatou trestněprávního jednání 1. žalovaného shledal odvolací soud nikoliv v pozdním zatažení za řízení, jak dovodil soud 1. stupně, ale v tom, že se za daných okolností a při vědomí výskytu poškozeného vedle vozidla VW rozhodl jízdu tak nebezpečným způsobem provést. V tomto světle i zdejší soud shodně s Krajským soudem v Praze uzavírá, že 1. žalovanému lze toto počínání vytknout jako porušení právní povinnosti zakotvené v ust. § 415 obč. zák., zvláště za situace, kdy i z výrokové části odsuzujícího rozsudku, která zdejší soud zavazuje, plyne závěr, že žalobce stál na viditelném místě.

94. Ve světle hodnocení shora uváděných důkazů uzavírá zdejší soud, že je to (stejně jako činil závěr znalec [titul] [jméno] [příjmení]) však především nebezpečná až nepochopitelná pozice žalobce, která byla prvotní příčinou nehodového děje, když žalobce při natáčení celé kolony na svůj mobilní telefon si stoupl nejdříve doprostřed silnice a posléze ustoupil k boku VW Transportér, čímž zúžil koridor projíždějící kolony a neměl navíc možnost úniku. Soud tedy vycházeje z trestních rozsudků uvádí, že porušení obecné prevenční povinnosti dle ust. § 415 obč. zák. 1. žalovaným (spočívajícím v tom, že při svých zkušenostech s tímto typem vozidla si musel být vědom, že poškozeného, kterého měl a mohl vidět již při prvém průjezdu kolony a měl a mohl vidět i při druhém průjezdu s dostatečným předstihem a při vědomí toho, že jeho manévrovací schopnosti jsou značně omezené, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že poškozeného neohrozí), je ve srovnání s porušením obecné prevenční povinnosti dle ust. § 415 na straně žalobce podstatně nižší. Jinými slovy, zdejší soud uzavřel na podkladě provedeného dokazování, že bezprostřední a převažující příčinou vzniku škody bylo jednání poškozeného žalobce, kdy to byl zejména žalobce, který byl povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti a pozornosti, který by bylo možno vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který by byl objektivně posuzováno způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě a zdraví. Vzhledem k tomu, že spoluzavinění na vzniklém následku nemohlo být vnímáno jako výlučné i vzhledem k jednoznačným závěrům v trestním řízení, přičemž ze skutkové věty trestního rozsudku vyplývá závěr o tom, že žalobce stál na viditelném místě a že 1. žalovaný nese bezprostřední zavinění na vzniku poruchy zdraví žalobce, shledává zdejší soud, že míra spoluzavinění na vzniku poškození zdraví je z převážné, a to ze 70 % většiny, na straně žalobce, a pouze ze 30 % na straně 1. žalovaného. Soud se shoduje s 1. žalovaným, že intenzita porušení prevenční povinnosti dle ust. § 415 obč.zák. je neporovnatelně větší u žalobce, který mohl a měl předvídat možnost zranění při přiblížení vozidla, které viděl, v porovnání s řidičem, 1. žalovaným. V rozsahu 70 % chybí jeden ze zásadních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Totéž platí rovněž o míře spoluzavinění ve vztahu mezi chováním žalobce a 2. žalovaným, tedy na kolik se na vzniku škody na zdraví žalobce podílel sám žalobce a nakolik škodní událost, za kterou je dle zásad objektivní odpovědnosti odpovědný 2. žalovaný dle ust. § 427 odst. 1, 2 obč. zák. Spoluzavinění poškozeného žalobce v rozsahu 70 % na vzniku škody tedy soud spatřuje v tom, že se pohyboval na organizátory zakázaném místě, v rozporu s rozumnými požadavky se postavil doprostřed cesty před přijíždějící kolonu, kdy posléze ustoupil k boku odstaveného vozidla VW Transporter a tím si znemožnil jakoukoliv únikovou možnost; je zřejmé, že takto se žalobce zachoval vzhledem k tomu, že natáčel průjezd kolony a při této činnosti opomněl dbát na svou bezpečnost a opatrnost. Tvrzení žalobce, že považoval místo za bezpečné, neboť zde takto stál a pohyboval se již při prvém průjezdu kolony vozidel a nic se přitom nestalo, soud považuje za vyvrácené provedenými důkazy a i samotným výslechem znalce [příjmení], kdy znalec označil polohu žalobce jako nepochopitelně hazardní, a to nejen ve vztahu k sobě samému, ale také k řidiči BVP vozidla. 95. d) solidární odpovědnost 1. a 2. žalovaného 96. Vztah odpovědnosti provozovatele a odpovědnosti řidiče za jednu a tutéž škodu je takový, že jedna odpovědnost nevylučuje druhou (srovnej např. R 29/1979). Objektivní odpovědnost provozovatele je koncipována šířeji než odpovědnost řidiče dle ust. § 420 obč. zák., neboť řidič odpovídá jen za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, zatímco provozovatel odpovídá poškozenému za celou škodu (s výjimkou spoluzavinění poškozeného), tedy i za škodu, kterou nezavinil, např. za technickou závadu. Platí, že řidič v rozsahu své odpovědnosti odpovídá společně a nerozdílně s provozovatelem (ust. § 438 obč. zák.). Jde o souběh objektivní odpovědnosti provozovatele a odpovědnosti řidiče založené na subjektivním principu (blížeji srovnej např. R 70/1969 a Komentář, občanský zákoník, Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a spol. 10. vydání, C.H.Beck, str .736).

