11 C 116/2022-113

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 118 141,44 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 274,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 72 274,58 Kč od 19. 4. 2022 do 20. 7. 2023 a za dobu od 21. 7. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 72 274,58 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, maximálně však ve výši 10,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba -) co do částky 45 866,86 Kč, -) co do úroku z prodlení z částky 58 073,30 Kč ve výši 9,25 % ročně z od 2. 6. 2009 do 30. 6. 2009 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 8,00 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 7,75 % ročně od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 7,75 % ročně od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 7,75 % ročně od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 7,05 % ročně od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 7,05 % ročně od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 7,05 % ročně od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 7,05 % ročně od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 7,05 % ročně od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 18. 4. 2022 -) co do úroku z prodlení z částky 34 853,58 Kč ve výši 8,5 % ročně od 10. 8. 2009 do 31. 12. 2009 8,00 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 7,75 % ročně od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 7,75 % ročně od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 7,75 % ročně od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 7,05 % ročně od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 7,05 % ročně od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 7,05 % ročně od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 7,05 % ročně od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 7,05 % ročně od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 18. 4. 2022 -) co do ročního úroku z prodlení z částky 20 652,30 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů -) co do ročního úroku z prodlení z částky 72 274,58 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení ve výši přesahující výši přiznaného úroku prodlení ve výroku

I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 3. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 118 141,44 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou smluv uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], (dále jako„ právní předchůdkyně“), kdy pohledávky z těchto smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu [číslo] na úvěr žalovaný uhradil částku 12 838,12 Kč a žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení zůstatku jistiny úvěru ve výši 27 161,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 991,70 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 20 % z dlužných splátek po zesplatnění ve výši 34 958,52 Kč), částky 400 Kč jako poplatků za pojištění úvěru, vedení účtu a zasílání upomínek, částky 300 Kč jako poplatku za prohlášení úvěru za splatný a částky 9 908,09 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení (tj. zákonný úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty ve výši 34 853,58 Kč za dobu od zesplatnění, tedy od 11. 8. 2006, do postoupení pohledávky, tedy do [datum]) a zákonného úroku z prodlení z částky 34 853,58 Kč za dobu od 10. 8. 2009 do zaplacení. Žalobkyně uvádí, že tyto pohledávky žalovaný uznal co do důvodu i výše dne 9. 8. 2009 v Dohodě o uznání dluhu [číslo] uzavřené se žalobkyní. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu [číslo] žalovaný na tento úvěr uhradil částku 4 887,30 Kč a žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení zůstatku jistiny úvěru ve výši 45 112,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 387,60 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 20 % z dlužných splátek po zesplatnění ve výši 61 938 Kč), částky 278 Kč jako poplatků za pojištění úvěru, vedení účtu a zasílání upomínek, částky 300 Kč jako poplatku za prohlášení úvěru za splatný, částky 14 199,26 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení (tj. zákonný úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty ve výši 59 078,30 Kč za dobu od zesplatnění, tedy od 20. 10. 2006, do postoupení pohledávky, tedy do [datum]), částky 1 068,93 Kč jako smluvního úroku naběhlého ke dni postoupení a částky 33,28 Kč jako součtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 11,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ze splatného úroku ve výši 21,32 Kč, dále žalobkyně požaduje příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení z částky 58 073,30 Kč za dobu od 2. 6. 2009 do zaplacení. Dle žalobkyně uvedené pohledávky žalovaný uznal co do důvodu i výše dne 1. 6. 