97. Soud se dále zabýval naplněním všech předpokladů odpovědnosti ve vztahu k jednotlivým nárokovaným položkám náhrady škody. 98. ad 1) bolestné ve výši 49 200 Kč 99. U této položky soud dospěl k závěru, že bolestné dle ust. § 444 jako jednorázové odškodnění bolesti žalobce bylo prokázáno; v řízení bylo prokázáno jak porušení právní povinnosti na straně 1. žalovaného, tak objektivní odpovědnost na straně 2. žalovaného ve vztahu k této položce, tak příčinná souvislosti mezi škodnou událostí a protiprávním jednáním na straně 1. žalovaného a škodnou událostí a vznikem škody a žalobce rovněž prokázal výši škody, která byla ohodnocena [titul] [příjmení] a následně znaleckým posudkem vypracovaným [titul] [příjmení] na celkem na 410 bodů za položky S 3250 zlomenina kosti stydké, S3210 zlomenina kosti křížové, S3240 zlomenina acetabula jednoduchá, S342 poranění nervového kořene bederní a křížové páteře S3-5- 120 bodů, celkem lékař vyčíslil bolestné na 410 bodů. Ohodnocení odpovídá vyhlášce č. 440/2001 Sb. účinné do 31.12.2013, tedy za 1 bod náleží 120 Kč. Ocenění bolestného je dále prokázáno výslechem zpracovatele posudku [titul] [příjmení]. Znalecký posudek a ohodnocení bolestného soud považuje za dostatečný důkaz k prokázání výše škody k této položce. Soud tuto položku snížil na 30 %, celkem tedy žalobci náleží na bolestném částka 14 760 Kč. 100. ad 2) ztížení společenského uplatnění ve výši 592 800 Kč 101. Žalobce se domáhal žalobou a jejím postupným doplněním náhrady škody za ztížení společenského uplatnění v rozsahu 592 800 Kč na podkladě znaleckých posudků [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení]. Co se týče posudku [titul] [jméno] [příjmení], v závěru jeho znaleckého posudku dospěl k závěru, že ztížení společenského uplatnění žalobce lze podřadit pod položky 0743 vyhlášky č. 440/2001 Sb. – poúrazové omezení hybnosti páteře středního stupně s příznaky kořenového dráždění, přičemž této položce odpovídá ve vyhlášce bodová hodnota 300 bodů. Znalec dále uvedl, že tuto hodnotu by navrhl zvýšit na 600 bodů, a to vzhledem k tomu, že k obtížím bude docházet i nadále, jedná se o trvalé následky poškození zdraví, které se navíc mohou s věkem zhoršovat. Znalec uvedl, že žalobce trpí v důsledku úrazu vertebrogenním algickým syndromem LS přechodu, radikálním iritačním syndromem S3 více vpravo, poškození nervových kořenů S3-5 více vpravo se svalovou dysbalancí s poúrazovou dysfunkcí pánevního kruhu. Tyto trvalé následky jej nadále budou vyřazovat a promítat se do každodenního života a budou vyjádřeny v obtížích při zapojení do běžného společenského života a partnerského života a v nemožnosti pokračovat ve sportovních aktivitách, na které byl žalobce zvyklý, přičemž prognóza je závislá na správně vedené rehabilitaci. Soud ke zpracovanému posudku znalce podrobně vyslechl, přičemž znalce konfrontoval s následnými lékařskými zprávami ošetřujícího neurologa žalobce [titul] [jméno] [příjmení], z jejichž závěrů plyne, že u žalobce přes rehabilitaci přetrvává bolestivost postižených míst, které jsou objektivizovány dostupnými zobrazovacími metodami. Zejména ze zprávy [titul] [příjmení] ze dne 2.11.2015 vyplývá, že u žalobce nadále dochází k individuální rehabilitační terapii stále s negativním výsledkem a CT vyšetřeními byla prokázána progrese spondylolistezy, což je nevratný důsledek značného přetížení LS páteře při narušení dynamiky pánevního kruhu. Dle lékaře se jedná i s přihlédnutím k elektrofyziologicky stacionárnímu nálezu o trvalé poškození struktur sakrálních kořenů, přičemž přetrvávající bolesti žalobce invalidizují a vyřazují z běžného života. Na podkladě zpráv od [titul] [příjmení] byl navíc žalobci přiznán částečný invalidní důchod II. stupně s tím, že je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na psychické a fyzické zatížení charakteru činností ve vynucených polohách. Soud tedy má za to, že i na podkladě dostupných lékařských zpráv od ošetřujícího neurologa, i na podkladě výslechu znalce k jím zpracovanému posudku lze učinit závěr o tom, že jsou naplněny v této části všechny předpoklady pro shledání odpovědnosti za škodu u 1. žalovaného a 2. žalovaného, kdy v důsledku protiprávního jednání 1. žalovaného a škodné události, za kterou odpovídá 2. žalovaný dle ust. § 427 obč. zák. došlo u žalobce ke ztížení společenského uplatnění pro poúrazové omezení hybnosti páteře středně těžkého stupně s příznaky kořenového dráždění, kdy i dle závěru [titul] [jméno] [příjmení] žalobce přes opakovanou lázeňskou a léčebně rehabilitační lůžkovou péči s diskutabilním efektem a značně nejisté prognóze nemůže vykonávat dřívější sportovní činnost (taekwondo), je omezen ve výběru zaměstnání (dle závěru posudkové komise MPSV ze dne 11.3.2013 zaměstnání s vynucenými polohami, dlouhým stáním, chůzí, nošením břemen nebo činností v nepříznivých povětrnostních podmínkách, přičemž je schopen vykonávat jen méně kvalifikovanou práci se zachováním již zmíněných omezujících podmínek). Soud tak dospěl k závěru, že je zde dostatečně odůvodněn závěr i k navýšení celkového bodového ohodnocení dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. na 600 bodů, jak navrhoval v posudku znalec, když v době úrazu se jednalo o muže ve věku 32 let, který byl zcela zařazen do života, žalobce je výrazně a trvale omezen v sociálním a pracovním začlenění, v současné době dle zprávy [titul] [příjmení] není kauzální terapie daného stavu. Ve svých závěrech se shodují jak ošetřující neurolog žalobce, tak znalec, přičemž oba uzavírají, že prognóza a dlouhodobý vývoj je značně nejistý. Dále je rovněž třeba vzít v úvahu, že žalobce utrpěl úraz v plně produktivním věku s předpokladem dosti dlouhé doby, po kterou bude nucen se vypořádávat se zásadními zdravotními obtížemi. Výše ztížení společenského uplatnění při počtu bodů 600 a hodnotě 120 Kč za jeden bod odpovídá celkem 72 000 Kč, po snížení na 30 % soud žalobci za tuto položku přiznal částku 21 600 Kč.

102. Co se týče ztížení společenského uplatnění pro následky psychického a sexuologického rázu, žalobce předložil ke svému tvrzení znalecké posudky vypracované znalcem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] ze dne 8.6.2012 zapsaného pod pořadovým [číslo] ze dne 20. 1. 2014 zapsaného pod pořadovým [číslo] přičemž tyto posudky jsou sice zapsány pod různými pořadovými čísly, časově pozdější posudek je však v podstatě doplňkem posudku prvního. Co se týče formálních náležitostí, oba posudky obsahují doložku, dle které si znalec je vědom následků vědomě nepravdivého posudku dle ust. § 127a o.s.ř., soud k posudkům proto přistupoval jako ke znaleckému posudku, nikoliv jako k listinnému důkazu. Znalec hodnotil u žalobce trvalé následky na zdraví, konkrétně posttraumatickou stresovou poruchu, kterou dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. hodnotil dle položky 015 - vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy 900 body a dále tuto poruchu podřadil pod položku 016 - vážná duševní porucha vzniklá působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací 1 000 body. Bodovou hodnotu znalec stanovil na polovině rozmezí, neboť se na vzniku poruchy podílely též traumatické tělesné důsledky nehody, které hodnotil pod jinou položkou a porucha si nevyžádala ústavní psychiatrické léčení. Znalec dále hodnotil problémy žalobce po sexuologické stránce pod položkou 0970 - ztráta pyje u muže do 45 let věku - celkem 1 200 body, kdy tuto položku ohodnotil na základě vyšetření žalobce s tím, že se u něj rozvinulo narušení jeho sexuálních funkcí ve formě bolestivé erekce a neschopnosti pohlavního života s narušeným sebevědomím a přerušením partnerských vztahů, tato sexuální porucha souvisí s následky poškození pánevního kruhu a poškozením nervových kořenů S3-5, které bylo objektivizováno při EMG vyšetření. Sexuologicky žalobce léčen nebyl. Soud k obsahu znaleckého posudku znalce dále podrobně vyslechl s tím, aby vysvětlil, z jakého důvodu hodnotil posttraumatickou poruchu dle dvou položek, k čemuž znalce vysvětlil, že položkou 015 a 016 ji ohodnotil proto, že jednak se na jejím vzniku podílel stresový zážitek, který žalobce prožil při a po havárii, ale také tíživé zážitky spojené s tělesným poškozením a následnou léčbou. Znalec podrobně vysvětlil, že poruchu sexuálních funkcí popisovaných a zjištěných u žalobce podřadil pod položku 0970 s tím, že se jedná o nebližší možnou položku specifikovanou ve vyhlášce, proto ji zde zařadil postupem dle ust. § 3 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (použije se bodové ohodnocení za následky, s nimiž lze posuzované následky nejspíše srovnávat podle jejich povahy a rozsahu). Znalec odůvodnil, že na žalobcem popisované problémy neexistuje bližší položka než ta, pod kterou zdravotní problémy žalobce po sexuologické stránce podřadil. Po sexuologické stránce žádná léčba u žalobce neprobíhala, neboť žalobce udával, že došlo k narušení jeho psychiky a sebevědomí, k žádnému bližšímu vztahu po úrazu nedošlo a v podstatě nebyla ordinována léčba. Znalec vzhledem k pozdě diagnostikované posttraumatické stresové poruše uzavřel, že v jejím důsledku žalobce trpí návaly úzkosti, fobiemi, na vzniku a rozvoji se podílely stresový zážitek v rámci havárie a po ní, a pro tíživé následky spojené s poškozením tělesných orgánů znalec navýšil ohodnocení ztížení společenského uplatnění u všech položek o 40 %, celkem na 4 340 bodů. Soud na podkladě výslechu znalce, výslechu žalobce jako účastníka řízení jak u zdejšího soudu, tak u Obvodního soudu pro Prahu 4 dospěl k závěru, že vznik posttraumatické stresové poruchy a narušení sexuálních funkcí u žalobce a ztížení společenského uplatnění v její souvislosti je důsledkem porušení právní povinnosti 1. žalovaného a v příčinné souvislosti s jednáním 1. žalovaného a škodné události, za kterou odpovídá 2. žalovaný, nicméně důvod k navýšení ohodnocení dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. dle názoru soudu nebyl prokázán. Především však soud odkazuje na konstantní judikaturu, ze které vyplývá, že pro odškodnění ztížení společenského uplatnění jsou podstatné příčiny vzniku odškodňovaných následků úrazu, nikoliv jen příčiny vzniku dopravní nehody. V souladu s tuto zásadou má soud za to, že 1. a 2. žalovaný nemohou odpovídat za následky úrazu, které nejsou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti či vzniklou událostí. Jinými slovy řečeno, za situace, kdy bylo v řízení dostatečně prokázáno výslechem znalce [titul] [příjmení] a i jeho znaleckým posudkem, že žalobce na kontroly k němu dochází sporadicky, kontakt je minimální a více prostřednictvím matky, že žalobce při nasazení určitého druhu antidepresiv neplnil léčebný plán v tom, že se nedostavil po měsíci ke kontrole za účelem vyhodnocení účinků léčby a zhodnocení kvalitativní a kvantitativní dávky a většinou léky svévolně vysadil a na doporučenou ústavní léčbu nechtěl nastoupit, nenastoupil ani na doporučovanou terapii, protože se mu dle jeho vlastních slov„ nechtělo“, nelze než uzavřít, že pokud se tato porucha žalobce nezlepšuje, je prozatím trvalého charakteru, vyřazuje žalobce z běžného života, nelze tento důsledek (znalcem oceňovaný dalšími 40 % navýšení bodového hodnocení) přičítat k tíži obou žalovaných; sám znalec v řízení připustil, že pokud by žalobce důsledně podstupoval léčbu, jeho stav by se mohl stabilizovat, a není vyloučeno, že by v budoucnu léčbu antidepresivy vysadil. Zde soud přihlíží rovněž k závěrům [titul] [příjmení], který uvedl, že léčbu somatických potíží značně komplikuje přítomnost těžké posttraumatické poruchy, pro kterou je nutná trvalá či dlouhodobá psychiatrická dispenzarizace a farmakoterapie. Pokud však žalobce takovouto léčbu nepodstupuje, kontakt s ošetřujícím psychiatrem minimalizuje, neunáší tak břemeno důkazní, že se v jeho případě ve smyslu