2009 v Dohodě o uznání dluhu [číslo] uzavřené s žalobkyní. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a za tímto účelem rovněž zjistila i příjmy a výdaje (majetkové poměry) žalovaného, ačkoliv ji povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka nestíhala. Žalobkyně pak poukázala na uznání dluhu a domněnku trvání závazku. 2) Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se k jednání soudu nedostavil. 3) Výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 68-72) bylo prokázáno, že žalobkyně v období od 26. 3. 2005 do 18. 9. 2014 byla zapsána v obchodním rejstříku pod [právnická osoba], [anonymizováno]. 4) Žádostí o úvěr ze dne [datum] (č.l. 35) bylo prokázáno, že dne [datum] podepsal žalovaný žádost o úvěr, v níž požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bydlení, pracuje u společností [právnická osoba] jako [anonymizováno] na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a jeho celkové čisté příjmy domácnosti činí [částka]. Se žádostí o úvěr žalovaný předložil právní předchůdkyni potvrzení o příjmu a vyúčtování za telefon. 5) Potvrzením o výši příjmu ke dni 1. 7. 2005 (č.l. 36) bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán od ledna 2002 jako [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši [částka], ze mzdy mu byly na základě výkonu soudního rozhodnutí prováděny srážky ve výši 1 430 Kč a další srážky ve výši 1 840 Kč. 6) Vyúčtováním služeb (č.l. 36 verte) bylo prokázáno, že za období od 6. 5. 2005 do 5. 6. 2005 společnost [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému za poskytnuté služby částku 535 Kč. 7) Přípisem právní předchůdkyně (č.l. 38) bylo prokázáno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v rámci uzavření smlouvy [číslo] ze dne [datum] právní předchůdkyně vycházela z toho, že měsíční příjem žalovaného činil [částka], měsíční příjem jeho domácnosti činil [částka], měsíční interní splátky žalovaného byly ve výši 0 Kč, měsíční externí splátky žalovaného pak byly ve výši 2 389 Kč a na základě těchto údajů žalovanému poskytla půjčku ve výši 40 000 Kč se splátkou 1 294,76 Kč. 8) Smlouvu o úvěru s pojištěním klienta (č.l. 23) bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dohodu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč s datem čerpání dne [datum] a žalovaný se předmětnou jistinu zavázal uhradit ve 40 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 294,76 Kč splatných vždy sedmého dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum], kdy v rámci splátek se zavázal hradit i roční úrokovou sazbu ve výši 15,9 %, úvěr měl být poskytnut a splácen na účet [číslo] Smluvní strany dále ujednaly k zajištění závazku žalovaného z této smlouvy pojištění žalovaného pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 99 Kč s tím, že pojistné se žalovaný zavázal hradit po celou dobu splácení smlouvy. 9) Žádostí o úvěr (č.l. 39) bylo prokázáno, že dne [datum] podepsal žalovaný žádost o úvěr, v níž požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, pracuje u společnosti [právnická osoba] jako [anonymizováno] na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a jeho čisté měsíční příjmy domácnosti činí [částka]. 10) Přípisem právní předchůdkyně na (č.l. 37) bylo prokázáno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v rámci uzavření smlouvy [číslo] ze dne [datum] právní předchůdkyně vycházela z toho, že měsíční příjem žalovaného činil [částka], měsíční příjem jeho domácnosti činil [částka], měsíční interní splátky žalovaného byly ve výši 1 572 Kč, měsíční externí splátky žalovaného pak byly ve výši 2 389 Kč a na základě těchto údajů žalovanému poskytla půjčku ve výši 50 000 Kč se splátkou 999 Kč. 11) Smlouvou o úvěru s pojištěním klienta (č.l. 49) bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dohodu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč s datem čerpání dne [datum], žalovaný se předmětnou jistinu zavázal uhradit v 72 anuitních měsíčních splátkách ve výši 999 Kč splatných vždy sedmého dne kalendářního měsíce počínaje dnem [datum], kdy v rámci splátek se zavázal žalovaný hradit i roční úrokovou sazbu ve výši 12,82 %, úvěr měl být poskytnut a splácen na účet [číslo] Smluvní strany dále ujednaly k zajištění závazku žalovaného z této smlouvy pojištění žalovaného pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 99 Kč měsíčně s tím, že pojistné se žalovaný zavázal hradit po celou dobu splácení smlouvy. 12) Výpisem z úvěrového účtu (č.l. 29) bylo prokázáno, že nejpozději ke dni 19. 6. 2009 žalovaný čerpal jistinu úvěru dle smlouvy [číslo]. 13) Výpisem z úvěrového účtu (č.l. 47) bylo prokázáno, že nejpozději ke dni 19. 2. 2009 čerpal žalovaný jistinu úvěru dle smlouvy [číslo]. 14) Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 50) bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly uvedenou dohodu, ve které se právní předchůdkyně jako postupitel zavázala postupovat žalobkyni jako postupníkovi pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřela se svými klienty, a žalobkyně se zavázala platit právní předchůdkyni za postoupené pohledávky stanovenou úplatu. Ve smlouvě je ujednáno, že pohledávky bude právní předchůdkyně postupovat žalobkyni v měsíčních dávkách postupem uvedeným ve smlouvě s tím, že postupované pohledávky v rámci jedné dávky budou vždy uvedeny v seznamu postupovaných pohledávek. Strany ujednaly, že postupovány jsou vždy všechny pohledávky z uvedené smlouvy o úvěru. 15) Seznamem postupovaných pohledávek ze dne [datum] (č.l. 41) bylo prokázáno, že v tomto seznamu pohledávek jsou uvedeny pohledávky za žalovaným pod číslem smlouvy [číslo]. 16) Seznamem postupovaných pohledávek ze dne [datum] (č.l. 24-27) bylo prokázáno, že v tomto seznamu pohledávek jsou uvedeny pohledávky za žalovaným pod číslem smlouvy [číslo]. 17) Dohodou o uznání dluhu [číslo] (č.l. 80-81) bylo prokázáno, že žalovaný a žalobkyně dne 1. 6. 2009 podepsali dohodu, ve které žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči právní předchůdkyni ze smlouvy [číslo] co do důvodu i výše v částce celkem 74 379,77 Kč. 18) Dohodou o uznání dluhu [číslo] (č.l. 82-83) bylo prokázáno, že žalovaný a žalobkyně dne 9. 8. 2009 podepsali dohodu, ve které žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči právní předchůdkyni ze smlouvy [číslo] co do důvodu i výše v částce celkem 44 761,67 Kč. 19) Předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2022 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení předmětu tohoto řízení do 7 dnů od odeslání výzvy. 20) Výpisem z podací knihy ze dne 7. 3. 2022 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu žalovanému dne 7. 3. 2022. 21) Oznámeními banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 8. 2006 (č.l. 28) a ze dne 19. 10. 2006 (č.l. 48) se soud blíže nezabýval, když žalobkyně neprokázala odeslání nebo doručení těchto písemností a jejich existence je tak bezvýznamná. Sazebníkem na č.l. 58-59 se soud dále nezabýval, když vzhledem k právním závěrům uvedeným níže vymáhané poplatky soud nepřiznal a důkazy k prokázání jejich výše tak jsou nadbytečné. Ze zprávy na č.l. 94 pak soud zjistil, že dotazovaná banka již nedisponuje žádnými listinami k projednávaným smlouvám a soud tak mimo nemožnost provádět další dokazování stran dokumentace úvěrů z tohoto nečiní žádné skutkové zjištění významné pro věc. 22) Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] požádal žalovaný právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč a v žádosti uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bydlení, pracuje u společností [právnická osoba] jako [anonymizováno] na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], jeho celkové čisté příjmy domácností pak činí [částka]. Se žádostí o úvěr žalovaný předložil právní předchůdkyni potvrzení o příjmu ke dni 1. 7. 2005 a vyúčtování za telefon za předchozí měsíc, ze kterých vyplynulo, že své příjmy žalovaný uvedl pravdivě a ze mzdy jsou mu na základě výkonu soudního rozhodnutí prováděny srážky ve výši 1 430 Kč a další srážky ve výši 1 840 Kč (celkem 3 280 Kč) a jeho náklady na telefon činily 535 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně vycházela z těchto údajů: výše měsíčního příjmu žalovaného [částka], výše měsíčního příjmu domácnosti žalovaného [částka], výše měsíčních interních splátek 0 Kč a výše měsíčních externích splátek 2 389 Kč. Na základě této žádosti pak právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dne [datum] dohodu, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu roční úrokovou sazbou ve výši 15,9 % ve 40 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 294,76 Kč splatných vždy sedmého dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Úvěr byl poskytnut na účet [číslo] žalovaným byl čerpán nejpozději ke dni 19. 6. 2009 Smluvní strany dále ujednaly k zajištění závazku žalovaného ze smlouvy jeho pojištění pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 99 Kč s tím, že pojistné je žalovaný povinen platit po celou dobu splácení smlouvy. Obdobně pak žalovaný požádal dne [datum] právní předchůdkyni o úvěr ve výši 50 000 Kč, uvedl shodné údaje jako při minulé žádosti, ale již nedokládal žádné další dokumenty. Právní předchůdkyně pak posoudila úvěruschopnost žalovaného shodně jako v minulém případě se zohledněním splátek z již sjednaného úvěru. Dne [datum] právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dohodu, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se předmětnou jistinu zavázal uhradit v 72 anuitních měsíčních splátkách ve výši 999 Kč splatných vždy sedmého dne kalendářního měsíce počínaje dnem [datum], kdy v rámci splátek se zavázal žalovaný hradit i roční úrokovou sazbu ve výši 12,82 %. Úvěr byl