psychiatrických obtíží a sexuologických obtíží jedná o zvlášť těžké následky na zdraví odůvodňující navýšení bodového ohodnocení o 40 % ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky. Soud uzavírá, že mezi porušením právní povinnosti 1. žalovaného, škodnou událostí a vznikem škody v rozsahu navýšení bodového ohodnocení za posttraumatickou stresovou poruchu a sexuologické potíže není dána příčinná souvislost. Za tento následek, který by důslednou léčbou a dodržováním doporučení lékaře - odborníka mohl být prokazatelně výrazně nižší, dle názoru soudu nemohou nést odpovědnost oba žalovaní. Na závěr soud uvádí, že zcela rozumí tvrzení uváděnému znalcem, že u psychiatrických pacientů se i s ohledem na druh jejich poruchy velmi často setkává s pacienty, kteří nemají dostatečný náhled na svůj psychický stav a mají spíše„ vlažnější“ přístup k léčbě; soud zde však spatřuje rozdíl mezi„ běžným“ pacientem trpícím poruchou, pro kterou je nutná trvalá psychiatrická péče, a pacientem, který se z důvodu svého stavu domáhá odškodnění následků v podobě ztížení společenského uplatnění v řádech milionů. Co se týče poruchy po stránce sexuologické, zde má soud za to, že ocenění žalobcových obtíží podřazením pod položku 0970 - ztráta pyje u muže do 45 let věku - celkem 1 200 body postupem dle ust. § 3 odst. 3 vyhlášky dostatečně pokrývá postižení žalobce po této stránce, když pouze zařazení postižení pod takto závažné postižení vyjadřuje i bodově žalobcovy následky, přičemž i vzhledem k tomu, že toto postižení dle závěru znalce velmi úzce souvisí s posttraumatickou poruchou, jejíž následky žalobce dle názoru znalce i soudu dostatečně neléčí, i u této položky dospěl soud k závěru, že její ocenění bez navýšení o 40 % je dostatečné a odpovídající následkům na zdraví žalobce, za které by měli nést odpovědnost oba žalovaní. Ze všech výše uvedených důvodů soud přiznal za ztížení společenského uplatnění po stránce psychiatrické a sexuologické celkem 3 100 bodů (bez navýšení o 40 %), čemuž odpovídá při hodnotě 1 bodu 120 Kč částka 372 000 Kč, po snížení na 30 % částka 111 600 Kč. Za snížení společenského uplatnění tak soud celkem přiznal žalobci částku 133 200 Kč. 103. ad 3) mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění ve výši 8 000 000 Kč 104. Jakkoliv se žalobce domáhá náhrady škody za následky poškození zdraví spočívající v mimořádném zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., naprosto tomu neodpovídala žalobní tvrzení a důkazní návrhy učiněné do koncentrace řízení a postoj žalobce během řízení. K této položce žalobce navrhl certifikáty taekwondo osvědčující jeho sportovní činnost, lékařský posudek o jeho částečné invaliditě, účastnický výslech a posudek soudně stanoveného znalce z oboru zdravotnictví. Co se týče znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví zejména psychiatrie, neurologie, chirurgie, popř. ortopedie a sexuologie, který by se podrobně zabýval současným celkovým fyzickým a psychickým stavem, když navíc žalobce během řízení uváděl zhoršující se tendenci jeho stavu, a soud přistoupil k zadání tohoto posudku, žalobce svou nespoluprácí a negativním postojem vypracování znaleckého posudku během dvou a půl let od jeho zadání zaviněně zmařil (podrobněji viz výše). Bez ohledu na lékařskou zprávu [titul] [jméno] [příjmení], [titul] ze dne 22.5.2018 o tom, že žalobce se necítí být schopen podrobit se znaleckému zkoumání v Olomouci (spočívajícímu v neinvazivním pohovoru lékařů odborníků), soud dospěl k závěru, že nečinnost žalobce a jednání žalobce, který se bez omluvy nedostavil dvakrát k vyšetření a následně odmítl prostřednictvím své matky takové vyšetření i v prostředí jemu známém, jej zbavila možnosti unést v tomto duchu důkazní břemeno, že jeho stav je natolik vážný, že odůvodňuje mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění v hodnotě 8 000 000 Kč. Žalobci bylo během řízení dáno soudem opakované poučení prostřednictvím jeho zástupců (které během řízení vystřídal celkem čtyři), a při zásadě rovnosti účastníků řízení by opětovné ustanovení znalce z oboru zdravotnictví k přezkoumání zdravotního stavu žalobce po dvou a půl letech (což navrhl nově ustanovený zástupce žalobce těsně před skončením řízení) soud považoval za vybočení z principu rovnosti stran ve prospěch strany žalující a nepřiměřené a nezákonné zvýhodnění žalobce jako procesní strany vůči oběma žalovaným. Nastane-li totiž ohledně některé ze skutkových okolností stav non liquet (objektivní nejistota o její existenci či neexistenci), nemůže soud rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu. Jelikož však soud o uplatněném nároku v případě, že jsou dány procesní podmínky, rozhodnout musí i v případě, že se v řízení nepodařil prokázat skutečný průběh rozhodného skutkového děje, neboť opačný postup by byl odepřením spravedlnosti, je nezbytné uplatnit jiné kritérium pro posouzení faktu, který z účastníků v řízení uspěje a který nikoli, a tímto kritériem je důkazní břemeno. Je-li tedy existence některé ze skutkových okolností rozhodující pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku a nepodaří-li se prokázat, zda tato skutečnost nastala či nenastala, uspěje v řízení ta ze stran, která nenese procesní odpovědnost za prokázání této skutkové okolnosti, tedy ta strana, již ohledně této skutečnosti nezatěžuje důkazní břemeno. Naopak strana, jež ohledně rozhodné skutkové okolnosti neunese důkazní břemeno, v řízení neuspěje, a právě neusnesení důkazního břemene je důvodem pro její neúspěch v řízení. Žalobce, který zaviněně zmařil vypracování znaleckého posudku a jehož nechuť podrobit se znaleckému zkoumání byla z jeho podání více než zjevná, tak dle názoru soudu neunáší břemeno důkazní o tom, že jeho zdravotní stav odůvodňuje mimořádné navýšení společenského uplatnění postupem dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.

105. Navíc ani žalobcem předložená tvrzení týkající se této položky nejsou dostatečná, tím méně mohlo být nedostatečné tvrzení prokázáno. Žalobce se v řízení v podstatě omezil na tvrzení, že před úrazem mohl vše, po úrazu může jen„ spát a jíst“. Taková tvrzení nejsou dostatečná k závěru o mimořádných a výjimečných okolnostech odůvodňujících takto vysoké odškodnění ztížení společenského uplatnění. Byť soud nezpochybňuje závažnost žalobcova postižení, má za to, že na podkladě provedeného dokazování důvody k takto mimořádnému odškodnění nebyly ani tvrzeny, ani prokázány. Předně soud uvádí, že o tom, zda je zde dán důvod k navýšení v konečném důsledku po provedení důkazu znaleckým posudkem, je dán soudu, nikoliv znalci, jak správně poukazoval v řízení vedlejší účastník na straně žalovaných. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. patří k ustanovením, jimiž se provádí rámcová úprava občanského zákoníku, a má charakter právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normy, jejíž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci přiměřené. Odškodnění ztížení společenského uplatnění vypočtené ze základní bodové výměry představuje již samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Při určení základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je přitom v rámci sazby zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví § 3 odst. 1 vyhlášky. Zároveň ale platí, že odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, uveřejněné ve Sbírce pod č. 50/ 2011). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu, včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. rozsudek NS ČR ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4427/2013 a nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03). Odhlédnuto od závěrů soudu o neunesení břemene tvrzení a důkazní v této položce, odkazuje zde soud rovněž na judikaturu, kdy vysoké odškodnění se přiznává v případech mnohem závažnějších zdravotních postižení, než jakými dle předložených znaleckých posudků žalobce objektivně posuzováno trpí; je zřejmé, že další navýšení odškodnění (žalobcem požadovaný třináctinásobek) by odpovídalo mnohem těžším následkům utrpěným v podstatně nižším věku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5079/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2822/2011) (např. ztráty komunikace postiženého s okolím, vigilní kóma, ochrnutí a další). Ze všech těchto důvodů soud v tomto rozsahu odškodnění ve výši 8 000 000 Kč žalobci nepřiznal. Pokud žalobce navíc část argumentace k této položce založil na tvrzení, že žil před úrazem bohatým kulturním a sportovním životem, uvádí soud, že ze sportovního života v řízení bylo prokázáno pouze cvičení taekwonda a na podkladě provedeného dokazování navíc nelze uzavřít na závěr o slibně se vyvíjející kariéře žalobce v tomto sportu, spíše na volnočasovou aktivitu pana žalobce. Tvrzení o sportování jako jízda na kole, in-line bruslích, sjezdovém lyžování, jízda na motorce zůstala pouze v rovině tvrzení, když z výslechu žalobce je závěr o takovém bohatém sportovním životě spíše otazným (žalobce nevlastnil ani jízdní kolo, ani motorku, ani in-line brusle, ani sjezdové lyže, dle svých slov si vše„ půjčoval“). Tvrzení žalobce o jeho bohatých sportovních aktivitách vyvrátila svědkyně [příjmení], která u žalobce žádnou takovou aktivitu za celý půl rok vztahu nepozorovala, potvrdila pouze cvičení taekwonda. Z provedeného dokazování neplyne ani závěr, že by žalobce žil bohatým kulturním životem, když toto bylo opět zpochybněno výslechem svědkyně [příjmení], která za půl roku vztahu nebyla s žalobcem ani jednou v kině či divadle a označila žalobce jako člověka„ ani ne kulturního, ani ne sportovního“. Neprokázané zůstalo i tvrzení o záměru žalobce angažovat se v armádě, když žalobce při své výpovědi uvedl, že neví, co by pro takové angažmá měl splňovat, nikdy si nepodal přihlášku, nezajímal se o podmínky takového přijetí, ani se nezajímal o vojenskou historii. Z konstantní judikatury plyne nutnost respektovat východisko, že náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje již v základní výměře náhradu za trvalé nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. Jakkoli jsou obtíže žalobce objektivně nepříjemné, není v jejich důsledku zcela vyloučen z pracovního, kulturního ani rodinného života vyjma omezení popsaných ve znaleckých posudcích a rozhodnutí o částečné invaliditě. Okolnost, že žalobce utrpěl úraz, který jej limituje v pracovním zapojení, byla náležitě vzata v úvahu při posouzení přiměřenosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění při zvýšení bodového hodnocení za poúrazové omezení hybnosti páteře středního stupně s příznaky kořenového dráždění, neboť výraznější zvýšení je nutno vyhradit případům, kdy poškození ani při vynaložení veškerého úsilí nejsou běžných životních úkonů schopni. Soud tak dospívá k závěru, že k mimořádnému zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění ze všech výše popsaných důvodů nemohl přistoupit. 106. ad 4) ušlý zisk automechanika ve výši 2 400 000 Kč 107. Žalobce požadoval přiznání položky na základě svého tvrzení, že si dříve přivydělával jako vyučený automechanik, a to cca ve výši 10 000 Kč měsíčně, tedy 120 000 Kč ročně, při předpokladu aktivní dvacetileté praxe se tak jedná o částku 2 400 000 Kč. Soud tuto položku nepřiznal. Předně proto, že k prokázání svého tvrzení o tom, že si žalobce přivydělával jako automechanik 10 000 Kč měsíčně, žalobce nenavrhl téměř žádný důkaz než svůj účastnický výslech; při svém výslechu navíc uvedl, že si přivydělával někdy 5 000 Kč, někdy 6 000 Kč, čímž popřel svá tvrzení uváděná v žalobě o částce 10 000 Kč. Dále uvedl, že vlastní dílnu neměl, opravoval auta třeba„ na zahradě“ před domem, nebo si pronajal dílnu. Žalobce nikterak nespecifikoval, kde a jak často si dílnu pronajal, nedoložil výši svých příjmů např. daňovými přiznáními za posledních několik let, ani jiným důkazem, jako např. svědeckými výpověďmi, nájemními smlouvami k pronájmu dílny. Zásadním pro zamítnutí této položky náhrady škody krom neunesení důkazního břemene je rozpor s ust. § 449a obč. zák., kdy odškodnění budoucích nároků za ztrátu na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, byla možná pouze na podkladě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Žalobce se v podstatě domáhá náhrady za ztrátu na výdělku, který měl dosahovat před úrazem. Z těchto důvodů soud žalobu v této položce zamítl. 108. ad 5) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 103 663 Kč 109. Žalobce požadoval odškodnění náhrady za ztrátu na výdělku po dobu své pracovní neschopnosti za období od 9/ 2010 25.10.2011. K této položce doložil potvrzení o výši vyplacených dávek za období pracovní neschopnosti v celkové výši 190 337 Kč a potvrzení o trvání pracovní neschopnosti (viz č.l.159 a 424 trestního spisu a č.l. 465 spisu OS Praha 3) a dále doložil výši svého měsíčního průměrného příjmu, která v období před úrazem dosahovala 21 000 Kč (viz mzdový výměr na č.l. 420 a 421 trestního spisu). Výše průměrného měsíčního příjmu žalobce před poškozením v řízení nebyla sporována, jakož ani výplata dávek nemocenského pojištění, soud tedy náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako rozdíl mezi výší průměrného výdělku a nemocenským považoval za prokázanou, stejně jako naplnění všech podmínek pro odpovědnost za škodu na straně 1. žalovaného za ztrátu žalobce na výdělku po dobu pracovní neschopnosti – jak příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti, vznikem škody a výší škody, stejně jako u 2. žalovaného. Tuto položku tak po zkrácení na 30 % v celkové výši 31 098,90 Kč žalobci přiznal. 110. ad 6) účelné náklady spojené s léčením a hotové výdaje žalobce související s léčením a zpracováním znaleckých posudků 111. ad 6a) náklady na vypracování bolestného ve výši 500 Kč 112. Žalobce doložil, že tuto částku vynaložil v souvislosti s oceněním odškodnění bolesti utrpěného při úrazu svým ošetřujícím lékařem, původně zřejmě vypracovaného pro účely trestního řízení. Toto tvrzení doložil potvrzením o zaplacení této částky [právnická osoba] s.r.o. Vzhledem ke skutečnosti, že toto bodové ohodnocení posléze bylo podkladem pro vypracování znaleckého posudku na ocenění bolestného a bylo shledáno jako odpovídající vyhlášce č. 440/2001 Sb., má soud za to, že tato částka byla vynaložena jako náklad, který by žalobce nebýval muset vynaložit, pokud by nedošlo k jeho úrazu v příčinné souvislosti s jednáním 1. žalovaného a škodnou událostí, za kterou odpovídá 2 žalovaný. Soud proto tuto položku odškodnění uznal za oprávněnou, přičemž po krácení na 30 % má žalobce nárok na zaplacení částky 150 Kč. 113. ad 6 b) hotové výdaje spojené s léčením v [obec] za období od 10.1.2011 do 21.2.2011 (původně požadováno 13 362 Kč, po částečném zastavení řízení co do částky 1 900 Kč žalobce nadále požadoval částku 6 500 Kč (výrokem I. dále zastaveno za tuto položku co do částky 4 962 Kč)