poskytnut na účet [číslo] žalovaným byl čerpán nejpozději ke dni [datum] Smluvní strany dále ujednaly k zajištění závazku žalovaného ze smlouvy pojištění žalovaného pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 99 Kč měsíčně s tím, že pojistné je žalovaný povinen platit po celou dobu splácení smlouvy. Žalovaný uhradil na úvěr vedený na úvěrovém účtu [číslo] celkem částku 12 828,12 Kč a na úvěr vedený na úvěrovém účtu [číslo] celkem částku 4 887,30 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly dohodu, ve které se právní předchůdkyně zavázala postupovat žalobkyni postupem uvedeným ve smlouvě pohledávky za svými klienty vzniklé ze smluv o úvěru, a to v měsíčních dávkách, přičemž postupované pohledávky budou vedeny v seznamech postupovaných pohledávek vytvářených ke každé měsíční dávce. V seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum] je uvedena pohledávka za žalovaným pod číslem smlouvy [číslo] (tj. smlouvy ze dne [datum]) a v seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum] je uvedena pohledávka za žalovaným pod číslem smlouvy [číslo] (tj. smlouvy ze dne [datum]). Dne [datum] podepsali žalobkyně a žalovaný dohodu, ve které žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči právní předchůdkyni ze smlouvy [číslo] co do důvodu i výše v částce celkem 74 379,77 Kč; dne [datum] podepsali žalobkyně a žalovaný dohodu, ve které žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči právní předchůdkyni ze smlouvy [číslo] co do důvodu i výše v částce celkem 44 761,67 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 3. 2022 a žalovaný byl vyzván k zaplacení předmětu řízení do 7 dnů od odeslání výzvy. 23) Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon. Podle § 2 odst. 2 obch. zák. podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 52 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle § 52 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006 spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 340 odst. 2 obch. zák. není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 24) Po právní stránce posoudil soud věc takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 40 000 Kč dle § 497 a násl. obch. zák. ve spojení s § 2 písm. a) z. s. ú. a § 52 a násl. obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006. Ten den totiž právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dohodu, kterou se právní předchůdkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit i s úroky. Je zjevné, že právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák. a dodavatelka ve smyslu § 52 odst. 2 obč. zák., neboť byla bankou, musela být jako akciová společnost zapsána v obchodním rejstříku (§ 34 odst. 1 písm. a) obch. zák.) a úvěr poskytovala v rámci své podnikatelské (bankovní) činnosti. Pokud jde o postavení žalovaného, ten vystupoval jako spotřebitel, neprokázalo se, že by jednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Obdobně pak právní předchůdkyně a žalovaný dne [datum] sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. ve spojení s § 2 písm. a) z. s. ú. a § 52 a násl. obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006, s jistinou 50 000 Kč. 25) S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutých úvěrů, musel soud při posouzení věci přihlédnout k zásadě ochrany spotřebitele (slabší smluvní strany) jako jedné z vůdčích zásad soukromého práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, popř. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 342/09; srov. též § 262 odst. 4 obch. zák.). Význam ochrany spotřebitele ostatně akcentuje také Krajský soud v Ostravě, který například ve svém usnesení ze dne 23. 6. 2022, č. j. 75 Co 199/2022-87, uvedl, že právní úprava spotřebitelského práva je založena na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany a tato zásada je vyjádřením pohledu spravedlnosti na uspořádání těchto typů vztahů. S nezbytností zohlednění ochrany spotřebitele souvisí i nutná aplikace ustanovení občanského zákoníku z roku 1964 na základě § 262 odst. 4 obch. zák. 26) Názoru žalobkyně, že právní předchůdkyně nebyla povinna přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, nelze přisvědčit. Ústavní soud, jehož vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy), totiž ve svém nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. Z uvedeného soud dovozuje, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil. Ostatně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Poskytovatelé úvěru, nota bene banky, tedy měli zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr bez ohledu na to, zda jim byla výslovně uložena zákonem. Pokud tak nečinili, musí to jít k jejich tíži, neboť svým neopatrným přístupem mohli (spolu) způsobit strukturální a sociální problémy vysoké míry zadlužení, platební neschopnosti spotřebitelů, tzv. obchodu