114. Žalobce v řízení prokázal, že v souvislosti s úrazem utrpěným 29.8.2010 nastoupil k léčebnému pobytu v [obec], v souvislosti s ním zaplatil dle příjmových dokladů částku 3 150 Kč (regulační a lázeňský poplatek, částku 200 Kč za magnetickou kartu, jež byla žalobci vrácena (viz potvrzení na č.l. 431 trestního spisu), dále částku 191 Kč za cestu do [obec] (viz č.l. 434 trestního spisu) a dále částku 8 400 Kč za náklady za služby ubytovací a stravovací (viz faktura na č.l. 430 a kope poštovních poukázek na č.l. 435)), jelikož žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadoval pouze částku 6 500 Kč, soud mu nemohl přiznat více a po krácení na 30 % mu za tento pobyt přiznal 1 950 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že pobyt v [obec] považuje v souladu s ust. § 449 odst. 1 obč. zák. jako pobyt nutný ke zlepšení nepříznivého zdravotního stavu nastalého v důsledku jednání 1. žalovaného a škodné události, za kterou odpovídá 2. žalovaný, náklady spojené s léčením v lázních považuje za účelně vynaložené a z toho důvodu žalobci ve výše zmíněném kráceném rozsahu, za který žalovaní odpovídají, přiznal. 115. ad 6 c) náhrada škody za pobyt v Rehabilitačním ústavu [název ústavu] za období 20.10.2011 11.11.2011 ve výši 6 280 Kč 116. Žalobce v žalobě uvedl, že v souvislosti se svým úrazem a v příčinné souvislosti se škodnou událostí a jednáním 1. žalovaného následně musel podstoupit léčení v Rehabilitačním ústavu [název ústavu], kde vynaložil náklady ve výši 6 280 Kč za regulační poplatky ve výši 1 380 Kč (viz č.l. 425 trestního spisu), cvičení ve výši 300 Kč a vybavení pokoje ve výši 4 600 Kč v nadstandardní kvalitě. Žalobce dále upřesnil, že za nadstandardní vybavení v ústavu musel zaplatit, byť na pokoji nebyl sám, neboť jiné ubytování ani možné v ústavu nebylo; skutečnost, že za cvičení a regulační poplatky i vybavení pokoje zaplatil, žalobce prokázal příjmovými pokladními doklady. Soud dospěl k závěru, že žalobce vynaložil tyto náklady v příčinné souvislosti se škodnou událostí a jednáním 1. žalovaného, tyto náklady by mu nebyly vznikly, pokud by ke škodní události a protiprávnímu jednání 1. žalovaného nedošlo. I náklady na vybavení považoval soud za účelné, když má za to, že se nejedná o částku nepřiměřeně vysokou za celé období pobytu žalobce, a po snížení na 30 % mu přiznal za tuto položku 1 884 Kč. 117. ad 6 d) náhrada nákladů spojených s hospitalizací žalobce ve [nemocnice] [anonymizována dvě slova] v období 7. 9. - 20. 10. 2010 v celkové výši 2 580 Kč 118. Žalobce v souvislosti s utrpěným úrazem byl hospitalizován ve [nemocnice] [část obce] ve výše zmíněném období, kde vynaložil náklady za regulační poplatky v souvislosti s hospitalizací v celkové výši 2 580 Kč, což prokázal pokladními doklady (viz 426 a 427 trestního spisu). Jedná se dle názoru soudu o náklady účelně vynaložené v souvislosti s léčením, za jejichž vznik odpovídá 1. žalovaný i 2. žalovaný, vznik těchto nákladů je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a škodnou událostí, soud proto přiznal žalobci po snížení na částku 30 % částku 774 Kč. 119. ad 6 e) náklady za pobyt v Rehabilitačním ústavu [obec] v období od 3.5.2012 2.6.2012 v celkové výši 3 400 Kč 120. Žalobce v souvislosti se svým zraněním absolvoval lékaři doporučený pobyt v Rehabilitačním ústavu ve výše zmíněném období, což prokázal příjmovými pokladními doklady na č.l. 682 spisu. Soud dospěl k závěru, že i u této položky žalobce unesl důkazní břemeno ohledně účelnosti nákladů ve výši 3 400 Kč a příčinnou souvislost mezi jednáním 1. žalovaného, škodnou událostí, vznikem škody i výši škody, soud tak žalobci po snížení této položky na 30 % přiznal částku 1 020 Kč. 121. 7) náklady vynaložené na zpracování znaleckých posudků [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 6 000 Kč a [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 5 900 Kč, celkem 11 900 Kč 122. Žalobce doložil, že obě částky znalcům zaplatil, což znalci při výslechu u soudu potvrdili. Soud k této položce dospěl k závěru, že se jedná v konečném důsledku o účelný náklad, který by žalobce nemusel vynaložit, pokud by nedošlo k následku poškození zdraví jednáním prvého žalovaného a v důsledku škodné události, za kterou jako vlastník vozidla BVP odpovídá 2. žalovaný. Soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal všechny aspekty odpovědnosti žalovaných za škodu u této položky i jejich výši; soud z posudků obou znalců částečně vycházel (po jejich doplnění výslechem obou znalců) a z toho důvodu dospěl k závěru, že se jedná o náklad, který byl žalobcem vynaložen účelně a soud mu tak v této položce po jejím snížení na částku 3 570 Kč (na 30 %) vyhověl.

123. Pokud se jednotlivé nároky, které soud považoval za odůvodněné, sečtou, tedy za bolestné částka 14 760 Kč, za ztížení společenského uplatnění částka 133 200 Kč, za náhradu výdělku po dobu pracovní neschopnosti částka 31 098,90 Kč, náklady za vypracování ocenění bolestného ve výši 150 Kč, za náklady spojené s léčeném v [obec] částku 1 950 Kč, za pobyt v Rehabilitačním středisku [název] částku 1 884 Kč, náhradu nákladů spojených s hospitalizací ve [nemocnice] [anonymizována dvě slova] v [část obce] částku 774 Kč, náklady vynaložené za pobyt v Rehabilitačním ústavu [obec] ve výši 1 020 Kč, a náklady vynaložené za vypracování znaleckých posudků ve výši 3 570 Kč, celkem tak soud přiznal žalobci částku 188 406,90 Kč, kterou jsou oba žalovaní povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně dle ust. § 438 obč. zák. (blížeji viz odůvodnění odst. 92, 93 rozsudku). Pariční lhůtu soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní od právní moci rozsudku.

124. Soud zavázal oba žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 188 406,90 Kč dle ust. § 517 obč. zák. ode dne následujícího po doručení žaloby oběma žalovaným (1. žalovanému žaloba doručena dne 28.8.2012, 2. žalovanému dne 29.8.2012, ode dne následujícího se ocitli v prodlení s úhradou této částky). Žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne 15.8.2012, jelikož požadavek na úrok z prodlení od tohoto data není důvodný, neboť v tuto dobu žalovaným ještě nebyla doručena žaloba a nemohli se ocitnout v prodlení se zaplacením; soud proto úrok z prodlení v zákonné výši od 15.8.2012 do 29.8.2012 zamítl. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (viz část první výroku III. rozsudku).