s chudobou, bezvýsledných exekucí a přílivu lidí zatížených řadou exekucí do šedé ekonomiky. Jednání banky, profesionála na trhu typicky bankovních produktů (jako je spotřebitelský úvěr), která zcela ignorovala, že žalovaný je stižen exekucí, zohlednila nicneříkající údaj o„ příjmech domácnosti“ svobodného žalovaného a jako jediný údaj o výdajích žalovaného zohlednila jeho splátky (ještě zjištěné v nesprávné výši) a účet za telefon a zcela pominula náklady na živobytí a nájem, o kterém ji žalovaný informoval, musí soud hodnotit jako zcela chybné, nedostatečné a ryze formální. Takové jednání, rozporné s dobrými mravy, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. K (absolutní) neplatnosti musí soud přihlížet i bez návrhu; soud musí dokonce z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele (srov. citovaný nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, byť rozsudek SDEU se týká současné právní úpravy, jeho obecné závěry však lze vztáhnou na úvěruschopnost obecně). Soud je toho názoru, že na banky jako profesionály na trhu bankovních produktů a instituce finančního trhu těšící se velké důvěře, je třeba klást zvýšené požadavky (nároky) než na nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, mj. je po nich možno spravedlivě požadovat, aby nesly následky nesplnění povinnosti přezkoumat úvěruschopnost, byť taková povinnost nebyla stanovena zákonem. 27) Nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně si nesplnila řádně svou obecnou povinnost přezkoumat tzv. úvěruschopnost vyplývající ji z korektivu dobrých mravů a veřejného pořádku, konkrétně ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, která má ústavněprávní dimenzi s ohledem na zásadu rovnosti (např. již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Za takové situace proto soud posoudil uzavřené smlouvy o úvěru jako (absolutně) neplatné dle § 39 obč. zák. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků z úvěru, smluvních pokut či jakýchkoliv poplatků, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení a zaplacení úroků z prodlení z bezdůvodného obohacení žalovaného. 28) Co se týče uznání dluhu, jedná se o utvrzovací institut, který má akcesorickou povahu k hlavnímu závazku. Z povahy věci pak není možné utvrdit něco, o čem se v řízení prokáže, že neexistuje – tedy absolutně neplatnou smlouvu a závazky z ní. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000. 29) V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z prvního úvěru částku 40 000 Kč a z této částky žalobkyni, popř. právní předchůdkyni vrátil 12 838,12 Kč, z druhého úvěru čerpal částku 50 000 Kč a z toho vrátil 4 887,30 Kč. Pohledávky z absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni dle § 524 obč. zák. Ve smyslu § 451 obč. zák. se žalovaný v rozsahu částky 72 274,58 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o úvěru) postoupila na žalobkyni. Právě tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení (§ 457 obč. zák.). 30) Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení části žádaných dlužných jistin ve výši 72 274,58 Kč (27 161,88 + 45 112,70), představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a co do úroku z prodlení z částky 72 274,58 Kč od 19. 4. 2022 do 20. 7. 2023 ve výši 10,75 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 72 274,58 Kč za dobu od 21. 7. 2023 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšenou o sedm procentních bodů a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, nejvýše však ve výši 10,75 % ročně. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). 31) Pokud jde o úroky z prodlení, je třeba vyjít z toho, že obohacený (zde žalovaný) je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (§ 340 obch. zák.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru předžalobní upomínkou zaslanou mu prostřednictvím České pošty s. p. dne 7. 3. 2022 se lhůtou 7 dní od odeslání. Soud s poukazem na shora uvedené přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení od 19. 4. 2022, když lhůta k plnění uplynula 18. 4. 2022. S ohledem na žalobní žádání, které soud nemohl překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), přiznal soud úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšenou o sedm procentních bodů a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, nejvýše však ve výši 10,75 % ročně. Maximální výše je dána výší úroků z prodlení pro první den kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení žalovaného, tedy k 1. 1. 2022. 32) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl zjevně úspěšnější více než z 50 %, podle obsahu spisu však z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 33) Lhůta k plnění činí podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící pro stanovení delší lhůty splatnosti či pro povolení splátek.

Poučení