125. Odůvodnění výroku III.

126. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 11 176 823 Kč, soud mu vyhověl pouze v části žaloby co do 188 406,90 Kč, co do zbytku ve výši 10 988 416,10 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 588 416,10 Kč nezbylo než žalobu zamítnout (žalobce požadoval úrok z prodlení pouze z částek bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku, hotových výdajů spojených s léčením a zpracováním znaleckých posudků, tedy nikoliv z částky 8 000 000 Kč za mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění a z částky 2 400 000 Kč za ušlý zisk automechanika, tedy 11 176 823 Kč – 8 000 000 Kč – 2 400 000 Kč = 776 823 Kč - 188 406,90 Kč = 588 416,10 Kč).

127. Odůvodnění výroku IV.

128. Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, dle kterých by dle zásady úspěchu ve věci měl přiznat převážně úspěšnému 1. žalovanému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soud na danou věc aplikoval ust. § 150 o.s.ř., který umožňuje, jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, výjimečně nepřiznat náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti. Byť si soud je vědom diskutabilního postoje žalobce k celému řízení, jeho nespolupráci se soudem i se znaleckým ústavem, dospěl k závěru, že zde jsou výjimečné okolnosti pro nepřiznání náhrady nákladů řízení z velké části úspěšnému 1. žalovanému, neboť přiznání náhrady nákladů řízení i vzhledem k jejich výši by bylo vůči žalobci nepřiměřenou tvrdostí zřejmě s likvidačním efektem na žalobce; současné majetkové, sociální a zdravotní poměry žalobce nejsou uspokojivé, žalobce pobírá částečný invalidní důchod, je nezaměstnaný, bydlí v bytě své matky, v současné době nemá jiné příjmy než částečný invalidní důchod ve výši 6 440 Kč měsíčně, žalobci z těchto důvodů bylo rovněž přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení zcela (viz potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků na č.l. 880), žalobce nevlastní žádné nemovité věci, ze kterých by byl schopen generovat příjem pro úhradu nákladů řízení, navíc posouzení celé věci záleželo do značné míry na úvaze soudu zejména v otázce spoluzavinění žalobce, soud tedy dospěl k závěru, že zde jsou tak mimořádné okolnosti, pro které 1. žalovanému náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznal.

129. Odůvodnění výroku V.

130. Stejnými úvahami dle ust. § 150 o.s.ř. jako u výroku IV. se soud řídil při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným a v řízení převážně úspěšnému 2. žalovanému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

131. Odůvodnění výroku VI.

132. Stejnými úvahami dle ust. § 150 o.s.ř. jako u výroku IV. a V. se soud řídil při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně 1. žalovaného [pojišťovna], a.s. a v řízení převážně úspěšnému vedlejšímu účastníku s ohledem na podporu 1. žalovaného ve sporu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když navíc dodává, že nepřiznání náhrady nákladů řízení se majetkových zájmů vedlejšího účastníka podstatně nedotkne.

133. Odůvodnění výroku VII.

134. Stejnými úvahami dle ust. § 150 o.s.ř. jako u výroku IV.-VI. se soud řídil při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaných [pojišťovna] [anonymizována dvě slova] a v řízení převážně úspěšnému vedlejšímu účastníku vzhledem k podpoře žalovaných vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když navíc dodává, že lze předpokládat, že dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku do jeho majetkové sféry nebude (na rozdíl od žalobce) likvidační.

135. Odůvodnění výroku VIII.

136. Soud nepřiznal České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 3 právo na náhradu nákladů řízení proti převážně neúspěšnému žalobci dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť u něj byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představuje znalečné a svědečné.